Lucka napsala:
Jenomže ten můj pro lítání nemá pochopení vůbec žádný a myslí si, že když jednou za čas přijedu domů (nebo marodím jako zrovna teď), že veškerý volný čas věnuju jemu. Nedokáže pochopit, že mám lítací absťák! Věřili byste tomu? A ještě ke všemu pomalu nerozezná Befko od Fokáče!!
A takeho by si si vazne zobrala? Ked tu okolo je tolko skvelych befkarov a fock-ov?
Jo! On má totiž celou řadu jiných předností. Mno a co se týká těch Befek a Fokáčů, bude na sobě muset ještě zapracovat. Nejpozději před svatbou rozezná áčkovýho Foka od Dory. Jinak si ho nevezmu!
Dobrý kafe - nám tady vaří ten automat. Čistá chemie. A jak krásně voní.
Ono se to téma asi trochu překroutilo. Původně to bylo o tom, jestli je IL žrout volného času, ne ?
Nicméně... Původně, čili před tím, než jsem si uvařil to kafe, jsem se zabral do Plzákových a mých vlastních teorií šťastného manželství a jejich fungování v praxi - to jako u nás doma. Ale pak jsem znejistěl. Nebyl jsem si jistý, jestli by to případně nebylo pochopeno tak, že všecko to, co dělám, dělám podle nich a to z čisté sobecké vypočítavosti. Ony některé věci se občas těžko vysvětlují. A je to drahý
Pokud někoho zajímá, jak je tomu u nás doma, tak to není nic zajímavého. Je to všecko jenom o souhře a toleranci. A to nám doma funguje bezvadně. Já si nikdy nehraju s letadýlkama, když si nejsem absolutně jistý, že by to nedělalo dobrotu. A vždycky se věnuju své rodině natolik, že jsem často k tomu ILovi i hlasitě verbálně odesílán. Jde o to, že všichni doma momoděk dělíme čas na ten, kdy chceme být fakt moc spolu a na ten, kdy chceme být vedle sebe. Prostě nám stačí jen ten pocit jistoty, že ten druhý někde je. A tehdy je ten správný čas na blbosti. Zní to celé možná šíleně, až neskutečně, když to po sobě čtu, ale nám to prostě tak funguje. Jen čas od času mě žena přijde vynadat, že do toho TS už fakt dost nesnesitelně řvu. Ale jinak nic. Pohoda.
A co spojení IL a žrout času ?
Já to takhle nespojuju. Protože to tak nevidim. Je fakt, že za ta léta se můj vztah k ilovy dost měnil. Hlavně poslední rok. U EAF, to jsou ti hoši co s nima už dlouho lítám, s malou přestávkou u lájounů, máme na lítání pondělky a čtvrtky. I když občas lítáme i jiné dny, když se náhodou sejdeme. Často se netěším ani tak na to lítání jako takové, jako spíš na to, že si pokecám s chlapama. Dokonce jsem se dostal i tak daleko, že jsou dny, kdy mě sestřelí každej, koho potkám. A ani mě to už nějak nevadí. Hlavně že je pohoda.
Kdepak žrout času. Díky Ilovy jsem prožil úžasné věci u počítače i v reálném životě. Poznal hromadu blbců, ale hlavně spoustu skvělých lidí odsud a i ze všech koutů evropy.
Prostě IL hodně ovlivnil můj život. A to natolik, že i když tu už ta gamesa nebude, tak to všecko skvělé okolo mě tu zůstane. A já jsem mu za to velmi vděčný.
A teď mě napiště, že jsem sentimentální magor, neschopný samostatného života, kterýho trumfne jen jiný magor, co kdysi vytvořil stať na téma "Já, Fučida"
IL je strašnej, přímo ukrutnej žrout času, o tom žádná. Už jsem tady kdysi psala, že si vedu letecký deník. Někomu se to může zdát praštěný, ale já si začala jednotlivé polety zapisovat proto, že jednou, až létat nebudu, (a ta doba se neúprosně blíží) tak si moc ráda zavzpomínám na všechny ty zážitky na on-linu. Jak už psal Vogon, lítání ILa mi přineslo hafo příhod a zážitků, které stojí za to, aby si je člověk zapamatoval. Proto ten deník. Ale o tom jsem nechtěla psát. Z těch záznamů se totiž dá poměrně dost přesně vyčíst, kolik hodin jsem u Šturma strávila - jedná se o několik stovek hodin. To je strašný! Co všechno by člověk za takový hafo času mohl udělat nebo prožít ne ve virtuálním, ale reálném světě. S přítelem na tohle téma vedu časté debaty. Před časem mě vytáhl na jeden výstup v Tatrách. Neskutečně jsem se bála, když mě táhl terénem, kam by snad ani kamzík nevyšplhal, ale chvíle strávené na vrcholku té hory byly něco neskutečného. Rozhlíželi jsme se po okolních štítech a on se mě tehdy zeptal: "Vidíš tu nádheru? Jak tě může bavit zírat nekonečné hodiny do monitoru počítače". Přiznám se, že tehdy jsem nenašla argumenty k odpovědi.
Lucka napsal:
IL je strašnej, přímo ukrutnej žrout času, o tom žádná.
... Přiznám se, že tehdy jsem nenašla argumenty k odpovědi.
Promiň Lucko, dovolil jsem si to z ohledem na místo ořezat.
Je potřeba to brát tak, že na Tatry nebo na Sněžku nemůžeme lézt každý den. Stejně tak, každý den nechodíme do kina, do divadla, do hospody a co já vím co ještě Na druhou stranu, každý den, aspoň co se mě týče. Přijdu z práce, strávím čas s rodinou a skoro vždycky mě pak zbyde i něco pro sebe. A tak to trávím tak jak mě to nejvíc baví. Proč by to nemohl být IL ? Mám se nutit k něčemu jinému jen proto, abych mohl říct, že to žrout času není ? Ne, takhle krutý k sobě být nechci. A kdo by taky chtěl ?
