Celkové reporty budou k dispozici zítra, stejně tak poodhalení pokličky ohledem plánování apod taktéž zítra. Dnes sraz na TS v 8:30, první starty opět kolem deváté, předpokládaný konec bude trochu dříve - 11 - 12:00.
jak bych to řekl ..přelétly jsme s bandaskama z jednoho letiště nadruhý, je fakt že byla sranda, s vystresovaným Ondurou po kterém se chtělo přistát, rozuměj bez poškození stroje a pak ten vtip s lízajícím tchořem .
No a pak jsme doprovodily bombry, já a Ondura, až do půlky cesty zpět (ostatní sestřelovaly fokry), vycucly bandasky, pak nádrže a nacpaly se k ILům na letiště.....nervozita zapracovala a oba jsme nechali na dráze kolečka.:mad:
na podruhý jsme letěli s 2x100vkama, samozřejmě jsem nic netrefil a při útoku kanóny na flak se rozmázl o nějakou chaloupku. Dílem proto že to neumím, a dílem proto že jsem se při předchozím dvou a půl hodinovém vyhlídkovém letě asi moc díval do mapy. Měl jsem jí zatíženou láhví a tu jsem musel pokaždé zvednout. Ta navigace je peklo :lol: :lol:
No a pak jsme doprovodily bombry, já a Ondura, až do půlky cesty zpět (ostatní sestřelovaly fokry), vycucly bandasky, pak nádrže a nacpaly se k IL
ktery fokery ste sestrelovaly?? ze o tom nevim...
mě se na to neptej, já nezahlédl ani jednoho, mám to z rádia....ale je možný že to byla jen nějaká rozhlasová hra :lol: :lol: :lol:
Tady něco pro Blueho :sm32:
[img]http://vwings.org/upload/Arnold/k3.jpg[/img] is not a valid Image.
[img]http://vwings.org/upload/Arnold/k4.jpg[/img] is not a valid Image.
1) mno po ja jediny poskozeni ktery jsem ziskal bylo od B-25
2) vsechny Fw (aspon z me skupiny) se vratily a bez problemu pristaly (turbo to dostal jen do smerovky)
ja ty sestreleny Fw porad nevidim:no::lol::lol::lol::sm14:
Upravil/a 1stCL_BlueL dne 11-03-2006 17:08
tak akce se vyvedla, díky všem ,Hoperovy za vedení B25,Gryzlovovy za organizaci RED a fucimu za nápad,
a pokud si chce někdo nechat zakrnět svaly,tak tracky ze všech 3 letů B25 jsem uploadnul na ftp SVK
Upravil/a Noram dne 12-03-2006 01:49
Chci poděkovat všem zůčastněným, organizátorům, velitelům akcí a letek. Hlavně Fučidovi a Gryzlovovi. Líbilo se mi to, bylo to poučné a mělo to atmosféru. Škoda jen některých absencí na red straně, mohlo to být ještě lepší.
Report z mise:
Vypadá to, že tahle válka skončí každým dnem. Vůdce je již několik dní mrtev a ruské holínky dusají po Berlínských ulicích. Trosky našich kdysi hrdých armád prchají odnikud nikam a bolševické hordy se ženou jako lavina Evropou. Jen my v Bohem zapomenutém Kurlandu se ještě držíme. Je 7. Května 1945.
I dnes budeme startovat. Zbrojíři již montují pod můj vysloužilý a oprýskaný Fw 190A-8 500kg pumu a já sám nechápu, odkud se jim jí ještě podařilo vyštrachat. Obloha je vymetená a vzduch voní jarem….jen v dálce duní kanonáda, i naši chlapci na zemi se drží. Velitel říká, že jim trochu odlehčíme. Samotného mne překvapuje, jak vysokou si stále držíme bojovou morálku. Já sám jsem v klidu. Cigaret a Schnapsu, dvou věcí, bez kterých jsem opravdu rozmrzelý, mám stále ještě dostatečné zásoby a má slečna již obhospodařuje náš nový ranč v argentinské pampě, který jsem koupil za akcie firmy na výrobu kuličkových ložisek (ještě dříve, než jejich cena rapidně poklesla). To kluci od jednotky jsou na tom hůř….nevědí, co se děje u nich doma a bojí se svého osudu v rudých spárech…
7. 5. 1945
Náš štábní Schwarm startuje ve třech. Můj Rottenflieger zůstává po dvou marných pokusech o start na zemi. Můj Fw s 500kg zátěže navíc se jen líně rozjíždí a ještě líněji odlepuje. Start s tímhle létajícím bojlerem je vždycky zážitek. Konečně zasunuji podvozek , řadím se do formace napravo od našeho Hauptmanna a společně letíme na frontu. Stoupáme do čtyř kilometrů , střídavě sleduji svého velitele, okolní oblohu a krajinu pod námi. Let jako každý jiný. Zažil jsem takových již spousty. Tahle válka je již tak dlouhá, že by rutinu získalo snad i to největší letecké trdlo. Jsme nad frontou a náš Hauptmann hledá cíle. Několikrát měníme kurs až konečně objevíme několik ruských T-34. Náš velitel útočí, já v těsném závěsu za ním…Vidím jak odhazuje a jeho náklad se řítí na ruské pancíře. Mohutná exploze pode mnou…několik trosek však zasahuje můj motor a trhá potah mých křídel…okamžitě stáčím stroj na naši stranu fronty. Je to zlé…stále klesám, můj motor pomalu vysazuje. Ke vší smůle selhal mechanizmus pro odhoz pum a ta mrcha mi stále sedí pod břichem, ať dělám co dělám…
Země se nezadržitelně blíží. Náraz mne vymrští z kabiny mé tělo se řítí jako projektil vzduchem vystřelený explozí mé pumy. Udělám několik salt a pak se rozplácnu na zem. Celé tělo mne bolí, uniforma doutná, ale snad jsem celý..zapaluji si cigaretu o ještě hořící rukáv a čekám na Storcha, který mne odveze zpět na základnu. Oba mí spolubojovníci zatím nahoře svádějí lítý boj s Cobrami a já jen lituji, že jim nemohu pomoci.
