Shrnu vlastní zážitky z akce a vším co s ní (pro mne) souviselo.
ČTVRTEK: první test ostré mapy. Připojení, načtení a objevení se na letišti naprosto bez problémů. Od okamžiku zadání hesla pro vstup na server do načtení mapy a zvolení si letiště uběhlo méně než 40vteřin. Krátký testovací let nad Francií a bzzz... server zamrznul. Shazuju Ila přes správce s tím, že server spadnul a další test bude v pátek odpoledne.
PÁTEK: V 1830 se loguju na server, mapa se načte za méně než 2minuty. Spawnuju na letišti a do několika minut... plesk zámzr č. 2. Z rozhovoru s Pepínem na TS zjišťuji, že nejsem sám, kdo má tenhle problém. Překopávám tedy nastavení Ila a kde čeho okolo na doporučené hodnoty, jako rychlost připojení na 56kB modem, RAM na 128MB, místo toho co používám standardně. Od této chvíle následuje do 2330 (s asi hodinovou pauzou na uklidnění) marný boj s pokusy o připojení na server. Kolem půl dvanáctý v noci to vzdávám s tím, že mi sice načte mapa, ale tím to končí. Frontová linie nikde, a Il pravidelně zatuhává.
SOBOTA: Od šesti opět další kolo marné snahy o zprovoznění toho molocha. Postupně se propracovávám od doporučených nastavení pro specku, zpátky k tomu co používám k připojení na Spity a podobné servery. Načítá se mi i fronta, můžu zvolit letiště, ale při stisknutí "Fly" Il padá na runtime error. Mezitím už úspěšnější kolegové bojují s lagy, simulací tahové strategie na enginu Ila, warpování letadel, a umírají na letištích po útocích letadel letících na půl pod zemí, po nichž nestřílí obrana atd. Kolem 0830 mám všeho tak po krk. Plány na víkend jsem naprosto podřídil své účasti na specce a to nebyla sranda, když 4 lidi u nás v nejužší rodině mají narozeniny nebo svátek přesně v tomhle datu +/-3 dny. Nu což kašlu na to trávím sobotu jinak.
Před šestou se vracím zpátky a dávám tomu ještě šanci. Kluci od nás bojují spíš s nefunkčním TSkem, které vypadává střídavě všem, přičemž permutací kdo koho v který okamžik slyší je tolik, až to snad vyvrací všechny statistické možnosti. Moje snaha o připojení končí opětovným runtime error při pokusu o objevení se na letišti. Shazuji Ila, pouštím RoFko a poslouchám dál chaos na TS. Po deváté večer si říkám, že spát se mi moc nechce a noční stíhání by mě lákalo. S tím zkouším jen, tak z blbosti, znovu svoje štěstí. A ejhle, připojuju se a objevuji se na letišti aniž bych cokoli změnil nebo restartoval. Následuje domluva s velení, mohu-li se nechat převelet k nočním stihačům, když jsem ještě neabsolvoval jediný let s původně plánovanou squadrou. Po kratším vyjednávání dostávám souhlas s tím, že samozřejmě denní operace tedy nepřipadají v úvahu s ničím jiným než s A-20G. Beru všemi deseti.
Následují tři naprosto perfektní noční mise, počínaje klasickým stíháním až po typ akce Night Intruder nabité atmosférou až k prasknutí. Všude, kromě kusu oblohy na SZ a SE tma jak v pytli. Osobně horko těžko poznávám přelet pobřeží (já blbec mám standardně staženou gamu na monitoru na 0.8). Následuje nahánění nočních stíhačů a souboj neviditelných strojů, kdy totální černou tmu jen vzácně proříznou trasírky něčí palby. Po desítky minut trvajícím letu, kdy už ztrácím nejmenší ponětí, kde to vlastně sem vidím, jak se za mnou proti světlejší části oblohy vynořuje silueta 110ky. Následuje únik a souboj, dy jeden druhého spíš tuší než aby věděl kde se nachází. Naštěstí 110ce začíná střílet zadní střelec (chtěl bych toho optimistu vidět v takových manévrech a se dvěma dvacítkama jako Schräger který mu nedovolí se ani podrbat v rozkroku) Podle záblesků u ústí kulometů odhaduju jeho směr letu a pouštím půlpalce. Můj hřbetní střelec se totiž asi opil a střílí za celou dobu snad dvě půlvteřinové dávky. Naštěstí moje střelba sedí a 110ka táhne za sebou dva světlý pruhy paliva. Bohužel nezbývá čas na doražení, ten prevít v zadní části skleníku mě zasahuje do nádrží a já musím řešit návrat. Nakonec po domluvě s radarem (díky Lekku za záchranu krku) sedám bez paliva ve Francii.
