jenom Horrido doplním že gallandovy Fridrichy byly sestřeleny s gallandem v kokpitu v jeden den naráz. jamamoto pěkný článek. Btw. myslím že co se místa nasazení týče tak typy spitfire a hlavně Hurricane bojovaly opravdu všude...(původně jsem chtěl uvést P-40 a P-39, ale ty se v anglii neprosadily). No v zajímavých lokací u mne vede wildcat - v palubních stíhačích jejího veličenstva jsem se dočetl že jedna stíhací skupina byla na pár měsíců umístěna v Keňi (pozor neplést se slovem "v kendži", i když to znamená to samé)
Myslis 21. cervna? S jednou 109 pristal na bricho a ze druhe sice skakal, ale nebyl to jeho osobni stroj. Jeho specialni efka stala na vystavce v den navstevy Goringa u JG26 a jmenovani Gallanda generalem stihacu zcela zachovala , viz. napriklad fota v In Action.
Po úspěchu v Curychu se Němci rozhodli zaútočit s novou stíhačkou i na světový rychlostní rekord. Jeho první překonání se podařilo s upraveným prototypem V13 (610,95km/h). I to se jim však zdálo málo. Byl proto sestrojen Me 209, který měl ovšem se standartní stodevítkou jen velmi málo společného. Nejednalo se již o stíhačku ale v podstatě o závodní stroj. Nový rychlostní rekord(755,115km/h) byl pak náležitě propagandisticky využit.
jeden z rekordu 109(209) urcite nepadl v 0 nadmorske vysce, ale presto byl povazovan za oficialni svetovy rekord, nemecka konkurence dosahla o neco malo horsiho vysledku, nasledne ji bylo zakazano provadet pokusy o prekonani rekordu 109 nebot RLM vybralo jiz drive Bf109 jako stihacku pro LW a nebylo v jejim zajmu dokazovat, ze neni nejrychlejsi na svete
Úprav se dočkalo i chlazení stroje, které u dřívějších typů bylo dosti náchylné na poškození (zásah chladiče znamenal vyřazení motoru).
pozdejsi verze se dockaly jednoho duleziteho vylepseni, a to druheho nezavisleho chladiciho okruhu
v drivejsich stacilo udelat diru v chladici jednoho kridla a vytekla chladici kapalina i z chladice v druhem kridle:sm19:
Cílem bylo skonstruovat moderní dolnoplošnou stíhačku s co
nejmenšími rozměry i hmotností.
s co nejmensim odporem vzduchu
Naopak se podařilo vyřešit problém s úplným zatažením podvozku a to tak že byl potah nad podvozkovými šachtami vyboulen poněkud vzhůru.
tadle veta by mela patrit az k verzi G, a neslo ani tak o podvozek, ale o uziti sirsich pneumatik, ktery se do puvodniho kridla nevesly ... jak je mozne ze se tam nevesly ? nekdo vymyslel tezsi radio, jinej tezsi kanon, treti pridal nakej pancir a vzhledem k narustu kmotnosti
jeste overim, zda doslo k uprave podvozku, ale spis bych rek, ze byl dostatecne predymenzovanej aby se upravovat nemusel i pri zvyseni kmotnosti
Závěrem bych se zmínil o jedné kuriózní operaci z konce války, která svědčí nejen o naprosto zoufalé situaci, ve které německé letectvo tehdy bylo, ale i o fanatismu, kterého byli němečtí piloti schopni.
Ke konci války procházeli ve Stendalu nekteří němečtí piloti z jednotky Sonderkommando Elbe základním výcvikem , jehož smyslem bylo naučit se odstartovat, nastoupat a narazit do nepřátelského bombardéru. 7.4. 1945 dal souhlas s takovouto operací i Göring. Téhož dne vystartovalo 184 stodevítek k útoku na bombardovací svaz tvořený Fortessy a B-25. Akce skončila nezdarem. Němci přišli o 40 strojů, Američané o 18 bombardérů, z nichž pouze 8 jich bylo zničeno sebevražedným útokem…
tady bych se prel, dle me neslo o sebevrazedne utoky, ale klasicky taran s letadlem se znacne vyztuzenou nabeznou hranou kridla jimz se melo narazit do nepratelskeho era, ale jestli se jednalo o 109 nebo neco jineho netusim
Upravil/a clone9cz dne 15-02-2006 03:03
jenom k tomu chlazení a nezávislému okruhu - bylo to děláno na popud pilotů protože si stěžovali že po zásahu chladiče vyteče kapalina a během několika sekund dojde k zadření motoru.
