Já mám podezření, že veškeré skiny, které nejsou součástí instalačky hra pilně stahuje. Proto si myslím, že než skinpack je výhodnější 512x512. Ale třeba se mýlím.
Teda chlapi pěkný polet. Řazení v mlíce a následná halda různě mizejících teček byla fakt žůžo. Asi po hodině bludění jsem dokonce našel nějaké naše letiště a šťastně sedl. Jak to nad tím mořem děláte, že poznáte kde se koupete? Já bych maximálně poznal, že jsem v moři. a teď pár organisačních poznámek. Asi by nebylo od věci aby v počátečním rozpisu měla rovnou každá letka rozepsán kanál na TS a letiště odkud startuje. Pak by nebylo špatné, když už jsou povoleny skiny, aby byla každá barevně odlišena třeba barvou ocasu. ( Na požádání rád vyrobím). Ty černý písmenka na tmavězeleném podkladu člověk přečte teprve těsně před kolizí. letu zdar Tyrl
Na straně Britů to vidím jako těžký válečný stav. Velitelé padli, spojky nedorazily, mapy se ztratily. Odstartoval jsem na první úkol v Hurri IIB, s bombama. Už při startu volaly lodě o pomoc. Ve výšce horní hranice mraků jsme potkali první kontakty nad loděmi. Měl jsem bomby a tak jsem se jim vyhnul a snažil se doletět k nepřátelským šífům, klesl jsem pod mraky. Kriegsmarine jsem nenašel, zato nad vodou se hemžily štuky. Odhodil jsem bomby a jednu si vybral. Nůžkovala mi před nosem daleko lépe, než bych to já dokázal v huricánu. Povedlo se mi ji jen lehce rozkouřit a byl jsem napaden německým stihačem. Nechal jsem štuku štukou a za pomoci válečné lsti jsem se odpoutal směrem na jih, našel letiště a přistál. Na druhý let jsme se zformovali Paul, Pazi, Watson a vyrazili na sever. Doletěli jsem až nad Francii ( ) a pokračovali podle pobřeží doleva. Druhá půlka Bizonů a pak i Cobalt hlásili kontakt s nepřítelem, boj a pak útok na letiště. Bohužel, zapomenuté kladivo v kokpitu způsobilo odchylku kompasu a s posledními zbytky paliva jsme se našli ne v AN2, ale kdesi v AH a přistáli na pohostiné holandské stanici. . No co už naděláme, těším se na příště.
no..přišel jsem, neviděl jsem, nezvítězil jsem . Hromadné odhlašování červených dost narušilo celkový průběh akce, stejně tak i hustá oblačnost (nejsem si jist, zda by v takovémto počasí mohly být ve skutečnosti vyslány Stuky). Těšil jsem se na krytí velkého svazu bombardérů před větším šikem nepřátelských stíhačů - ale bohužel toho jsem se nedočkal, protože jsem se nechal moc rychle rozstřílet od Hurricanů .
Taky mám trochu výhradu k planesetu - imho Hurri IIC jsou na tohle období až trochu moc silné kafe, byť celkově s tím moc nezahýbaly.
Hlavně ale bylo pěkné zase po delší době letět v čele našeho štábního roje, byť chyběl jeden pilot . Takže dík hlavně Pepímu a Cábovi, kterej ještě dostane sprdung samozřejmě . Tak zae příště nashledanou
Toš bolo to pekné - po tlamě sme dostali - 2x!!!
Prvně si kladu za vinu dvě hrubé taktické chyby z mé strany čímž sme se dostali do pěknýho průseru a přišli sme o Cábu - ale nadruhou stranu bylo jich jak much a z převýšení. Tj byl sem rád že se zdravou kožou doplazili sme s Fučidou dom. Scény to byly dramatické jako z filmu bitva o Británii - Huriky z blízka sem si hodněkrát prohlédl
Druhej let sme byli s Fučidou min o pět kroků před nepřítelem a pěkně sme to rozehráli - nicméně takovou trefu jak mě vosolil - (už sem zapoměl kdo 310) sem dlouho neviděl - ať štěstí či um to je buřt co to způsobilo šel sem rozčazen na nouzák a Fuči si pak taky pěkně slíznul
Celkový průběh akce sem moc nepostřehl - bo sem byl trochu ožratý
BP_Tyrl napsal:
.... Jak to nad tím mořem děláte, že poznáte kde se koupete? Já bych maximálně poznal, že jsem v moři.....