Důležité ale je si ten čas na ty ostatní věci okolo ILa najít. Pak je to podle mě všecko správně. Upravil/a Jirka dne 06-02-2008 14:49
clone9cz napsal:
PS: uz nekdo zkousel natacet nekoho jak se diva na televizi ?
Myslím, že proti nám, virtuálním pilotům, vypadají diváci TV celkem normálně.
Jenomže dá se přestat lítat, když:
1) Jsme si ještě nezalítali Slovensko on-line?
2) Jdou zvěsti, že je určitá šance, aby se ve Šturmovi (v ne příliš vzdálené budocnosti) objevil Spitfire Mk.I? To by ho někdo namodeloval z pětkovýho Spita? Jiný způsob si ani neumím představit, ale i tak by bylo nutné změnit letové vlastnosti, zbraně, přidat karburátor, atd.
BTW: Má někdo podobné informace o této aktivitě?
Lucka napsal:
IL je strašnej, přímo ukrutnej žrout času, o tom žádná. Už jsem tady kdysi psala, že si vedu letecký deník. Někomu se to může zdát praštěný, ale já si začala jednotlivé polety zapisovat proto, že jednou, až létat nebudu, (a ta doba se neúprosně blíží) tak si moc ráda zavzpomínám na všechny ty zážitky na on-linu. Jak už psal Vogon, lítání ILa mi přineslo hafo příhod a zážitků, které stojí za to, aby si je člověk zapamatoval. Proto ten deník. Ale o tom jsem nechtěla psát. Z těch záznamů se totiž dá poměrně dost přesně vyčíst, kolik hodin jsem u Šturma strávila - jedná se o několik stovek hodin. To je strašný! Co všechno by člověk za takový hafo času mohl udělat nebo prožít ne ve virtuálním, ale reálném světě. S přítelem na tohle téma vedu časté debaty. Před časem mě vytáhl na jeden výstup v Tatrách. Neskutečně jsem se bála, když mě táhl terénem, kam by snad ani kamzík nevyšplhal, ale chvíle strávené na vrcholku té hory byly něco neskutečného. Rozhlíželi jsme se po okolních štítech a on se mě tehdy zeptal: "Vidíš tu nádheru? Jak tě může bavit zírat nekonečné hodiny do monitoru počítače". Přiznám se, že tehdy jsem nenašla argumenty k odpovědi.
To je uplne spatne. Za prve proc by letani (nebo hrani her obecne, a ne jenom na PC) melo byt ztratou casu? Pro koho? Jestlize se u toho clovek bavi, neco z toho ziska, tak jaka ztrata casu? Je ztratou casu divani se na film, je ztratou casu precteni knihy, je ztratou casu sledovani treti serie Battlestar Galactica?
Za druhe: Co vsechno ze by se dalo prozit misto toho? Ale proc? Copak hra neni prozitek? A jak muze nekdo kdo si hraje vubec neco takove rict? To lituje toho ze si hral? To je pak ovsem zralej na psychouse (bez urazky) pokud citi nejake provineni...
Prece z tohoto pohledu je rozhlizeni po stitech uplne stejna "ztrata casu" jako prohaneni virtualnich fokacu. Pokud hrani nedosahuje rozmeru navyku tak jaka ztrata? Kdo vubec urcuje co je a co neni ztrata casu? Pan Klobouk? Nebo snad existuje nejaky spolecensky konsenzus co je a co neni hodnotne?
No jestlize se ti dari chodit do skoly, lozit po horach atd. tak to urcite neni navyk.
Uz jsem zatocenej. Jen prosim uz zadne zrouty casu a srovnavani s jinou "rozumnou" cinnosti. IMHO lezeni po horach je na stupnici "nerozumnosti" radne vyse nez hejbani joystickem. Upravil/a WT_Horrido dne 06-02-2008 15:08
Horrido, ja ti reknu, kdo to urcuje, urcuje to televize, proto musi byt hrani na pocitaci zakonite ztrata casu
dle meho je v primem srovnani PC a televize pocitadlo bezkonkurencnim vitezem, nekdo sice namitne: "ale dokumenty - vzdelavani" oboje je pristupne na Internetu (nekdy ne zrovna legalne), jen to neni selektivne vybirane nejakou spolecnosti, ktera ma jen zajem vkladat do poradu reklamy
to jsou běžné existencionální úvahy, které přepadají v určitém období každého mladého člověka. "Má můj život nějaký smysl? Má vůbec život nějaký smyl? Má létaní Ila smysl?" A tak.
Kladl jsem si je například, když jsem dokončoval třetí turnus v B 17 II. (cca. 1000 hodin ve vzduchu, často ráno tak kolem šesté, také jsem si vedl něco jako letový deník).
Člověk pak postupně vyzrává, nabírá zkušenosti
A po dlouhém tápání a hledání sama sebe zjistí, že kromě ila je vše jen marnost a iluze. A vybodne se na to.
Je to jen otázka času.
"Máte právo říkat cokoli. ... Právo být na veřejnosti za hlupáka je u nás garantováno ústavou. Ale právo něco vyslovit nedělá z toho výroku pravdu. Pravda se prokazuje nebo vyvrací porovnáním s fakty. Kdo tenhle princip nerespektuje, s tím je těžká řeč. Všichni smíme takovou diskusi odmítnout. To není zbabělost ani povýšenost, to je jen rozumné hospodaření se silami a časem."
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
