1.vycvičit personál pro jeho nasazení v chladných oblastech
2.upevnit a rozšířit moc Spojených států nad oblastí antarktického kontinentu
3.prozkoumat možnost založení polárních základen a jejich teoretické umístění
4.otestovat technologie pro založení a spravování leteckých základen na ledovém podloží (pro pozdější využití v Grónsku)
5.prohloubit geografické znalosti o oblasti

Podľa neoficiálnych správ Američania utrpeli masívne straty, a už po dvoch týždňoch ju museli ukončiť.

První částí operace bylo shromáždění všech jednotek na námořní základně v Norfolku (některé lodě prozatím kotvily u kalifornského pobřeží). Zde byly rozděleny do pěti skupin (tři skupiny lodní, jedna skupina tvořená jedinou letadlovou lodí a velitelská skupina zapojená nepřímo).
12. prosince 1946 dorazila Western Group (západní skupina) na Markézy a začíná monitorovat počasí v oblasti. Od 24. prosince začala být vysílána z lodě Currituck letadla na průzkumné lety nad Antarktidu. Eastern Group (východní skupina) na konci prosince připlula na ostrov Petra Velikého. 30. prosince skupina zaznamenala ztrátu tří mužů, kteří zemřeli po havárii jejich hydroplánu (George One) v bouři. Zbývajících šest přeživších bylo zachráněno o 13 dní později. Central Group (centrální skupina lodí) dorazila dne 15. ledna 1947 do Velrybí zátoky (u Rooseveltova ostrova), kde byly na ledovcích postaveny dočasné přistávací dráhy. V průběhu příštích týdnů probíhala operace jako taková, bylo především pořízeno asi 70 tisíc leteckých snímků. Velká část těchto snímků byla ale později vyhodnocena jako neužitečná, protože jí chyběly pozemní kontrolní body (což znamenalo, že nikdo nedovedl určit, z jakého místa fotky přesně jsou), tento problém byl ale dořešen operací Windmill příští rok.
22. února 1947 byla z oblasti stažena Central Group, 1. března Western Group a 4. března Eastern Group.