Někteří lidé rádi cestují k moři, jiní jezdí na hory a další se jezdí dívat třeba na divokou přírodu v Africe. Já a Bumík jsme se rozhodli pro něco úplně jiného - jet do Vídně a navštívit hrob Waltera Nowotnyho, slavného pilota Luftwaffe.
[img]http://luftwaffe.cz/images/nowotny.jpg[/img] is not a valid Image.
Našli jsme si volnější den a vyhledali spoj do Vídně - linka Student Agency. Vstával jsem v jednu hodinu ráno, Bumík raději nešel spát vůbec, po předešlé prohířené noci docela odvaha od obou někam vůbec jet :). Navíc jsem se trochu opozdil a museli jsme tedy celí unavení, promrzlí a s jídlem na celý den na zádech, vyrazit noční Prahou směrem na nejbližší jedoucí noční tramvaj. Naštěstí ze Strahova se dá jít už jen z kopce. Na zádech jsem měl asi litr Jägermeister a spíš tak trochu v žertu Bumíkovi řekl, že bych ho nerad v noci nesl zpátky do kopce. Nenesl jsem.
Na Florenc, odkud žluté autobusy vyjíždí, jsme dorazili asi o 30 minut dříve. Byla příšerná zima..kdo mě znáte, tak víte, že jsem všechno, jen ne vazoun, kterého by chránila vrstva tuku :). Dal jsem si u automatu čajík, vhodím do něj dvoukorunu, nevypadne sice čajík, ale nějaká desetikoruna a moje dvoukoruna taky. Pěkně nám to začíná, říkám si. Vházím další dvoukoruny a doufám, že vydělám ještě pár dalších desetikorun, ale byl z nich už jen ten čajík. I Bumík si chtěl dát čajík. Po vhození desetikoruny mu aale nevypadlo vůbec nic, pročež jsem se mu začal smát :). Autobusy SA jsou pohodlné, cesta do Brna utekla rychle, tam chvíle čekání v nonstopu na přestup a pak znovu jen krátká chvíle na přejezd do Vídně. Výstup poblíž Prateru (velký a slavný vídeňský park) v děsné zimě. Začínám pochybovat o našem rozhodnutí, protože z toho začínám cítit zápal plic. Vyrážíme na metro, které je úplně jiné a přitom téměř stejné, jako pražské.. Mnohem méně vytížené, zvláštněji organizované a zamotané, ale přesto pořád podobné. Musíme se dostat do části zvané Simmering, v jihovýchodní části města. To není žádný problém. Jen kdybychom měli správné hodnoty mincí, nebo bankovek. nakonec to končí tak, že jdu rozměnit 20€ na nějaký prodejní pult s čerstvým pečivem. Natrefil jsem na nějakou Italku, která má sice trochu problém s Angličtinou, ale na Němčinu už se mi přecházet stejně nechce. Odcházím v ruce s několika menšími bankovkami a mincemi, loučíme se hezky po italsku "Ciao". Přejíždíme na Simmering, vycházíme ven z tunelu, naštěstí se začíná pomalu oteplovat a už nemrzne. Vyhledáváme správnou tramvaj a hurá na "Zentralfriedhoff". Abyste získali určitou představu o velikosti tohoto slavného hřbitova - tramvaj ve Vídni má podobné rozestupy zastávek, jako třeba ta pražská - a Zentralfriedhoff se táhl podél čtyř zastávek tramvaje. My samozřejmě neměli tušení, kde Walter leží..pomalu jsme se začali připravovat na dlouhé hledání mezi miliony pohřbených nebožtíků. Přestal jsem o tom všem přemýšlet a u druhé brány nařídil výstup. Bumík poslechl :) Co mu taky zbývalo, sám nevěděl, kde bychom měli začít. našli jsme určitý orientační plán hřbitova. Ohromné množství různých sekcí, tady leží padlí vojáci z první světové války, támhle druhoválečníci, tady někde je hrobka prezidentů Rakouska. Tady šlechtici, umělci..
