May 15 2021 10:29:37
Navigace
IL-2 BoS Návody
1. Aktivace licence
2. Ladění .ini
3. nastavení ovladačů
IL-2 BoS FAQ (pilot help)
IL-2 BoS FAQ (SW help)
Pilotovatelná letadla
CLoD Návody
Postup instalace volitelných záplat
Nastavení ovládání (Aircraft.csv)
IL-2 Návody
IL-2 Sturmovik (verze)
1. Začínáme s IL-2
2. Ladění conf.ini
3. nastavení ovladačů
IL-2 Sturmovik FAQ (pilot help)
IL-2 Sturmovik FAQ (SW help)
Pilotovatelná letadla
RoF Návody
Planeset
Kdo je on-line
· Hosté on-line: 5

· Piloti on-line: 1
Ajvn

· Registrovaní piloti: 2,690
· Nejnovější pilot: Barney
IL-2: Cliffs of Dover
IL-2 Sturmovik: Cliffs of Dover- krabice (box)
IL-2 Sturmovik 1946
IL-2 Sturmovik 1946 - krabice (box)
Rise of Flight
Rise of Flight - krabice (box)
Informace o SVK
Vlastníci a provozovatelé
Pravidla SVK fóra
Číst diskuzi
Svět Virtuálních Křídel (IL-2 Sturmovik 1946, Cliffs of Dover, Rise of Flight) » IL-2 Sturmovik 1946 (letový bojový simulátor z období druhé světové války) /*PC série*/ » Speciální mise
 Vytisknout diskuzi
Tanec nad Port Moresby - prihlasovanie
saldy
Díky organizátorům bitvy a spolubojovníkům za úmorný let ve formaci, taky za skvělý cover, bylo jasné že se nakonec na nás nepřítel sesype a nastane zabijačka, ale vzdorovali jsme statečně až do konce. Nad Port Moresby se prostě rozpoutala nádherná bitva. Po 1000km letu , jsme nad cíl pronikli z moře od jihozápadu, nemohl jsem uvěřit že máme cestu volnou a nikde žádný odpor, později jsem slyšel, že nás hlídka zahlédla a nahlásila, jenže informace nebyla doručena! Když naše bomby přesně dopadaly na cíle , bitva začala. Prchali jsme potom k průsmyku Kokoda, kde si nás podaly kobry. Přežil to jediný stroj lehce poškozený, který ač vyčerpaný úspěšně přistál zpět v Rabaulu po předlouhém letu.
 
http://www.sturmovik1946.estranky.cz/
311_Vont
Nazdar piloti,
předně chci poděkovat všem, kdo se na přípravě podíleli. Byla to zase skvěle odvedená práce.

Tady je k dispozici report pilota, letícího z 3. pozice ve 2. Chutai  4. Bomber Kokutai G4M1 mod.11 Rikko, Vunakanau - Rabaul

Složení 2. Chutai:

velitel - Saldy
Batoh
311_Vont
57thMH_Edison

8:00 kontrola letadla a funkčnost všech systémů zdá se, že je vše ok tak nahazuji jeden po druhém oba motory a roluji na start, kde už čeká Edie. Řadím se na pozici č.3 za Saldyho. Batoh je na místě a Edie se řadí na pozici 4.

čekáme na start naplánovaný na 20:10 vlivem nejspíše špatné komunikace startuje 1.Chutaj ve složení  AnpeJIb, Arantir, VitTulRus proti nám předčasně.

 8:10 zapínám stopky a startujeme. Všichni jsme po startu a nabíráme kurz 180 stoupáme pomalu do 5000m 1.Chutai se řadí nalevo od nás. Musím je pochválit za to, že letí jako "na provázku". Cestou k cíli se nic zvláštního neděje, až na jeden okamžik, kdy jsme byli nuceni měnit kurz a ruští kolegové to nepostřehli včas a ukázkově projeli naší formací. Naštěstí jsme se srážkám dokázali vyhnout a dál už vše běželo jako na drátkách. Někdy kolem 10.hod se setkáváme s naším doprovodem, který nás hlídá až nad Port Moresby na který se chystáme zaútočit od jihu v kurzu 051. Zhruba kolem 11:10 +/- (tady ten čas spíše odhaduji neměl jsem čas to sledovat) jsme na bombrunu a zadávám poslední parametry do zaměřovače otevírám pumovnici a zaměřuji cíl.
 Těsně před shozem je naše skupina napadena nepřátelskými stíhači. Všude kolem je najednou živo, trasírky létají všude kolem. Slyším i nějaké zásahy vzadu v trupu, střelci střílí děj nabírá spád, vše běží hrozně rychle. Provádím mírnou korekci a vybírám si za cíl jižní doky, držím, držím. Už jen pár sekund, odpočítávám tři, dva, jedna... bomby letí vzduchem a už není síla, která by je mohla zastavit. První dvě bomby po několika vteřinách dopadají na začátek cílového prostoru, třetí padá přímo do uprostřed stojícího skladiště a rozpoutává tam inferno.

 Vracím se k řízení stroj reaguje dobře, nabíráme nový kurz 045 vtom jsem znovu napadený nejspíše dvěma stíhači vidím za sebou Airacobru je hrozně blízko, vidím všechny detaily, střelec už nestřílí asi už nemá munici, možná je mrtvý. Dorážejí na mě další a další letadla, nějaké zero mě zoufale brání ale Betyna už dostala příliš mnoho zásahů letadlu těžkne řízení dostávám zásah a silně krvácím, snažím se odpoutat k zemi. Teď si uvědomuji že mi hoří levá nádrž a klesají otáčky na levém motoru. Potlačuji ještě víc. Povedlo se mi strhnout na chvíli požár. Vyrovnávám stroj a opět se ozve střelba dostávám nové zásahy, Hoří mi pravý motor a levá nádrž opět vzplála. Vidím už jen temně rudě, pořád krvácím a hlásím Saldymu že jsem ztracen. Saldy mi povoluje opustit letoun, to ale odmítám po vzoru kodexu Bušidó s vypětím všech sil otáčím na nejbližší letiště. Téměř už nevidím, motory zhasly už dohořelo palivo, trimuji klouzavý let, pak ztrácím vědomí.  Přepínám se na bombometčíka už nemohu řídit stroj sleduji jen kam dopadnu. Císaři Hirohitovi sláva, sláva, sláva, podařilo se mi trefit runway a část pojížděčky odcházím šťasten.......  


Doufám že vás to trochu pobavilo Mrknutí a za mírné nepřesnosti se omlouvám Šklebící se
Upravil/a 311_Vont dne 15-11-2020 22:30
www.311raf.com/images/signature/sig_Vont.jpg
...páteř snadno křupne, když se na ní dupne...
Něco dobrého jsem se ale přece naučil: NEUHNOUT A DRŽET KURZ (RH)
 
http://www.311raf.com/viewpage.php?page_id=97
magot
Report operací USAF & RAAF

První vlna - útok na letiště v LAE
Všichni červení naložili natankovali plnou, přidali baky, napáskovali munici do kulometů a kanonů. Startovali jsme víceméně ihned po začátku mise bez nějaké extra navigace, kvůli horšímu doletu P-40tek se letělo nejkratší cestou.
Startovalo se ve dvojicích s menšími časovými rozestupy. Každá dvojice letěla nezávisle na té druhé s možností manévrů před cílem.
Ztráty na životech byly celkem vysoké kolem 80%. Ovšem byly zasazeny i ztráty nepříteli v podobě poškozených a zničených zaparkovaných bombardérů a dalších jednotek.
(detail v logu)

Druhá vlna - obrana Port Moresby
35th FS přijeli ze záloh další dva piloti (VARP) čili spojenci měli v této vlně o trochu lepší pozici než při vlně první.
Než se vůbec nastartovali motory, většina pilotů strávila poslední hodinu před vzletem v místním důstojnickém klubu a vypila značné množství pivŠklebící se
Když přišla zpráva z hlásky z východního pobřeží o blížících se japonských bombarderech, všichni naskákali do strojů, rolovali na dráhu a startovali.

35thFS flight 1 držel CAP ve výšce 19k ft jihovýchodně ve vzdálenosti 10 - 20 km od Port Moresby
75th RAAF flight 1 držel CAP ve výšce 19k ft severovýchodně ve vzdálenosti 10 - 20 km od Port Moresby
75th RAAF flight 2 držel CAP ve výšce 19k ft severně ve vzdálenosti 10 - 20 km od Port Moresby
75th RAAF flight 3 držel CAP ve výšce 19k ft přímo nad přístavem Port Moresby.


Jak vidíte jih až jiho západ nebyl úplně kryt a spoléhalo se na oči Veiksovi skupiny (75th RAAF flight 3), že pokud přiletí nepřítel od jihu/ jihozápadu, zbytek přiletí na pomoc.
Což v podstatě zafungovalo, nicméně mě z neznámých důvodů v ten čas nefungovalo šeptání na všechny skupiny, takže se to flight 2 (Erichos) nedozvěděl. A všiml si toho později až když viděl střelbu.

