To vypadá na náš roj, zhruba v tý době jsme se dostali po honičce za FW190 mezi stodevítky
Jestli je tohle tvoje letadlo, tak Tě osolil kolega Klima.
jj to bude ono. Mel sem tak krvavy oci na ten souboj, ze sem tohle letadlo uplne prehlid. Dik za vysvetleni a S!
PS. nesnasim souboje u zeme. Orientace v pr.... Letadla se mi ztraci ve vegetaci.....A do toho vseho ty nervy abych to nenarval do zeme...
Velkej respekt tem, co museli litat vetsinu specky u zeme....Upravil/a Lupen_cz dne 07-12-2011 19:13
Nas (nebo teda aspon me, nevim jak zbytek 609) to u te zeme bavilo. Povetsinou jste totiz nemeli letadla, ktera by byla schopna tak dobre tocit, no a ten adrenalin, kdyz doufas, ze tamdleta skvrna na obzoru neni les...
Upresním ten moj súboj P47 vs 3x Fw. Odohral sa severne od Rouen o 15:50 a Fw mali čísla 1, 6 a 11. Zostrelil ma Joker: S! Bol to dobrý súboj.
TriDuby Luky
Tak koho to zajima, schvalne Nejsem si jisty v jakem cas. pasmu loguje sturmovik, takze je docela dost mozne ze to je oproti realnemu casu +- hodina posunute.V poctu hracu jsou zapocitany vsechny stroje dane strany, bez AI letadel, vcetne jeepu. Moc se mi libi jak ma Luftwaffe v noci ve vzduchu skoro stejne stroju jako ve dne Pocet stroju na serveru
[img]http://img32.imageshack.us/img32/1184/patek.png[/img] is not a valid Image.
[img]http://img31.imageshack.us/img31/2795/sobotad.png[/img] is not a valid Image.
[img]http://img831.imageshack.us/img831/5157/nedele.png[/img] is not a valid Image.
Upravil/a DarkTatka dne 08-12-2011 02:25
Lupen_cz napsal:
Taky mam jeden dotaz. Kterej spojeneckej lump mi ponicil moje bf?!
cas: nedele 12:35
misto: severovýchodne od Vire tesne u zeme
Ve 12:30 startujeme 3x bf (myslim, ze to bylo s Hienem a Risou?). Kurz 90, pod radarem. Po chvili na nasi devatej spatrime souboj, take u zeme. Tocime levou a blizime se k nemu. Vidim minimalne tri letadla v souboji, ale nez sem rozeznal vubec kdo je kdo, tak bu prask a olej na skle. Okamzite tocim jih a mirne stoupam, protoze motor uz zbrblal z posledniho. Potom v bocnim skle vidim, jako zazrakem mestecko Vire. Poslednich par otoceni meho motou a ja dosedam ve Vire na letiste. Bohuzel nizky vykon motoru zpusobil tvrde dopadnuti na letistni plochu a urvani podvozku. Prezil sem, ale cekala me cesta na zasobovaci zakladnu vzdalenou 2 hodinky cesty.
Prihlaste se teda prosim, kdo a hlevne z jake pozice si na me zautocil? Mel sem v ocich je ten souboj pred nami a kdyz uz sem se rozhlid, tak sem zas pro olej na skle nic nevidel. Predem dik.
To vypadá na náš roj, zhruba v tý době jsme se dostali po honičce za FW190 mezi stodevítky
Jestli je tohle tvoje letadlo, tak Tě osolil kolega Klima.
Bylo to u letiste Cardonville (nebo Broucheville? Uz se mi to plete). Dalal jsem (UTE) tam nakej pruzkum, sejmul jedno ero na stojance, pak to otocil nad morem a prchal domu, zacali jste me stihat ale potkali jsme nase.. takze jsem se odpoutal a pokracoval domu, kdyz jsem se ale za chchvilku ohlidl. tak jste po nich strileli, otocil jsme to tedy zpet na pomoc. Sundal dve era co parkovali za nasima ale pak me nekdo dostal. Tady byla chyba komunikace kdyz jsme se dostali na jeden kanal az v momente kdy jsem dostal PK, protoze kousek ode me byl nas, ale bohuzel me nesel cistit.
Upravil/a GC3_Chroust dne 08-12-2011 08:04
Lupen_cz napsal:
Taky mam jeden dotaz. Kterej spojeneckej lump mi ponicil moje bf?!
cas: nedele 12:35
misto: severovýchodne od Vire tesne u zeme
Ve 12:30 startujeme 3x bf (myslim, ze to bylo s Hienem a Risou?). Kurz 90, pod radarem. Po chvili na nasi devatej spatrime souboj, take u zeme. Tocime levou a blizime se k nemu. Vidim minimalne tri letadla v souboji, ale nez sem rozeznal vubec kdo je kdo, tak bu prask a olej na skle. Okamzite tocim jih a mirne stoupam, protoze motor uz zbrblal z posledniho. Potom v bocnim skle vidim, jako zazrakem mestecko Vire. Poslednich par otoceni meho motou a ja dosedam ve Vire na letiste. Bohuzel nizky vykon motoru zpusobil tvrde dopadnuti na letistni plochu a urvani podvozku. Prezil sem, ale cekala me cesta na zasobovaci zakladnu vzdalenou 2 hodinky cesty.
Prihlaste se teda prosim, kdo a hlevne z jake pozice si na me zautocil? Mel sem v ocich je ten souboj pred nami a kdyz uz sem se rozhlid, tak sem zas pro olej na skle nic nevidel. Predem dik.
To vypadá na náš roj, zhruba v tý době jsme se dostali po honičce za FW190 mezi stodevítky
Jestli je tohle tvoje letadlo, tak Tě osolil kolega Klima.
