No ani se nedivím že se u toho málem podělal. Vidět zombíka před očima tam, kde jsem jej nečekal, když v ruce necítím žádnou zbraň, tak se asi taky poto.... No ale ty infarkty, když za vámi přijde zezadu přítelkyně, vy máte ocullus a zrovna mastíte nějaký horror a třeba vám položí ruku na krk... To je pak teprve o infarkt....
No jsou žánry, na které bych to rozhodně nepoužil, ale to létání, na to mě to láká. I když mám strach z výšek. Už jen to vyzkoušet, jaké to je, i za cenu paniky.
No a to si představ co by ta přítelkyně s tebou udělala kdyby k tobě zezadu přišla zrovna v době,kdy jak ty říkáš,by jsi mastil při nějakém Péčku
No ani se nedivím že se u toho málem podělal. Vidět zombíka před očima tam, kde jsem jej nečekal, když v ruce necítím žádnou zbraň, tak se asi taky poto.... No ale ty infarkty, když za vámi přijde zezadu přítelkyně, vy máte ocullus a zrovna mastíte nějaký horror a třeba vám položí ruku na krk... To je pak teprve o infarkt....
No jsou žánry, na které bych to rozhodně nepoužil, ale to létání, na to mě to láká. I když mám strach z výšek. Už jen to vyzkoušet, jaké to je, i za cenu paniky.
No a to si představ co by ta přítelkyně s tebou udělala kdyby k tobě zezadu přišla zrovna v době,kdy jak ty říkáš,by jsi mastil při nějakém Péčku
To mi připomnělo...:
[img]http://s2.postimg.org/4qgdgk6zt/interhappyhuntingfl5.jpg[/img] is not a valid Image.
Na fóru Kikstarteru DCS WWII 1944 popisuje kdosi svůj zážitek s OR při "lítání" (sice jen ve WT, ale FM se zde neřeší). Je to hezky čtivě sepsané, doporučuju přelouskat :-)
I got my Oculus Rift Development Kit in the mail two days ago. What is it? Well, no more than a couple of smartphone screens in a box, a pair of thick lenses creating a wrap-around field of view, foam padding and a big old strap to hold the contraption on the head, plus some wiring and fancy software. The skimpy download that went with it basically just consists of a set-up proggie and a demo: a Villa in Tuscany you can walk around in.
As the interiour of the villa appears on the screen the magic begins. And it is that most believable of magic: the understated art of just rendering what your brain expects, what you would see if you actually stood in the villa. Look up, ceiling beams, look down, terracotta tiles, look left, a fireplace, look right, a painting on the wall. The viewpoint follows your head movements exactly, with no delay. You're THERE. It may be a bit of a blurry world, because the resolution is quite limited, but the feeling is that of being transported to another place, and it is real. Obviously it doesn't look like a real villa, it is after all just a rather low-poly model with so-so textures. But the feeling of moving in a three-dimensional space is absolutely real: true-to-life visual stimuli that convincingly overpowers your body's remaining sensory apparatus.
On to flying! Best bet seems to be War Thunder, an online arcade flying game which implemented Oculus Rift support a few months ago. A game I normally wouldn't touch with a ten-foot pole, but well, beggars can't be choosers, it supposedly has gorgeous graphics and is one of the few programs that support OR. At least it is free-to-play at the level I want to use it, namely just flying around. A 5gig download and some jumping through hoops later, and I am ready for take-off, in a P-36 Peashooter parked at Pearl Harbor, Hawaii.
Let's get the downside out of the way first. Looking at the landscape, especially far-off bits, reminds you of one of those days where you leave your house and realise you forgot to put in your contact lenses. It is a somewhat blurry world, rather low-res, and no matter how much you squint you won't ever get details crisp and sharp. You're back in low-res, 1990s, European Air War territory, where objects first appear as indistinguishable blobs that later turn into pixelated shapes and only up close acquire recognisable features. Sounds rather underwhelming, doesn't it?