Následuje skoro hodinu trvající oprava a přezbrojení a hurá do vzduchu. tentokrát lov na vracející se letadla v minimální výšce. Let v 500ft v noci nad Francií, kdy se člověk občas mihne nad řekou co se dá stěží rozeznat, kdo to nezažil, neví o co přišel a těžko se mu to popisuje Naštěstí Caen je dobrý orientační bod, hlavně když mi několikrát rozsvítí jejich letiště. Lekk mě posílá na letiště Gatien jižně od Le Havre, kde snad sedlo nějaký letadlo. Kdyby ti pitomci dole nezačali střílet z protiletadlových kanonů, neměl bych ponětí, že nad nějakým letištěm vůbec jsem. Na druhou stranu nemít já AI střelce nikdy bych nezjistil, že na zemi něco je. Po obratu nálet na černější flek stojící u hranatého velkého černého fleku to celý na černým pozadí. Na posledních 50m nabírá jeden flek tvar něčeho co by mohlo být Ju88, pak už jenom plesk a hláška "Nepřátelské letadlo zničeno" a v chatu hláška pilot zabit. Následuje opět návrat a přezbrojení. Tentokrát beru pumy. Nicméně potkávám Ju88, kterému ustřeluju solidní dávkou kus ocasu, jenže opět úřaduje AI střelec, který můj kočár zapaluje vteřinovou dávkou na 350m. Tím pro mne končí noční akce na specce a můžu jít ve 0330 ráno spát, když jsem hodinu musel trávit tím, abych alespoň trochu vstřebal zážitky a atmosféru, která neměla chybu. Plný zážitků mám i tak problém usnout.
NEDĚLE: Ráno po osmé se připojuji už naprosto bez problémů na server a dovážím náhradní A-20 na letiště. Následuje odlogování a debaty s ostatními kluky od 310ky na TS.
Shrnuto podtrženo. Atmosféra akce naprosto perfektní a zážitky z lítání jen a pouze pozitivní. Díky tomu, že jsem se dostal na server prakticky až v sobotu v noci, jsem neměl jediný problém s lagováním, warpováním a dalšími podobnými záležitostmi nakoupeným v akci v Lidlu. Díky všem kdo tuhle akci připravovali. Pro příště snad jen připomínka, že testování není nikdy dost, hlavně pokud je v plánu zátěž, kterou na Ilovi nikdo prakticky ještě nevyzkoušel. Naplánovat za takových podmínek zátěžový test pouhých 24hodin před oficiálním spuštěním, je zkrátka nesmysl, který nedělá snad ani Microsoft
Ještě jednou díky všem kdo tohle připravovali a všem kdo se zúčastnili, ať už v letadlech nebo jako operátoři či jinak participující osoby. Díky.
Upravil/a Pragr dne 05-12-2011 07:30
I když jsem to původně po ukončení specky a přečtení vlákna Speciální mise: Invasion - vlákno na stížnosti , neměl v úmyslu (a to jak po přečtení příspěvků bezmezně kritických, tak i bezmezně pozitivně hodnotících), tak mi to přece jenom nedá, aby jsem sem nenapsal odpověď na jedinou, dle mého mínění smysluplnou otázku všech vláken a tam zveřejněných příspěvků:
Lekk napsal:
Měli jste během specky alespoň chvilku pocit že tam skutečně jste?
Rozhodně ano a ne jen jednou !Upravil/a ZVP_ALEX dne 05-12-2011 08:06
Chtel bych podekovat tvurcum specialky za mnoho nevsednich zazitku ( vpodstate cele spektrum: nasranost, adrenalin, zabava, legrace)! Taktez bych chtel podekovat nasemu veliteli za zodpovedny pristup a nemalo casu venovaneho pripravam!
Jo a me velke osobni diky Mrazikovi ktery me eskortoval ze sladke Franci zpet do stare dobre Anglie! DIK!
Upravil/a MIKA dne 05-12-2011 08:57
Ano MIKA mas pravdu podikovani:
-velitelovi Alexovi;
-kamaradam z letki;
-Guard ekipe;
-Radar1 a Radar2;
-vsem obecnym v tej dobe na virtualnej obloze;
-tvurcom missii;
-osobne dik Fucidovi (ja byl sestrelen stihacem 2 krat a byl to po kazde ty).