Bylo to u letiste Cardonville (nebo Broucheville? Uz se mi to plete). Dalal jsem (UTE) tam nakej pruzkum, sejmul jedno ero na stojance, pak to otocil nad morem a prchal domu, zacali jste me stihat ale potkali jsme nase.. takze jsem se odpoutal a pokracoval domu, kdyz jsem se ale za chchvilku ohlidl. tak jste po nich strileli, otocil jsme to tedy zpet na pomoc. Sundal dve era co parkovali za nasima ale pak me nekdo dostal. Tady byla chyba komunikace kdyz jsme se dostali na jeden kanal az v momente kdy jsem dostal PK, protoze kousek ode me byl nas, ale bohuzel me nesel cistit.
To si asi potkal někoho jinýho, my narazili na dva FW190 s bombama nad St.Lo, jednoho jsem tam sundal a druhýho jsme hnali někam k jihu a pak jsme potkali tři 109.
To teda jo. Pak zkus v tomhle počtu vybojovat nějakou převahu
No musíte odečíst 1/5 červených strojů, které letěli nad kanálem do, nebo z mise.
Ja osobne jsem sedel na radaru 36 hodin a muj pocit co si pamatuju dle toho jak vypadala situace na radaru je, ze to v pomeru docela sedi. A tak to melo byt s prevahou spojencu, nemel to byt zapas 1:1. To by byla jinak nuda
To teda jo. Pak zkus v tomhle počtu vybojovat nějakou převahu
No musíte odečíst 1/5 červených strojů, které letěli nad kanálem do, nebo z mise.
Nic se odčítat nebude ! Taková pitomost. Kdo letěl nad kanálem do mise stoupal nebo nestoupal, stoupal. Pokud ještě někdo přijde s takovouhle blbostí, tak příště žádám o spawn v 9000m, aby to byla pravda.
Ale je rozdíl stoupat 5-10 minut a je rozdíl stoupat 50 minut, že? Navíc ne všechna letadla stoupají nad úroveň radaru. Bitevní stroje létali v 1000 feetech. Prostě ten přelet přes kanál určitě odčerpal dost výrazný počet letounů. Myslete si o tom co chcete, ale 2x 200 km zdrží.
"Ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává svobody, nezaslouží si ani svobodu ani bezpečnost.“ Benjamin Franklin
Sobota 16. června 1944, letiště Beaulieu (Anglie).
Budí mě vůně kávy, otevírám jedno oko. Na okraji postele sedí moje oblíbená WAAF a v ruce drží velký hrnek z kterého se kouří. „Čas vstávat“, pronese zvonivým hlasem. Zmůžu se jenom na „Díky zlatíčko“, pokládá kafe na noční stolek a mizí pryč. Asi jde vzbudit zbytek squadrony. Podívám se na budík, ten ukazuje nechutných 3:25.Člověk se ani nemůže pořádně vyspat, zkurvená válka …
Mířím v polospánku do umývárky, chladné ráno mi okamžitě naplno připomíná že nejsem doma na Floridě, ale v Anglii. Risknu pohled do zrcadla, kouká z něj na mě utahanej a nevyspalej chlápek. Chvíli trvá, než si uvědomím že ta troska co na mě civí jsem já.
Podívám se na svoje náramkové hodinky a zjištuju, že čas našeho briefingu se blíží. Rychle se oblékám a mířím ke stanu, kde už jsou shromáždění všichni piloti. Než vstoupím dovnitř, dopřávám si ještě chvilku sám pro sebe. Zapaluju si cigaretu a plním plíce kouřem, pak už na tuhle moji neřest asi nebude čas. Odhazuju nedopalek do trávy pokryté ranní rosou a vejdu na briefing. Zpravodajský důstojník provádí rychlou instruktáž, mise je jednoduchá – bombardovat pomocí plného pumového nákladu letiště Octeville u Le Havru, poté nastoupat a posílit vrchní krytí našeho předmostí v Normandii. Starosti mi malinko dělá blízká přítomnost Le Havru, flak tam určitě bude intenzivní…
Krátce před 4:00 se letištěm rozburácí řev našich osmnáctiválců. Zatímco zahříváme motory, pozorujeme vzlet squadrony Lightningů. Přeju jim rádiem Good Luck. Pojíždíme opatrně na start, kdybychom se teď srazili nemáme šanci vyváznout žíví. Pod trupem nám visí „tisícovky“, pod křídlem dvě „pětistovky“, při kolizi jasná smrt. Konečně jsme seřazeni na prahu dráhy a já můžu dát povel ke startu. Thunderbolt se líně rozbíhá, těžce naložený jde do vzduchu jen neochotně. Kola se s bouchnutí zaklapnou do křídla, ubírám plyn aby mě ostatní dotáhli. Během pár okamžiků jsme zformovaní, čas ohlásit se radaru – „Radare 1 Platform 1, jsme po startu a míříme do Francie“. Čeká nás překvapení, ve sluchátkách se ozývá příjemný měkký ženský hlas: „Dobré ráno Platform, vidím vás, pokračujte kursem 130“. Na frekvenci naší squadrony to jen zahučí, nic nedokáže chlapi vzpružit tak jako ženská.
Šplháme se do dvaceti tisíc, cesta přes Kanál nám celkem ubíhá. Vyházející slunce osvětluje svými prvními nesmělými paprsky mraky a mořskou hladinu. Za jiných okolností bych si tu až kýčovitou scenérii vychutnával, dnes ale ne. Dnes budem zabíjet a možná budem zabíjeni. Konečně vidíme francouzské pobřeží, rozdávám poslední instrukce. Vedu svoji squadronu tak, abychom po útoku stoupali nad předmostí. „Letiště Octeville, na jedné hodině“. Konečně, necítím se ověšený vůbec dobře. „Rozuměl, jdeme na to“, houknu do rádia a potápím Thundera přes pravé křídlo do téměř střemhlavého letu. Vedu do útoku druhou trojici, rychlost letu narůstá a začínám mít trochu strach, aby se mi letadlo nerozpadlo ve vzduchu. První trojice se zbavuje svého smrtonosného nákladu a míří nad moře, teď jsme na řadě my. Odhazuji všechny pumy a rychlostí 600 mil v hodině přelétám německé letiště. Jen stihnu zaregistrovat, že zprava střílí rychlopalný flak, jediná obrana letiště. Nemůžu pozorovat výsledky svého útoku, sedím v Razorbacku a z něj není dozadu vidět téměř nic.
