Má očekávání jsou zcela nulová. Nad PC2 jsem definitivně zlomil hůl. OB má několik dobrých pacifických kampaní:
US Pacific, US Marines, Road to Burma (G, Morning Sun a Rising Sun (Japonsko). Rising Sun a US Pacific jsou z velké části postavené proti sobě, jen na opačné straně. Barmská cesta je skvěle variabilní, od zběsilého úprku z Rangúnu, přes diverzí operace až po potlačení Ghándíovského povstání. PC2 předpokládá nabídne opět tu samou naleštěnou bídu a prázdnotu, jako původní vydání.
Tak mám dohranou základní kampaň křížem krážem. Během asi ročního hraní, přišlo několik patchů, které upravily některé herní prvky (např. Me 163 byl konečně snížen dolet, či dostřel nejtěžší baterie), nebo vizualizaci, došlo také k ladění obtížnosti, mohu je tak zahrnout do hodnocení.
3D zpracování jednotek je opravdu oku lahodící, jednotky jsou velice detailní i při plném přiblížení. Daní oproti předchozímu dílu je nepatrně horší přehlednost, ale lze jednotkám měnit kamo a odlišit si vše podle vlastní potřeby. Minimálně toto využijete při rozlišení některých jednotek, které se vzájemně podobají ale mají odlišné užití, např. stíhací a bitevní verze Fw 190. Velmi příjemné animace souboje nijak neobtěžují a dotváří tu správnou atmosféru. 2D povrch bojiště působí malebně a plasticky, propojení prafabrikovaných hexů na první pohled ani nepocítíte. Daní jsou HW nároky, PC2 už nespustíte na kdejaké kalkulačce a při hraní v práci s integrovaným grafickým čipem jsem musel snížit detaily a skousnout sníženou plynulost.
Nové herní mechaniky
Přibyla možnost zvolit si před začátkem pozitivní a negativní perky, toto mě příliš nenadchlo a nechával jsem vše víceméně v rovnováze. Máte tímto možnost nastavit svou armádu tak, aby měla určité specializace, to však bude krvavě vykoupeno slabinami na straně druhé. Vybrat můžete mezi pěti stupni obtížnosti a musím uznat, že obtížnost této hry je místy pekelná už na střední obtížnost. Při volbě vyšší obtížnosti jsem nikdy moc daleko nedošel a rád se vrátil opět ke střední. Některé mise projdete bez větších problémů, ale nezřídka se stává, že úvodní partii, je třeba rozehrát opakovaně a někdy se do slepé uličky dostanete i pár kol před koncem. Rozvržení zbraní je prostě třeba pečlivě plánovat. Jako veterán celé série říkám, že obtížnost některých misí nemá obdoby velmi mě potrápila.
Během mise klasicky proměňujete vaše úspěchy za prestiž, kterou přetavíte v posily či nákup nových jednotek, avšak přibyl zde i prvek přidělování core slotů. Sloty dostanete před každou novou misí a platí čím výkonější jednotka, tím více slotů vyblokuje, toto opatření má za následek, že každou volbu budete pečlivě zvažovat, čím více slotů investujete do obrněných jednotek, tím více jich bude chybět jinde, sloty můžete využít i pro navýšení/snížení tabulkového počtu(maximální hodnota čísla pod jednotkou). Myslím, že toto opatření je poměrně rozumně nastaveno, hra by mohla být klidně mnohem přísnější, vaše elitní armáda se nakonec bude hemžit královskými tygry, švalbynami i nejtěžšším dělostřelectvem a svět tak zůstane v pořádku.
Využití terénu zůstává v klasické podobě, ale dělostřelectvo a AAA mají zvýšený dosah, pokud zaujmou pozici v horách, zvýšení dosahu o jedno pole pokryje opravdu velkou plochu a tohle bude mít velký vliv na vaše plánování. Z počátku budete uvedeni do prostorem malých a tedy přehledných map, to se však později změní a užijete si opravdu mapy rozlehlé a zachovat si zde přehled bude náročné i při max. odzoomování, dokonce ani přepnutí do strategické mapy nemusí někdy stačit.
V předchozích dílech se osobnosti v jednotkách tvořily náhodně, nyní tuto možnost máte plně v rukách a rozhodně ji nepřehlédněte, přidá unikátní vlastnost, u letecké jednotky můžete získat mistra relokace, změnit letiště a zaútočit během jediného tahu. Tankový velitel zase zvládne i několik útoků v řadě. Systém vyznamenání zůstává klasický a přidává navíc nějaké ty % pro útok, či obranu, případně dostřel u baterií.
Zásobování:
Tato změna ve mě zprvu budila nedůvěru, doplňování paliva zmizelo už v díle předchozím a zůstalo jen u munice, nyní kolonka supply zmizela úplně. Absence zásobování přidává na dynamice hraní a to z důvodu nové možnosti obklíčit/být obklíčen. Nejedná se pouze o jednotlivé jednotky, můžete vytvořit opravdu velké kotle, kde se ocitnou značné síly protivníka. V kotli jsou jednotky ve velkém průšvihu, nelze je posilovat ani je zásobovat, jednotkám navíc s každým kolem rychle klesá bojeschopnost. Tento zásadní nový prvek bude hodně ovlivňovat vaší strategii a bude také hlavním důvodem, proč se k předchozím dílům už nevracet.
Rozmanitost misí, kdy jste museli plnit sekundární a unikátní úkoly a ne jen "pouze" obsadit povinná pole, byla spíše obtěžujícím prvkem, zde je s tímto zacházeno rozumně a tato forma je spíše využita pro bonusové cíle. Předpokládám, že postraních úkolů si opět více užijeme v DLC, která už jsou v této době postupně uvolňována.
