V prosinci 42 přišli Japonci s návrhem zřídit ponorkovou základnu v Malajsii, o kterou by se německé uboty opřely při výpadech do Indického oceánu. Tuto myšlenku velení odmítalo, ale události tento postoj změnily. 5. dubna 43 byla U-178 vyslána do Penangu aby zde zřídila ponorkovou základnu. Za pomoc se stavbou Němci Japoncům předali ponorku U-511.
Průběh boje o Atlantik se v květnu 43 začal nezvratně otáčet ve prospěch spojenců. Němci se proto rozhodli své úsilí rozšířit i do oblastí kde trasy nebyly tolik chráněny. Tím místem byl Indický oceán, kde v podstatě vládl mír. Dálkové uboty typu IX, které tou dobou převážně plnily své úkoly v jihoafrických vodách, dostaly rozkaz doplnit zásoby a přesunout se do Arabského moře. Ponorky měly do Penangu dorazit na konci září 43, tato skupina dostala jméno Monsun a většina strojů pocházela ze 12.flotily.
Očekávalo se že Monsun zde dosáhne stejných úspěchů jako ponorky vyslané k severní Americe počátkem 42 (operace Paukenschlag). Monsun však skončil hubenými výsledky nebo spíše fiaskem, příčinou byla především tou dobou již rozvinutá spojenecká zpravodajská síť. První vážnou potíží se kterou bylo třeba se vyrovnat, byla velká vzdálenost, kterou musely ponorky překonat na své nové působiště a již při přesunu utrpěly mnohé ztráty. Terčem se navíc staly i zásobovací ponorky. Z 11 ubotů, které byly do skupiny Monsun postupně vyčleněny, byly 4 potopeny již během tohoto přesunu! Ze dvou zásobovacích ponorek byla zničena jedna. Takže do bojových akcí v Indickém oceánu bylo nakonec nasazeno pouze 6 ponorek.
Jak již bylo řečeno, celá operace byla zpravodajsky monitorována a tak ani tyto uboty nedosáhly oslnivých výsledků. Zásobovací lodě byly včas odkláněny od oblastí slídících vlků.
U-852
Jednalo se o ponorku typu IXD2, vyznačovala se velmi dlouhým operačním dosahem a smutně proslula tím, že její velitel se dopustil válečného zločinu.
Ubot mířil do vod Indického oceánu a v noci 13-14.3. 44 potopil řecký parník Peleus. Kapitán aby zahladil stopy po této akci se rozhodl trosečníky postřílet, posádka na ně spustila střelbu z kulometů a házela granáty. 3 muži však přežili a byli zachráněni. Ponorku U-852 lokalizovaly a napadly v Arabském moři Wellingtony RAF startujícé z Adenu. Ponorka byla natolik poškozena, že byla nucena vplout na mělčinu 3.5. u pobřeží Somálska a na břehu byla zajata. Spojenecké vyšetřovatele nejprve zaujalo "letadlo" Fa330 přepravované ponorkou, jednalo se o vírník s pozorovatelem tažený ve výšce až 120m za ponorkou, který bylo možno rychle rozložit a zase složit. Posádka však opomněla zničit palubní deník. Eck a jeho 4 důstojníci byli za válečný zločin odsouzeni a popraveni. Je nutno zmínit, že tento incident byl ojedinělou událostí svého druhu. U-852 učinila jedinou plavbu 18.1.44-3.5.44 a potopila 2 lodě.
Základní údaje IXD2:
Posádka: 57
Max rychlost: 35,6/12,8 kmh pod vodou
operační dosah na hladině: 43 900 km
Výtlak: 1616/1803 t pod hladinou
Rozměry: 87,6 x 7,5 x 5,4 m (ponor)
Výzbroj: 22 torpéd (4 příďové a 2 zadní torpedomety)
1 x 105 mm , 1 x 37 mm, 1x 20 mm kanon.
Jenom abych to upřesnil. Primárním cílem nebylo pozabíjet trosečníky, ale zničit velké pole trosek které by mohly prozradit přítomnost ponorky než by se stačila dostatečně vzdálit.
Samozřejme že zničením trosek a vorů prakticky odsoudil trosečníky k smrti. Střelbou byli zabiti jen ctyři trosečníci, z asi 18 kteří se zachránili při potopení lodi, podle výpovědi těch co přežili.
Jako bez debaty byl Eck vůl a zaplatil za to. Ale např. Amíci v tomhle druhu sportu vedou před Němci o délku ponorky.
Osud šeptá bojovníkovi: "Nemůžeš odolat bouři" a bojovník šeptá: "já jsem bouře!"