Ono to tam napsalo kde se letadlo ztratilo ..ale jinak asi bloudili všichni, mě došla štáva asi 2,5 km od letiště a když jsme při druhém letu potkali bombry tak jsme nebyli schopní určit jejich pozici
Chtěl jsem lítat v záchranném Rufe, ale že budu muset těžce hledat místa dopadů pilotů a pak i perfektně ukryté letiště pro jejich vyložení ... kdybych to byl býval věděl, tak by jsem sem ... :-D
Naprosto úžasné bylo, kolik jsem měl v jednu chvíli informací ohledně dopadu pilotů - server mi něco zahlásil a já začal koukat, kudy tudy. V tu chvíli mi hlásil Lekk a já už potvrzoval. Jenže pak za chvíli hlásil pazi, ale trošku jinou polohu - píšu si na papír a letím původním kurzem. Pak hlásí Noram paziho polohu - a zase úplně jinou - píšu si v rychlosti na papír, protože v dálce před sebou vidím podezřelou aktivitu.
Za chvíli na to vidím, jak server píše o dopadu dalšího našeho - a zase asi troje různé koordináty od tří různých zdrojů (a já si poctivě všechny píši :-D)
Startoval jsem z poněkud vzdálené základny a tak jsem byl asi tak na polovině trasy, když už pazi volal, kde sem a kdy už bude konečně "doma". Jako by nevěděl, že hydroplán nelítá >400km/h a já musím mít na navigaci klid :-) Navíc v situaci, kdy jsem se k místům vyzvednutí musel blížit oklikou z důvodu "horké půdy" kolem.
K tomu zajímavě fungovalo rádio (a především se pazi ozval jako pazi a já nevěděl, na jaký kanál mám odpovídat, protože šeptání na každého červeného zvlášť jsem fakt neměl ;-) )
A za chvíli začal být nedočkavý i Jean...
Ze spousty koordinátů, které jsem měl napsané jsem už pak nějak nevěděl, které jsou ty pravé :-), takže jsem si vybral jeden a k němu letěl. Když jsem "někam tam" doletěl (východně od špičatého cípu ostrova), dozvěděl jsem se, že Jean má být severně (od špičatého cípu ostrova). A pazi že by měl být někde na zpáteční cestě.
Alespoň se to ujasnilo :-)
Stočil jsem se zpátky ke "špičce" a pral to na sever. Už s pomalým sklesáváním a nasazováním na sednutí - pokud se nejedná o emrgency sednutí, dojíždí hydro dost dlouho - vykláněl jsem se z kokpitu jak jsem mohl a hledal trosky Jeanovo letadla. Už byly ale asi dávno pod vodou. Máchání sestřelených pilotů ve vodě Kanálu už trvalo dost dlouho, takže jsem sednul a Jeana nabral. Okamžitě po zastavení letadla jsem se zase rozjel, hrozilo, že by si mne nějaký Fučoun :-) mohl smlsnout jako malinu - brázda za plovákem byla viditělná až moc. (pro příště - mám čekat nějakých x vteřin ?)
S morkým a zmrzlým Jeanem jsem natočil čumák Zera (pardon, nějaké anglické plečky :-) ) na jih a odstartoval. Doletěl opět ke špičce a od ní směrem k pazimu. Ten si mezi tím začal hrát z dlouhé chvíle s rybama (nebo co to vlastně dělal :-) Od původního místa dopadu se tak vzdálil, ale naštěstí sme jeho žlutou záchrannou vestu našli a mohli vyzvednout i jeho.