Příspěvek od Rampy obsahuje vše co by mělo stačit každému na vysvětlenou všeho co a proč se událo v Invazi.Jako PC analfabet si nedokážu vůbec představit tu kupu práce pro komplet organizátory,bez ohledu na stranu,kterou preferují
Jelikož-možná i vlastní vinou-jsem to nerozchodil/ač jeden z prvních přihlášených/ a bohužel neletěl ani minutu,rád se opět přihlásím na další akci,pokud bude někdo ochotnej něco dalšího spáchat/aspoň že jsem byl na Palbě 1938/-u mě smutek z absence,ostatním,kteří si to užili lehce závidím-před všemi co to měli pod palcem hluboce smekám
Z deníku 5./ JG1. Zápis nejmenovaného velitele Staffel.
Po vyčerpávajícim letu konečně sedáme s minimem paliva. Roluju se svym strojem po našem letišti v St. Romain. Jsem unavený, rozpolcený. Po tak vyčerpávajících vzletech, kdy člověk nejí, nepije, nespí a naukájí ani jiné tělesné potřeby...se nemohu rozhodnout co udělám jako první ve vidině cca 30ti minutového volna, než nás opět povolají do mašin. Bočním výhledem na pravé straně vidím, jak z latrín vycházejí 2 sestřičky, naše ošetřovatelky v mnoha smyslech, kterým byly přiděleny 2 menší budovy na okraji letiště...zřejmě kvůli případnému nechtěnému hluku při výkonu práce. Hned je mi jasné jak vyplním své krátké volno a roluji rovnou k nim. Fokáče strčím poblíž jedné z malých budov s červeným křížem na střeše a růžovou lampičkou nade dveřmi, vylézám, upravuji si Ritterkreuz a vcházím. Verdamnt, jsem odmítnut, prý už svého pacienta mají a prý to bude složitá a dlouhá operace. No nic, tak se du aspoň najíst. V kantýně mě čeká vařící zelňačka a šnaps. Ptám se na straýho kde je, abych mohl podat hlášení z předešlého letu. Je mi sděleno, že chytil klíště do slabin a šel si ho nechat vytočit. Hned je mi jasné proč to měla být dlouhá operace...přeci jen mu neříkáme "starý" jen tak pro nic za nic. Dojím, dostávám kafe a zapaluji si cigáro...je to hnus...nějaká divná krabička s velbloudem. Vypadlo to z letadla pilota P38, kterého jsem nad letištěm sundal minulý den. Poté co těsně nad zemí ztratil po krátké dávce mých zbraní pravé křídlo, jal se v rychlosti výhozem z okýnka zachránit svou oblíbenou značku, radši než vlastní život. Z trosek stroje se zachovala kapota na které byl, zřejmě jako osobní znak, namalovaný velký sytě rudý kosočtverec s vertikální ještě rudější čárkou uprostřed a pod tím nápis Cassius - zajímavý tihle spojenci-sebevrazi. Potahuji opět z cigarety bez filtru a hledím z okna na malou maringotku sestřiček, která se na zfušovaných, narychlo zbudovaných základech podivně kýve, až mám strach, aby se nepřevrhla na mého fokouška, kterého jsem zaparkoval vede ní. Nějakej blbec pustil rádio. Edith Piaf ječí tak, že stoprocentně přehluší i sirény, které ohlašují nálet na letiště. Koukám na své letado. Jeden pohled stranou při típnutí cigára, pohled zpět a místo foka a ošetřovny je velkej ohnivej kráter. A kua. Vybíhám z kantýny. Nad letištěm se prohánějí stroje nepřítele. P38ky. Na letišti vládne chaos kluci od protiletadlovců utíkají od svých zbraní směrem k latrinám. Srabi. Celkem beztrestně se nepřátelské stroje prohánějí nad letištěm tak nízko, že je vidět do kabin. Stojím na prahu dráhyuplně konsternovaný. Jeden pilot P38 mi dokonce ironicky mává zvláštním pozdravem se zdviženým prostředníčkem...asi nějaká západní novota. V zájmu zachování života mu stejným pozdravem odpovídám. To ho asi potěšilo, neboť obrací svůj stroj přímo na mne. Nyní jasně vidím, že pilot je černoch. Začíná po mě stílet....utíkám, seč mi nohy stačím a v duchu si říkám, že jestli to přežiju, napíšu o tomto "černém" setkání svému příteli od nočních stíhačů Bf 110tek, který se zabývá podrobnou studií těchto zvláštních lidí.
Najednou tma...probouzím se, nademnou se sklání můj kamarád z letky. Něco nesrozumitelně říká. V hlavě mi hučí. Rozpoznávám jednotlivá slova. Prej končí a přechází k polní kuchyni...mám si prej vzít jeho stroj, který nálet přestál bez úhony....Bojujeme dál.
