Nejsem sice znalec na trhaviny..ale obecně podle mě platí..pokud výbuch provedeme v uzavřeném prostoru je jeho učinek zdrcující i při prostém igelitovém obalu nálože...tj pokud vezmu v potaz výbuch náboje/granátu v uzavřeném prostoru kontrukce křídla musí být jeho účinek zdrcující na konstrukci obalu křídla, kde se navíc (mrška jedna šikovná) obohatí o ty střepiny z potahu..např.
a obráceně..pokud náboj/granát nedokázal proniknout do uzavřeného prostoru.."pouze" neškodně vybuchl na povrchu a poškrábal potah..takže čistě logicky..by měl být daleko zničující zásah právě do měkkých částí letdla (křídlo, ocas, trup apod) nežli např. do chráněné motorové jednotky. nedávno jsem zrovna viděl fotokulomet utoku 110 na liberátora....sedí mu za ocasem a praží to do něj dvackou..a ono se celkem hownou děje...dokonce nezastavil ani jeden motor..zato když se opřel do spodního a zadního střelce (kabinky s malým rozměrem) udělal z něj fašírku.
samozřejmě uznávám že proložit výbušnou patronku sem tam prubojnou je pak zcela logické řešení a propo mužete mi pls. někdo popsat jak funguje to zpoždění iniciace výbuchu u prubojných patron?..je tam nějakej mezičlánek , který to zpozdí?..a nebo je to jen mechanicky dáno nárazem a následným posunem nálože? (asi blbost)...vubec si to neumím představit. díky.
Nevím jak to přesně bylo u let. kanónové munice, ale dělostřelecké granáty byly buď s nárazovým (čelním) zapalovačem, který přivedl granát k výbuchu ihned při kontaktu s překážkou (vhodný na měkké nepancéřované cíle) nebo granáty s tzv. dnovým zapalovačem. Tento granát měl jednak mnohem pevnější stěny a hrot a zapalovač byl umístěn na opačné straně od hrotu. Což zajistilo jisté asi mikrosekundové zpoždění, které právě stačilo, aby granát pronikl do materiálu. Opravte mě pokud je to jinak.
Oleg by se asi smál, když by četl, co vše si myslíte o jeho simu ...
:))
Porazit nepřítele a dát mu život může vypadat jako projev laskavosti,
ale ve skutečnosti to je to nejkrutější, co poraženého může potkat. [samurajský pohled na zajetí]
VGR_Lekk napsal:
Nejsem sice znalec na trhaviny..ale obecně podle mě platí..pokud výbuch provedeme v uzavřeném prostoru je jeho učinek zdrcující i při prostém igelitovém obalu nálože...tj pokud vezmu v potaz výbuch náboje/granátu v uzavřeném prostoru kontrukce křídla musí být jeho účinek zdrcující na konstrukci obalu křídla, kde se navíc (mrška jedna šikovná) obohatí o ty střepiny z potahu..např.
a obráceně..pokud náboj/granát nedokázal proniknout do uzavřeného prostoru.."pouze" neškodně vybuchl na povrchu a poškrábal potah..takže čistě logicky..by měl být daleko zničující zásah právě do měkkých částí letdla (křídlo, ocas, trup apod) nežli např. do chráněné motorové jednotky. nedávno jsem zrovna viděl fotokulomet utoku 110 na liberátora....sedí mu za ocasem a praží to do něj dvackou..a ono se celkem hownou děje...dokonce nezastavil ani jeden motor..zato když se opřel do spodního a zadního střelce (kabinky s malým rozměrem) udělal z něj fašírku.
samozřejmě uznávám že proložit výbušnou patronku sem tam prubojnou je pak zcela logické řešení a propo mužete mi pls. někdo popsat jak funguje to zpoždění iniciace výbuchu u prubojných patron?..je tam nějakej mezičlánek , který to zpozdí?..a nebo je to jen mechanicky dáno nárazem a následným posunem nálože? (asi blbost)...vubec si to neumím představit. díky.
Toto platí pouze v případě, že stěny uzavřeného prostoru mají stejnou odolnost. V případě, že jedna stěna má výrazně nižší odolnost, v našem případě potah, pak energie odchází právě nejslabším místem. Na stejném principu má tank ABRAMS vytvořené úložiště munice. Na horní části věže jsou panely se sníženou odolností, které při explozi odletí a energie exploze se uvolní tímto otvorem a nešíří se do věže, kde by to ohrozilo posádku.
Podívej se také na poškození letadel na dobových fotkách. Projektily MG ztrhaly potah, ale nosníky a žebra jsou takřka netknutá. Navíc potah je s podivuhodnou přesností stržen přesně podél nosníků a často velikost otvoru bývá vymezen právě prostorem mezi žebry nebo nosníky.
Odhaduji, že největší odolnosti křídel dosahoval Fw190, Spit nebo P-47 právě díky vysoké hustotě žeber a nosníků. Jestli chceš, můžeš na to nahlížet asi jako na loď, která má podpalubí rozčleněno na mnoho přepážek.
Ještě bych si dovolil malou poznámku, která možná napoví. Rozeznáváme dva druhy ručních granátů – útočný a obranný. Útočný granát se hází z blízkosti a není nutné jej házet z úkrytu, kdežto obranný ano.
Jaký je v nich rozdíl? Existují samozřejmě čistě útočné a obranné granáty, ale také univerzální, které mohou fungovat jako útočný nebo obranný a na těch vysvětlím rozdíl.
