3IAP_Messik napsal:
...Celkem sem se při posledním letu bál nad Windau, prostřílenej jak řešeto ale naštěstí jediné vážnější zranění koupil střelec v trupu.. mělo to atmosféru a od toho jsou speciálky. Pěkné a dík :sm20::sm20::sm20::messik:
Já když se přestával bát (za Windau), tak se ze mne stalo světlo a teplo
Rád bych poděkoval všem organizačně zainteresovaným v čele s Fučidou a Gryzlovem, že dokázali zorganizovat takovouhle dvoudenní, atmosférou překypující věc. Pánové zasloužíte si hlobokou poklonu,poděkování a uznání všech zůčastněných:sm20::sm20::sm20:....SALUTE!!!!!!
Rád bych poděkoval i všem zůčastněným at už LW nebo VVS....pánové díky,byli jste skvělí a byla pro mě čest se po vašem boku zase něčemu přiučit....DÍKY!!!!!:sm34:
Fuči, už jsem ti řekl, že se mi ten tvůj Kurland na konec líbil ?
Měl jsem z toho na začátku divný (až špatný) pocit, že co by bombery tam budem jen na odstřel.
Ale pak to dopadlo celkem dobře (mmj i díky těm našim "oklikám" :hoper: )
A jsem si i všiml, že flaky u cíle druhého dne byly vůči nám poměrně "přívětivé" a ne takové, jakých jsem se bál Upravil/a Hoper dne 12-03-2006 18:20
pátek:
Sedám do letadla těsně před akcí, narychlo stahuji skinpack (a mimochodem zjišťuji, že mi je ku ničemu, poněvadž barryho skin se mi zobrazil až po 20-ti minutách, takže žádné urychlení se nekonalo). Spouštím ILa a už se objevuji na ploše a sleduji šťastlivce, kteří vytvářejí kouřové signály ještě před startem.
Bereme si 1 x SC500 a letíme na severovýchod. Po chvíli měníme směr na východ a po chvíli kroužení v cílové oblasti nacházíme tanky (teda našel je barry, já jsem byl rád že se ho držím a občas jsem kouknul na zem). Parry zaútočil jako první. Jeden tank v čudu. odhodil jsem jen chvilku po něm. Další dva kusy k odpisu. Tak to bychom měli.
Stoupám za barrym a koukám po obloze. ve sluchátchách slyším informace o ruské střelbě na naše letouny. S barrym točíme proti sobě. Snažím se identifikovat doty na obloze. Zjišťuji, že nevím, kde je barry. Od barryho dostávám rozkaz stoupat na západ. Ohlížím seč kolem sebe. všude čisto. Nabírám západní kurs...tma.
sobota:
Dostáváme rozkaz zamotat si hlavu ve vlastních letounech. Plníme na výtečnou. Jen nevím, jestli jsem nedostal křeče do rukou. barry je bez pum neposednější než včera a mám co dělat, abych se mu při jeho obratech držel na křídle. Po dlouhém kroužení potkáváme nepřátelské letouny. SD přvahou výšky se za jedním z nich pouštím, ale sovětský letoun doháním jen s velkými obtížemi. Nedoženu jej. Chystám se k obratu, ale v tom sovětský pilot mění směr. Zkouší na mě barrel a daří se mu. za chvíli se v pozici lovné zvěře ocitám já. Letím nízko u země na sever a dostávám zásahy do motoru a levého křídla. Také nádrž je plná děr. Dochází mi palivo a já nouzově přistávám. Vyskočím z letadla a utíkám k nejbližší zaznamenané silnici. Potkávám štábní Opel pouze s řidičem. Z jeho zmatené řeči jsem vyroZumněl, že se celá základna chystá k evakuaci. Štěstí že jsem jej potkal. Jinak bych skončil na sibiři.
Na letišti sedám do nového stroje a startuji s celou skupinou k dalším nekonečným hodinám kroužení. Před tím se ale s bombami vydáme k nepřátelskému letišti. Zasahuji jeden letoun na stojánce. V tom přichází rozkaz k přerušení útoku. Fučoun to prý neschvaluje - asi aby dostal lepší celu. Bylo mu to prd platné. Nakonec skončil o dvě cely dál a každou noc nám zpříjemňuje svým chrápáním. Stále nám nemůže ten útok na letiště zapomenout.