Velké poděkování za perfektní práci organizátorům a kolegům spolubojovníkům, ale i protivníkům!!!!
Muj nejvetsi zazitek s Invasion:
Muj flight (Viper 1) mel za ukol v patek letet na St. Romain a zbombardovat ho do doby kamenne. Pote, co sem diky technickym potizim ztratil svuj flight, jsem se (jako zbytek letky) musel potacet k cili sam. Myslel jsem, ze jsem tezce v prdeli (dokonce sem se zeptal jestli se muzu vratit domu do stare dobre Anglie), ale nakonec jsem Francii nasel (s vykrikem do tmy "Fata morgana! Ja ji nasel!", a dal jsem se po pobrezi na sever. Kdyz jsem zjistil, kde sem, nabral jsem primy kurz na cil, odhodil pumy a koukal se fofrem zdekovat, nez dorazi naky Nachtjagd a ustreli mi letadlo pod zadkem. Po ceste zpatky sem potkal svitici letadlo v male vysce, povesil sem se za nej, a kdyz jsem ho (chybne) identifikoval jako Nemeckou 110ku, poslal mu pul vterinovou davku (ktera ho naprosto rozebrala na miste, stejne jako dalsiho dne Fucke Wulfa pilotovaneho nejakym Jokerem). Ve vterine sem zjistil, ze "Bf-110ka" je ve skutecnosti Moskyt, ktery priletel Nemce otravovat. (Cimz se Paulusovi jeste jednou omlouvam). Po preletu pobrezi, a myslenkach na to, jak si na domovskem letisti pekne zchrupnu, mi spadl Sturm do Woken, a nez sem ho vzal defibrilatorem, tak sem se koukal na vodu kanalu. Nakonec mi byl uznan navrat na zakladnu s neposkozenym letounem a vysmatym pilotem (tedy v tom stavu, ve kterem sem byl pred padem).
Dalsi je polet z Anglie az nad Francii, kde sme lovili Tigery. Po odletu od Tigeru na nas spadly Fucky, sejmuly Demona a Jirika (Jirika chtel naky zmetek jeste dodelat ikdyz uz padal na drzku - tak sem toho nevychovance vychoval ustrelenym ocasem), potom na me zezadu prisel Wolke (dobre ti tak na konci ) a rozebral mi letadlo. Asi mi tou davkou rozdrbal i padak, protoze kdyz sem vyskocil (a ze to bezpecna vyska panecku byla!), tak sem padal na kusu hadru, ktery padak pripominal pouze vzdalene.
Ten vychovany Fritz me velmi potesil, ale pristi specku chcu zabijet Nemce po stovkach
Ten vychovany Fritz me velmi potesil, ale pristi specku chcu zabijet Nemce po stovkach
Seržo to budeš muset ještě hooodně trénovat
Jinak pánové byl to OPRAVDU zážitek jako stíhač na FW jsem za ty dva dny odletěl 8 bojových letů a dva přelety ze záložního letiště v celkovém čase kolem 10 hodin!!!
Díky všem organizátorům, protivníkům a spolubojovníkům!!!!těším se na příště
Teď už můžu vyprávět vnoučatům.....JÁ TAM BYL!!!!!!!
Upravil/a 1stCL_Ziza dne 05-12-2011 10:33
Musím přiznat - UŽIL JSEM SI TO!
1. Průzkum jižně od Le Haveru, 22:00 Start Lee, Mosqvito MK XVI Deauvill –Beaumont sestřelen nočním stíhačem KIA
2. Průzkum Middle Wallop; 4:50 start Mosqvito MK XVI, 6x 500lb nenaloženy!
5:10 AD13 Querqueville – flak; AD7 flak; AE4 Grenvil flak; AH 4 Vire flak; rychle na sever z Francie 6:05 Lee přistál.
3. rozkaz dopravit 3 piloty z Francie. Start Lee 7:50 Mosqvito MK XVI - 8:15 KIA (cca 5 min od Francie vlastním bombardérem – DÍKY SERŽO!)
4. záchrana pilota - 11:15 Lee start, PBY U Francie došlo palivo v Katalině!?!
5. záchrana pilotů (3) 18:50 Lee start, Mosqvito MK XVI. Směr AE6 Courtances za liniemi vyzvednut pilot. Při přistání na Cardounville zničil letadlo a zabil jsem se i s pilotem ROBO. Tohle si neodpustím, na poli jsem přistál a na letišti jsem se rozbil!!!