Takže máme granát, který má plastové nebo plechové pouzdro naplněné trhavinou. Takový granát je útočným granátem a ve své podstatě je to jako typ projektilu MG. Ničivý potenciál takového granátu je založen pouze na tlakové vlně vyvolané explozí trhaviny. Tedy svým způsobem je tento ničivý potenciál značně prostorově omezen, proto je používán při útoku a lze jej házet bez nutnosti krytí. Samozřejmě je nutné dodržet bezpečnou vzdálenost. Nicméně ničivý účinek exploze je tedy malý, řekněme poloměr účinné tlakové vlny bude kolem 2,,5 – 5m.
Teď vezmeme ten samý granát, vložíme jej do tzv. zesilovacího pouzdra. Nejedná se o nic jiného, než o litinový nebo ocelový obal. Výsledný efekt bude ten, že než dojde k roztržení, dojde k vyššímu tlaku uvnitř granátu, protože na roztržení pouzdra je potřebná větší síla. Takže tu už máme větší tlak. Může to mít i vliv na účinnost tlakové vlny? To nechám na vás. Ale to není všechno. Po explozi se pouzdro roztrhá na střepiny, které mohou mít dosah až 200m. Proto se obranný granát hází z úkrytu, protože na 25 – 50m by se zabil i ten, který granát hází.
Takže pokud budu mít dva projektily o stejném objemu trhaviny, ale jeden bude mít menší hmotnost pouzdra, tedy v konečném důsledku menší hmotnost střepin, pak bude účinnější projektil s vyšší hmotností pouzdra, protože kromě exploze, bude cíl ničen i střepinami a to chtěl říci Mike. Větší podíl na ničení cíle mají střepiny, než samotná exploze. Ta má mnohem menší dosah, než střepiny. Ale hodně záleží na poměru hmotnosti pouzdra a trhaviny. MG se asi jevily jako účinnější v ráži 20mm, protože tam bylo výrazně vyšší množství trhaviny, ale ve větších rážích mohly mít účinek nižší, než projektily s o něco menší hmotností trhaviny, ale výrazně větší hmotností střepin.
Samozřejmě, že je lepší, pokud projektil exploduje uvnitř konstrukce. To nepopírám, ale „neškodná exploze na povrchu“ u letadel moc neexistuje, pokud nebudeme mluvit o pancéřování letadel. Konkrétně teď mluvím o křídle. Exploze na povrchu způsobí taktéž závažné poškození letounu. Těch 5mm duralu těžko odolá explozi. Záleží na tom, jaká je hustota žeber a nosníků. Podle toho dojde k vytržení potahu o příslušné velikosti plochy.
O zapalovačích zase jindy. Ale skoro si to Kojaku trefil.
Upravil/a 313_Gryzlov dne 28-02-2007 07:35
Kojak: K tym zapalovacom mala korekcia. Aj celny zapalovac moze byt nastaveny na okamzitu funkciu, alebo s oneskorenim. V prvom pripade chcem, aby granat vybuchol na povrchu - ostrelovanie nekrytej pechoty, v druhom pripade, ked ma vybuchnut v hlbke materialu - strelba na zakopy ci budovy.
Dnove zapalovace sa pouzivaju u specialnych protipancierovych striel - lodne AP, ci pozemne AT granaty. Tam strela prenika velmi hrubym pancierom a sily su take, ze normalna strela s celnym zapalovacom nastavenym na oneskorenie by ich nevydrzala a bola by znicena - bez prieniku pancierom a zrejme aj vybuchu. Takze sa do dutiny v dne ulozi naloz, zapalovac, ktory aktivuje zotrvacnost pri naraze a ocelovy predok prenika pancierom, k vybuchu dochadza az po prieniku.
U lietadiel sa ale pokial viem pouzivaju strely s okamzitou funkciou. Potrebujes totiz spolahlivu exploziu strely pri zasahu lietadla. Oneskorena funkcia by sice pri zasahu motora mala uzasny efekt, lenze tento zasah je menej pravdepodobny a pri zasahu kridla by nim neskodne preletela a nanajvys ho perforovala niekolkymi crepinami z blizkeho vybuchu.
Gryzlov - triestivy vs. vysokovybusny: To porovnanie s rucnymi granatmi je dobre, ale treba upozornit, ze tu sa bavime o granatoch, ktore su strielane z rovnakej hlavne a poziadavkou na podobnu balisticku krivku = ~rovnaky objem strely. Takze vybusnina ide na ukor crepin a naopak. Pri roznych kalibroch je to na uvahu.
Co je ucinnejsie a kedy IMO zavisi od miesta zasahu. Zasah kridla by som pokladal za efektivnejsi u MG (znamy trup Spita), kde tlakova vlna trha obal a nici letovu stabilitu, crepiny budu IMO stale malo ucinne na zdemolovanie nosnikov. Pri zasahu vitalnych casti ako motory a riadenie by som skor vsadil na triestive strely, kedze crepiny budu schopne skor preniknut dovnutra a sposobit skodu.
Upravil/a Mungo dne 01-03-2007 11:59
Kdyby někdo našel něco podobného pro Hispano, MG 151/20 nebo i jiné kanóny, bylo by to fajn
EDIT:
Křídlo letounu Bf109
Tloušťka potahu: u kořene 2mm, na konci křídla 1mm.
Tloušťka stojiny nosníku 1 až 1,5mm.
Upravil/a 313_Gryzlov dne 05-03-2007 13:40
313_Gryzlov napsal:
Na níže uvedené adrese je fotografie křídla Bf109 po zásahu projektilů ze ŠVAKu.
Kdykoliv vidím podobné obrázky, musím se usmát nad výroky typu "letoun se po zásazích osmi projektily lehkého flaku vrátil na základnu", které občas člověk najde v literatuře...
Filip
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
)