Za několik hodin startuji znovu, tentokrát v ještě rezavějším Fw, který pozemní personál vyštrachal někde z poza hangáru, kde ho měl prý ulitý na náhradní díly. Tentokrát letíme naštěstí bez bomby na rutinní hlídku. Pod námi je městečko Libau a ještě dál na západě ocelová hladina moře. Opět letíme ve formaci. Podle zpráv ostatních pilotů nám nepřítel nedá vydechnou ani dnes. Východně od letiště spatří náš Hauptmann formaci nepřátel, IL-2. Tyhle „cementbombery“ jsou naši staří známí. Za celou válku se nás hodně natrápili. Tenkrát v jednačtyřicátým jsme létali ještě na Messerschmitech verze F-2 a náš 15mm kanon jim byl tehdy pro srandu. Dnes ale máme 4 *20mm a to je jiné kafe. V závěsu za naším velitelem se řítím mezi ně. Vidím, jak Hauptmann zasahuje a sám za pár vteřin také zahajuji palbu. Fw se jemně otřásá od zpětných rázů a já na svém Ilovi pozoruji zásahy. Tohle trvá jen okamžik, za chvíli opět stoupáme do výšky směrem nad naše letiště. Na scéně se objevují nepřátelští stíhači a rozpoutává se boj. Sám ještě napadám několik Ilů a v zápětí od sebe setřásám dotěrné Rusy. Pozemní kontrola hlásí, že mnou zasažený IL spadl. Mám radost. Ještě netuším, že je to můj poslední sestřel téhle války. Během chvíle vše utichlo tak rychle, jak to začalo. Můj bratr Kurt je poškozen nepřátelskou palbou, ale i jemu se daří přistát doma.
Tak už jsme si všichni mysleli, že bude klid a těšili se do letištního baru. Jenže večer přišla zpráva, že má náš štábní roj posílit těžce zkoušené letiště u Windau. Místo odpočinku nás čekal noční přelet. Pro některé piloty snad vůbec jejich první. Startujeme. Po rušných událostech tohoto dne se kolem nás rozhostil podivný klid. Jediným zvukem bylo jen brumlání motoru a občasný praskot ve vysílačce. Žádné řinčení zbraní, žádné vzrušené výkřiky o objevených nepřátelích. Proti měsíčnímu světlu se rýsovaly siluety strojů mých spolubojovníků, a pode mnou vystupovaly temné kontury pobřeží. Windau nás vítalo apokalyptickou září mnoha požárů, které nám již zdálky ukazovaly cíl naší noční poutě. Tam dole muselo být peklo. Snad odlehčíme tomuto těžce zkoušenému městu. Přistáváme v noci na neznámém spoře osvětleném letišti. Při dosednutí asi najíždím do výmolu po kráteru , lámu podvozek a posléze i křídlo. Krom našeho Hauptmanna tak dopadáme snad všichni. Naši mechanici se tuhle noc moc nevyspí….
Ještě v uniformě padám na kavalec a okamžitě se mi zavírají oči….