A na plný plyn domů. Kamže domů ? Jo aha - AK-4. Podél Doverských útesů (všiml si jich i někdo další ? Vždyť todle byla "vychytávka, jak sviň :-D) až k prvnímu velkému městu na pobřeží. A odtud zpět pod úhlem 120-130° k letišti. Asi třikrát jsem kroužil v místech, kde mělo být, ale letiště nenašel :-( Letím zpátky k městu a západně od něj je beton - "přistávám" a vysazuji piloty tam.
Uff, ač vlastně celou dobu sám, jsem si zalítal dost. Navíc s drobným přídavkem - neustálé sledování okolí, jestli mi za ocasem nesedí nějaký fučidovec :-) Asi třikrát jsem viděl na obzoru bod, ale vyhýbal jsem se jim jak čert kříži :-) Tedy až na jednoho, který si mne všiml a rozjel to ke mně (v dálce s ním jsem ale viděl ještě jednoho, nevím jestli letěli opravdu dva). Okamžitě jsem volal Lekka že tu mám befko a zároveň odhodlaně točil proti němu - vypadalo to, že se souboji nevyhnu (bylo to v době, kdy jsem teprve mířil na východ od špičky) Stíhačka profrčela kolem mne a já zjistil, že to je hurri :-) Ještě jsem pro jistotu jednou ověřil jeho siluetu a nahlásil vše Lekkovi. A pokračoval (blbým) kurzem dál.
Další blízký kontakt byl čoudící hurri, nouzově sednutý na podlouhlý ostrov - jeho sednutí jsem sledoval (ehm, tvrdé přistání ;-) ) a potvrdil Lekkovi.
Oba hoši byli tedy zachráněni, ale docela si počkali :-) Aspoň mají poučení pro příště - NENECHÁVEJTE SE SESTŘELIT :-D
Nějaké postřehy:
zachraňovali se jen dva piloti, ale být víc červených, mohla to být docela honička - nelítal jsem s tím jako se stíhačkou, ale jako hydroplánem a ten se courá. Navíc díky osamělosti jsem se snažil letět tak, abych nebyl viděn. Plus to, že jsem byl ve vzduchu hned od začátku a poněkud bokem od míst sestřelení (ale zase jsem měl snahu hlídat jeden náš radar) - přílet mi trval dost dlouho. A i odlet trval dlouho. S tím se ale moc dělat nedá - s tím sestřelení musí počítat a být rádi, když s nima doletím zpět nad pevninu a vysadím je v pořádku doma :-D
Sestřelení (ale nejen oni) piloti by si pro příště měli uvědomit, jak se hlásí a jak funguje spojení (TS) - dost často jsem slyšel Lekka, jak žádá o upřesnění, kdo co nahlašoval/žádal a komu (na jaký kanál) že má tedy odpovídat. Když mi "volal" Noram, veděl jsem, že je z Bizona (a mha + Mek z Cobaltu), ale nikoho dalšího jsem upřesněného neměl. Takže když mi pazi volal, jestli slyším, tak jsem slyšel dobře, ale odpovídat jsem jaksi nemohl... :-)
A ohledně udávání pozice - nevím, jak moc to brát realisticky - server ji nahlásí přesně. Pokud to bude v dosahu radaru, můžeme brát tuto informaci, pokud to bude již dál, asi se budeme muset spolehnout na hlášení patřičného pilota (jenže hlášku serveru stejnak uvidím ;-)
Jen by bylo dobré, aby se zahlásila ta jediná správná a ne změť několika přibližných :-)
A nevím jak Lekk stíhal radiokomunikaci (příliv několika hlášení najednou), ale Čutora kdysi na Krasnodaru měl dobrou vychytávku - volající Čutorovi nejprve zahlásil sebe (Nyx, příp Nix1) a důležitost hlášení (snad tři stupně). A čekal, až se mu Čutora ozve zpátky...
