[img]http://www.sturmovik1946.estranky.cz/img/original/1895/kg100cover2.jpg[/img] is not a valid Image.
PC 1400 FX “Fritz X“. Bojové nasazení.
Je asi zbytečné představovat řízenou protilodní protipancéřovou pumu PC 1400 FX, asi nejznámější pod přezdívkou“Fritz X“, která měla za úkol
ničit obrněné lodě. Úplně přeskočím vývoj, který probíhal pod dozorem Dr. Maxe Kramera. Zajímá mě bojové nasazení tohoto inovativního byť ne revolučního bojového prostředku a škody, které způsobil. Tato zbraň byla poprvé nasazena koncem léta 1943 ve Středomoří jednotkou KG 100 společně s dalším protilodním prostředkem - Hs 293. Druhá zmíněná puma měla na rozdíl od Fritze raketový pohon a byla v tomto období rovněž řízena povely lidského operátora na palubě bombardéru, měla tříštivou hlavici a byla určena k ničení nepancéřovaných tedy především dopravních lodí. Některé případy zůstávají sporné a není jisté, která řízená puma případně i konvenční útočila.
Pro vypouštění protilodních bomb byly upraveny námořní průzkumné letouny či střední bombardéry, v drtivé většině případů však nesly těžkého Fritze do bojových akcí k tomuto účelu specielně upravené Dorniery Do 217 K-2, K-3. První jednotka (asi jediná), která nové pumy dostala, byla v září 1942 Lehr und Erprobungskommando 21se základnou na letišti Garz pod velením E. Hetzela. Po skončení výcviku byla jednotka reorganizována. 29. dubna po schválení pro bojové nasazení, přeznačena na KG 100 pod vedením majora Bernharda Jopeho, a odeslána do Středomoří na základnu Marseilles-Istres. Skládala se ze dvou protilodních Gruppe, její část II/KG 100 používala letouny Do 217 E-5 vybavených k vypouštění Hs 293. III/KG 100 byla vybavena letouny Do-217 K-2 určených pro odhoz 1400 FX. Svou činnost zde jednotka započala 29. srpna 1943.
Bojová procedura
Bojová procedura Pro Fritz-X byla následující: Letoun se na cíl přiblížil co možná nejnižší rychlostí, stabilním kursem a ve výšce ne nižší než 4000m. Bomba byla
odhozena pod velmi ostrým úhlem k cíli, neboť 1362 kg těžký Fritz rychle klesal. Po odhozu přebral nad pumou kontrolu bombometčík, který ji ovládal pomocí
radiových signálů mezi leteckým vysílačem FuG 203b Kehl III a zbraňovým přijímačem FuG 203b Strassburg B. Podobně jako ve zbrani V-1, měla bomba
gyroskop napojený na tolik typická křidélka připomínající X, ta umožňovala pumě určitý vztlak, gyroskopem vychylované směrovky zajišťovaly, aby se bomba ani při manévrování nepřetočila. Bombový operátor sledoval klesající pumu přes klasický bombardovací zaměřovač Lotfe 7D. Pomocí směrových kormidel v zadní části mohl pumu dle potřeby joystickem ovládat, práci mu usnadňovala dýmovnice či světlice na ocasu pumy. Horizontální bombardování manévrujících lodí konvenčními bombami z vysokých výšek vyhodnotily všechny armády jako neúčinné. Právě v tomto Představoval Fritz X obrovský skok vpřed, dokázal prostřednictvím povelů změnit sklon a tím zkrátit či prodloužit dráhu letu, ale také vybočit z dráhy a to až o 500m. V okamžik, kdy se z pohledu bombometčíka puma překryla se siluetou lodi, vychýlil výšková kormidla do pozice, tak aby puma kolmo prorazila palubu lodi. Ďábelsky jednoduché a geniální zároveň. Zkušený bombometčík dokázal umístit 50% pum do 15m a 90% do 30m od zaměřovacího bodu, najednou mohlo být odhozeno až 8 pum, neboť každá užívala svou vlastní frekvenci. Protipancéřová puma dopadající rychlostí zvuku prorazila až 130 mm pancíř, a zpožděná roznětka iniciovala výbuch 320 kg nálože Amatolu hluboko v útrobách lodi. Fritz X dokázal překonat vzdálenost 4500m při odhozu z výšky 4 km, nebo 9000m při odhozu z 8 km. Jak se ukáže níže, pokud Fritz nabral až příliš vysokou rychlost a nenarazil na větší odpor, prolétl lodí skrz a explodoval v hlubině, zpoždění však bylo nutné, neboť exploze měla u bitevních lodí smysl pouze hluboko v útrobách.
Zkáza Romy
9. září opouští italská flotila přístav La Spezia, v 6:15 se k ní připojují 3 bitevní křižníky a svaz pokračuje v plavbě kolem západního pobřeží Korsiky. Po čerstvém vystoupení Itálie z války, bylo pro italské námořnictvo nemyslitelné předat své lodě angličanům. Němci žádali, aby lodě zůstaly v přístavech, ale ani spojenci neměli tušení o záměrech této mocné bojové síly. V 9:00 se flotila stáčí doleva a zpomaluje na 20 uzlů. V 9:41 svaz poprvé detekuje německý průzkumný letoun, v 10:30 je pozorováno další německé letadlo, je vyhlášen poplach, svaz zvyšuje rychlost na 27 uzlů a pokračuje klikatě vpřed. Flotila žádá o letecké krytí italských stíhaček umístěných na Sardinii, ty však vzlétnou ne k západnímu, ale východnímu pobřeží ostrova! Zde marně hledají nepřítele. 10:56 je pozorován americký průzkum, některé jednotky spustili z vlastní iniciativy obrannou palbu. 11:00 nařizuje velitel svazu Bergamini palbu zastavit a zakazuje jakoukoliv palbu na spojenecké letouny. 12:45 flotila zatáčí o 45° a míří do Bonifáckého průlivu. Supermarina v tento chaotický den vydává v 14:41 příkaz otočit se o 180° a zamířit do Alžíru. Německý průzkum však toto vše sleduje a průběžně informuje své velení.
V 14:51 obdrží operační eskadra KG 100 rozkaz k útoku na flotilu svého nespolehlivého spojence, 12 lehkých bombardérů již stojí v bojové pohotovosti na vzletové dráze a v zápětí vzlétá ze základny v Marseilles-Istres. Nejprve letí v nízkém letu, ale poté vystoupají až do výšky 6500m. Toho dne poprvé nasadí novou zbraň - Fritz X. 15:30 je spatřena německá bojová formace. Bergamini ji však zatím nepovažuje za hrozbu, letouny byly až příliš vysoko pro útok na lodě. Posádky Flaku byly v bojové pohotovosti u svých zbraní, ale Bergamini nechtěl být první kdo vystřelí. V 15:37 překročilo prvních 5 bombardérů úhel 60° potřebný pro odhoz konvenčních bomb a pokračovalo v letu dále. Útok se již zdál velmi nepravděpodobný, o chvilku později již byly letouny téměř nad nimi, asi pod úhlem 80°.