Well, it ISN'T! Because the illusion of being inside this make-believe world is totally real. The light and colours and depth are real, the heft and physicality of your cockpit, wing struts, fuselage and wings is absolutely real. As you roll along the runway on Hickam field and slowly climb into the air, the sense of speed is visceral and very much felt in the seat of your pants. Shadows play in the cockpit and over the wings as you bank and turn inland towards the mountains. Approaching them, there is an almost dreadful sense of mass and humonguousness to the mountains, with their high summits and deep valleys, covered in dense vegetation. You can't actually see the details of trees and shrubbery, but here you brain fills in the blanks, because the sense of being there is so real that the blurriness takes second place to the many other sensory inputs that start overloading your system.
You see, it isn't just an emotionally detached, academic, non-corporeal flying experience. No, no it isn't. It is a strong, physical, pervasive, overwhelming and somewhat scary experience of hanging in a flimsy craft, suspended over a massive foreboding rock-solid landscape. Gone is the TrackIR ease of swiftly turning your head to check six with just a tiny turn of your head. Here you have to twist your whole body and fight your reclining chair as you struggle to get your rudder into view. And you better do it while flying straight and level, because if you do it in a steep bank it is highly disorienting and nausea-inducing. This is not just an intellectual excercise, this is stomach-churning reality, reminding me of when I've gone up in a real-world glider and chased thermals in gutwrenching spirals.
The Hawaiian landscape is supremely impressive and gradually I overcome the bodily discomfort that first kept me looking straight forward, not taking in the view at all, but just trying to keep control of my bowels. I manage to look around and take in the vertical cliff-faces, clouds clinging to mountain ridges, sunlit uplands and dark canyons. It is a fabulous playground to explore in three dimensions and I gradually engage in evermore daring maneuvers. The feeling of flight remains as visceral and physical as before but now I can begin to enjoy it. Climbing over a ridge, half-rolling and zooming downwards, inverted, in a screaming dive is almost too much, but only almost. The moment of popping over the edge, flopping over and seeing the deep chasm falling away below is terrifying, but the rush of following the mountain wall down and pulling out just above the palm fronds in the valley below is something I've never experienced in flight simming before.
How can it be so intensely physical, yet the only input is visual? I just sit in my office chair and yet I am getting clammy hands, cold sweat on my forehead and tension is tiring my back and shoulder muscles? I think it must be because the illusion of being in a real space is totally convincing. All the little neurons, embedded in our brains since a distant caveman past, are firing like crazy and telling us that "HEY, you are in a highly dangerous situation here!" Booming and zooming around a jagged mountainscape is NOT a normal thing to do! Get down! So, based on pure visual stimuli, the body thinks it is falling, gyrating, accelerating, in a most unnatural manner. Flying, in short. And let me tell you: it is a level of excitement not seen in flight simming until now. The excitement, almost too much, almost unbearable, of actually, really hurling through space. Welcome to the future of simming. It is pretty crazy and it will only get better.
Hmm, tak to abych si naordinoval dietku a spoustu pytlíků na zvracení
Ale teď vážně. Začíná mě to až děsit, jak všude popisují jak tělo reaguje na vizuální vjemy z OR.... To aby si člověk opravdu asi nechal pro jistotu natočit EKG u doktora....
Porazit nepřítele a dát mu život může vypadat jako projev laskavosti,
ale ve skutečnosti to je to nejkrutější, co poraženého může potkat. [samurajský pohled na zajetí]
Porazit nepřítele a dát mu život může vypadat jako projev laskavosti,
ale ve skutečnosti to je to nejkrutější, co poraženého může potkat. [samurajský pohled na zajetí]
Instalačka má asi 1,5 giga a dá se s tím pěkně vyblbnout Je potřeba jen webkamera a dvě myši (pokud chce člověk osahávat oběma rukama ). A to je to snad tři roky starý...
