No, nejdelší asi používali Černonožci, kolem 120 cm, podle pana Stingla. Apači rozhodně ne. Ale on "dlouhý luk" ve smyslu toho anglického je pro lovce celkem dost na h...o, ten se hodí tak akorát na válku
Podobně dlouhý používají někjteré kmeny v Amazonii, ti ovšem vesměs použ. luky prohýbané do S, ovšem v příčné rovině, na roz. od Japonců, což je ještě čuprovější
Ostatně i ti Angláni jej spíše uctívají páč jim to s ním dvakrát vyšlo - a i to bylo spíše špatnou taktikou nepřítele než že by ten dlouhý luk byl něco extra
Zajímavější byli Umatilové z Floridy - ti totiž používali šípy bez peří - a tedy bez rotace. Jako stabilizaci používali rostlinná vlákna tažená za šípem. Na velmi krátkou vzdálenost to méně zpomaluje šíp, než pérka pro rotaci, na delší to ovšem snižuje přesnost. Jim to nevadilo, stříleli doslova na metry, max. deset metrů.
A ještě jednu zajímavost s tím související: Do foukaček se vůbec nepoužívá stabilizace šipek, na konci mají jen chomáč vláken pro těsnění ve foukačce
Ale ke smysluplnosti pojmenování emerických šnekoptáků: Opravdu si, po Afghánu, stále ještě myslíte, že by pojmenování mělo být nějak inteligentní nebo smysluplné???
Zrovna u USA???
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Já si pana Stingla moc vážím, nejen jako velkého cestovatele/spisovatele.
Navíc má výjimečné privilegium, jako evropan se stal skutečným Náčelníkem kmene Kikapů a ten o indiánech musel určitě vědět hodně věcí.
Obecně nejsou amíci moc chytří, ale napadla mě taková teorie, jak mohl název Longbow pro Ah-64 D vzniknout.
Třeba to má nějakou spojitost s licenčním WAH-64D vyráběným ve Velké Británii?
Bývalý pilot britské varianty AH-64 vydal pod pseudonymem Ed Macy knihu Apache, v níž popisuje svoje angažmá v Afghánistánu v letech 2006-2007.
Nějaký ruský šikula z této knihy udělal výcuc, přičemž se mu podařilo zachovat typický britský a černý humor ( u poznámky o Blairovy jsem málem spadl ze židle )
Dovolil jsem si to přeložit, protože je tam pro nás natěšené na Apache od ED hodně zajímavých informací (půl hodiny nahazování čítající tisíc úkonů... )
Poznámka: Místy se v závorkách vyskytují poznámky autora výcucu, které jsem tam ponechal.
Originál je zde: https://a-lamtyug...00706.html
Apache
Hlavní rozdíl mezi anglickým Apache MK1 a Boeingem AH-64D je v motorech
Rolls-Royce RTM 322, jsou o 30% výkonnější;
- Vylepšený MWS - varovný protiraketový systém (viz níže);
- Skládací rotor;
- Radiostanice „Saturn“ s novými šifrovacími algoritmy;
- Nové motory neřízených raket CRV 7;
- Vylepšené systémy diagnostiky.
Každý anglický Apache stál daňové poplatníky 46 milionů liber. (To je přibližně jako pět Mi-28. Dobrá práce, co říkáte) .
Pilotovat Apache je nesmírně obtížné. Hlavně kvůli šílené informační zátěži. (Toho si všimli i Švédové, kteří Apache porovnávali s Mi-28) .
No, a samozřejmě to,co se týče monokuláru. Když jej však zvládnete, máte pocit, že již nejste připoutáni k Apache - Apache je připoután k vám. (viz. IHADSS)
Obsluha Apache není nic jednoduchého. Osm strojů vyžaduje 18 čtyřtunových nákladních vozidel, 7 přívěsů, 5 cisteren, 3 vysokozdvižné vozíky, 2 motocykly, 5 dodávek, osmitunový náklaďák a hasičský vůz.
