Pekné reporty z druhej strany.. Vont, Erich, TozziFan,Kerbi, Upír a Veikso.
Naozaj klobúk dolu.
Nájsť v tej tme a správne identifikovať cieľ, zastabilizovať stroj a ešte sa aj trafiť......, nuž máte to nacvičené dobre. Orel_Erich ako klasika z filmu Memphis Belle....:"...aj keby sme mali nad cieľom krúžiť..........." Salute !
Mnohé je v nich vysvetlené. Keby Radar dokázal identifikovať výšku nájazdníkov....situácia na severe by asi vyzeral inak. Nechcem ísť do teórií čo keby......, len môžem potvrdiť známy fakt. My sme sa so Saldym držali výšky 3000m a sme tam sme šli vyššie. Je lepšie vidieť súpera hore na svetlejšej oblohe , ako z vrchu proti zemi. To ale platí v prípade, keď aj útočník letí tak v 4000m. Ako čítam z reportov výšky 16 000 a 17 000 ft, tak je mi jasné, že aj keď sme "mali mať kontakt".....videli sme PRD....
Veikso....ten koniec so zrážkou na pristávacej dráhe musel byť zdrvujúci. Viem, aj v reále sa také veci stávali. Ja som si myslel, že ten Tvoj koniec bol dôsledok "šarapaty" čo robili na Vašom letisku Kukulo a Robo. Nie som si istý, ale tuším chat Tvoj koniec niekomu pripísal ako zostrel.To muselo....nsrt....
Posádka welouša nastupuje už za tmy do kovovej klietky, nervozita stúpa. Navigátor si čmára na kúsok papiera waypointy a kurzy, polohu majákov a podobne. Zadný strelec pripravuje zmrzlinu a pilot sa rozhliada po letisku, ktoré sa prebúdza k životu. 57. Bombardovacia Ide na akciu. Velitel Bob dáva povel na rolovanie, začína sa z prava. Ja čakám asi 10 minút potom rolujem a zastavujem sa na konci dráhy. Stroj predomnou má menšie problémy, dostáva sa mimo dráhy, no všetko dobre dopadne. Spievam si piccadily keď dostávam konečne pokyn k vzletu. Dva pegasusy sa roztáčajú a zrýchlujú stroj preťažený palivom a 2500 librami bômb. Vzlet je bezproblémový, točím ľavú, vypínam svetlá, kurz 0. Cesta k pobrežiu je zaujímavá, stretávam svetlušku bofíka ktorý ma chvílu sprevádza vďaka čomu ma nachádza ďalší welouš a drží so mnou loose formation. Je to pauli, ktorý si neverí s navigáciou tak sa radšej drží mňa. Tesne pred pobrežím míňame ďalšieho wellingtona a vzápätí točíme kurz 45 do tmavých vôd severného mora. Ladím suomenskuo a čakám kedy bude ukazovať 45. Míňame ďalší welouš, skoro sa s ním zrážam lebo si ho nevšimnem. Po asi hodine letu točíme pomaly na kurz 90, výšku máme okolo 15000 stôp. Let k holsteinu prebieha nudne, každý je prilepený na prednom skle a hladá pobrežie. V rádiu sa rozpúta roztržka medzi pilotom nemeckej stíhačky a britských bombarďákov, čo príjemne spestrí už cez dve hodiny trvajúci let. Začína sa prejavovať únava. Otecko konečne identifikuje pobrežie a točím k cieľu, vzápätí nasledujú ďalší dvaja a potom pauli a ja. Ladím hamburg a po informáciách o nepriateloch v ústi Labe mením plán letu. K Brémam sa približujem od severo západu, za sebou zbadám strelbu, Bob to schytáva. Nemám však čas na nemcov, podomnou sa začínajú objavovať predmestia Brémam, okolo búchajú prvé osemosmy. Halstadt identifikujem podla ohybu rieky, do zameriavača nastavujem údaje 18700ft 210mph a zapínam automatiku. Továreň už horí, zameriavam západnú stranu, počujem vypadávať 10 pozdravov pre nemecko a okamžite breakujem doprava na plný plyn. Manéver