May 15 2021 09:17:07
Navigace
IL-2 BoS Návody
1. Aktivace licence
2. Ladění .ini
3. nastavení ovladačů
IL-2 BoS FAQ (pilot help)
IL-2 BoS FAQ (SW help)
Pilotovatelná letadla
CLoD Návody
Postup instalace volitelných záplat
Nastavení ovládání (Aircraft.csv)
IL-2 Návody
IL-2 Sturmovik (verze)
1. Začínáme s IL-2
2. Ladění conf.ini
3. nastavení ovladačů
IL-2 Sturmovik FAQ (pilot help)
IL-2 Sturmovik FAQ (SW help)
Pilotovatelná letadla
RoF Návody
Planeset
Kdo je on-line
· Hosté on-line: 7

· Piloti on-line: 0

· Registrovaní piloti: 2,690
· Nejnovější pilot: Barney
IL-2: Cliffs of Dover
IL-2 Sturmovik: Cliffs of Dover- krabice (box)
IL-2 Sturmovik 1946
IL-2 Sturmovik 1946 - krabice (box)
Rise of Flight
Rise of Flight - krabice (box)
Informace o SVK
Vlastníci a provozovatelé
Pravidla SVK fóra
Číst diskuzi
Svět Virtuálních Křídel (IL-2 Sturmovik 1946, Cliffs of Dover, Rise of Flight) » IL-2 Sturmovik 1946 (letový bojový simulátor z období druhé světové války) /*PC série*/ » Speciální mise
 Vytisknout diskuzi
Ramrod 753 - debriefing
CSAF_Sajonez
Poděkování za výtečnou akci a reference od kolegy Faintingha ( Ediho) byly zde už postnuty. Já bych se ještě než se toto vlákno stane chladným rád s vámi podělil o..ehm abych to napsal přesně jak mi to bylo řečeno - Záznam z deníku pro jednu dívku od kolegy rBucinky. S jeho svolením ho zde postuji. O jeho skrytém talentu jsme nevěděli a doufám, že se vám bude líbit tak jako nám. Berte to prosím s humorem, hlavně návodčí Kouty Úsměv Jedná se o čerstvý zápis z akce kde myšlenky byly ještě horké neznalé souvislostí a plné emocí...

Ještě před zveřejněním oného zápisu takový rychlovzkaz pro 606_Demona jako reakce na jeho příspěvek: Chlape na kdyby se přece nehraje. Mně došlo palivo akorát když sem byl pár desítek metrů za Spitem a tomu se přece říká pech. Jak by asi ten Spit dopadl když letěl rovně...