Ju-88A4 LetkaA - volací znak Tomato - AH_James_Gastowski:
Měli jsme startovat z letiště Selangon AG20, ale celé letiště bylo vyhrazeno pro stíhače. Náhradní letiště v AK22.
Start celé letky vpořádku (Glum-Gastowski-Permon). Let ve formaci k pobřeží -směr jih. U pobřeží rozdělení. Permon pokračuje stále jižním směrem přilepený k hladině. Glum nabírá západní směr a já východní.
Permon dosahuje cíle,a le nemůže ho najít. Já teprve točím směrem k cíli od francouzského pobřeží směrem na moře. Když jsem v půlce kanálu, tak už i Glum hledá cíl. "země na obzoru!!" přilétám k cíli od severovýchodu a taky hledám. Jsem úspěšnější než mí dva kolegové a nacházím cíl a snažím se jim popsat, kde se zhruba nachází. Shazuji první dvě pětistovky. Přehodil jsem... Nalítávám znovu. Jsou tu myslím jenom dva nebo 3 lehký flaky, ale nepříjemný jsou dost. Druhý odhoz přesně na základnu jedné antény, ale ta stojí dál.
Poletuju dál nad cílem a říkám si, že sestřelím flak, pak si uvědomuju, že ten zaměřovač před sebou nemám pro palubní zbraně, ale pro bomby
Vyčkávám příletu zbytku letky. Vpořádku odhazujou bomby na cíl a vydáváme se směrem na východ k letišti. Jsme trošku poškrábaní, ale jinak vpořádku. Permon letí první a snažíme se ho dotáhnout. Letí údajně na 60%. Já letím na 110% a dotahuju se k němu velkými obtížemi. Když ho asi po čtvrt hodině doháním, tak zjišťuju, že to asi 60% nebude a určitě mu flak zasáhl motor a on už nemůže kontroloval přípusť paliva. Je to přesně tak. Za chvíli nás dotahuje Glum. Permon řídí rychlost letadla aerodynmickýma brzdama a klapkama. Glum se řadí na místo velitele. Přilétáme k letišti. První sedá Permon. Děláme okruh kolem letiště. Glum mě pouští na přistání, ale říkám si, že sednem ve formaci. Glum říká, že bezpečnost především, ale domlouváme, se že sednem ve formaci. Glum nasazuje na přistání, ale jsem strašně blízko a letím moc rychle. Vytahuju klapky (furt se zasouvají :-)) Vytahuju podvozek. Furt moc rychle. Aerodynamická brzda. Kolik asi tak můžu letět... Vývrtka... Plný kotel, zasunout aerodynamický klapky, potlačit nabrat rychlost. Letadlo se kolíbá. Křáp...
Roznesl jsem to asi kilometr od letiště před řekou, trosky zajely až do vody
Ale jinak supr polet.
Prvni hlidka nic moc.Jeden boj a dva jsem malem vystrasil a jednoho temer zesmesnil.Druha hlidka lepsi.Jeden boj a Hurry poskozen byl "nechan" odletet a nekde to rozsekal.Narokuju si 312 Truta,ktery hrdine bojoval proti dvema BF(Wutz,Piscot).
Startovali jsme letiště AY8.
Podle plánu jsme se měli co nejrychleji seřadit do skupiny,nebo alespoň do houfu.Vzhledem k přízemním turbulencím,zvýšené lagovatosti a všeho dalšího se zadařilo spíš to druhé a to ještě tak tak.Nicméně všichni piloti se s tím vypořádali dobře a nikdo se neztratil.
Upalovali a stoupali jsme do místa srazu.Skrz mraky.Čekal jsem ,že až proplujeme nad ně budu mít kolem sebe tak maximálně pět našich strojů,ale bylo to v pohodě.Všichni se udrželi zhruba na stejných pozicích a začali se přibližovat k naší vedoucí skupince.
Lesní HU a jeho čtveřice už letěli nad místem srazu,ale byli výš,tak k nám začali zatáčet,aby se mohli připojit.