zafunguje, flaky ma nedokážu zamerať a bez jediného šrapnela opúšťam priestor cieľa, pričom poverujem zásahy v továrni, no niesom si istý ich pôvodom. Kurz 270, potom 300, potom znova 270 na holandsko, mierne klesanie. Únava sa už prejavuje veľmi, dostávam niekoľko mikrospánkov, pauli sa už úplne odmlčal vo vysielačke. Let plynie, našťastie zafunguje kofeín a dostávam druhý dych. Holandské pobrežie prelietame o jednej ráno, skoro presne hodinu po bombardovaní cieľa. Zatiaľ sme nenarazili na nemcov, čo je dobre. Nad morom klesám na 6000 stôp, ladím domovský maják a letím na skoro plný plyn aby som spálil palivo ktorého mám veľký prebitok. Postupne sa naša skupinka objavuje na chain home a upresňujeme si svoju polohu, ja som presne tam kde som chcel byť, túžobne hladám anglické pobrežie. Prieletavam ho okolo 1:30 a začínam pristávací manéver.vtedy si všímam že z watershamu svietia svetlomety, nie som tu teda sám. Naplnený hnevom na nemcov, ktorí si dovolujú rušiť náš pokojný prílet po piatich hodinách vo vzduchu žiadam rozsvietenie dráhy ešte dobrých 5 minút ďaleko. Naladzujem instrument landing a klesám, minútu pred dosahom letisko zhasína, mne to však nevadí, už som doatatočne blízko. Priťahujem, cítim dotyk kolies, rýchlo vybočujem z dráhy a rolujem na stojánku. Keď zastavujem vidím lietadlo idúce na pristátie, myslím si že to je pauli tak ho pozorujem no vykluje sa z toho ju88, pustím po ňom dlhú dávku z predného strelca, vyskakujem z lietadla a bežím do okopu odkial informujem bofíkov o intruderovi. Nasadám na bicykel a v nedalekých kasárňach rýchlo zaspávam.
Ty vrahu, zabil jsi mi kamaráda Pepu Maňase, byl to můj přední střelec. Navíc mi při klesání nejdříve odpadlo něco z levého křídla a pak i z pravého. K tomu pár dírek v kokpitu. Ale Wimpy je držák a domů mě dovezl.
Sem si říkal že si to byl ty, když sem četl report od erichose , Když sem se k tobě přibližoval tak mě někdo klepat 7mm kuličkama do trupu, předpokládám že sem přehlíd dalšího wimpyho
Myslel jsem si, že co by nosič čajů pro naše radaroperátory budu fascinovaně koukat Taťkovi přes rameno na neposednou zelenou čárku, jak bez unavení hopsá na malé obrazovčičce nahoru a dolu a on podle ní navádí ztracené navracející se Wellingtony na domovská letiště. A ne že pár minut po startu našich gentlemanů mne velitel teleportuje na jinou radarovou základnu k jiné malé obrazovčičce a zavelí - Batoh žádá zaměření, tak ho najdi a řekni mu kde je!
Cože ?! Vždyť jen vařím čaje! A jsem tu úplně sám! Bože chraň královnu... (a naše piloty)
Batohovi jsem pozici nahlásil, ale bylo to dílem "ene bene lexa"... A měl kliku, že byl akorát nad pobřežím, jinak teda nevím, jak bych ho mezi ostatníma kontaktama poznal ;)
Odlétající stroje jsme si trasovali až do chvíle kdy nám zmizely z obrazovek. Nahlas jim popřáli šťastný let a návrat, tiše se za ně pomodlili a - šli na "čaj o páté". Na několik hodin :)
U čaje nás ale samozřejmě někdo furt vyrušoval a my kvůli tomu museli furt odbíhat k obrazovkám. Jednou že u pobřeží Francie napadají snad Upíra a já se tam snažil navést našeho Beau. Jednou díky poplachu kvůli možnému intruderovi, který nám kopíroval pobřeží. A ze kterého se vyklubal pilot dalšího našeho Beau.
A tak podobně.