6. záchrana pilotů (2) 22:15 Lee start PBY, směr AN20 + AN19. Návrat 23:30
7. záchrana pilota 8:30 Lee start Mosqvito, směr AG11. Návrat do Middle Wallop 10:05
8. záchrana pilotů (6) 10:05 start Middle Wallop, Mosqvito, směr ALG Longues. Návrat 10:05
9. záchrana pilotů: 443 Zubro, Carlos; 13:40 start Middle Wallop MosqvitoFBMkVI, směr ALG Longues Návrat 15:05
10. Převoz pilota: HeRa 15:20 Start Middle Wallop MosqvitoFBMkVI do Tangmere a zpět 15:50
10. Přelet 16:00 Start Middle Wallop MosqvitoFBMkVI do Westhapnet 16:10
11. Bombardování V1 17:10 Westhapnet-Francie, cíl jsem nenašel.
KONEC MISE VELKÝ DÍK ORGANIZÁTORŮM!
Těším se na další akci, doufám, že bude víckrát do roka.
kdyz tady ctu to povidani tak me napada jestli ma jeste nekdo podobnou statistiku jako ja
8 bojovych letu, ktere vsechny s vyjimkou jedne antisubmarine patrol nad Kanalem vedly hluboko do Francie, o celkove dobe trvani cca 14 - 15 hodin + nejaky ty prelety a nepotkal jsem ZADNEHO enemaka
Upravil/a j4ck41 dne 05-12-2011 11:15
von Pavel napsal:
1. Průzkum jižně od Le Haveru, 22:00 Start Lee, Mosqvito MK XVI Deauvill –Beaumont sestřelen nočním stíhačem KIA
2. Průzkum Middle Wallop; 4:50 start Mosqvito MK XVI, 6x 500lb nenaloženy!
5:10 AD13 Querqueville – flak; AD7 flak; AE4 Grenvil flak; AH 4 Vire flak; rychle na sever z Francie 6:05 Lee přistál.
3. rozkaz dopravit 3 piloty z Francie. Start Lee 7:50 Mosqvito MK XVI - 8:15 KIA (cca 5 min od Francie vlastním bombardérem – DÍKY SERŽO!)
Jenom malá poznámka - Serža byl ten "noční stíhač" co tě sestřelil v pátek. Nikoho z Viper 1 v ten okamžik nenapadlo, že dvoumotorák s rozsvícenými pozičními světly poblíž německého letiště je náš průzkumák.
Všem lidem, který mají tuhle specku na svědomí. Moc díky. Už od tréninků mě to dokonale chytlo. Kolem bitevníků se vytvořila skvělá parta i díky přístupu našeho velitele Wernera, který nás, starý virtuální psy, dokázal nadchnout pro náš způsob boje.
Díky za naprosto dokonalého bitevního fokáče. Lítat s touhle mašinou pár metrů nad zemí je zážitek. Dvakrát mi zachránil zadek, pár spitů jsme spolu sundali , no co Vám mám dál povídat.Nádhera.
A k samotné akci. Polety hlavně v noci, ale i ve dne pod radarem, hledání cílů, jejich napadání, útoky na letiště, útěky ve dne před přesilou, pocit, kdy kousek nad hlavou přelétavají hlídkující spity a neví o vás, to bych doporučoval naprosto každému.
Pochvala lidem, kteří dokázali rychle reagovat na technické potíže, aby piloti mohli dál dělat svou práci. Kritických keců si nevšímejte, rychlost se kterou se to úspěšně vyřešilo byla k neuvěření.
Jsem rád, že jsem u toho mohl být. Přečkal jsem celou akci bez ztráty života, můj poslední let končil přistáním na břicho, rozstřílenej a bez paliva na vlastním území, ukázkový konec téhle povedené akce. Bude mi to chybět. Tak zase někdy příště.
S podobnými pocity, jako jsem kdysi opouštěl kasárna před 20ti lety a loučil se s kamarády, se dnes připojuji s díky a obdivem tvůrcům a smekám za jejich vloženou energii a čas k tomu, aby pár desítek lidí prožilo nevšední víkend.
Nebudu psát jefeját, už bych se jen opakoval slovy Colonela, Miky apod., a sám bych to lépe nevystihnul. Ještě jednou děkuji za maximální zážitek a to i přes veškeré problémy, které rozumný člověk toleruje. Upřímně, všichni jsme si asi občas zabrblali, ale hlavně že to všechno nakonec vcelku klaplo a my si to na úkor rodin užili, takže jim taky nemalý dík.
Já si teda odnesl zážitků opravdů mraky a taky hodně nových informací od zkušenějších na to, abych se mohl znovu těšit na podobnou akci, při které nechci určitě chybět.
