Po klasickem chaosu 'v zazemi' na obou stranach fronty konecne startujeme na ostro a celkem hladce se radime do formace - letime v jednom velkem 'vecku'. Dnesni let je zvlastni: nase osvedcenou 'ai' jednotku strelcu vystridali specialiste. Na nekterych je vsak znat, ze prisli primo z uciliste. Radiem proto krizuje spousta depesi, nektere velmi dulezite, jako treba dotaz, kterym zamerovacem se vlastne miri, jine mene, jako treba potesene zabublani nad vyhledem na zbytek formace.
Prichazi prvni vetsi udalost letu - vzduchem leti varovani nad nekolika kontakty na jedne hodine. Nervozitu trochu snizuje fakt, ze jsme blizko domluveneho setkani s nasim stihacim doprovodem. Jsou to skutecne oni, takze muzeme pokracovat v klidne ceste k cili.
Kilometry ubihaji, uz jsme ve spravne vysce a jen par minut od cile. Zkousim delit pozornost mezi kontrolu vsech dulezitych veci pred utokem a nalezeni svoji presne pozice - to je obtizne, mlzny opar na zemi zakryva kontury terenu. Znicehonic prichazi radiodepese od stihaciho doprovodu, ze na ne utoci rudi stihaci. Nevime, jestli utoci omylem na ne misto na nas, nebo je to takticka past, jak od nas odlakat doprovod. To ale neni dulezite, nam staci, ze utoci na ne a ne na nas.
A uz jsou i tady! Od teto chvile leti cas kupredu, jako kdyby se vsechno delo najednou. Hlaseni strelcu, vystrely, vse se micha dohromady. Kolem moji Stuky proleti raketa, ale vybuchuje prilis vepredu, v bezpecne vzdalenosti. Hlavou mi proleti jen 'zajimave, tak takhle to vypada z pohledu cile' a uz nema cas na to myslet. Vubec mi nedochazi, ze jsem mel velke stesti. Kolem letadla vybuchuje palba tezkeho flaku, radime se do utocne sestavy. Prilis pomalu, moje chyba, ale presto se nam prechod do stremhleveho utoku dari celkem dobre. Tohle skutecne neni jako na cviceni, vse je mnohem rychlejsi. Koutkem oka vidim trasirky bezici kolem nekoho z bile kette. Asi nejaky rusky stihac zkousi stesti i v palbe sveho flaku. Delam dalsi chybu a nasledne travim vetsinu stremhleveho letu hledanim cile. Nastesti ho nachazim vcas, i kdyz mi na zamireni mi zbyva jen maly okamzik. Odhazuji, vyrovnavam let a najednou je okolo opet uplny klid.
Cas zase bezi normalni rychlosti a opet mam pocit, ze kontroluji situaci, namisto zoufalych okamzitych reakci a improvizaci. Tezky flak stale pali, ale ne dost presne na zasah. Nepratelsti stihaci zmizeli a nas doprovod se ujistuje o nasi poloze - zda se, ze i stihaci ziskali v boji prevahu. Letime smerem nad Tagino v male vysce a srovnavame pritom formaci. Nase kette je mirne vpredu, takze prichazi rozkaz, ze bude ve spolecne formaci prvni a na me tak pripada ukol odvest vsechny domu. Navigace je ted mnohem jednodussi, letime v male vysce podle reky na sever. Eter se opet plni, tentokrat diskutujeme o efektu nasich bomb a ucinnosti obranne strelby. Me potesi hlaseni jednoho z pilotu, ktery videl dopad me pumy do cilove oblasti, ale mnohem dulezitejsi je, ze se vsichni vracime v poradku domu. Napada me, ze muj strelec po utoku nadsene nekricel 'cil znicen'. Je to jeste novacek a asi nevi, ze se to od nej ocekava.
Pristavame v poradku, ale pri rolovani na stojanku dochazi k nehode. O spolecnou fotografii ale nechceme prijit, takze se presunujeme k pojizdeci draze, kde jsou obe poskozene Stuky a fotografujeme se tam. Dotycny provinilec si vsak nejspis tuhle fotografii nezarameckuje. Nasi stihaci jeste bojuji, ale my uz jsme svou praci odvedli, takze se zkousime opalovat ve svetle pomalu stoupajiciho slunce, vymenujeme si zazitky z letu a pomalu se rozchazime. Slysim jeste, jak nejaky strelec poucuje sveho sluzebne mladsiho kolegu, ze i on se muze priste rozhlizet otacenim pohledu a nemusi byt porad prilepen ke kulometu, ale to uz jsem i ja na ceste z letiste do desktopu.
Takze: diky strelcum i doprovodu, kteri se zaslouzili o nasi bezpecnost. Diky i nepratelum, kteri se take zaslouzili o nasi bezpecnost . Bylo to skvele.
Môj pôvodný zámer bol "Prvý deň bitvy v Kurskom oblúku", takže keď bude záujem, tak tých 5 operačných letov by sme mali odlietať.