Polohu cíle jsme už znali a tak stačilo jen udělat zatáčku tím směrem a JEN ho najít.Útočili jsme na konvoj lodí.
Jak jsem předpokládal viděl jsem v okénku mraky,mráčy,obláčky a občas probleskla vodní hladina.Paráda.
Nad loděma se už zuřivě bojovalo,tak jsme odhadovali polohu cíle podle střelby.Za chvilku hlásilo pár pilotů,že vidí nějaké lodě,ale nikdo nemohl přesně určit co jsou zač.V cílovém prostoru měl být i náš konvoj přepadových lodí a mohlo snáz dojít k omylu.
A pak to přišlo
Né né-neviděl jsem dírou v mracích nepřátelské lodě jako na dlani.
Nevymyslel jsem žádný geniální plán,jak je najít.
Prostě mi chcípnul motor.
Tak jsem se jen odpojil,odhodil bombu,nastavil vrtuli do praporu a začal vzpomínat na plachtařské začátky.Klouzal jsem si tiše tím bílým svinstvem a poslouchal jak se daří ostatním.
Nikdo by nevěřil,že tak aerodynamicky neaerodynamické letadlo jako štuka docela slušně klouže.Nakonec jsem doplachtil až dva čtverce od letiště a nádherně to rozflákal.
Vono se vám to furt nechtělo a nechtělo zastavit,a já nechtěl brzdit,abych to nepostavil na čumák a tak jsem nakonec dohopsal až do nějaké řeky.
Měl jsem dvacet minut čekat a pak znovu startovat,ale k tomu už nedošlo.
Cíle pro štuky už žádné nezbyly a tak jsem se jen snažil tlumočit přez TS různé požadavky od různých pilotů různých skupin,jiným pilotům jiných skupin.
To byl mazec.
Nakonec se zadařilo vyslat dva hydroplány na záchranu našich tonoucích letců,ale rozbouřené moře zapříčinilo,že i piloti zachránci se stali tonoucími.
Dál už jsme to nechtěli riskovat a poslali skupinku štuk na nepřátelské letiště.
Tento útok se zdařil a většina bomb dopadla na zkušební betonovou ranvej,kde nenapáchala žádné,ale vůbec žádné škody.Alespoň Tomíci vidí,že se jen tak něčeho neleknem.
S přistáním poslední štuky končí i mise a je konec.
K tomu TS
Vypadá to jako sranda,ale není to sranda(mnozí vědí)
Domluva po TS vypadala následovně
Ticho na TS
Ve stejný okamžik
-AH Poti-Jsme na letišti čtyři letadla
-LesníHu-Jsme po startu dva stroje
-Fučida-cosi nesrozumitelného
-Jamamoto-jak to vypadá se štukama?
-Lekk-Skupina hammer,jaká je vaše poloha?
Ticho na TS
Vybírám si Jamammota-Tady doktorkop,prosím opakuj
Odpoveď se ztrácí v nových otázkách
A tak dále pořád dokola
Do toho mi leze kočka po klávesnici a tlapkama klíčuje kanály ve zcela náhodném pořadí a přítelkyně se dotazuje z vedlejšího pokoje jak dlouho si ještě hodlám hrát......
Takže nakonec ulehám v půl druhé následující ráno.
Děkuji svým pilotům,že se statečně drželi
Děkuji Lekkovi za organizaci akce
Díky všem ostatním za amosféru,která je vždy neopakovatelná
doktorkop
Upravil/a doktorkop dne 24-09-2006 13:02
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
. No co už naděláme, těším se na příště.
. Hromadné odhlašování červených dost narušilo celkový průběh akce, stejně tak i hustá oblačnost (nejsem si jist, zda by v takovémto počasí mohly být ve skutečnosti vyslány Stuky). Těšil jsem se na krytí velkého svazu bombardérů před větším šikem nepřátelských stíhačů - ale bohužel toho jsem se nedočkal, protože jsem se nechal moc rychle rozstřílet od Hurricanů 