Každá hodina letu Apache stojí 20 000 liber a vyžaduje 32 člověkohodin práce na zemi. Na každého pilota spadá šest vysoce kvalifikovaných pozemních specialistů.
Příprava na vzlet zahrnuje více než tisíc zmáčknutí různých páček a čudlíků. Celkově to trvá třicet minut, z toho dvaadvacet už se spuštěnými motory vrtulníku. Pokud spěcháte, můžete to stihnout za patnáct. Pokud to zkusíte ještě rychleji, budete muset něco spouštět až za letu - bez jakékoli jistoty, že to bude fungovat. V takovém spěchu můžete například přijít o šifrované rádiové kanály nebo obraz z infračervené kamery. Pro srovnání: Chinooku trvá pět minut, než se připraví ke vzletu.
Dva multifunkční displeje mají více než 1 500 stránek.
Apache mají také zabudovaný chat. Můžete odeslat zprávu o délce 176 znaků. Piloti tuto věc většinou používají pro zábavu.
Výměna dat není plně automatizovaná. Když v průběhu společné operace přiletěl místo jednoho B-1 jiný, který neobdržel souřadnice cílů, musely být nahlas přečteny v rádiu - 15 číslic zeměpisných souřadnic plus čtyři číslice výšky.
Výstroj: stejná jako u pěšáka, ale všechny věci jsou ohnivzdorné. Žádné letecké kombinézy. Sestřelený pilot helikoptéry by měl vypadat jako pěšák. Přes uniformu se obléká speciální vesta. Je individuálně přizpůsobena tak, aby, pokud se něco stane, zabránila krvácení a vypadnutí vnitřností. Na horní části vesty je těžká kevlarová náprsenka - zastaví kulku ráže 7,62 vystřelenou z bezprostřední blízkosti. Neformálně se vestě říká „kulodrť“ - kvůli části, která prochází mezi nohama.
Osobní zbraně - pistole a útočná puška SA80 (puška je zavěšena na speciálních konzolách v kokpitu). Množství munice si každý bere podle vlastního uvážení.
A žádné průkazy totožnosti, fotografie ani insignie. V opačném případě se můžete dočkat slibu, že „zavolají kamarádovi na univerzitě v Leedsu, aby vaše děti naporcoval před kamerou jako zasranej salám“. (Zajímalo by mě, proč právě Leeds? Nejspíš dost mizerné místo) .
Na rozdíl od Cobry se čtyřlistý rotor Apache otáčí poloviční rychlostí - pět otáček za sekundu. A vytváří poloviční hluk. (AH-1Z již má čtyři lopatky) .
Průměrný let trvá tři hodiny. Neobejde se bez přibližně šesti hodin práce na zemi: hodina na plánování a přípravu, dvacet minut na zadání úkolu, půl hodiny na spouštění a pojíždění, čtyřicet minut na tankování a přezbrojení, další půlhodina na vyplnění všech dokumentů a tři hodiny na vyhodnocení letu, analýzu videozáznamů a další věci.
Celkový čas ve vzduchu by neměl přesáhnout šest až sedm hodin denně. Pak lidem začne docházet šťáva.
IHADSS
Ukázalo se, že když pravé oko hledí do monokuláru a levé se dívá na všechno ostatní, dochází mezi nimi k silnému konfliktu. Každé oko chce dokázat, že ono je to důležitější. V praxi se to projevuje silnými bolestmi hlavy, které se u začátečníků objevují ještě před startem. Každého, kdo se školí na Apache, bolí hlava, ale ať vás ani nenapadne to přiznat - z dalšího výcviku budete okamžitě vyřazeni. Musíte to zkrátka vydržet.
Po několika měsících trápení si oči na zaměřovací helmu zvyknou a bolest zmizí. Ale jakmile si uděláte mezi lety pauzu a poté dostanete nějaký obtížný úkol - létání ve formaci, za snížené viditelností a podobně, začne vám bolest v hlavě opět pulzovat.
