Po chvíli čekání jsme odstartovali a hláška, že nepřítel je nad námi prakticky 4minuty po startu nás dost překvapila a prvních 10min boje podle toho vypadalo. Poté následoval trošičku zmatenej DF ve výškách od 5000m od 0m. Střílel sem na 2 lightingy z nichž jeden mi vrchní velení připsalo ikdyž se na něm vystřídaly nejméně tři Bf (já, CSL_Red13 a 310_Oldfly). Pak sem se marně honil za B-25kama (pěknej nálet to se musí uznat), no a nakonec nám Tirpitz potopila mrtvola :lol: Při přistání se zaseklejma klapkama a dírou vre směrovce mi trošičku upad podvozek, tímto se mechanikům omlouvám, ale již zítra budeme já i můj věrný stroj připraveni k další akci.
Ps: příště to chce rovnou do briefingu napsat, kdo, kdy a za jakejch podmínek může dát refly, v tom byl dost chaoz:confused:, jinak maličký lagy při startu v boji sem tam poškub, ale nic zásadního.
Jsem si myslel že jsi mne potom nechal, ale asi při posledním útoku jsi mi zrušil SOP a to už jsem věděl že motor nevypnu a neuhasím, takže jsem čekal než se zadře a modlil se abych to dotáhl za linii. Nakonec jsem skončil ve V 23 takže za linii jsem to měl ještě dvakrát tolik než co jsem uletěl od Tirpitze. Jinak Lighting letí i s jedním motorem ikdyž ten druhý hoří, dokonce se mi jej povedlo i párkrát uhasit. :sm38:
Vsak jsem Ti maval, ze Te necham pak jsem jen sledoval jak horis
Naše 6tice pod velením Jamamota odstartovala cca 10 min po povolení ke startu. Vzhledem k tomu co se dále odehrávalo to byl fatální omyl ale kdo mohl tušit jakou vyfásneme roli v této epizodě. Po poklidném stoupání na okraj mapy někdo zahlásil kondenzačky a z komunikačního chaosu na TS vyplinulo že se jedná zřejmě o Mičudu a spol. Po chvíli jsem kondenzačky zaznamenal sám a přiřadil je Mičudovcům. Po blížším zkoumání z levelu cca 5km jsem usoudil že jde o P38 (páč to byly na fokáče docela hovada) a začali jsme je s Motem dostoupávat. Dosáhli jsme levelu 7 - 7,5 km a P38 na nás průběžně dorážely. Musím uznat že celkem dobře - já osobně jsem se do střelecké pozice vůbec nedostal. P38 byly min v 8km a svojí energetickou převahu si bedlivě střežily. Jamamota to koplo a tak jsem tam poletoval chvíli sám a chvíli jsem narážel na ostaní Bfka. Mičuda zamumlal do TS něco v tom smyslu že se tam s nima mám motat a tak jsem tak činil. Zaznamenal jsem několik náletů na mého miláčka až při jednom z posledních na headonu mi někdo ustřelil zaměřovač a tak jsem šel sednout - jinak bez vážnějšího poškození. Na dotaz jestli mohu startovat znovu jsem nedostal odpověd které bych rozuměl a tak jsem se odpojil a šel dopelechu.
TJ tak vše z mého pohledu.
PS: Kdo byl to BFko co tam semnou nakonec zůstalo a jednu chvíly celkem pěkně kooperovalo??? - omlouvám se ale podle hlasu jsem nepoznal pilota.
Dále si myslím že jsem byl svědkem Čutorovo lagu - kdy najednou nepochopitelně 1 P38čka zmizela z vejšky v podivné spirále někam do hlubin
Práce P38 ve vejškách mi přišla docela slušná a z taktického hlediska vynikající
Osobně si myslím že jsme se na ně měli vykašlat a mazat někam dolů za jinou prací...
Mno podle mych hodinek se nejrychlejsi skupina (kodove oznaceni Yellow, stihaci kryti 4xP38, ALT 26 000ft) dostala k cili po 25 minutach po startu mise a druha skupina Red za 35 min (bombardovaci 4xP38 2x500lb bomby ALT 26 000ft).