Rychle pouštím cíl z hlavy, jeden z mých pilotů je v problémech. Hlásí ustřelené pravé křídýlko. Prohledávám očima oblohu a nedaleko zahlédnu Thuderbolta táhnoucího za sebou úzký proužek unikajícího paliva. Doháním ho a naskýtá se mi děsivý pohled na poškození – pravé křidélko a celý pravý stabilizátor chybí, zadní část trupu je posetá dírami. Naštěstí samosvorné nádrže projednou zafungují tak jak by měly a únik paliva se po chvíli zastavuje. Předávám velení svému zástupci a doprovázím nešťastného pilota poškozeného T-Boltu do Anglie. Společnost nám dělá ještě jeden člen naší squadrony. Přemýšlím co se stalo, lehký flak tohle nemohl způsobit, těžký flak tam nestřílel. Teprve dlouho potom mi to dojde – musel to způsobit výbuch pumy někoho před ním. Měl obrovské štěstí, že seděl v „tanku“ jménem Thunderbolt, jinak bych určitě musel psát dopis jeho rodině začínající slovy „S velkou lítostí vám oznamujeme, že váš syn ….“ . Zatímco se za monotóního zvuku motoru suneme nad vodou zpět do Anglie, zbytek 62nd FS naváže kontakt s nepřítelem. Posloucháme krátké utržkovité volání z rádia, tak typické pro vzdušný souboj, snažíme se domyslet jestli má navrch naše jednotka a nebo Luftwaffe. Potlačuju nutkání obrátit zpět do Francie a jít našim na pomoc. Už vidíme břehy hrdého Albionu, nedaleko základny pilot opuští zmrzačený letoun. Já a ještě jeden doprovodný letoun v pořádku sedáme na letišti. Okamžitě k nám přiběhnou mechanici a připravují naše stroje k dalšímu letu. Zůstávám v kokpitu a poslouchám rádio. Zbytek mých lidí je už na cestě domů, vezou si jeden potvrzený sestřel Focke Wulfu. Ztráty žádné, zatím …
Opouštím svého Thundera a zapaluji si cigaretu. A už jsou tady, řadí se na okruh a sedají. Všichni už sedí v pořádku na zemi, zbývá poslední stroj. S hrůzou pozoruji, jak mu při dosednutí praská pneumatika a jak sebou smýkne na stranu. Rachot drceného kovu a kostí se rozléhá naší základnou, z letadla je během chvíle ohnivá koule. Zkurvená válka …
Velitelství nás opět žene do vzduchu, naším úkolem bude výškové krytí předmostí. Ptám se logistika, kde jsou ty slíbené přídavné nádrže. Se sklopeným zrakem odpovídá, že díky administrativní chybě poslali naše nádrže na jinou základnu, ale že na tom pracuje. Skvělý.
Startujeme tedy bez přídavných nádrží, osm Thunderboltů. Opět nás provází hlas Terry, radarové operátorky. Nedaleko Francie nás předává Radaru 2 a přeje hodně štěstí. Radar 2 okamžitě nařizuje změnu kursu, točíme ve výšce 20 000 ft vlevo na kurs jedna dva nula. Po pár okamžicích se Radar 2 ozývá znovu „Platform točte na kurs jedna osm nula a stoupejte, nepřítel přímo před vámi“. Posouvám páku plynu více dopředu a v téměř stejném okamžiku se mi ozve do sluchátek „Kontakty na jedný hodině vejš“. Cože, vejš? A do hajzlu. Už je vidím taky, čtyři rozjeté Fw 190. Stáčejí se za náš vedoucí roj, tohle není dobrý. Snažím se prorvat páku plynu až do motoru a stoupu v mírné pravé zatáčce. Jdou po Platformu 1-3 a 1-4. Pronásledovaná dvojice volí únik klesáním, snažím se je najít vizuálně. Marně. S úlevou zaslechnu, že je pouštějí. Dochází ke krátké potyčce, kdy získáváme nad Němci rychle navrch. Ty po ztrátě výhody výšky raději mizí letem k zemi. Snažím se dát dohromady svoji jednotku, ale atmosférické podmínky se rychle zhoršují a není možné se udržet ve formaci, natož vést nějakou bojovou činnost. Přesto si protrpíme další půlhodinu hlídky, během které přemýšlím co si počneme když na nás zaútočí stíhači v této situaci, kdy jsme zbaveni svých jediných výhod – počtu a týmové práce. Naštěstí už nepřítele nepotkáváme, i když se nás na něj snaží radarový operátor navést. Navíc nám občas vypadává rádio. Teprve odlet domů kursem tři šest nula ukončuje toto trápení. Sedáme v pořádku doma a velitelství nás střídá čerstvou jednotkou…
Další vzlet je plánovaný na 12:05, piloti mojí squadrony se začínají scházet u brány základny v 11:30. Seržant si dlouze prohlíží naše průkazy, dovnitř nás nepouští. Dlouze někam telefonuje, asi si něco ověřuje. Trvá téměř půl hodiny, než se všichni dostaneme dovnitř. Běžím sprintem na velitelství pro rozkazy, máme okamžitě vzlétnout s pumami a podpořit frontu u St.Lo. Když přicházím k našim mašinám, nestačím se divit. Piloti rozpačitě postávají u svých Thunderů, nikde není v dohledu jediný mechanik. Zjišťujeme, že nejsme připraveni k letu. To se tady dneska všichni zbláznili? Oni snad šli na oběd aniž by nám připravili éra! Trvá dlouhé minuty, než se s úsměvem na rtech loudavým krokem a s rukama v kapsách objeví první skupinka mechaniků. Tak to teda ne! Popoháním je nadávkama i kopancema, už jsme měli být dávno ve vzduchu. Kouknu na hodinky, je 12:35. Fajn, teď už jsme měli být nad cílem, místo toho tu trčíme a teprve nás vyzbrojují. Šéf letových operací jde venčit svého psa a je velmi překvapen, že nás tu ještě vidí. A nedá se říci, že je to pro něj překvapení příjemné a také mi to dává najevo.