Z deníku rBucinky...
Věnováno Mirečce, aby měla možnost poznat, proč popisování těhle věcí je opravdu složitá záležitost vyžadující odpovídající čas, pozornost a nepředstíraný zájem. Bez toho to prostě není bžunda.
Ne, že bych byl nějaký deníčkový typ. Ale jsou události hodné zapamatování. Tahle mezi ně dost možná nepatří, ale třeba za 100 let budou mladí lojzové dřepící u svých PC dychtit spíše po popisech takovýchto akcí než po hodnotě plnícího tlaku BMW 801 D-2 při plném výkonu ve výšce 1 000m s odpovídajícím, prvním, převodem kompresoru.
Jména jsem neupravoval...
Je neděle.
Už se blíží pomalinku konec dubna a je celkem hezky. Je malinko chladno, ale krásně svítí sluníčko. Hřát se na něm ale ještě nedá. Doma stále ještě padá sníh. Mezi bombami. Ale u nás je hezky. U nás, to je ve Florrenes, 5 km západně od malého městečka Dinant v jihozápadní Belgiii. V blízkém okolí Dinantu je mnoho samot a velmi malých vesniček. Jinak jsme mezi lesy. V podstatě se jedná o západní okraj Arden. 50 km je to do Bastogne jihovýchodním směrem pro ty, kteří nemají po ruce mapu. Dinantem protéká Máza. Kdyby byly Belgičanky přívětivější, nechybělo by tomu tady nic k dokonalosti.
Ale ve Florrenes stejně žádné Belgičanky nejsou. Pozemní personál je sem nepustí. Máme tu krásnou betonovou dráhu a v krytech či pod sítěmi máme krásky se kterými si musíme vystačit, když jsme za ploty. Celkem téměř 30 FW 190 A-7 dnes již prakticky od rána v perfektním stavu. Vstávat v tomhle chladnu je vždy těžký boj, ale když tak hezky svítí sluníčko nakonec není tak těžké se přemoci. Byla snídaně, Käsebrot mit milch. Člověk se musí nadlábnout. I když dopoledne pak profláká. Aspoň jsem měl čas přemýšlet. Myslím na ženy, ostatně mám na to věk. Jedna z nich mi před nedávnem napsala. Moc radosti mi neudělala. Ale člověk se tím nesmí trápit. Mne to nežere, ale na pěkné ženy se dobře myslí... No i když možná trošku jo, žere...
Po obědě se věci začaly hýbat. Zatímco mechanici tlačí letouny z krytů, zavěšují nádrže, tankují a dělají všechny ty potřebné blbosti, co jsou potřeba, než připravují naše letouny k pojezdovým drahám, my se odebíráme na briefing. Poletíme na bombarďáky dvě Staffel Fw-190. 1./JG26 a 2./JG26 z naší první Gruppe. Doprovod napadne 9./JG26 z III. Gruppe se svými Messerschmitty. Nic moc velkého, zbytek eskadry (tady by Jagdgeschwader asi tolik neznělo) nikam neletí. Nebo budou startovat ve stresu a shonu. Nebylo by to poprvé. Yenkýjové jsou ostatně docela předvidatelní, jediné co se nedá předem odhadnout, kam přesně poletí. Někteří vzpomínali, že se celé odpoledne přezbrojovalo a tankovalo. Asi je to dáno jejich stresem, že pro ně to trvalo tak dlouho. Stačí se držet vysoko, moc s nikým nekroutit a pořádně si složit padák. To je hlavní, pořádně si složit padák.
K večeru se ženeme do strojů. 1./JG26 pomalu roluje k dráze. Pak nejprve bílá 1, pak 2 a 3 z naší letky pomalu jedou po pojezdovkách. Tak, to je moje místo, lehce plynu a směr doprava. Opatrně jsme se došourali na startovací dráhu za naši první letku. Stojím na dráze vpravo mírně za svým vedoucím. Létám jako jeho Katschmarek poměrně často, dycky to byla pohodička... Druhý roj naší Staffel se rovná za mnou. Dlouhé minuty postáváme na dráze. Očekávaný rozkaz ke startu nepřichází. Když v tom náhle rozruch. Začínám být mírně nervozní. ,,Vypnout motory." Mmm. Aha. Natěšená nervozita se rázem mění v naprostou otrávenost. Mechanici se startovacími kličkami se pomalu šourají k dráze. Mají čas, ostatně my také. To mohou být i hodiny... Rozepínám si popruhy. ,,Kolik máme času?" pokřikuji na velitele letky. ,,Potřebuju srát." Všichni, kdo to slyší se smějí. Jen Sajo povídá. ,,Dělej."
Tak jo, stejně máme tak 2 hoďky. Ale aby se neřeklo, že neplním rozkazy a flákám se, tak vyskakuji svižně ze stroje a poklusem uháním vykonat potřebu. Cestou zpátky si zapínám kombinézu za běhu, ale všichni se jen usmívají. Nemá smysl se moc honit. Zpět k letadlům tedy přicházím již klidným krokem. 20 Fokáčů stojí na dráze. Jen poslední, červená 4 má zatažený překryt kabiny. Mišák je už od včera ve stresu. Má špatnou předtuchu. Špatná předtucha, tím to začíná... I kdybychom vůbec nevzlétli, stejně na něj přivolá neštěstí. Mne se nic stát nemůže, mám přeci složený padák.