Po několika rocích nakonec bolest úplně zmizí. Přizpůsobili jste se. Gratulace.
A tak si pro pobavení vezmete na let videokameru a umístíte ji do kokpitu tak, aby snímala vaši tvář.
Když se následně podíváte na záznam, nemůžete přehlédnout, že během pilotování se vaše oči pohybují nezávisle na sobě! Ten pohled není pro slabé povahy. Poté co si z čela setřete studený pot pokračujete v experimentování: vezmete dvě knihy a pokusíte se je přečíst současně. A hele, ono to jde.
Říkal jsem si: fakt tomu tak bude. Letíte nad pouští a zpozorujete jakýsi Land Rover Tálibánců. Sleduji ho pravým okem (aby jeho směrem mířil i kanón) a levé oko pošlu dolů na displej, abych se přes 127. násobnou optiku ujistil, že Land Rover opravdu patří Tálibánu (jak je to možné, toť jiná otázka). Opravdu se musíte dívat různými směry.
A tak mě napadlo: Tohle musel umět i Musaši. V boji s několika protivníky to musí mít také psychologický efekt: několikrát takto zakoulíte očima - a většina chlapů uteče.
Prostředky detekce
Denní kamera poskytuje 127. násobné zvětšení. SPZ lze přečíst na vzdálenost čtyř kilometrů.
Talibanci se rádi oblékají do černé barvy. A dává to smysl: ve stínech jsou prostřednictvím černobílé kamery hůře vidět.
„Rozsvícený” znamená, že se pohybuje. Jednoduché pravidlo pro rozpoznávání “živých” cílů pomocí infračervené kamery.
V noci lze pomocí infračervené kamery rozeznat člověka na vzdálenost čtyř kilometrů. V infračerveném spektru lze kromě toho jasně rozlišit místa čerstvé krve - již od kilometru.
V jakkoli hustých polích zeleně dokáže FLIR s jistotou rozlišit horkou hlaveň minometu - která vypadá jako obdélník odpovídající velikosti. (Sovětští piloti vrtulníků by za takovou možnost dali kdoví co) .
Afghánci se pohybují v nočním terénu ve formaci, která velmi připomíná bojovou - nepochybně chystají útok, říkáte si. Pak však po těch samých Afgháncích zůstanou v terénu zdroje tepla o určité velikosti. Nechystají útok, jen se šli prostě vysrat. Protože v noci serou zásadně ve skupině - chodit samostatně mají strach.
Pokud po vás jde Apache, je lepší neběhat. Vrtulníku stejně neutečete a navíc při běhu začnete mnohem víc “svítit” takže bude snažší vás zasáhnout.
Rozlišit živé od mrtvých není těžké. Při venkovní teplotě pět stupňů Celsia trvá chladnutí mrtvoly asi půl hodiny. Můžete dokonce rozeznat lehce a těžce zraněného: pokud mají ruce ležícího přibližně stejný odstín jako jeho tělo, pak s největší pravděpodobností vážně nekrvácí.
MWS detekuje odpálenou raketu podle ultrafialové složky výstupních plynů. Vše poté se děje automaticky: odpálí se dipóly nebo fléry, a pokud má raketa laserové navádění (laserové záření je detekováno samostatným systémem senzorů), pak varovný systém začne vydávat sérii povelů k ostrým úhybným manévrům. Algoritmus, který generuje, tuto sérii povelů, je přísně tajný. Teoreticky tento systém umožňuje únik ve středních a nízkých výškách a před palbou z ručních zbraní. (Autor zmiňuje řadu falešných poplachů systému.)