OTU_oblak napsal:
jenom k tomu chlazení a nezávislému okruhu - bylo to děláno na popud pilotů protože si stěžovali že po zásahu chladiče vyteče kapalina a během několika sekund dojde k zadření motoru.
Hezký článek Je pravda, že stodevítky mají 1 rekord v Luftwaffe? - nejvíce nebojových ztrát způsobených zejména jejich "kvalitními" vlastnostmi při vzletu a přistání? Nemáte někdo k dispozici přesnější čísla? Aspoň v určitém období? Myslím procento bojových/nebojových ztrát.
proč jsi mne citoval???
mno, onen rekord má na svědomí speciální stroj který byl akorát rychlý. Pozdější Me209 s jumem byly výborné stroje, ale nevyráběly se protože byly úplně nové - a LW se nechtělo zavádět nové stroje. mám pocit že ve výkonech byly na tom minimálně srovnatelně jako Dory
309 - projekt jsem viděl, četl jsem o něm...Me209 mi připadal perspektivnější (ten s Jumem)
Upravil/a 313_OTU_oblak dne 15-02-2006 19:13
...jeden příspěvek z privátního Lionského fóra..třeba se to bude líbit i jiným
Napíši pár řádků o jedné z nejslavnějších stíhaček historie. Zkusím osvětlit důvody jejího úspěchu, vyzvihnout silné a popsat špatné stránky této stíhačky - protože správný stíhač kromě mnoha dalších vlastností musí zcela jasně znát přednosti a nedostatky svého bojového nástroje - jen tak může být opravdu úspěšný a prosadit se i v těch nejtěžších bojích.
Damen udn Herren,
přichází..:
Messerschmitt Bf 109
Jak jednoduše popsat "109ku"? Víte, to je tak trochu jako byste stavěli někde na předměstí malé domky - na zatloukání drobných hřebíčků do malých trámů je přesně práce pro takovéhle kladívko. Za pár měsíců získáte velkou obratnost, zvládnete hřebíček uhodit přesně na hlavičku, i po slepu. Jenže za několik dalších měsíců musíte použít na sousedově větším domě větší hřebíky. Na kladívku necháte stejné topůrko, ale zvětšíte hlavu, ta je teď větší, těžší - pořádné kladivo, za pár dní vám zesílí i svaly. Můžete snadno přibít i větší hřebíky. Jenže za několik let ani to nestačí - kladivo vyměníne za pořádný perlík. Je to pořád kladívko, jeho síla je ohromná, svaly vám v železo ztuhly, ale kdybyste zkusili s tímto perlíkem zatlouct malé hřebíčky, tak to půjde jen s nejtěžšími obtížemi.
A takhle to je - u Bf 109 se dlouho zvyšovala hmotnost a sílil motor, mašina byla čím dál tím hůře ovladatelná. Vyváženost výkonů a ovladatelnosti vystřídala brutální akcelerace a špatná ovladatelnost..ale nepředbíhejme.
Začneme malým stručným náhledem do historie - stroj byl vyvíjen od roku 1934, částečně vycházel ze sportovního stroje Bf 108, původně jej poháněl motor Rols-Royce Kestrel, ten byl záhy vyměněn za Junkers Jumo. Hmotnost stroje se držela kolem 2 tun, výkon motoru pak cca 600k. Tedy přibližně 4kg / 1k. Tady trochu přeskočíme o několik let dopředu, až k třetímu a poslednímu motoru, se kterým se měl navždy spojit osud Messerschmittovy stíhačky. Daimler-Benz DB60x.
Posunuli jsme se až do roku 1939, starší řady B a C mají za sebou křest na španělském nebi. Motor DB601A byl zabudován do draku Bf 109 D - a vznikl tak "hranatý" Emil. Poměr výkonu k hmotnosti byl nyní přibližně 2,5kg / 1k. Hmotnost vzrostla asi o 20% oproti původnímu stroji, výkon však byl dvojnásobný! Emil ovládal nebe - síly srovnal až britský Spitfire. Už v téhle době se projevovala jedna z achilových pat stíhačky - slabý dolet, ten limitoval mašinu během Bitvy o Británii.