Cíle úvodního tažení v Severním moři se daří naplňovat. Po 7 plavbách na max. obtížnost mám za sebou mnoho útoků na lodě a čeká mě zaminování-tyto oblasti však bývají střeženy. Z mise je taky záhodno vracet se s tučnou kořistí a zajatci. V 6 misi jsem si konečně vysloužil Typ IID, áčko je do bojů nevhodné. Velkou část plavby jsem se musel pohybovat výtlačnou rychlostí abych měl palivo na návrat a dbát proto aby měly dýzly maximální péči. Déčko se tedy v Severním moři může pohybovat rychleji , má přepracovanou věž odkud je lepší výhled, je zde UZO s nočním filtrem pro efektivnější hladinové útoky. Pro osmou misi mi navíc do ubotu nainstalovali nové baterie dodávající +25% kapacity, ještě urguju velitelství o lepší panceřování věže.
Při výsadku agenta v Irsku se celá akce propálila a pořádali na mě hon, exploze hlubiné bomby vážně zranila jednoho člena posádky, ale včasná pomoc důstojníka odvrátila jeho smrt. Počasí v Severním moři bylo na podzim a v zimě hrozné, časté bouře měly neblahý dopad na morálku, dlouhé zatažené noci střídají husté denní mlhy. Jednou byla mlha tak hustá, že jsem k lodi prostě připlul a vyzval posádku k evakuaci, ta však odmítla, vystřelila světlici a zkusila uniknout. Začal jsem proto nepřítele ostřelovat 20 mm kanonem, asi po 10 minutách se z mlhy vynořila korveta a vedla na nás střelbu předním dělem, kterou mě zahnala pod hladinu. 1 námořník onemocněl tuberkulozou, chování dalšího, který vychvaloval komunismus mezi posádkou jsem vyřešil domluvou, jiný vedl pošměšky na mou adresu a tak byl postaven před vojenský soud. 1 námořník se psychicky zlomil při bombardování v hlubině a byl vyhozen - po návratu na základnu. Posádka si dopřála dovolenou v Alpách pro utužení morálky a za dobrou práci.
Uhoře je třeba pravidelně servisovat ...
V osmé misi mám v torpedometech 9 min, ve skladu další 3 a pouze jediné torpedo pro cestu zpět, počasí je opět mizerný...
Poslední misi na kterou jsme vezli miny do blízkosti jihozápadního cípu VB jsem předpokládal jako spíše odpočinkovou, dokonce jsem v příručním skladu našel láhve šampusu s blahopřáním přímo od Donitze. Bohužel Lamanšský průliv je velmi dobře střežen a přes den jsme raději zůstali pod hladinou, krátce před cílem jsem situaci s pokládkou podcenil, nechtělo se mi opět čekat než přijde noc a zachytil nás letecký průzkum, za chvíli už se naším směrem řítila skupina DD. Šli po nás dlouho a v mělkých vodách, jednou do prásklo tak blízko, že se rozkymácel celý člun. Unikli jsme s odřeným břichem a nakladli 12 vajec přesně podle plánu. Byl jsem rád, že jsme se tohoto nákladu konečně zbavili. Na cestě zpět nás opět zachytili uprostřed Kanálu, grilovačka trvala asi hodinu, posadil jsem ubot na dno a čekal až se to přežene.
Když jsme se dostali z této pasti , přišel rozkaz prověřit jednu naší ponorku nedaleko od nás, snad to budou jen technické potíže. Našli jsme ji na hladině ale nikdo na nás nereagoval, vydal jsem se se strojníkem zlověstnou situaci prověřit a vzali jsme si masky, když jsme sestoupili dovnitř, našli jsme celou posádku otrávenou... Narazili jsme cestou domů ještě na 1 frachtr na který padlo naše jedilé torpedo, Kvůli vysokým vlnám jsem zvolil hladinový útok, z věžového UZO je lepší výhled a v noci je k nezaplacení. Podmínky neumožnily nic moc co odměřovat, žádné pravítko a úhloměr, tady pomůže jen hrubý odhad a G7čku jsme vypustili asi z 700m, dostal to na zadek a zmrzačená loď visela předkem nad hladinou. Vítr se po chvíli naštěstí trochu zklidnil.
Zajat byl kapitána a strojník, ostatním jsme rozdali potraviny a dlouho jsme pak z vraku rabovali drahocené pneumatiky, je to skvělá kořist a bude náležitě zpeněžena. Několik dávek z dvacítky pak trápení lodi navždy ukončilo.
