Hele, Lekku, my v bostonech jsme RAF nebo USAF? Sem koukal, že si BAPáci nahráli americké skiny (jestli teda nějakej boston vůbec ještě letí)
"Máte právo říkat cokoli. ... Právo být na veřejnosti za hlupáka je u nás garantováno ústavou. Ale právo něco vyslovit nedělá z toho výroku pravdu. Pravda se prokazuje nebo vyvrací porovnáním s fakty. Kdo tenhle princip nerespektuje, s tím je těžká řeč. Všichni smíme takovou diskusi odmítnout. To není zbabělost ani povýšenost, to je jen rozumné hospodaření se silami a časem."
Hiltos napsal:
Cestne prohlasuji, ze vedouci Ju88 neponese zadny nicivy naklad a bude slouzit pro prevoz jeptisek-dobrovolnic, ktere budou pomahat pri leceni tezce ranenych.
Doufam, ze hrdinove od cervenych nechaji tento letoun v klidu letet
A když nejsem žádnej hrdina, myslíš, že bych si pak mohl s 1 či 2 jeptiškama-dobrovolnicema promluvit o duševnu... čistě soukromě??
myslíš těma staršíma zkušenějšíma ? Co již přes padesát let zasvěcují svoji duši Bohu ? ;)
Porazit nepřítele a dát mu život může vypadat jako projev laskavosti,
ale ve skutečnosti to je to nejkrutější, co poraženého může potkat. [samurajský pohled na zajetí]
Porazit nepřítele a dát mu život může vypadat jako projev laskavosti,
ale ve skutečnosti to je to nejkrutější, co poraženého může potkat. [samurajský pohled na zajetí]
K posraní, 2 min před odhozem mi spadl net!!! Už jsem viděl cíle. Super. Děkuji O2 a i vůbec všem telekomunikačním mágům v této zemi. Líp to načasovat nemohli.
Tímto se omlouvám všem co letěli se mnou a chválím výborné dodržování formace neb letět se mnou není žádná sranda. Doufám, že jste dopadli líp.
NedopadliAvala jsem poslal ke všem čertům,Nozdru poslal do nebíčka brašule a Guru-a jsme zahnali zpátky na ostrovní říši....Takže povedená akce,děkuji všem(hlavně VGR za zorganizování akce)
Skupina Rabbit odstartovala spolu s Cobaltem. Tajpan odpadl pro problémy s připojením. Watson, Rufu, Holt spolu, Šakal s malým spožděním vytrvalým letem zakufrovali až na kraj mapy , moje vina. Šakal uhnul včas a našel Port Swettenham první, my ostatní krytí skupinou Cobalt o chvilku později. Cíl - letiště St. Aubin nebyl chráněn flakem a byl zničen bombardováním. Já byl zničen pohledem na palivoměr, ten kufr se nám vymstil! Nicméně mírným stoupáním se nám povedlo nabrat dostatečnou výšku abychom po spotřebování benzinových par v nádrži doklouzali na pobřeží. Šakal se mně nedržel, proto nebloudil a doletěl až domů a Holt, ten holt umí , jemu benzín vydržel a přistál taky. Po přesunu a přezbrojení jsme posílení o Ikara naložili opět bomby a letěli poničit německý konvoj. Kriegsmarine s námi udělala krátký proces - tři spadli, jeden odletěl k našim lodím. Mohl jsem jít rovnou domů, ale kdoví proč jsem to vzal nad konvoj. Konec byl pochopitelně rychlý .
Díky organizátorům i zúčastněným!
i pres pocatecni problemy s pripojenim se k servru jakej me furt odmital se mi nakonec povedlo se narodit. pri vzletu freeze az sem vyskocil z TS. po odstraneni komunikacnich potizi jsem se vydal stihat zbytek hurricanu, kteri jiz byli na ceste k letisti v AJ19. jelikoz to Tajpan narval v lagu do more a byl mu povolen dalsi start o5 jsem se vratil nad nase letiste, jen abych byl svedkem Tajpanovych potizi s pripojenim a jeho naslednym vybuchem ve vysce zhruba 1000 ft.
takze znovu navrat na kurz k cili tentokrat jiz velmi vzdalen od kamaradu. presto jsem diky jejich drobne navigacni chybicce dorazil nad cil o chvilicku driv nez oni (hec ). Po nasem zauradovani nezbyl na letisti jedinej hangar a nasledovala nervydrasajici - pri pohledu na zbytky benalu - cesta domu. dva jsme to dotahli na letiste, dva museli sednout na pobrezi.