Veiksův flight, můj a Varpáci se hned po spatření Bettyn dali hned do práce. Bitva to byla naprosto epická už od začátku. Ani na Ramrod 753 taková nebyla Úsměv
Ztráty byly vysoké na obou ztranách, v přístavu byly zaznamenány poškození jednotek a budov od bombardování, nicméně "Killroy was here" a do rána to bylo opraveno Šklebící se
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Report za 75th RAAF flight 1

První vlna
Odstartovali jsme s Rannímsokolem jako poslední z Jacksonu a nabrali kurz víceméně čistej sever, přelet Papui na východní pobřeží to byl dlouhý a vyčerpávající - 40min. Nastoupali jsme zhruba 14k ft abysme přeletěli nejvyšíí vrcholky.
Když jsme dorazili k Salamalua výběžku, drželi jsme se hlouběji ve vnitrození aby nás kryla fauna a vyplatilo se to. Spatřili jsme tři zera hlídkující okolo jejich letiště které zde bylo u té delty.
Sestoupali jsme nad vrcholky palem, dali plnej korek a ztratili se v údolí směrem k LAE. Přelétli jsme poslední hřeben objevilo se jezero, říčka směřující přímo k letišti LAE a v dálce byl vidět i přístav.
Po chvilce se objevili ze směru od LAE 4 zera, kopírovali jsme terén, respektive tu říčku asi metr nad zemí s doufali, že si nás nevšimnou Ale všimli, ku*vy šikmooké Úsměv
Otočili jsme to zpět, dali plnej korek, ale to už sprejovali Ranního sokola, tak jsem to otočil ho zkusit zachránit. V tu chvíli mě bylo jasné, že je konec, páč začít točit v oblasti kde jsou zera, byla konečná ..
Zadařilo se mě zaměřit zero co útočilo na Ranníhosokola, ale v tu chvíli jsem dostal zásah z šesté a měl olejovou výzdobu. Zero Ranního Sokola sice pustilo ale už bylo příšliš pozdě, hořel a po chvíli šel dolů.
Já jsem se nějaký zázrakem vzdálil zerům a ztratil. Jelikož už jsem měl olej v hajzlu, tak jsem se rozhodl nevracet, protože bych stejně nedoletěl. Chtěl jsem odletět do kopců severně od Lae a zaútočit později odtud a vzít sebou do hrobu i někoho z žaponců. Štěstí mě alo nepřálo, kdosi mne později zpozoroval a zaútočil. Chtěl jsem dát Kittynu do svíce a dostat se zeru do zad ale chytil jsem vrták a zabil se.

Druhá vlna
Po oznámení spatření Bettyn u východního pobřeží jsme s Rannísokolem hned odstartovali na CAP severovýchodně s visuelním dohledem na Jackson a Berry zhruba v 18k ft. Do 19k ft se tomu moc nechtělo ..
Takhle jsme se tam motali jak vítr v bedně celou hodinu a sledovali každý naprskaný dot na monitoru.
Pomalu jsme CAP přesouvali přímo na přístav protože se čas příletu Bettyn a stále nikde nebyly.
V 23:40 se jihozápadně objevilo 5 dotů v dálce a po půl minutě už bylo z dálky vidět jak se do nich pustila letka P-39 Varpu a Veiksův let.
My jsem s Rannímsokolem dali plnej korek, přiblížili se a spatřili první zero, které si letělo jakýsi vyhlídkový let Šklebící se Tak jsem se mu přilepil za prdel pustil do něho těch 6 půl palců a lehce ho poškodil.
On brejknul dolů, já ho přeletěl a Rannísokol ho rozkouřil a dodělal. Ukázková spolupráce jak z topgun Úsměv
Pak jsme se s Rannímsokolem rozdělili a začli lovit Bettyny. Na první jsem zaútočil z převýšení a rozkouřil myslím pravý motor. Pak jsme se s Rannímsokolem zase dali do kupy a zaútočili na další Bettynu ze spoda ze svíce.
Ta sice pár kulek schytala, ale asi to nebylo nic závažného. Nicméně zde myslím dostal Rannísokol kritické zásahy.
Při další sice úspěšném útoku na další Bettynu jsem schytal několik závažných zásahů, v křídle byla díra jak od stodoly, palivo unikalo, kabina od oleje .. v tu chvíli hlásil Rannísokol opuštění stroje a rozbalení padáků.

V tu chvíli jsem spatřil něco epického. Jedné z Bettyn začal hořet motor, začla v zatáčce klesat, zřejmě aby ho uhasila. Nevědomky se tak přiblížila velmi blízko k jiné Betty. Co čert nechtěl ta klesající Betty explodovala a exploze zasáhla tu druhou Betty a obě se ocitly v plamenech a v kusech začli padat dolů. To bylo moc pěkné ohnivé divadlo. Úplně jako od Spielberga. Šklebící se

Tlak jsem měl sice v tahu ale stále to letělo, tak jsem se pustil za zerama ale už na to nebyl dostatek výkonu. Sice jsem ho parkrát dostal do zaměřovače, ale bez úspěchu. Nakonec mne jedno z těch zer dodělalo úplně u země.
To jsem ale přežil, vytáhl klapky podvozek a sedal na trávu. Při skákání letadla po trávě jsem kdovíproč vyskočil z kabiny a zabil se.
Upravil/a magot dne 16-11-2020 08:42
 
CSW_Rannisokol
Tak já ještě malinko doplním Magotův popis:
Při prvním letu (start 20:20) jsme zrovna vytáhli černýho Petra, viděli jsme severně od Lae dvě Zera, tak jsme to potopili úplně k zemi s tím, že nás proti těm kopcům za náma možná neviděli. OmylPff
Otočili jsme zpátky a zdrhali, ale já trochu zaostal a první Zero se do mě s chůzí pustilo. Řval jsem dost o pomoc, že se mě Magotovi zželelo a šel mě z toho vysekat. Marně. Potom, co jsem na první dávku dostal do motoru bylo jasný, že je to v hajzlu, do toho přilítly další dvě Zera tak jsem se z toho ještě snažil vysekat Magota, už už jsem chtěl střílet na Zero za ním, ale bylo kluci dobře sehraný, breaknul mi a hned nsto jsem dostal smrtelnou. Magot se tam ještě chvíli plácal, nutno říct, že jeho přízemní vývrtka byla spektakulárníCool (čas smrti 21:23)
Při druhým letu už jsme přemýšleli, jestli bombry vůbec přiletí, případně jestli ještě budeme mít palivoÚsměv Nakonec jsem šel za Magotem do obří bitky, blížili jsme se za jedno Zero, to schytalo něco málo od Magota a udělalo takovej suďák. Hned po něm přešlo do mírného stoupání. Stačily tři kuličky a byl v plamenech (čas sestřelu 21:44). Potom jsem útočil samostatné na Betty zespodu, ale ten rejžožrout s diváckou mě zapálil. Uhnul jsem a požár se za pár vteřin uhasil. Viděl jsem ještě rozčazenou Betty níž, tak jsem do ní šil hlava nehlava. Zezadu se za mě ale pověsilo Zero a ustřelili mi křídlo. Hlásím výskok a už se šplhám z kokpitu. Parádní výhled z padáku, kdy padají čtyři letadla v plamenech ve stejnou chvíli k zemi. Potom jsem už slyšel jenom Magotovo "jsem v hajzlu, za chvíli mě maj, chcípněte vy kurvy šikmooké", no prostě taková půlnoční idylkaŠklebící se

Organizátorům moc děkuju za akci a těším se na další střety na virtuálním nebiMrknutí
Carpe diem
 
