Kdyžtak tam večer hodim můj kompletní..ale nikdo nekoukejte na můj poslední veskrze velmi neprofesionální útok provedený osvědčenou taktikou "FFFS" (Forward Flying Furt Střílim).
JJ bylo to hezké.
Bandity s klackem v předu bychom na uzdě udrželi, ale těm s trubkama pod křídly co plivou oheň jsem jen záviděl.
Díky tvůrcům a organizátorům
Na celou akci jsem se důkladně připravoval. Dle rozkazu, který mi byl udělen, jsem v off-line trénoval útoky proti formacím B-17 a dokonce se mi začalo i dařit. Splňoval jsem podmínku min. 50% úspěšnosti, tak jsem i do mnou neoblíbeného Fw nastupoval i s určitou sebedůvěrou. Bohužel v rozkazu obsahujícím podmínky na příparavu k misi nebylo nic o startování z hangáru, ani o překonávání větších terénních nerovností při pojíždění. Výjezd ven jsem ještě zvládl, i když za pokřikování pilota Knifa, kterého jsem zdržoval. Při nájezdu na runway jsem ale urval kola a tak jsem s sebou jen bezmocně plácl na břicho hned vedle mého Rottenfürera Valhery. Připadal jsem si v té chvíli, jako uvázlá velryba a jen jsem doufal, že greenpeacesáci se objeví dřív, než před tou dráhou leknu. Při druhém startu jsem již tento oříšek zvládl na dráhu se dostal a po chvilce rozmýšlení(do pasti se tentokrát chytl sám náš velitel) Jsem startoval. Uprostřed startu jsem ale z ničeho nic zahynul. Až později jsem zjistil, že jen pár metrů za mnou startoval netrpělivý Knife, který ovšem start nezvládl a svůj Fw použil jako motorovou pilu.Trosky jeho letounu pro mne byly smrtící. Další start. Tentokrát se všem Fw nájezd podařil. Při startu samotném jsem ale asi jedním kolem sjel z vyvýšené runwaye a opět jsem zůstal jen bezmocně ležet na břiše. Smutně jsem pak jen mohl sledovat, jak i Schwalbiny zápasí se zrádnou pastí. Některé startovaly opřené o svou ocasní část, zatím co příď i s podvozkovým kolem trčely bezmocně ve vzduchu. Jedna z nich také přišla o svůj podvozek a stála na nájezdu dráhy na svých turbínách. Rozezleni jsme se pak vypravili k velení letiště a docílili alespoň toho, že během půl hodiny byly v blízké vesnici zrekvírovány všechny koňské a volské potahy, pomocí kterých se naše stroje dostaly konečně na dráhu.
Start. Dávám plný výkon a můj Fw se majestátně rozjíždí. Jeho záď se zvedá a nebezpečně blízko se přede mnou objevuje konec dráhy. V poslední chvíli mocně přitahuji knipl, stroj naštěstí reaguje a poslušně se zvedá přímo nad hlavami vystrašeného letištního personálu. Po startu se během chvilky s formujeme a vyrážíme na předepsaný kurs 90. Usilovně stoupáme. Na rádiu vládne neskutečný zmatek, tak se nesnažím ani komunikovat a spokojuji se s vizuelním kontaktem se zbytkem Schwarmu a mým Rottenfürerem. Pouze se občas na přímý dotaz velitele pokouším odpovědět, že jsem v pořádku zhruba tam, kde mám být. Konečně máme ve výšce cca 8000m kontakt s formací nepřátelských bombardérů. Fw jsou značně dýchavičné a já jen smutně vzpomínám na svou Bf 109. Jediné, co přichází v úvahu je čelní útok. V tu chvíli se ale na nás již řítí skupina doprovodných Mustangů. Ve sluchátkách slyším velitele, který nás nabádá k pokračování v útoku, pokud to bude jen trochu možné a já jsem odhodlán svůj rozkaz splnit a zabránit těm bastardům v beztrestném bombardování našeho krásného města. Jeden ze stíhačů si ale vybral k útoku právě mne. Slyším ve sluchátkách varování svého velitele a v zápětí kolem mne prolítne sprška z nepřátelského kulometu. Nezbývá, než útok přerušit a