Americké Longbow létaly bez radaru - Američané usoudili, že je to zde jen zbytečná váha navíc. Radar se ale v navigačním režimu ukázal jako velmi užitečný. Na displeji se země pod helikoptérou zobrazuje černou barvou, je-li blíže než sto stop pod helikoptérou zešedne a země nad vámi (ta, do které byste narazili) je bílá. S touto technikou můžete létat v horách úplně naslepo.
Byl také zmíněn incident Kill TV.
Zbraně
Náklad “Alfa” zahrnuje pouze střely Hellfire. Náklad “Bravo” pouze neřízené střely. Výchozí nastavení výzbroje je “Charlie” tedy kombinace obého.
Přezbrojení Apache zabere půl hodiny práce pro osm lidí. Při rychlém tempu.
Každý ze členů posádky může převzít kontrolu nad kanónem poté, co na to upozorní. Upozornit je třeba také před zahájením palby. Zvuk při střelbě totiž zní, jako by vrtulník dostal ránu kladivem a parťák by si mohl myslet, že vás zasáhli.
Kanónem je možné přímo zasáhnout člověka na vzdálenost jeden a půl kilometru.
Neřízená střela se ve vzdálenosti 860 metrů od helikoptéry rozpadne na 80 wolframových střepin ve tvaru šípek. Létají rychlostí nad dva Machy a mohou doletět daleko. Přímý zásah člověka není nutný; každý prvek vytváří rázovou vlnu dostatečně silnou na to, aby roztrhal kůži a svaly, i když letí deset cm od sebe.
I s kumulativní hlavicí je Hellfire výbornou protipěchotní zbraní, silnou a mimořádně přesnou. Pokud vystřelíte Hellfire na skupinu Talibánců (stane se, že nemůžete použít kanón nebo neřízené střely), pak se první známky toho, že tam vůbec někdo byl, objeví třicet metrů od epicentra výbuchu.
Hellfire je možné odpálit i do kolmé díry. Z výšky 3000 stop nad šachtou, přejdete do střemhlavého letu, odpálíte raketu, počkáte na výbuch (vrtulník bude při klesání rychlostí 150 uzlů ve výšce 750 stop) a poté hladce vyberete let. (Macy jen náznakem zmiňuje „Hellfire“ s vysoce explozivní hlavicí, ale pokud máte kumulativní hlavici, musíte dělat takovéto psí kusy).
Pokud se vrátíte s nepoužitými raketami, hlavní zbrojíř vás zadupe do země. Neřízené střely a „Hellfiry“ lze na závěsnících vozit jen po omezenou dobu - jejich mechanismy jsou kalibrovány a kvůli vibracím se musí odesílat zpět výrobci, což obnáší hromady papírování. A pokud Hellfire vystřelíte, tak vás stejně do té země zadupe, protože jste použili zrovna ten, který by se dal vozit ještě dlouho.
Vypuštění Hellfiru se provádí trochu bokem. Při startu nesmí Hellfire proletět před objektivem infračervené kamery, jinak jeho motor způsobí takové oslnění, že operátor nevyhnutelně ztratí cíl.
Cíl lze změnit čtyři sekundy před zásahem Hellfiru - tolik času potřebuje na znovuzaměření. Stejný interval pro změnu cíle platí i při salvě dvěma raketami na jeden paprsek. (Ve skutečnosti Macy nezmiňuje ani jedno minutí rakety Hellfire) .
Zaměřovat Hellfire, který vypustila jiná helikoptéra, je možné. Prakticky ale taková potřeba vzniká velmi zřídka.
Různě o taktice
Zpočátku nikdo nevěděl, co si s Apache počít - nedělaly skoro nic. Velmi rychle se však ukázalo, že je pro přímou podporu mnohem lepší než Harrier. Někdy se jen stačilo objevit na bojišti.
Dobrý pilot útočného vrtulníku musí být především dobrým pěšákem. Při přímé podpoře musí být pilot schopen vidět situaci očima lidí na zemi a přesně rozumět tomu, co potřebují.