Patek
Start s karbenatkama. Fajlow to nezvladl, protoze nevi, jakej je Sabot navigator. Slepe veril, ze Flugfeld vede primo na jih a zapalil les :sm20: To nam to zacina. 20 minut letu nekam. Pry ze jsou na zemi tanky. Vsichni zacali bombardovat, jen ja samozrejme vidim na zemi kulovy. Po sestistempadesatemosmem preletu neco vidim a "bombarduji". Samozrejme vedle, ale min nez jsem cekal :lucka2: Proste nesnasim bombeni uz od jedenactyricatehoho, no. Stoupani a hlidani. Rudidlo hlasi ze po nem jde Kobra. Kazdy ho ignoruje. Musel dostat chudak PK, aby jsme ho zacali brat vazne. Boj s kobrama. Samozrejme, ze mi vzdycky mrcha brejkne a trefim prd. Konecne zacina dochazet benzin a vysvobozuje me z potupy. Let domu klidny, pristani rutina. Pote instrukce, ze se rozdelime a budeme hlidkovat na smeny. Kratce receno, sed a za 40 minut dej FLY. :sleep: Taxem sedel a cumel na Southpark. (Ano, mam v kokpitu notebook, tehdy uz ho Nemci meli) :sm12: Kupodivu jsem nestihl druhy dil, pac pry jakoze start ci co. Befehl je Befehl. Stoupani doprava do peti (tehdy me to jeste tak nes*alo). Chvili nic a pak to prislo....Yaky. Nevim proc, ale 3 se zavesili za me. Asi smrdim chlastem nebo co. Zbyli (mozna 1 nebo 2, nevim) se pustil(i) do Sabota kryteho Esquilaxem. Dopadlo to jak muselo a jak jiz bylo receno jinymi. Zato ja se naramne bavil :sm9: Asi 20 minut jsem ty 3 vorechy tahal z tech 5ti asi do 7mi silou meinen BMW. Po tu dobu Fucida a spol v klidu masakrovali sturmoviky dole a pochvalovali si jakej na to maji klid :sm16:
Konecne to ten Untermesch prestalo bavit a sli dolu otravovat taky nekoho jineho. Ja mohl z toho stromu konecne taky. Nad zalivem jsem objevil osameleho Yaka. Asi nervama nebo kocovinou jsem vystrelil o 2 sekundy driv nez jsem mel, ta mrcha brejkla a bylo po prdeli. Nakonec spadla do vody a sestrel mel Esquilax. Vic letadel pak nejak uz nebylo. Pristani a pry nase skupina pro dnesek volno. Sel jsem rovnou na bar naproti pipe! :sm42:
Sobota
Pry hlidkovat nad Libau a Ciravou. Hm. Opet mi "zeshora" zakazali Pfeila, co tam chudak stal v hangaru, pry na horsi casy. Kecy! Ani tricitky jsem neukecal a to jsem si je dokonce chtel SAM namontovat. Chjo! Berem plnou stavu a pro zmenu stoupame doprava. Opet ve vysce 5 potkavame nase zname Yaky. Tentokrat se asi spatne vyspali, protoze hned me chteli dva soudruzi headonovat. Zacal jsem svoji vcerejsi taktikou "nudle z nosu" tahat Yaky z jejich prostredi. Ale protestovali dost razne tim, ze mi ustrelil nakej hovad smerovku. Pche, nepotrebuju, alespon to lip postoupa. Druha davka do kozichu mi prodetavela nadrz a uz me docela nakrkla. Vzal jsem svych 5 tun (Fokous mel z toho jen 4) a poslal ho tam, kam konstrukter nezamyslel. Dolu! Yak zmizel kdovi kde. Jak jsem si tak padal :sm50:, tak Sabot zahlasil sturmoviky u letiste a cerny kour ze me. Chtel jsem rychle znat pozici bitevniku, at do nich vysypu zasobniky, dokud mi to leti. Z bitevniku se ale vyklubala halucinace a navic ne ten den posledni....:sm6: Asi ve trech nad letistem mi doslo palivo, tak jsem mechanikum vratil Blanik a cekal v trave na ostani. Dalsi start, dalsi toceni doprava jak vitr v bedne, dalsi nuda. Bavim se tim, ze stoupam nad 7 a kreslim nemravne obrazy po obloze. Zahadna hlaska, ze nase pozemni jednotky jsou pod utokem v H21, coz je Cirava, s nami konecne zamavala. Zoomnul jsem tam absurdni rychlosti abych tam nasel hovno :sm37: Pote Sabot opet neomylne zahlasil strelbu na pozemni cile a opet halucinace. Mel by se lecit...
Opet stoupame nad Libau a krouzime jak hovnivalove doprava a blbe cumime. Po vylitani paliva jdem zas sedat. Pri klesani sem zahlid, jaxe mi v pristavu sklebi ryba. Dostala dlouhou davku..... Nastvane sedam. Uz ani nevim kterej vocas to navrhnul jsem at jim jdeme neco hodit na hlavu. Chytlo se to a vysledek znate. A nikdy se NEOMLUVIM! :sm38:
Jinak ten prelet byl tak jedina vec co mi libila, opravdu supr atmosfera, skoro kazdej Fokous jinej, po tom vsem (nebo spis nicem) to bylo moc pekny. Nakonec dosedam posledni a vychutnavam si celou jednotku pohromade. :sm35:
Hele, kdo mate nejaky tracky nebo screenshoty, udelejte z toho nejakou galerii pro zdejsi web. Fotky jsou tu porad sama hospoda s nejakyma divnyma typkama .
Panove SALUTE vsem organizatorum a zucastnenym !
Byl to mazec !!! A melo to absolutne super atmosferu !
A jsem rad ze jsem to prezil. Po utoku na B-25 nad Windau jsem musel skakat z horici masiny a mel jsem opravdu na male.
Take timto dekuji svemu cislu 40.StL_Patrikhuhu za prikladnou spolupraci !
Report dodam(snad) jeste jsem nemel cas a nevidel vsechny tracky.
[img]http://i74.photobucket.com/albums/i255/xHorst/Avatar/founder_gold_en_zps81618c02.png[/img] is not a valid Image.
40.StL_Horst
7.5.1945,
5:00 - jako jeden z prvních vylézám z postele, na východním obzoru už začíná svítat. Kolikrát jsem již za tímto horizontem mizel a znovu se vracel? Kolikrát podobný let ještě prodělám? Wehrmacht i jednotky Waffen-SS bojují svou poslední bitvu, i Luftwaffe nabírá dnes ráno zbytky sil. Není čas dlouze se zamýšlet. Snídaně je prostá, ale docela vydatná – chléb, trocha špeku, sýr, máslo a vejce. Znovu myslím na naše vojáky držící přední linie.
