Čtu zrovna něco o německých pilotkách a tuhle možná budou znát dříve narození i u nás, ovšem z jiného oboru...
Beate Uhse
Narodila se v říjnu v roce 1919 ve Východním Prusku jako nejmladší ze tří dětí sedláka Otto Köstlina a lékařky Margarete Köstlinové.
Když jí bylo osm let, povyprávěl ji starší bratr legendu o Ikarovi a ten příběh ji naprosto fascinoval, hlavně představa o létání. Konec legendy asi moc neposlouchala, protože posbírala kuřecí peří, slepila je dohromady, aby vytvořila křídla a skočila ze střechy verandy svých rodičů. Talent k létání tam ovšem byl, protože se jí naštěstí nic nestalo. Rodiče ji i přes tento první let nijak neomezovali, ale podporovali a povzbuzovali ve všem co dělala. Věnovala se sportu a v 15 letech se stala mistryní Hesenska v hodu oštěpem, ale hlavně se chtěla naučit létat. V 16 letech odjela Beate Dorothea Köstlinová na rok do Anglie jako au-par aby se naučila jako každý správný pilot anglicky. Poté se vrátila na statek, kde ji rodiče přece jen přinutili absolvovat "řádnou" výuku domácího hospodářství což bylo rozhodně užitečnější než sny o létání.
Během cesty do Berlína se její otec náhodou setkal s Wilhelmem Sachsenbergem, leteckým důstojníkem německého aeroklubu a udělal tu chybu, že si mu postěžoval na svou "bláznivou" dceru a na naprostou absurditu něčeho takového jako je pilotka. Sachsenberg ovšem tatíkovi moc nepomohl, projevil pochopení pro sklony sedmnáctileté dívky a poslal jí podrobné informační materiály o pilotním výcviku. Nakonec rodiče naléhání dcery podlehli a 7. srpna 1937 mohla Beate v letecké škole v Rangsdorfu u Berlína s instruktorem Tobaschefskim poprvé zažít pocit z létání v letounu Heinkel He 72. O tři týdny později následoval první samostatný let. Cvičila paK na letounech Klemm Kl 25, Focke-Wulf Fw 44 a Bücker Bü 131 Jungmann. Svůj výcvik zakončila samostatným přeletem Rangsdorf-Magdeburg-Halle-Lipsko-Rangsdorf a v den svých 18. narozenin získala pilotní průkaz.
Aby si rozšířila obzory, přihlásila se do společnosti Bücker Flugzeugbau GmbH, která rovněž sídlí v Rangsdorfu, kde ji přijali jako stážistku. Během této doby prošla nejen výcvikem na letounech Gotha Go 145 a Arado Ar 66 až do třídy B1, ale také zahájila akrobatický výcvik. Jejím leteckým instruktorem se stal Hans-Jürgen Uhse, její pozdější manžel. Akrobatickou zkoušku K1 však mohla absolvovat až 19. srpna 1938. Již o měsíc dříve se však zúčastnila prvního letu spolehlivosti pro sportovní pilotky a s Klemm Kl 25 obsadila druhé místo ze 13 účastníků za Melittou Schillerovou. O tři týdny později ji továrna vyslala na letecké závody do Belgie s Bückerem Bü 131 A, kde se svým letounem o výkonu pouhých 80 koní obsadila první místo ve své třídě a třetí místo celkově. Dne 16. května 1939 složila s úspěchem zkoušku z akrobacie K2. O tři měsíce později, při druhém letu spolehlivosti sportovních pilotek, obsadila mezi 13 účastníky třetí místo za Liesel Bach (Bücker Bü 180) a Luise Harden (Siebel Si 202), rovněž na Bü 180. Jedním z prvních gratulantů byl Wilhelm Sachsenberg, který soutěž také organizoval. Jen několik dní před vypuknutím války, 20. srpna, ji společnost Bücker Flugzeugbau GmbH pověřila předvedením letounu Bücker Bü 133 Jungmeister v Dánsku, takže nyní už byla uznávanou pilotkou.
Beate sice byla zamilovaná do svého leteckého instruktora Hanse-Jürgena Uhseho, ale jeho nabídky ke sňatku odmítala protože se rozhodně nechtěla stát Hausfrau. Protože Hans-Jürgen aktivně podporoval její letecké ambice, nakonec souhlasila, ovšem to si zase postavil hlavu otec sedlák a odmítal více jak rok dát souhlas až do vypuknutí války. Hans-Jürgen Uhse byl povolán 28. září. S Beate se nakonec vzali čtyři hodiny před odjezdem při válečném svatebním obřadu. Bücker si ji najal jako stálou pilotku a Beate přelétávala nová nebo opravená letadla do Maďarska. Když se Bückera jedna filmová společnost ptala na piloty pro natáčení jako dubléry filmových velikánů, doporučil jí Beate Uhse, která byla dost malá na to, aby se mohla schovat na přední sedadlo a odtud po zemi řídit letadlo nebo ho dokonce pilotovat, zatímco filmoví hrdinové hráli odvážné letce na zadním sedadle. Ve filmu nakonec prolétávala balonovou bariérou a simulovala havárii po zlomení křídla nebo hrála anglického pilota ve filmu o první světové válce.
1. dubna 1942 se Beate přesunula od Bückeru do nově založeného leteckého opravárenského závodu Alfreda Friedricha ve Strausbergu kde dále zalétávala a přelétávala letadla, většinou Ju-87. V roce 1943 se Beate narodil syn Klaus. Protože pracovala v důležitém válečném odvětví, nestala se z ní Hausfrau, směla pokračovat v práci a dokonce dostala povolení zaměstnat chůvu, která se starala i o její dům v Rangsdorfu. V květnu 1944 při srážce ve vzduchu zemřel její manžel, noční stíhač Hans-Jürgen, a z Beate se ve věku 26 let stala válečná vdova s ročním Klausem. V té době také dostala nabídku vstoupit do Luftwaffe.