Hoper
link na slovenské fórum, kde se též píší dojmy....
Porazit nepřítele a dát mu život může vypadat jako projev laskavosti,
ale ve skutečnosti to je to nejkrutější, co poraženého může potkat.
ovarek.cz/pic/hamster.gif
 
veikso
Jdu náhodou kolem a najednou slyším své jméno...Úsměv

Ve skutečnosti to bylo takhle:
Nálet na Lae proběhl nejkratší cestou, jak už bylo řečeno, z důvodu mizerného doletu P-40. Airacobry problém nemají. I když... Judas hlásil od samého začátku, že mi Cobra čoudí. Nepodařilo se mi vyhrabat z hromady odpadků pod sedadlem User manual for P-39. S nasazením života a ztráty orientace jsem se přepnul do menu ovládání a hledal, kde mám nastavenou směs. To se občas povolancům ze zálohy stává. Přepínání nemělo žádný vliv na čmoud, z čehož usuzuji, že Cobra manuální ovládání nemá a mody si stále žijí svým životem. Při přiblížení k cíli jsem se špatnou shodou okolností dostal do čela naší smíšené formace a vydal se útočit od severozápadu. Viděl jsem nějaké dvě letadla po útoku lehce stoupat a na ně se spouštěla asi tři zera. I přes dobře nastudované špionážní snímky letiště mi nedošlo, že takto útočím ve směru dráhy a jen jsem zbytečně bušil do ochranného valu jednoho zera. Přilepený k zemi přelétávám pobřeží a točím levou. Mám v plánu únik do hor severozápadním směrem. Ještě jsem zahlédl obě spoluletící P-40 jak se ostřejší levou stáčejí k druhému útoku na letiště a v tom jsem byl bušením do zad upozorněn, že tady je doma Letka 13. KIA.
Pak už to tak rychlé nebylo.
Po více než hodinovém čekání se konečně ozval poplach, ohlašující brzký nálet. Naskákali jsme do letadel a co nejrychleji nahoru. Vzal jsem 50% paliva a s výhledem na rychlou akci a dlouhý dolet Airacobry hned po startu odhodil přídavnou nádrž. Po necelé čtvrthodině jsme byli v 19000 feetech a začali pendlovat mezi přístavem a letištěma. Další čtvrthodinu se nic nedělo a kluci od Kittyhawků začali mít starost o palivo. Po třičtvrtě hodině to už Judas nevydržel, sedl dotankovat a v klidu zase nastoupat k nám. Pomalu se mi ze samého kroužení začínala točit hlava a už jsem taky začal pošilhávat po palivoměru. Asi po hodině konečně někdo (tuším Alex) hlásil bombardéry, ale už nad pobřežím! I když jsem v hlášené výšce, nevidím je. Trvalo mi to minimálně další dvě minuty, než jsem je zahlédl nad přístavem. Zamířil jsem k nim a vzápětí mi došlo, že se tímhle směrem dostanu do jejich zadní polosféry. "Nebyl čas, lámat si hlavu, kdo je kdo. Rozkaz zněl jasně: Nesmí projet za žádnou cenu!" Blížím se téměř na dostřel, ale nějaké zero se přimotalo před můj čumák. Zamířil jsem na něj a ozvalo se známé bouchání. Asi zase někdo z L13, pomyslel jsem si a sledoval, jak se se mnou loučí pravé křídlo. Škoda plných zásobníků, vykopávám dveře a skáču směrem k letišti. Z té výšky to trvalo celkem dlouho, ale vítr mě zanesl asi 200 m od kantýny. Před dopadem se ozvala tupá rána a na dráze se zvedl oblak dýmu. Fanatický rýžožrout netuší, že nejdůležitější část letiště je za stojánkama ve stínu palem...
 
Indy
Ppor. Satoshi Indymoto - Chutai 2

Lae, start na poplach
Tesne pred startom som bol preveleny z pohotovostneho roja pod priame velenie velitela Hoperocidu, co ma znacne rozrusilo. Uz som si zvykol na vrcanie nadporucika Algy-sana, ale taka je vojna. Prave sme sa bavili prehananim Lukyshidu do dielni a spat, ked bol vyhlaseny poplach. Algy-sanova trojica hned vzlietla. Nam chvilu trvalo, kym sme nahodili motor. Moj verny mechanik Soichiro Honda bol najrychlejsi a tak som vzlietol hned za pohotovostnym rojom. Nad letiskom som pockal na velitela a zacali sme vo stvorici stupat do vnutrozemia. Po nastupani do troch kilometrov sme sa vracali k letisku, ked som zbadal trojicu kontaktov, ktora sa na nas rutila. S krikom som to oznamil velitelovi, na co sme hned odhodili pridavne nadrze. Tie tri kontakty bol samozrejme nas pohotovostny roj. Velitel mi oznamil, ze nadrze pojdem osobne pohladat. V case osobneho volna. V tom sme zbadali strelbu nizko nad letiskom. Zavrel som kabinu a strmhlav sme sa spustili dole. V strede letiska boli plamene a dym. Nad morom sa rozputal boj, pohotovostny roj tam nahanal drzeho najazdnika. Porucik Kolonelyashi vzrusenim vykrikol, od letiska prizemnym letom unikalo nepriatelske lietadlo! Bol som este dost vysoko, tak som znizil uhol nabehu vrtule a na plny plyn sa rutil za americkou stihackou. Rychlo som ho dobiehal a ked som sa priblizil na 200 m, spustil som najskor z gulometov a po priblizeni na 100 m aj z kanonov. Americka stihacka nahle explodovala, co ma dost vydesilo. Preletel som cez plamene a pravou stupavou zatackou sa odputal. Kolonelyashi bol pri mne a chvilu sme stupali, aby sme sa zorientovali. Nizko nad riekou strelba! Kolonelyashi sa tam pustil na plny plyn, ja za nim. Uvideli sme warhawka, ktoreho nahanali dvaja nasi stihaci. Kym sme dorazili, bol dole. Hned sa vsak objavil dalsi a misubisi sa na neho hned vrhli. Ostal som trochu vyssie a pozoroval kolegu, ako sa pripaja k honu na zajaca. Branil sa nezvykle dlho. Nakoniec som nevydrzal a vo chvili, ked sa uvolnilo miesto, som sa za neho spustil, parkrat som v pritiahnutej zatacke vystrelil, ale minul som. V tom sa warhawk vzopal a prepadol do vyvrtky. Fascinovany som pozoroval, ako sa rozbija na zemi. Vratili sme sa vo dvojici nad letisko, kde sa to rojilo nasimi lietadlami a po chvili sme pristali. Honda sa zaskeril od ucha k uchu, ked uvidel, ze kridla su ocadene od kanonovych vystrelov. Prikazal som dotankovat do plna, doplnit municiu a utriet olej z warhawku, ktory mi zafrkal celne sklo.

Doprovod nad Port Moresby
Hromadny start z Lae je spektakularny a naplna ma pychou na cisarske letectvo. Po 40-tich minutach sme v skupine deviatich stihacov prileteli nad Bunu a stretli sa so sesticou nasich bombarderov G4M1. Velki bratia hned nasadili kurz na juzne pobrezie ostrova s cielom zautocit na Port Moresby od mora. Pocas trojhodinoveho letu sme s porucikom Kukulosanom parkrat naleteli do blizkosti bombarderov. Posadky nam nadsene mavali. Alebo hrozili, teraz neviem. Pred poslednou zmenou kurzu na ciel zacalo rast napatie. Na chvilu som otocil moje A6M2 na chrbat, pomahalo mi to v strese. Bombardery sa dostali nad pristav a z otvorenych bombovnic sa vysypal smrtonosny naklad. Vtedy som este veril, ze o mesiac tu budeme pristavat. Nahle sme uvideli strelbu palubnych strelcov! Spustil som sa za posledny bombarder. Americke stihacky prileteli s prevahou vysky a boli velmi rychle. Videl som ako zasahuju nase G4M1 a lomcoval mnou bezmocny hnev. Z dialky som ostreloval stihacku utociacu na bombarder. Kdesi vlavo explodovala kobra a bez kridla sa rutila dole. Nahle bolo vsade okolo mnozstvo kontaktov. Zameral som sa na dalsiu utociacu kobru a cervena hmla mi zatemnila zrak. Zbadal ma a zvratom sa spustil dole. Sklesali sme az ku zemi, kde som ho stratil. Uz tu bojovalo viacero stihacov. Chvilu som sledoval micubisi, ktore utocilo na kobru a kryl jeho sestku. Nahle sa do suboja pridala dalsia kobra, ktoru som po niekolkych zatackach dotiahol a po zasahoch sa z nej vyvalil sivy aj cierny dym. V tej chvili som dostal tazke zasahy, za mnou bola dalsia! Vyskovka nereagovala, nasadil som hned kurz 45 a udrziaval vodorovny let s pomocou plynu. Dufal som, ze to dotiahnem k priesmyku Kokoda. Po dalsich zasahoch mi zacala horiet nadrz. Chikushō! (Do riti!, pozn. prekl.). Tento boj pre mna skoncil - otvoril som kabinu a vyskocil. Na padaku som este pozoroval, ako nas stihac poslal k zemi kobru, ktora dostala mna.

***
Satoshi Indymoto bol zajaty a prepraveny do zajateckeho tabora v Cowra (Australia). V auguste 1944 sa zucastnil masoveho uteku z tabora, kedy uslo 378 zajatcov. 334 pochytali do deviatich dni, ostatnych 44 spachalo seppuku.