Je už 12:45, když se kola našich Thunderboltů odlepují od betonu vzletové dráhy. Pokud byly dopoledne atmosférické podmínky nepříjemné, tak teď už jsou strašné a naprosto neletové. Rádio spíše nefunguje než funguje. Přesto to nevzdáváme a jednotlivě se snažíme dostat do Francie, tam nás potřebují. Právě když zahlédnu na obzoru mlhavé obrysy francouzského pobřeží, dostávám rádiem zprávu o okamžitém ukončení letových operací. Přistáváme ve strašném marastu. Zkurvený počasí, zkurvená válka…
Jdu na velitelství pro instrukce. Je mi oznámeno, že v 16:00 se snad počasí umoudří a budeme moci do vzduchu. Na 15:15 je svolána porada štábu a velitelů squadron. Potvrzuji svoji účast a jdu instruovat své piloty. S klidem jim oznamuji, že půjdeme na start zřejmě v 18:00(!) a dávám jim do 17:00(!) rozchod. Pak zamířím na ubikace, tam sebou prásknu na postel a okamžitě upadám do něčeho, co by se dalo nazvat spíš bezvědomím než spánkem. Svlékaním letového úboru se nezdržuji…
Je 16:45 a nademnou se opět sklání zelenooký anděl v uniformě WAAF s kávou v ruce. Poměrně dobře naladěn vstávám, ještě než opustím důstojnickou ubytovnu seberu jen pro jistotu ze stolu papír týkající se přerušení operací. Cestou na velitelství se na to lejstro mimoděk podívám a do sítnice se mi vypálí – PORADA V 15:15, ZAHÁJENÍ LETOVÝCH OPERACÍ V 16:00! Já sem takovej idiot, tohle je na polní soud! Měl bych jít okamžitě na HQ, ale nejdřív jdu za mými piloty. Je to možná naposledy co je uvidím, maximálně že bych je později třeba zahlédl přes mříže mojí vězeňské cely. Už vědí co se stalo a pobavilo je to. Nesdílím úplně jejich dobrou náladu a jdu si nasypat kýbl popele na hlavu k veliteli. Mám štěstí, je shovívavý a uklidňuje mě tím že se vlastně nic nestalo, že jsme stejně zatím drženi v záloze. Padá mi kámen ze srdce…
O hodinu později přicházejí rozkazy, naším úkolem je poskytnout výškové krytí nad předmostím. Přichází dobrá zpráva, během přestávky v letových operacích konečně dorazily na základnu přídavné nádrže, to zvýší naši užitečnost. Lezeme do mašin, během pár minut startujeme a míříme opět do Normandie. Počasí je nádherné, je to obrovská změna oproti dopoledni. Rádio ale stále zlobí, vypadává nám stále častěji. Po příletu nad předmostí zjišťujeme, že nebe tu momentálně zcela patří Spojencům. Hlídkujeme mezi Caen a Isigny sur Mer. Jsme informováni o nepřátelské aktivitě u Vire, letíme to prověřit, nicméně na Luftwaffe nenarážíme. Část jednotky, včetně mě, se dostává až téměř k Avranches. Koutkem oka zahlédnu něco na mraku, otáčím Thunderbolta směrem k možnému kontaktu. Sakra, ztratil jsem to. A tak ne, zase je zahlédnu ve výšce mraků. Oznamuji svoji pozici zbytku jednotky a popoháním svoji P-47 vpřed. Už dokážu identifikovat nepřítele, je to čtveřice Bf 109. Rozhlížím se, jestli nepadám do pasti, ale mimo svého wingmana nikoho nevidím. Trochu pod ně, ať se jim dostanu do slepého úhlu, to je ono. Za pár vteřin budou na dostřel, jde to dobře. Ale nééé, poslední ze „stodevítek“ se obrací prudce na záda a míří dolů, ostatní ho za okamžik následují. Jsem zklamaný, ale nemám čas se zabývat promarněnou příležitostí, nesmím udělat chybu. Stoupu do bezpečné výšky, brzy se ke mně připojuje zbytek squadrony. Ta čtveřice Němců je bůhví kde. Ustupujeme na sever, nerad bych aby nás tady odřízli.
Najednou se do sluchátek ozve „Mám za sebou befko, potáhnu ho dolů“. Kurva, kde? Kdo? Už to vidím, Thunder v pravé klesavé zatáčce, na něm visí dva Bf 109. Tahá je přímo pod nás, jsme v ideální pozici. Padám dolů, Němci se mezitím rozdělují. Vybírám si toho co zůstal nahoře, rovnám ho do zaměřovače. Jdu mu přímo na šestou, doufám že se mi malinko natočí jak bude koukat dolů na svého vedoucího a já mu naložím do motoru. Tolik štěstí bohužel nemám, letí pořád rovně. Co se dá dělat, stisknu spoušť a mých osm Browningů začne plivat oheň. Dvousekundová dávka, střely mizí v befku, bohužel bez viditelného efektu. Tak ten bude jen mírně poškozený, i když z něj lítali kousky plechu, škoda. Piloti Luftwaffe jsou již teď ve velké nevýhodě, jak početní, tak poziční. Obracejí své Bf 109 na záda a mizí k zemi.