První puma byla odhozena, italové pozorovali světelný předmět s kouřovou stopou, avšak ani nyní palbu nespustili, vyhodnotili to jako signalizační zařízení. První pumy minou a dopadají do 50m od křižníku Evžen Savojský, kolem kterého se zvedají vysoké sloupce vody. Teprve nyní některé jednotky spustí palbu, němci jsou si však vědomi, že italská palba je účinná pouze do výšky 5000m. Jeden Fritz jen těsně mine bitevní loď Italia a poškodí tak její kormidlo, další Fritz dopadá zřejmě do těsné blízkosti zádě bitevní lodi Roma, způsobí jen lehké poškození, hlášen je blíže neurčený výbuch ve strojovně, loď však bez komplikací pokračuje dál. 15:42 Romu zasahuje další řízená puma, stalo se tak mezi věžemi s 90mm děly, proniká všemi palubami i skrz dno a vybuchuje hluboko v moři. Roma zpomalí na 16 uzlů, krátce se rozkymácí, ale brzy nabere stabilitu. O 10 minut později je vypuštěna osudová puma, v tento okamžik se Roma stáčí vlevo, avšak zcela bezmocně, puma prudce akceleruje, nabírá rychlost zvuku, proráží přední palubu a zasahuje muniční sklad hlavní věže B, nastává obrovský výbuch, dělová věž o váze 1600tun je vymrštěna vysoko do vzduchu, stovky mužů okamžitě uhoří, pýcha italského námořnictva se roztrhne na 2 části a během 20minut klesne ke dnu, sebou si bere 1251 mužů a 2 admirály.
Útok na HMS Warspite
V dubnu 1943 byla velmi vytížená Warspite opět “doma“ ve Středozemním moři, účastní se vylodění spojenců na Sicílii, ostřeluje polní dělostřelectvo v Katánii a bojuje i při vylodění pod Salernem, po kapitulaci Itálie dohlíží na eskort italského námořnictva na Maltu, avšak již 14. září je již opět u Salerna, její těžká děla burácí a podporují postup výsadku. 14. září se nad spojeneckým předmostím nachází také major Jope v Dornier Do 217 K-2 se svou skupinou lovců bitevních lodí. Dominantní cíl v podobě Warspite byl rychle detekován, Jope a jeho 2 čísla nasměrovali své letouny do bojové pozice, odpáleny byly zřejmě 3 Fritz X. V každém případě byla loď zasažena dvěma z nich. Jedna puma zasáhla boční plášť a vytvořila v něm trhlinu táhnoucí se hluboko pod čáru ponoru. Těžké poškození však způsobila druhá puma, která provedla útok učebnicovým způsobem, přesně podle představ jejích konstruktérů. Puma prorazila člunovou palubu těsně za komínem, prošla všemi patry, kotlem č. 4 a 320 kg trhaviny explodovalo až v dvojitém dnu lodi, kde vyrvala hrozivý otvor 4x6 m. Během jediné minuty do lodi vniklo 5000 tun vody, ze šesti kotelen bylo zatopeno pět, včetně částečného zaplavení úseku s generátory a rozvodu páry. Jediný kotel č. 1 zůstal v provozu a umožnil zmrzačené Warspite dovléci se na Maltu k provizorním opravám. Hlavní opravy byly provedeny v suchém doku v Gibraltaru a později v Anglii. 9 měsíců byla vyřazena z bojové služby, ale při vylodění v Normandii už byl tento nezdolný rváč zpět ve službě, byť se jej již nikdy nezdařilo plně opravit, a ostřeloval zde pláž “Juno“.
Útok na HMS Savannah
Lehký křižník Savannah opustil 5. září alžírský přístav Mers el Kebir, aby se o 3 dny později připojil k hlavním silám pro vylodění u Salerna. Savannah byl první, který zahájil palbu proti německé pobřežní obraně, 57 projektily přerušil železnici a umlčel dělostřeleckou baterii. Svou podporou pokračoval až do 11. září kdy byl vyřazen z boje. Toho dne se z nebe řítila další řízená střela a dopadla jen 15m od USS Philadelphia. Savannah zvýšil rychlost na 20 uzlů a spustil protiletadlovou palbu na nepočetný svaz bombardérů ve výšce 5700m, ti však přilétaly od Slunce, do boje se zapojil i jeden americký letoun P-38 Lightning, zastavit útok se mu však nezdařilo. Další Fritz si nyní vzal na mušku lehký křižník, ke kterému prudce klesá s kouřovým závojem. Střela pronikla skrz střechu obrněné věže č. 3, pokračuje přes 3 paluby až do spodní místnosti pro manipulaci s municí, kde explodovala. V kýlu byl proražen otvor, na levoboku byl výbuchem doširoka rozevřen svár pancéřových plátů. Po dobu nejméně 30 minut bránily sekundární exploze ve věži protipožárnímu úsilí posádky. Práce pak postupovala rychle, ale mnoho mužů zemřelo v zatopených či hořících prostorách. Tento útok zaplatilo životem 197 mužů posádky, 15 bylo těžce raněno, 4 muže se podařilo osvobodit ze zablokovaných prostor až po 60 hodinách v doku na Maltě, kam se odebral k opravě. Těžce poškozený křižník se do služby vrátil až po 8 měsících.
HMS Spartan
Lehký křižník se zapojil do podpory operace “Shingle“ již několik dní před vyloděním u Anzia, které proběhlo 22. ledna 1944. U Terracina vypálil na pobřežní baterie 900 projektilů. Poté se uchýlil na krátkou přestávku do přístavu v Neapoli. 27. ledna mu bylo nařízeno zapojit se do protiletadlové ochrany, 27. ledna se Spartan nacházel zakotven v přístavu v Anziu, o dva dny později, při západu Slunce se stal přístav terčem pro řízené střely Fritz X. Spartan vypustil kouřovou clonu, avšak podmínky pro to nebyly vhodné, vál silný vítr a loď se nemohla skrýt. Podle očitých svědků se 18 letounů blížilo od severu a začalo kroužit nad přístavem, tak aby se dostaly do výhodné pozice pro odhoz a siluety lodí byly dobře vidět. Útok byl překvapivý, neboť lodní radary byly neúčinné z důvodu pevninského rušení. Byla vyhlášena výstraha a lodě v přístavu spustily obrannou palbu proti směru útoku, 5 naváděných Fritzů mine své cíle a s moře zvedají vodní sloupce. Jeden z nich však zasahuje Spartan a exploduje v horní části prostorů kotelny na levoboku, v horní palubě nyní zeje obří otvor, hlavní stožár se zhroutil a kotelny byly zaplaveny, loď postihl výpadek elektřiny, vážný požár se začal rychle šířit a loď se zle naklonila. Hodinu po zásahu posádka boj vzdává, bylo nařízeno opustit loď, o deset minut později se křižník posadil na dno přístavu a do boje se již nikdy nevrátil. 5 důstojníků a 41 mužů z posádky zemřelo, 42 bylo zraněno. Dnes se ovšem přiklání k názoru, že tento útok má na svědomí Hs 293.