Kampaň:
Na začátku můžete klasicky zvolit výukovou kampaň, nebo se vrhnout do hlavní kampaně, máte zde možnost začít i v pozdějším období, dělí se na tyto možné začátky:
Hra vám dokonce nabídne v rámci Barbarossy hru za skupinu sever, střed či jih, avšak vždy se záhy dostanete do řetězce misí, tak jako v hlavní kampani. Řetězec misí má však mnoho odboček a velmi často se na konci mise rozhodujete kudy dál, nebo volíte obrannou či útočnou operaci. V kampani můžete svou činnost dle úvahy zaměřit více na mise na východě, západě či v Africe, tak abyste v určité fázi dospěli pět do bodu, kde se sejdou všechny cesty. Znovuhratelnost je tímto zaručena, avšak zapomeňte na divoké scenáře z dob minulých, kde jste se vylodili v Anglii nebo dokonce na pobřeží USA.
Letectvo:
Jednotky se opět vrací automaticky na základnu, a je vždy nutnost výběru domovské základny, její změnou přijdetete o jeden tah. Velké stroje nemohou využít polní letiště a je trochu škoda, že není možnost zaútočit více jednotkami na jeden pozemní cíl-toto jsme však ještě v žádném dílu neviděli. Rozdělení je klasické na stíhače, taktické, velké bombry a stíhací bombardéry, různé verze mohou mít i specializace na určité pozemní jednotky.
Dělostřelectvo:
Využijete polní děla, samohybná děla, samohybné houfnice či železniční bestii Leopold. Rozdíly v nasazení jsou poměrně odlišné. Polní děla vám většinou neposkytnou podporu pokud je vaše jednotka napadena, ale mají velký dostřel, naopak samohybná vás kryjí, ale pro útok je třeba se více přiblížit, samohybné houfnice jsou zase silně obrněné a lze je přepnout i pro přímý boj s pozemáky.
Samohybná protitanková děla:
Nemají na rozdíl od tanků schopnost více útoků během jediného kola, ale poskytnou přímou podporu při útoku na vaší jednotku jinou obrněnou jednotkou-pokud jsou samozřejmě v blízkosti, mají slabý útok na pěchotu, ale vyšší útok i obranu na obrněnce nežli tanky.
Tanky:
Jsou základní složkou armády, dokáží řetězit útok a jsou ve svém prostředí univerzálně efektivní proti všem pozemním jednotkám.
Pěchota:
Zůstává beze změn, sledujte hodnoty těžké či lehké pěchoty, rozhodně využijete horské myslivce pro rychlý pohyb v horách i lese, pomůžou ženisté pro rychlý přechod řek.
AAA:
Jednotky lze přepínat i pro pozemní boj, ale většinu času je využijete pro svůj primární účel.
Průzkum:
Průzkum je opravdu velmi platnou jednotkou, dokáže udeřit na velkou vzdálenost a zase se stáhnout do bezpečí, tak aby se nemusel vystavit protiúderu, bonusem je zmapování neznámého prostoru.
Kořistní nebo unikátní jednotky:
Díky těmto jednotkám se můžete dostat v počátku ke strojům co mají opravdu atraktivní vlastnosti(T-34, Sturer Emil...), druhou stranou mince je nemožnost upgradu nebo omezené nahrazení ztrát, takže pozor s tímto.
Celková rozmanitost jednotek je bohatá a prakticky s každou novou misí přibude nějaká inovace a můžete posuzovat rozdíly v hodnotách pro jednu každou zbraň.
AI:
Odladění misí musela být šílená práce, rozmístění síla a pohyby AI nepřítele jsou v celku rozumné, někdy je pasivní, jindy zase aktivní a v pohybu, údery se snaží cílit na slabá místa, občas jde i na sebevražednou zteč, ale nekoná se už otravný nešvar z předchozích dílů kdy zejména početné letectvo uštvalo vaší leteckou jednotku a musel následovat restart mise. Občas vás překvapí masivní průlom nepřítele tam kde to nejméně čekáte, bude následovat krize a vaše snaha o přerozdělení jednotek a opětovné vyztužení fronty. Ostatně úplný pocit, že máte tažení plně pod kontrolou nebude následovat skoro nikdy, malá chyba kdykoli může způsobit větší než únosné ztráty. Přílišné sázení na jistotu a neochota pouštět se do riskantních tahů, zapřičiní pomalý postup a následnou prohru. Se hrou pro multiplayer nemám žádnou zkušenost.
Panzer Corps byl vlastně pouhým remasterem stařičkého Panzer General, většina misí zde byla okopírována 1:1, jediné co přidal bylo vyladěné uživatelské rozhraní bez dizajnových chyb, pár nových jednotek a ne příliš důležitých drobností. Byl to však důležitý restart série. PC2 už opět vykročil vlastní cestou a zároveň zachovává to nejlepší z předchozích dílů. Mnoho věcí z něj mohl mít už Panzer General 2, avšak neměl a série s ním vykročila spíše do úpadku, který vrcholil strnulým a těžkopádným Panzer General 3D. PC2 je opět svižný, rozmanitý, místy pekelně těžký, ale hlavně chytlavý a návykový.
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
, Morning Sun a Rising Sun (Japonsko). Rising Sun a US Pacific jsou z velké části postavené proti sobě, jen na opačné straně. Barmská cesta je skvěle variabilní, od zběsilého úprku z Rangúnu, přes diverzí operace až po potlačení Ghándíovského povstání. PC2 předpokládá nabídne opět tu samou naleštěnou bídu a prázdnotu, jako původní vydání.