Byli jsme v pokuseni udelat taktiku, ze po nahrati mise budeme 20 minut sedet na letistich s tim ze LW bude palit palivo a pak tam priletime ve 40-50 minute, kdy uz LW bude padat na stavu Ale nakonec jsme to jako necestne a nesportovni zavrhli :sm37:
ja bych to popsal asi takhle: obrázek...obrázek...dlouhý pohled na křídlo...obrázek...až ve větší vejšce (byl jsem udiven že jsem toho ponyho dostal vůbec do vzduchu podle toho comixsového návodu) se to malinko srovnalo. letím, laguju, letím, laguju, snažím se pomoci jedné pětadvacítce, sám protože ztrácím pro upřený pohled na své křídlo Momíka, jsem sestřelen po něčem tak sběsilém že se to nedá nazvat ani manévr.....jsem si oddychl na padáku že to mám za sebou...hruza běs,a přitom nemám tucha proč.....takovouhle cukatůru jsem zažil poprvé :sm27: :sm19:
1stCL Pepan napsal:
Osobně si myslím že jsme se na ně měli vykašlat a mazat někam dolů za jinou prací...
Kdyby jste to udelali, tak je mate okamzite na hrbu. Bylo to vyskove stihaci kryti, ktere melo za ukol navazat a odlakat co nejvice nepratel a pokud by se LW nedala, tak na ni meli zoomovat z vysky. Taky jsem pred letem nekolikrat zduraznoval, ze nesmi dolu a musi byt furt aspon 2000ft nad LW.
PS: Kdo byl to BFko co tam semnou nakonec zůstalo a jednu chvíly celkem pěkně kooperovalo??? - omlouvám se ale podle hlasu jsem nepoznal pilota.
Nahoře sem s tebou zůstal já, do doby než se objevila hláška "mission loading" :upsetw:
1stCL Pepan napsal:
Osobně si myslím že jsme se na ně měli vykašlat a mazat někam dolů za jinou prací...
S tím se nedá než souhlasit, měli sme hlídat Tirpitz ! Ty dvoumotoráky mu v 8000m moc neublíží.
PS: stále nejsem přesvědčen o tom, že ta špatná viditelnost (cca 08:00PM) nějak přispěla k ozvláštnění mise! Kochat se romantickým západem slunce nebolo moc času !
1stCL Pepan napsal:
Osobně si myslím že jsme se na ně měli vykašlat a mazat někam dolů za jinou prací...
Kdyby jste to udelali, tak je mate okamzite na hrbu. Bylo to vyskove stihaci kryti, ktere melo za ukol navazat a odlakat co nejvice nepratel a pokud by se LW nedala, tak na ni meli zoomovat z vysky. Taky jsem pred letem nekolikrat zduraznoval, ze nesmi dolu a musi byt furt aspon 2000ft nad LW.
Pokud by si museli zoomnout na ňáký befko až do 2000m myslím, že by je rychle opustil humor i energie.
Jako bílá 6 dělám dvojku Pájovi. Startujeme jako přední hlídka o chvíli před ostatními a brousíme nebe. Snažíme si vyhledat orientační body, naše letiště je docela výrazné i z dost velké dálky. Po chvíli slyšíme od dalších pilotů hlášení o kontaktech ve velké výšce a stoupáme směrem k nim. Snažím se jako dvojka držet vedoucího, ale má nezkušenost s befkem je vidět. Ve stoupání zvolna zaostávám a jsem už pěkný kus zpátky, když najednou po mírné zatáčce vidím P38 jak si to sviští a snaží se zavěsit za vedoucího. Varuji ho dvakrát rádiem a dotahuji se za bleska, ten mne nejspíš včas zahlédl, po nabrání rychlosti začíná stoupat. Postupně ho ale přece jen stahuji a hlásím se vedoucímu, že jsem ve vhodné pozici. Po první dávce se pilot blesku stáčí na záda a snaží se zmizet. Pár drobků z něj oďobávám i po cestě dolů, ale nechce si to nechat líbit. Snaží se kroutit jak jen může. Držím se ho s mírným odstupem a čekám co bude. Utéct mi nemůže, výška kvapem ubívá a tak šetřím třicítky v nose na jistý výstřel. Moc jich naloženo nemám. Blesk se u země začíná srovnávat tak mu jich pár posílám. Nejmíň tři zásahy třicítkou - a blesk si vesele kroutí dál. No nic. V tom kolem mne proletí dávka a já se instiktivně vrhnu na páku. Koutkem oka si všimnu barvy střel a nejdřív