***
Dakujem vsetkym zucastnenym a specialne Kukulovi. Bolo to vyborne.
Upravil/a Indy dne 05-12-2020 10:46
Letka_13/Indy
 
batoh
Létat ve formaci zatím neumím, volnější výskyt poblíž ní zvládám lépe..
Hodnoty do zaměřovače zadávám v předstihu. Saldy nás perfektně navede na cíl, jdeme do šňůry, klesnu na 5000 metrů, level stabilizer, pumovnice otevřena, 162 uzlů IAS, 400 km/h TAS, spuštěn automatický odhoz, korekce kříže, 3x 250 kg odhozeno, pozoruji zásahy na pobřeží u jižního přístaviště a mažu z modrého pekla do zeleného.
První kobru s písmenem "U" několikrát vymávám potlačením. Tato kobra mi při posledním útoku zabije zadního střelce. Snažím se dostoupat k Saldymu a další dosud přežívající Betty "01", aby střelci spojili síly.
Pak se objeví druhá kobra "E" a zasahuje mi levé křídlo i motor. Pokouším se utéct z lopaty, znovu a naposled potlačím, a tak na tu lopatu posadím sebe i Ericha.
Děkuji organizátorům a všem účastníkům. Další nádherná akce s příležitostí mnoha tréninků a dobrodružství. Mapa Green Hell stojí za to.
Track z náletu: https://uloz.to/f...kopie-ntrk
Upravil/a batoh dne 17-11-2020 02:31
 
Letka13_Colonel
Ahojte,
skôr než zabudnem, tak napíšem svoj report a pohľad na to čo má me za sebou v tejto výbornej špeciálke.

1.fáza Obrana Lae.

Po odznení "warnpointu" že sa blíži EN, sme celkom pekne vzlietli. Najprv chlapci z Poľska z 1.Čútai: Taro_V-110, Sakagawa_V-108. Po nich nasleduje 2.Čutai : Algy_V-139, Toci_V-136 a Luky_V-135. Nakobiec šla hore moja 3. Čútai: Hopper_V-138, Indy_V-127, Kukulo_V-124 a Colonel_V-128. Vyrazili sme na sever, ale "Zelené peklo" džungle dokonale skovalo útočníkov čo sa "plazili"pri zemi. Podaril sa im útok na letisko a my sme z výšky len registrovali streľbu na letisko a hlásenie 1. Čutai, že máme EN nad letiskom. Presunuli sme sa tam a to už 1. Čútai hlási jedného EN down. Vtom vidím od severozápadu a od mora nízko dva doty, ako idú na letisko. Hlásim to Hopprovi a už padáme na nich. Dávam pozor na rýchlosť, jedného už berú Algyho chlapci z 2. Čútai a ja si vyberám druhú P-40 ku. Pálim, ale v tom vidím, že ponad mňa sa ženú trasírky.....pozriem inštinktívne hore....a vidím nad sebou rýchlejšie Zero ( Indy) ako páli na P-40ky. Strhnem to preč, aby sme sa nezrazili a sledujem ako P-40 ešte niekym druhým atakovaná padá. Prvý útočník bol zostrelený tiež. Asi 2.Čútaj Algy. 👍 Stúpam a snažím sa sa dať do formácie s veliteľom Hopprom a na svojej jedenástke v dialke vidím dva doty pri sebe odlietať smerom na Port Moresby. Hlásim kurzy veliteľovi a už tam všetci valíme. Prilietam do súboja nad riekou s 2xRED P-40. Jedna poškodená P-40 ka pod útokom niekoho z 1-2. Čútai a Zero za ňou ide napadnúť druhá P-40. Dostávam ju do zameriavača a pálim. Vidím zásahy, ale brejkujem, aby som sa nezrazil s ďaľším Zerom. Po chvíľke vidím pred sebou tú P-40 ku znovu a zase ju zasahujem. Opäť opúšťam priestor a už vidím ako sú dve Zerá za ňou a P-40ka padá vo "vrtáku". Dávame sa do formácie, a keďže čas pokročil, musíme rýchli sadnúť a prezbrojiť. Hopper ako velieľ dáva pokyn k pristátiu a prezbrojeniu. Pozornosť venuje tomu, aby si všetci dotankovali 100% paliva a obrali prídavnú nádrž. Postupne sadáme...všetci bez kolízie a dávame "refly".

Výsledok:

Po pozretí štatistík vidím, že Algy, Indy a ja máme po jednom zostrele. Niekto z Poliakov sa znovu pripájal na server, tak len odhadujem, že sme spolu zostrelili pri obrane letiska Lae 4-5 súperov, bez straty "živých" pilotov. Stacionárne ciele ale zásahy dostali.🤔😔
Vidím zničené 3ks Betty a nejaké Zero v boxe na konci dráhy hneď vedľa môjho vlastného boxu.

2. Fáza : Doprovod Betty a útok na Port Moresby

Nový štart ,na ktorý sme podľa časového harmonogramu mali len 5 minút, sa nám začal komplikovať. Server nedovolil všetkým štartovať z pripravených "respawn pointov. Najprv Indy bol hádzaný niekam do horiaceho boxu a hneď ho poškodilo. Odskočil si na moju radu na iné letisko a potom sa vrátil na Lae. Indy bol potom OK, ale toho čierneho Petra si vytiahol Hopper- náš velieľ. Tak aspoň riadil štarty skupín a ich zoradenie sa na hlavnú dráhu. Pomaly sa vysúvam z boxu a prechádzam stredový trávnatý pás na vedľajšiu pojazdovku ....a BUM...explodujem🤬. Neviem prečo, nič do čoho by som vrazil som pred sebou nevidel. Mal som zdvihnutú sedačku a videl som dobre. Dávam znovu "refly".... a tentoraz už robím "taxing" po hlavnej dráhe až na križovatku a tam odbočím na vedľajšiu dráhu. Radím sa ako posledný a smerom od mora všetci postupne štartujeme. Nádhera v priamom prenose. 🌺🥰
Veliteľ Hopper sa pripája na iné letisko Salamoa a tam máme miesto stretnutia v 4000m. Nasleduje pohodový let smerom na Bunu a ukážkové stretnutie s "veľkými bratmi" . Prekračujeme "warnpoint" ktorý "varuje REDs a časovo sme tak +- 10 minút v sklze. Nasleduje rutina vo forme doprovodu 6ks Betty nad more so štvormi otočkami až na naplánovaný kurz k útoku na Poet Moresby . Dlhý a nudný let si všetci krátime "nedisciplinovaným tliachaním" do rádia a Kukulo s Indym bolu poverení spraviť propagačné fotografie pre vojnový spravodaj. Prilietajú k Bettynám a dôsledne všetko dokumentujú navzájom na seba kuývajú a povzbudzujú morálku chlapcov za guľometmi a kniplom. Z 2.Čútai sa sem tam éterom ozve Tociho alias Kugelsprirtzové volanie a otázka.....:" Už tam budeme"...😁😎 So smiechom rozoberáme príbeh Shreka a oslíka a jeho slávnej otázky: ..." ..už tam budem?.... Uužžž táám budéém?"..😀😀😇
Následujúce udalosti nabrali rýchly spád. Po pár zmenách kurzu smerujeme na cieľ. Bettyny sa nám roztiahli do dlhej čiary pred odhodením bômb. To komplikuje ich obranu, ale najdôležitejší moment celej akcie je na dosah. Odhodenie bômb a zásah cieľa. Bomby letia na cieľ a už aj hlásim prvý kontak z 1 hodiny veďla 1.Čútaj vedenú Tarom. Popod našu 2. Čutaj ( Algy) padajú Cobra a P-40 na poslednú Betty. Asi Batoh, alebo niekto z ruských kolegov. Hlásime si útoky na Betty a púšťam sa do obrany. Chaos na TSku, komplikujú AI hlášky v Nemčine, akoby tu boli AI bombre pod útokom. Ale tu žiadne AI bombre nemáme. Posledná Betty dymí. Vidím ako ju predlieta P-40 ka. Dem po nej a pálim zo všetkého čo mám. zZasahujem, P-40ka to klopí dolu. Neprenasledujem ju, snažím sa dostať späť k Bettynám a nastúpať si do ich výšky. Nemám však kontakt s velitelom Hopprom. Tuším problém. Vidím útok na ďaľšiu Betty a útočníka už niekto z našich prenasleduje. Zaostal som...a vtom...nadomnou trasírky striel. Inštintívne to ala rada Caldwela "natlačím všetko do ľavého rohu" a potlačím. Následne priťahujem a vešiam sa na chvost P-40 ky čo pokračuje smerom k Betty. Doťahujem a stúpam, predsadzujem......a....vravím si "obzri sa".....ale vidím už len dávku striel a to ako moje Zero vzbĺklo. Možno prídavná nádrž, čo som tvrdošíjne nechcel odhodiť....., možno krídelná nádrž.....🤔😔 Nečakám, otváram kabínu a vyskajem. Útočníka som ani nezbadal. Na padáku si vravím :" dobre Ti tak" stratil si vedúceho.... Tvoja chyba. Obzerám sa vidím ako vybuchuje jedna Betty. ( až neskôr viem, že to bola zrážka Ericha s Batohom) možno to bol práve Orel_ Erich, ktorému som brejkol a ktorého som nezastavil.....😔 Potom sledujem ďaľšiu dymiacu Betty klesať k letiskám a prístavu v Port Moresby. Betty prenasleduje Cobra a strieľa. Asi to bol pokus 311_Vonta o kamikaze útok po ťažkom poškodení. Takú mali chrabrí "bombardóni" dohodu s ich veliteľom Saldym. Koniec, Betty naráža do zeme.😔 V diaľke vidím nízko streľbu. Streľba Zier, ale aj červené trasírky P40ky alebo Cobier. Sadám na zem, balím padák a prestavujem si, ako dlho sa budem "Zeleným peklom" predierať k našim. To som ešte netušil, že Port Moresby čoskoro padne a moje vyslobodenie je blízko. Ale hamba "samuraja" ma ťaží....😎