V tomto krátkém období v polovině září 1943 řádila KG 100 se zbraní, proti které spojenci ještě neznali obranu, jako černá ruka, k tomu je třeba připočítat i mnoho zásahů bombou Hs 293. K obětem patřil i torpédoborec HMS Janus, zpráva hovoří o zásahu leteckou pumou, která jej zasáhla“odnikud“, dodnes není zřejmé zdali se jednalo o Fritz X či její obdobu Hs 293 s tříštivou hlavicí. Janus byl u Anzia zasažen 23. ledna, došlo k explozi muničního skladu, 94 mužů bylo vyloveno torpédoborcem HMS Jervis, 158 však útok nepřežilo, Jervis byl ostatně také zasažen řízenou pumou, poškození však bylo jen lehké. Kanadský lehký křižník HMS Uganda byl útokem Fritze zasažen u Salerna 13. září v 14:40, poškození bylo lehké, ale stačilo to na její vyřazení z boje a nemalé potíže, musela se odebrat k opravě na spásnou Maltu. Řízená puma prorazila 7 palub, dno lodi a vybuchla v hloubce moře. Všechny malé požáry se podařilo rychle uhasit, křižník nabral 1300 tun vody, 16 mužů zemřelo, Uganda měla velké štěstí. Nechvalný počin je zásah nemocniční lodi HMHS Newfoundland. 13. září v 5:00 a 74km od pobřeží u Salerna, byla loď zasažena pumou, v tomto případě se zřejmě jednalo o Hs 293. Puma prolétla palubou a vybuchla na spodním můstku. Na lodi se naštěstí nacházelo jen 34 členů posádky a 2 pacienti. Hasicí zařízení bylo vyřazeno mimo provoz, požár zničil celou loď, která byla následně spojenci potopena.
Útok na Plymouth
Dne 29. dubna 1944 byl III Gruppe z KG 100 přidělen úkol. Noční útok s 12 Do 217 na dvě bitevní lodě spatřeny kotvící v přístavu Plymouth. Bombardéry startující z Orleans doletěly nad cíl v časných ranních hodinách 30. dubna ve výšce 7000m. Letouny však musely útok přerušit neboť světlice shozené z letadla z I./KG 66 byly shozeny příliš pozdě aby nasvítily přístav ve správný čas. Jeden Fritz byl tedy odhozen naslepo bez účinku. Dva Do 217K-3 byly sestřeleny flakem nad cílem, mezi mrtvími byl i velitel skupiny Pfeffer.
Po útocích počátkem roku 1944 se tato zbraň až na výjimky odmlčela, asi poslední záznam je z dubna 1944 kdy byl Fritz X použit bez většího úspěchu proti Plymouthu. Spojenci zavedli protiopatření, kdy rušili naváděcí signál, v kombinaci s narůstající vzdušnou převahou měla tato inovativní zbraň již malou možnost prosadit se. Spojenci si rychle uvědomili, že mají co dočinění s řízenou bombou, již v závěru bitvy u Salerna nasadili koncem září první elektronické protiopatření. Vysílač XCJ byl instalován na palubě torpédoborce USS Herbert C. Jones a Frederick C. Davis. XCJ však nefungoval, protože frekvence vybrané pro blokování byly nesprávné. V boji u Anzia již spojenci nasadili modifikovaný XCJ-1 a nosiče se rozrostly o torpédoborce USS Madison, Hilary S. Jones, Woolsey a Lansdale. Systém měl určitý úspěch, i když jeho použití bylo těžkopádné a mohl být snadno přemožen, pokud němci odpalovali několik pum najednou na různých frekvencích. Počátkem roku 1944 začali britové používat svůj vlastní systém, vysílač typ 650, ten byl mnohem efektivnější a dokázal Strassburg vyřadit na všech frekvencích zároveň. Spojencům se do rukou dostala jedna neporušená Hs 293 a také havarovaný He 177 na Korsice. Ve spolupráci se zpravodajskou službou tak byly vyvinuty a nasazeny stále účinnější systémy jako XCJ-2 či britský typ 651. Tyto systémy již chránily spojenecké invazní loďstvo při vylodění v Normandii. V kombinaci s absolutní vzdušnou spojeneckou převahou tak hrozbu naváděných střel eliminovaly.
Vývoj Fritze sice nadále pokračoval a realizaci se blížily verze naváděné pomocí odmotávaného drátu, tedy bez možnosti rušení signálu, ale to už boj nad mořem ztratil pro umírající Říši na smysl. III/100KG, která se specializovala na boj s Fritzem, byla rozpuštěna 6. září 1944, celkem bylo během testů, výcviku a bojové činnosti odhozeno 602 Fritzů. V poslední etapě války dostalo větší prioritu nasazení a evoluce Hs 293, která měla využití i proti pozemním cílům.
Z výše popsaného si můžeme udělat představu o účincích střely. Silně pancéřované bojové lodě, které byly chráněny nejen vnější slupkou, ale i uvnitř rozděleny na jednotlivé více či méně chráněné sektory, byly schopny přežít mnoho poškození. Takový cíl byl tvrdým oříškem pro každou zbraň. Fritz X pokud loď zasáhl v kterékoli části, dokázal loď minimálně vyřadit z boje, výše škod samozřejmě vždy závisela na tom jak citlivou část zasáhl. Pro absolutní zničení velké lodě bylo proto vhodné ji zasáhnout několikrát, či se šťastně trefit do muničního skladu a zažehnout zde smrtící řetězovou reakci.
Henschel Hs-293A. Bojové nasazení
Pohon obstarával raketový motor Walter HWK 109-507, který se automaticky spustil 1-1,5 sekundy po opustení nosiče, pracoval pouze po dobu 10 s a dokázal bombu zrychlit na 230-250 m/s. Později se v sériové výrobě montovala vylepšená modifikace Walter HWK 109-507B s tahem 5,88 kN (600 kp), nakonec se RLM rozhodlo pro motor WASAG 109-512 poháněný tuhou pohonnou hmotou (66 kg diglykolového prachu), ten dokázal poskytnout tah 12 kN po dobu 11 s a byl provozně podstatně výhodnější.
Podobně jako Fritz X, sérové Hs-293 používaly naváděcí přístroj FuG 203 Kehl s páčkovým ovládáním, který pracoval ma 18 kanálech. Rádiový prijímač FuG 230 Strassburg. Kuriozitou systému bolo, že chybělo směrové řízení kormidlem, co vyžadovalo od osádky prřesné navedení pomocí křidélek. Henschel se vypouštěl z mnohem nižších výšek než Fritz X, na rozdíl od svého protipanceřového protějšku, který padal k zemi jako kámen, byl jeho úhel klesání mnohem méně strmý.
Hs 293B se lišila pouze jiným naváděným systémem (FuG 207 Dortmund - FuG 237 Dusburg), proti lodím byla nasazena jen okrajově, zřejmě se ale podílela na útoky na mosty přes řeku Odra v závěru války.
K prvnímu bojovému nasazení došlo 25. srpna 1943 v Biskajském zálivu. V tomto případě máme k dispozici podrobný popis. Britská 40. doprovodná skupina se skládala z několika fregat a šalup které hlídkovaly severozápadně od cípu Španělska mezi mysy Ortegal a Villano. Skupina zde lovila německé ponorky a pro ně kolaburující španělské rybáře. Lodě byly letecky odhaleny a od brzkých ranních hodin byla jejich poloha hlášena z letounu Condor.