Počátkem roku 1941 začala být vyráběna další varianta, elegantní Bf 109 F - na první pohled úplně jiný stroj, celkově ne moc odlišný od klasických Bf 109 E. Byla upravena kapotáž přední části, na konce křídel přidány oblouky, upraveny chladiče pod křídly a odstraněny archaicky vypadající vzpěry pod výškovkou. Motor zůstal zpočátku stejný, DB601A (pozdější varianta, používaná u řady E-7), u verze F-4 nahrazený novějším modelem DB601E. Poměr výkonu a hmotnosti zůstával podobný, ale celkově byly letové výkony nových Bf 109 F lepší právě kvůli výrazně vylepšené aerodynamice.
Bf 109 G - Gustav. Zbrusu nový motor DB605, právě zde se tak trochu pomyslně láme chleba. Stroj stále těžkne, výkon motoru roste, ovladatelnost ale začíná být pomalu, ale jistě obětovávána maximálním výkonům. U prvních strojů této řady se blížil poměr výkonu a hmotnosti k magické hodnotě 2kg / 1k. To vše začátkem roku 1942. Verze G se bez výraznějších úprav vyráběla až do konce války - tedy plné 3 roky. Stroje řad G-4 a G-6 šly ve znamení narůstající hmotnosti, zlepšovaného vybavení, silnější výzbroje.. Až v polovině roku 1944 došlo k dalšímu výraznému skoku - nový motor DB605AM se zařízením MW50 stlačil u řady G-14 poměr výkonu a hmotnosti pod 2kg na každou kobylu pod kapotou. Posledními Gustavy se staly G-10.
Bf 109 K byl poslední válečnou verzí Bf 109. Motor o výkonu až 2000k, hmotnost pod 3500kg. Čísla, která mluví sama za sebe. Lehký střízlík byl ten tam, z Bf 109 se stal těžký válečník.
Nemusíte vědět, u jaké řady byla provedena jaká změna, ale proč byla provedena, co konstruktéry k tomu vedlo. Jaké dobré vlastnosti tím váš stroj získal a naopak v čem bude slabší.
Vezmeme si nějaký standardní stroj. Bf 109 G-6, jižní sektor východní fronty. Sedíte v pancéřovém sedadle, padák na zádech, mechanik právě zaklapl překryt pilotní kabiny. Cítíte lehký zápach motorových spalin, provádíte zkoušku základních systémů stíhačky. Motor již má tu správnou provozní teplotu. Měli byste si srovnat v hlavě věci, které je lepší srovnávat teď, než za půl hodiny v průběhu boje na život a na smrt. Měli byste vědět, že se vždy můžete spolehnout na svojí stoupavost - s tím soubisí akcelerace. To je vaše největší zbraň. To je věc, která vás může vytáhnout i z velkých problémů. Motor je na tom ve výškách moc dobře, u země trochu hůře. Měli byste vědět, že jen těžko vám může něco konkurovat ve výškách nad 4km. Uvědomte si, že váš stroj perfektně stoupá při 250km/h, ale podstatně hůře při 170km/h, nebo při 400km/h. Jinak by se vám taky mohlo stát, že vás dojede Lavočka, nebo na vrtuli dostoupá Jakovlevův skorostíhač.
Otočte se za sebe. Je tu těsno, že ano? Výhled není nic moc, spousta rámů a ohromná pancéřová deska za hlavou. Budete muset být opatrný, ale zároveň se můžete spolehnout na onu desku, která je tou poslední věcí, která může dát vaší hlavě druhou šanci. Když si prohlédnete palubní desku, tak uvidíte vlevo letové přístroje, vpravo motorové. I kdyby vás někdo vzbudil o půlnoci, tak musíte mít před očima pozici jednotlivých budíků. Schválně..kolik z vás dokáže jen tak z boku říct, jaká je přesně pozice čtyř hlavních letových přistrojů, tedy umělého horizontu, rychloměru, výškoměru a kompas? Který z nich je kde? Jde o zlomky sekund, ale právě tyto zlomky mohou od sebe oddělit obyčejného pilota a obávané eso.
Uvědomte si, že máte výzbroj soustředěnou v nose, váš stroj není stavěn na nepřesnou řežbu, ale na přesný chirurgický zákrok na jakoukoliv vzdálenost. Váš motor je nesmírně citlivým nástrojem, u něhož stačí minimální poškození, které může mít fatální následky.
Jestli si tohle všechno uvědomíte, tak pořádně upněte pásy, přidejte plyn a jdeme na to..
Předtím si ale ještě raději shrneme klady a zápory stíhačky. Opakování = matka moudrosti.
