20-30 minut cekani na mavnuti praporkem a sli jsme na vec, po 15 minutach letu jsme narazili na 2 P-38 a v zavesu hnedka byl svaz bombru, co vic si prat Tak kluci sikovni si vzali na musku zbyvajici Lajtnase a ja jsem se schuti pustil do formace B-24ek, nekoho sem tam dvakrat vosil , ale mel stesti, protoze neumim poradne strilet a hned na to jsem cejtil to zname bum bac, za mnou Lajtnas a vyskovy kontroly v haji a motor zacal vynechavat, tak si to padim smerem na tzv. Frankfurt pojmenovany Pagym a ze s tim seknu tam, omyl, letiste sem predlitnul a zacal si hledat nejaky utulny ostruvek, kde bych preckal az me vyzvednou, ale nejak sem zacal blbe korigovat s klapkama az jsem zjistil ze je mam plne otevreny a pod uhlem 25° sem jsel do more a najednou jsem se ocitl s Bumikem v raji plnejch bab
Moc pěkný, moc pěkný.Atmosféra jak řemen..díky Edie Kvalitka, jako vždy..
Po nastoupání v Kurzoáru s Cibulem na křídle, který mě celou dobou bezchybně kryl, a po setkání s velkýmy bratry jsme se dostali do první šarvátky se zery, která útočila na svaz B-24.Vidím jak jedno zero střílí z dálky na Lightning skoro ve svíčce, zahajuji střelbu a pilot dostal Průplesk Koulí
Podrs mi hlásí, že jsou asi dvacet km za svazem ve výšce mraků v souboji, tak tam s Cibulí točím a cestou jsme potkali Petrase v jeho dvoumotorové zběsilosti.Za chvíli mu klepu na dveře a Petras mizí s černou šálou někde v mracích..
Padáme za Podrsem a Permonem do souboje ve kterém už zbylo jen jedno zpoufale kličkující zero.Za chvíli se mi poštěstí a japík je o křídlo kratší
Někde v těchto místech Permon dorazil Petrase.
Nabíráme kurz domů, když mi Podrs hlásí, že na mě padá jakýsi dvoumotor a už mi to bubnuje o letoun.Kurzoár je naštěstí bytelný kus hliníku a tak bez většího poškození mizím střemhlav do mraků.
Tady byli japíci tuším dva, s vejškovou převahou a tvářili se hodně divoce, tak jsme tomu dali napít a na plnej knedlík se odpoutáváme směrem k bázi.
Pak ještě jeden letmý kontakt s vracejícími se bombardéry a úspěšný návrat na letadlovku.
Děkuju všem zůčastněným za super poletUpravil/a 310_Gringo dne 24-01-2009 23:08
Tady byli japíci tuším dva, s vejškovou převahou a tvářili se hodně divoce
Ti dva Japíci jsem byl já s Ki46 a Fuči s A6M a byl jsem velmi mile překvapen jak ta dvoumotorová věc stíhala ustoupávat a ulítávat F4U i P38. Jen bych chtěl slyšet jak ti kolegové hlásí že na tebe padá minibetyna
Max_FX napsal:
Nádrž byla zbytečna hora došla k mohamedovi
sestřelili mě snad hned v uvodu ani nevím kdo to byl...
nicméně odpáralo mi to celé pravé křídlo :-(
ŠKODA - takovou dobu j čekal a pak tohle :-/
Pokud jsi měl číslo 12 a chyběl ti asi metr od konce pravé části křídla, tak to spáchal můj bleskově namydlenej blesk
Jinak parádička, atmosféra jak řemen, mělo to koule...díky moc Edie, opět jsi nezklamal...
Jmenovitě za naši čtyřku(já, Permon, Runner a Upír):
Po startu jsme okamžitě začali nastoupávat a dohnali jsme svaz B24, který si to přihasil z východu a kolem našeho letiště pokračoval směr západ. Oblétli jsme ho zprava a vysunuli se vpřed na jeho 1. až 2. hodinu.
Objeven kontakt směřující ve výšce 20000ft kontra k našemu bombardovacímu svazu, vydávám pokyn k pronásledování. Runner kontakt indentifikuje jak tu dvoumotorovou japonskou zběsilost. Něco mu naložil, pustil japončíkovi palivo a ten to vzal po křídle k zemi. Ještě jsme ho cestou do mraků párkrát ošili, pak ho nechali a začali se vracet ke svazu.