Tak skončilo on-line pôsobenie Zera trupového čísla V-128 ( S.Sakai sa musel v hrobe obracať....😇🌺🌺🌺)

Zhodnetenie hlavnej fázy:

Mám v sebe toľko adrenalínu, že odmietam ísť do postele. Idem "virtuálne" na letisko v Salamoa a vzlietam. Letím smerom na Bunu, kde očakávam vracajúcich sa kolegov. Z TS sa dozvedám podrobnosti ďaľšieho boja. Kukulo a Indy sa dali zlákať do súboja nízko pod Bettynami. Čiastočne odpútali časť stíhačov, ale v konečnom dôsledku to moc nepomohlo. Indy je v súboji s presilou poškodený. Aj keď zadahuje Cobru a tá dymí, nestačí sa vyhnúť jej dávke a tá mu poškodzuje výškovku. Je rozhodnuté. Kukulo mu pomáha, ale v zápale boja a s protiníkom na jeho "šestke" nechtiac naráža do nám všetkým známeho efektu "Olegolesa" a končí svoju virtuálnu púť.🤔😔 Luky, čo sa mu snažil pomáhať , keď zbadal jeho pád sa nakoniec vracia do zostavy Algyho 2.Čutai a veliteľom 3. Čútai Hopperom. Zo šiestich Betty, prežila odpútanie z Port Moresby len jedna a tá prvá.... velieľ Saldy. Kryli ho chlapci z 1. Čútai. Stíhači Hopper, Algy a Toci idú smerom na Bunu. Taro a jeho 1.Čutai
doprevádza poslednú preživšiu Saldyho Betty tiež nad Bunu a tam ho opúšťaju. Saldy pokračuje na Rabaul a misiu po ďalších dvoch hodinách letu úspešne končí. Luky sa chvíľu hľadá na mape a komunikuje kurzy na Bunu, ale nakoniec sa úspešne nad deltou rieky na pobreží všetci stretajú.

Prvú zbadám dvojicu Tarovu 1.Čútaj. Chlapci z Poľska zamávajú krídlami, keď vidím červené pruhy na trupe, viem že sú to oni. Sú v poriadku a držia ukážkovú formáciu. Mávam im krídlami a oddelím sa od nich v kurze na Bunu. Po chvílke stretávam našu štvoricu. Pripájam sa ako "duch" na 7čku k Hopperovi, aby sa necítil tak sám ( Stratil všetkých svojich neposlušných wingmanov😁🤔😔) a pokračujeme spolu na kurze k Lae. Diskutujeme, rozoberáme dojmy a bilancujeme . Za modrú stranu prežila hlavný útok a Tanec nad Port Moresby táto zostava. Saldy zo 6ks Betty bombardónov. Zo stíhacieho doprovodu Taro, Sakagawa z 1 Čútai, Celá 2. Čútaji Algy, Luky,Toci a z 3.Čútaj len jej veliteľ a veliteľ celej akcie Hopper.

1. Čútaj žiada čistú dráhu v Lae a po chvílke hlasi, že v poriadku sadla na Lae a ukončila misiu. Po 10 minútach postupne všetci pristávame. Ako posledný dosadol velieľ Hopper.

Epilóg.

Moje emócie mi striedavo predkladajú priebeh akcie a aj to ako som to "pokašlal" a čo som mohol spraviť lepšie. Ale jedno je jasné. Za situácie s prevahou RED stíhačov priestore cieľa a situácie bez vzdušnej prevahy bolo nemožné spraviť "husársky" kúsok akrobacie troch Zier nad Port Moresby ako popisuje Saburo Sakai vo svojej knihe "Zerá nad Pacifikom". Ponuka pre 1. Čútajna túto akciu bola, ale prišla neskoro a v tej dobe už boli veľmi ďaleko a doprevádzali Saldyho. Táto časť akcie sa žiaľ "virtuálne" nepodarila. Mrzí ma, že nepodarilo lepšie ochrániť naše Betty, aj keď stihli odhodiť svoj "smrtonostný náklad" a cieľ misie bol splnený ( uvidíme z logu, čo zasiahli). Ale čo je najdôležitejšie a čo sa podarili najviac je to, že sa podarilo DAŤ DOHROMADY SKUPINU NADSENCOV Z RÔZNYCH KRAJÍN A SPOLOCNE SKORO UZ NA MŔTVOM HSFX IL-2 ODLETIEŤ HARDCORE ČASOVO REÁLNU MISIU NA MAPE V MIERKE 1:1 A TAK SI ASPOŇ VIRTUÁLNE VYSKÚŠAŤ A Z POHODLIA DOMÁCEHO POSEDENIA ZA PC , PREŽIŤ POCITY A ADRENALÍN ČO ZAŽÍVALI V TEJTO MISII PILOTI A ICH VELITELIA V REÁLE.

Tým sa chcem poďakovať hlavne Kukulovi ako iniciátorovi tejto akcie, Erichovi a celému týmu chlapcov okolo Orel War serveru, bez ktorého by sme to nemali kde odletieť. Všetkým veliteľom čo dali dohromady a "vycvičili" za krátky čas svoje osádky. A tiež všetkým Vám čo ste prišli. Chlapcom z Poľska, Chorvátska, Ruskej federácie, z Čiech a Slovenska, lebo bez Vašej účasti by to nebolo možné.

Verím, že sa čoskoro opäť stretneme na pobnej akcii. Ja sa na to veľmi teším

PS: Tento popis udalostí je môj subjektívny. Písaný na mobile a vychádza z videného, prežitého a počutého na TS. Ak sú v ňom nezrovnalosti jednotlivých dejov tak ma omluvte. Samozrejme najviac odpovedí kto, koho a kedy, či bol cieľ zničený a koľko %, to odhalí podrobný rozbor "log" súborov a Vaše súkromné tracky a screeny, ktoré tu dáte. Teším sa na ne.
 
Kukuloo
Sedim s natiahnutymi nohami na palmovom pni. Palmu zotal Marauder ktory havaroval po presnej Sakaiovej davke na nasom letisku.
Vyfukujem oblaky dymu z americkej Lucky Strike co pri havarii bombardera vyleteli von a nezhoreli. Jeden z nasich muzov pobehuje k dielnam a naspat k nadriadenemu. Kastovy system je v namotnictve hlboko zakoreneny. Bude takto behat este asi velmi dlho.
Alebo mozno aj nie, lebo niekto reve ze Salamaua hlasi skupiny americkych strojov smerujucich k nam. Bezime k Reisenom. Minam dalsieho pilota ktory uplatnuje telesne tresty a mlati ineho podriadeneho pilota bambusovou palicou po chrbte aby ho prestali boliet zuby do ktorych dostal ranu ked porazil toho nadriadeneho pilota pri sachu. Nevidana drzost. Hotovost z konca drahy sa zenie do vzduchu.

