Paegasi a Drevokocure - ad Nahrávání mise - taky se mi to stalo. Když jsme točili po odpojení od TB3 směrem na naše letiště. Škoda.
Ale tahle hláška o nahrávání mise se mi už před tím objevila několikrát. Čím to je nevím, ale zajímalo by mne to - občas to dost nepotěší
Mise byla vymyšlená asi dobře, ale nedotažená.
Sice jsme měli sraz "už" ve 22:45 (a lidi na TS byli už mnohem dříve), ale než se vůbec rozhodilo, kdo s kým, bylo po 23:00 ...
A pak vlastní "podvěšování". Tohle se asi moc ošetřit nedá, aby letadla, co spolu letí, byla někde blízko, ale musí se pro to "příště" vyhradit více času...
Sranda byla, že jsem se podvěsil pod Hansse a koukám na druhé křídlo, jak se tam zavěsil druhý išak. Jenže neměl dvojku na ocase, ale úplně jiné číslo - někdo cizí si k nám normálně vlez Ale zareagoval okamžitě, hnedle po upozornění, že nemá místenku, se odpojil a šel si sednout jinam
Další tak trochu problém byl v tom, že TB3 odstartovaly a letěly. Když se náhodou ve vzduchu potkaly s nějakou jinou, tak letěly spolu. Když se potkaly ...
Díky problémům s podvěšováním, vykopáváním ze serveru, přejížděním obsluh AAA apod., by shromažďování trvalo asi ještě déle, ale asi by bylo lepší, kdyby bombery letěly v nějakém chumlu. Ne přímo formace, to se v noci moc nedá, ale jakýsi chumel být mohl.
Když by nás modří objevili, bylo by to pak zábavnější
A souhlasím s Tajpanem, že pokud někdo zemřel, měl mít konec. Tyhle mise nelétají malé děti, my už něco známe a něco jsme "zažili", takže "něco poděláš a konec ..."
(úmyslně píšu "něco poděláš", nezaviněné vykopnutí ze serveru a pod bych řešil schovívavěji )
Pár minut po startu Karla postihl syndrom "neočekávaný mission loading", což mělo za následek, že jeho TB-3 po chvíli zmizela a my s Jurou prostě začali padat k zemi. Po vybrání pádu jsme se rozhodli pokračovat samostatně, i když to bylo na hranici doletu. Nicméně za chvíli syndrom mission loading postihl i mě, a musel jsem se odpojit a připojit. Na letišti jsem nikoho neviděl, a tak jsem se rozhodl letět v I-16 sólo. Po cestě jsem nikoho nepotkal, najít cíl nebyl problém, protože ohňostroj flaku byl vidět zdálky. Ve střemhlavém letu jsem odhodil bomby na již hořící rafinérii a zaznamenal v cíli explozi - úkol splněn. Po cestě přes "Kanál" jsem byl 2x napaden messerem, jeho útokům jsem se dokázal vyhnout a on mým také - po chvíli se odpoutal. Přistát jsem byl nucen kvůli nedostatku paliva na letišti podstatně bližším frontě.
Druhý start jsem provedl bez bomb - nebylo už co ničit a na dotaz rádiem co teď naše velení přiměřeně nereagovalo . Rozhodli jsme se provést s Jurou přepad nepřátelského letiště. "Přepad" nicméně v Jurově podání znamenal nervy drásající dogfight za světla flaků s několikanásobnou přesilou Friců. Tady si nárokuju jeden sestřel Me 109. Když se mi podařilo Juru přesvědčit že 4 sestřely by mu už mohly stačit, odpoutali jsme se a vrátili v pořádku na jedno z bližších letišť, i když naše stroje už v té době letěly na výpary benzínu..
Děkuji autorům mise za zajímavý zážitek a bombastické brifingy! Atmosféra byla dobrá a rozhodně nelituju, že jsem se zúčastnil.
