Letěli jsme nějakou speciálku či co. Ve vzduchu bylo spoustu lionů a mezi nimi i Valhera. Najednou ve sluchátkách zazněl jeho hlas nesoucí stopy paniky. "Sakra, hořím.".
Valhera to koupil, říkali jsme si.
Ve sluchátkách se ozývaly tlumené rány a klení. Jen pár lionů tehdy vědělo, že Valhera létá za svitu svíčky. Při nějakém manévru se mu jí podařilo srazit do hromady papírů. Myslím, že byl jediný z nás, kdo na vlastní kůži zažil, jaké to je, když pilotovi olizují kokpit plameny.
Když byl Fuči před mnoha lety v předpůlnočním živém vysílání Českého rozhlasu a Pavlína Wolfová se ho vyptávala na šílence, kteří sedí doma u počítače a myslí si, že bombardují Londýn, sešli jsme se ve wingsu, abychom si to užili společně. Obsadili jsme ho prakticky celý.
Když to začalo, Valhera si stoupnul doprostřed, komentoval a dirigoval. Kdy máme přestat řvát smíchy, abychom slyšeli další povídání a tak. Byl úžasný, po Fučidovi druhá hlavní postava večera...
Takhle si Tě budu, Valhero, už pořád pamatovat. Salut!
P.S. Teď teprve jsem si všiml toho, co tady postnul magot. Předpokládám, že Valhera líčí ze svého pohledu zážitek, o kterém jsem psal výše (i když jist si nejsem, nemám tady v práci sluchátka a reproduktor v PC je nějakej křáplej). Tak si to nenechte ujít.
Upravil/a 310_cibule dne 24-01-2016 13:17
"Máte právo říkat cokoli. ... Právo být na veřejnosti za hlupáka je u nás garantováno ústavou. Ale právo něco vyslovit nedělá z toho výroku pravdu. Pravda se prokazuje nebo vyvrací porovnáním s fakty. Kdo tenhle princip nerespektuje, s tím je těžká řeč. Všichni smíme takovou diskusi odmítnout. To není zbabělost ani povýšenost, to je jen rozumné hospodaření se silami a časem."
Porazit nepřítele a dát mu život může vypadat jako projev laskavosti,
ale ve skutečnosti to je to nejkrutější, co poraženého může potkat. [samurajský pohled na zajetí]
Mých vzpomínek je samozřejmě obrovské množství a vlastně všechny strašně moc veselé .
Seznámili jsme se myslím v roce 2005 prostřednictvím (v tu dobu velmi populárního) ICQ. 1stCL již byly poměrně zavedenou letkou, Šturmovik v plné síle, nováčci proudili dovnitř (i ven) a v tom se objevil jeden, který z počátku ničím nevybočoval. Tedy snad jen tím, jak dokonalou přípravu si před svými námluvami s letkou udělal. On snad ani nevěděl, že létáme za Luftwaffe . Se všemi nováčky jsem vždy probíral, jaká letadla mají rádi, jaké piloty obdivují...atd. No a Valhera si stál za tím, že nejlepší byl P38. Jeho původní fascinaci (a následné vystřízlivění) tímhle krámem jsem mu předhazoval vlastně až úplně do konce.
V létě 2011 jsem si takhle seděl v práci a Valhera se v té své zjevně nudil.
V: "Fuči, už dlouho nebyla žádná speciálka..."
F: "Jop."
V: "A co s tím jako hodláš udělat?"
F.: "Nevím, nemám na to čas."
V: "Ale já bych ti pomohl, můžu dělat cokoliv. Ty MÁŠ povinnost dělat takovéhle akce! "
F.: "Hmm? Tak já to promyslím..."
Pravda je, že jsem to promyslel a druhý den jsem Valherovi řekl, jestli to s tím svým návrhem na maximální možnou pomoc myslí vážně. V hlavě jsem měl základní koncept a já mu jen vysvětlil, že to může znamenat ne desítky, ale stovky hodin práce pro každého z nás. A on samozřejmě že žádnej problém a co by to jako bylo . No a přesně takhle začala vznikat Invaze. Právě Valhera byl tím iniciátorem největší letecké virtuální akce, která se kdy kde konala.
Zajímavé je, že ne vždy měli Lioni svoji nováčkovskou letku - "elévy", "éčka", "erprobungs"...prostě (E)CL. Ta vznikla právě po té, co jsme analyzovali Valherovy schopnosti a kdy to SaBot komentoval slovy: "Hele, Fučoune, kdo je to ten Valhera? Tohle fakt nejde!" . Tak jsme doslova přes noc oprášili původní koncept a vytvořili letku v letce, z počátku pro Valheru, později pro desítky dalších pilotů. Nicméně musím zmínit, že přestože Valherovi byly neustále předhazována jeho spektakulárně explozivní přistání, stal se z něj vlastně spolehlivý pilot. To, čím se ale stávat nemusel, to čím prostě tak nějak byl, to byl ten chlap a kamarád v něm. Morálně nesmírně pevný, čestný, emptaický a nesmírně vstřícný a nesobecký.
Když jsme před rokem a půl vyrazili s pbarrym a Cassiem na kolech na Říp, tak jsme samozřejmě říkali i Valherovi - pro něj se mimochodem vžily i další přezdívky, jako "Puchejř", nebo "ďieťa plamenov" dle historky, kdy si v podrouženém stavu ustlal vedle ohniště a jeho věrný souputník Jamamoto - snad aby jeho veliteli nebyla zima - pořádně přitopil. No a spícímu Valherovi se do rána udělal na prdeli takovej puchejř...že prostě Puchejř . No a zpátky ke kolům. Valhera s poděkováním odmítnul a že nám v případě potřeby poskytne pohotovostní servisní vůz, ale že se nikam trmácet nebude. No a když mi Cassius o pár hodin později demonstroval, jak "umí" jezdit bez držení se řídítek, tak se nám Valherova pomoc moc hodila. Směšně pomláceného Cassia s rovněš se směšně pomláceným kolem vozil po všech čertech (pražských pohotovostech). Ale nakonec Cassia přijali, hnátu mu zdrátovali a my byli moc rádi, že nás z toho Valhera vysekal. To bylO vlastně jedno z posledních setkání se zdravým Valherou. V létě 2015 jsme ještě běhali kolem Jamamota, kterému jsme se snažili dát dohromady počítač pro plánovaný velkolepý multiplayer v Hearts of Iron, kde Valhera s Jamim měli velet Itálii. Pak už přišly Valherovy bolesti břicha, ale kampaň se rozjela a statečný "italský generál" pracoval se svými jednotkami. Jenže brzy bylo hůř, operace, otrava krve, další operace, chemoterapie, transplantace, návrat do běžného života, jenže pak další chemoterapie, slábnutí a sobota, 23.1.2016.
Upravil/a 1stCL_Fucida dne 25-01-2016 07:48
Ahoj,
Po půlce života jsem si vzpoměl na svoje létání. Bohužel si pamatuji už jen starý Il-2 1946. Co se tedy teď létá poraďte mi kde bych objevil staré veterány.
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
. 