Po deváté misi už byla únava posádky tak vysoká, že jsem raději požádal o 21 denní dovolenou, což bylo promptně i s ohledem na naše úspěchy schváleno. Není divu taková služba se musí na lidech podepsat...Ihned po návratu z Alp jsem dostal nové příkazy, čeká nás norské tažení, posádka zatím nemá tušení, musím zajistit přejímku zásob, dotankovat nádrže, naskladnit uhoře, dostatek potravin a taky rozmanitost nebo budou zase remcat, taky pravé kafe pro povzbuzení, náhradní díly a dostatek zdravotnických zásob a další drobný materiál, ještě nám instalují vylepšený hydrofon a dostali nový krycí nátěr...
Během probíhajícího norského tažení , kterého se aktivně účastníme, nás poslali na další minovačku k přístavu Portsmouth, za týden jsme zpět. Vede tam zužující se průliv a všude křižuje ostraha a čilý námořní ruch, hloubka je tu cca 20m. Jasná noc mě nutila zůstat pod vodou, abych obešel zábrany, zařadil jsem se za pomalý frachtr, který mě dovedl až k ústí přístavu-vidím maják jak otáčí světlo do noci. 40% baterie je v háji, ale jsem na místě. Pro výměnu vzduchu občas vynořím věž. Položím to tady pěkně do cesty před vstupem do přístavu, asi 300m pás. Miny z torpedometů jsou venku, ale musím naládovat ještě 3 ze skladu, trvá jim to sakra dlouho, než se rozední chci být odsud už co nejdál. Od hydrofonu nás ani nemusí upozornit že se k nám blíží hlídka, zvuk jejích šroubů rezonuje celým nitrem ubotu. Vysunuju periskop a 100m od nás pluje korveta, po chvíli zastaví motory a poslouchá, sedáme jemně na dno, je pár desítek metrů od nás, chlapi klid a hlavně ticho! Zase se rozjede a shazuje několik náloží, nicméně pluje v klidu dál situaci neeskaluje, popraskaly žárovky, poškozená je věž a dýzl, nic vážného, několik vojáků je zraněno, radista jim zastavuje krvácení a strojníci se vrhli na opravy...Vejce jsou konečně naládované, zvednu ubot ze dna a srovnám do směru ať je to pěkně v linii, magnetické miny se aktivují až za několik dnů. Nabrali jsme už přes 2 kubíky vody, ale neodvažuju se zapnout čerpadlo.
Zůstávám pod vodou a zvyšuju rychlost, držím se poblíž lodě plující ven průlivem. Je to úmorná mise, neustále čekuju hloubku pod kýlem, ta je jen pár metrů a situaci kolem. Jsme už relativně venku na širokém moři, ale Slunce už vyšlo, hlídky stále krouží kolem, naposledy vyměním vzduch a sedám na dno, je tu stále mělčina, posílám důstojníky se vyspat a sám držím hlídku, čekáme na dně celý den až do soumraku, nechávám naše jediné torpedo přemístit za skladu do torpedometu. 80% baterie pryč. Všude kolem plují tučné cíle.
Noc je zde, ale kousek od nás se blíží malý tanker, hlídky jsou od nás daleko, než sem doplují, budu pryč, zahřívám torpedo T3 a manévruju do útočné pozice, nastavuju úhel 90° a magnetickou roznětku, budu střílet od oka, nelze minout, je to asi 500m, tanker rychle dosedá na mělčinu a nástavby zůstanou vidět nad hladinou. Prchám pryč, ždímám z baterií poslední energii, hlídky se stahují úplně jiným směrem a jsem z toho venku. Radista Kubicek dostane kříž za záchranu životů. Snad už nás tam nikdy nepošlou.
Jaro 1940. Drželi nás týden na základně a je to tady, invaze do Norska vypukla, naším úkolem je vnější zajištění invazního konvoje do Narviku, ke kterému jsme se připojili severně od naší základny Wilhelmshaven. Nemáme bojovat s případnými nájezdníky, ale musíme hlásit každý kontakt. Udržuju si velký odstup severozápadně od konvoje, v pravidelných intervalech jdu pod vodu a poslouchám, máme k dispozici nový hydrofon GHG-Balkon.
Nechal jsem na velitelství mého vrchního strojníka a radistu, budou se zde také podílet na vývoji a zdokonalení našich zbraní. Jako náhrada na palubě jsou sice dobří důstojníci, ale bojové zkušenosti a respekt posádky je třeba si odkroutit.
Po úspěšném splnění rozkazů se vracíme zpět a v dalších misích nadále bojujeme v Severním moři s nepřítelem, který se snaží narušit naše bojové úsilí v Norsku.