Nakonec začíná vzrůšo ani ne za 20 minut. Tolik času jsme tedy neměli. Ale já to stihl. ,,Nahodit motory." No jasně, co jiného. Mechanici se svižně zvedají a BMWéčka pomalu zaplavují svým rachotem krajinu. Zatahujeme překryty. Za okamžik promlouvá vysílačka. My, dvojka máme okamžitě, jak bude volná dráha startovat a letět předepsaným kurzem, který já okamžitě vypouštím, pro mne nedůležitá informace, za stoupání do 5 km. První staffel se již před námi určitě rozjíždí po dráze. Já vidím přes motor, který trčí přede mnou k nebi prd, co je přede mnou. Ještě rychle vše zkontrolovat, chladič otevřený, klapky ve starovací poloze, magneta zapnutá... Sakra, když běží motor, musí být magneta zapnutá, už jsem to všechno kontroloval, tak co blbnu, nechávám toho a pozoruji dění kolem sebe. Mechanici zdrhají co možná nejdále od dráhy. Už i letadla, která mohu vidět když se přilepím zcela na boční sklo kokpitu, se dávají do pohybu. Tak a je to tady, přitahuji popruhy. Velitel vydává pokyn ke startu a po několika protočení vrtule se rozjíždí, aby pomalu zmizel kdesi v předu. ,,Bílá 2, jedu." Zanedlouho po dvojce se s příslušným štěkem do rádia rozjíží i můj vedoucí. Dávám mu pár sekund, mírně přitahuji páku a strkám pomalu plyn až dopředu. ,,Jedna ve vzduchu." Plnicí tlak letí nahoru následován otáčkami motoru. ,,Čtyři jedu." hlásím se. BMW s řevem vyráží kupředu a táhne s sebou celý můj letoun. Už je čas, potlačuji lehce a letoun je ve vodorovné poloze. ,,Bílá 2, jsem ve vzduchu." Konečně pořádně vidím na dráhu před sebou. Jedu pořád mírně k levému okraji dráhy, stál jsem malinko nakřivo. ,,Bílá 3, jsem ve vzduchu." Směrovka to nespraví zcela. Za chvilku sice vyjedu z dráhy, ale už mám celkem rychlost. Přitahuji tedy a je po drncání. Rychle hlásím: ,,Bílá 4. ve vzduchu." Podvozek zatáhnout. Můj vedoucí je přímo přede mnou, směřuji vlevo od něj. Celý náš vláček se pomalu scrvrkává a točí vpravo okolo letiště. ,,Můžeme ohlásit vzlet?" ptá se velitel mé dvojice, Mára. Ohlížím se přes pravé rameno dolů. ,,Červená 4 je ještě na dráze." Hlásím. Neumí mluvit sám? ,,Červená 4 ve vzduchu." Mišák je divnej dneska, ale lítat umí a ví co a jak.
,,Klapky, Bucinka vlevo ode mne." Já přeci jsem vlevo sakra... ,,Jsem vlevo mírně v zadu, za okamžik budu vidět." Někdy mám pocit, že si myslím, že letim prvně. Ale Mára létat umí a velmi dobře, je to vedoucí, tak ať má radost. Pomalu se formujeme a směřujeme předepsaným kurzem. Několikrát ovšem Máru téměř předlétám. Celkově se všichni nějak ploužíme.
Naše dva schwarmy stoupají. Celkem pohodička. Hlídám si vedoucího, je hezké počasí. Několikrát měníme kurz dle pokynu radaru. Tu náhle, jistě kdesi nad Francií nad námi spatřeny letouny. Ve staffel propuká trochu panika. Oficíři se dohadují. Mne by spíš zajímalo, co dělá radar, že nás neinformoval. Ale letouny mi nevzrušují, já letím za svým vedoucím. Několik letounů se na nás rychle řítí z převýšení. ,,Jedničko, padají na vás." ,,Odhodit nádrže, točte." ,,Mára, jsou za vámi." Nádrž letí do háje, split přes levou stranu. Nalevo ode mne si to prosviští letadlo, vypadá jako Bf 109. Ale co když jen proto, že chci vidět Bf 109? V přitažení vedoucího ztrácím. Najednou je všade klid. ,,To byly stodevítky." Poznamenal kdosi.
Znovu se tedy formujeme. Edie nás nestíhá. ,,Odhodili jste všichni nádrže?" Zanedlouho oba schwarmy letí pohromadě. Edie pokyn v tom zmatku neslyšel. A měl štěstí... V operačním středisku u radarů přijali informaci o tom, že nemáme přídavné nádrže s evidentním klidem. Kontrola polohy, směru. Dlouhé minuty se šouráme oblohou.
Máme letět ke Ghentu. Měníme tedy kurz. Rádio zanedlouho ožívá. ,,To je Ghnet, ne?" ,,Hloupost, ten je minimálně 10 minut letu." Velitel staffel se rozhodl situaci řešit zdánlivě jednoduše. ,,Druhá staffel pro návodčího, žádáme ověření polohy." ,,Nevidím vás na radaru." Mmm, no jasně. Když na nás navede vlastní stihače, tak aby nás tam našel, když je to potřeba...
,,Jsme u Bruselu a támhle jsou Antwerpy."
,,Podívej se támhle na soutok těch řek, ty se vůbec neklikatí, to nemohl být Ghent."
,,Tak to bude Lille, jiný velký město v oblasti kde jsme není."
,,U Lille je velkej les, tady žádněj les neni."
,,Támhle na 7 dole je les."
,,Ten je moc malej. Navíc na východ od něj je další. U Lille neni tolik lesů...."
,,Mára, zapni radiomaják."
,,Na Antwerpy?" Můj vedoucí mírně poodlétá z formace, letím s ním. ,,274, 275" Celá formace se řadí před nás.
,,To je blbost."
,,Tak, já nepoznám, jestli letim přímo k tomu, nebo přímo od toho. Ale kdyby to bylo na druhou stranu, museli bychom být nad mořem." Jo, to má pravdu, šouráme se tedy dál oblohou. Jenže ono z 6ti km výšky se podle kostelíků orientuje těžko a i mnohé menší řeky nejdou vidět. ,,Jak jste na tom s palivem?"
,,Palivoměr se ještě nehnul."
,,Mi taky ne, ale už to začne něco ukazovat..."
,,To vydržíme, paliva je ještě dost." Zapojuji se také. Moc jsem toho nenakecal, jen si hlídal formaci. Ostatně, jsme nad naším územím, 6 km vysoko a máme padáky. Nic nám nehrozí.
,,Doprdele, seru na to, letíme na sever k pobřeží, tam se najdem! Ta elektronika je na hovno." dostáváme nový pokyn. těch 274 taky nebyl moc rozumný kurz. Již nějaký čas dostáváme zprávy o ,,mraku letadel" který přiletěl od severu k Antwerpám, odtud dál na jih.
,,Dvojko, mám zaměření na pozici AJ02 výška 5 000, jste to vy?" Probral se návodčí. Jo, to budeme my.
,,Potrzuji." Ne já, náš velitel Nastala chvíle klidu. ,,Tak, teď se radarové obsluhy válí smíchy." pokračoval velitel jen pro naši letku. ,,Když sou to debilové a poslali nás úplně do prdele..." okomentoval kdosi.