Druhy let byl podstatne kratsi. cilem byli nemecky lode. ze 4 hurriku jaky k nim prileteli odletel jen Watson. o zbytek se postarala AAA. moje bomby skocily po zasahu vyskovky neskodne v mori a ja chvilku po nich.
doma asi bude smutno.
První let v skupina adler (FwA5) ve složení Bumik, Wedge, Petras, Pospa.
Úkol: hlídkování nad pobřežím
Provedení:
Nádherná honička s doty ze kterých se vždy vyklubal vlastní letoun. Kvuli palivu opouštíme svěřený sektor a vracíme se přes K.Lumpur. Bumík prohlašuje z legrace "teď by to chtělo potkat ty A20" a huronsky se řehtá. Načež se připojuji s poznámkou "jo to by pro ně bylo překvápko, jen to přivolat". Wedge po pár vteřinách říká "ze západu dot" . Dělám si srandu a prohlašuji aniž bych dot viděl "jojo a druhý třeti čtvrtý pátý" a opět se všichni řehtáme. A co myslíte vážení čtenáři ...ano jak již jistě tušíte byly tam. A20 a jejich udatný doprovod. Jejich cover se nám myslím podařilo zdržet tak účině že A20 pokračovaly do záhuby.
Druhý let skupina adler, již bez Petrase. Výzbroj 1xSC500
Úkol: Bombardovat enemy lodě a jednotky
Provedení:
Krásný přílet nad pláže řadíme se do lajny všude kolem nás se bojuje. Připraveni na odhoz, vybírám si loď s napětím odjišťuji své save tlačítko na X52 ...a co myslíte opět jsem to posr.l Při vybírání po odhozu si ohnu vrtuli o hladinu. Probouzí se ve mě držitel licence GLD a otáčím k pláži. Bohužel sedám na pláž přesně na frontu v dosahu flaku. Vystupuji a utíkám přes 5 a více sektorů pro nového foka ... po krátké úvaze zjišťuji že už to asi nemá cenu. Zívnu si a dám disco ..no co už alespoň jsem přežil.
[img]http://img408.imageshack.us/img408/9575/fw7nc.jpg[/img] is not a valid Image.
Pěkná akce děkuji autorovi, spoluletcům i nepřátelům.
Skupina Yankee(4x Beaufighter) + krytí 4x Spit V., útok na letiště AQ15...
Naplánovaný to bylo dobře, jen ti němčouři nám v tom trochu falírovali...cover rozprášen asi dva sektory od cíle, beaufightery bez coveru chvíli marně vzdorovali leč konec byl neodvratitelný...jediný Rampa stihl vyskočit a doplácat se po svých na pobřeží kde si dal v kavárně v přilehlém městečku Schnapss aby byl poté vyzvednut aero taxi Hoper Airlines...
Díky za polet Lekkovi,spojencům i nepřátelům... S!