Toho skutečného prvního "rušitele" jsme nejspíš úspěšně propásli :) (viz Robo. a "2. Fernnachtjagd nad Anglicko - nizky let do ustia Temze a prieskum letisk v grofstve Essex. Ja som videl len svetlomety, ktore ma hore hladali, zatial co Kukulo sarapatilo medzi AI Wellingtomni na drahe letiska Boxted. Bohuzial sen o 10 Wellingtonoch na okruhu s pristavackami zapatymi sa nekonal, Napriek provokativnej vyske sme nic nestretli ani nevideli a napokon sme sa vratili obaja naspat na zakladnu. ")
Ale Robo. - to narušování přistávání vracejících se Wellingtonů si Fiks užil nadmíru, můžete být spokojení. A co jsem tak četl, tak se kdeco sevřelo i dalším našim, co se vraceli a slyšeli, co se děje a co můžou čekat i oni ;)
O navedení Vonta na Kukula se postaral Fiks mocně pokřikující z astrokopule svého Velouše, já do prostoru navedl Tommyho. Předpokládám, že Taťka pak falkona.
Lochnessi, Steveyho plánování bylo pro nás tak dokonalé, že na mé radarové základně na chvíli zavládl poplach, kdo že to letí někde, kde by nikdo z našich být neměl :)
A pak jsem se k vám ještě přepnul, když jsem slyšel, jak jste napadeni. Ale moc dlouho jsem to nevydržel a nechtěl poslouchat, jak to šijou do jednoho z vašich :( Maníci byli ale v rádiu správně anglicky klidní. S!
Pak bylo to antré s Kuku a Robo.
No a ke konci jsem pak zaměřoval Kirbiho a Batoha. A hledal, kdy se objeví v dosahu loudal veikso. Všichni se mazácky vraceli podle pípáků, takže jsem jen pomáhal s upřesněním jejich polohy.
Kirbi sedal jako první, dlouho po něm pak Batoh a veikso.
veikso se na radaru objevil jako poslední, ale šel si svým kurzem, tak už jsem ho jen kontroloval, jestli letí dobře a sám. Při dosažení pobřeží jsem ho pustil ze zřetele, protože jsem se věnoval poškozenému Batohovi.
Toho jsem čekal na severu a on dělal rušivý nálet na jihu. To mne trochu zmátlo. Ale pak jsem si ho našel a trasoval. U něj se ještě navíc projevila absence mé připravené, vytištěné a zapomenuté mapy. Pečlivě jsem si ji v práci hodil na A3, abych viděl označení souřadnic a správné názvy. A aby se mi nepomačkala, tak jsem si ji nechal na druhém stole. A nechal ji tam, i když jsem pak odjížděl...
Batoh hlásil, že je střelenej, takže jsem ho navigoval na nejbližší letiště, které bylo na mapě s označením Margate. A on chtěl tvrdošíjně na Manston. Až moc tvrdošíjně. Navíc mi nesedělo to Margate. Z BoBka si ty letiště (bohužel) moc nepamatuju, ale Margate mi nějak nic neříkalo. Tak jsem si otevřel maps.google - a zjistil, že Manston je letiště u Margate :) Ještě že nám ty internety nezakázali...
Když jsme se s Batohem konečně dohodli, že je nad letištěm, kde chtěl být, ozval se veikso, že taky přistává. Dost mne to překvapilo, protože jsem myslil, že už nějakou dobu sedí. Od toho pobřeží letěl ještě docela dlouho.
A pak se ozvalo jeho tiché klení... Škoda toho nezaparkovaného Wellingtona :(
No a tím má práce vaření čaje v radarové místnosti skočila.
Bylo to pěkné a pro mne možná zajímavější jak v černočerné tmě v kabině Beau. Díky!
Porazit nepřítele a dát mu život může vypadat jako projev laskavosti,
ale ve skutečnosti to je to nejkrutější, co poraženého může potkat. [samurajský pohled na zajetí]
Letka13_Colonel napsal:
Orel_Erich ako klasika z filmu Memphis Belle....:"...aj keby sme mali nad cieľom krúžiť..........." Salute !
Na cíl v bojové zóně a v reále nalítala několikrát i jedna naše posádka od 311. Amíci to jen okopčili do filmu ;)
Upravil/a Hoper dne 10-04-2016 13:36
Porazit nepřítele a dát mu život může vypadat jako projev laskavosti,
ale ve skutečnosti to je to nejkrutější, co poraženého může potkat. [samurajský pohled na zajetí]
Myslíte, že to tu čte takový Tajpan, Bača nebo Noram ?
A divím se Cibuli, že si to nešel zaletět...