62nd Fighter Squadron se znovu spojuje v kompaktní celek, problémy s rádiovým spojením dosahují vrcholu snesitelnosti. Slyším polovinu jednotky, mě slyší tak tři lidi. Operátor radaru se nás snaží navádět na nepřítele, my ho slyšíme, on nás ne. Pak už se odmlčí i on a musí nám rozkazy předávat morseovkou. Žádá nás o přeladění frekvence, bohužel za letu to není možné uskutečnit. Opět se trápíme, přesto se snažíme vést nějakou bojovou činnost. Jde to špatně, můžeme se spoléhat jen na náhodu. Ubývá světla, proto obracíme směrem domů a kolem 20:00 přistáváme. Mechanici slibují, že přes noc dají naše rádia dohromady. To doufám, takhle jsme nad Normandií k ničemu. Jdu si dnes naposledy na velitelství pro rozkazy. Máme jít do vzduchu zítra v 5:00. Ach jo, zase si nepřispím, zkurvená válka …
Tunaka moj lahko beletrizovany report, samozrejme silne stylizovany do pozicie primerane arogantneho americkeho pilota, v ziadnom pripade nereflektuje realne postoje chalanov z Letky 13 ani moje vlastne - my si nasich virtualnych superov vazime. Pri pisani nebol zraneny ziadny skrecok.
Zapisky velitela 61st FS
I.
Uz skoro rok sme v tom zasranom Anglicku. Pocasie je hnusne, ale nie take hnusne ako jedlo. Chyba mi Iowa, chyba mi moja Lucy Lou. Tu sa clovek sice tiez dokaze zabavit, ale je akosi nuteny polavit v standardoch. Od vcera som mal dohodnute stretnutie s nejakou miestnou pipkou, ale ked som jej konsku tvar zbadal za denneho svetla (well, svetla v zmysle ako to len prekliata anglicka seda obloha dovoli), radsej som sa vyhovoril na 'stare bojove zranenie', dorazne si ukazujuc do rozkroku, a isiel som si trosku preplachnut drzku. Fakt nemozem uverit, ze som sa s tou zrudou muchloval v Bognor Regis. Aspon tu whiskey vedia robit. Ako tak. Pocasie je ako obvykle priserne... a vobec, co su to za nazvy - Bognor Regis alebo Tangmere? Preco sa miesta nemozu volat normalne ako doma - Davenport, Ankeny. Dokonca aj buranske mesto ako Council Bluffs znie popri tychto anglickych nazvoch ako pekne miesto kde sa pekne rozsupnut s nejakou fesnou buchtou. Ale zajtra ma byt pekne, cosi sa asi chysta, na zakladni je divny ruch. Mozno sa s chlapcami pojdeme trosku pozriet nad Francuzsko. Tam maju aspon poriadne baby a normalne jedlo. Vcera sme zase mali vytvor s nazvom Yorkshire pudding - kuchar na to bol hrozne pysny, ja mu ze kamo, ja chcem maso a nie nejaky poondiaty dezert. Doniesol trosku gumenej hovadziny s rozbabranym a mastnym kusom neforemneho cesta. Boze, preco si tychto ubohych ludi nenaucil robit poriadny steak. Mam toho plne zuby, chcem ist lietat a strielat tych zasranych nackov, kvoli ktorym som v tejto hnusnej vlhkej riti. Vcera na Tangmere pristali nejaki anglicki klauni na Spitfiroch - vravim ze sa daco chysta, lebo tolkoto ludi sa to nepremlelo za posledne dva tyzdne. Situacia v Europe je dobra, Nemec dostava na drzku, samozrejme ze je na jeho riti velky otlacok kvalitnej americkej kovbojskej cizmy. Bez nas by to tu nezvladli, chytraci. A tito pajaci sa pozerali na nase Jugy a trosku posmesne sa tym ich otravnym akcentom - Boze ako ja neznasam ako tu rozpravaju - pytali, ze ako sa nam v takej tazkej krave bojuje proti rychlym a obratnym one oh nines and one ninties. Sak sa smej ty hnup, ked ti zletim dole do 15 tisic feetov zachranit holu rit tak sa smiat prestanes, myslim si. Ale nestoji mi za to sa s nim natahovat, len sa mu drzo zaskerim do jeho chudeho fuzateho ksichtu a ponuknem mu Marlborku. Je 20 dni po vylodeni a pruhy na nasich Thunderboltoch uz chytaju celkom slusnu patinu. Zajtra od 05:00 mame pohotovost, idem spat skorej ako zvycajne.
II.
[img]http://dl.dropbox.com/u/10668862/Invasion/01.jpg[/img] is not a valid Image.
Budi ma telefon. Chvilu mi trva, kym sa zorientujem a zistim, ze nie som v Iowe ale stale v zasranom Tangmere. Su 4 hodiny rano, rychlo sa obliekam a idem si pre rozkazy. Ideme hore, hliadka nad beachheadom - asap boys. Motory mame zahriate, okamzite vsetci deviati startujeme a letime nad Normandiu. Ze to tych Fritzov este bavi, motaju sa tam v malych skupinkach, polovica je rada, ze vobec vie vzlietnut, ked aj vzlietnu hned dostanu na drzku a zase idu pristat alebo skor niekam riadene havarovat. Lietadla nemaju zle, ale v nasej vyske im mozme kludne vystrcit ukazovak kym im do prdele nasekame par brokov. Naberame vysku a vzapati kurz, behom chvilky kreslime nad Kanalom devat ciar. Ked sa nejaky pochaby Nemec na tuto show zospodu pozera, moze si pekne precitat: FUCK YOU !! Dvojice su vyborne zlietane, trosku sa roztiahneme, nech pokryjeme co najvacsi priestor a behom par chvil opustame priestor Anglickeho radaru (Good luck, Household, over) a hlasime sa Radaru 2. Household na pozicii, vyska 30.000ft + heading jedna osem nula. Show us some God damn Jerries, will ya dude? Radar nas precizne navadza do roznych sektorov, Nemci sa nesmelo snazia nastupat si nad predmostie, ale vzdy sme vcas kde treba a po chabych pokusoch o boj sa pustia dole a zase si krvopotne nastupavaju. V tejto faze specialky sa neda predstierat nejaka historicka 'realita', clovek proste vie ze je v pocitacovej hre, ktora sa mu strasne drbe. Chalani za mnou maju namiesto kondenzaciek EKG nemeckych pilotov pod nami - ako skacu po oblohe, chat je plny nadavok na nefuncny teamspeak - Fokry co sa nam aj podari nestratit kvoli lagom nam odwarpuju a celkovo to vsetko stoji za hovno. Devat pilotov sa vozi nad Beachheadom a pokusa sa drzat priblizne v jednom sektore (rozumej nad Francuzskom). Pod nami sa mihaju 190-tky, aj sa dostavame do pozicie, ale strelba je stazena situaciou v hre. Nahodne mi dvaja preletia davkami, ale pokusy o prenasledovanie ci strelbu rychlo vzdavame, je to plytvanie municiou. Toto je horsie ako anglicke jedlo, stupame a plnime si nasu ulohu - sme jednou z koncatin babky, ktoru drzi na snurkach nas zrucny radarovy operator. Mame par kontaktov s nepriatelom, ktory trufalo hlada cesticky do nasho vzdusneho priestoru. Splhali sa po rebriku a my sme im velkym lesklym americkym kladivom mlatili po prstoch, ked sa dostali na posledne dve priecky. Chceli sme ich sice postrielat, ale aspon sme ich mohli postrasit.