EDIT: Tak to nebyl Hoper kdo Rampu zachránil(viz.níže) No jo, tady dole kde teď jsem informace moc nedostáváme...Ale teplíčko tu je, to můžu směle říct... Upravil/a 310_Podrs dne 26-01-2007 00:38
Po startu jsme se hezky zformovali se spitfajry a vydali se směrem 60 s úmyslem, nelentět přímou cestu k letišti v AQ15 aby jsme se vyhli největšímu masakru. CHYBA LAVKY. Těsně po překročení nepřátelského pobřeží jsme nastavili rádový klid. Po pár okamžicích slyšíme v rádiu řev jednoho ze stíhaču, který byl z vrchu napaden nepřítelem a poškodil mu výškovku, v té chvíli nám bylo jasné, že bude horko. A taky, že bylo. Němčour na nás začal nalítávat a my okamžitě zaujali obranou formaci. Mezitím byl další spitfajr sestřelen a další těžce poškozen, takže jsme tam byli sami. Během bránění vidím z kurzu 300 4 doty a hned je mi jasné, že to naši nebudou. Loterii o to na koho spadnou jako prvního vyhrál nechtěně Tjurma, kterému těžce poškodili pravej motor a téměř mu netáhl. Klesl, nabral kurz domů a doufal, že ho nechají být. Marně, po chvilce hlásí, že na něho padá stíhač a já s hrůzou sleduju jak jeho beaufighhter ztrácí křídlo a v podivné rotaci padá k zemi.Vzhledem k nízké výšce bylo nemožné aby přežil on sám nebo jeho navigátor. Každému z nás, co jsme tam zůstali se stáhlo hrdlo a ve zlomku vteřiny jsme si uvědomili, že tohle nemůže dopadnout dobře, pokud nám někdo rychle nepomůže. Po ztrátě Tjurmy to byl pomět 3:6 ve prospěch befek. Další kdo šel k zemi byl Liboch. Točím s beaufikem co to dá, ale němec mi prostřelil výškovky a letadlo reaguje velmi zpomeleně, přitom slyším ze zadu modlícího se navigátora. Nechtěl bych být na jeho místě, ikdyž já sám to nemám o moc lepší. Nekončící sprcha trasírek mě ujišťuje v tom, že befko se usadilo natrvalo za mnou a nepustí mě dokud nepůjdem k zemi. V této chvíli se nedá nic dělat, stavím letadlo do svíčky, vysílám S.O.S. s pozicí a společně s navigátorem vyskakujeme. Hlavou mi blesklo, že pro mě válka asi končí. Snažím se překonat rostoucí pesimizmus, ale tomu dodává sílu podhled na Podrse, který svádí boj se zbytkem befek. Jeho šance netrvala ale o moc dlouho než ten moje. Vyskakuje z poškozeného letadla, ale bohužel je moc nízko a tvrdě dopadá na zem. Jakmile se snesu s padákem na zem, vydávám se směrem k Podrsovi, ale ten je těžce raněn po dopadu a jeho zpomalující se dech dává znát že jeho dnům je konec. Pološeptem mě prosí abych, jestli tuhle válku přežiju, našel jeho rodiče a řekl jim o jeho osudu a taky abych navštívil jeho milou a vzkázal ji, že na ní myslel do poslední chvíle. Sotva to dořekl, v jeho očích se objevil nepítomý výraz a dech ustal. Podrs zemřel. Stejně jako Tjurma a Liboch. Válka je krutá svině. Během pár okamžiků jsem přišel o tolik přátel. O kamarády, se kterými jsem utíkal přes polsko a francii až do anglie. Z hlubokého myšlení mě vytrhává podivný zvuk, otáčím hlavu tím směrem a v dálce vidím několik vozidel s německými kříži. V okamžiku strhávám z Podrsovi uniformy nášivku se jménem a taky nášivku Czechoslovak. Kdyby ji našli frickové, jeho rodina by doma v protektorátu žažila peklo. Pokud jsou vůbec ještě naživu. Vydávám se na útěk do blízké vesnice, kterou jsem zahlédl, když jsme přelétávali pobřeží. Schovávám se ve staré stodole a čekám do noci. V RAF uniformě bych byl jako pěst na oko. Jakmile padla tma, vydávám se na pochod. Je to moje jediná šance jak se dostat k vesnici. Cestou potkávám starce, který se na díval divným a podezíravým pohledem. O nějaké pomoci nechtěl ani slyšet. Větší štestí jsem měl ve vesnici, kde mě schovali do chvíla, k vepřům. Pokud naši dostali můj s.o.s. signál, mohli by někoho pro mě poslat jěšte dnes. Po hruba 4 hodinách čekání slyším