zahájit úhybné manévry. Mustanga jsem sice setřásl, ale ztratil jsem část své pracně nabyté výšky a bombardéry jsou mezi tím pryč. Zkontroluji své letadlo, ale krom několika lehkých zásahů v křídle, žádné další poškození nepozoruji. Obracím stroj o 180 stupňů ve snaze unikající bombardéry pronásledovat. Se svým Schwarmem i Rottenfürerem jsem v tu chvíli ztratil kontakt a díky zmatku na rádiu se ho ani nepokouším navázat. Pouze na dotaz informuji o své situaci a záměrech. Jdeme teď každý na vlastní pěst. Znovu se dostávám do kontaktu se svazem bombardérů. Líný Fw je pomalu dolétává. Pokusy o nové nabrání výšky potřebné k útoku však selhávají. Bombardéry se opět začínají vzdalovat. Pokouším se tedy dostat pod ně s tím, že svůj stroj pak zvednu do svíčky a zaútočím. Bezvýsledně. Jakmile přitáhnu knipl ,stroj se začne potácet na pádovce a navíc se stávám snadným terčem palubních střelců. Cítím jak kulky kulometů bubnují o můj Fw, ramenem mi projede ostrá bolest, ale naštěstí nic vážného, jen škrábnutí od odražené střely. Je to ale pro mne důsledným varováním. Zanechávám marného snažení, posílám dávku na rozloučenou, o které vím, že stejně mine svůj cíl a odpoutávám se. Bezmocně a zatrpkle pak sleduji, jak si Me 262 rozebírají naši kořist a v rádiu posluchám nadšené výkřiky jejich pilotů. Chvíli ještě se skřípěním zubů sleduji vzdušný boj, pak navazuji kontakt se svým Rottenfürerem, který akorát přistává se svým poškozeným strojem na letišti u Frankfurtu. Můj stroj již také neběží tak, jak bych chtěl, dlouhodobé ždímání max. výkonu asi udělalo své a navíc můj kontakt s palubními střelci B-17 odnesl asi jeden válec. Nicméně jsem letuschopný, v nižší výšce si i udržuji rychlost a situace se nadále nezhoršuje. Přímo pode mnou je sice letiště Fürstenwalde, já ale otáčím svůj stroj směrem na východ a za chvíli se pode mnou objevuje Frankfurtské letiště. Bezpečně přistávám, hlemíždím tempem parkuji svůj Fw vedle svého Rottenfürera, odsunuji kryt kabiny, sundavám kuklu a vztekle s ní třískám o letištní plochu. Spolu pak seženeme Kübelwagen, do k terého upustíme trochu benzínu z našich letadel a odjíždíme do Frnkfurtu, kde v jednom zakouřeném baru posloucháme nad sklenicí šnapsu Lilli Marlene a já smutně vzpomínám na krásné časy s Bf 109...
S!:jamamoto:
No já jsem zaznamenal třikrát nepřátelské letadlo zničeno. První byla B-17, která letěla na pravém kraji formace, ačkoliv náše čtyřka "hnědých" swalbin měla útočit na B-24, tak jsem neodolal a vzal jsem ji na čelňák. Pak následovali útoky z boku na B-24, několik letadel (asi tři) dostali zásahy, z toho nejspíš ten jeden spadl. Pak jsem našel vedoucí "káčátko", B-24 svlastím skinem. Po pár neúspěšných pokusech o útok z boku (prostě jsem kolem ní pendloval, jak nějakej pejskek co čeká na kostičku), jsem se přece jenom dostal do dobré pozice pro střelbu a tak jsem tam poslal tu čtyřiadvacítku světlušek co jsem vezl sebou. Minul jsem, ale rakety explodovali kousek před bombrem a ten se rozpadl na milion součástek. Pak už jsem nějak zlenošil (protože jsem se kroutil ve svazu přes pět minut, nedostal jsem ani jeden zásah, tak jsem začal spoléhat na svoji nezranitelnost) a vrhnul se ze "šestý" mezi tři B-24, ani jsem si je neprohlídl a už mi střelec zhasnul žárovku v kabině.
S tím pojížděním to byla náhodou superbžunda:sm21: .
Upravil/a 3BAP_Cassius Chaerea dne 27-10-2005 17:44
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