Nicméně příště by chtělo ošetřit především následující:
1. Bug který vykopával hráče ze hry. Na TS jsem zaslechl hned několik případů, kdy se hráči prostě najednou obejvila obrazovka "mission loading" a musel se odpojit. Nevím jestli je to problém v Il-2 4.02 nebo v nějakém nastavení serveru, ale před další akcí je nutné s tím něco udělat.
2. Podrobnější příprava na straně červených - přesnější naplánování společného letu, odpoutání od cíle, činností po zničení cíle atd atd.
Upravil/a 312_Lazy dne 30-10-2005 23:31
AH_James_Gastowski napsal:
Nechtěli byste někdo hodit na FTP tracky? Doufám, že někdo nahrával. Rád bych se znova mrknul na ten mumraj na ruským letišti a na ničení cíle.
Další operační den se pomalu chýlil ke konci. Dokouřil jsem svou večerní dýmku, dopil sklenku francouzského koňaku, vzpomínky na nedávnou dovolenou a ještě naposledy vyšel před ubikace. Zhluboka jsem se nadýchl čerstvého mořského vzduchu a pozoroval oblohu plnou hvězd. Jen velmi vzdálené dunění našeho dělostřelectva připomínalo, že zuří válka. Bolševici budou mít dnes asi dlouhou noc, pomyslel jsem si a uspokojen touto představou jsem se odebral ke spánku. Probudil mne až nepříjemný zvuk naší sirény. Alááárm! Ruské bombardéry vystartovaly! Jejich cílem bude pravděpodobně Oděssa. Klid předešlých několika hodin byl ten tam.Jěště v polospánku jsem se nasoukal do výstroje a ani nevím, jak jsem se ocitl v kabině svého Messerschmitu. Čekal mne noční let se vším, co k tomu patří a čelo se mi orosilo studeným potem. Start! Nervozita pracuje a bohužel až příliž... Jedním kolem jsem se ocitl mimo improvizovanou startovací dráhu, ozvala se rána kolem mne prolétly podvozkové nohy a můj stroj se po břiše řítí někam do tmy...Vtěřiny, než se letadlo zastaví se zdály nekonečné. Jen nepotkat strom, zaparkovaný letoun, nebo protiletadlové stanoviště. Konečně se stroj zastavil a pásy se mi zařízly do ramen. Vysoukal jsem se z kabiny a co nejrychleji upaloval zpět ke stojánkám. Náhradní stroj byl naštěstí k dispozici.Celý rituál se opakoval znovu a v poměrně krátké době stojím opět na startu. Jěště se znovu proklínám za svou neopatrnost, ale ve chvíli už znovu startuji. Stroj se tentokrát bez optíží vznesl a po chvíli jsem navázal i kontakt se svým Schwarmem, který na mne nad letištěm čekal. Fe formaci letíme do prostoru, který máme určený k hlídkování. Náš velitel milosrdně nechává dlouho rozsvícená poziční světla, což mi usnadňuje držení se ve formaci. Cestou je docela klid, jen občas míjíme naše další letadla...ve vzduchu bude dnes rušno. Nad mořem nás chvíli odstřeluje flak nějaké lodi, proudy jeho střel rozsvěcují oblohu, ale nevěnujeme mu pozornost a pokračujeme dále k cíli.A pak se to stalo! Střih, nové nahrávání mise...jak jsem se později dozvěděl, nejsem jediný postižený...Startuji tedy znovu, tentokrát úplně sám. Opět jsem nad cílovou oblastí, pode mnou je nějaké přístavní město ponořené do tmy a jen dva světlomety poměrně neškodně křižují oblohu. Jen jednou mne na chvíli oslepil jeden kužel, ale protiletadlová palba je vlažná, nedělám si z ní hlavu.Můj Schwarm je již daleko na jihovýchodě v boji se dvěma bombardéry. Vzdávám se šance, že by se mi podařilo je najít