V 8:00 vzlétlo 18 letounů Do 217E z II/KG100 ve směru k cíli. Ve 12:30 detekoval radarový operátor na lodi HCMS Athabaskhan vzdušnou komunikaci 70 mil severně. Skupina lodí se připravila na útok a zaujala obrannou formaci, zmíněná loď však mohla plout maximální rychlostí 23 Uzlů. Radar typ 291 zachytil dorniery ve 12:55. Ve 13:00 se v dohledu objevily Dorniery pod velením kapitána Molinuse, utvořily skupiny a v nízké letové hladině se blížily ke kořisti. 13:03 následují první odhozy, 5 bombardérů útočí na HMCS Athabaskhan, každý odhodil jednu střelu, 2 se nekontrolovaně zřítily do moře, další 2 těsně minuly, a jediná střela posádky pod velením kapitána W. Vorpahla prorazila palubu ale na druhé straně vylétla zase ven a pokračovala do hlubin. Kapitán lodě G. R. Miles okamžitě organizoval záchranu lodě, motory se po hodině podařilo spustit a loď mohla doplout do Plymouthu k opravám. Jeden muž zemřel okamžitě, druhý byl smeten přes palubu a utopil se, z 15 zraněných zemřeli později 3.
Další 2 korvety Grenville a Hill byly napadeny druhou šesticí dornierů, dokázaly však uniknout za pomoci protiletadlové palby a ostrými změnami směru vysokou rychlostí 32 uzlů, všech 6 střel minulo. Kapitán Hillu se dokázal rychle zorientovat v bojové situaci a prudce změnil směr v poslední chvíli před dopadem, tato střela při útoku na Hill proto manévrovala tak ostře až ztratila vztlak a zřítila se. Toto byla použitelná taktika, která později zachránila i spoustu jiných lodí. Obě plavidla útok přečkala bez zranění. Mezitím o život bojovala také šalupa HMS Egret, na kterou se vrhlo 7 střel. 5 jich minulo a spadlo do moře, šestou sestřelila protiletadlová palba. Sedmá vystřelená z letounu vedeného nadporučíkem Paulusem zasáhla loď do skladu na zádi a zapálila zde uloženou munici, během vteřin se Egret rozlomila, exploze usmrtila 197 námořníků a pouze 35 jich přežilo. Egret se tak stala první potopenou lodí řízených střel.
Ještě toho dne anglické námořnictvo v tajné depeši informovalo americkou stranu o incidentu a varovalo před novou německou zbraní. Útok měl však ještě větší účinek, britská admiralita stáhla všechny své jednotky na distanc 200 mil od pobřeží, čímž se německým ponorkám v cestě k domovským základnám ulevilo. Útok také odhalil sabotáž, některé střely byly vadné, při prověření se našla šikovně poškozená kabeláž už z montáže.
26. listopadu 1943 rozráží vody Středozemního moře HMT Rohna, je součástí spojeneckého konvoje KMF-26 o 18 lodích, který má namířeno z Oranu spřes Suez na dálný východ. Mohutný parník s výtlakem bez mála 9 000 tun je naložen k prasknutí z velké části americkými vojáky, na palubě se tísní 2000 můžů. Konvoj pluje rychlostí 12 Uzlů ve směru 100° asi 15 mil od pobřeží Alžíru. Počasí je příjemné, mírná oblačnost a dobrá viditelnost, síla větru 4m/s však zneklidnila moře natolik, že některé Flaky jsou mimo provoz. Rohna i ostatní dopravní lodě se ježí protileteckými kanony, stejně jako několik doprovodných torpedoborců. První útoky začaly v 16:30 třičtvtě hodiny před západem Slunce, a šly výhradně ze směru od Slunce. Letecký svaz se skládal odhadem z 25-30 bombardérů He 177 a několika torpedových Ju 88.
Flaky spustily divokou palbu. Svědkové události uvádějí že klouzavé pumy s dlouhým závojem dýmu, jindy pouze s rudým světlem v zadní části, dopadaly vysokou rychlostí a v prostoru kovnoje se zvedaly vysoké sloupce vody po nepřesných dopadech. V jednom případě černý olej unikající během hoření paliva pro pohon pumy, potřísnil mužům na palubě jedné z lodí obličeje. Greify vypustily odhadem až 60 střel s výšky 1000m, důvodem vysoké nepřesnosti mohla být velká vzdálenost z jaké střely odpalovaly protože se mohly obávat silné protiletecké palby. V kompinaci s tím mohla být i nízká viditelnost, v nastávajícím soumraku.
Pouze jediná střela našla svůj cíl, následky ale byly strašlivé. Puma zasáhla parník ve střední části na pravoboku, prorazila paluby a explodovala ve strojovně. Výbuch roztrhl přepážku mezi mezi strojovnou a 4 oddílem kde byly ubikace vojáků. Během okamžiku jich 320 usmrtil. Následně loď postihl výpadek elektřiny, interkomu a šířil se divoký požár. Evakuace se utápěla v chaosu, záchranu komplikoval rychlý soumrak, loď se po několika desítkách minut potopila, trosečníky navíc neklidné moře rozneslo na velkou plochu. Celkový počet obětí je 1153 osob, polovinu zabil požár, druhá polovina se utopila či zemřela později na následky zranění, asi 800 mužů se podařilo zachránit.
Nejednalo se o první takový útok na této trase nedaleko Alžíru. 6. listopadu se pod útokem ocitl jiný konvoj KMF-25A, přepravující vojáky pro italské tažení ve směru do Palerma a Naples. 26 dopravních lodí eskortovalo 16 torpedoborců a protiletadlový křižník HMS Colombo. 10 minut před západem Slunce byl konvoj napaden 35 torpedovými bombardéry z KG 26 včetně několika Do 217E-5 z II/KG 100. Během útoku torpedonosců se střely vrhly na zadní voj konvoje. Torpedoborec USS Tillman pomáhá na levo od konvoje odrazit letecký útok. Torpeda plují mezi lodě, 2 dopravní a 1 torpedoborec obdrží přímý direkt a potápí se. Mezitím si několik řízených pum vybere za cíl přímo samotný Tillman. 2 minou svůj cíl, jedna exploduje přímo ve vzduchu, snad po zásahu flakem. Torpedoborec prudce manévruje neboť je v zápětí pod torpedovým útokem, oběma torpedům se také úspěšně vyhne. To už se na nezdolného rváče řítí třetí puma, i ta však mine a dopadá do vodní drázdy za lodí, způsobí jen lehké škody. V této bitvě však svému osudu neunikla jeho sesterská loď HMS Beatty, ta se však stala kořistí torpeda. Jeden Do 217 je sestřelen palbou flaku.