+ skvělá akcelerace
+ skvělá stoupavost
+ skvělé výkony ve velkých výškách
+ dobrá ovladatelnost při středních rychlostech
+ vysoká maximální rychlost ve střemhlavém letu
+ výzbroj soustředěná v nosu stroje; univerzálnost
- spíše průměrná rychlost v nízkých výškách
- špatná ovladatelnost při extrémně vysokých i extrémně nízkých rychlostech
- menší množství nesené munice
- špatný výhled
- velmi křehký motor
..tak, teď už opravdu můžete přidat plyn a jdeme na to. Představte si, že pořád letím na vašem křídle. Nebojte, já vás nenechám spadnout, ale musíte mě na slovo poslouchat a být pořád pozorní a soustředění. Jste unavení? Přistaňte..nemá to cenu. S těmahle stroji musíte být pořád připraveni na cokoliv, naše výkonová převaha není vysoká, pokud vůbec nějaká. A Rusů je většinou mnohem více. Nejdříve nastoupáme do nějaké rozumné výšky. 4km by měly stačit. Držte se kilometr po mé levici. Tak uvidím daleko na vaší šestku a vy zase naopak na mojí. Hlídejte prostor kolem mě ne každou minutku, ani 30 vteřin.. pořád se rozhlížejte kolem sebe. Jestli hledíte více jak 10 vteřin před sebe "do nebíčka", tak děláte vše proto, aby do nebíčka putoval váš parťák - a vzhledem k tomu, že letíme spolu, tak případné provrtání mého stroje dávkou bych nesl značně nelibě.. 10 vteřin stačí nepříteli, aby překonal vzdálenost 2km a my nejsem dost rychlí, abychom si mohli dovolit byť jen chvilkovou nepozornost. Musíme na jakékoliv riziko reagovat okamžitě. Čím méně vás je, tím pozornější musíte být - a pokud letíte sami, tak se vlastně jen rozhlížejte. Nelétejte vůbec rovně, ale jako když se plazí had - v obloucích. Pravý, levý, pravý, levý. Ani na okamžik nesmí polevit vaše pozornost, oči musí být pozorné, aby včas dokázaly pozorovat i ten sebemenší pohyb v dáli na obzoru. Tento stroj vaši pilotní chybu nemusí nikdy odpustit - a nejen Bf 109, ale i Fw 190 a všechny jiné. Dokud nesedíte bezpečně na zemi, tak nesmí vaše nervy povolit. Ale pamatujte si jednu věc - Hartmann byl velký frajer, ale nikdy neztratil svojeho parťáka a nikdy nelétal sám. Chcete umět s Bf 109 tak jak to uměl Erich? Létejte jako létal on.
V dálce na 12té hodině se objevili čtyři tečky a blíží se, jsou asi o 500m výš, přibližně 8km od nás. Točíme vlevo a stoupáme přímo do slunce, motory zabírají, obě naše stíhačky získávají výšku. Rusové nás ještě nevidí, nyní jsme s nimi ve stejné výšce. A už výše, 500m, 1000m. Rusové se výrazně přibližují, vědí o nás, nebo ne? Zůstáváme ve sluci, formace čtyř Jaků prolétá pod námi, rozděluji cíle, zaútočíme na dva Jaky úplně vzadu. Oba padají k zemi v plamenech, druzí dva Rusové okamžitě panikaří a unikají dlouhým střemhlavým letem. Upravujeme původní kurs, klesáme zpátky na 4km a jdeme najít další oběti. Bf 109 je báječný stroj na volný lov, stejně dobrý, jako Fw 190. Ale nesmíte ani na chvíli polevit v pozornosti. Vemte si situaci, kdy bychom přehlédli čtyři stíhače. Ty by se k nám přiblížili. Měli bychom 10 vteřin na reakci - poté by následovaly dvě možnosti:
1) Rusové půjdou za nás a díky našemu manévru v poslední fázi jejich přiblížení přejdou o rychlostní výhodu. Můžeme vytáhnout nos k nebi, dát plný plyn a stoupat, co to dá.
2) Rusové nebudou hloupí - vezmou nás do kleští a zároveň se budou krýt. V takovou chvíli není moc co řešit, potlačíme páky a maximální rychlostí se prořítíme mraky..a zmizíme v hloubi. Útěk vysokou rychlostí v horizontu je až moc riskantní, naše stroje nejsou dostatečně rychlé a nahoru stoupat nemůžeme, tam jsou další Jaky a rychle by nás dojely.
...No a pokud si Rusů nevšimneme vůbec, tak se můžeme jen modlit, že pancéřová deska odvede svou práci a zachrání nám alespoň holý život .