,,Kurz 330, stoupněte si alespoň do 8. Svaz B-25 východně od Mechelen."
,,Nepřátelský kurz?"
,,Přibližně 270."
Točíme. ,,Když sebou hodíme, tak je stihnem, odříznem jim cestu a vezmem je z předu. Plyn na 80, stíháte druhý schwarme?"
Druhý schwarm stíhá, ostatně, zrychlili jsme z ekonomické na cestovní rychlost, jen těch 8 000 metrů už je dost. Kompresory dávno jedou na 2 stupeň, plnicí tlak klesl a letouny za sebou začínají nechávat kondenzační stopy. Budeme vidět na desítky kilometrů daleko. Ale stejně v těhle výškách létám rád. Letadla nemají žádné problémy s chlazením. Za stálé komunikace s radarem přelétáme pobřeží, Boulogne a dostáváme se nad kanál.
,,Tak jsme tady." ,,Dvojka pro návodčího, ohlašte polohu nepřítele."
,,Velký svaz bombardérů na 3 hodinách, asi 1500 metrů pod námi. Nad tím hejno stihačů, asi spity." Hlásí někdo z naší letky. Kdo to byl? Kdo si to má v tom vzrušení pamatovat, kdo co říkal.
,,Velký svaz bombandérů nad Calais, kurz 270, měli byste je vidět na vašich třech hodinách, výška 6 000 metrů." Sdělil nám návodčí. Ale toho velitel už jen odbyl: ,,Útočíme."
Ještě chvíli letíme rovně, abychom přetli kurz bombardérů. Pak točíme prudce v pravo, přímo proti nim. ,,Jeden průlet z předu, pak ještě jeden, únikový kurz 160."
Přidávám plyn. Chladič zavřen. Bílá jedna míří přímo na vedoucí část formace. 3 a já za ní směřuji na kette mírně vpravo. Noříme čumáky mírně dolů, přímo na bombarďáky. To už jsem si velitele všímat přestal. Z velkého převýšení padají do formace FW 190 naší 1./JG26 následovány mračky spitfirů. Ale my jdem také na bombardéry. Jeden z nich je přímo přede a pode mnou. Ještě tedy táhle mírně potlačuji a posílám mu do dráhy dlouhou dávku, letoun sebou lehounce drncá. Pak přitahuji. Tentokráte přichází prudké otřesy. Uhýbám táhle vpravo na únikový kurz.
,,Červená jedna, máš za sebou spita." ,,Tak ho sestřel." ,,Počkej chvíli." ,,To už budu mrtvej, než ty se k něčemu rozhoupeš." ,,Tak sebou tak nemel." ,,Když sebou přestanu mlít, tak mi sundá." ,,Něco schytal, pustil se tě." Ale tuhle komunikaci první dvojky červeného roje jsem moc nevnímal. Mojí starostí bylo jaký je tlak paliva, oleje. Normální. Otáčky motoru v pořádku, netáhnu za sebou čmoud. V křídlech díry nejsou. Vlastně nikde díry nejsou. Ale letadlo se otřáslo, musil jsem něco dostat. Pouze počitadlo nábojů pro levý synchronní kulomet ukazuje 0, to je blbost. A kontrolka tohoto kulometu nesvítí, asi odpalování. Tak to nevypadá vůbec zle. Pomalu dolétám svého vedoucího. Sám jsem byl překvapen, že jsem jej neztratil.
,,Bucinka, to mne dolétáš Ty?"
,,Jo."
Ale pochvalu jsem nedostal. ,,Máš za sebou spita." Proletěl jsem tedy na plný plyn okolo mého vedoucího. Nechápu, kam dal všechnu svou rychlost... Mírně stoupu vlevo. ,,Natáhnu ti ho." Pohádka, točím mírnou levou zatáčku a trochu si klesám. Vlevo ode mne Mára proletí a za ním spitfire, tak daleko, že není nebezpečný. Dokončuji tedy opatrně zatáčku, abych neztratil zbytečně mnoho rychlosti a z levé strany ze spodu se zařazuji. Motor by již chtěl otevřít chladič, ale já ještě nejsem ve střelecké vzdálenosti. Ženu se za nimi, ale Máru už nevidím. Nevadí, ten spit se domů nevrátí. Je to zvláštní a trvá to již podezřele dlouho. Myslím, že na něj spíše ztrácím než abych ho dotahoval. Tu se spitfire staví na křídlo, asi bude zatáčet. To si mne jistě všimne. Pálím po něm tedy ze všech funkčních zbraní. Přitahuje, všechno letí za něj, a z pravé zatáčky přechází do zvratu. Snažím se provést spožděnou zatáčku, třeba mne ještě neviděl. Ale po zvratu stoupe prudce a točí v levo, následuje další zvrat. Dost divoké, to o mne již ví. Přiblížil jsem se, stačí zaměřit a je to tutovka, jdu do toho za ním. Spitfire si mé přiblížení asi vyložil tak, že se mu podaří mne vytlačit před sebe a začíná nůžkovat. Proletím tedy mírně utaženějšími nůžkami nežli on za ním a při každé příležitosti lehce polechtám spoušť. Asi jsem jej netrefil. Každopádně vzdal nějakou chytristiku, jak se dostat za mne a začal v utažené spirále stoupat. V ní jsem jej následovat nemohl (leda bych se chtěl nechat sestřelit), proto jsem se s dostatkem rychlosti odpoutal.
Spitfire daleko za mnou stoupá, ale včas přešel ze spirály. Ten neletí poprvé. Můj velitel se ptá na můj kurz. 154. Ptá se na spitfira. K čemu mu to bude? Stejně nemám šajn, kde Mára je. Spitfire se šourá domů přes kanál. Mám 250 litrů, pro toho dnešek ještě neskončil. Po pomalé zatáčce směřuji za ním na plný plyn dokud se mi neztratí v mraku. Skvělá situace, sám nad kanálem. Tu vlevo pode mnou něco proletí opačným směrem. Zvrat a za něj. Dotyčný dělá podobný manévr. Dobrá, proč ne? Ženu se za neznámým letounem nad kanálem.