Roztacam motor zahriaty po motorovej skuske. Vyfuky vyblafnu oblaky, motor naskakuje a oblaky prud od vrtule okamzite sfukne prec. Vzlet je kratky. Nasleduje ma Indy-san ale pri prelete mrakom ma straca. Narozdiel od nas ostatnych nikdy v mraku nevidel. Okolo kruzia ostatne shotai ale nedari sa mi najst svoju. A potom sa vsetci vyparili. Curtissy a Belly boli hlasene nad Lae. Po nemalej chvily stupania a kruzenia v 4000m, kedy som uz mal obavy ze nalet skoncil, sa zacali mihat cervene stopovacie strely dolu podomnou pozdlz nasej drahy. Odvaha sa tym americkym pilotom neda upriet. Udriet na Lae kde je vykvet japonskeho namornictva sa proste nemoze vyplatit. Na podradnych strojoch sa znova pokusaju nieco znicit. Otacam Reisena na hlavu a padam dolu za dva zelene stroje. Tocia lavu zatacku nad zemou. Jeden je vlavo, druhy vpravo. Instinktivne si vyberiem praveho, lebo ten lavy musi vkrutit dlhsiu zatacku ak chce kolegu chranit ako ten ktoreho som si vybral. Reisen V-124 a modrym pasom na trupe s nabranou rychlostou skracuje medzi nami vzdialenost. Este raz skontrolujem to ho laveho ci si ma vsimol. Pravy je predo mnou, stlacam spust a Bell zmizne pod vybuchmi granatov. Ked sa hmla po zasahoch rozplynie, zbadam trosky americkeho stroja padajuceho bez chvostu a kridla. Sibnem pohladom na Lae ale nic sa nedeje. Severozapadne odtial prebieha suboj nevidim to sice ale smerujem tam a neustale sa tocim a davam pozor na svoj chvost. Prichadza povel ukoncit akciu a od mora makko sadnem spat v Lae. V rychlosti si vsimam dva Reiseny a jednu Rikko zhorene. Tak predsa sa im nieco podarilo. Ale draho. Len nasa shotai si narokuje troch americanov a nemame ziadne straty.

Na oslavu nie je cas, lebo planovany uder bombarderov z Rabaulu sa blizi. Nez vzlietneme sa vsak najde cas na poriadnue neprijemnu sprchu od nadriadeneho pretoze som zodpovedny za to ze Indy-san nevidi v mraku. Za trest mam tyzden s pozemnou hotovostou zahrabavat kratery na drahe a ked ziadne nebudu, mam si ich najskor vykopat. Po prezbrojeni a dotankovani stupame smer Buna. Krcovito sa drzim Sasai-Hoper-sana a nespustam oci z Indy-sana. Nasu shotai uzatvara Colonel-san. Let vo formacii s elitnymi pilotmi japonskeho namornictva na najlepsom palubnom stroji sveta vo mne vzbudzuje hrdost. Bombardery po 45 minutach letu preberame nad Bunou. Dnes ich je malo. Rovnako aj nam chybaju piloti, ale na to samozrejme nemyslime. S Indy-sanom prelietame niekolkokrat popri bombarderoch. Chceme ich pozdravit a povzbudit na ich odvaznej misii. Pri jednom tesnom prelete vidim pilota bombardera ako splasene gestikuluje, ukazuje prstom na Indy-sana a potom si poklepe po hlave. Do gestikulacie sa zapaja aj druhy pilot a Rikko zacina nebezpecne plavat hore-dolu ako evidentne doslo k hadke. Takto ich asi nepovzbudime a uz k nim tak blizko nelietam. Indy-san ano a tak sa tu a tam nejaky bombarder rozkolise.

Prelietame pobrezie a ostany let je nad morom. Rikko zmenia este niekolkokrat kurz a uz nalietavaju na Port Moresby.Letime v hladine 6000m vlavo od bombarderov. Ocakavame utok a ten prichadza. Spustame sa na padavsie stihacky Bell, medzitym o par okamihov stracam Indy-sana z dohladu a je jasne ze z kopania sa mesiac nevyvlecem. Vidim dymiace Rikko a utociace Belly aj Curtissy. Za jeden Bell sa snazim priblizit a on k bombarderu a ma stuhu sedeho dymu za sebou. Pokusam sa umiestnit davku na trup ale Bell nie je kriticky zasiahnuty a odputava sa dolu, nemozem ho naslesledovat. Uz aj tak som na urovni niektorych bombarderov. Vidim Curtiss utocit na Rikko. Zasahuje nas bombarder ale aj Curtiss dostava zasahy. Taha za sebou husty cierny dym pozorujem stojaci motor (ale v HSFX to tak nemusi byt) a s hnevom sa rozhodujem ci americana rozstrielam alebo ho poskodeneho necham a budem pokracovat s bombardermi. Curtiss vsak pozbiera sily, vzoprie sa a cervene strely opat letia k bombarderu. Dostavam ho na deflekcnu strelbu, mizne mi pod zameriavacom, nemal by som ho minut. Zasahy nepozorujem ale ked sa obzriem letia vzduchom trosky a medzi nimi kridlo s nepriatelskym znakom. Tak predsa je tento nepriatel vyradeny definitivne z boja. Pohlad dookola je neradostny. Viacere Rikko maju dymiace motory, tu a tam je strelba, som za nasimi bombardermi, pozorujem americke stihacky a snazim sa im priblizit. Vsimam si jedneho Curtissa. Aj on si ma vsima. Nepriatel na mna vystrelil. snazil som sa mu unut pod nos ale marne a niekolko striel si ma naslo. Uhybam prudko, ovladanie funguje, nie som zraneny a nevidim unikat palivo a vidim ineho Reisena ako odhana protivnika. Som uz daleko od bombarderov a pod nimi. Ostro tocim a dostavam Curtiss pred seba. Opat deflekcne palim a zasahujem. American pusta palivo, preklapa sa a chce uniknut pod ochranu dzungle. Mam slusnu moznost znicit tento Curtiss. Zlomok sekundy sa rozhodujem ci stupat smerom k bombarderom, ktorych je vacsina uz poskodena alebo znicena... Alebo nasledovat americana dolu a byt dostatocne agresivny a v boji uspriet. Vyberam si druhu moznost a vrham sa do hlbky za Curtissom. Reisen sa zacne triast ako narasta rychlost. Tuhnu mu riadiace plochy, musim vyrovnat. Sledujem americana s bielou palivovou vleckou. Znova sklopim nos a sledujem ze protivnik leti kurzom 305 cize od Porrt Moresby. Je poskodeny a musi zatocit ak sa chce vratit naproti tomu ja sa priblizujem k Lae...

Tu si dovolim malu odbocku.... normalne mi vtedy pred ocami behal Sakaiov pribeh Zo Zier nad Pacifikom, ako nahanal Kobru a vedel ze musi zatocit. Mal som tu knihu pred ocami otvorenu. Vsetko klapalo perfektne... Bol som pokojny. Poskodeny american, ja za nim, odhodlany, agresivny, dalsie Zero nedaleko mna. P-40 preletela nejaky konciar a sinula si to do lava do udolia....

Curtiss preletel nejaky mensi vrch pohoria Oven Stanley Range a chcel unikat vlavo odo mna nejakou dolinou. Prelietam konciar pomerne nizko, v zlomku sekunde ma napada... ze pozor, moze tam byt... ale na tejto mape som ho nevidel... a bol tam... Reisen zmizol vo vybuchu... OLEGOLES...


Ako historici zistili, P-39D1 ktorej uletel trup a kridlo v prvej misii bol Veikso. Lietadla na ktore som padol neboli dve ale tri. Tretieho som vsak nevidel. Kto sedel v cmudiacej Kobre na ktoru som strielal v druhom lete, neviem, poskodenie nie je v zaznamoch. P-40 so stuhou cierneho dymu paliaca na Betty bol RanniSokol. Potvrdzuje to jeho report. No a P-40 ktoru som poskodil a viedla ma az k tomu osudnemu vrchu bol pravdepodobne Judas, ktory ma chvilku predtym poskodil a log ma prisudil jemu ako zostrel...

EDIT: sak gramatikoŠ
Upravil/a Kukuloo dne 16-11-2020 01:16
Letka_13/Kukulo
 
magot
Kdy to vydáme knižně? Šklebící se
 
Kukuloo
Hej, pojde to na dracku Pff

i.pinimg.com/originals/86/e9/ad/86e9adbb1b5a1124dc0825863d55f388.jpg
Letka_13/Kukulo
 
Algy
Saldy je "blázon" ... asi to tak malo byť, že on prežil...neviem či by sa niekto iný sólo vydal do Rabaulu.... KLOBÚK DOLE !!!
Letka_13/Algy

www.letka13.sk
 
www.letka13.sk
Algy
Dopĺňam za 2. chutai , Tainan Kokutai

2.chutai mala hotovosť a doobeda sa pečieme v kabínach našich stíhačiek...Pozerám na hodinky, zachvíľu by aj svačinka mohla byť, keď zrazu krik a poplach...Američania letia... Okamžite nahadzujem a štartujem Toci a Luky sú mi v pätách. Stúpam na rieku severne od letiska podľa pokynov velenia a v krúžení naberáme výšku. Pod nami sa zhromažďujú ďalšie Zerá. Vo výške cca 3000 metrov mierim zo svojím rojom nad more ponad Bunu a náhle vidím dole streľbu. Hlásim nepriateľa a padám dole. Meditým sa však už jedno Zero z nižšieho poschodia zavesí na P-40 ku a strieľa. Američan točí ostro doprava, dáva mi možnosť tak strieľam deflekčne, okamžite však stúpam hore, aby som sa nezrazil zo Zerom. Potom už len vidím stĺp dymu nad miestom dopadu Curtissa.
Opäť stúpame nad Bunu a po chvíli znova vidím streľbu na letisku. Tentoraz pozorujem nepriateľa ako prvý a padám na chvost ďalšieho Curtissa P-40. Strieľam krátkymi dávkami, Američan sa krúti ako had a uniká nad more na juh. Náhle Luky za nmou kričí, že niekto na neho strieľa. Okamžite nechávam protivníka tak a stúpam vľavo hore. Podo mnou prefrčí Zero s ďalšou P-40 na chvoste. Okamžite klesám a strieľam. Američan púšťa Zeroi a zachraňuje sám seba. Mieri na juh a prelieta pobrežie. Krúti sa a kľučkuje, ja ho medzitým masírujem guľometmi a s kanónmi čakám na kratšiu vzdialenosť. Konečne som za ním a kanónová dávka ho zasahuje. Zdá sa mi, akoby spravil kotrmelec a okamžite mizne dole. Zem bola možno 100 metrov pod nami, takže nemal šancu prežiť.
Vraciame sa v poriadku všetci do Buny a dávame si svačinu pred náletom.