Porazit nepřítele a dát mu život může vypadat jako projev laskavosti,
ale ve skutečnosti to je to nejkrutější, co poraženého může potkat. [samurajský pohled na zajetí]
[img]https://dl.dropboxusercontent.com/u/23424124/Gentlemani%20sumraku/letisca2.jpg[/img] is not a valid Image.
Mapa letišť a AA
Hned na počátku zvedám do vzduchu kukula a roba(Ursel) hlídkovat nad Kanál, aby si kluci na druhé straně nemysleli, že chrápem.
Po chvíli zvedám do vzuduchu i Wernera, Lea a jeho dvojku a "Dčko" s Gunmenem Na radaru se objevují první kontakty a tak stahuju 88 zpátky nad Francii. Odhaduju první nálet na Antwerpy a posílám do oblasti 2x88, wernera a Dčko s gunmanem. Jsou hlášeny první sestřely, ale i ztráty 88 na letišti. Škoda.
Uplynula asi hodina a zvedám do vzduchu i Saldyho dvojici(Soestenberg), Magotovu dvojici a Voykovu dvojici, i když pro ně nemám prozatím cíl.
Rudí se od Antwerp stáhli. V oblasti momentálně hlídku jen Dčko.
Leo je někde v oblasti Rotterdamu, Magotova a Voykova dvojice asi 150 km západně od Hamburku, Saldy někde 150 km SV od Amsterdamu.
Prozatím radar funguje OK.
Začínají se objevovat první nepřátelské kontakty směřující na Norsko, asi 100km od pobřeží. Magot a Voyk jsou daleko a než by doletěli k rudým, vyletěli by z radaru. Navádím je tedy zpátky nad Hamburg, který považuju za cíl. Leo má vyčkávat v oblasti Brém, Saldyho stíhám navést do centra nepřátel někde nad oceán, ale nevidí je.
Začínají první problémy u radaru.
Radarové stanoviště v Hamburku hlásí technické problémy, nejsme schopni navádět stíhače a zřetelné odrazy máme jen vyjímečně. Navádím Magotovu, Voykovu a Saldyho skupinu nad Hamburk, který stále považuji za cíl.
Leo má patrolovat nad Brémami pro případ. (po akci se dozvím, že stočil také nad Hamburg, protože tam viděl světlomety a flak).
Radar je stále slepý, nejsme schopni navádět piloty, dostávám hlášení o protiletadlové palbě nad Hamburkem, což mě utvrzuje v přesvědčení.
Na západě Francie mezitím bojuje Kukulo s Robem po vlasní ose, Wernera s "Dčkem" a jeho dvojkou navádí Cass, díky čemu ztrácím přehled.
Situace se u radarů se začíná zlepšovat, ale krom cassova radaru nevíme kdo je kdo.
Leova a Magotova dvojice se vrací domů. Mezitím se někam ztratil Bivoy. Na severu mi zůstal Werner s Voykem, radar opět funguje, tak je navádíme do prostoru cca 150 km S od Amsterdamu, kde nalézají a sestřelují nějáké Welingotny.
Poslední stíhači přistávají na letišti Soestenberg.
V 1:30 je pozorován nepřátelský kontakt letící na Brusel, pokouším se stáhnout Roba od anglie ale je sestřelen.
Suma sumárum:
Prní nálet na Antwerpy (Brusel) jsme zachytili, druhý nálet na Brémy se nám nepodařilo dostatečně zachytit díky technickým problémům na radaru a jen díky iniciativně stíhačů jsme dokázali alespoň dílčí úspěchy.
Děkuji všem pilotům za spolupráci, dodržování rádiového provozu (až na pár drobností) a doufám, že jste si speciálku užili stejně jako já. Hlavně chci však poděkovat Jiříčkovi, Cassovi a Punkymu za to, že byli ochotni koukat téměř 5 hodin do radaru a ještě mi pomáhat s naváděním a Kukulovi za specku. Děkuji A samozřejmě Falkonovi díky za vůbec možnost obsluhovat radary!!!!
Hoper napsal:
A divím se Cibuli, že si to nešel zaletět...
Taky jsem si na Cibuleho vzpomněl, říkal jsem si že by se mu to asi líbilo s weloušema. A mělo to tu správnou atmošku jako před lety.
No on si šturma už odinstaloval ale porád lítat nad jednu a tu samou továrnu v BOSu po stopadesátýtisící taky jednou omrzí ...