Zbytek mé letky je stále v kontaktu s bombardéry. Sajo a jiní letci stále doráží na to, co zbylo ze svazu a válčí s doprovodem. A já jsem sám nad kanálem. Již celkem nízko. No, třeba ho dostanu. Přibližuji se k letounu přede mnou. Tuhle radost mi pokazí rádio: ,,Jestli jsi ty, co letíš za mnou fokáč, zamávej křídly." Ten spitfire přede mnou vypadá dost divně na spitfire, tak mávám. ,,Kdo jsi?" Ptá se paulie. ,,Bucinka, řadím se za Tebe." Tak a už jsme dva nad kanálem. Třeba ještě něco najdeme. Mezitím se bojuje, ovšem nevíme kde. Ani nevíme, kde jsme... Tak aspoň posloucháme ostatní.
,,Máme tu kouřící bombardér nad vodou. Popravíme ho?"
,,Mi je ho normálně líto."
,,Dvojka pro návodčího, máme tu kouřicí B-25 žádáme o instrukce."
,,Návodčí dvojce, zabili v Mechelenu 20 dětí, popravte je."
,,My jim dáme hajzlům, když vybombardovali školku." Vjela do kluků zjevná zlost a byli na tu B-25tku dost brutální. Osobně mám podezření, že v neděli večer asi 20 dětí ve školce nezabili. Ale dobře jim tak, když házejí bomby na Belgické město jen kvůli tomu, že je tam nádraží...
,,Došlo mi palivo. Velení přebírá Tistar. Ty svině mi prostřelili nádrž, jdu na břicho do vody." Tak a Sajo se bude koupat... Boje polevují. Necelých 200 litrů v nádrži, asi poletíme s Pauliem domů. Zhruba na 10 hodinách se něco honí kousek níž. Jedno čoudicí letadlo a po něm jdou dvě. Ať je ten postřelený kdokoli, jdeme tam na plný plyn. Mám ještě přes 600 20mm střel a rozhodně se nehodlám vrátit s plnými zásobníky, když je kam to pustit. Když jsme přiletěli blíže, zjistili jsme že kouří spitfire. Škoda, 4 FW na jednoho, to je pro každého maximálně 1/4 sestřelu. Ale na druhou stranu nemusíme mít strach o kamaráda, jestli doletí.
Provedli jsme každý v rychlém sledu několik útoků. Spitfire neměl šanci, kluci z druhého schwarmu mají další sestřel. Už jsme 4 a letíme domů. Teprve teď jsem si všiml, že mi letadlo poměrně výrazně padá po levém křídle. Že by mne trefil některý z našich při boji se spitem? To bych se všiml. A od doby, co mne trefili bombarďáky už uplynulo dlouho a ničeho jsem si také až doposud nevšiml. Ostatně na křídle není ani škrábnutí. Zvláštní...
,,Dvojka návodčímu, žádáme o kurz na letiště."
,,Dvojce, zkuste letět na jih."
,,Na jih, to nezní nejchytřejš. Jak jste na tom s palivem?"
,,140 litrů" Já mám víc, mlčím.
,,Můžeme dostat přesnější instrukce, máme málo paliva."
,,Vidim hovno na radaru, jste moc nízko. Francii snad najdete." Moc nízko, nebo moc daleko...
,,Super." Šouráme se nejprve přímo na jih. Tah 70%, chladič přivřený. Šetříme, kde se dá protože nevíme kde jsme a jak je to daleko. Tistar, Art a paulie mi trochu ulétají. Asi jak rovnám to přepadání doleva... Nebudu přidávat. Točím na 130, protože tam předpokládám pevninu dříve. Za nedlouho kolegy ztrácím. Ani si nevšimli. Mám trochu víc paliva, bude to tak lepší než riskovat, že se mnou budou chtít zůstat a vykoupou se.
,,Hej, já asi nedoletim. Nemám šajnu, kde jsem, všude jenom moře. Sotva 80 litrů..." Stěžuje si Edie. Tou dobou předpokládám, že byl opravdu ještě daleko na sever od nás.
,,Stáhni plyn ať letíš tak 270 a zavři chladič, abys měl motor akorát na optimální teplotě." Dostává Edie radu rádiem. ,,Sice to moc neudělá, ale taky to pomůže." To pro něj určitě nebyla žádná novinka, ale spoustě lidí udělá radost slyšet něco, co je má ,,zachránit".
Tistar mezitím spatřil pobřeží. Spolu s jeho trojkou nakonec sedli v Calais. Trochu jsem litoval, že jsem je opustil, když jsem to slyšel. Ale i já zanedlouho spatřil břehy. Po několika minutách letu nad pobřežím jsem doletěl k Dunkerque, kde jsem si vyhlédl pěknou travnatou dráhu. Pořádně jsem si nalétl a přistání proběhlo relativně pěkně. Tedy aspoň první polovina. Jenže pak jsem sjel z dráhy, protože z FW je prdlačky vidět a nechal jsem za sebou podvozek s vrtulí. Možná i klapky byly zaseklé. Ale jinak jsem dopravil letadlo celkem v pohodě. Můj velitel Mára také dorazil v pořádku a přistál, mne neznámo kde. Mé přistání zjevně vyděsilo přihlížející. Ale ve skutečnosti kolečka a vrtule moc neznamenají. Zůstal jsem proto v klidu sedět v kabině a poslouchal vysílačku, jak se daří Ediemu.
Jeho, relativně zděšená hlášení ovšem byla zjevně doplněna notnou dávkou hereckého umění, neboť místo nouzového letiště na pobřeží přistál v Gentu 50km od moře. Určitě mu pomohlo, že na pokyn neodhodil přídavnou nádrž a tak z ní sosal o několik minut déle. Náš velitel Sajonez, který vyskočil s prostřelenou nádrží byl vyloven našimi. Pouze Mišák, který se již od časného rána obával o svůj život musel vyskočit na padáku a padl do anglického zajetí. Celkem tedy 1 pilot, 2 letadla a jedno, to mé, vyžadující zásadnější opravy. Tomíci (konkrétně čechoslováci v řadách RAF) zaplatili 3 spitfiry a yenkýjové 2 B-25 jenom naší staffel.
Tak přesně tohle se zapíše do análů válečné historie jako operace Ramrod 753 uskutečněná 19.4.1944. Škoda, že se děvčata z Dinantu jen tak nedozví, kdo je ochráncem Belgických dětí z Mechelenu...