letadlo, je nad ránem, ale i přes tmu rozpoznávám siluetu britského letadla. Sedá kousíček od vesnice na jediné planině, kde to bylo možné, tudíž i pro mě bylo jednoduché, kterým směrem se mám z vesnice vydat. Dobíhám k letadlu, kterému pořádběží motor, pilot na mě řve a nadává ať si pospíším, že němci tu určitě budou každou chvíli.Nasedám do letadla a v okamžku jsme ve vzduchu. Pilot, jistý Mamuťák, není ve své kůži, to je hned vidět. Tohle riskování ho zjevně moc nebaví. Po chvíli se ale dozvídám další z důvodů jeho nemilosti vůči mě. Před ním pro mě letěl z jeho letky Hoper, který byl však kousek od pobřeží sestřelen a pravděpodobně zabit. Zbytek cesty raději mlčím a přemýšlím a částečně vzpomínám na kamárady, kteří dnes položili svůj život za svou zemi a za anglii a krále, jak znělo v přísaze, kterou jsme všichni skládali, při vstupu do RAF. Po přistání jsem byl odveden k podání reportu. Po této povinné formalitě jsem unavený sedal do auta, které řídila milá a krásní příslušnice waaf. Jsem však tak unaven, že se ani nesnažím o nějakou konverzaci a celou cestu k základně naší 311té prospím. Na základně podávám další report a konečně se odebírám do velitelské místnosti, kde společně s cibulem mažeme z rosteru jména: Tjurma KX-T, Pords KX-B a Liboch KX-L . Ještě se tuto smutnou zprávu stavuji oznámít hochům v kasárnách. Na nich už bude jakým způsobem si rozdělí osobní věci těch, kteří se z dnešní mise nevrátili.... Sedám si na postel, otvírám láhev whiskey a do denéku si píšu další jména statečných mužu z naší jednotky, kteří se domů nevrátí. Je jich v něm už mnoho... Píšu si ho proto, abych mohl po válce navštívit rodiny těch, kteří padli. Zaslouží si to...
PS:
Díky Lekku, dobrá akce :-)
PPS:
Ty němčoure jeden, co jsi mě sundal, kdyby viděl tvůj velitel jakou máš mušku, asi by tě popravil osobně :-P
Upravil/a 311_Rampa dne 26-01-2007 00:28
Skupina A-20 doletěle až k dílům rušena pouze nálety vlastních stíhačů. Těsně před odhozem zmizel modrý velitel. Mě se opět vyčvachtl joy a zkroutil kormidla. Ve snaze o pomoc trimováním ručka šátralka nahmátla spásný čudl a úspěšně nastavila obě vrtule do praporu. Po třech minutách nervy drásajícího boje jsem oba motory nahodil. Obloha byla pustá a prázdná. V okamžiku návštěvy bombardovacího zaměřovače se letadlo zkroutilo do osmičky, neb kormidla stále nebyla vytrimována a odmítala se na jakékoli takovéto ponižující manipulaci podílet. Naštěstí se pode mnou objevilo letiště s podivně obestavěným městysem. Pomocí pilotního zaměřovače jsem cíle bezchybně minul a nasadil kurs směrem k Anglii. Zkratkou přes Kuala Lumpuru probíhala cesta v poklidu. Byl jsem rušen pouze smrtelnýmy skřeky kolegů z ostatních, ve formaci vzorně letících Bostonů a jejich stíhacího doprovodu. Poklid pozdního odpoledne narušili až nad mořem dva bandité od MK. Naštěstí zadní střelec Solomon Khon znal své řemeslo a jednoho germána poslal hbitě ke všem čertům. Pak se mu zasekl kulomet a nám odpadlo křídlo. Příjemný pobyt na dinghy byl mírně zkalen zprávou, že došli záchraní piloti a ať se tedy snažíme sami. Naštěstí kolem jedoucí kutr německého válečného námořnictva vylovil celou posádku a šťastně nás dopravil až do tábora Stalagluft III. Odkud vám posílám tuto pohlednici.
falkon napsal:
Pekne napisane... az mi skoro slza vyhrkla.
Veliteli,co kecáš ...moje poslední slova zněla...
"Doprdele teď už tu mařku co pěstuju Ikarovi za ubikací asi nesklidím...je to na tobě a na klucích,Rampo,o prachy se pak šábněte...Prosím jen abyste mi vystrojili pěknej pohřeb a pak si běžte užít do toho bordelu co jsme vždycky chodili...pozdravujte bordelmamá a všechny holky...začíná se stmívat,kurva,je mi zima...zas..ra..ná vál........