Walterův osud byl trochu pohnutější. V roce 2004 se rakouští politici rozhodli, že to vlastně asi ani hrdina nebyl a že mu nepřísluší ležet na čestném místě. Jeho ostatky byly vyzvednuty a přesunuty jinam. Měl jsem dost obavy, v jakém stavu hrob najdeme, pokud ho vůbec najdeme. Přecijen pro rakouské sociální demokraty a Zelené nic neznamená, ale pro nás je to pořád člověk, který bojoval a zemřel za svou zemi a ideály. Nemělo žádnou cenu hledat jen tak..opravdu jsou tam desetitisíce, možná spíše statisíce náhrobků. Zeptal jsem se u prodavačky hřbitovního kvítí, kde je nějaké infocentrum, ale ta když slyšela angličtinu, tak mě hned přesměrovala na kolegyni a ta následně na vrátnici :). Chlapík na vrátnici byl dobrej, nejdříve jsem s ním mluvil anglicky, pak jsem na chviličku přešel i na Němčinu, což mu udělalo asi radost :). Celý rozhovor probíhal nějak takhle:
Dobrý den, prosímvás, my hledáme jeden hrob (v tu chvíli mu trochu spadla čelist). Víte, je to stíhací pilot z druhé světové války, který by tu někde měl ležet.. Walter... víc jsem nedořekl, doplnil mě on sám "...Nowotny??". Oči mu opět zaplály, očividně on na Waltera taky nezapoměl a ochotně nás nasměroval - 200 metrů tímhle směrem a pak se dáte vpravo. Tam dnes leží Walter Nowotny.. "Danke schön".
Říkal jsem si, že nutkání vystoupit právě u druhé brány bylo správné a budeme se tedy řídit šestým smyslem. Stejně náhodným způsobem jsme následně našli i samotný hrob. Bloudíme a nevíme, jestli už to bylo 200 metrů, nebo ne. Vidíme sesítky, nebo spíše stovky náhrobků kolem sebe. Už se chceme vrátit zpátky na vrátnici a požádat o přesnější popis, nebo doprovod, když Bumíkovi říkám, že chci projít "tudy" a ukazuji do jedné z uliček. Trochu nechápavě a rozmrzele na mě koukne, ale neodporuje.. a bylo. Po několika krocích jen bezděky zaostřuji na velký náhrobek, ze kterého nespouštím oči, postupně rozeznávám jasný černý maltézský kříž. ...MAJOR DER LUFTWAFFE WALTER NOWOTNY... Zmocnil se mě zvlášní pocit. Chvíli jsme s Bumíkem stáli jen tak a bezeslov sledovali místo posledního odpočinku člověka, který byl ve své době milován celou zemí, aby byl 60 let po své smrti vyrušen z věčného odpočinku. Ten, který dokázal v jistém směru překonat úplně všechny. Obával jsem se, aby tam nebyl nějaký malý žulový kámen někde u zdi, o který se nikdo nebude starat, na kterém bude jen pavučina a spadané listí. Všude ale ležely věnce květin a byly položeny svíčky. I když politici rozhodli, že se Walter z čestných míst musí přestěhovat jinam, tak lidé na něj očividně nezapoměli.
Dali jsme na hrob malý symbolický dárek a připili si na Walterův věčný život "tam", na druhé straně. Udělali pár fotografií a pomalu vyrazili zase zpátky. Prohlédli jsme si část historického centra Vídně, prošli zámkem Schönbrunn a pak se na téměř 6 hodin zastavili ve vídeňském technickém muzeu. Je tam méně atraktivních exponátů, než v tom pražském, ale spousta možností, jak si přímo v praxi ukázat některé základní fyzikální zákony (tím zrovna nemyslím plivanec z třetího patra na mramorovou podlahu dole). To se mi dost líbilo - i malé děti si tak mohou na atraktivním místě prohlédnout nejen stroje, ale samotnou fyziku v praxi. Všude podrobné popisky, i když většinou jen v Němčině, což mi trochu činilo problém :). Když se čas nachýlil, tak jsme vyrazili na vlakové nádraží, abychom přečkali posledních pár hodin do odjezdu autobusu alespoň v teple. Odjezd z Vídně v pohodě..sice trochu prudila stewardka v autobusu, ale pak se na ní Bumík podíval asi s takovým respektem jako na Spitfire kroutící se u země a ona znechuceně odešla do jiné části autobusu :). V Brně na nás měl čekat přípoj. Měl. Nečekal. Na nekryté zastávce, v 11 v noci při teplotě kousek pod nulou, jsme našli jinou stewardku, která nám oznámila, že autobus bude mít minimálně 3 a půl hodiny zpoždění. Na zastávce nastalo pozdvižení. Jedna holčina skoro vyletěla z kůže a nebohou stewardku, která v tu chvíli byla jen další cestující a byla