Ještě jednou děkujeme za fajn organizovaný polet a snad se uvidíme příště. Mějte se a letu zdar Úsměv

PS: Možná udělám i nějaké videjko, materiálu je celkem dost včetně záznamu konverzace na TS....ještě uvidíme.
 
Matylda
Kurres napsal:

Kukuloo napsal:

Dalsi pekny report a aj fotogulomet sa pacit Úsměv

Kurresi, skusal si guncami robit s tym najblizsim pohladom na zameriavac? Neviem ako sa to v controlsoch vola, defaultne je to tusim na klavese "Delete". Skoro vsetky svoje fotogulomety som robil tak, bo sa mi vidi ze vtedy su modely lietadiel najidealnejsie pre zachytenie na kameru.

Akokolvek, filmik pekny.

Na a report tiez pekne ukazal ako to frcalo pocas eskorty.

Vím co máš na mysli, příště to zkusím s tím více detailnějším pohledem. Takhle je to na to střední přiblížení. Úsměv


Ani to střední není zlé a ten moment odkrytování první B-25 ky je špica, pěkné záběry.
i346.photobucket.com/albums/p416/matyldafilmstudio/MFMS_signature_zpspuixyexe.png
 
1stCL_Hien
Docela pěkně napsané Mrknutí Možná bych to příště pojal jako zážitek z opravdové bitvy a vypustil aspekt hry.
 
1stCL_Werner
Dochované záběry z fotokulometů Messerschmittů černá 1 a černá 15.

YouTube Video



1st Czech Lions - Resistance is futile...
 
Matylda
Hmm, tak to bude Kukulo spokojený. Jak z history channel, pěkný.
i346.photobucket.com/albums/p416/matyldafilmstudio/MFMS_signature_zpspuixyexe.png
 
Kukuloo
Ano, velice pekne. Takto po par mesiacoch ked si prejdeme toto vlakno najdeme vela spomienok na screenshotoch a videach. A v reportoch tiez Mrknutí
Letka_13/Kukulo
 
310_Snakes
Zdá se, že debrief za virtuální Ramrod je kompletní včetně určení viníků úspěchu akce, a tak si dovolím přihodit debriefing skutečného Ramrodu 753 … čili, jak to bylo doopravdy. Dal jsem dohromady mě dostupná data a nějaké zajímavosti.

Ramrod 753 dne 19.4.1944 mířil na celkem čtyři cíle (tři ve Francii - „NoBall targets“ a jeden v Belgii – nádraží v Mechelen) a tvořilo ho celkem 300 bombardérů B-26 Marauder z osmi Bomber Groups (387., 394., 322., 391., 386., 344., 416., 409.BG). Doprovod jim zajišťovalo 80 Spitfirů ze sedmi Squadron – Československé 310., 312. a 313., Polské 302. a 308., Kanadské 442. a 443.

Na tzv. „NoBall“ cíle, (obvykle odpalovací rampy V1, shromaždiště vojsk nebo techniky, polní velitelství atd., čili spíše taktické než strategické cíle) zaútočily tři BG.
416th BG na Bois de Huit Rues (V1), 409th BG na Foret Nationale de Tournehem (V1) a 344th BG na Cocove (V1)

Ostatních pět BG zaútočilo na seřaďovací nádraží a opravárenské dílny v městě Mechelen (anglicky Malines Marshalling Yards) . Dle originálního reportu z náletu to bylo 182 bombardérů (archiv města Mechelen prý zmiňuje pouze 180 strojů ve třech vlnách - 54+54+72). Československý wing zřejmě tvořil doprovod třetí a nejpočetnější vlny Marauderů i když to je s otazníkem. Nepodařilo se mi dohledat přesné rozdělení Spitfirů mezi jednotlivé nálety. Bombardéry útočící na „NoBall“ cíle nějaký doprovod měly (podle mého názoru doprovod tvořily Polské squadrony?), i když asi menší, než hlavní uskupení mířící na Mechelen (Čechoslováci a Kanaďané?).