V 21:00 se ještě řeší nějaké technické drobnosti, tak vyplňuju čas na radiovlnách tím jak se piloti rozdělí do kanálů a jak si zavolat ground control. Kluci pak startují a nám se naprosto zahlcuje chainhome radar kontakty - víme kde jsou zhruba zhluky letadel, ale kdo v tom shluku letí, nemáme ponětí.
Bombardéry se při odletu nahlásí jen někdy, takže nevíme v jakém pořadí se letí a kdo už je ve vzduchu nebo z jakého letiště vzlétnul - a pak se začnou hrnout žádosti o lokalizaci a potvrzení správného kurzu. Sice nevíme kdo je kdo, ale nikdo není kde by být neměl, tak všem říkáme že jsou ok. Kluky to uspokojuje a jak nám pomalu mizí z radaru, začínáme v tom mít pořádek. Když nám už na radaru zůstane jen 57th miřící na Brémy, máme v tom jasno.
Jdeme si udělat čaj a letmo kontrolujeme jihovýchod anglie jestli se už 57. vrací nebo jestli se nám někdo nechce vkrást na letiště - a pak 57. hlásí zásahy a požáry v Brémách. Dlouho nikdo nikde, po chvílli nám z letiště Boxted vzlítají stroje a bez ohlášení míří na Brémy. Zjišťujeme, že 57. odbombardovala, přišla o pár strojů, některé startují na druhý nálet a zbytek se rozprášen vrací zpátky po úplně jiné trase než mají v letovém plánu, a neví po jaké. Mám za to že na Brémy vzlétá i někdo sestřelený v druhém náletu.
Snažím se o vyhledávání nepřátel, ale nevíme jestli to co k nám letí jsou bombery po cestě zpět nebo Ju88. A stejně nemáme koho zvednout, protože máme jeden bofík a ten je daleko na severu. Letadla se nám nehlásí na přistání ani na vzletu, takže spíš čekáme jestli se nám na letištích rozsvítí dráha nebo světlomety.
Do vzduchu se zvedá Tommy a falkon, hlásí se a posíláme je na hlídkovou trasu. Zvedá se i stevei v dalším bofiku, kterého nechávám patrolovat v ústí temže, falkona s tommym o 50km dále směrem k francii.
Zachytáváme kontakt na radaru na jihu pod francií, naviguji na něj steveiho - ukáže se, že to je moje chyba obsluhy radaru a naviguji ho na jeho vlastní zrcadlový obraz. Stevei jde spát.
Nad letišti se konečně rozsvicují světlomety v okamžiku když je tam někdo vidí. Kolem letišť je rušno a nikdo neví kdo tam vlastně všechno je. Vektoruji tam tedy naše dva bofíky, je tam hlášen souboj - ale hlášení jsou zmatečná, nejsme schopni na radaru zjistit kdo je kdo. Navigujeme již přes Ground Control Intercept radar, který je názornější. Konečně se nám vyčistí signál od několika letadel (nevím jestli je někdo sestřelil, nebo jestli se odpojili) ale z Boxtedu nám hlásí, že nikde nikdo a všichni jsou naši. Snažím se donutit piloty aby se rozpočítali, protože v okolí Boxted je 7 kontaktů. nahlásí se mi 3, což je blbost aby sme tam měli nepřátel tolik. Nakonec to vzdáváme s tím, že intruder byl "asi" sám a "asi" havaroval. Mám chuť jít spát, pač jsme u radaru spíše na škodu než k užitku.
Ženu bofiky nad Wattisham k neidentifikovanému kontaktu který se nehlásí. Samozřejmě je to jeden z našich. Na Boxtedu se najednou opět rozsvicují světlomety a letadla na dráze jsou postřelována. Ženu bofíiky zpátky do předpokládaného dogfightu, ale hýbe se mi jen jedno letadlo, nevím jestli to je někdo kdo vzlétl a intruder točí nad letištěm, nebo někdo sedí na letišti a intruder odlétá. Po tom co jsem na TS už opravdu protivný se dozvídám že náš sedí. Máme tedy konečně identifikovaného enemáka ve známé výšce, dva bofiky 10km od něj ve výhodné pozici a jdeme na to. Intruder to valí se staženám ocasem domů, ale falkona i Tommyho jsem navedl tak aby ho odřízli.