6:00 – přichází denní rozkaz od generála Pflugbeila. Tenhle člověk snad nikdy nespí. Poslední dny jsou stále stejné, hlídky nad frontovými a evakuačními jednotkami. Někdy pokrýt zásobovací konvoj. Mám v přímém řízení 6. a 8. Staffel a svůj Stabs Schwarm. Dohromady bylo ke včerejšímu večeru hlášených u těchto jednotek pouze 20 bojeschopných Fw 190 i s piloty – tabulkový stav by měl čítat 36 strojů. Trápí nás i tenčící se zásoby paliva, naopak municí jsme zásobováni dobře. Můžeme tedy aspoň své Focke-Wulfy tahat po zemi za pomoci koňských povozů a střílet srnky 20ti milimetrovými granáty. Představa je to veselá, ale realita je mnohem krutější. 8. Staffel je dislokována na Ciravě, 6. Staffel je u nás - na letišti Grobin. Pflugbeil je starý lišák, nedává nesmyslné rozkazy, jakých jsme byli svědky již mnohokráte.Dnes mám ale určité pochybnosti – i tak slabé síly budou dále rozděleny kvůli nutnosti udržovat hlídku jak nad frontou, tak i nad Libau – 5. Staffel je v současnosti úplně nebojeschopná a až do 10. května u ní byly pozastavena operační činnost – dislokována je taktéž na Ciravě. 7. Staffel operuje společně s částí I. Gruppe ze Zabelnu. Zbývá nám tedy právě oněch 20 strojů.
Hlídky začnou od devíti hodin – přibližně hodinu a půl by se o ně měla starat 8. Staffel z Ciravy, poté je vystřídáme my, tedy Stabs Schwarm II. Gruppe a 6. Staffel. Má kombinovaná jednotka by měla ještě předtím podpořit pozemní vojska v jihovýchodním úseku fronty, kde bylo hlášeno větší uskupení sovětských tanků. Tyto útoky jsou v jednotce nepopulární – ode dne, kdy bitevníci z SG3 přeletěli zpátky do Německa je toto na nás - a značně nám to komplikuje obvyklou stíhací práci. Po odhození bomb na frontové síle máme provést v oblasti volný lov – frontovou hlídku naopak převezme přibližně od jedenácti hodin 8. Staffel. Bude to dneska pořádný kolotoč.
7:00 – všichni piloti jsou již na nohou, zbrojíři navěšují na naše Fw 190 A-8 a A-9 těžké 500kg tříštivé pumy. Nádrže jsou dotankované po okraj. S veliteli obou Staffeln domlouvám podrobnosti akcí, do startů zbývají asi dvě hodiny. Sleduji jednoho pilota mého Schwarmu Uffz. “Jamiho” von Peterswalda, jak zápasí se špekem a očividně přemýšlí, jestli ho použít na chleba, nebo na hlavu. Dva nováčci – Gefr. Kurt Vogel a Ogefr. Feilow – jsou lehce zakřiknutí, není jim moc do řeči. Před několika dny byli mnohem hovornější a sebevědomější. Zvláštní.
9:00 – usedáme do strojů, můj Fw 190 s červeným nosem je jistě skvěle připravený, na mé mechaniky je naprostý spoleh. Usedám do kabiny, klikou po pravé straně zavírám překryt. Už jen utáhnout popruhy, trochu rozhýbat knipl a pedály a můžu nahodit mohutný čtrnáctiválec BMW. Stroj sebou lehce trhne, z výfuků se vyvalil hustý dým a pak už motor jen sladce přede v nízkých otáčkách. Kontroluji klapky chladiče a zvlášť obě magneta. Teplota motoru pomalu vzrůstá, tlak oleje se ustaluje. Tlak paliva v pořádku. S půltunovou zátěží začínám rolovat přes hrbolatou vzletovou plochu až na severní okraj dráhy. Chvíle čekání na zformování jednotky, pak už jen plynová páka nadoraz dopředu a stroj začíná akcelerovat. Jakmile je na rychloměru 200km/h, tak začínám přitahovat páku k sobě. Stroj je s takovouto zátěží těžko ovladatelný a vyzývám své piloty k maximální opatrnosti. Sotva jsem se odlepil od země už vidím první karambol – nováček z mojeho Schwarmu, Feilow, předvedl s Fw 190 salto, ale vypadá to, že se ze značně poškozeného stroje vybelhal bez zranění. Bohužel – letět musíme bez něj. Vedu 3 Focke-Wulfy svého roje na východ, po mé levé ruce zaujímá formaci dalších 7 Focke-Wulfů z 6. Staffel, víc se jich do vzduchu dostat nepodařilo..