Spitfiry Československého Wingu se cestou k cíli utkali nejprve s dvacítkou Bf 109G-6 jejichž útok úspěšně odrazili. Ani na jedné straně nedošlo ke ztrátám ani jakýmkoli nárokům. Později nad cílem byli napadeni osmi Fw 190 A-6 a A-7. K bombardérům se Němci opět nedostali. Tentokrát však došlo ke ztrátám v řadách 312. a 313. perutě.

Gruppenkommandeur I./JG 26 Major Karl Borris v 18:55 sestřelil Spitfire LF.Mk. IXC MK248 (DU-R), který pilotoval F/Lt Bohuslav Budil (312.). Přídavná nádrž! Budilova letounu začala hořet a pilot se úspěšně zachránil na padáku. Byl zajat, zůčastnil se a přežil „Velký útěk“ a 1. května byl osvobozen Rudou armádou.

Staffelkapitän 4./JG 26 Oblt. Wolfgang Neu v 18:53 sestřelil Spitfire Mk. IX MJ558, který pilotoval W/O Arnošt Mrtvý (313.). Pilot opět vyskočil, ale během sestupu na padáku byl rozstřílen flakem jednotky 12 SS. Pz. Div. ‘Hitler Jugend’, která byla v oblasti cvičena před svým ostrým nasazením v Normandii v červnu 1944. Jeho tělo dopadlo cca. 400 metrů od letadla.

Celkem osm bombardérů z různých příčin neodhodilo na cíle. Jako nejčastější příčina je uveden problém s motorem, ale je tam také požár radiové stanice nebo neustále se otáčející a nezastavitelná horní střelecká věž. Jeden bomber neodhodil kvůli výpadku motoru nad cílem v Cocove, což vedlo k vypadnutí z formace. S tím je spojený další případ, kdy bombometčík neodhodil ze strachu, aby bomby nezasáhly výše zmíněný Marauder, který vypadl z formace. Jeden letoun také omylem zahodil 4x500lb. bomby při testu dvířek pumovnice nad mořem Úsměv

Odhozy bomb byly provedeny z výšek mezi 11 000 a 13 000 feet při indikované rychlosti 185 – 190 mph! Celkem bylo svrženo 476.95 tun bomb. Na Mechelen to bylo 662 900 lb. neboli 300.7 tuny. Použitá byla široká škála ráží. Od 100lb. (zápalné), přes 250lb., 500lb. a 1000lb. (běžné tříštivo-trhavé). Všechny cíle byly zasaženy podle klasifikace „Good“ a „Excellent“. Nádraží a opravárenské dílny v Mechelen byly zničeny z více než 90% a i přes nasazení cca. tisícovky dělníků se do obsazení města Američany 20.července nepodařilo uvést železniční opravny zpět do provozu.

Při náletu nedošlo na straně bombardovacích letounů k žádným ztrátám na letadlech ani ke zranění členů posádek. 23 letounů bylo poškozeno flakem. Nejvíce (18) jich bylo překvapivě nad „NoBall“ cílem v Cocove. Flak byl hlášen pouze nad Mechelen a Cocove. První BG na Mechelen dokonce nehlásila žádný flak.
Nepřátelští stíhači byli hlášeni pouze nad Mechelen (oněch 20 Bf a 8 Fw)

V reportu od 391st BG, kterou ČS Wing doprovázel, mimo jiné stojí: „Group reports states that fighter support was one of the best jobs done to date.“ a ještě jednou pak v celkovém shrnutí náletu na Mechelen: „Crew members reported that fighter support on the mission was excellent and one of the best protective covers they recieved to date.“

Níže jsem připravil mapku s vyznačenou trasou náletu (náletů) těch BG, které se mi podařilo dohledat.

www.image-share.com/upload/2780/84m.jpg
http://www.image-...80-84.html

Ještě pár zajímavostí …

- Známá Kanadská esa Johnnie Johnson, Wally McLeod a další čtyři Spitfiry z 442. a 443. kanadské squadrony se nad Belgickým pobřežím trhli od svazu a podnikli low level sweep v nulové výšce – „ … at zero feet…“. V oblasti mezi Bruselem a Leuven McLeodovo číslo (F/L Russel) hlásilo Do 217 na třetí hodině. Johnson dal rozkaz k útoku McLeodovi, který Dornier sestřelil. Byl to jeho 14. sestřel (spotřeba 79 granátů do kanónů a 200 kulometných kulí). Posádka se pokusila o záchranu na padácích, ovšem pro příliš malou výšku se jim nestihly otevřít. Skupina si ještě „neoficiálně“ připsala jednu lokomotivu a několik transportních a nákladních automobilů.