[img]http://dl.dropbox.com/u/10668862/Invasion/02a.jpg[/img] is not a valid Image.
Situacia so serverom sa gradualne zhorsovala, vsetci sme frustrovani a mierne nasrani, po hodine a pol suboja nie s nepriatelom, ale predovsetkym so serverom dostavame rozkaz k navratu na zakladnu. Sadnut a prezbrojit v ALG. Wait a minute... my sadame v Normandii? S nasimi Jugmi? Oukej, whatever dude. Sklesavam ako posledny a obzeram sa po oblohe - staci jeden nabudeny fokac a sme vsetci v riti. Zrazu asi prileti lietadlo, ktore tam nie je a zostreli Lava na finale. Ziadny kontakt ani strelba, proste sa rozprskne po oblohe a je hotovo. Vzapati Matwej skace z lietadla, ktore ktosi poskodil na stojanke. Parada, uz nas dakto vulchi na letisku - ale nikde nic nevidno. Oneskorenie servera znaci, ze strelec tam uz par minut nie je, nikto ho nevidi a ani neuvidi. Kolegovia cumia okolo a hlasia kontakt - Fw 190, udajne leti na sever a mizne pod vodou. Vyborne, protiponorkove operacie som si vzdy uzival - letim danym smerom a konecne vidim, ako sa nejake lietadlo s velmi kostrbatou trajektoriou pohybuje kdesi smerom kamsi. Nasledujem ho (samozrejme nie pod vodu) a snazim sa zufalo zabranit, aby nezabil celu letku prezbrojujucu este aspon 14 minut. Zrazu je tam kontaktov viac a okolo mna bzucia 3 Fockewulfy. Strielaju kamsi 800 metrov za mna a ja som velmi zvedavy, ako sa toto skonci - asi sa rozprsknem po oblohe nejakych 20 minut potom ako skonci suboj? Nemam radsej vyskocit? Proti trom lagujucim Fokacom moc sanci nemam, ale nastastie su to asi bitevnici, lebo sa nedokazu dostat do pozicie na strelbu - alebo im tiez skacem po oblohe a len sprejuju. Po dvoch troch manevroch som za nimi a na posledneho z nich prazim polpalciaky az kym sa cosi neujme a nespadne s mrtvym pilotom. Trosku mi stupne tlak ked sa dva doty letiece daleko pred nim zrazu ladnym warpom dostanu za mna, ale nastastie sa zase odwarpuju nazad a letia definitivne doprec. To sa na to mozem vysrat, na taketo bitky - idem sadnut na ALG a na finale mi utrapena hra pada a musim to cele restartovat. Snazim sa moc nenadavat, lebo vsetci este spia, ale s pocitom temneho vnutorneho hnevu si isem zaliat kafe a do notesu pisem vysledok prveho letu:
2 Jugy stratene, 1 pilot KIA a dalsi bez masiny vo Francii - a to len za cenu jedneho solpaveho Fockewulfu. A to nas este caka 15 minut prezbrojovania v Hot Zone a start z nej.
[img]http://dl.dropbox.com/u/10668862/Invasion/01a.jpg[/img] is not a valid Image.
III.
Household 1 to Radar 2 - sme pripraveni kedykolvek odstartovat. ''Household 1, tady Radar 2 roger that. Mame pro vas zajimavy ukol - na letisti v Grenville prave pristala skupina nepratelskych letadel.'' Happy days, boys. Rychly start, kurz dva dva devat, plniaci tlak 45'', 3500 otacok. Motory revu - sli sme bez bomb, nebudem riskovat ich pouzitie na serveri, ktory bezi s takouto latenciou. Mozno by buchli az v nedelu vecer. I z utoku palubnymi zbranami mam obavy, ale s tym sa nic neda robit. Ak to zacne nad letiskom lagovat a vsetci tam zostaneme, alebo budeme bojovat s neviditelnymi stihackami, tak sa na to vybodneme. Moralka je sice vysoka, ale prisli sme si zalietat a nie trapit sa. Po kratkom lete nachadzame letisko Granville, Radar 2, tu Household 1, sektor Alpha Echo four - utocime. Chlapi ideme do toho, kazdy jeden ciel. Nemci nestihli zareagovat, kym sa rozhuci sirena, tri Messerschmitty su rozstrielane na kasu, tri nemecke panicky si najdu ineho fesaka. Inak ti nemecki chlapci by sa vizazou celkom hodili k tym Anglicankam, nechcem nic hovorit... Plytvam zbytocne municiou - Befko najprv na klopkanie polpalciakov vobec nereaguje - co je cudne, tak drzim spust a drzim a drzim a az ked som daleko za nim dlhe kilometre od letiska, precitam si vysledok nasej bohumilej snahy. Nevadi, ze sme sa nemohli pokochat, hlavne ze si Befka daju 3 hodky pauzu. Pri opakovanom utoku horia dalsie dve One oh nine, vselico je na letisku rozstrielane alebo inak spustosene. Opatovne vsak pada radiove spojenie a od dalsich navstev letiska preventivne upustame. Pat znicenych mezkov a jeden specialny bojovy traktor - not bad, chaps, not bad at all.