Ciele na "desiatu" už chystám do mapy. :sm40:
Do sboru 530.IAP jsem byl dočasně převelen teprve včera, a tak jsem do dnešní mise stihl pouze jeden cvičný let. Jeden let je opravdu málo, a tak jsem zjistil pouze to, že Yak7B je parádní éro s výbornýma letovýma vlastnostma a přebytkem výkonu, a že při útoku na štuky je jediná výhodná pozice nahoře vzadu, protože při útoku zespoda nejsem schopen se raketkama trefit.
No nic - a tak s pocitem že co nevyšlo v tréninku musí vyjít naostro na frontě, se pomalu, ale opravdu hodně pomalu odlepuji od země z letiště K7.
Velitelství rozhodlo že proti štukám dnes vzlétnou 4 Yaky 7B s podvěšenýma raketkama, a že jedna dvojice bude hlídkovat východněji a druhá (Já a Chroust) západněji...
A tak se jaksepatří plížíme do určené oblasti. Nacházíme se někde v sektoru H11 a hlídáme. Moje raketky si začínají pomalu stěžovat že je vůbec ale vůbec nezaměstnávám, a že já si poletuji a ony ne a ne se proletět. Musím je okřiknout aby byly zticha, protože už dostávám hlášení že štuky letí ze severu na Maloarkhangelsk! Okamžitě otáčíme tedy na východ. Bohužel jsme daleko, příliš daleko a tak jsme nuceni zatím jen poslouchat v rádiu vzrušenou debatu bojujících kamarádů. Výkřiky v rádiu a střelba v dálce mě začínají znervózňovat. K tomu všemu si pořád stěžujou ty nedočkavé raketky.
Dostáváme další hlášení že junkersy už odbombardovaly a letí domů. Mno nic, jsem pilot s bystrým rozumem a tak stáčím severněji abych si jim hezky nadběhnul.
Netrvá dlouho a zahlédnu kontakty na 9.hodině letící na sever.
Určitě jsou to štuky!!!! Samou radostí se za nima ženem. Bohužel sami neboť náš cover se zapletl do bojů někde nad Maloarkhangelskem. Kontakty pronásledujeme až k Taginu. :sm28: Tam se ale obracejí a letí na nás !!!!...a nejsou to štuky ale Fokáče !!!….maaaamííííí … :uhoh:
Okamžitě stáčíme zpět na jih a sestupným letem se jim snažíme zmizet z dohledu.
Uff - nechávají nás. Ještě se celý třepu a rakety zase začínají tu svojí…že mají svoje poslání a že já jím v tom bráním a že chcou ničit a taky letět, a bůhvíco ještě:no:…Tak dost!:upsetw:...to stačilo: chcete si letět?..tak si leťte !...a frrrk a letěly :sm18:…. O časování 1.8s jsem jim samozřejmě neříkal chuderkám ... ale dobře jim tak !
Nyní jsme odlehčeni a můžem jít pomoct naším udatným spolubojovníkům nad Tagino. Dochází k delšímu souboji, pár kontaktů bojuje při zemi a nějaký Fw se drží trochu výš. Vybírám si ho a párkrát se sním protočím. Nechce se mu ale moc bojovat…a místo mne si tedy nalétává na moje kamarády při zemi.:sm29: Ale to neměl dělat kluk jedna ušatá:sm23:
Chvíli si ho hlídám a při odletu ho doháním a posílám mu dávku. Začíná pouštět palivo a přízemním letem utíká domů.
Nechávám ho když v tom dojde k výpadku rádia…okamžitě ztrácím přehled a než rádio zlostnými údery znovu nahodím, tak je obloha kolem dokola naprosto čistá. Pomalu zjištuji že už jsem jediné letadlo od VVS co je v tuto pozdní dobu ve vzduchu, a tak tedy nasazuji kurs domů a přistávám. Při dojíždění ještě stihnu urvat podvozek v jakémsik krtinci a tak se vracím do zemljanky s tím že pořádně seřvu aspoň zametače dráhy!
takže až na to že hlavní boj většinou probíhal úplně mimo můj operační prostor tak to bylo parádní :sm38::sm40: Upravil/a 3IAP_Momo dne 27-10-2005 17:43
„Naši stateční piloti provedli rozsáhlý letecký útok na strategické cíle nepřítele. Útok provedli bombardéry JU-87, které totálně vymazaly z mapy nádraží ve městě Zolotukhino a strategický most přes řeku směrem k frontě. Útok byl velmi úspěšný a Furer je nadšen...„
a jak to bylo vidět z pozice neznámého střelce:
Bylo ráno, kolem deváté hodiny, kdy se naše štuky odlepovaly od země. Já jsem byl trochu nervózní, protože můj pilot, Jürgen (Miroo), není zrovna žádné eso. Posledně zapomněl zatáhnout klapky a málem jsme ani nedohnali naši letku. Usedl jsem do střeliště prohlížeje nábojový pás a Jürgen naštvaně muchlal v ruce pokutu za parkování své štuky na fotbalovém hřišti. „Tentokrát mi neuletíte pane Klinsmann!“ křičel strážník na mého pilota za naší vzlétající „sedmaosmdesátkou“. Dal jsem zkušební výstřel a bylo po vyhrožování...