- Pokud si to dobře pamatuji z Rajlicha, tak Bohuslav Budil na akci původně určený nebyl a letěl jako záskok na poslední chvíli. Dokonce prý letěl ve vycházkové uniformě. Jeho přemožitel Major Karl Borris přežil válku a celkem (od roku 1940 – 1945!) si připsal 43 vítězství včetně 4 čtyřmotorových bombardérů a 28 Spitfirů (vše na západě).

- Oblt. Wolfgang Neu, který sestřelil nešťastného Arnošta Mrtvého, byl o pouhé tři dny později zabit při útoku na svaz amerických čtyřmotorových bombardérů. Celkem si připsal 12 vítězství a ve svých 35-ti letech byl v té době nejstarším pilotem u JG26!.

- Trosky letounu Arnošta Mrtvého byly po 63 letech v zemi vykopány a část z nich byla poslána jeho rodině
http://www.planeh...e-mj558-2/
http://fcafa.word...xcavation/
http://www.b26.co..._mrtvy.htm
... a ještě část deníku A. Mrtvého popisující jeho útěk do Polska a následně do Francie
http://www.christ...es_rgd.pdf

Zdroje:
Combat reporty několika BG
http://www.b26.co...4_pt-1.pdf
http://www.b26.co...4_pt-2.pdf
http://www.b26.co...4_pt-3.pdf

Něco o RCAF No.443 Squadron
https://443squadr.../pictures/

Spitfire Ace of Aces - The Wartime Story of Johnnie Johnson
http://books.goog...mp;f=false

Na nebi hrdého Albionu - Jiří Rajlich

Fotografie a popis objektů a míst odpalovacích ramp pro V1
http://www.christ...es_rgd.pdf


S!
 
Kukuloo
Dobry napad Snakesi!
Letka_13/Kukulo
 
Matylda
Snejku, móc bezva. Zajímavé čtení a zajímavé i podobenství s virtuálním letem.

Díky
i346.photobucket.com/albums/p416/matyldafilmstudio/MFMS_signature_zpspuixyexe.png
 
1stCL_Fucida
Interessant Úsměv. Dobrá práce Herr Schlange Úsměv
"Verloren ist nur, wer sich selbst aufgibt."
 
DarkTatka
Tak priste ty pomery stihacu upravime na tech predpisovych 2:1 Úsměv
 
falkon
Tiez som si vravel, ze ked v skutocnosti tam bolo 28 modrych stihacov proti 300 bombarderom + 80 Spitfirom, tak to je nejaky nepomer s nasou akciou....

"... to zas bola modra specka, teraz je to uz uplne jasne!" Šklebící se
Upravil/a falkon dne 08-12-2014 23:00
 
clone9cz
Máš pravdu, jedna letka měla startovat dvakrát. To by se ale červení rozhádali, a tak se od toho ustoupilo. Nikdo totiž nepočítal s tím, že budou sedět na zemi.
 
http://www.wwii-illusion.net
Permon
clone9cz napsal:

Máš pravdu, jedna letka měla startovat dvakrát. To by se ale červení rozhádali, a tak se od toho ustoupilo. Nikdo totiž nepočítal s tím, že budou sedět na zemi.

Kdo seděl na zemi?
Jsem starý,blbý ale snaživý.
 
313_OTU_oblak
že Vás to baví....
 
magot
já myslím že to nikoho nebaví, ale to nádraží bylo potřeba zničit. Přes to vlak nejede.
 
DarkTatka
magot napsal:

já myslím že to nikoho nebaví, ale to nádraží bylo potřeba zničit. Přes to vlak nejede.


Velmi dobře zvolená fráze, vlaky tam nějakou chvíli jezdit nebudou Úsměv
 
Přejít na fórum:
Přihlášení
Jméno

Heslo



Nejste pilotem?
Klikněte sem
a zaregistrujte se.

Zapomněli jste heslo?
Pro zaslání nového
Klikněte sem.
TeamSpeak3
cr597.teamspeak3.com:9254
Heslo: net

teamspeak server Hosting by TeamSpeak3.com
Rychlovka
Pro přidání zprávy se musíte přihlásit.

08-05-2021 09:40
IL2 Stalingrad

08-05-2021 09:39
Mám problém v nastavení bombardování a střelba raket, ze začátku byli značky na odpal raket a bombardování, přestali se objevovat i po potvrzení v nastavení. Dík Bruno

14-04-2021 19:19
sedm nebo osm těch mrch bylo, kroužili jak supy a nikoho si nevšímali ...

14-04-2021 19:14
Jo je to fajn, takové rušno. A ty štuky .. snad na ně taky někdy narazím.

14-04-2021 18:42
Náhodou je to drsné Úsměv úžasný moment byla obří formace štuk včera v noci

14-04-2021 13:06
To je opakovaně, já to viděl, asi se sníží počet befek na Pitomniku.

13-04-2021 21:49
Aktuální mapa (Bridge) je spíš iako masakr modrou pilou :-)

03-04-2021 11:12
IL-2 Sturmovik Cliffs of Dover Blitz Edition a mám i Tobruk a nefunguje mi kamera na sledovačku bomb ví někdo poradit?

09-03-2021 10:02
Pro holky určitě Medvídek Pů. Chybí tam ještě sova. Recesisti by uvídali i sysla :-)

09-03-2021 09:43
Strom Medvídka Pú???

26,009,742 návštěv