Na neozbrojené lidi se nesmí střílet I přesto že tito neozbrojení lidé drží vysílačku, kterou korigují minometnou palbu.
Kanón na některé budovy nestačí.. V takovém případě jedna helikoptéra pokračuje ve střelbě z kanónu, aby ti, kteří se tam skrývají, nevystrčili ani nos a druhá pošle Hellfire tam, kde je potřeba. Hellfire rozmetá na kusy téměř cokoliv. (Zde byly Mi -24 , pokud se nebavíme o starých pevnostech - pravděpodobně ve výhodě, protože bez caviků dokázaly shazovat pětistovkové bomby) .
Všichni zranění jsou rozděleni do čtyř kategorií, které znamenají prioritu evakuace: T1 - je to moc špatné, je třeba okamžitě letět, T2 - musí letět, aby se to nezhoršilo na T1, T3 - zpravidla zraněný schopný chůze a T4 - není třeba spěchat, ten člověk je mrtvý.
Odpočítávání probíhá takto: „Pět ... tři, dva jedna, nula.“ Slovo „čtyři“ je nahrazeno pauzou - aby měl kdokoliv příležitost na poslední chvíli vše odvolat.
Základna je neustále sledována: kdo a jakým směrem odlétá. Pozorovatelé poskytují útočícímu Talibanu přesný čas, kdy mají útok zastavit a spěchat pryč. Poznatek: nelétejte v noci se zapnutými světly a základnu,opouštějte pod nějakým falešným kurzem. Po několika kilometrech můžete konečně zamířit tam, kam potřebujete. Je to otravné, ale co se dá dělat.
Taliban disponoval brýlemi pro noční vidění. Pravděpodobně z Íránu.
Za vzdálenost, na kterou vás v cíli nelze detekovat se považují čtyři kilometry - z takové dálky ještě není slyšet hluk rotorů. Manévry však musejí být prováděny velmi jemně, protože s prudšími pohyby začne Apache vydávat charakteristické klepání a které bude určitě slyšet.
Útoky jsou synchronizovány s přesností několika sekund: Proletí B-1 a shodí bomby („Drop, twenty six seconds to hit“). Apache, se objeví přesně v okamžiku, kdy už nemohou být zasaženy výbuchy ani troskami a dorazí každého, kdo zbyl ... Bomba může padat dlouho - klidně i padesát sekund.
Při práci ve dvojicích se vrtulníky střídají v útocích. Otočit se současně ocasy k nepříteli je nejjistějším způsobem, jak přitáhnout palbu ze země.
MANPADS mají naštěstí tu vlastnost, že se v průběhu času jejich zdroje energie vybíjejí. To platí zejména pro Stingery. Funkční MANPADS je pro Taliban luxusní zbožím. Jen málo kdo by s nimi obchodoval, zpravidla jen podivné existence.
Pokud spatříte stopu kouře ve tvaru oblouku, pak se jedná o MANPADS. Spirálovitá stopa světle šedého kouře ukazuje na “Strelu”.
Ze všeho nejhorší je proražený hydraulický systém. Pracovní tekutina je VELMI hořlavá a pod takovým pracovním tlakem, že je změna vrtulníku na plamenomet téměř zaručena.
V případě sestřelu a nouzového přistání je nutné Apache okamžitě opustit. Ani na zničení utajovaného vybavení není čas. Zničí ho někdo jiný - třeba s pomocí kvalitní naváděné bomby.
Je naprosto normální, si prozpěvovat Jízdu Valkýr a při tom pozorovat, jak všechno hoří a exploduje.
Různé rady do života
Tábor „Bastion“, byl sice stranou, ale obklopovalo jej dvacet mil naprosto rovného terénu. Bez zpozorování se k němu nedalo dostat.
Pojmenovávat vrtulníky podle čísel je nuda. Lepší je jim dát jména podle pornohvězd. Pak můžete tvrdit třeba že: „Včera jsem strávil tři hodiny v Sylvii Saint.“
A nebo je tady taková hra: hádání teploty bez pohledu na teploměr. Ten, kdo se sekl nejvíc, vaří kávu.
