Noční stíhací dvouplošníky
Italské letecké síly byly postaveny před hrozbu spojeneckých nočních náletů, proti nimž neměly dostatek obranných prostředků. Italové nevyráběli speciální noční stíhací letouny vyzbrojené radiolokátory, jaké měli Němci nebo Britové a Američané. Pro boj v nočních temnotách tedy museli upravit běžné jednomístné denní stíhačky, což pochopitelně limitovalo efektivitu jejich nasazení. Noční stíhací Fiaty CR.42/CN byly vybaveny tlumiči plamenů a nevýkonnou dvoupásmovou radiostanicí A/RC.1 model IMCA B.30.

V květnu 1941 začalo formování samostatných sekcí nočních stíhačů disponujících třemi až dvanácti letouny. Velení je rozmístilo do oblastí ohrožených noční činností spojeneckého letectva, sekcí měl disponovat každý vzdušný okruh. Ty byly jak na italské půdě, tak v dalších prostorách, ovládaných italskými silami. Sekce byly postaveny i v Albánii, na Sicílii, Sardinii nebo Dodekanéských ostrovech. Roku 1942 jich bylo celkem šestnáct, disponovaly dvěma až čtyřmi letouny CR.42/CN.

Na konci roku 1941 byla na Sicílii zformována vyšší noční jednotka Gruppo Autonomo CN pod velením majora Giovanniho Buffa. Skupina sestávala ze dvou letek — 301. a 302. Squadriglie CN.

Nočních bojů se však nejednou účastnily i běžné denní stíhací útvary, koneckonců jejich stroje se od nočních verzí stejně příliš nelišily. Například 20. července došlo k neúspěšnému pokusu zaútočit na bombardovací Wellingtony směřující z Malty nad Neapol. Jeden stroj z 356. Squadriglie CT však při přistání havaroval a jeho pilot Sototenente Marcello Torreggiano na následky fatálních zranění zahynul.

Skuteční noční stíhači zasáhli například 27. září 1941, kdy osm Falco doprovázelo torpédové bombardéry Savoia S.79 a S.84. Jejich nálet na britské loďstvo se pokusily zastavit patrolující palubní Fairey Fulmar z 808. perutě. CR.42 poškodily dva z obránců, navíc ještě Swordfish z letadlové lodě HMS Ark Royal, jeden stíhací dvouplošník však padl za oběť palbě protiletadlového dělostřelectva britských válečných lodí.

Roku 1942 vzniklo na letišti Campiano u Říma 167. Gruppo Autonomo CN pod velením majora Silvia De Francesca, jehož nástupcem se stal major Corrado Ricci. Jednotku tvořila 300. a 303. Squadriglia CN. Jejich výzbroj tvořila směs dvouplošníků CR.42 a jednomístných stíhacích jednoplošníků Re.2001 a Macchi C.200. CR.42/CN se nalézaly rovněž ve stavu 234. a 235. Squadriglie CN, které kromě těchto zastarávajících strojů měly ve stavu také výkonné německé těžké stíhací letouny Dornier Do 217J a Messerschmitt Bf 110, vybavené radiolokátory.

Italští noční stíhači však nedosáhli výraznějších bojových úspěchů, především pro absenci radarového navádění na bojišti i vlastního vyhledávacího radiolokátoru. Počet specializovaných strojů Bf 110 a Do 217 byl příliš nízký, než aby umožnil výrazněji se prosadit. Za zmínku stojí, že Reggia Aeronautica používala dokonce ukořistěný britský Beaufighter.