Tak jo pilote, je po boji, oba žijeme, Daimler-Benz pod kapotou si spokojeně pobrukuje. Vracíme se na letiště, snížit rychlost na 250 - 300km/h, vysunout přistávací klapky a kola. Přibližujte se s přídí lehce sklopenou, asi pod úhlem 10° rychlostí kolem 200km/h. Poslední fázi provádějte s čumákem zvednutým lehoulince k nebi, naplocho. Rychlost krátce před dosednutím by měla činit asi 160km/h. Bf 109 dokáže zabrzdit přibližně na 200m, takže dupněte na brzdy..a jsme doma.
Ještě si probereme několik základních strojů, se kterými se můžete potkat:
La-5/7: máte výhodu ve stoupavosti - ve velkých výškách i v maximální rychlosti, ale snažte se spoléhat spíše na spásnou stoupavost vaší mašiny. Naopak pozor na zbytečnou ztrátu výšky - v nízkých výškách má Rus velkou rychlostní převahu, která se vám může stát osudnou. Lavočky nejsou o moc hůře ovladatelné, než Bf 109. Nenechte je dostat se nad vás, to se raději zdekujte dokud je ještě čas jakýmkoliv způsobem.
Jak-1,3,7,9: ve vyšších výškách máte výhodu v rychlosti, opatrní buďte při stoupání Jaky stoupají trochu nepředvídatelně - narozdíl od Lavoček, které jsou nebezpečné hlavně při vyšších stoupacích rychlostech, jsou jaky nepříjemné jak při vyšších rychlostech (mluvíme ale o nízkých výškách), tak i při nízkých rychlostech. Hleďte si svého, držte 250km/h a bude to dobré, budete mít výhodu přes 5m každou vteřinku.
P39: snažte se držet své stoupavosti - ta vás může dostat z obtíží i vybudovat vám převahu. Trochu horší je to ve střemhlavém letu, P39 je stejně jako všechna americká letadla, ve střemhlavém letu dobře ovladatelná a docela pěkně drží rychlost. Jedná se o velký a odolný stroj - pokud chcete mít největší jistotu jeho vyřazení z boje, tak musíte chtě nechtě zacílit na prostor kabiny - tak máte největší šanci, že zasáhnete nejcitlivější část stroje - motor. Snažte se ustoupávat spíše při nižších rychlostech, kolem 220 - 250km/h a bude to v klidu. Většina Bf 109 má ve středních a vyšších výškách nad americkou stíhačkou značnou rychlostní převahu, ale záleží na konkrétní verzi.
P40: výkony taková slabší P39, z hlediska ovladatelnosti a celkových letových vlastností na tom ale tento stroj není nikterak špatně. Opět se ale stačí držet nad ním a ten díky špatné stoupavosti může jen těžko něco dělat. Opět si dávejte pozor při střemhlavém úniku, P40 je vyloženě dobře ovladatelné éro, několik pilotů o něm tvrdí, že je to takový starší "Mustang" - a já s nimi souhlasím.
LaGG-3: rychlost strojů je podobná a do značné míry záleží na konkrétních verzích. Ale výhoda Bf 109 nikdy nebyla a nebude v maximální rychlosti na horizontále - máte mnohem lepší poměr hmotnosti a výkonu => stoupavost máte o třídu lepší, akceleraci taktéž. LaGGy jsou velmi nepříjemné svou velkou odolností. Neznám jiné letadlo s řadovým motorem, které by vydrželo takové poškození, jako LaGG. Taktéž jeho výzbroj je, především u starších sérií, velmi silná - uděláte jednu chybu a už nemusíte mít šanci provést opravu, kombinace čtyř kulometů a kanonu je pro Befko naprosto smrtící. Vaším cílem je tedy nedat Rusovi za nic na světě šanci ke střelbě, držet ho pod sebou a střílet do něj tak dlouho, než kapituluje a zahodí křídlo, nebo dvě .
I-16, I-153, Hurricane..a další "plečky"
Nedělejte chyby, nedejte jim šanci vystřelit. Držte se vysoko nad nimi, útočte ve skupině, ať se jim točí hlava. Načasujte své útoky a nedejte jim šanci. Máte o tolik lepší stroje, že je hřích takové souboje nezvládnout.