Přelet trvá asi půl hodiny, navigace není nijak obtížná, letím nad touto krajinou možná po sté. Snadno nacházíme Döblen – právě od tohoto města údajně jedou tanky na frontu. S hledáním cíle ale máme značné potíže. Se svým rojem odlétám dále na sever až téměř k Rize a hledám příležitostné cíle. Velitel “šestky” najednou zahlásí kontakt se skupinkami ruských tanků – vracím se na hlášenou pozici, jsem jak na trní, všude kolem mohou být ruská letadla, hlásím svým pilotům, ať jsou pozorní a hlídají okolí, sám se plně věnuji lokalizaci tanků. Všímám si houfu našich Fw 190 i několika tanků v hloubi pod nimi. Vydávám rozkaz a vysokou rychlostí se řítím na nepřítele, na poslední chvíli upozorňuji své piloty, aby si dali pozor na odlétající střepiny. Uvolňuji bombu a odpoutávám se na západ – jak bylo domluvené předem. Zem je ozářena zábleskem těžké pumy, jeden tank okamžitě explodoval. Bohužel “Jami” von Peterswald neodhadl výšku a několik střepin zasáhlo i jeho stroj. Okamžitě jsem mu vydal instrukce – kurs na nejbližší letiště. Bohužel byl jeho stroj moc silně poškozený a musel tedy nouzově sednout. Focke-Wulf byl na kaši, ale Jami očividně lehce rozmrzelý, vylezl z vraku po svých a zapálil si cigárko. V tu chvíli dostávám první hlášení o napadení našich stíhaček menší skupinou Airacober – všechny naše stroje odlétají houfně na západ. Kurt Vogel se drží přední skupinky. Jsem sám a nervózně kontroluji prostor kolem sebe. Ve slunci nademnou se najednou objevují dva stroje – dlouhé čumáky, Kobry! Odkláním mašinu prudkým obratem doprava na severozápad a kontroluji oba stroje. Asi o mně neví, pro jistotu se ještě jednou ohlížím za sebe a pod sebe, ale jsem čistý. Dávám stroji plný plyn a ujišťuji se, že chladiče jsou otevřeny naplno. Tahám knipl k sobě a můj Focke-Wulf začíná Kobry dolétávat. Na několik okamžiků s nimi letím prakticky v bojové formaci a čekám na jejich reakci, ty mě ale ignorují, opět kontroluji prostor všude kolem sebe a pozoruji další vysokou stíhačku asi v šesti kilometrech – třetí Kobra. Hlásím čelní skupince, odpoutávám se od dvojice “kamarádů” a pokračuji nahoru. Dojíždím horního nájezdníka a sleduji, že spodní Kobry se začínají pouštět do souboje se 6. Staffel. Snažím se své piloty znovu varovat, ale je pozdě. Rudi dostává zásah do kabiny a řítí se k zemi. Není možné ztrácet ani vteřinu, beru si do parády vrchní Kobru, která se pokouší zaútočit na další stroj. Zasypávám ji projektyly, začíná z ní vytékat palivo. Rus se na plný plyn řítí až k zemi, ale nedávám mu šanci, ještě během střemhlavého letu ho zasypávám další dávkou olova a dílo zkázy dokončuji o pár vteřin později již úplně nad zemí – z Kobry se vyvalil hustý černý dým, až teď nechávám Rusa bojujícího z posledních sil o život, odletět. Ten už není nebezpečný. Rychle kontroluji situaci, všude čisto, v rádiu slyším zmatené hlášky svých spolubojovníků, otáčím mašinu zpátky na západ, kreji situaci z vrchu – několik našich stíhačů drží v šachu další Kobru. Chvíli sleduji boj a ve chvíli, kdy se všechny Fw 190 odpoutaly, aby se připravily na další útok, jsem zaútočil já. Dlouhá dávka zasáhla stíhačku plnou silou. Kobra sebou škubla, z motoru se vyvalil dým. Na chvíli ještě zavrávorala, ale následně dopadla asi dva kilometry jihovýchodně od Frauenburgu. Nad městem se formujeme – pět ze zbylých osmi strojů míří pro nedostatek paliva domů, na Grobin. Já pokračuji v čele dalších dvou Fw 190 na východ naposledy zkontrolovat frontu. Kurt pozoruje nepřítele jako první – dva kontakty vpředu nad námi, vydávám rozkaz k obratu na sever a stoupání, v tom mě zastavuje velitel šestky, který se také drží u mě, na akutní nedostatek paliva. Obracíme na západ a na plný plyn utíkáme téměř až k zemi před přibližujícími se Rusy. Kurt je na tom s palivem špatně a musí nouzově sednout na jedno ze záchytných letišť. Na Libau dosedám jako úplně poslední asi v půl desáté – na vítězné kývání křídly není čas, nebo spíše palivo. Bilance není úplně příznivá – sice se podařilo zničit několik sovětských tanků a 3 sestřelené P39, ale další 4 cenné Fw 190 jsou definitivně na odpis.
10:30 – předávám mašinu do rukou mechaniků. Doplnění paliva a dozbrojení je otázkou chvíle, sám jdu na chvíli do kantýny. Před ní sedí na pařezu Feilow a cucá prázdnou patronu z “dvacítky”. Vypadá trochu jako Jami s cigárem. Krátce před jedenáctou hodinou doráží na letiště právě Jami i Kurt – oba bráchové očividně dobře naladění klábosí s řidičem o klobásách a cigaretách. Proč, to nevím. Oba si je beru na kobereček a vyslechnou si své. Hlavně že jsou připraveni na další start, mechanici narychlo připravují další tři Fw 190. Černí muži předvádějí v posledních dnech stále fantastickou práci.