8. 5. 1945
Prvním našim úkolem je hlídkování nad naším letištěm a městem Windau. Na ještě před startem vidím, že se noční požáry zdaleka nepodařilo uhasit. Startujeme. V přístavu panuje čilý ruch. Naloďují se houfy uprchlíků i našich těžce zkoušených jednotek. Nemůže snad být výmluvnější důkaz toho, že hořký konec už je zatraceně blízko. Hlídkujeme nad městem ve 4000m. Napětí by se dalo krájet. V rádiu se občas ozvou zprávy o našich bojujících kamarádech. U nás je zatím klid. Ale jiný, než při včerejším nočním přeletu. Klid před bouří. Po třičtvrtě hodiny hlídkování přistáváme a než nám bude doplněno palivo, relaxujeme v jarním slunci. Tyhle okamžiky jsou teď krátké a vzácné…za chvilku opět startujeme, tentokrát k hlídkovému letu nad frontu. Nastoupáváme do 4000 a nad frontou se stáčíme na sever. Náhle se v dálce objeví několik bodů- Lavočky. Rozpoutává se bitva. Útočíme na ně, ale bez úspěchu. Stejně tak i další útok. Náhle se z nás lovců stává kořist. Zachraňujeme se navzájem a stahujem se na západ. Již jsme opět nad Windau, ale tady zuří peklo. Flaky pálí ostošest a nepřítel je snad všude. Provádím několik krátkých a neúspěšných útoků a v zápětí odrážím další na mne. Prudký dive na hranici rozpadu mého stroje střídá stoupání ve zběsilé ruské ruletě. Ztrácím přehled o svých kamarádech, každý teď bojujeme na vlastní pěst. Nad mořem se objevuje formace středních bombardérů a zasypává pumami naše lodi plné uprchlíků. Jsem však příliš nízko na to abych jejich barbarskému řádění učinil přítrž. Kolem bombardérů je chumel stíhačů. Jen náš Hauptmann se odváží průletu a při čelním útoku jeden bombardér poškozuje. V zápětí se ale musí rychle stáhnout před dorážejícími stíhači. Snažím se nastoupat bokem a posléze také zaútočit. Bombardéry zbavené zátěže ale nezadržitelně pádí na východ a já dostávám pokyn dosednout a dotankovat. Přistávám. Snad jediný můj stroj nemá žádné poškození, štěstěna tentokrát stála při mne…Kamarádi už jsou opět ve vzduchu já sedím ve stroji a zatím co do něj mechanici čerpají palivo, vychutnávám si cigaretku.Severně od letiště prosviští formace Ilů, ještě zdaleka není konec. Konečně je tankování dokončeno a startuji. Mírně nastoupám a už vidím Ily letící kamsi na jih. Můj útok ale přeruší volání Hauptmanna. Vidím ho jak nad městem svádí boj o život se zle dorážejícím JaKem . Nejsem jediný, kdo situaci vidí. Do boje zasahuje můj Rottenflieger Filaw a spolu s dalším Fw, který právě šel na přistání, které přerušil a ještě ani nestačil zhasnout poziční světla , nahání JaKa směrem ke mně. Na okamžik jsem za ním a vypaluji krátkou dávku aniž bych viděl, zda zasahuji, nebo ne, a odpoutávám se, abych dal šanci ke střelbě i ostatním.Celá řež utichla tak rychle jako začala, spolubjovníci se chystají k přistání vracím se nad moře a prohlížím konvoj. Je zle pochroumán, na mnoha lodích zuří požáry, ale stále plují. Snad se jim podaří uniknout.
Po té i já mířím přistát.
Dostáváme snad nejsmutnější rozkaz za celou válku. Rozkaz k přesunu do Říše, či spíše do toho, co z ní zbylo. Strtujeme všichni společně. Obloha se zaplní našimi Fw, míříme na jih, nechávajíce za sebou hořící Windau. Nad Libau se máme setkat s našimi zbylými spolubojovníky. Je mi jasné, že tohle už je konec. Ve sluchátkách nám zazní hlas velitele. Nezvykle zastřeným hlasem nám oznamuje to, co všichni už tak nějak tušíme. Válka skončila, Německo definitivně kapitulovalo. Držím se napravo od velkého chumlu našich Fw na západě mizí slunce v moři a obloha se barví do červena. Nastává soumrak. S tímto dnem končí válka, nad tím vším, co jsme prožívali se pomalu zatahuje opona. Myslím na osud úprchlíků na lodích i na svůj vlastní. V kabinách ostatních stíhaček je to asi podobné. Byli jsme poraženi, ale pohled na naši skupinu mě naplňuje pocitem, že jsme z bojiště odcházíme se vztyčenou hlavou. Pořád jsme ještě bojová jednotka, pořád jsou naše stroje mocnými protivníky pro každého, kdo by se nás odvážil napadnout. I náš ústup je spořádaný a bez paniky.
Naposledy se řadím napravo od našeho Hauptmanna a naše formace ve sto metrech přelétá nad letištěm.
Přistání. Dosedám jako druhý. Kola mého stroje se opět dotkla domovské půdy. Po přistání roluji nalevo od Hauptmanna. Všichni sedíme ve svých strojích, nikomu se nechce ven. Víme, že je to naposledy. Celá eskadra se řadí vedle sebe a společnou salvou vyprazdňujeme naposledy naše zásobníky. Fw se otřásá zpětnými rázy do posledního náboje.
Neochotně opouštíme kabiny našich strojů. Pozemní personál je za okamžik zapálí, aby nepadly do rukou nepřítele. Naše práce je u konce. Je čas, aby se každý začal starat sám o sebe. Nalepuji si falešné vlasy, vytahuji falešný švýcarský pas a spěchám k nejbližšímu přístavu.…..
PS: Fuči a ostatní, moc dík, tohle byl opravdu silnej zážitek!:jamamoto:
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