Jeden za všechny:
Neumíte si představit, co se např. ve zlomku vteřiny stane z lehce skeptického návratu bombardovací mise a přeživších pilotů, táhnoucích unavení své stroje domů v brzkých ranních hodinách, když tu se najednou z radaru ozve příjemný ženský hlas: ,,radar 1 pro medvědy, blížíte se k základně, kurz dva nula, vítejte doma..." Povadlé a utahané tváře staříků, se v mžiku mění na rozzářené dětské vypnuté ksychtíky, které se najednou nemůžou dočkat přezbrojení a dalšího bombardování opušteného letiště. A taky jsem poznal pár fajn ,,medvědů" v rámci 180th sq., se kterými mi byla čest virtuálně umírat.
Salute all!
DDP*Matylda alias 180 bomber sq. ,,Bear" Matylda
PS: Tvůrcům držím palce na příští akci a budu se těšit. Chronické stěžovatele bych zcela ignoroval a nenechal se odradit, nebo jim založil spec. vlákno, kde si můžou vybít komplexy a nasadil bota, který jim na všechno odpoví ,,ano, máš naprostou pravdu". Potížista se nažere a koza zůstane celá.Upravil/a Matylda dne 05-12-2011 11:58
Dneska mi v práci bylo řečeno, že po vikendu vypadam strašně... Sotva se ploužim, zarudlýma očima, pod kterýma jsou pytle jak na odpadky, čučim nepřítomně kamsi do dáli a přitom se pořád culim jak měsíček na hnoji...
Že prej to musel bejt hodně divokej mejdan...
Odpovídat odmítam, protože říct, že jsem víkend strávil se sluchátkama na uších buď vsedě v kokpitu nebo vleže ve spacáku vedle něj v polodřímavým stavu, asi zavolají Chocholouška...
Jak pochválit už tolikrát pochválené? Snad jen tim, co mi jako prvni prolitlo hlavou, když to skončilo - A co mam, sakra, dělat teď...
Lekk napsal:
Vyhlasuju soutěž o nehezčí letecký prožitek/extatický zážitek z poletu. Já se do toho chci alespon vcítit přes fotky a reportáže. Kua připadám si jako malej smrkáč z East Endu za největší letecké bitvy nad Londýnem.
Honem chci to aspon číst.
Naservíruji Ti zážitek pilota 624th SpecOps.
ORDER NO.
R/2-27 (Cotton)
TASK FORCE:
Cotton (all available)
I. ČAS STARTU:
ihned jak to bude možné (ASAP)
II. ÚKOLY MISE:
1. Prozkoumat oblast J od Caen a najít vysílač.
2. vysílač zničit
III. VYKONÁNÍ:
letová hladina: dle určení velitele
IV. VÝZBROJ
Mosquito CC (výzbroj dle velitele)
V. VELENÍ BĚHEM MISE
dle velitele.
VI. PŘÍLOHY
žádné
Zaměřen silný vysílač jižně od Caen vysílající novým kodem Enigma určeným pro velitelský štáb. Aktivita vysílače vzrostla od začátku vylodění několikanásobně. Zničením vysílače mužeme eliminovat komunikaci nepřítele.
-------------
Vzpomínky veterána:
Po obdržení rozkazu velení se formujeme a v 19:40 statujeme z Westhampnetu ve složení 3x Mosquito FBCC Mk.VI a 1x Mosquito NB Mk.XVI. Ihned po zformování nasazujeme kurs 220, který nás zavede na cíp poloostrova Cotentin, udržujeme volnou formaci 150ft nad hladinou moře.
Slunce pomalu zapadá na severozápadě (Oleg's world) a tak se snažíme být co nejvíce nenápadní, nejen kvůli radaru, o kterém si myslíme, že je Nemci mají v Cherbourgu, ale také kvůli nepřátelským stíhačům, kteří jistě mají na polostrově základnu. Merliny duní nad prázdným mořem a oči pilotů napjatě sledují oblohu a hledají nepřítele.
Po dvaceti minutách letu se na naší levé straně objevuje mys Cape de La Hague a celá formace nasazuje kurs 180, další otočný bod je St. Malo. Prolétáme nad ostrovem Jersey, doufáme, že místní obyvatelé přiliš netrpí pod německou nadvládou. Na levé straně v pobřežní mlze spíš tušíme než vidíme mys Granville a upravujeme kurs na 170, který nás přivede až do St. Malo. To se před námi objevuje za dalších pár minut a to už Mosquita duní nad přístavem. Přeskočíme rezavé jeřáby a na úrovni věží normanské katedrály se ženeme nad městem. Nepozorujeme žádný flak ani lodě a pokračujeme pár minut podél řeky La Rance. Následuje obrat doleva do kursu 90° a pořád nízko nad zemí prolétáváme nad Bretaní. Silnice nás vedou jistě, nepozorujeme žádného nepřítele a tak jediné co svým letem rušíme jsou stáda krav na pastvinách, které se rozbíhají do všech stran, když se údolím žene rachot našich motorů. Netrvá to dlouho a je před námi město Mortaine a hned za ním Flers, se středověkou katedrálou uprostřed.