a dále hlídkuji nad městem. Krom další osamělé stodevítky však nic nepotkávám. V rádiu poslouchám nadšené výkřiky mých spolubojovníků...Ivani se řítí k zemi v plamenech, tenhle náklad na místo určení již nedonesou. V nádržích mi zbývá polsedních 150 litrů a tak otáčím stroj zpět k domovu. Let probíhá opět bez problémů. V dálce se k nebi jako korálky šplhají proudy střel našich protiletadlovců. Teprve kousek od domovské základny vidím náhle hustou protiletadlovou palbu, ale i brčálově zelené proudy střel z ruských palubních zbraní. zamířím tedy rovnou do těchto míst. Náhle se mi naskytl překvapivý pohled. V bledém měsíčním světle se proti mě rýsovala trojice obrovských ruských bombardérů TB-3. Majestátně se nesly ke svému cíli. Není ale moc času kochat se pohledem na tyto dinosaury noční oblohy, bleskurychle si vybírám jednoho z nich, klesám pod něj, čímž se chci vyhnout palbě jejich střelců a zároveň nabrat rychlost, pak přitáhnu knipl, stroj se prudce zdvihne a já pálím ze všech zbraní do obrovitého stroje. Vidím sice nějaké zásahy, ale rozas poškození nejsem pro tmu schopen určit. Prolétám vzhůru kolem bombardéru, na pár vteřin mne ohluší řev jejich motorů. V zápětí na můj stroj neškodně dopadne několik kulek z kulometů. Obracím svého Fridricha a opět se nořím pod bombardér k novému útoku. Během chvilky jsem opět ve střelecké pozici. Náhle mne ale oslní jasně zelené světlo a můj stroj se otřásá pod krupobitím zásahů. Nalákal jsem na sebe ruského stíhače. Mířil přesně. Můj stroj je neovladatený. Rychle odhazuji kryt kabiny a ani nevím jak, visím na padáku.Kdesi nade mnou slyším motor Išaka.Dopadám v pořádku kamsi na pobřeží, vytahuji cigaretu a poslouchám šumění moře. Za chvíli je všude kolem opět klid, paprsky měsíčního světla líně kloužou po vodní hladině a jen vzdálené dunění děl mi připomíná, že je válka...
Pak už se rozpoutal kalsický Df, kdy jediné, co jsem viděl, byly až trasírky střel, co mě posílaly k zemi. Do střelecké pozice jsem se dostal pouze dvakrát, první jsem propásl, neboť jsem si nebyl jistý, že jde skutečně o nepřítele a ne někoho z kamarádů, v té druhé mne pak oslnil "přátelský " světlomet, který mne navíc patrně ukázal dalšímu Rusovi, neboť z palby nebylo nic a za pár okamžiků jsem byl sestřelen. Asi po hodině snažení jsem usoudil, že je zbytečné hrát nadále trapnou roli slepé kachny a šel spát...
Ahoj, jak bych si s vámi mohl zalétat? Kdy, kde a jak?
Létal jsem BOS solo a ted si na TAW trosku osvojil i engine mgmt a navigaci jen podle mapy. Sám ale nemám šanci. Létám za spojence.
Ahoj,
Po půlce života jsem si vzpoměl na svoje létání. Bohužel si pamatuji už jen starý Il-2 1946. Co se tedy teď létá poraďte mi kde bych objevil staré veterány.
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
. Rozhodli jsme se provést s Jurou přepad nepřátelského letiště. "Přepad" nicméně v Jurově podání znamenal nervy drásající dogfight za světla flaků s několikanásobnou přesilou Friců. Tady si nárokuju jeden sestřel Me 109. Když se mi podařilo Juru přesvědčit že 4 sestřely by mu už mohly stačit, odpoutali jsme se a vrátili v pořádku na jedno z bližších letišť, i když naše stroje už v té době letěly na výpary benzínu..