Jsem unavený, tak jen velmi jednoduše: instrukce, které jsme dostali formou briefingů jsme opustili ihned po začátku plánování, takže například radarová stanice, která měla být zničena pomocí Ju 88 nakonec neodolala JABO útoku našich čtyř Fw 190.
I skupiny jsme přerozdělili, čímž jsme v tom sice Lekkovi udělali trochu guláš, ale naše komunikace mezi tolika skupinami byla pak velmi účinná. Všichni velitelé skupin byli zcela disciplinovaní a spolupracovat i komunikovat s nimi byla radost.
Ihned po povolení vzletu jsem v čele čtyř Fw 190 s 250kg bombami odstartoval a letěl vysokou rychlostí na jih, za námi se formovaly další čtyři Fw 190, které měly případně zajistit náš ústup, pokud by došlo k nějakým potížím. K ostrovu jsme dorazili dle předpokladu - a nad ním pozorovali jedno letadlo, to že je to nepřítel bylo jasné. Stroj jsme přeletěli a pokračovali k cíli, zároveň jsme na něj navedli další čtyři Fw 190. Plovákový letoun neměl nejmenší naději. Krátce poté jsme našli v cílové oblasti radarovou stanici a jediným náletem ji poškodili. Následoval únik v nižší výšce na sever a po dosažení pobřeží ostrovu odvoláváme náš cover, aby šel plnit další jemu svěřené úkoly. My stoupali směrem na sever na místo, kde jsme měli domluvený sraz s Ju 88, které jsme od tohoto okamžiku měli krýt. Několik minut jsme hlídali vyloďovací pláže, místo SaBotovy skupiny Himmel, která se pár minut předtím poprvé střetla s Mustangy.
My tedy mohli pokračovat k Junkersům, našli jsme je v pěkné formaci v poměrně velké výšce 6km. Letíme s nimi na jih k nepřátelským lodím a teď je na nás, abychom odrazili útoky Mustangů na naše Ju 88. Naši bombardovací letci odolali a doletěli až nad lodě, na které se střemhlav vrhli. Kryli jsme jejich ústup do bezpečí, aby je nic nemohlo napadnout. nNásledovalo hlášení od návodčího, že máme letět na sever k hlášenému svazu, jeho pozice byla bohužel určena jen nepřesně a my nebyly schopni účinně zasáhnout. Místo toho jsme se dostali do tvrdého souboje se Spitfiry v nižší výšce. Sám jsem musel jedenkrát zažehnávat velké nebezpečí, když jsem přehlédl kolegu mnou napadeného Brita, snažil jsem se za pomoci svých lehkých křidélek prudce uhybat tak dlouho, než se vzdálenost mezi námi dostatečně zvýšila. Pak jsem ho jen držel nataženého Adlerovi, ale Spitfire včas zpozoroval blížící se nebezpečí a vyklidil pole. Obrátil jsem a zkusil jednoho Spitfira následovat..bohužel můj stroj neměl dostatečnou rychlost a vzdálenost mezi námi zůstávala téměř kontaktní. Po několika minutách marného pronásledování do hloubky Kanálu obracím a plánuji pro skupiny Fw 190 dotankování paliva. V tu chvíli se o hladinu roztříštil Sipiho Focke-Wulf a o pár minut později Esquilax ze svého značně poškozeného stroje raději vyskočil nad našim letištěm.
Přistál jsem tedy jen já a Adler, 10 minut na dotankování a dozbrojení a šup šup, všichni hezky zpátky do vzduchu, tentokrát nad vyloďovací pláže, kde nás má vystřídal skupina Hammer, zatímco my převezmeme zase "naše" Ju 88. Během hlídky dostáváme od návodčího informaci o nepříteli blížícím se k našim lodím, povolávám všechny naše dostupné stíhače nad důležitý svaz a asi po 15ti minutovém souboji se nám daří zahnat posledního z útočníků..no..Kyza ho spíše rozebral než zahnal . V tomto posledním souboji jsem si již konečně vystřelil . Následovalo postřelování vyloďovacích plavidel na plážích za aktivní účasti flaků nejrůznějších ráží. pak už jen návrat domů a pohodové přistání.