tiše, po dalších dávkách už i nahlas do rádia komentuju spolubojovníkovo počínání. Ten dá na chvilku pokoj - ale asi ne kvůli mému pobídnutí v rádiu tak dám bleskovi další dávku. Odpadá z něj kus za kusem, Proletí kolem mne pěkný kus z jeho řídícich ploch. Znovu musím cuknout, tentokrát dávka od kolegy letí kus pode mnou a pravým křídlem... Copak nevidí že si ho tady ozobávám? Asi lovecká vášeň... Po další dávce to blesk vzdává a plácne sebou na zem s hezkým světelným efektem ... Připsán Fučidovi ... už mám jasno. Prý jsem se s ním moc flákal a že ho poškodil jako první ...no nevím sice jestli taky v těch pěti kilometrech ...Stoupám ale pohled na palivoměr mi připomíná, že bude vhodné jít doplnit zásoby. Přistávám nehezkým poskokem zakončeným náporem na kolečka, která to nevydržela. Mechanici mají práci navíc...Startuji a připojuji se do koloteče v okolí letiště. Dělám krití kolegům kteří mají v práci dva blesky, jeden to na mne zkouší ale snadno se mu vyhnu. Dotahuju se rychle za něj ale mezitím ho kolegové zapalují a končí v lese. Stejně tak jeho kolega mizí někde na zemi. Kroužím a nabírám výšku, dotahuju ke skupině točících se letadel a po dotazu, jaký že tip mustangů je s námi ve vzduchu si hlídám jeden podezřele vypadající kontak do chvíle, kdy se za mne stočí a plivne na dost velkou dálku poměrně přesnou dávku... Ustřelí mi něco z řízení, hlásím se vedoucímu a mažu k zemi. Byla to směrovka a tak přistávám ze směru a snažím se s letadlem moc netřepat. Po výběhu a dobrždění stejně končím na vrtuli mimo dráhu, ale živý a zdravý. Hned sedám do nového stroje a ženu se znovu do vzduchu. Stačím krýt Kasperymu záda při jeho likvidaci Pegasova blesku a komentuju z výšky jeho činnost až do pádu blesku po vývrtce do lesa a pak už jdu definitivně na přistání, tentokrát už bez problémů. Roluju po letišti a vypínám motor.
Nárokuji jeden blesk (tuším Sody) zničený ve spolupráci a možné lehké poškození dalšího. Svého vedoucího jsem doprovázel a kryl jen v části prvního letu a očekávám trest za leteckou nekázeň :-)
někdo se tu ozýval, že reds měli nějak moc blízko fronty letiště - mno ač blízko, stejnak sme měli letět k cíli cca 30minut
při dalších 30minutách pro cestu zpět a laškování nad cílem (to ale my jako B-25 sme moc nechtěli ) to na běžný všední den myslím docela stačilo
navíc při těch zdržovačkách, které opět na začátku byly
Včerejší mise bude v mé sbírce patřit k těm nezapomenutelným. Tolik pozoruhodných a dosud neprožitých okamžiků najednou; to se mi zřejmě hned tak nepoštěstí.
V osm hodin večer spěchám autem přes celou Prahu porušuje většinu dopravních předpisů, jen abych stihl vytoužený nálet na Tirpitz. Bez dechu dosedám v půl deváté ke kompu... paráda stihl jsem to.
Další hodinu trčím ve své bé pětadvacítce na ploše a čekám, až se Hoperovi stáhne skin: každý se baví po svém. Já například střílím po Momovi, jenž předvádí ve svém mustangu nízké a velitelem báze JEDNOZNAČNĚ ZAPOVĚZENÉ průlety nad letištěm. Evidentně si z toho nic nedělá, a tak toho po čase nechávám.
Hoši si však nacházejí jinou kratochvíli. Za chvíli se Momův mustang nonšalantně opře levým křídlem o můj pravý motor. Začínám být trochu nervózní. Někdo říká, že na lioním serveru je deathkick, který tě v téhle misi po první smrti zabanuje.
Mustangovy velkorážní kulomety zaštěkají a trasírky střel vyplaší mého bočního střelce. Po čem to proboha pálí? Kdosi střelbu opětuje. Aha, za mnou stojí Kání (od slova Káně) mustang a s Momem se pokoušejí navzájem trefit. Jak mají ale zvednutý čumák, nedaří se jim to, takže jediné zásahy schytá moje pravé křídlo.