8. Staffel se právě odpoutala z boje s La-7 a B25. Teď začne hlídkování nám – ve vzduchu je vždy jen jeden Schwarm, ostatní stroje čekají na zemi připravené kdykoliv vzlétnout. Pomalu rolujeme na severní část dráhy – kolem jedenácté bychom měli střídat jeden ze Schwarmů 6. Staffel. Na pokyn se čtyři Fw 190 rozjíždějí po dráze a nyní bez jakýchkoliv potíží startují. Formujeme se nad Libau, výška 4000m. Hlídáme jižní a východní oblast – všude vládne klid. Po necelých dvaceti minutách obracíme zpátky k našemu letišti – nechat se vystřídat posledním pohotovostním Schwarmem, v tu chvíli dostáváme hlášení od pozemních pozorovatelů, že velká skupina sovětských letadel přelétá frontu jihovýchodně od Libau, okamžitě vysílám do vzduchu všechny stíhače, které mám k dispozici a se svým rojem pokračujeme v pátrání po vetřelcích. Ty vidíme přilétat přibližně z kurzu 120 od Libau. Ptám se na stav ostatních strojů mého Schwarmu i 6. Staffel – všichni jsou připraveni k odražení útoku. Varování tedy tentokrát přišlo právě včas. Provádím zběžnou kontrolu prostoru kolem nás – na východ asi ve 4km větší skupinka kontaktů – zřejmě opozdilí stíhači. Na nic nečekám a velím k útoku. Potlačuji stroj do střemhlavého letu – skupina sovětských “cemenťáků” se rychle zvětšuje v zaměřovači – klesám úplně nad vrcholky stromů a dostávám se tak mimo dosah zadních střelců. 1000m, 500m, 300m, přitahuji páku a Šturmovik se na desetinku vteřiny mihne v mém zaměřovači. To už všech šest hlavní plive oheň a smrtící dávka se zabodává do ocastních partií Šturmoviku. Dle předchozích pokynů se odpoutávám vpravo na sever a nabírám výšku, stejně jako ostatní Fw 190 mojeho Schwarmu. Mnou zasažený Šturmovik stále pokračuje v letu k cíli, ale já vzhledem k přibližujícím se nepřátelským stíhačům velím k přerušení útoku. Nasměrovávám ostatní čekající Focke-Wulfy. Nováčci Kurt a Feilow se přestali orientovat a ztratili se nám, jsem s Jamim sám a nabírám výšku v klidu severně od Libau. Mezitím se Šturmoviky pouštějí do vybavení našeho letiště, chlapci dole prožívají peklo. Obracím stroj na záda a znovu se vrhám mezi Šturmoviky, přibližovací rychlost je ohromná, Fw 190 se otřásá, lehce pracuji s kniplem i pedály, dostávám jednoho Rusa do zaměřovače a několik mých granátů končí v jeho stroji, prolétám houfem – v tom se předemnou vynoří další Šturmovik, rychlé zaměření a vyslání krátké dávky, i nyní se pár granátů ujímá. Vysokou rychlostí opouštím prostor cíle a stoupám nad moře na jihozápad. Piloti hlásí plni nadšení několik sestřelů, v tom zaslechnu volání o pomoc – velitel 6. Staffel má potíže, za ocasem mu visí Jak, jsou těsně nad střechami Libau. Obracím mlejnek přes pravé křídlo a na plný plyn se řítím nad město, oba stroje pozoruji, Rus mě ale zaregistroval včas a uhnul vystřelené dávce, následoval prudký obrat a další dávka, která se již zařízla do trupu ruského stroje, ten ale přežil a a naopak začal pronásledovat mě. Zažil jsem si několik perných chvilek, ale silný čtrnáctiválec mě odtáhl do bezpečí. Opět se vracím nad letiště a vydávám rozkaz k neopouštění tohoto prostoru – možná dorazí druhá vlna. Jeden Jak nízko nad letištní plochou pronásleduje naší 190ku. Její pilot ignoruje nebezpečí a jde do prudké levé zatáčky – křičím do rádia, ale úplně mě ignoruje. Bezmocně jsem proletěl a jen vyslal dávku, aby Rus věděl, že tam jsem. Focke-Wulf ale i nadále ignoroval instrukce a pokračoval v točení. Naše těžké mašiny se v tomto směru nemohou těm ruským rovnat. Konečně se mi podařilo dostat do lepší pozice, na poslední chvíli Jak zatočil prudce doprava a nechal “stodevadesátku” uletět. Seděl jsem za ním a možná ho i lehce trefil, pak už ho ale přebrali ostatní piloti. Blížilo se poledne, naše hlídka měla končit, velím k přistání. Kurt sedá nouzově na břicho, ale stroj utrpěl jen lehké poškození, s tím mechanici nebudou mít problémy. Já sedám krátce po něm, za chvíli je na zemi kompletní Staffel.
12:00 – krátce po poledni přichází rozkaz k přesunu 8. Staffel na sever – k ochraně malého přístavu Windau. Spolu s nimi se přesune i náš štábní Schwarm. Na jihu tak zůstane pouze šestka, přesun má být proveden dnes v noci – stíhačky přelétnou na 120km vzdálené letiště vlastní silou, základní pozemní personál pak s Ju 52. Většina jednotky zůstane na Libau. Máme zůstat na severu do 10. května, kdy nás vystřídá 5. Staffel.
24:00 – půlnoc. Naše čtyři Focke-Wulfy opět nahazují motory, z výfuků létají modré záblesky, které lehce oslňují, ale není to nic hrozného. Všichni zapínají poziční svěla a za pomoci několika improvizovaných ohňů lemujících dráhu se odlepují od země – start proběhl bez jakýchkoliv potíží. Vydáváme se nabíraje výšku na sever – letíme po pobřeží. Měsíc jasně září nad krajinou, je krásně vidět. Ve strachu z kolize ale svým pilotům nedovoluji ani na chvíli vypnout poziční světla. Do sluchátek dostáváme instrukce, že se Windau stalo terčem útoku nepřátelských bombardérů a že je z velké části v plamenech. Teď už s tím nic neuděláme, navíc bych měl strach o naše nováčky – s létáním v noci mají úplně minimální zkušenosti – to se mi má potvrdit za několik desítek minut nad Windau. Z našeho roje pouze já sedám bez potíží, dva Fw 190 jsou těžce poškozené a jeden lehce – naštěstí je na letišti velké množství náhradních dílů a strojů I.Gruppe – kolegové se o ně jistě rádi podělí. 8. Staffel přistála až na jednu výjimku bez potíží. Nováčci si v těchto dnech vybírají krutou daň nejen v boji, ale i při klidných přeletech. Mám obavy ze zítřejšího dne..takový zvláštní nepříjemný pocit...
Jdu spát – jsou tu jen obyčejné stany, v květnu ještě není moc teplo a my máme jen tenké přikrývky. Sháním nějaké deky, ale téměř celé letiště už spí. Našel jsem starý padák, sice špinavý, ale i tak - v hedvábí člověk nespí každý den. Usínám...
