Nedávno jsem narazil v publikaci zmiňující se lend lease na to, že bylo dodáno 195 Thunderboltů . Nevíte někdo jejich osud, jejich nasazení a bližší info?
Nějaké ucelené info asi těžko seženeš. Z různých útržků informací v různých publikacích se lze dozvědět, že P-47 Rusové vyhodnotili jako stroje pro východní frontu nepoužitelné. Nějak se údajně nemohli srovnat s filozofií stíhačky která unesla stejnou bojovou zátěž jako jejich střední bombardér. Pravděpodobně dosloužily jako další "nehodící" se typy u PVO. Zmínka o jejich využití je v knize "Zkušební letec" (hluboce totalitní) ve které je uvedeno že po válce byly prováděny srovnávací testy s novými sovětskými stíhačkami a s kořistními německými letadly, ovšem bez nějakých závěrů. Info z agentury JPP (jedna paní povídala) dokonce tvrdí, že si je Rusové ponechali v záloze pro případný boj s výškovými bombardéry jejich spojence z WWII a poválečného protivníka USA.
Monografie Lotnicze
Sovětské Thunderbolty
V červenci 1943 sovětský vojenský atašé požádal o seznámení s nejnovějšími americkými letouny schopnými operovat ve velkých výškách. Američané předvedli Sovětům čtyři typy (B-24 a P-38) a dva novější (B-29 a P-47). Sovětům se zdál nejzajímavější právě P-47 a tak po dojednání podrobností byly v září tři P-47D-10-RE předány Sovětům a do Moskvy dorazily vzdušnou cestou přes Aljašku a Sibiř. Letouny pilotovali tři piloti 1. PAD st. ltn. D. Čulanov a I. Bumrmistrov a kpt. A. Bačkov, kteří si po 20 seznamovacích letech osvojili jejich pilotáž. Přelet trval od 16. listopadu do 20. března 1944. Všechny tři stroje byly rozděleny mezi výzkumné ústavy VVS SS a to NII VVS, LII NKAP a CAGI. Po otestování strojů měli Sověti smíšené pocity. Na jednu stranu oceňovali jejich velký dolet (2 300 km při ekonomické rychlosti v optimální výšce), velkou nosnost pum (větší o 500 resp. 200 kg než měly standardní sovětské bombardéry Pe-2 resp. Il-4), značný dostup 11 800 m) a vysokou rychlost - 661 km//h ve výšce 8 500 m, tedy na sovětské podmínky let 1943-44 přímo báječné. Na druhé straně letouny vyžadovaly jinou taktiku boje a eufemisticky řečeno také jinou inteligenci, a tuto překážku Sověti nebyli schopni překonat.
Ještě během testů v Moskvě začaly dodávky P-47 od firmy Republic ve verzi D-22 a D-27, jichž mělo být během několika měsíců dodáno 200. Všechny letouny byly dodány po moři tzv. "jižní trasou" přes Írán, kam dorazilo 196 strojů. Sověti jich převzali 189 a 188 jich rozmístili na své základny v Evropě. Čtyři stroje byly dopraveny „severní trasou“ do Murmansku. Kromě pěti byly všechny letouny dodány v roce 1944.
P-47 byly soustředěny v jednotkách protivzdušné obrany Moskvy, kde byly používány pouze do podzimu 1945, pak byly z liniové služby staženy a stopa po nich se ztrácí. Nejlépe Thunderbolty přijalo námořní letectvo, kde díky svému doletu, dostupu a rychlosti byly cenným přírůstkem. Jako první je zařadilo do výzbroje letectvo severní flotily, jejíž 225. IAP z 5. MTAD dostal 30 P-47. V říjnu 1944 tam bylo dodáno 14 letounů pouze na vyzkoušení, dodávka dalších 26 kusů došla až na přelomu listopadu a prosince, takže letouny se již nezúčastnily bojů. Po dodávce P-47 na sever dostalo pět letounů také letectvo černomořské flotily, ale protože válka v této oblasti Evropy skončila, ani tato skupina Thunderboltů nebyla vyzkoušena v boji.
MBI
"...od první minuty letu na P-47 Thunderbolt mne ovládl jasný pocit - tohle není stíhačka! Stabilní, pohodlný, s inteligentně vyřešeným, rozměrným pilotním prostorem - ale stíhačka to není. Projevil se jako mdlý při manévru, jak v horizontu, tak (a ještě víc) ve stoupání. Pomalu se rozbíhal v horizontu: projevovala se takto velká setrvačnost těžkého stroje. Prostě - s tímhle letounem se příjemně a pohodlně létalo rovně. A to pro stíhačku nestačí".
Zato úplně jiný dojem udělal Thunderbolt na techniky. Přes tupou příď a ostré hrany zdánlivě zavalitého trupu se projevily vysoké aerodynamické kvality P-47 - součinitel odporu CX byl při maximální rychlosti nižší než u Bf 109G-4 a u FW 190A-4!
Mimořádný zájem vzbudilo řešení turbokompresoru, přístrojové vybavení i motor. Letoun byl co nejdůkladněji změřen a prostudován a Kancelář nové techniky Státního komisariátu leteckého průmyslu (BNT NKAP) vydalo na desítku brožur jak s celkovým popisem konstrukce letounu, tak s rozborem jednotlivých konstrukčních uzlů letounu. Technologická úroveň stroje přesahovala i tu, které v SSSR dosáhli až prvních létech po válce. V dobách válečných však mělo hlavní váhu mínění vojenských pilotů. A těm se Thunderbolt viditelně nezalíbil. Ne že by byl špatný. Měl však doprovázet těžké dálkové bombardéry .... a v SSSR tehdy téměř neměl koho doprovázet!
Při porovnání grafů maximálních rychlostí v závislosti na výšce je patrné, že v malých a středních výškách byl P-47D-10-RE s motorem R-2800-63 i při režimu maximálního nouzového výkonu (po dobu pěti minut) zřetelně horší než sovětské i německé stíhačky.
nemám skener, a s foťákem lesklý papír se fotí blbě, takže víc už po mně nechtěj
Ale v té MBI je toho víc - asi 4stránky ...
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