Tam začíná naše hledání cíle, provádíme širokou zatáčku nad městem a oči hledají podezřelé objekty, zatímco rty dokola mumlají "antény, radiové vozy". Z průmyslové zóny na jihovýchodě města začíná střílet těžký flak, v ploché zatáčce jsme jak na střelnici a každý schytá pár střepin. Prodloužíme okruh a když cíl nenacházíme, nasazujeme kurs 45° a letíme do Falais. K městu se bližíme z jihu, čekáme, že dělostřelci budou mít oči upřené k severu a že je budeme moci překvapit.
Poučeni z Flers se Mosquita na povel zařadí do line abreast formace a prolétají nad městem, opět vládně napětí, začínají se objevovat výbuchy těžkého flaku, ale zatím nic nevidíme. Na severu města obracíme do prostisměru a v tu chvíli volá číslo dvě, XO squadrony, že na západě města je podezřelý objekt, venkovské sídlo či zámeček obklopený stany, vozidly a technikou.
Abychom minimalizovali ztráty francoouzského civilního obyvatelstva, provedeme několik průletů nízko nad budovou, což nám dává jistotu. Toto je náš cíl. Štábní Kübelwageny zaparkované před budovou, v přilehlém lesíku stany a radiové vozy, dokonce i nějaké tanky.
Mosquita se řadí do čtyřlístku, útočí z různých stran a zasypávají dosud klidnou francouzskou krajinu 60lb raketami, 500lbs tříštívými pumami a 20mm granáty.
Po dvou náletech se přidává i CO s B.MkXVI Mosquitem a na dva průlety sází do plamenů další čtyři 500lbs pumy.
Ze zámečku je dýmající ruina, vozidla hoří, stany jsou výbucem zničeny a odfouknuty do stromů, spojovací vozidla leží roztrhaná na boku a antény se hroutí k zemi.
Na chvilku zapomínáme na obezřetnost a až volání čísla tři nás vrátí do reality. Při posledním průletu proletěl výbuchem 88mm granátu, jehož střepiny mu proděravely nádrže. Vidíme, jak za sebou táhne silnou stuhu unikajícího paliva a XO mu dává pokyn k urychlenému návratu na vlastní území. Zůstáváme s číslem tři na spojení, dochází mu palivo ještě na nepřátelském území...jeho poslední slova "Good bye chaps, I'm outta fuel, bailing out" byla poslední, co jsme od něj slyšeli.
Formujeme se k dalšímu průzkumu, avšak zjišťujeme, že číslo 4 není s námi a na naše volání nereaguje.
Obracíme se kursem 300 a letíme przkoumat město Thury-Harcourt, avšak tam nepozorujeme žádnou nepřátelskou aktivitu, nasazujeme kurs 20°, prozkoumáme letiště Caen-Carpiquet, které je vybombardoavné a prázdné a po dalších 25 minutách letu kursem 355° nízko nad vodou přistáváme v Westhampnetu v 21:30.
XO přistává nepoškozen, má jen minimum paliva které mu uniko než se zatáhly nádrže, mé letadlo asi nad Falais chytlo flakem nějakou ránu do levého podvozku, který se při doběhu zasouvá a následný groundloop končí ulomeným levým křídlem.
Vyškrábeme se ale z vraku nezranění a jdeme podat hlášení.
V debriefingu se shledáváme s číslem 4, který dostal nad Falais "one hell of a racket" a s prostříleným letadlem s nefukční radiostanicí se dokázal doplížit domů.
A noc teprve začíná a bude zatraceně dlouhá...
624_WT_Schmouddle CO 624th SpecOps
PS: Po 67 letech mohou být mé vzpomínky lehce nepřesné, rekonstrukce je napsána dle dobových hlášení.
Upravil/a WT_Schmouddle dne 05-12-2011 13:14
[img]http://forum.il2sturmovik.com/public/style_extra/team_icons/founder_gold_en.png[/img] is not a valid Image.
Užil jsem si to. Malá frustrace v sobotu v poledne, kdy bylo jasné, že zradila nějaká část software (Server měl jen v přenosu chatu zpoždění 15minut!) způsobila, že jsem ji na HQ vyjádřil, že by bylo lepší to zastavit, protože takto to nemělo cenu.