Pro vypouštění protilodních bomb byly upraveny námořní průzkumné letouny či střední bombardéry, ve většině případů nesly Hs 293 do bojových akcí k tomuto účelu specielně upravené Dorniery Do 217E-5. První jednotka (asi jediná), která nové pumy dostala, byla v září 1942 Lehr und Erprobungskommando 21se základnou na letišti Garz pod velením E. Hetzela. Po skončení výcviku byla jednotka reorganizována. 29. dubna po schválení pro bojové nasazení, přeznačena na KG 100 pod vedením majora Bernharda Jopeho, a odeslána do Středomoří na základnu Marseilles-Istres. Skládala se ze dvou protilodních Gruppe, její část II/KG 100 používala letouny Do 217 E-5 vybavených k vypouštění Hs 293. III/KG 100 byla vybavena letouny Do-217 K-2 určených pro odhoz Fritz X. Svou činnost zde jednotka započala 29. srpna 1943.
Později Byla střelami vybavena další nově zformovaná protilodní Gruppe II/KG 40, respektive zde teprve probíhal výcvik s řízenými střelami na základně v Garzu. Zde se jednalo výhradně o nosiče Hs 293. Jednalo se o těžké čtyřmotorové bombardéry He 177, které ale měly často více problémů sami se sebou. Neměli bychom ale v rámci KG 40 opomenout i stroje Fw 200 Kondor. Condor už koncem roku 1943 rychle ustupoval do pozadí, Luftwaffe s ním už nepočítala ani pro průzkum, avšak v srpnu byly pro Do 217 II/KG 40 zaváděny řízené střely Hs 293. Pro nesení této zbraně bylo vybaveno i několik pozdějších verzí Fw 200 C-6 z III/KG 40. KG 40 působila ze dvou základen ve Francii, Cognac a Bordeaux.
Tyto střely byly primárně navrženy pro těžký bombardér He 177 s dlouhým doletem, zřejmě pro operace hlouběji v Atlantiku, letoun se bohužel potýkal se závažnými technickými potížemi. Stěžejním strojem se tedy stal Do 271 ve verzi E-5 v rámci KG100. Většinou musel letět pouze s jednou zavěšenou střelou, na druhém nosníku se nacházela přídavná palivová nádrž. Operační oblast byla v drtivé většině v západním Středomoří, zřídka v Biskajkém zálivu či v Kanálu La Manche. Inovativní střela si nemohla činit ambici vytěsnit v protilodním boji standardní munici v podobě pum či torpéd, ale nevedla si vůbec špatně. Podstatně méně se dostala do boje na strojích He 177 či Fw 200 v rámci KG40. Speciálně upravený He 111H-12, který nesl jedinou střelu zavěšenou pod trupem, se do boje s loděmi zřejmě nikdy nedostal a pokud ano tak jen velmi okrajově, případně mohl být nasazen na sklonku války proti pozemním cílům. Pravděpodobně sloužil pouze pro vývojové účely a výcvik posádek.
Zastavme se ještě u těžkých čtyřmotorových bombardérů He 177 Greif. 21. listopadu 1943 vyslalo FA (Fliegerführer Atlantik) 20 strojů He 177 z II/KG 40 ze základny Bordeaux-Mérignac proti konvoji SL139/MKS30 (ze Siera Leone do Liverpoolu) s nadějí úspěchu. Každý letoun nesl 2 střely Hs 293 a byl vybaven protilodním radarem Hohentweil Fu G200 s dosahem až 80 km. Na konvoj již předtím dorážely německé ponorky avšak neúspěšně. Bombardéry letěly ve špatné viditelnosti a mizerném počasí pod velením majora Monse. V tom čase se konvoj nacházel severně 750 km od zálivu Finisterre. Díky nevhodným povětrnostnim podmínkám konvoj neobjevili a tak sa vrhli na 2 opožděné lodě MV Marsa (4405 brt) a SS Delius (6065 brt). Kapitán Deliuse skvěle manévroval. Bojové hlášení říká, že 7 vypuštěných střel ze 4 bombrů minulo a některé z nich byly závadné, uvádí také, že byly pozorovány 4 bombardéry s motory v plamenech. Delius byl zasažen jednou střelou ale bez vážného poškození. Marsa měla méně štěstí, 5 střel minulo, ale šestá zaznamenala zásah na čáře ponoru, loď ztratila řízení, začla se pomalu potápět a kapitán dal příkaz k evakuaci, zahynulo 5 námořníků. Torpedoborec Winchelsea hlásil útok osamoceného Greifa, který útočil z výšky 3500 m, ale byl zasažen flakem a zřítil se do moře. Ostatní letouny se nedokázaly dostat do útočné pozice. Do boje se údajně dostal i 1 Liberator z 224 perutě pobřežního letectva a měl napadnout, možná i sestřelit jeden Greif.
Tento útok byl debakl, z bojového hlášení KG 40: 2 stroje přerušily útok z důvodu nefunkční střelecké aparatury. 1 stroj havaroval krátce po startu z neznámých příčin. 1 stroji došlo palivo a jeho posádka vyskočila na padácích. 1 stroj přistál na břicho (45% ztráta). 4 stroje poškozeny flakem. Několik motorů zachvátily plameny. 16 střel bylo odpáleno na cíl. 24 střel bylo zahozeno (Jettisoned). 3 letouny a 2 posádky ztraceny.
Dalším útokem byl ten již v úvodu zmíněný, i přes významný skalp v podobě potopení HMT Rohna to byl vzhledem k nasazeným prostředkům hubený výsledek, akce se ale opět neobešla bez vlastních ztrát. 1 stroj se zřítil hned po startu po závadě motoru, některý zdroj uvádí, že Greify ještě před samotným útokem narazily po dlouhém letu na 153. peruť RAF, stíhací skupinu USAF a francouzkou stíhací GCI/7. Stíhačkám sa podařilo sestřelit 6 He-177A-5 (mimo jiné i stroj hpt. Nusseho a majora Monsa), ostatní otočily zpět a přitom objevily na konvoj.
II/KG 40 ztratila v listopadu 12 z 47 He 177 z různých příčin. Bylo zjištěno, že Greify se do denních útoků vůbec nehodí, pro noční nasazení byla vypracována taktika, kdy se po obou stranách konvoje byly shazovány světlice, avšak toto bylo náročné na koordinaci a tyto útoky znamenaly jen další trápení bez užitku. Greify útočily také proti spojeneckému vylodění u Anzia při operaci Shingle. 7 strojů se dvěma zavěšenými Hs 293 a zásobou světlic napadlo 23. ledna před rozbřeskem vyloďovací pláž. Stejně tak druhý den, avšak bez úspěchu.
Operace Avalanche
Po úspěšném obsazení Sicílie spojenci bez boje překročili Messinskou úžinu, vstup do pevninské Evropy bylo ale třeba pojistit násilným výsadkem do týlu nepřítele. 9. září 1943 bylo zahájeno vylodění u Salerna-operace Avalanche, po několika dnech bojů Němci provedli zprvu nadějnou pozemní protiofenzivu, neměli však dostatek prostředků, byli tísněni palbou lodního dělostřelectva a vzdušnou převahou. Bitva skončila ústupem Němců do další obranné linie. I přes splnění cíle hlavní výsadkové operace je tato bitva historiky hodnocena více jako pat než vítězství spojenců. Svou malou špetkou, kdy tato operace skončila pro spojence rozporuplně, přispěly i řízené střely. Pokud nepočítame již zmíněnou první bojovou akci ze srpna v Byskajském zálivu, jednalo se o premiéru leteckých nájezdů ve větším počtu. Bylo zde potopeno či poškozeno několik lodí pomocí Fritz X nebo Hs 293, většinou do chvíle než zde spojenci získali pozemní letiště.