8.5.1945
6:00 – dal jsem si budíka, hledám velitele základny, majora Kranicha – o něm nikdo neví už téměř týden. Základně dočasně velí mladý Leutnant Ulrich Wernitz. Nemám náladu ani čas zjišťovat, proč není Kranich k dispozici, nebo kde vlastně je. Sháním se po svých mechanicích, vlastně ani nevím, kde naši piloti přenocovali. Na černé muže je opět spoleh – pracovali celou noc, jsou tedy na nohou už téměř 30 hodin, ale sdělují mi dvě neradostné zprávy – vlastně jednu. Oba těžce poškozené Focke-Wulfy již nejdou opravit, dají se použít tak maximálně na náhradní díly. Obhlížím oba stroje, u jednoho jsou dosud trosky křídla, druhý má již obě křídla odmontována. Třetí Fw 190 vypadá v pořádku, stačilo vyměnit vrtuli a vyklepat nějaké plechy. Stejně je to za šest hodin úctyhodný výkon, co naši mechanici v takto improvizovaných podmínkách dokáží. Přecházím k dalšímu hangáru – tam zrovna probíhá dotankování jednoho staršího Fw 190 A-8 od I.Gruppe – jde skoro o rok starou mašinu po dvou generálních prohlídkách, nalétáno má téměř 300 hodin. Wernitz, nositel rytířského kříže a slavné eso s více jak sto sestřely, je kupodivu velmi schopným organizátorem a hned nechal připravit dva jejich záložní stroje, dokonce i čáru na ocasu značící příslušnost k naší II.Gruppe nechal nastříkat, byť ta se lehce rozpila. Bylo to hezké gesto, ale popravdě řečeno bych ty stroje hlavně potřeboval ve 100% stavu ve vzduchu. Možná tím ale chtěl naznačit něco jiného..nevím. Jami obchází nervózně mašinu, přidávám se k němu – kontroluji zavěšení křidélek a nastavení vyvažovací plošky na směrovce. Jami si zapaluje cigárko a jde poradit mechanikovi od I.Gruppe, jak správně natankovat Fw 190. Ten vidí cigaretu jen velice nerad, ale netroufne si protestovat proti vyšší hodnosti. Jami je prostě odvážný řízek, ten se benzinu nebojí. Pravda, nemá se čeho bát - jemu vlasy neshoří. Za chvíli už je cigárko spálené a náš pilot pomáhá s přípravou stroje, čistí překryt kabiny a mumlá něco o popelnici.O kousek dál Kurt sleduje svůj “nový” stroj. Jedná se jednoznačně o novější kousek – je to Fw 190 A-9, stroj má nalétáno jen asi 50 hodin – údajně s ním nikdy nebyly žádné problémy – shodou okolností má taky červený čumák, podobný mojí mašině. Jeho pilot byl převelen k obraně Říše, k JG7. O koho konkrétně šlo jsem se nedozvěděl, popravdě řečeno jsem po tom ani nepátral. I Kurt čistil čelní štítek od prachu. Sháním se i po Feilowovi a pilotech naší 8. Staffel, ale zatím marně.
Místní letiště je zásobené podstatně hůře, chléb a káva a trocha cukru. Nic víc – maso, sýr, čokoláda – to co jsme považovali a vlastně stále považujeme za samozřejmost, nic tu není. Wernitz mi říká, že už tři dny nejí k jídlu nic jiného a že obyvatelé města jsou na tom podobně – tedy ti, kteří dosud neutekli za příbuznými do okolních vesnic, kde je bezpečněji. Nabízím mu kousek hořké čokolády, kterou mám u sebe, s radostí přijímá. Rozebíráme místní situaci. Je zde dislokována pouze 1. Staffel JG54 – sice je údajně k dispozici 13 strojů, ale bojeschopní jsou pouze 4 piloti včetně Wernitze. Už začínám pomalu chápat smysl Pflugbeilova rozkazu. Stejně snadno se dá pochopit i ochota nabídnutí strojů. Rozkládá před nás svou mapu a ukazuje mi, jakým směrem odplouvají evakuační jednotky a odkud má dorazit zásobování, první konvoj dne a druhý zítra, tedy 9. května. Ihned dodává, že hlášený konvoj z 1. května nedorazil vůbec a informace přímo z Německa nemá skoro žádné. Vedle Fw 190 udržuje jeho Staffel ještě 5 Ju 52 na případnou evakuaci pozemního personálu vzduchem. Na letišti je asi 200 mužů starajících se o všechno. Přisedá k nám i Peter – velitel naší 8. Staffel. Děláme základní plán dnešních hlídek, 1. letku jsme z plánu vyřadili, jediný jejich Schwarm nutně potřebuje oddech.
Plán je poměrně jednoduchý – chceme, aby neustále nad Windau hlídkovaly alespoň 2 stroje, lépe 4. K dispozici máme 11 mašin i s piloty. Další Schwarm bude hlídkovat na východě, téměř až u fronty, poslední pak bude dotankovávat palivo a přípravovat se na další start. Neměli bychom s tím mít potíže..více stejně dělat nemůžeme.
10:00 - Dopoledne měly oblast chránit další stroje I. Gruppe z jiných základen, občas jsme viděli nad Windau zakroužit nějaké Focke-Wulfy, ale všude byl klid. Krásný jarní den, nikde ani mráček. To nám vyhovovalo, bylo možné dokončit opravu Feilowova Focke-Wulfu a nějakým zázrakem se za 10 hodin podařilo vyměnit křídla i u Fw 190, se kterým tak ošklivě předchozí noci zacvičil Kurt. Výměna vrtule a dodělávky ale ještě pěkných pár hodin zaberou. Mašina nebude k dispozici dříve, než za 4 hodiny, tak Kurtovi nezbude zřejmě nic jiného, než na hlídku vyrazit v půjčené mašině. Jdu zkontrolovat můj stroj – s červeným nosem. Tady je jako obvykle vše v naprostém pořádku, mašina je ukryta pod maskovací sítí, můj hlavní mechanik dříme na křídle. Vše tedy bude hotové.