Pokud se Apache vrací na základnu a táhne za sebou hustý oblak kouře, všichni pracovníci pozemního personálu mu spěchají naproti s namířenými videokamerami: pro případ že by havaroval. Takový záběr si přece v žádném případě nelze nechat ujít.
Alkohol je zcela zakázán. Na Štědrý den si můžete dát dvě piva.
Ukázalo se, že Britové také milují vtipy o býcích - „pusťme se pomalu z kopce a ošukejme celé stádo“.
To si tak přijde Tony Blair. Vysvětlíte mu, že pilotujete Apache, načež se zeptá: Takže to znamená že spolupracujete s místními? Nastane dlouhé, trapné ticho jak se každý snaží pochopit, co tím měl na mysli.
Občas musíte spolupracovat se speciálními jednotkami SBS námořní pěchoty. Všichni lidé z SBS se vám představují jako Bob.
Afghánistán a Afghánci
V osmdesátých letech se sovětská armáda pokusila ovládnout Helmand s divizí prvosledových jednotek o 12000 mužích. Nepodařilo se. Britský kontingent čítal pouze 3300 mužů, z nichž pouze čtvrtinu tvořily bojové jednotky. (Tato skutečnost je autorem uvedena bez jakýchkoliv komentářů - přeberte si to jak chcete) .
Ministr obrany John Reid řekl, že britský kontingent: „nebude muset vypálit ani kulku“. Optimista. Od června do října 2006 vypálili britští paragáni 450 000 střel, 10 000 dělostřeleckých granátů a 6 500 minometných granátů. Kromě toho 16 pilotů Apache ze 656. perutě vypálilo 7305 střel z kanónů, 68 neřízených střel a 11 Hellfirů.
Každý ví, co mudžahedíni dělali se zajatými piloty sovětských vrtulníků. Pravidlo je tedy jednoduché: pokud vás sestřelí, poslední kulku si necháte pro sebe. A k tomu vás pak potěší zpravodajský důstojník, že podle radiových odposlechů plánuje Taliban před webovou kamerou stáhnout zaživa z kůže každého zajatce.
Skutečný titul prezidenta Hamida Karzaje je „starosta Kábulu“. A to pouze ve dne. Jinak všechno řídí narkobaroni. Sklizeň opia se každý rok zdvojnásobuje (nebo dokonce ztrojnásobuje).
V rámci pomoci Afgháncům jsme vybudovali místa zvaná „Okresní centra“. Zajímavé je, že každý ženista musel při jejich stavbě vzít alespoň jednou do ruky pušku. Ale už sedm set metrů od něj, se nachází skutečné, velmi rušné centrum - tržiště. Suroviny přicházejí z jednoho směru a hotový heroin odchází druhým. Nikdo s tím nic nedělá. Protože nejprve se musíme vypořádat s Talibanem. A pokud se už někdo začne zabývat heroinem, bude muset zničit 80% populace Afghánistánu. (Macy to nijak nehodnotí, pouze popisuje co viděl) .
Celý Taliban se dělí na tři kategorie. První kategorií je top úroveň. Tito lidé se jen zřídka kdy nechávají vidět a dům zpravidla neopouštějí bez sebevražedné vesty. Druhou kategorií jsou cizinci. Středoasijci, Arabové a především Pákistánci. Ale i přátelé z Bosny, Brooklynu a Bradfordu (sám Macy se však se žádným živým Talibem britského původu nikdy nesetkal). Mají důkladně vymyté mozky a málokdy ustoupí. Třetí kategorií je „desetidolarový Taliban“, místní lidé, žádní fanatičtí věřící. Pro ně je deset dolarů slušná částka peněz. Od listopadu do května je jich méně, protože musí pěstovat mák.