Spitfire - souboj par excelance. Jediné, v čem je vás stroj opravdu jednoznačně lepší je akcelerace a stoupavost. Ani na to se v pozdějších fázích války nemůžete úplně spolehnout, byť je stále vítaným pomocníkem. Naopak v rychlosti začíná Bf 109 již lehce ztrácet. Pokud jste opravdu v úských, tak je dobré zkusit Spitfira zbavit rychlosti a sám pak pomocí určitých manévrů Spitfire přeakcelerovat a přestoupat. Pokud vás má britská stíhačka za ocasem, tak je na tom o něco lépe, než v opečné situaci, přesto se vás bude zbavovat spíše obtížně - ale nesmíte udělat chybu, Spitfire vám nedá další šanci. Mějte oči otevřené a pokoušejte se nebezpečí předcházet. Na chyby v tomto souboji opravdu není čas.
P47, P51, P38 - ač se jedná o rozdílné stroje, tak taktika boje proti nim je velmi podobná - prudce zrychlovat a zpomalovat, prudce klesat a prudce stoupat. Tvrdě manévrovat, až se vám bude zatmívat před očima. Bf 109 je proti těmto americkým stíhačkám značně agilní a malý cíl. Američané jsou ale téměř ve všech odpovídajících verzích rychlejší, pokud neudělají větší chybu, tak si s vámi mohou škaredě pohrát. Proto se snažte mít stále otevřená svá zadní vrátka - čisté nebe nad sebou, možnost otevřít chladiče, přidat plyn na maximum a stoupat, až se vám bude z výfuků kouřit...a doufejte, že to Amíka přestane bavit dřív, než se dostanete na hranici dostupu . Buďte opatrní ve střemhlavém letu, P51 i P47 jsou velmi dobře ovladatelné stroje, které nad 600km/h nemají nejmenší problém provést cokoliv, o co se pokusí Bf 109, 10x lépe.
Věřte tomu stroji. Je to váš nástroj, který musíte mistrně ovládnout. Nástroj, který vás nezradí, ale dá vám maximální jistotu. Musí se stát součástí vašeho těla a vaší duše.Upravil/a 1stCL_Fucida dne 16-01-2007 12:47
pěkné fuči, pěkné.....mno na východní frontě létaly většinou s podvěsenými kanóny (mnoho fotek, stačí hledat) tam by jim jejich stoupavost nepomohla. A s tou kabinou bych to neviděl tak špatně, s příchodem galland cube se situace zlepšila. G-6 byla v reálu nejhorší 109(v poměru k době a protivníkům), ale to je pouze můj názor
btw. LaGG-3 nikdy neměl 4 kulomety, vždy měl v ose kanón (20 nebo 23 mm) a kulomety v trupu, ale byly vždy dva. větší počet nosových kulometý z ruských mašin má jen MiG, ale těch se bát nemusíte, v kanonove verzi se na mapách nevyskytuje.
plečky.....pro každého je jiné letadlo plečka
no jsem zvědav na komentáře, zvláště pbarryho a clone9.
Upravil/a 313_OTU_oblak dne 27-04-2006 07:04
btw. LaGG-3 nikdy neměl 4 kulomety, vždy měl v ose kanón (20 nebo 23 mm) a kulomety v trupu, ale byly vždy dva. větší počet nosových kulometý z ruských mašin má jen MiG, ale těch se bát nemusíte, v kanonove verzi se na mapách nevyskytuje.
Chyba Oblaku pozri si vyzbroj prvych Laggov - 20mm + 3 kulomety ( 1 12,7mm BS a dva Skasy 7,62 mm ) .
ok, jste větší znalci než já. neber to tak že podle fotek usuzuju počet z celkového počtu. jmenovitě typ G-6 létal s podvěsy docela často. Ad LaGG - to jsem fakt nevěděl. myslel jsem srovnání s pozdější verzí. Tak sorry.
tadle veta by mela patrit az k verzi G, a neslo ani tak o podvozek, ale o uziti sirsich pneumatik, ktery se do puvodniho kridla nevesly ... jak je mozne ze se tam nevesly?
je to správně první prototypy měly skutečně širší pnematiky a na křídle podobné boule jako Bf 109 K4
313_OTU_oblak napsal:
ok, jste větší znalci než já. neber to tak že podle fotek usuzuju počet z celkového počtu. jmenovitě typ G-6 létal s podvěsy docela často. Ad LaGG - to jsem fakt nevěděl. myslel jsem srovnání s pozdější verzí. Tak sorry.
Prosím, neber to nijak ve zlém...po ránu, než vypiju kafe a dám si cigáro jsem takovej pichlavej.... možná až moc....:sm19:
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
, viz. napriklad fota v In Action.