natom stejně jak my, začala urážet a napadat. Tak jsem ji trochu zpacifikoval a následně zorganizoval odjezd celé skupiny vlakem, což všichni kvitovali s povděkem, že se tam o ně aspoň někdo postará, když už ne Student Agency. Stál tam s námi i nějaký Číňan, který zjevně nevěděl, co se děje. Neuměl německy, anglicky a česky znal jen pár slov. Nevěděl jsem, jak mu naznačit, že autobus nepřijede, ať jede s námi do Prahy vlakem. No a v tom se v naší skupině vynoří drobná roztomilá dívka a spustí na něj plynulou čínštinou :). Opravdu zvláštní den. Francouz, který s námi jel taky, naštěstí uměl anglicky a následně v rámci utužení česko-frantíckých vztahů mi pomohl s Jägermeisterem..tedy oni pomohli všichni - jak byli promrzlí, tak byli i vděční, že někdo "něco" má :) Do Prahy jsme dorazili kolem čtvrté ráno, na kolej asi o hodinu později, cestou jsme přišli o Číňana a o jednoho chlapíka, který asi usnul na jednom ze záchodů ve vlaku..bohužel jsme ho na Hlavním nádraží neviděli. Doufejme, že se tam vyspal a z konečné v Mariánských Lázních se dostal nějak zpátky :)
Víte, je zvláštní jet na hrob někomu, koho obdivujete a přitom byste ho dle názoru společnosti možná obdivovat neměli. Možná, že se tady zdvihne vlna, že jsme blázni, neonacisti a já nevím co ještě. Ale mohli jsme alespoň takovýmhle způsobem vzdát hold člověku, kterého si z různých důvodů moc vážíme..a jestli z toho někdo bude znechucen, tak to má opravdu blbý :). Mimoto jsme si udělali pěkný výlet a minimálně já jsem se divil, jak moc jsou si tyto dvě země podobné, jak jsou na každičkém kroku vidět ty stovky let společné historie. V tuto chvíli plánujeme výlet za nějakým žijícím pilotem..pokud budeme mít štěstí.
Přikládám jednu fotku..takovou malou čestnou stráž:
[img]https://vwings.net/dnl_fucida/Bumi_Fuci_Nowi.jpg[/img] is not a valid Image.
Nápis německy:
MAJOR DER LUFTWAFFE
WALTER NOWOTNY,
TRÄGER DES EICHENLAUBES
MIT SCHWERTEN UND
BRILIANTEN ZUM RITTERKREUZ
DES EISERNEN KREUZES, 7.12.
1920, GEFALLEN 8.11.1944. EWIG
IST DER TOTEN TATENRUHM
A česky:
Major Luftwaffe Walter Nowotny. Nositel dubových ratolestí, mečů a briliantů k rytířskému kříži železného kříže. Narozen 7.12.1920, padl 8.11.1944. Věčné jsou jeho slavné činy*.
*tohle je fráze, kterou doslovně bohužel nedokážu rozumným způsobem přeložit, takže to berte v uvozovkách :). Mohlo by to možná znamenat i "Věčnost za slavné činy", nebo něco podobného.
Upravil/a 1stCL_Fucida dne 05-11-2006 02:01
Fucida: Vdaka za popis, zaujimave citanie. Nadavat ti nebudem, aj ked priznam, mam casto problem obdivovat ciny niektorych Spojencov, nieto este niekoho bojujuceho za Os.
A tiez by som mal problem sa niekde postavit navyse v civile ako cestna straz - ja sa pri hrobe ked uz, tak prezehnam a pomodlim za mrtveho. Takze moje pocity sa zrejme dost podobaju Horridovym.
Bože můj .... (nenalézám vhodného smajlíka). T o jsem si myslel, že snesu všechno, ale je mi trapné říci, že mi to přijde ..... trapné.
Upravil/a Libron_De_Aspen dne 05-11-2006 14:04
Hoši, hoši... Já chápu, že pozerství patří k nějakému věku... ale něco podobného už jsme to měli. Proč si to nedáte na svůj letkový web a plácnete to na web široké komunity, když jasně víte, že to spoustu lidí nasere?
BTW Nowotny byl jistě velmi dobrý pilot a statečný kluk. Proč píšu kluk? Zemřel ve 24letech...Bohužel měl smůlu, že se ho zmocnila nacistická propaganda a jeho odkaz tak není zrovna nejčistější. Bránil bych jeho hrob před zdivočelou komoušskou mládeží a jeho stěhováním, ale "Čestná stráž" je na obdobné úrovni... :-)
Edit dvacetičtyřletej kluk...
Upravil/a Ucho dne 05-11-2006 14:32
Žije, žije ve stepi jeden v suché otepi.
Druhý v láptích pod pařezem, třetí v díře mezi bezem.
Ať si jsou, tam kde jsou. Ať sem na nás nelezou.
Ahoj,
Po půlce života jsem si vzpoměl na svoje létání. Bohužel si pamatuji už jen starý Il-2 1946. Co se tedy teď létá poraďte mi kde bych objevil staré veterány.
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
)