Obdivuju organizátory, kteří to dali dohromady v reálně krátkém čase, máte můj obdiv, pánové.
Od restartu naprostá pohoda, užívali jsme si to celý večer (viz nálet na vysílač ve Falais o ždibec výše).
Děkuji také našemu velení, opravdu to bylo jako ve válce, rozkaz stíhal rozkaz, bylo to hodně dobré.
Děkuji také mé věrné 624th Squadroně - kluci na Guardu, byli jste hodnotnou částí červené strany, zachránili jste hromadu pilotů před jistou smrtí a dopravili jste bojovníky pro nové stroje a nezanedbatelně tím přispělik plynulosti vzdušných operací.
"B" Flighte, odvedli jste skvělou práci při bedekrových náletech, vedli jste si skvěle.
Šakal, můj XO se ukázal jako nepostradatelná osoba v organizaci a papírové válce v BIS. Bloody good work, mate!
No a nakonec, velké, velké díky všem, co se na přípravě specky podíleli, strávili jste na tom stovky hodin, ale ty se vyplatily, protože z toho bylo 9000 hodin zábavy. (45x200)
Odneseme si pár ponaučení a příští rok znovu.
Jen se přimlouvám, v zájmu našich vztahů a manželství, neděleme to 14 dní před vánoci. Únor je ideálně mrtvý měsíc.
Jak říká Horri, zase jsme dokázali tu starou pannu Šturma análně zprznit a dobře jsme se u toho bavili.
[img]http://forum.il2sturmovik.com/public/style_extra/team_icons/founder_gold_en.png[/img] is not a valid Image.
j4ck41 napsal:
kdyz tady ctu to povidani tak me napada jestli ma jeste nekdo podobnou statistiku jako ja
8 bojovych letu, ktere vsechny s vyjimkou jedne antisubmarine patrol nad Kanalem vedly hluboko do Francie, o celkove dobe trvani cca 14 - 15 hodin + nejaky ty prelety a nepotkal jsem ZADNEHO enemaka
Já také ne, jednoho jsme viděli nad Kanálem, ale byl vysoko, převysoko...
Je to tím, že jsme ty hluboké nálety dělali správně. Nikdy netušli že tam jsme dokud jsme nebyli nad cílem. Byla to zatraceně dobrá práce!
[img]http://forum.il2sturmovik.com/public/style_extra/team_icons/founder_gold_en.png[/img] is not a valid Image.
Ahoj, jak bych si s vámi mohl zalétat? Kdy, kde a jak?
Létal jsem BOS solo a ted si na TAW trosku osvojil i engine mgmt a navigaci jen podle mapy. Sám ale nemám šanci. Létám za spojence.
Ahoj,
Po půlce života jsem si vzpoměl na svoje létání. Bohužel si pamatuji už jen starý Il-2 1946. Co se tedy teď létá poraďte mi kde bych objevil staré veterány.
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
Naštěstí Caen je dobrý orientační bod, hlavně když mi několikrát rozsvítí jejich letiště. Lekk mě posílá na letiště Gatien jižně od Le Havre, kde snad sedlo nějaký letadlo. Kdyby ti pitomci dole nezačali střílet z protiletadlových kanonů, neměl bych ponětí, že nad nějakým letištěm vůbec jsem. Na druhou stranu nemít já AI střelce nikdy bych nezjistil, že na zemi něco je. Po obratu nálet na černější flek stojící u hranatého velkého černého fleku to celý na černým pozadí. Na posledních 50m nabírá jeden flek tvar něčeho co by mohlo být Ju88, pak už jenom plesk a hláška "Nepřátelské letadlo zničeno" a v chatu hláška pilot zabit. Následuje opět návrat a přezbrojení. Tentokrát beru pumy. Nicméně potkávám Ju88, kterému ustřeluju solidní dávkou kus ocasu, jenže opět úřaduje AI střelec, který můj kočár zapaluje vteřinovou dávkou na 350m. Tím pro mne končí noční akce na specce a můžu jít ve 0330 ráno spát, když jsem hodinu musel trávit tím, abych alespoň trochu vstřebal zážitky a atmosféru, která neměla chybu. Plný zážitků mám i tak problém usnout.
) a rozebral mi letadlo. Asi mi tou davkou rozdrbal i padak, protoze kdyz sem vyskocil (a ze to bezpecna vyska panecku byla!), tak sem padal na kusu hadru, ktery padak pripominal pouze vzdalene.
jako stíhač na FW jsem za ty dva dny odletěl 8 bojových letů a dva přelety ze záložního letiště v celkovém čase kolem 10 hodin!!!