Těsně před dosažením bombardérů jsme zahlédli jak na ně útočí malá skupinka japonců. Jeden bomber byl poškozen (táhl vlečku) ale pokračoval i tak neoohroženě dál. My s Permonem jsme se zapojili do boje se Zery a Runner s Upírem pokračoval dál k bombardérům aby je kryli. Od té chvíle můžu už mluvit jen za nás dva s Permonem, začlo to mít docela spád a já sundal jedno Japko, Permon druhý, Gringo asi 2, byl jsem několikrát ošit a nakonec mi nějaký žlutý neřád poškodil pravý motor. Permonovi to lehce netěsnilo a tak jsme to zabalili a vydali se domů, kde jsme oba dva v pořádku přistáli.
Runner s Upírem pak podle zpráv v TS pokračovali v krytí svazu(přitom Runner tuším jednoho japonce sestřelil a druhého zemsměš...é...poškodil ) a společně s dalšími Lightningy ho dokázali ubránit a dovést až domů, kde všechny náklaďáky přistáli a za nimi i naši kluci.
Takže naše čtveřice P38:
Ztráty - 0
Sestřely - 3 jisté sestřely + 2 poškozené
Co říct pěkná akce ,pěkné seřazení a napětí na nahlášení svazu.Pak stoupání za vedoucím a jeden amík co měl krvavý voči a nastěhoval se mi do kufru.Ale povinnost jsem splnil O proradného američana méně.
"Máte právo říkat cokoli. ... Právo být na veřejnosti za hlupáka je u nás garantováno ústavou. Ale právo něco vyslovit nedělá z toho výroku pravdu. Pravda se prokazuje nebo vyvrací porovnáním s fakty. Kdo tenhle princip nerespektuje, s tím je těžká řeč. Všichni smíme takovou diskusi odmítnout. To není zbabělost ani povýšenost, to je jen rozumné hospodaření se silami a časem."
Ty korzary z naseho coveru na dvanacte, ze kterych se staly kikiny v celnaku, ktere se nasledne ukazaly byti Fucidovymi chlapci v roztresenych zerech byly uzasne :-)
ja s Cardasem jsme vyrazili plnit dabelsky vychytraly plan a sice sledovat aktivitu japonskeho letectva na Kahili, hlasit pripadne zvednuti komaru a sledovat je ... velmi prijemny vylet v nejakejch 19000 ft nad Pacifikem skoncil nejakejch 5 minut v kurzu 310° o Vella Lavelly kdy Cardas ohlasil 2 doty v nasi vejsce na nasi 9 ... to ze narazime na japonsky pruzkumaky v planu nebylo a nez se rozhodlo co mame delat dal tak jsme se hezky minuli .... ovsem pak prisel rozkaz sestrelit ... takze jsme to vohulili a jali se Kikiny pronasledovat ... budto si nas predtim nevsimli nebo tim, ze jsme se minuli si mysleli ze jsou ok, kazdopadne dorazili na svuj otocnej bod, rozdelili se a zacali hlidku ... Cardas sel na toho blizsiho, ja si vzal toho vzdalenejsiho ... nez jsem ho dohnal povedlo se Cardasovi poslal Valheru k zemi a kdyz ten muj to nahulil k zemi - potom co me zjistil - jsme byli odvolani zpet k puvodnimu ukolu - tihle chlapci uz nase stehovaky nenabonzujou - s Cardasem jsem se opet setkali nad Shortlandem a spolecne jsme dorazili nad Kahili ... udelame si jedno kolecko kdyz dostavame hlaseni ze stehovaky jsou pod utokem ... jedinej hmatatelnej vysledek naseho vyletu byl teda muj levej motor s jakym si pohral japonskej flak ... vyrazili jsme teda na jih a 20 kilaku od Shortu jsme narazili na nase stehovaky .... velitel cudil ale jinak vypadali o.k. ... valka zurila zurivou zurivosti za nima .... rozhodl jsem se tedy ze zustanu u nich a po jedny otocce zjistuju minimalne dva doty jaky se k nim blizej ze sesty ... spoustim se teda dolu a naprostou nahodou ustreluji Krakenovi spicku levyho kridla, pokracuju ke svazu ke strelci oznackovali dalsiho sikmoocka .... tentokrat to je Kikina jakou dojizdim, ale nez to zmacknu preklopi se a pada znovu na bombry .... jedu za ni a sleduju jak si ho strelci zacinaj podavat bo po utoku uspokojive coudi ... v ty dobe asi uz zjistuje ze jsem za nim a potlacuje, jdu za nim a skoro okamzite vytuhava vejskovka a me nezbejva nic jinyho nez sledovat jam mi Kikinka dost rychle mizi ze zamerovace ... ale jelikoz se me Karlos chce za kazdou cenu zbavit zacina provadet dalsi uhybne manevry, ktery ho na chviku privedou primo prede me ... trosku se to na nem zablejska a pak uz jenom vzuuuuuum ... sesup ukoncuju tak o kilak a pul niz a 2 kilaky dal ... kdyz chci nastoupat zacne to okolo me litat, nastesti japoncika nejakej korzarista - asi - odhani ... leva strana myho Bleska nema nejak stesti, ke kouricimu motoru se pridalo mnozstvi malejch direk a unikajici palivo ... ohlasuju stav a odpoutavam se smerem dom ... na 80% letim nad mraky uzasnou budikovou rychlosti 220 mph, ale nakonec po 2 hodinach stastne sedam na Vangunu pred Podrsem a Permonem
Celkovy souhrn za pruzkumnou dvojici jsou 2 jiste sestrely a 2 poskozene (pozdeji priznane hrou jako znicene)
Upravil/a j4ck41 dne 25-01-2009 10:20
Start v Hoperově formaci A6M3, stopáme směr Vella Lavella, dle hlášení průzkumu se blíží formace čtyřmotorových bombardérů.