14:00 – konečně máme povolen start – kromě Jamiho všichni sedíme ve svých strojích, jen on má mlejnek vypůjčený – I kurtovu mašinu se totiž podařilo dát na poslední chvíli dohromady. Můj Schwarm má startovat jako první – nahazuji motor, přede jako kotě. Jako již tolikrát znovu kontroluji tlaky a teploty na budících. I drobná odchylka by mohla později způsobit ohromné potíže, nic se nesmí zanedbat. Zkouška zapalování..když v tom v motoru něco lehce klaplo a ten stojí. Zkouším ho znovu nahodit, ale magneta nereagují. Pravda, už má něco odslouženo, ale to musí dělat potíže zrovna teď? Znovu otevírám kokpit a usedám do náhradního stroje původně určeného pro Kurta. Trochu nás tato nepříjemnost zbrzdila – znovu tedy nahazuji motor, kontroluji tlaky, zkouším magneta. Roluji na start, můj mechanik začíná pracovat na tak náhle ztichlém stroji. Mezitím můj roj opouští letiště a stoupá nad Windau, čeká nás hodinová hlídka nad městem. Sluníčko pěkně hřeje a překryt kabiny dělá v kokpitu oslňující odrazy. Mám trochu obavu, abychom v nich nepřehlédli nějakého nepřítele. Za chvíli startuje další Schwarm a letí na hlídku k frontě, v půl třetí pak startuje naše poslední pohotovost. Kroužení nad Windau je velmi únavné, v kokpitu je horko a atmosféra by se téměř dala krájet. Krátce před třetí hodinou nás přiletěl vystřídat Peter se svým Schwarmem a já v čele svých strojů nasazuji na přistání. Následovala pro všechny krátká přestávka – kromě černých mužů, ti museli všechny stroje do 15ti minut připravit – stačilo dotankovat nádrž. Jürgen – můj hlavní mechanik odhalil problém se zapalováním mého stroje a vše ”nějak” provizorně opravil. Chtěl mi vyložit podrobnosti, ale na to v tuhle chvíli nemám ani čas, ani elektro-strojírenské vědomosti a vlastně ani náladu. Jen prohodil něco o nutnosti generálky celého motoru. Má pravdu – už má nalétáno dost přes 100 hodin. Přes lehce narušenou důvěru ve svůj původní stroj usedám na další let právě do něj. Je zcela připravený na bojový let. Zavírám překryt, který se lehce zaklapne. Znovu zahřívám motor, kontroluji tlaky a s lehkou nedůvěrou i zapalování. Vše v pořádku – nakonec jsem z celého roje připravený jako první na další start. Ten provádíme kolem 15:15. Stoupáme na jih, kurzem 160. Mám pořádně napjaté uši, snažím se zjistit jakoukoliv nepravidelnost v chodu mého BMW. Hlídkujeme v oblasti asi 50km jihovýchodně od Windau – očekávat můžeme úplně cokoliv, všichni jsou napjatí, hlavně nováčci nevědí, co je může čekat.
V tom se na východním obzoru objeví asi 8 letadel, jsou lehce pod námi, nesmíme ztrácet čas – otáčíme k nim, lehce klesáme a prolétáme jejich formací. Ta se rozlétá jako hejno much. Lavočky! Nepřítel odhazuje přídavné nádrže a začíná nás pronásledovat. Z útočníků se za pár okamžiků stáváme kořistí. Vzájemně si pomáháme, ale brzy musím zavelet k ústupu. Odlétáme k Windau, kde očekáváme pomoc ostatních stíhačů. Nastal velký zmatený boj, ve kterém byly ztráty na obou stranách, několikrát jsem ve velké rychlosti proletěl skupinou Lavočkinů, ale bohužel bezúspěšně. Nervózně kontroluji situaci kolem sebe, Feilow hlásí těžké poškození a přistává na letišti, Kurt se neozývá, Jami situaci zvládá. V tu chvíli pozoruji menší svaz bombardérů – jihovýchodně ode mě. Okamžitě je hlásím do rádia a sám se připravuji k čelínu útoku. Potlačuji páku, rychlost stoupá, B25 se nezadržitelně blíží. Klesám pod moc velkým úhlem! Mám útok přerušit? Ne! Všechny mé hlavně rozehrály svou smrtící symfonii, nemůžu pozorovat výsledek své střelby, prolétám přímo formací a mizím v hlubině. Znovu kontroluji situaci kolem sebe – B25 se lehce vzdalují, vysokou rychlostí stoupám zpátky do 5km a připravuji se k dalšímu útoku, tentokrát zezadu. Sleduji dvě Lavočky, které se ke mně řadí zleva, jedna jde přede mě, druhá za mě. Tak trochu doufám, že budu rychlejší a k B25 dorazím včas. Bohužel je rychlejší zadní Rus. Kolem kabiny proletí dávka, okamžitě obracím 190ku na záda a mizím, ve stroji to lehce škublo a na pravém křídle vidím průstřel. Je čas zmizet. Nasazuji na přistání od severu, jsem nervózní ze stále ještě probíhající letecké bitvy a mašina po dosednutí lehce poskakuje. Dobržďuji přímo u Jürgena. Pomáhá mi dostat se z kabiny a kontroluje poškozené křídlo – není to nic zlého, granát zjevně neexplodoval a neškodně vyletěl spodní stranou ven. Přesto je potřeba mašinu prohlédnout pořádně a na to já zrovna teď nemám čas. Usedám tedy zpátky do vypůjčeného Focke-Wulfa a spolu se svými čtyřmi spolubojovníky se po dotankování pouštíme do dalších bojů. Zbrojíři vše stíhají asi za 15 minut. Jsou