To nám to pěkně začíná.
Několikanásobný restart mise a už jsem na ploše. Vzorné pojíždění zkušeně dirigivané naším velitelem Lt.Col. Edizónem. Mitchely stojí vyrovnané, křídlo na křídle. Starej začíná odpočítávat: tři, dva, jedna, přípusť plynule na devadesát. Prach se víří, rychloměr stoupá, radost pohledět...
V příštím okamžiku padá il do lišty a můj příliš aktivní spamkiller hlásí příchod dalšího viru. Většinou ho vypnout nezapomínám, tentokrát ano.
Když se vzpamatuji a přepnu zpátky do ila, má můj plně naložený bomber na tachometru stovku a šine si to kamsi do polí. Ubrzdím ho jen s nějvětším úsilím.
Brumlám jakousi nejapnou omluvu a roluji zpátky na start. Se mnou kolega Falkon.
Ve dvou jdeme znovu nahoru. Klapky na start, plyn na devadesát. Mašina se nějak nechce rozjet, ručička tachometru se poflakuje kolem sto mil za hodinu. S námahou na konci plochy zvednu čumák, ale éro se zakymácí a propadá. Lišta škodolibě hlásí: "313_Cibule crashed on landscape... už ani nevím, co". Vostuda. A do teď nevím, co bylo špatně.
Beru si další stroj a soukám ze sebe omluvná slova: "Tak to jsem trochu zvoral," kaji se.
"No, tos zvoral hodně," pošklebuje se Hoper. Zítra mu to na fóru vosladím, syslovi jednomu naducanému, slibuju si potichu.
Chvilku se motám ve vzduchu, ale zanedlouho se mi jakžtakž daří zaujmout své čestné místo na chvostě formace (sám jsem si ho vybral, je to fakt těžký, tuhle stopu udržet. Nikomu jinýmu bych to nesvěřil :-)
Po čase zjišťuju, že mi starej každou chvíli uletí dopředu. Umělý horizont v přísné rovině, kulička uprostřed, klapky a podvozek zataženy, žaluzie chlazení též. A přípusť na 105 procent, plazím se vzadu sotva dechu popadaje.
Později se ukáže, že šéf má poněkud nižší náklad bomb. To se mu to letí...
Konečně se nám daří sladit noty. Bylo na čase, blíží se předposlední otočný bod před bomb runem. Formace začíná vzdáleně připomínat zamýšlený diamant, i když brusič musel být úplně na šrot.
Cover hlásí, že budeme mít společnost. Řada dotů se prý blíží s ohromným převýšením. Že já do toho dneska večer lezl...
Vzorná otočka, poslední trimování...
"Next mission loaded," civím jak tele na modrou tabulku Ila. "To máš dobrý, poletíš další misi," snaží se mne bezúspěšně utěšit nějaký vtipálek. Promnu si oči... je to tam pořád.
Jdu si otevřít další láhev. Válka vůbec není tak hrozná...
PS. Živým se jako novinář. Jediný, co trochu umím, je popsat stohy papíru o tom, že se vlastně nic neděje.
Cibule díky
Jak jsem byl po podobném osudu trošku smutný z "výsledku" Rigy, dnešek mi to vynahradil.
Tedy ten tvůj "slint"
Fakt paráda
Líbil se mi už Fučidův, ale ten tvůj - už jsem se tak dlouho nezasmál
313_cibule napsal:
Včerejší mise bude v mé sbírce patřit k těm nezapomenutelným. Tolik pozoruhodných a dosud neprožitých okamžiků najednou; to se mi zřejmě hned tak nepoštěstí.
No tak přidám taky svojí trošku do mlýna.