11. září 1943 se II./KG 100 přesunula z Istres ve Francii do Foggie, aby podpořila III./KG 100 při útocích na invazi v oblasti Salerno (Operation Avalanche). 13.září střely zasáhly křižník Uganda (spolu Fritz-X). Torpedoborce Loyal, Nubian byly lehce poškozené. Potopená byla i nemocniční loď Newfoundland. 14.září 1943 zasáhli US transportní loď Bushrod Washington (7191t), potopila se o den později. 15. září zasáhly další transportní loď James W. Marshall. Při výbuchu lodě Bushrod Washington byl zničený další LCT (LCT-209). S příchodem spojeneckých stíhaček na pevninu denní operace III./KG 100 musely být ukončené a II./KG 100 pokračovala se svými Hs-293 v nočních útocích, které však byly neefektivní. Základnu Foggia opustili 25. září, těsně před příchodem spojenců. II./KG 100 a III./KG 100 stratily během těchto bojů dohromady 12 strojů. Obě Gruppe do konce roku 1943 působyly ve Středomoří, ale nedosáhly už větších úspěchů.
V pozdním létě 1943 svobodní Francouzi se základnou v severní Africe obsadili Korziku. Luftwaffe v reakci vypravila 24. září menší skupinu Do 217 na útok proti lodím v jižním přístavu Ajjacio. Spitfiry letectva ALA však dokázaly tento úder odrazit a způsobit těžké ztráty. Jiný zdroj ale uvádí, že některé vyloďovací čluny v oblasti přístavu Ajaccio se podařilo potopit, byly to LST 79 (2750 t) a LCT2231 (311 t).
SS Bushrod Washington
Odpoledne 14. září na pozadí operace Avalanche probíhá na velké lodi třídy Liberty vykládka nákladu, muži na palubě jsou neklidní, po měsíci stráveném klidnou plavbou jsou nyní na frontě, navíc nedaleko velké bitvy. Pilot letounu Do 217 přilétá od slunce, nikdo o něm nemá tušení. Odnikud přilétá první střela, ale mine cíl, vedle parníku se zvedá vodní sloup. Druhá střela svůj cíl našla, pronikla skrz přes ubikace posádky a explodovala v kotelně. Explodoval kotel a jeden motor byl vytržen z lůžka, loď se nahnula na pravobok. Vypukl požár a plameny dosahovaly výšky lodních stožárů, posádka s ohněm a vodou statečně bojovala, ale čerpadla to nemohla zvládnout. Kapitán vydal rozkaz k evakuaci posádky a 200 vojákům přítomným na palubě. Později selhaly další záchrané práce a poté co oheň našel munici, loď rozmetal výbuch. Smrt zde nalezlo 10 mužů. Série výbuchů zničila i 2 vyloďovací čluny LCT-241 a LCT-19 (tank landing craft).
SS James W. Marshall
Tato obří loď kotvila asi jeden a půl kilometru od pobřeží, zakotvila zde poté co 9. září vyplula z Bizerty. Na palubě se nacházelo 250 tun válečného nákladu, byly zde tanky, děla, ruční zbraně atd...13. září v časném odpoledni ji zasáhla konvenční puma malé ráže vypuštěna z Ju 87. Zničila jeden 20mm flak, kajuty kapitána a přilehlé administrativní prostory. Menší požár posádka rychle uhasila a bez ztráty života. Dva dny poté 15. září 7:45 loď zasáhne Hs-293 z letounu Do 217. Pronikla palubou a exlodovala v prostoru nedaleko strojovny a jídelny posádky. Vypukl oheň, kotelna č. 3 byla zaplavena. Dva LCT naložené plynem, které byly uloženy v útrobách na levoboku se vznítily. Remorkéry svými vodnimi děly však dostaly tento oheň pod kontrolu. Muži posádky opustili loď na záchraných člunech, část slézala po sítích na boku lodě. Při tomto druhém útoku byly ztráty na životech tragické, zemřel 1 důstojník, 12 vojáků a 50 přístavních dělníků. Polovrak lodě je odtažen do Bizerty, do služby se už nikdy nevrátí a končí jako vlnolam u pobřeží Francie.
HMHS Newfoundland
Nechvalný počin je zásah nemocniční lodi HMHS Newfoundland. 13. září v 5:00, 74km od pobřeží u Salerna, byla loď zasažena pumou, v tomto případě se zřejmě jednalo o Hs-293. Puma prolétla palubou a vybuchla na spodním můstku. Na lodi se naštěstí nacházelo jen 34 členů posádky a 2 pacienti. Hasicí zařízení bylo vyřazeno mimo provoz, požár zničil celou loď, která byla následně spojenci potopena.
Nasazení ve východním Středomoří
Mezitím Britové vyslali invazni skupinu obsadit ostrovy Kos Leros a Samos. Zřídili zde malou leteckou a námořní základnu, která zde narušovala německou kontrolu nad oblastí. Součástí německého protiopatření byl i přesun tří Do 217E-5 z francouzské základny na Krétu a Rhodos (Athens/Kalamaki). Letouny v oblasti pod silnou leteckou kontrolou Luftwaffe se činily. 26. září potopily britský torpedoborec Intrepid a řecký torpedoborec Visillisa Olga. 11. listopadu byl těžce poškozen torpedoborec Rockwood a 13. listopadu byl potopen další britský torpedoborec Dulverton. V říjnu 1943 byl torpedoborec Dulverton zapojený do Dodekanské kampaně , jako součást síly, která se snažila obsadit řecké ostrovy Kos a Leros dne 20. října a znovu dne 4. listopadu. Dne 12. listopadu Dulverton vrátil podpořit posádku na Lerosu , který byl právě napaden Němci . Dne 13. listopadu, pět mil mimo pobřeží ostrova Kos, byla loď napadena německými bombardéry Do 217, jedna Hs 293 zasáhla Dulverton do můstku. 6 důstojníků a 114 mužů bylo evakuováno z lodi dříve, než byla odepsaná loď řízeně potopena, ale 3 důstojníci a 75 mužů bylo zabito. Poté co zde velení dosáhlo úspěšně svých cílů, vrátilo se trio Dornierů 16. listopadu zpět na domovskou základnu v jižní Francii.