K zneškodnění Talibance jedna kulka ráže 5,56 nestačí, jsou potřeba dvě nebo tři. Ti lidé jsou tak zmrzlí, že to možná ani necítí.
Taliban označoval Apache jako „komáry“. „Chinooky“ jako „krávy“.
Dvě stě kilometrová oblast Helmandu přiléhající k Pákistánu je z velké části nezmapovaná. Každý kartograf totiž vážně riskuje, že se odtamtud vrátí s uříznutou hlavou.
Taktika Talibanu se neustále zdokonaluje. Přímých útoků ubývá, ale sebevražední atentátníci a miny se na silnicích objevují stále častěji. (Zhruba stejně jako za sovětského angažmá: po několika pokusech Dušmani rychle pochopili, že je lepší se nepouštět do otevřeného boje se sovětskými jednotkami, který neměli šanci vyhrát) .
Neidentifikované vozidlo s pohonem všech čtyř kol je zaručenou známkou Talibanu. Běžný rolník si takové auto nemůže nikdy dovolit.
Obklíčení je oblíbenou taktikou Talibanu, i když nemají velkou převahu. Milují, když se mohou vrhat ze všech stran najednou.
Po odchodu do výslužby vám pošta začne chodit prostřednictvím speciální schránky. Nevolíte, nepodepisujete smlouvy a vaše fotografie nesmí být zveřejněna bez vašeho písemného svolení. Vaše jméno je vymazáno z různých databází. Dokonce ani dům vám v určitém slova smyslu nepatří (což způsobuje žaludeční vředy ohledně práva na parkování). Ale obecně vzato o tom všem moc nepřemýšlíte. Pokud jste v Afghánistánu (a v armádě obecně) něco pochopili, tak to, že je život příliš krátký na takové starosti.
Článek je supr. Přečetl jsem jej natošup i natotata
Ke spektru:
To s tou krví bude špatně - místo infračervené má být ultrafialová. V IČ spektru nebude vidět už po vteřině - rozleje se a okamžitě zchladne na úroveň okolí. Ale v UV spektru se jakákoli biologická látka okamžitě prozradí - organické molekuly stáčejí světlo doleva, čímž se stávají snadno odhalitelnými. Výjimku (ale opačnou ) mají štíři a některé druhy můr. Jejich chitin (u můr na křídlech a u štírů na celém povrchu) jsou uspořádány tak, že odrážejí UV záření a jsou tak úplnými "majáky". Viz špatný příklad z filmu Terminátor - tam ten štír byl vidět v IČ - což by neměl, je to studenoktrevník - ale v UV Terminátor asi ani neviděl. Arniemu stačilo zamazat se blátem, což by dungovalo, ale jen chvíli, než by bláto uschlo.
K délce spouštění:
To je u těch extra moderních systémů běžné, nejdelší část je tzv. "zarovnání" INS, tedy nezávislého navigačního systému. A bez něj "to" sice lítá, ale blbě (a někdy ani to ne) a nic to neumí... nejen že "to" neví kde to je, a kam by se střílelo a čím, ale ani jak by "to" mělo kroutit hřídelí rotoru aby "to" nespadlo
K nesporné technické úrovni:
Přinde mi to podobné jako WWII. Němci měli mnohem lepší a vyspělejší techniku. Do Moskvy se nepodívali. Sověti si balili machorku do novinového papíru, pokud zrovna nepotřebovali srát. Pak ji neměli do čeho balit A to i v Berlíně! V samotné stolici vyspělého Nadčlověkstánu...
Tzv. Západ (trejdmárk) byl se svou technikou o celá století před Tálibánem... no nic. Jsem prostě nasraný na naše chujozmrdopředposrance - chtěl jsem říci na naše politiky.