Sypu na falkona a Tommyho neustálé úpravy kurzu a daří se nám je dostat na 2km od cíle. Po 30km pronásledování se nám podaří konečně vizuál a už je to na nich, na radaru je nerozeznám. Několikrát se letadla rozpojují když se ztratí, ale daří se nám to udržet dohromady. Nakonec to končí s robem ve vodě. Počítáme to Tommymu a falkonovi jako týmový sestřel a jdu spát.
Bylo to dost psychicky náročné
Nejlepší hlášky:
"57 this is Tophat, whats your status?"
"Tophat this is 57, we are a flight of two, under attack west of Bremmen, heading 270. Oh, my wingman just got shot down. I am one plane west of Bremmen, heading 270."
"Jde po mě, je tady, je tady!"
"Tady Tophat, kdo volá a kde je tady"
"No tady, u letiště!"
pravda je, že vždycky když jsem si chtěl zvednou náladu tak jsem zavovlal kukulovi a robovi a zeptal se na jejich status .
Zvláště v době, kdy jsme měli místo radaru radarovou pizzu jak poznamenal punkey, koukající do radaru u Hamburku
Moje veľké poďakovanie ide všetkým organizátorom, operátorom a spolupilotom oboch strán. Pre mňa to bol vynikajúci zážitok s autentickými adrenalínovými momentami. Bohužiaľ sme s D3javuom okrem pár vzdialených strelieb a svetlometov nevideli ani britský chlp, ale aspoň sme na konci akcie vzorovo pristáli na Lorentza. Pre mňa to bola panenská jazda a som ochotný kedykoľvek v budúcnosti sa pridať ku srande. Myslím, že čerstvo nadobudnuté know-how by sa malo do pár mesiacov použiť znova.
Děkuji všem tvůrcům, organizátorům, pozemní kontrole a zvlášť těm, kdo mě učili navigaci a bombardování.
Omlouvám se kontrolorům za nedodržení pravidel komunikace.
Trasa na Brémy mi docela vyšla podle propočtů, ale k vlastnímu útoku jsem se nedostal. Při příletu ze severu jsem město těsně minul, světlomety nesvítily, flaky nestřílely. Podle řeky jsem musel být hodně blízko, napětí v kabině se dalo krájet a to napětí v mlčící německé krajině jsem cítil taky. Jen na to oční bělmo protiletadlovců jsem neměl grafickou kartu. Pokračoval jsem na jih, točil levou, při ladění náletového kurzu mě chytly světlomety a flak mi brzy amputoval kus křídla.
Avšak noc byla ještě mladá.
Odstartoval jsem z Boxtedu na Brusel, aniž bych to pořádně řekl pozemní kontrole. A protože je prý komunikace základem vztahů, přispěl jsem ke zmatku ve vzduchu. Nejdřív jsem chytil radio v Lille, po přeletu francouzského pobřeží jsem přeladil na Kolín. Kolem půl druhé ráno jsem podráždil flak a pilot i navigátor u zaměřovače začali vidět rudě. Pokračoval jsem. Nad Bruselem mi flak rozdýmil pravý motor. Odhodil jsem kus od mostu na východní břeh řeky. Odstín rudé se neměnil a podruhé se mi do zajetí nechtělo. Vytrimoval jsem směrovku a nastavil zvlášť tah motorů i listy vrtulí. Přesto mašina pořád táhla doprava. U francouzského pobřeží mě začal hledat náš radarový operátor a po malé výměně zeměpisných jmen mi dal kurs na nejbližší letiště ve čtverci AO15.
Wellingtony VX-O a můj byly poslední ve vzduchu, byli jsme spolu i s operátorem na kanále TS, takže jsem před svým přistáním slyšel, co se stalo Veiksovi.
První let jsem zakončil na padáku a podruhé jsem nejspíš nezasáhl cíl. Nevadí, jsem spokojen. Letci zajatí ve skutečné válce znovu nestartovali, o úspěšnosti bombardování v roce 1941 jste sami četli dost. Pro nás je to naštěstí jen hra s mnoha možnostmi.