Bitva vrcholí asi po 2 měsících druhým doprovodem, naše torpedoborce mezitím utrpěly zdrcující ztráty, rozkazy zní ubránit konvoj a bojovat do posledního muže. Nafasovali jsme ale T2 se starými zapalovači, je jich plný sklad a nemám v ně důvěru. Po čas plavby na sever na nás nepřítel sice doráží, ale stahuje se zase zpět. Těsně před cílem k nám nepřítel míří s velkou přesilou, ale já už nemám žádná torpeda, můj sklad je prázdný. Radista od hydrofonu hlásí vzdálené exploze hlubinných pum, kamarádi jsou pod útokem. Posílám sice zprávu o vizuálním kontaktu s početným svazem, který směřuje přímo na konvoj, ale už to je asi k ničemu a naše letectvo není nikde. Sleduji husté ale dočasné mlze úderný svaz a snažím se na sebe alespoň upoutat pozornost abych našemu už notně zdecimovanému pomalému konvoji získal drahocenný čas. Jsou zde hluboké vody a úspěšně unikám před lovci, bude to však něco platné? ...
...Donitz všechny své vlky nakonec stahuje zpět na základny, velitelé nadávají na nefunkční uhoře, Prien hlásí, že přímo před ním zastavil britský křižník a z plné salvy selhala všechna torpeda! Nečeká nás uvítací výbor ani odměny.
Útok na osamocenou fregatu, klíčem k úspěchu je překvapení , dobře manévrovat a udržet se v zadní polosféře, protože bude usilovat dostat se do palebné pozice pro přední kanon.
Rozstřílejte strojovnu a každý pohyb po palubě. Nakonec to vzdává a spouští záchranné čluny.
Fregatu, v r.1940? 20mm prskavkou? Navíc na fregatu, která vůbec nevypadá jako fregata, ale vypadá jako něco úplně jinýho? Se stěžněm vzadu a radarem, v r.1940?
Za všech okolností zůstávám klaunem. To mě staví na daleko vyšší úroveň než je jakýkoliv politik.
SC7 byl jeden z prvních konvojů, který utrpěl ztráty po útoku vlčí smečkou ponorek. V noci 21.9.1940 se rychlý konvoj HX72 stal obětí ponorkového útoku, při němž šlo ke dnu 11 plavidel (z celkem 41 lodí). Vedoucí konvoje si byl jist, že na něj zaútočily nejméně 2 uboty. Zdálo se, že ponorky začly své útoky koordinovat. Tuto doměnku potvrdily i zkušenosti pomalého konvoje SC7.
Konvoj představoval nesourodé seskupení různých lodí shromážděných v kanadském přístavu Sydney, mířících do Liverpoolu. Předpokládala se rychlost plavby 15kmh, ale některé lodě ze sebe dostaly maximálně 9kmh.
Brzy ráno 16.9. se jedna z lodí stala obětí výbuchu, jediná loď doprovohu HMS Scarborough s tím nemohla nic dělat. U-48 objevila tento slabě chráněný konvoj a vyslala do Lorientu zprávu o směru a rychlosti. 5 ponorek dostalo rozkaz na tuto skupinu zaútočit. První šel ke dnu tanker Languedoc a o 2 minuty později obchodka Scoresby. Konvoj posílily korvety HMS Leith, HMS Fowey, HMS Bluebell a HMS Heartsease, celý 17. říjen pilně kroužily kolem konvoje. Jenže konvoj byl roztažen na délku 30km a některé posádky ani nevěděly, že jsou pod útokem.
U-48 sledovala a předávala info o konvoji SC7 do doby kdy ji letoun Sunderland nezahnal pod hladinu. Pronásledování se ujaly U-38, U-46, U-100 a U-99 (posledním třem velela ponorková esa Endrass, Schepke a Kretschmer). 18.10. šlo ke dnu 7 lodí včetně americké lodi Greekirk s nákladem železné rudy, která šla ke dnu jako kámen i s 36 členy posádky. 4 další lodě byly poškozeny. To nejhorší na konvoj teprve čekalo. Následující den šlo ke dnu 9 lodí včetně SS Empire Brigand, plný nákladních vozů. Ztracena byla i loď velitele konvoje SS Assyrian a taká SS Fiscus s nákladem ocelových ingotů.
Konvoj přišel o 20 lodí z 35, to představovalo 80 869 tun. Následně se smečka odpoutala a vrhla se na další nedaleký konvoj HX79, který připravila o 14 lodí. Všechny zmíněné stroje byly uboty typ VIIB.
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