Ale holt co jsme si zvolili to máme
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Článek je supr. Přečetl jsem jej natošup i natotata
Ke spektru:
To s tou krví bude špatně - místo infračervené má být ultrafialová. V IČ spektru nebude vidět už po vteřině - rozleje se a okamžitě zchladne na úroveň okolí. Ale v UV spektru se jakákoli biologická látka okamžitě prozradí - organické molekuly stáčejí světlo doleva, čímž se stávají snadno odhalitelnými. Výjimku (ale opačnou ) mají štíři a některé druhy můr. Jejich chitin (u můr na křídlech a u štírů na celém povrchu) jsou uspořádány tak, že odrážejí UV záření a jsou tak úplnými "majáky". Viz špatný příklad z filmu Terminátor - tam ten štír byl vidět v IČ - což by neměl, je to studenoktrevník - ale v UV Terminátor asi ani neviděl. Arniemu stačilo zamazat se blátem, což by dungovalo, ale jen chvíli, než by bláto uschlo.
Asi se tu michaji pojmy - infracervena je blizko svetlu, zatimco to kouzlo je ve videni termokamerou. Rozdil je v tom, ze infracervenou lze prirovnat k tomu, ze kdyby to videlo lidske oko, byla by to proste dalsi barva, termokamera snima vlastni vyzarovani objektu - zarovka ma kolem 2700 stupnu a vyzaruje svetlo, co vidi clovek, ale i mnohem chladnejsi objekt vyzaruje neco, to neco, co prave vidi termokamera. Dnes pokrok, termokameru koupite za par desitek dolaru, tehdy revoluce umoznujici odhalit tank ve krovi a rozlisit aktivni od vraku. V armade napriklad barevne nocni videni dostavali nejdriv medici, protoze v normalnim infra neni rozlisitelny rozdil neceho zmaceneho vodou a krvi.
Na termokamere, i te bezne komercni, je bezpecne videt misto, o ktere se nekdo nedavno opiral, nemam problem uverit, ze krev bude mit stejny efekt. Stejne jako nemam problem uverit, ze je mozne rozlisit vazne krvacejici, protoze pak telo uzavre privod krve do koncetin a ty zacnou chladnout. Mimochodem perlicka, termokamerou se oknem nepodivate, ve skle uvidite pouze svuj odraz, ktery ale neuvidite svyma ocima :-).
Ani chitin, ani film Predator (ze?) nemuzu komentovat, nicmene to blato bude IMHO proti termokamere fungovat vcelku slusne do doby, nez proschne, ale neverim tomu, ze by i tak nebyl pri pozornem pohledu videt celkovy tvar postavy.
Mch ti štíři opravdu úplně svítí v tom UV https://www.bing....BasicHover a nikdo neví, proč se jim to vyvinulo. Z našeho úhlu pohledu to nemá pozitiva Snad jedině, že by si takto snadněji vytyčovali území vůči jiným štírům.
PS: Ajo sakra, máš pravdu Předsedo... su tydýt co si plete Terminátora s Predátorem
Ale znáš to, Arnie tu i tam
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
-Vzrusuju te?
-
-Docela jo, jsi krasna zenska a chtel bych byt tvuj princ.
-
-To je pekne. Ale na to jsem se neptala. Potrebovala bzch yjistit, jak se yapina ceska klavesnice. Pomuyes mi?
To jsou Jaromíre defekty z realtime anti-anti-ads google teroru. Chyba není na tvém přijímači.
Už před 3 rokama jsem Chrome definitivně odinstaloval a přešel opět po 20 letech na FF
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
no jo, tohle mě nenapadlo 
))
) mají štíři a některé druhy můr. Jejich chitin (u můr na křídlech a u štírů na celém povrchu) jsou uspořádány tak, že odrážejí UV záření a jsou tak úplnými "majáky". Viz špatný příklad z filmu Terminátor - tam ten štír byl vidět v IČ - což by neměl, je to studenoktrevník - ale v UV Terminátor asi ani neviděl. Arniemu stačilo zamazat se blátem, což by dungovalo, ale jen chvíli, než by bláto uschlo.