No jo, je to tak. Už Ila nemám na HD a nechce se mi ho instalovat. Navíc mám na lítání málo času, takže jsem ve formě, kdy jsem rád, že se mi podaří odstartovat a najít se ve dne na mapě. Ale třeba si někdy něco takového dáme v CoD či BoS
"Máte právo říkat cokoli. ... Právo být na veřejnosti za hlupáka je u nás garantováno ústavou. Ale právo něco vyslovit nedělá z toho výroku pravdu. Pravda se prokazuje nebo vyvrací porovnáním s fakty. Kdo tenhle princip nerespektuje, s tím je těžká řeč. Všichni smíme takovou diskusi odmítnout. To není zbabělost ani povýšenost, to je jen rozumné hospodaření se silami a časem."
tatka ano, sedi, operovali sme v celej oblasti a striedavo sme nalietavali na tri letiska blizko seba, aby sme seba aj vas co naviac zmiatli. Mojim planom bolo rozsvietit uplne vsetky svetlomety v Essexe a to sa mi aj podarilo.
Stiahnutie bolo nie so stiahnutym chvostom, tam proste prebehla nasledovna komunikacia:
Kouty Robovi, slysis me?
Ano pocujem ta, ale nevidim. Kde si?
Robo, ako by sa ti pacila informacia, ze nad Bruselom mame osamoteny nepriatelsky kontakt?
Takato informacia by sa mi pacila velmi.
OK, Robo, kurz 160.
Ja som netusil v akom som bol nebezpeci az kym ma dost drzo neprepadol Beaufuigher.
Dobra praca s navadzanim!
Este som si spomenul na 2 udalostu z letu cislo 2:
Kukulo hlasil utok na letisko, ja som bol vyssie nad nim a cumel som do tmy. Po chvilke napatia sa ozval Kukulov hlas "odhodene". Bolo pocut, ze ma stiahnute hrdlo, bolo to dost napinave. Potom som uvidel exploziu a Kukulo s ulavou velmi profesionalnym hlasom "ciel zniceny, Wellingon". Tento moment sa mi zdal maximalne nabity realitou, mal som pocit, ze som ozaj v mojej pracovni a cumim o jednej v noci na naprosto cierny monitor. (ale nie, vazne, bolo to velmi intenzivne.)
Dalsi moment, po lete c. 2 sa vraciame k pobreziu nasho cerstvo nadobudnuteho Francuzska a kouty nam hlasil Beaufighter v nasej oblasti. Bacha, sleduje vas. Na drzovku sme sklesali rovno pod neho a trpli sme, ci svojrazny manever vyjde. Tie minuty boli nekonecne. Odlahlo mi az ked sme boli v okoli majaka CT. Pri pristavani do tmy mi tesne pod kolesami zhasli letisko. Skoro mi cvrklo.
Robo napsal:
Dalsi moment, po lete c. 2 sa vraciame k pobreziu nasho cerstvo nadobudnuteho Francuzska a kouty nam hlasil Beaufighter v nasej oblasti. Bacha, sleduje vas.
kukulo: mmm... Robo, tocis pod neho?
Robo.: ...
kukulo: ...
No jo, je to tak. Už Ila nemám na HD a nechce se mi ho instalovat. Navíc mám na lítání málo času, takže jsem ve formě, kdy jsem rád, že se mi podaří odstartovat a najít se ve dne na mapě. Ale třeba si někdy něco takového dáme v CoD či BoS
Tak proti gustu, zaden disputat, pravda.
311ta dostala skoro 40 novych skinov pre svoje Wellingtony k tejto akcii, nazov inspirovany knihou prislusnika 311tej, welus dostal radiokompas, vsetci mali modpack s velmi user friendly navodom na instalaciu a samotne HSFX so sturmom sa instaluje samo, byt relativne dlho, nehovoriac o doruceni nakeho media s HSFX a nakopirovani do kompu. Uz sme to asi viac 311tkovejsie spravit nemohli Viaceri sa na tuto akciu vratili k ilovi (Robo. je jeden z nich, resp. on sa vratil uz na Jamamota). Snad nie je vsetkym dnom koniec a s 311tou sa nad kontinentom alebo Biskajom este v buducnosti stretneme.
Co sa tyka dalsej akcie... Toto bola uz tretia specka tento rok z nasej dielne (Potopte Bismarck 2, Dostante Jamamota!, Gentlemani sumraku). Je cas dat si pauzu. Naozaj nic takeho rozsahu ako Gentlemani sumraku neplanujem organizovat do septembra. Spytajte sa mojej zeny preco
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
(ale nie, vazne, bolo to velmi intenzivne.)