Nad Port Moresby štartujeme v tom istom zložení. Po stretnutí s bombardérmi máme problém zo spojením, pretože nám s Lukym už zvoní v ušiach. Tocimu to nevadí a ďalej nadáva, že sa na to mohol vysrať, a že červení sa na to aj tak vykašlali a vyskákali, lebo ich nebavilo 16 hodín čakať, a že ktorý Kukulo to vymyslel a tak...
Nad prístavom ide už do tuhého. Sme na pravej strane Bettýn a pred nami a vyššie sa sunú dva kontakty k zväzu. Toci sa neúspešne pokúša zasiahnuť zospodu ale to už uháňame k bombardérom. Masaker ako sa patrí. Vešiam sa za Cobru, nemôžem však naplno strieľať pretože hneď pred ňou je Betty. Osolím ju guľometmi a sledujem ako klesá dole. Nejdem za ňou a stúpam hore. Ďalšia Cobra útočí. Strieľam zdiaľky, Cobra neprestáva útočiť a zapaľuje Betty ľavý motor. Dole podo mnou útočí ďalšia Cobra, za ňou tri Zerá. Cobra striaľa do poslednej chvíle a vzápätí aj s bombardérom miznú v oslepujúcom záblesku. Vidím Zerá klesať k ďalšiemu Američanovi, ja stúpam a snažím sa dohnať ostatné bombardéry mieriace k horám. Som však žalostne ďaleko a len sa môžem pozerať, akoz oblohy padajú ďalšie dve alebo tri Betty. Posledný Američan sa po útoku odkláňa doprava a točí rovno pred môj čumák. Zdá sa, že sa mu motor pretáča len pomaly, napriek tomu však do neho nasypem zblízka všetko čo môžem a P-40 prepadá do nekontrolovaného pádu.
Nad horami doháňam posledný bombardér a z ďalšími troma Zerami ho eskortujem nad Bunu, odkiaľ mierime nad Lae, kde úspešne pristávame.

2.chutai sa vrátila v poriadku, Toci a Luky nárokujú po jednej Cobre P-39, ja jednu P-40.
Letka_13/Algy

www.letka13.sk
 
www.letka13.sk
veikso
Kukulo je číter...
 
saldy
sturmovik1946.estranky.cz/img/original/2663/il2fb_2020_11_15_15_40_43_639.jpg
sturmovik1946.estranky.cz/img/original/2662/il2fb_2020_11_15_15_41_16_190.jpg

Dálkové letectvo 4. Bomber Kokutai bylo prakticky vymazáno ve vleklých bojích nad Guadalcanalem. Nyní ale bylo nutné napadnout významný zásobovací uzel v Port Moresby, narychlo se tedy poskládala nepočetná nesourodá úderná skupina a vypracoval se bojový plán útoku. Bylo těžké nepřítele překvapit. Na všech přístupech přes NG měl hlídky a pro obranu přístavu vyčlenil stíhací krytí. Operační štáb tak nemohl než nepočítat s velkým kusem štěstěny, proklouznout nad přístav beze ztrát bude zázrak a dokážou vůbec posádky z programu rychlého výcviku cíle dosáhnout?!

V 8:10 se 2. Chutai šesti neohrožených vznesla do vzduchu, zformovala, začala nabírat výšku a v klidu překonala Šalamounovo moře. Po 700 km dlouhém letu se nad Bunou setkala se stíhacím doprovodem, zde byla prvně zpozorována spojeneckými pozemními hlídkami, které hlásily malou bombardovací skupinu ve výšce 5000m, letící západním směrem v čase 10:15...

Byl vyhlášen bojový poplach a spojenecké letectvo vzlétlo hlídat všechny přístupy k základně, primárně od východu. Zde se stopa skupiny ztrácí, Saldymura pravděpodobně zatočil k jihu, ale nelze vyloučit ani sever a ještě několikrát poté změnila skupina směr letu. Je zřejmé, že se chtěli dostat do Korálového moře a zde zaútočit. Po více než jedné hodině čekání byla japonská skupina opět spatřena jihozápadně od Port Moresby, avšak byla už nebezpečně blízko! Éterem se rychle šířila tato zpráva, avšak bylo jasné, že je pozdě, většina stíhačů nebude na místě včas aby útoku zabránila a k některým se tato zpráva zprvu nedostala vůbec.

Před bombardéry se vynořila pevnina a přístav Port Moresby. Rikko se 50 km před cílem roztáhly do nesourodé linie a motory se rozeřvaly na plný výkon. Bombometčíci měli nyní plné ruce práce, prováděli jemné směrové korekce, odjistit bomby a otevřít pumovnici. Po stíhací obraně nebylo ani vidu, cesta je volná!

Těsně před odhozy se rozpoutala letecká bitva nad přístavem. Letka zajišťující obranu přímo nad cílem se vrhla do střetu se stíhači, jediný P-40 dokázal proniknout a napadl Rikko letící na chvostu skupiny, poškodil pravý motor a odpoutal se z boje, krátce poté odhodila bomby na cíl a pokračovala dál vstříc velmi smolnému konci, který nastane o něco později viz. níže.

sturmovik1946.estranky.cz/img/original/2666/il2fb_2020_11_17_22_06_01_824.jpg
Skupina krátce před útokem ve volné formaci

sturmovik1946.estranky.cz/img/original/2667/il2fb_2020_11_17_22_12_48_116.jpg
Port Moresby jako na dlani, cílem bude levá strana pobřeží

sturmovik1946.estranky.cz/img/original/2668/il2fb_2020_11_17_22_14_24_462.jpg
Stroj č.366 pod úvodním útokem P-40

sturmovik1946.estranky.cz/img/original/2672/il2fb_2020_11_17_22_49_52_665.jpg
Exploze v severní části přístavu

sturmovik1946.estranky.cz/img/original/2673/il2fb_2020_11_17_22_53_10_117.jpg
Severní a jižní část základny je v plamenech po dopadu 4500 kg bomb, skupina se pokouší dostat severo-východním směrem k průsmyku Kokoda

sturmovik1946.estranky.cz/img/original/2671/il2fb_2020_11_17_22_27_40_530.jpg
Kolem stroje č.315 se rozpoutá zuřivá bitva, stíhací ochrana ho nechce vydat, ale nakonec podlehne několika útokům a řítí se v plamenech k zemi

sturmovik1946.estranky.cz/img/original/2670/il2fb_2020_11_17_22_21_42_356.jpg
Stroj č.01 velmi poškozený začne nesmyslně manévrovat, dlouhým obloukem taranuje zmíněný stroj č.366, který měl s poškozeným motorem reálnou šanci dosáhnout záložní letiště v Buně, je to obrovská smůla. 3 ze 6 Rikko jsou tímto sestřeleny.

sturmovik1946.estranky.cz/img/original/2675/il2fb_2020_11_17_23_10_26_455.jpg
Skupina se nyní snaží seskupit, je však rychle roztrhána dorážejícími kobrami, piloti se snaží vzájemně se varovat a uhýbat střelám, stroj č.02 jde v plamenech k zemi, velitelský stroj č.301 je také pod útokem, vyvázne ale jen s lehkým poškozením.

sturmovik1946.estranky.cz/img/original/2674/il2fb_2020_11_17_23_02_57_436.jpg

Souboj stroje č.304 s kobrou, oba letouny se spolu srazí a druhá kobra se stahuje z boje, to umožní poslední Rikko uniknout...

sturmovik1946.estranky.cz/img/original/2676/il2fb_2020_11_17_23_19_11_129.jpg

Stíhači se dotáhli k Rikko a pokračují v doprovodu až k pobřeží NG, poté se vrací na svou základnu.

sturmovik1946.estranky.cz/img/original/2661/il2fb_2020_11_16_02_34_40_708.jpg
13:30, konečně doma!

sturmovik1946.estranky.cz/img/original/2660/il2fb_2020_11_16_02_38_02_960.jpg
Palivoměry, zbývá asi 30% paliva

sturmovik1946.estranky.cz/img/original/2664/il2fb_2020_11_16_02_40_57_669.jpg
Pohled do tváře pilota vydá za 1000 slov.
 
http://www.sturmovik1946.estranky.cz/
magot
Pěkný! Úsměv
 
Kukuloo
Dik Saldaku. Bolo super kukat na vas jak na treningu tak na ostrej akcii Mrknutí





=VARP=Dragunov spisal report na VARP fore, tak preposielam. Hodte do prekladaca, chorvatstina pravdaze.