[img]http://dl.dropbox.com/u/10668862/Invasion/02aa.jpg[/img] is not a valid Image.
Stale bez spojenia menime kurz na sever a nad plazou opatrne nastupavame. Jeden pilot straca spojenie a pozvolna stupa do ionosfery - ako chlapi ja viem, ze som vam zdoraznoval drzte si vysku, ale netreba to prehanat... Radar 2 nas navadza nad Caen - stupajte do 25.000 stop, kurz 225. Rozumel, kurz dva dva pat, pred nami nic, ale za nami dole! Na osmej hodine ohnostroj hnusnych nemeckych granatov - chat je plny hlasok, nase Typhoony skaredo dostavaju na kakac od 190tok. Sice neskoro, ale padame tam - predsa ich v tom nenechame, proti presile nemaju sancu. V klesani prichadzam o wingmana - Kukulo nejakym nedopatrenim prichadza o kridlo a havaruje do mora. Neuveritelne, o chvilu neskor Toci hlasi, ze sa mu v mraku zlomil Thunderbolt a skace. (Dufam ze sa ti nezlomi padak voe) Server stale robi divy, Fokry strielaju do prazdna, vsetci skacu po oblohe, iba ja padam dole a stracam prehlad - popred cumak mi preleti kolmo hore Typhoon, chvostom preraza vzduch a miestami striela. Ti Anglicania su ozaj podivini. Behom par minut sme tu zo siestich ostali traja, jedneho vykopol server, dvaja sa rozbili v podivnych situaciach, ostal som sam a chce sa mi curat - uz rozmyslam, ze zavelim navrat na Tangmere a zvazujem koniec celej akcie, ked podo mnou preleti Fockewulf v zavese za Spitfirom. Skusam mu pomoct, z dialky zaklopkam na rameno halo tady Ju Es Ejr Fors, tak zacne noznicovat. Tak ja zacnem strielat. Ked zacne misto noznicovania dymit, nechavam ho svojmu osudu (aj tak warpuje pod vodu) a tocim na sever. Za mnou cisto, zvysna dvojica sa odputava tiez, ideme domov! Vtom dostavam zasahy odnikial, pilot zraneny, ovladanie rozbite, padam do mora. Nad svojim 'clup' vidim o pol minuty neskor preletiet lietadlo zurivo strielajuce do vzduchu aj do vody. Aha. No tak na to sa mozem viete co, hned zajtra idem nazad do Iowy.
[img]http://dl.dropbox.com/u/10668862/Invasion/03.jpg[/img] is not a valid Image.
IV.
V Tangmere je pripravena len jedna dvojica stihacov - podniknu nalet na letiste Evreux - v case preletu vsak pride hlasenie od vrchneho velitelstva, ze vsetky operacie sa kvoli zlemu pocasiu rusia, bomby odhodili na sklad paliva v Dieppe a vratili sa domov. Ja som zatial vypisal hlasenia, skocil pokecat s babami v kantine (fuj ale maju mrzke nohy tie Anglicanky, okrem takej jednej brckavej, ale ta ma zase male... sebavedomie), napisal som krasny list mojej Lucy Lou, I love you too, honey a podobne kecy. Od 16:00 opat drzime pohotovost.
V.
Situacia na fronte sa vyrazne zlepsila, a to pocasim aj hardwarovo. Nenechajte sa zmiast - Anglicko je stale hnusne, ale da sa lietat. Situacia v kuchyni je bohuzial stale rovnako mizerna, ani kafe nevedia robit. Este ze sme ti Independence war vyhrali, myslim si - inak by sme rozpravali ako v stredoveku a zrali by sme pomlete pomlete oblicky v sladkom listkovom ceste ako ja teraz. Nebyt nas, uz sa tu davno dlavia nemeckymi klobasami, hovada jedny Anglicke. Dostavame rozkaz vykonat hliadku nad predmostim - okazmite startujeme, nase kridla su tak napchate nabojmi, ze lietadlo veselo hrka, ked pokyvem kniplom. Vsetko to vystrielam na tych zasranych Nackov, mojich osem rur sa uz nevie dockat kedy sa im poriadne ulavi. Stupame nad Normandiu, zanechavajuc za sebou dlhokanske ciary.
[img]http://dl.dropbox.com/u/10668862/Invasion/04.jpg[/img] is not a valid Image.