Stoupáme do 6km a v dvou párech s cca 2km bočním rozestupem hledáme nepřítele.
Hlásím tři kontakty na jedné hodině, Lightningy cca půl kilometru pod námi prolétavají ve vstřícném kursu aniž by na nás reagovaly, necháváme je 84kám a pokračujeme dál. Náhle se nebe na 12 hodině černá letuny, hlásím svaz bombardérů a nkdo další z A6M3 hlásí jejich cover o cca 1.km výš. Na boost stoupám na úroveň coveru a těsně před setkánm sklápím čumák a útočím na vedoucí bombardér formace. Rychlost je obrovskám zaměřuji na kabinu bombardéru. Z boxu B24 se blýská...cca půvteřinová dávka, zasahuji ale nestačí to...náhle se motor s cuknutím zastavuje a nelze dále mířít, prolétévám formací a točím levou zatáčkou abych mohl alespoň po rádiu radit spolubojovníkům. Ačkoliv bez motoru, zajímá se o mne cover, vážu na sebe několik stíhačů. Dva útoky P38 přežívám bez újmy, po jednom dokonce stíhám vystřelit když mě předletí, pozoruji zásahy z kulometu...hned při následujícím útoku Corsairu si ale zbloudilá kulka najde mého pilota...umírám v 5km na půl cesty mezi Vella Lavellou a Bouganville, mé tělo zapletené do zbytků stíhačky nikdo nenajde....
Upravil/a WT_Schmouddle dne 25-01-2009 11:17
[img]http://forum.il2sturmovik.com/public/style_extra/team_icons/founder_gold_en.png[/img] is not a valid Image.
Mno...byla to po dvou letech zahálení první akce, které jsem se zúčastnil a byla to opravdu pecka. Ocitl jsem se v letadle, kde jsem nerozumněl jedinému budíku, mapa, kterou jsem dostal k dispozici vypadala asi tak, jako bych měl letět bombardovat Dolní Lhotu podle atlasu Evropy, no prostě lepší už to být nemohlo. Při pojíždění jsem tak tak vjel do dráhy strtujícímu Pospovi s Jimíkem(alespon že jsou kluci zvyklí držet se vpravo) a následně jsem díky větru v zádech málem na dráze taranoval Valheru a jen můj zoufalý řev "vole uhni!" do TS zabránil nejhoršímu. Jo jo, tolik věcí se za tu dobu změnilo! Nakonec se nám podařilo ale odstartovat, sám start proti větru byl zážitek a windmod katapultoval mou japonskou plečku do vzduchu doslova během pár vteřin. Seřadil jsem se do formace s Valherou a letěl nad cílovou oblast plně důvěřujíce jeho navigačním schopnostem. Valhera samozřejmě nesklamal a po cca 10 minutách letu mi oznámil, že vůbec neví kde jsme. Já však zachoval klid, protože jsem samozřejmě celkem přesně věděl, že jsme někde nad Pacifikem.Náhle se cca na desáté hodině objevily dva kontakty. Americké Lightingy nás míjely jako na přehlídce a já na chvíli podlehl dojmu, že obě strany uzavřely nějaké příměří, či co. Jelikož nám ale velitel před akcí nic takového neřekl(tedy, on nám toho celkově moc neřekl), zahájil jsem raději sérii úhebných manévrů, jejichž efekt se záhy dostavil: Lightingy nás v klidu minuly a já ztratil Valheru. O celé záležitosti jsem se snažil informovat zbylé jednotky ve vzduchu, ale pokud nevíte kde jste, nevíte, kde je výškoměr a neznáte britskou měrnou soustavu, je to trošku problém. Naštěstí se přede mnou v tu chvíli začaly rýsovat kontury pobřeží Lavelly a já se pokoušel o to, začít dělat to, proč jsem sem vůbec letěl, tedy hlídkovat. Po pár minutách slyším zoufalý hlas napadeného Valhery, který se snažil zbavit dotírajícího Lightingu. Moc se mu to nedařilo, protože v zápětí dostal zásah do křidýlek a následně na to v boji padl. Instinktivně jsem se otočil za sebe a zahlédl výše nad