Plusíky:
+ nad očekávání dobrá a bezproblémová komunikace a kooperace s ostatními skupinami
+ stabilně dobrá kooperace v našem roji, bezproblémové splnění úkolů, do kterých jsme se pustili
Mínusíky:
- čekal jsem, že se bude bojovat hlavně nad plážemi..že se červení pokusí podpořit své vyloďovací jednotky, za to ale možná můžou spíše naši stíhači na Bf 109, kteří snad vše zachytili dlouho před možným ohrožením pláží.
- občas mi Lekk dost nepříjemně začal mluvit na kanál..občas mi to dokonce přišlo i trochu nesmyslné - třeba 2x za deset minut otázka kde jsme, načež jsem samozřejmě odpověděl, že se stále mlátíme se Spitfiry na stejném místě a lehce jsem se zasmál myšlence, že teď bude vysílat spojencům, kteří jistě taky mají přetížený TS, že ty Fw 190 s nimi stále bojují . Imho by jsi Lekku měl třeba při dotazech na pozici vždycky přijít na daný kanál a sám vidět, jestli je vhodné se na to zeptat..protože v jeden okamžik na mě mluvili všichni kromě Pbarryho . Bumík oznamoval, že je nad pláží, Kyza žádal upřesnění naší pozice, Esquilax volal, že má Spity na šesté a dával mi svou výšku a kurz. Lekk se mě do toho začne ptát, kde jsme a jakou máme výšku . To vše najednou v jediný okamžik . Ještě že SaBi zrovna tankoval a Pbarry s ostatními Bf 109 operoval jinde
Ale celkově to bylo pěkné..dokonce jsme prý zvítězili .
První akce. Po startu se vydáváme nad pláže. Nestojí to tam za mnoho a vracíme se zpět na Mallacu. Po chvíli hlídkování se z jihu objevuje 6 dotů+ letící do vnitrozemí, relativně vysokou rychlostí. Rozložení sil je v tuto chvíli 4x109G2 (Novotny, Falkon, Pepan, Caba) na půl cesty k plážím. 2x109F4 (Johann, Wildpig) vysunutí dál na moře a 5x 109F4 přímo nad Mallacou (pbarry, VLK, Madvlk, Pacin, Ford).
Okamžiě všechny 109 svolávám do našeho sektoru. Velká show může začít. VLK, Madvlk, Pacin a Ford naprosto s přehledem útočí na cover - spitfiry. Dva nebo tři z nich sestřelujou při ztrátě Forda. Všichni si vedli výtečně a chtěl bych je za tenhle souboj pochválit. Imho to nemělo chybu. Díky borci!!
Já pokračoval dál za čtveřicí, po chvíli identifikovanou jako beaufightery. Snažili se uniknout rychlým letem dál do hloubky - tim se dostali od svého coveru na 20km a o jejich osudu bylo rozhodnuto Hned jak sem se dostal do jejich blízkosti přešli do obrannýho kruhu - Nic lepšího sem dosud neviděl - Borci z 311 to udělali naprosto bezchybně. Už po prvním útoku jsem si řikal, že to celkem smrdí a útočil jen opatrně. Upřímně bych raději bojoval se spity.. Čtveřice G2 už ale byla na cestě a nebylo nic lehčího než Beaufighteríky jen znérvozňovat a..čekat
Obranný kruh byl sice dobrej nápad. Bohužel trval už příliš dlouho a stál na jednom místě. Určit sektor a navést zbylé 109 pak bylo snadné. Pepanovci se do boje vrhli velmi agresivně a po chvíli kruh rozbili. Přesto se beaufightery snažili navzájem krýt a bojovali jako profíci. Neprodali svou kůži lacino. S! 311
Sestřelil jsem posledního, nebo předposledního beaufightera, který při dopadu na zem explodoval a zapálil mi mašinu. Hned jsem vyskočil a šlapal nějakých 15km na naši základnu, který byla patrně cílem beafighterů.
Druhý let nestojí za řeč. Díky za polet
Není důležité vyhrát, ale přežít.
I když vyhrát je taky fajn.
Obzvlášť, když vyhraju já!
Moc hezky se to čte. Koukám, že stíhači si užili docela dost zábavy. Gratuluju. Já jsem letěl se stěhovákama a hodně jsem se přiučil. Pak přilétly Mustangy, ale moc se nepředvedly. Pak jsme střemhlav útočili na nějakou loď. Zásah, potopená. Pak už nic moc.