Může někdo říci, proč jsou vystříhaný záběry, kdy se dívá na 6?
Protoze, narozdil od hrace otacejiciho pohled jednim prstem, otocit *celou hlavou*, kdyz sedite na sedacce, neni vubec snadny. Takze pokud nemusi, tak to nikdo nedela.
Tím si mi ale neodpověděl, že ano Dlě mě si koupi hovadinu a aby nevypadal jako blbec, tak o tom ještě udělal video. Nastavit si na HMDS jinou akceleraci, než 1:1, by mohlo bejt docela prdel, když to člověk sundá ...
Dále je vidět, že bez periferního vidění je problémem ovládat plynovku, o psaní na klávesnici ani nemluvě. Předpokládám tedy, na horskou dráhu dobrý, ale na pilotní kabinu neštěstí, pokud nemáte plně vybavený kokpit v ceně od 30000 vejš. No, není to na lítání levný, ten Oculus rift. Jednomotorové éro by možná ještě šlo, ale vícemoroták například při procedůře praporování jedné vrtule.
Ja len cakam, kedy im docvakne, ze by mali do toho Oculus-u mali namontovat malu kameru, a na stlacenie tlacitka primixovavat obraz z tej kamery do obrazu, aby clovek mohol prave "nahliadnut" do realneho sveta...
Tím si mi ale neodpověděl, že ano Dlě mě si koupi hovadinu a aby nevypadal jako blbec, tak o tom ještě udělal video. Nastavit si na HMDS jinou akceleraci, než 1:1, by mohlo bejt docela prdel, když to člověk sundá ...
Dále je vidět, že bez periferního vidění je problémem ovládat plynovku, o psaní na klávesnici ani nemluvě. Předpokládám tedy, na horskou dráhu dobrý, ale na pilotní kabinu neštěstí, pokud nemáte plně vybavený kokpit v ceně od 30000 vejš. No, není to na lítání levný, ten Oculus rift. Jednomotorové éro by možná ještě šlo, ale vícemoroták například při procedůře praporování jedné vrtule.
Přijde mi, že právě ten plně vybavený kokpit za 30 litrů je hráči s Oculusem úplně na pytel - nemůže přece šátrat poslepu na všechny páčky a spínače kolem sebe. Spíš jednu ruku na joysticku a druhou na HOTASu, kde bude mít namapované všechny potřebné funkce a osy, aby z něj nemusel sundávat ruku a přehmatávat jinam.
No všechny tam mít nebude. Jednou rukou prostě neuřídíš přípusť, mix, vrtuli, hasičák, klapky, několik kanálů na TS3, chladič, rádio, kompas, bombardovací zaměřovač či navádění raket, ruční zatahování podvozku, vysunování přistávacího háku, zvednutí sedačky, pootevření překrytu kabiny, trim, přepínání paliva, dávání příkazů AI, přepínání pozic v letadle ...
Rozhodně tedy budeš potřebovat pedály, Hotas a k tomu ještě spoustu páček a knoflíků na správných místech, aby si je trefil líp než klávesy na klávesnici.
Ale odpovedel, no napisu ti to tedy jeste jednou a jednodusseji. Zabery vystrihany nejsou, protoze na sestou se nedival. Nedival se proto, ze je to nepohodlny.
Resenim tveho problemu je klikaci kokpit, pro zacatek staci mys nebo jedno tlacitko na joyi, ktere klikne doprostred obrazovky (tj otocim hlavu na ovladac a kliknu), za par let tu budeme mit neco jako kinect, co uvidi prst v prostoru a prenese informaci do hry. Jenomze, a jsme zpatky u toho, to predpoklada klikaci kokpity, a Stalingradci nic takoveho nepripravuji. Je to stale stejny pribeh, priprava na minulost, stejne jako implementace pro vicejadrove procesory.
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
). A to je to snad tři roky starý...