Prelietavame do sketoru Radaru dva - ''Household One in position, Angels 34, over'' vtedy sa vsak nasa komunikacia vyrazne stazi nefunkcnymi vysielacka. Urcite francuzski saboteri. Alebo cinske tranzistory. Takto tu vojnu nevyhrame sefe. V nasledovnych minutach sa tulame nad plazami, nestretavame vsak jedine nepriatelske lietadlo - okolo nas sa mihnu dva Mustangy od Ronnieho, sem hore sa neodvazi ziadny Jerry, musime si po nich zletiet nizsie. Po hodine a pol hliadkovania zacnu chlapcov svrbiet prsty - komunikacia stale vyrazne obmedzena, situacia tu hore je vylozene stabilna, kdesi za nami sa nudia Spitfiry XIV, zlietame teda nizsie pozriet letisko Granville. Thunderbolt reve ako krava, ruti sa na travnatu drahu letiska. Fockewulfy! Chlapci vzlietaju! utocime! Kazdy si vezme jedneho a nazad hore! Hladam vhodny ciel - po drahe sa smerom na juh tarbavo rozbieha jedna oskliva one ninety. Ak vzlietne, v tomto sere ju pri zemi v zivote nenajdeme. Rovnam si ho do zameriavaca a pustam mu fesnu davku. Americke olovo ju presije hladko obratko od cumaka po chvost, vyberam dive, kutikom oka pozorujem podivnu hromadu srotu - pokrutene rozhasene Messerschmitty, kde sa tu len nabrali? Moralka je vysoka, moji boys hlasia dalsie zasahy na ciele, opakujeme utok. Vtedy Paul hlasi zasah na motor - tak predsalen nejaki stihli vzlietnut - drzme si vysku, letime prec. Viditelnost proti zemi je mizer.... PRASK vtedy sa otrasie cele lietadlo mohutnym zasahom - tazky flak buchol moc blizko, nefunguje mi kormidlo, v kabine mi syci glykol, chvilu som v soku, pustim knipel a pozeram sa na ruky,z rukavice mi crci tenky pramienok krvi, aj ked bolest necitim. Ano, si cely, ty hovado, ale ak sa nedas dokopy tak sa odtialto nedostanes. Otacam okriplenu Lucy Lou II nad drahu, a veru, vo vzduchu akosi privela lietadiel. Na zemi horia trosky po nasom utoku, ale dva nase Jugy boli tazko zasiahnute. Paul taha vlecku dymu a uz sa zanho vesia dalsi Fockewulf. Okamzite stacam, ale netreba - aj tak to nestihnem, navyse utocnik uz je kvalitne porcovany Macom. Nas kolega skotskeho povodu ma pri strelbe pekny zvyk preklinat svoju obet az do poslednej chvile a ja sa vyzivam v tomto procese az kym za sebou nevidim ohnivu gulu... Vsetci domov, kurz 0. Riadenie mi tuhne, nevzyera to so mnou dobre - zasrany nemecky flak, urcite mieril na daco ine, lebo takto sa ti babraci trafit nevedia. Rovnam do zameriavaca jedno postavenie eighty eight a nepustim spust kym z neho nie je hromada srotu a masa. To by stacilo, rovnam masinu na sever, pred ocami sa mi mihaju hviezdy. Samozrejme ze Americke, Ruske su hnusne ako anglicka noc. Kabinu, musim odhodit kabinu. Ked som bol maly, ostal som zakliesneny v bunkri, co mi tatko postavil na velkej ceresni na zahrade za domom. Nedali sa otvorit dvierka, nuz som sa hral na vazna, ale potom sa zotmelo a ja som sa strasne bal. Vyletel som cez okno a strom som zliezol skoro volnym padom. Ale to bolo v Iowe, teraz som v kabine mojho rozstrielaneho Jugu niekde nad zasranym Francuzskom. Konecne prekryt odlieta, do kridla ma zasahuje lietadlo za mnou - nejaky saso si chce strelit na zostreleneho Americana. Alebo ma chce zabit na padaku, len si posluz, Jerry, hore si na mna nevystrelis. Skacem a som starsne malicky, mensi ako nemecke granaty. Padak sa otvara len tak tak, som ani nie 6 mil severne od letiska a predstava, ze by som skoncil ako POW sa mi vobec nepozdava. Dopad bol velmi tvrdy, v usiach mi zvoni, nepocujem hluk, skor citim trasenie. Ci to sa trasiem ja? Niekto strasne nahlas dycha. Taham padak, v ruke zvieram pistol. Viac sa mi to pacilo, ked som mal zbrani osem, ale pilot si obcas nenavybera. Skryvam sa v podivnom poraste. Prisambohu, ze take kriaky v Iowe nemame, ked sa Jerry priblizi, postrielam ich ako plechovky na dvore s tatkom. Ruka ma zacina boliet, nikto nechodi, sero mi tentoraz vyrazne pomaha. Do rana vydrzim. Vsetko vydrzim. Urcite maju co robit s hurhajom, ktory sme na letisku sposobili, mozno si myslia ze som ostal v lietadle. Lucy Lou II, krasny strieborny stroj s novou kabinou - Cadillac medzi lietadlami. Chlapci ma v tom nenechaju. O hodinu utrpneho cakania pristava male lietadlo. Caka v poli, toci sa na vzlet Sentinel! Americky sentinel. To je blazon! Bezim co mi sily stacia a o chvilu som v kabine. Pilot je flegmaticky dlhan s prezyvkou Paulus, vraj je z New Jersey, co mimochodom mnohe vysvetluje. Podava mi ruku a pyta sa, ci som zraneny. Let! Let ty blazon, mozno uz startuju. V klude sa usmieva a uz o chvilu sa odliepame. Lize vrcholce stromov, o 20 minut sme doma, hovori mi ked dopijam posledny hlt z jeho ploskacky. Ja sa s tebou tak strasne ozerem.
Vazena pani .......... S polutovanim Vam oznamujeme, ze Vas syn ...... zahynul pri odvaznej zachrannej akcii ...... sa dostal pri pristati do tazkej turbulencie ............ pohrebny obrad so vsetkymi poctami ......... na vojenskom cmiteri v Carentan.
VI.
... to be continued
Upravil/a Robo dne 09-12-2011 10:32
"Máte právo říkat cokoli. ... Právo být na veřejnosti za hlupáka je u nás garantováno ústavou. Ale právo něco vyslovit nedělá z toho výroku pravdu. Pravda se prokazuje nebo vyvrací porovnáním s fakty. Kdo tenhle princip nerespektuje, s tím je těžká řeč. Všichni smíme takovou diskusi odmítnout. To není zbabělost ani povýšenost, to je jen rozumné hospodaření se silami a časem."
-Vzrusuju te?
-
-Docela jo, jsi krasna zenska a chtel bych byt tvuj princ.
-
-To je pekne. Ale na to jsem se neptala. Potrebovala bzch yjistit, jak se yapina ceska klavesnice. Pomuyes mi?
To jsou Jaromíre defekty z realtime anti-anti-ads google teroru. Chyba není na tvém přijímači.
Už před 3 rokama jsem Chrome definitivně odinstaloval a přešel opět po 20 letech na FF
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