Kroat i ja smo startali sa Berry aerodroma, nedaleko Port Moresbyja. 100% goriva i drop tank. Do našeg cilja, aerodroma Lae imali smo oko 50-60 minuta leta iznad planina. Mapa lijepo izgleda, nažalost nije bila završena do meča, pa neke stvari fale u minimapi. Ali to nije bitno, može proći. Navigacija je bila dosta jednostavna, jer smo se od Berryja zaputili na 355 stupnjeva, izbili na obalu te prateći kopno spustili se do Lae. U napad smo krenuli s oko 2000 metara visine. P 39 je strašno ubrzala u silaznoj putanji i već je bila na preko 500 km/h kada sam odlučio ipak malo sjašiti s gasa. Kroat se već spustio do aerodroma , uništio G4M1ali se zabio u zemlju. Šteta. Mogli smo si ipak čuvati 6 da se to nije desilo. Za divno čudo , od AAA ni traga ni glasa. Kroat mi je objasnio gdje su Bettyne, skrivene u nekoj šumici, pa sam ih tamo napao i zapalio dvije. Nakon toga sam se okrenuo prema Zeroima koji su bili parkirani oko piste, zapalio sam dva a onda, što je bilo za očekivati, pojavili su se neprijateljski lovci. Nisam ih ni vidio, samo sam osjetio kako me granate pogađaju u rep, Cobra se prelomila, a sa 20m visine nisam ni stigao iskočiti, nego sam se zalijepio u pistu. Da je Kroat ostao živ, možda bismo ih prije primjetili i nekako reagirali, ovako što je tu je.... nijedan od naših aviona nisam vidio u tome sektoru.
Na drugoj misiji, coveru iznad Port Moresbyja, pridružili su nam se Thor i Hunter. Čekali smo bombardere i to je potrajalo, preko dva sata u zraku. Nisam znao da P 39 može toliko ostati u zraku jer avion nema neki veliki domet (iako smo imali i droptank). Ništa se nije dešavalo, osim što sam par puta primjetio P 40 koji su ih isto tražili. Odjednom su G4M1 izletjele iz neba i to sa zapadne strane. Prekasno smo ih vidjeli, bombe su već bile bačene. Jedina sreća je što smo bili na istoj visini pa smo krenuli u obračun s njima i pratećim lovcima. Zaletio sam se na dvije Bettyne, krenuo udesno prema prvoj, ali je druga izvela oštri manevar prema gore, podigla se kako bi me mogao gađati i drugi gunner sa 20mm. Samo sam okrenuo Cobru na lijevo i prošarao preko neprijateljskog aviona lijevo desno, odmah mu je buknuo lijevi motor... u isto vrijeme me je zasula kiša metaka, Zero je bio iza mene i zadimio me. Krenuo sam u dive, pokušavajući ga se otresti, još jedan Zero, više se nisam mogao vratiti u napad na drugi G4M1. Završili smo nisko iznad zemlje u svakakvim manevrima kada se pojavio Kroat i pokušao skinuti Zeroa s mojih 6. Čuo sam ga kako viče "Nemam municije!" a drugi Zero je krenuo njemu na 6. Nekako sam se izvrtio u tom smjeru, Kroat je prošao ispod mene a ja sam u head on-u raspalio po Zerou i odvalio mu lijevi dio repa. Još jedan Zero iza ovog, obojica smo promašili. Gledao sam gdje je Kroat, ali već je bio zapaljen. GRRRR. Kobra je letjela i dalje zadimljena, mislio sam nekako do Port Moresbyja na slijetanje, ali okolo mene su zujali Zeroi... osim jednog koji je čudno letio, to je bio onaj kojem sam otkinuo dio repa. Krenuo sam za njim, opet Zero iza mene, ali gađa rižom, stalno zvoni u kabini, Zero mi ne može pobjeći ali ja ga ne mogu sustići. I onda mic po mic sam mu se primakao , otvorio vatru iz daljine da ga malo preplašim, zamahnuo je krilima i napravio grešku, pokušao se penjati, otvorio mi se gornji dio aviona i onda rafal u njega, odmah je buknio. U isto vrijeme sam dobio rafal i zapalio se, nije bilo druge nego iskočiti iz aviona.
Koliko vidim po njihovim izvještajima samo jedna Bettyna se vratila nazad, ostale su srušene.

Moja bilanca je:
2 x G4M1 na aerodromu Lae, 1 x G4M1 iznad Port Moresbyja

2 x A6M21 na aerodromu Lae, 1 x A6M21 iznad Port Moresbyja
Statsa nema, ali se to može vidjeti u logu.
Upravil/a Kukuloo dne 18-11-2020 21:49
Letka_13/Kukulo
 
Kukuloo
200th_Sakagawa postol report u nas na fore, preposiealm. Sakagawa je autorom skinov pre Tainanske Reiseny co sme pouzili v nasej specialke.

Hi Guys. Short debriefing

Phase one flight: Took off very late because of my hardwere problem. I took off about 1 min. before alied fighters strafed airfield it was lucky for me. In this flight i damadged one Kittyhawk(fuel leak) after spawn i got 100 points but propably this enemy plane was shoted down i cooperation with others.

Phase two flight: As a front guard informed about incomming bandits over Port Moresby. I belive we warned You enough time before. Me and Taro delayed intercept as long as we could to be the last cover for returning bombers but unfortunatelly they split too much and we couldn't cover them good anymore. We stick around 2 bombers where i smoked one of the attacking Kittyhawks but the damadge of bombers was serious and they collided together and blow up in the air unfortunatelly. I this moment we took course to Buna and with other 2 Zersos escorted one Betty(Saldy) on his way to homebase. Over Buna we left G4M with 2 Zeros and turned left to get to our homebase Lae. My wingmam Taro landed with about 10% of fuel and he also forced some enemy fighter to leave the bombers.

In final words. If some of You already remember me from past then Im glad Úsměvbut to others i will say I fly Il2 since ~2003, In the best period of my career i was commander of 200th Sentai squadron(about 8 pilots), hosted server Pacific War, flown many great missions everytime in full realism setting and i must say this flight with you guys was one of the best in all my il2 carrer and remind me great time with this sim. I'm looking for future flights like this especially in PTO CBI theatre. Big thanks to all!!!
Letka_13/Kukulo
 
ZVP_ALEX
sturmovik1946.estranky.cz/img/original/2668/il2fb_2020_11_17_22_14_24_462.jpg

Promiň Rikko Mrknutí
 
Přejít na fórum:
Přihlášení
Jméno

Heslo



Nejste pilotem?
Klikněte sem
a zaregistrujte se.

Zapomněli jste heslo?
Pro zaslání nového
Klikněte sem.
TeamSpeak3
cr597.teamspeak3.com:9254
Heslo: net

teamspeak server Hosting by TeamSpeak3.com
Rychlovka
Pro přidání zprávy se musíte přihlásit.

08-05-2021 09:40
IL2 Stalingrad

08-05-2021 09:39
Mám problém v nastavení bombardování a střelba raket, ze začátku byli značky na odpal raket a bombardování, přestali se objevovat i po potvrzení v nastavení. Dík Bruno

14-04-2021 19:19
sedm nebo osm těch mrch bylo, kroužili jak supy a nikoho si nevšímali ...

14-04-2021 19:14
Jo je to fajn, takové rušno. A ty štuky .. snad na ně taky někdy narazím.

14-04-2021 18:42
Náhodou je to drsné Úsměv úžasný moment byla obří formace štuk včera v noci

14-04-2021 13:06
To je opakovaně, já to viděl, asi se sníží počet befek na Pitomniku.

13-04-2021 21:49
Aktuální mapa (Bridge) je spíš iako masakr modrou pilou :-)

03-04-2021 11:12
IL-2 Sturmovik Cliffs of Dover Blitz Edition a mám i Tobruk a nefunguje mi kamera na sledovačku bomb ví někdo poradit?

09-03-2021 10:02
Pro holky určitě Medvídek Pů. Chybí tam ještě sova. Recesisti by uvídali i sysla :-)

09-03-2021 09:43
Strom Medvídka Pú???

26,010,030 návštěv