sebou bíle kondenzační stopy. Proklínal jsem toho blba, co seděl na sedadle za mnou a neřekl ani popel. Řítil se totiž na mne rozuřený Lighting. Vzpomněl jsem si na to, jak dopadl Valhera, na nic nečekal a pustil se do brutálního divu, který jsem vyrovnal až těsně nad zemí. Chvilku jsem kličkoval nad zemí, očesal při tom vrtulí pár kokosových palem a doufal, že Lightinga tahle jízda přestane bavit. Amík ale evidentně nebyl tak důsledný, jako jeho kolega, za mnou bylo čisto, tak jsem se srovnal, nasadil spáteční kurz a pomaliku stoupal. asi po deseti minutách jsem se obrátil a vracel se zpět nad Lavellu.Tam bylo najednou docela rušno. Proti mně letěla perfektně vyrovnaná formace bombardérů formace bobardérů a já na nic nečekal a zahučel znovu zpět pod mraky. Nechal jsem je v klidu přeletět nademnou a následně je začal z povzdálí sledovat a navádět stíhače. Formace původně letěla směrem k naší základně, pak ale náhle zmenila kurz, což ale kupodivu neušlo ani mě.Po chvíli zaútočila první vlna, jeden bobardér začal notně kouřit a kousek ode mne se do vody zřítilo nějaké nešťastné Zero. Po chvíli přilítla druhá vlna a nade mnou se rozzuřila bitva. Svůj úkol jsem splnil, navíc se přede nmou objevi Treasure Island s letištěm, ideální čas to zabalit a přistát. Do toho mne ale začal hecovat Králík, že jsem Japonec a tak něco a že mám dva kanony, at jako s nima něco dělám. OK, řekl jsem si, v klidu jsem bokem nastoupal. Pak se pode mnou objevil nějaký Lichting a já zaútočil. No...pálil jsem do něj jak u Verdunu, jemu to ale moc nedělalo a začal zdrhat. šlo mu to docela dobře, na víc kolem mne po chvíli začaly lítat kulometné dávky a mne došlo že se situace poněkud obrátila v můj neprospěch. Pospa mne ale ujištoval, že s tou plečkou uletetím, tak jsem byl docela v klidu. Náhle se začalo v kabině něco pálit a evidentně to nebyl špatně zamáčklej vajgl v popelníku. Přišel čas z té rakvičky vyskočit. Nějakým zázrakem jsem se dostal z kabiny a o pár minut později už jsem se koupal v moři. Až v téhle chvíli jsem si vzpomněl, že Pospa před startem říkal něco o nějakém boostu, na který jsem ale během letu tak nějak zapomněl. Tím byla má účast v této misi definitivně završena.
Děkuji tvůrcům a všem zúčastněným, bylo to super!!!!
Jami
¨Začátek již popsal Podrs tak doplním jenom zbytek.
Po odpoutání naší vedoucí dvojky jsme z Upírem zůstali u bombrů a snažili se je pokrejt. Japíci už byli naštěstí částečně rozprášeni tak útočili po jednom max. po dvou a to už dokázal cover bez problémů pohlídat. Tři neodbytní se kradli za bombrama v mracích dělali že tam nejsou, jenže štěstí stálo na naší straně tak jak vystrčili hlavu z mraku hned měli někoho za sebou, pár zásahů a balil se domu. No ale co čert nechtěl jedno jsme přec přehlédli a ten ptozměnu poslal pozdrav mě, ještě že střílel tak jak střílel, nemohl jsem se ho hodnou chvíli zbavit, pral to do mě, ale nakonec se o něj někdo postaral a já táhnul z jednoho motoru šálu. Jo P38 ten něco vydží, přitáhl jsem se k bombrům a snima i přistál.
Upravil/a 310_Runner dne 25-01-2009 12:18
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
, ale mel stesti, protoze neumim poradne strilet
a hned na to jsem cejtil to zname bum bac, za mnou Lajtnas a vyskovy kontroly v haji a motor zacal vynechavat, tak si to padim smerem na tzv. Frankfurt pojmenovany Pagym