Letěl jsem v p-38 jako žlutá 2 pod vedením Jimíka. Náš úkol bylo lákat stíhače ve velkých výškách a odtahovat od Tirpitze. Po startu jsme začali stoupat do naší výšky 8 km. Během letu jsem měl problémy s lagy, kdy mi ustavičně popojížděl vedoucí a někdy i přes půl minuty. No pak, když už jsme byli nad Rigou, se mi kousnul obraz dvakrát asi na minutu, zrovna když jsme zpozorovali němce pod náma. Objevil jsem se daleko za skupinou ke kterou sledovala dvojice němců, tudíž jsem na ně zaútočil, ale němci se ostrou zatáčkou vyhli a od té chvíle začala mela. Výletěl jsem nahoru našel němce pod sebou a hrrr na něj, němec nasadil ostrej úhel a já šel zase nahoru našel němce pod sebou a hrr na něj..... Jednou se mi ale podařilo zaskočit němce, ale samou radostí jsem ho minul ačkoliv byl přes celej zameřovač:sm19:. Němci dost často nalétávali na čelňáky, ale v posledních chvíli uhnuli, přesto jsem za nima pustil vždy pár broků. No a při jednom takovým čelňáku zasahl můj kanón a kulomety befko do motorové části, ale až asi po deseti minutách, kdy si 1stCL_pepan sednul, se mi to letadlo připsalo. Tudíž soudím že jsem aspoň donutil jednoho němce opustit bojiště, a že to je tak výrazné jméno mě velmi potěšilo. No po asi 20 minutách boje bylo nebe nad 7 km vyčištěné od němců, ale tvrdé boje pokračovali níže. Zde jsem se párkrát dostal na horkou půdu a taky jsem při jednom mém útoku zpozoroval že cíl na který padám není ani befko podobné mustangu a ani fokáč podobný mustangu, ale je to opravdu mustang (do té doby jsem ani nevěděl že tu na mapě jsou nějaký mustangové), no má tradice střílet na krátkou vzdálenost zachránila moji čest.
Cestu domu jsem absolvoval dvakrát. Jednou jsem tesně nad zemí zdrhal dvojici nepřátel a když jsem zjistil že mě nachali pomalu jsem se vracel k Rize, abych byl v případně nutnosti nablízku jednomu letci žlutého roje z 313té (bohužel jméno si nepamatuju) který zbyl jako jeden z posledních nad Rigou. Zde jsem zpozoroval kouřící letadlo unikající na západ s němcem na šesté. Otočil jsem letadlo jemu na pomoc a začal pomalu jeho i němce dohánět, samozřejmě že jsem tam vedl asi dva nebo tři němce kteří se mi usadili za ocasem. Němec ho nechal, ale poškozené letadlo i mně v mracích zmizelo z očí (nejspíš se mu zadřel motor) a již jsem ho nenašel. No moji pronásledovatelé odpadávali a když jsem se po chvíly podíval viděl jsem již jen jednoho němce který to taky balil domů, no pustil jsem se za ním. Hezky jsem letěl níž než on a pomalu ho doháněl, ale v tom se to stalo, past sklapla. Motor německého stroje se mi mihnul v sluchátkách a já věděl že jsem teď ve velkých problémech. Ještě chvíly jsem sledoval můj cíl, ale i ten byl nejspíše upozorněn a začal měnit kurz. Já jsem udělal pravou stoupavou zatáčku a opravdu němec jak jsem předpokládal mi seděl na šesté a rychle mě doháněl. Dvákrát jsem udělal ostrou zatáčku, na kterou mezek neměl, ale pak díky velké ztrátě rychlosti jsem přešel v pád těsně nad zemí. Letoun jsem stabilizoval, ale rána z mezka mi přetrhla lanko výškovek a já za vteřinu narazil do matičky země.
Čest německému lovci, dokonala mě překvapil.
Tak jsem se podíval na záznam včerejšího coopu a zjistil jsem, že jsem ještě větší lama, než jsem si myslel. Že jsem si při nahazování motorů spletl tlačítka a omylem odjistil tunu TNT, takže spolu se mnou mohli restartovat ještě moji oba sousedé přičítám také alespoň trošičku nové X52. :sm19: Přesto jsem ji ale trošku přelogoval.
Horší byl můj exces nad cílem.
Parádně jsem nalítnul, odhodil bomby a zasáhnul
Jenže jsem si nevím proč vsugeroval, že když jsem smáčknul spoušť jen jednou, odjistila se jen jedna bomba. Takže jsem já trubka místo okamžitého zdekování se nalítával ještě jednou. A to už samozřejmě pašíkům stačilo. Však taky ví jak držet knipl.
Přitom moji dva kolegové, kteří dle domluvené taktiky po náletu okamžitě mizeli, v pohodě přistáli doma.
Takže, řádně poučen se hlásím již teď do dalšího coopu a varuji modrásky, příště to tak jednoduché se mnou nebude!!! :sm13:
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
Ale nakonec jsme to jako necestne a nesportovni zavrhli :sm37:
)