Mimo Ju-87, přelétávala Messerschmitty Bf 109 a Focke-Wulfy Fw 190, dvoumotorové Messerschmitty Bf 110. Na rozdíl od anglických kolegyň létala ozbrojená a potkávala spojenecké stíhače, díky štěstí a leteckému umění se jí však vždy podařilo z ošemetné situace uniknout. Od října 1944 se stala příslušníkem Überführungs-Geschwader 1, Gruppe Mitte, se sídlem ve Staakenu, v hodnosti kapitána. Na samém konci války v dubnu 1945, absolvovala výcvik na proudovém stíhacím letounu Me 262.
V době kdy začali Rusové obkličovat Berlín, byla Überführungs-Geschwader 1 přeložena ze Staakenu do Barthu, což je někde v prdeli u Baltu. Beate ovšem měla v Rangsdorfu stále svého douletého syna a chůvu. Takže si vzala Arado Ar 66 a odletěla do Berlína na záchranou misi. Přistála na letiš Gatow s velkým usilím se dostala do svého domu, našla syna a chůvu a pak se jí podařilo dostat zpět na Gatow. Mimochodem na cestu po Berlíně si vypujčila Kubel i s řidičem kterého donutila ji hezky dovézt tam i zpět. Na letišti ovšem zjistila, že mimo toho že už víceméně všichni utekli, z jejího Aráda udělali Rusové hromadu trosek. Čekající Junkers Ju 52 by ji a jejího syna odvezl, ale ne chůvu. Zůstala tady na letišti a našla letadlo, pětimístný Siebel Fh 104, na kterém však bylo napsáno "Nejasné." V dané situaci bylo ovšem všechno jasné. Palubní mechanik, který zůstal na letišti, jí pomohl uvést letadlo do letuschopného stavu a doplnit palivo. Spěšně prolistovala manuál k letadlu, kterým nikdy předtím neletěla a se synem, chůvou, palubním mecha*teniska*m a dvěma zraněnými muži vzlétla směrem na Leck v Severním Frísku. Letadlo bylo posledním letadlem, které opustilo Gatow.
Přestože jim docházelo palivo, musela se držet dál od letecké základny Leck, protože tam zrovna angličtí stíhači útočili na stojící německá letadla. Teprve když Spitfiry odletěly, mohla přistát. Zde byla zajata přicházejícími britskými jednotkami. Po propuštění ze zajetí se Beate Uhse se synem usadila ve Flensburgu. Její kariéra pilotky nyní skončila, protože okupační vojska zakázala jakoukoli leteckou činnost.
Mladá vdova musela sebe a syna v poválečném Flensburgu nějak uživit. Kšeftovala na černém trhu jako podomní obchodník se vším možným. Přitom narážela na to, že ženy nechtěly mít v nejisté poválečné době děti a nebezpečné amatérské potraty byly časté. Beate Uhse vydala brožuru o Knaus-Oginově antikoncepční metodě. Do roku 1947 se prodalo asi 32 000 výtisků brožury za 50 feniků a Beate získala počáteční kapitál na rozšíření svého "Beate-Versand" do větších měst, jako je Hamburk a Brémy. V roce 1951 založila se čtyřmi zaměstnanci zásilkovou firmu Beate Uhse, která nabízela kondomy a knihy o "manželské hygieně." Již o dva roky později měla tato malá firma 14 zaměstnanců a na začátku šedesátých let pět milionů zákazníků. Beate byla taky praktikující nudistkou a v roce 1960 se stal členem Německého sdružení pro svobodnou tělesnou kulturu. V roce 1962 otevřela ve Flensburgu svůj "Specializovaný obchod pro manželskou hygienu," jinak řečeno první sexshop na světě. Na radu svého právníka otevřela obchod o Vánocích, protože v době Vánoc se nikdo nenamáhal protestovat a po Vánocích případné horké hlavy už vychladly. Ve svém obchodě a katalogu nabízela stále více "výrobků pro manželskou hygienu." Stížnosti na úřady samozřejmě jen pršely, do devadesátých let bylo na její obchod podáno přes 2000 stížností. Svaz německých nakladatelů a knihkupců odmítal vydávat její knihy "z morálních důvodů" a tenisový klub ve Flensburgu ji odmítl přijmout za členku. Vyřešila to tak, že si nechala postavila vlastní kurt.
Nicméně díky svým obchodním úspěchům si mohla dovolit vyřešit hlavní problém. Koupila si Cessnu 172 a mohla opět létat. A ještě v pětasedmdesáti si udělala potápěčský kurz.
Beate Uhse zemřela 16. července 2001 v St Gallenu a následně byla pohřbena na hřbitově v Glücksburgu. Ve své závěti si přála, aby se nekonal obvyklý pohřební obřad, ale veřejná slavnost. V srpnu 2001 se pak s Beate Uhse rozloučily tisíce občanů na veřejné oslavě jak si to přála.
Abych se vrátil k úvodu. Její obchodní aktivita byla taková pecka, že překonala i železnou oponu. Její katalogy tu kolovaly a případné výlety za hranice všedních dnů vedly i do některého z jejích obchodů. Do života puberťáka zasáhla tato pilotka Luftwaffe tak, že byla producentkou filmu In the Heat of St. Tropez se skvělou Marilyn Jess, neb tento film tu koloval na prvních VHS videopřehrávačích a byl velmi, velmi oblíben Upravil/a WT_Horrido dne 23-08-2021 19:35
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