Operace Shingle
Operace Shingle bylo vylodění spojenců u Anzia do týlu německé obrany. Stalo se tak 4 měsíce po obdobné operaci Avalanche. S tím rozdílem, že vylodění proběhlo za použití mnohem menších prostředků a Němci zde z počátku neměli vůbec žádnou obranu. Spojenci udělali stejnou chybu jako předtím a místo toho aby rychle pronikli hluboko do vnitrozemí, jali se budovat stabilní malé předmostí. Rundstedt reagoval velmi pohotově a brzy spojencům udělil další lekci z válečného umění. Ovšem i on pochopil, že zahnat spojence zpět do moře je nemožné neboť jeho postup zastavila přesně vedená palba z bojových lodí. Linie u Anzia proto zůstala beze změny až do května. K zoufale pomalému a bolestnému postupu Itálií tak ani tato operace příliš nepomohla. Luftwaffe zde nasadila značné prostředky a rvala se o převahu nad Anziem, Hitler už v té době očekával hlavní vylodění ve Francii a chtěl světu ukázat, že výsadek dokáže odrazit. Řízelé střely se do akce opět zapojily, ale tentokrát s menším účinkem, v předchozím článku o Fritz X kde jsem část věnoval elektronické obraně proti střelám, jsem podrobněji popsal, že při operaci Single bylo nasazeno již účinnější krytí. Na rozdíl od Avalanche kdy stíhací obranu zajišťovaly primárně letadlové lodě, musely bombardéry nyní prorážet silné letecké zajištění.
Jediným větším úspěchem bylo těžké poškození torpedoborce HMS Jervis (1690 t) dne 23. ledna1944 a potopení křižníku HMS Spartan (5770t) dne 29.ledna, dle jiných pramenů ale byly ještě zasaženy nemocniční lodě St. David (potopila se 24.ledna) a poškozená St. Andrew (obě po 2702brt). Potopené byly torpédoborec Herbert C. Jones (DE-137), US transportní lodě Samuel Huntington (7181 brt) a Elihu Yale (7176 brt), US vyloďovací plavidlo LCT 35 a britská minonoska Inglefield (1530 t).
HMS Spartan a SS Samuel huntington
Lehký křižník se zapojil do podpory operace “Shingle“ již několik dní před vyloděním u Anzia, které proběhlo 22. ledna 1944. U Terracina vypálil na pobřežní baterie 900 projektilů. Poté se uchýlil na krátkou přestávku do přístavu v Neapoli. 27. ledna mu bylo nařízeno zapojit se do protiletadlové ochrany, 27. ledna se Spartan nacházel zakotven v přístavu v Anziu, o dva dny později, při západu Slunce se stal přístav terčem pro řízené střely. Spartan vypustil kouřovou clonu, avšak podmínky pro to nebyly vhodné, vál silný vítr a loď se nemohla skrýt. Podle očitých svědků se 18 letounů blížilo od severu a začalo kroužit nad přístavem, tak aby se dostaly do výhodné pozice pro odhoz a siluety lodí byly dobře vidět. Útok byl překvapivý, neboť lodní radary byly neúčinné z důvodu pevninského rušení. Byla vyhlášena výstraha a lodě v přístavu spustily obrannou palbu proti směru útoku, 5 naváděných střel mine své cíle a s moře zvedají vodní sloupce. Jedna z nich však zasahuje Spartan a exploduje v horní části prostorů kotelny na levoboku, v horní palubě nyní zeje obří otvor, hlavní stožár se zhroutil a kotelny byly zaplaveny, loď postihl výpadek elektřiny, vážný požár se začal rychle šířit a loď se zle naklonila. Hodinu po zásahu posádka boj vzdává, bylo nařízeno opustit loď, o deset minut později se křižník posadil na dno přístavu a do boje se již nikdy nevrátil. 5 důstojníků a 41 mužů z posádky zemřelo, 42 bylo zraněno.
Tímto však boj ještě neskončil, o chvíli později, nedaleko odsud si raketová střela vybírá další tučný cíl, loď třídy Liberty SS Samuel huntington. Loď kotví asi půl kilometru od invazní pláže, je plná zásob benzínu, střeliva a jiného nákladu. Střela pronikla do kotelny a zde zabila 4 osoby. Lodí postupně otřáslo několik explozí, do vzduchu jsou vymrštěny obří nákladové poklopy, vzduchem letí i Jeep stojící nedaleko můstku. Trosky létají jeden a půl míle daleko. Loď dosedla na mělké dno, Následné požáry nedokázaly zkrotit ani vodní děla záchraných lodí, celou noc bojovala s infernem na palubě. Druhého dne, brzy ráno 30. ledna však lodí otřásla poslední obří exploze, když se dým trochu rozptýlil, na místě lodi už nezbylo nic.
HMS Inglefield
V neklidném pobřeží na pozadí operace Shingle končí svou bohatou bojovou kariéru i torpedoborec Inglefield. Loď zde počátkem roku 44 prováděla diverzní útoky na pobřeží Itálie a jinak podporovala invazní síly. Po 10ti dnech této činnosti se však střetla za soumraku s osudovou střelou Hs- 293. Útok přežilo 157 mužů, kteří unikli před potopením, 35 mužů zahynulo.V červnu 1944 v oblasti vylodění v Normandii kde spojenci téměř ovládli vzdušný prostor, zdálo se být nemožné úspěšně proniknout nad invazní pláže, přesto se to jedné osádce povedlo. Střela zasáhla 10. června tučný cíl SS Charles Morgan, loď třídy Liberty na pláži Utah. Plavidlo dosedlo na dno a nadále posloužilo jako součást pobřežního mola. Bližší podrobnosti jsem bohužel nedohledal. Jiné zdroje uvádí, že zemřelo pouze 8 nebo 10 mužů a loď zasáhla puma SC ráže 500 vypuštěná ze střemhlavého bombardéru.
20. července byla překvapena HMCS Matane z kanadské eskortní skupiny velkou explozí na zádi. Střela však minula muničák, prolétla skrz a explodovala pod vodou. Voda zaplavila strojovnu a loď byla odtažena do Plymouthu. Zemřeli 4 námořníci. To byl asi poslední úspěšný útok střelou Hs 293 na plavidlo, byť někde je uváděn ještě jeden zásah a potopení USS LST-282 ze srpna.
Pozemní nasazení
První záznam o nasazení střel na pevnině pochází data 4-7. srpna 1944 kde Dorniery z III/KG 100 pod vedením kapitána H. Schmetze provedly sérii nočních útoků na most přes řeku Selune u města Pontaubault. Tento most představoval úzké hrdlo kudy spojenci postupovali v ofenzivě směrem na východ a stal se tak proto v oblasti prioritním cílem pro Luftwaffe. Mnoho střel těsně minulo a nějaké snad dokázaly trefit, mnoho střel bylo ale také zahozeno ještě před cílem a to z důvodu obrany Moskyt-Intruders, které sem velení poslalo na noční CAP.
Poslední Dorniery 217 sjely z výroby v pozním jaru 1944. Ode Dne-D do poloviny srpna 1944 ztratila skupina 16 letounů z 25-30 původního stavu. Počet strojů schopných letu se tak rychle snižoval. III/KG 100 tak byla na konci srpna rozpuštěna a následovala příprava pro nové stíhací úkoly. Konec střelám to však ještě nebyl, počátkem dubna 1945 se zformovalo nové uskupení pod KG 200, bylo to ze zbytků jiných jednotek, ErprobungsKommando 36 z Garzu, která měla ve stavu 10-12 Do 217, dále několika He 111H-12 a skupiny Fw 190/Ju 88 Mistel z KG30. Jednotka se střelami Hs-293 byla pod velením kapitána Eicholze. Již 12. dubna provedly střely denní útoky na mosty přes Odru, které byly v držení Sovětů. Některé úspěšné zásahy byly potvrzeny, ale Sověti přepravu rychle obnovili za pomoci pontonových mostů.