Ale rád bych se konečně dozvěděl, co bylo cílem. Fučí píše, že jsme vyhráli. Dobrý. Ale jak? Co měli udělat spojenci a co luftwaffe? Prostě kde byl ten pomyslný bod zlomu, že se to dá zhodnotit jako vítězství. Za bombry mohu říct, že jsme zničili pouze jednu loď. Takže tím to asi nebylo. Tzn. krach spojeneckých útoků v kombinaci s postřelováním spojeneckých jednotek na pláži znamená konec vylodění u Dieppe?
Pokud ano, tak 2x Salute našim stíhačům.
Díky i ostatním. Dobrej polet.
PS: Kolik tam bylo max. lidí? Na pozici v bombru to bylo OK. Na stíhače až poslední 1/2 hodiny. (Pro mne info pro příště.)
Prvním úkolem skupiny COBALT (spity) bylo poskytnout krytí skupině RABBIT (hurrici) a skupině YENKIE (bofíci). Hoši od BlackPanterů si vzali na starost bofíky, zbylí VGR + Rofo a Karlík z 310 si vzali na starost hurribombery.
Doprovod hurricanů až na pár problémů s navigací a falešnými poplachy probíhal víceméně v klidu, letiště St. Aubin bylo nakonec nalezeno a hurricany kompletně srovnáno se zemí. Vzhledem ke stavu paliva jsme se okamžitě vydali domů, bohužel naše formace byla dost roztažená a část zadního krytí se dostala do boje s Focke-wulfy a odnesl to jeden z nás - Tymur, budiž mu země lehká…
Ale i někteří z nás si vystřelili a Ampovi byl přiznán jeden poškozený fokáč, později překvalifikovaný na sestřelený. Dosedli jsme s posledními kapkami paliva na naše výchozí letiště a čekali na doplnění paliva a munice. Při přistání bohužel opět došlo ke ztrátě, přišli jsme o karlíka…
Po krátké přestávce na čaj s trochou lehkého občerstvení nás čekal druhý úkol dne, najít nepřátelský konvoj rychlých člunů přibližujících se od severozápadu k Dieppe, který hrozil napadením stahující se spojenecké flotily a pokud možno zajistit volné pole působnosti pro hurribombery, které startovali za námi s pětiminutovým zpožděním.
Konvoj jsme našli poměrně rychle, avšak velmi brzy se na scéně objevili staří známí – focke-wulfy. Nejdříve snad jen tři (Fuči a spol), později se objevili další (tuším MKčka) a začalo jít o krutě o život. Rozhodli jsme se že se je pokusíme zaměstnat a zatáhnout je víc do vnitrozemí, což se víceméně povedlo ale za cenu krvavých ztrát. Spit odpadával jeden za druhým… První šel dolů Amp, následován Rofem (omlouvám se za pozdní varování) a mnou. Jediný se dokázal vrátit Čardáš, ale jeho letadlo bylo tak poškozené že šlo okamžitě na odpis…
Myslím že v rámci možností jsme udělali co se dalo a úkolů jsme se zhostili se ctí a statečně zemřeli pro krále a vlast…
Děkuji Rofovi a Karlíkovi z 310 a samozřejmě klukům z VGR že jste ustáli mé nezkušené vedení a díky i Lekkovi za pěknou specku!
PS: S Luftwaffe! Jen počkejte až se dostaneme k nějakým výkonnějším strojům!!! Upravil/a mha dne 26-01-2007 14:36
Tělo mrtvého nepřítele páchne vždy dobře.
Aulus Vitellius
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
Avala jsem poslal ke všem čertům,Nozdru poslal do nebíčka brašule a Guru-a jsme zahnali zpátky na ostrovní říši....
)
, jemu benzín vydržel a přistál taky. Po přesunu a přezbrojení jsme posílení o Ikara naložili opět bomby a letěli poničit německý konvoj. Kriegsmarine s námi udělala krátký proces - tři spadli, jeden odletěl k našim lodím. Mohl jsem jít rovnou domů, ale kdoví proč jsem to vzal nad konvoj. Konec byl pochopitelně rychlý 
.