fantastičtí..ale na to teď nemám čas myslet. Dnes již potřetí stoupáme na sever a čekáme, co se stane. Všechny naše mašiny jsou ve vzduchu připravené na odražení případného dalšího útoku. Dostávám několik zmatených hlášení – chlapci jsou nervózní, vzájemně se hlásí a považují za nepřátele. Je vlastně štěstí, že na sebe nezaútočili. Ještě než jsme se stačili znovu zformovat zahlédl Jami Šturmoviky, okamžitě velím k útoku – sám jsem zaútočil na dva stroje a zřejmě i zasáhl, ale v tu chvíli už přichází volání o pomoc od našich stíhačů bojujících o život přímo nad Windau – nechávám u nekrytých Šturmoviků Feilowa a sám se řítím na plný plyn k městu - pokusit se zachránit další kamarády v bryndě. Už se bijí úplně u země, ale daří se jim zachovávat odstup, nakláním mašinu a vybírám si domnělého Jaka, který pronásleduje jednoho našeho pilota. Daří se mi nepřítele zahnat, odpoutávám se a stoupám. Po necelé minutě otáčím zpátky a vysokou rychlostí znovu útočím, v zaměřovači mi tancuje další Jak – “Toč pravou, no tak, toč pravou chlapče.. jo!! to je ono!!” - říkám si sám pro sebe, Rus mi přímo nalétne doprostřed zaměřovače a má to spočítané – záblesky z mojich hlavní, zásahy a Jak se rozpadl ve vzduchu! Abschuss!! Obracím zpátky k Windau a dávám pokyny k novému formování jednotky. Rozhlédnu se kolem sebe – Lavočka jen kousek vpravo! Točí ode mě, ale dělá přesně to, co potřebuji. Vtancovala mi přímo do zaměřovače, předsazuji, vysílám dvouvteřinovou dávku. Křídlo ruské stíhačky ulétlo a ta se řítí k zemi. Spíše ze zvyku se rozhlížím kolem sebe... LAVOČKIN!! Další je zavěšený jen několik stovek metrů za mnou a rychle se přibližuje do pozice. Mám jen asi 1000 metrů výšky, okamžitě strhávám mašinu a provádím Abschwung. Vybírám až těsně nad zemí a navíc na poslední chvíli měním směr letu. Spíše doufám, než věřím, že jsem se Rusa zbavil, rozhlédnu se za sebe – je TAM! Vteřinová dávka prolétla kolem mého kokpitu. Volám o pomoc všechny, co mě slyší. Je to zlé, Focke-Wulf to koupil. Znovu a zase. Další zásahy. V rádiu hlásí, že mě vidí a letí na pomoc. Modlím se ke všem bohům ať mě mlejnek a moje zuřivé manévry udrží naživu. Dělám co umím, sám teď bojuji o holý život. Kopám moc tvrdě do směrovky, u křídel se na moment odtrhávají proudnice a já mám v prudkém manévru co dělat, abych stroj udržel alespoň částečně pod kontrolou. Mohl jsem se teď klidně rozbít o zem. Hlavně neztratit hlavu, hlavně neztratit hlavu a pořád sebou mrskat. Ohromná dávka proletí kousek od mého stroje, střelci u flaků na zemi vidí mé problémy a snaží se zahnat Rusa vším, co mají k dispozici! Další dávka, ale tentokrát přímo ze šestky, dávka z dalšího Fw 190 proletí kousek vedle mě, a další..a další dávka! Moji kluci už jsou tu!! Lavočkin se konečně odpoutává a já všem slibuji panáka kořalky. Opatrně přelétám letiště, kontroluji křídla a zdají se být docela v pořádku, jejich poškození není nijak vážné. Mám ale obavy o ocasní plochy, na které vidím jen špatně – na výškovku stroj reaguje nějak slabě. Snad to odnesl jen potah kormidla. Nasazuji na přistání a hladce dosedám.
Vedle Jürgena mi pomáhá i Leutnant Wernitz a oznamuje, že se celá JG54 má okamžitě přesunout do Německa. I Gruppe vzlétne i s Ju 52 za hodinu, my máme opustit letiště okamžitě. Je mi jasné, že válka právě skončila. Za chvíli přináší Wernitz kus papíru se ztvrzením naší kapitulace. Můj starý Fw 190 byl v dešti kulek Jürgenem naposledy provizorně opraven a překontrolován, můj motor se už nikdy nedočká generální kontroly. Zbývá poslední let do zapadajícího slunce. Bereme naše černé muže sebou, nalézají do malého nákladového prostoru našich stíhaček, ale lepší se tísnit chvíli ve Focke-Wulfu, než v zajetí. Přetím, než za Jürgenem zaklapnu překryt, tak ještě prohodí něco o zapalování a že doufá v pokojný let. Jen na něj mrknu a už se sápu do kabiny své věrné stíhačky. Vím, že je to naposled, co zavírám kabinu, co cítím tu zvláštní vůni barvy, kterou je natřen kokpit. Ještě alespoň očima kontroluji provizorně opravené křídlo, zapínám obě magneta a nahazuji motor. Přede jako obvykle a ve mně roste jistota. Vzlétám z letiště jako první, všech jedenáct strojů startuje krátce po mě. Za dvacet minut jsme nad Libau, kde se k nám připojuje zbytek II. Gruppe. Prohlížíme si letiště Grobin a pak už jen mizíme ve sluncem zalitém obzoru. Válka skončila.
to je fakt nejaky divny. Fuci kurs trefuje s presnosti +- 180°, tady se trefil docela presne, nejakejch 90°, vem to cert)....ze jo Fuci :sm6:
Upravil/a 1stCL_SaBot dne 13-03-2006 09:30
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