Závěr
Řízené střely nebyly v 2 sv. bojově nasazeny pouze u Luftwaffe. Američané nasadili protimostové Azon z Liberatorů či B-17. Azony byly bez vlastního pohonu, kde operátor činil pouze směrové korekce. Velmi vzácně na konci války v Pacifiku byly nasazeny v boji SWOD Mk.9 Bat. Střela byla sice bez vlastního pohonu, ale dokázala se za pomoci vlastního radaru sama navigovat na cíl, spíše zde bych viděl skutečného předchůdce dnešních střel. V závěru jedné monografie nalezneme v seznamu 37 zasažených lodí střelou Hs-293, následky byly většinou fatální. Fritz X zasáhl 7 bitevních lodí a křižníků, důsledkem bylo 1 potopení, 3 těžká poškození a 3 lehká. Počet ztracených letounů během samotného boje není přesně určen, ale ztráty nebyly tak závažné jako v případě torpedonosných bombardérů, a přesnost zásahů efektivnější oproti konvenčním pumám, které byly shazovány sice ve velkém, ale s malou přesností.
Vzhledem k vynaloženým prostředkům a je třeba zmínit i psychologické dopady, se lze klonit k názoru, že se jednalo o zbraň v zásadě úspěšnou, byť očekávání nemohlo být z mnoha příčin zcela naplněno. Není zřejmé zdali měl zázračnými zbraněmi posedlý Hitler o těchto střelách a jejich úspěších povědomí. Uvádí se, že RLM Hitlerovi tyto zbraně zamlčelo aby se vyhlo v jiných případech negativním důsledkům jeho tlaku a přehnaných očekávání. V protikladu tomuto tvrzení stojí osoba Göringa, jehož přízeň u Hitlera klesala a který by se jistě rád blýskl každým esem své Luftwaffe.
Zařadil jsem zpět do kampaně Condora, on tam je sice ten bug v zaměřovači, ale dá se v pohodě dívat z tý spodní vany od střelce, když si sklopíte kulomet, je odtud krásný výhled šikmo vpřed. Zkoušel jsem odhozy ve výšce od 1000-2000m. Zapnout stabilizator, stáhnout plyn na 50% a vitrimoval těžký na ocas, Condor se pak tak rychle nepropadá. Po odpálení střely chce to jen na začátku podržet klávesu dopředu aby se střela rychleji dostala do výhledu a pak už celkem pohodlně zasáhnete.S Condorem z KG40 bude volný lov s lodním radarem nad Biskají, dlouhý let na obří mapě. Má kokpit z B-25 ale aspoň poněmčený budíky a hlavně funkční radiokompas. Mám z toho radost je to hrozná krasavice. Snad se někdy dočkám Greifa a bude to komplet.
[img]http://www.sturmovik1946.estranky.cz/img/original/1897/fw-200-condor.jpg[/img] is not a valid Image.
[img]http://www.sturmovik1946.estranky.cz/img/original/1898/il2fb-2015-05-02-02-07-51-28.jpg[/img] is not a valid Image.
[img]http://www.sturmovik1946.estranky.cz/img/original/1896/il2fb-2015-05-02-01-37-59-78.jpg[/img] is not a valid Image.
Tak ode dnes možný kampan stáhnout, 2 cvičný mise a 15 bojových, do readme jsem se snažil napsat vše potřebný ale kdyžtak se zeptáte. Mám tutorial i video hotový a žádný střely nechci dlouho vidět, jdu zas dělat na něčem úplně normálním, bude to asi Lerche.
[img]http://www.sturmovik1946.estranky.cz/img/original/2026/bettycockpit2.jpg[/img] is not a valid Image.
1 cvičná 4 bojový mise v kampani za IJN noční lovce. Povedete svůj roj proti křižníkům u ostrova Rennell, chybět nemůže noční výpad proti letadlovkám během operace Hailstone, Podíváte se i na Filipíny a Okinawu. Lety jsou v Riko i Tenzan. Na palubě vždy povezete letecký torpedo pozdní verze.
Při špatný viditelnosti se bez radaru pro detekci hladinových cílů neobejdete, pomůže přímo japonský "Taki" s dosahem 55-60km a azimutem +- 40°.
Překvapuje mě kolik lidí si i tyhle okrajový věci stáhne, říkám si když si to zahhraje třeba jen 5 hráčů, má to pro mě smysl. Dnes mi lidi bůhví odkud píšou a ptají se kdy bude hotová ta a ta kampaň. Mám z toho radost když tu je někdo kdo se umí nadchnout i pro prakticky nepoužívaná letadla, zbraně a málo známé scénáře. Když jsem dřív dělal DF mapy byly tam furt rozbroje a tlak na užívání mainstrýmových stíhaček, tam se prostě prošlapávat cestičky nedaly.
Kampaň pro převážně Středomoří je ke stažení, byť hotové to je už asi půl roku, je to pro Sparviero, Cantu a něco i torpedovou Ju 88, většinou to je inspirovaný dle skutečných bitev, takže se za osu zapojíte do operace Harpoon a Hats, útoky na Vallettu, konvoje nebo i nájezd Ju 88 na Novorosijsk. Sparviero je sice pomalý ale dobře se s ním háže skvělé italské torpedo. Ju 88/torp je mnohem rychlejší, unese 2 torpeda a jeho uhoř má přes jiný název stejné odhozové parametry (italská licence). 2 mise pro Cantu, s odhozem vzdušných torpéd Motobomba FFF. Je tu tedy i dálkový let na Suez a společný odhoz této bomby na přístav.
V Kampani jsou 2 cvičný a 10 ostrých misí, tak buona fortuna bombardieri.
ty šance na zásah motobombou byly dost malé ne? Co dokáže ve spirále max do 30 min? Některý klekly už po 15 min ..
Upravil/a magot dne 30-10-2015 19:13
Já jsem to měřil a je to v brífu, asi 25min? Propátrá asi 100m ? To je odhad. Chce to obě odhodit s krátkým rozestupem. Navíc čísla odhazují společně s hráčem (viz.příkaz pro AI), na cíl tak hodíte 8 bomb, s přiloženým návodem umístíš vejce celkem přesně kam potřebuješ. V přístavu to je masakr, nevýhodou je malý množstvý trhaviny, spoustu lodí to jen poškodí. Funguje to i na plující konvoj- chce to odhodit tak 500m před první lodí, samozřejmě počet zásahů je v tomto případě menší. Více přesné odhozy jsou s Ju 88, díky jeho optice-to bude ale až v dalším pokračování lovců.
-Vzrusuju te?
-
-Docela jo, jsi krasna zenska a chtel bych byt tvuj princ.
-
-To je pekne. Ale na to jsem se neptala. Potrebovala bzch yjistit, jak se yapina ceska klavesnice. Pomuyes mi?
To jsou Jaromíre defekty z realtime anti-anti-ads google teroru. Chyba není na tvém přijímači.
Už před 3 rokama jsem Chrome definitivně odinstaloval a přešel opět po 20 letech na FF
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