Ten den bylo krásné počasí a mně bylo jasné, že letíme do průseru. Stíhači mají dnes prý po akci a letí jich jen pár. Potvrzuje to i fakt, že v jednom z letadel seděl náš pojišťovák letadel Heinz (Bretis), který své letadlo rozbil hned na startu. Dostal vyplacenou pojistku a tuším, že říkal, že odjíždí na Bahamy. Asi nějaká nová fronta...
Cílem akce dnešního dne mělo být nádraží ve městě Zolotukhino, málem jsme to po složitost názvu zrušili, a železniční most od tohoto nádraží směrem na frontu. Letíme k cíli přes lesy, louky a města... a já pucuju svoje plexi, které začíná žloutnout... nervy zatím nehrajou, jsem už veterán, dyť letím svůj druhý let a Jürgen mi dal minule školu...
Blížíme se k frontě, začínám být trochu nervozní, vytahuju žvýkačku z pusy a přilepuju ji na rukojeť pažby... hledám nepřítele.... nikde nikdo...od pilotů stihačú dostáme zprávu, že jeden z nich náhle zmizel z oblohy (ExtraG), později se pěšky dostavuje na základnu s příběhem, že ho uneslo UFO... stíhači holt fasujou asi nějaký druhořadý chlast...
Jürgen opět nedrží formaci, asi ho žere ta pokuta... Najednou začínáme točit vlevo s dalšími dvěmi štukami od ostatních a blížíme se k mostu – našemu cíli .... stále žádní nepřátelští stíhači. V tom slyším jednoho ze střelců, kteří jsou v druhé skupině letící na nádraží, jak řve jako o život... strkám žvejku zpět do pusy a čekám co bude.... nic, jen ten řev střelce... poznávám ho po hlase je to Fridich (Jamamoto) ... asi je v průseru, protože jeho pilot (Lesní HU) dostal speciální helmu, která mu ukazovala přes celý obličej seznam bolševiků, co proti nám vzlítli, že neviděl kam letí....
Zahájení útoku, je pro naši trojici velmi poklidné a já se odebírám do „dajvového“ rozpoložení na zadní desku .... „Cíl zničen“ hlásím Jürgenovi, který ani na okamžik nepochybuje, že by to mohlo být jinak. „Trefil jsem ten most, že jo?“ „Jasně, je to v cajku, rusáci už nikam nepojedou“ odpovídám a letíme v doprovodu flaku do.... pryč...
Slyším další křik. Dalšími postiženými byla dvojice Horst (falkon) a Christian (Petras), kteří to koupili... „Nějak se to začíná srát“ říkám si a vyměňuji žvýkačku.
Od velitele druhé skupiny štuk dostáváme zprávu, že nádraží ve městě Zolotukhino bylo zcela imobilizováno. Gerhard (jiříček) totiž trefil „dvěstěpadesátkou“ správce nádraží a ten jediný věděl jak se ovládají výhybky na nádraží.
Stíhači dělají asi všechno možné, aby nezařvali dřív než my... ale uklidňuji se že, ESO Hans (Fučida) je tam snad nějak rozpráší ... Po pár minutách už jen slyším, jak padá jeho stroj k zemi. Navrhuji přerušit válku a vyzvednout ho, ale nějak to prý nejde.... Vyměňuji žvejku za cigáro... Obě naše štuky padly... jsem klidný, nikdo z nich mi nedluží prachy...
Přilétáme k našemu letišti a já si nasazuji molitanovou čepku. Máme prý problém s plynem... a tak při rolování přejíždíme exekutora, který přijel právě zkonfiskovat Jürgenův (Mirův) majetek kvůli předešlým pokutám...
Vysedli jsme z letadla a byl již večer, když přišel Hans (Fučida) s Fridichem (Jamamoto) k nám na letiště. Fridrich ještě kouřil, ale nejsem si jist, jestli od pádu letadla, od cigaret nebo od smlouvy s ďáblem, kterou uzavřel loni na ruském bleším trhu.
Jsem rád, že jsem to přežil a navíc jsem dostal dovolenou, protože Jürgena (Miru) zavřeli za úkladnou vraždu...
No, úvodem bych chtěl předeslat, že můj report je vlastně takovým hlasem ze záhrobí a navíc ho již píši podruhé, neb mi před dokončením a odesláním jeho první verze nějací ruští partyzáni vypli proud.
Tak tedy, při pitce v naší letištní kantýně jsem se dozvěděl, že kamarádi od Stuk chystají další nálet, využil jsem svých kontaktů, které mezi bombarďáky mám, slovo dalo slovo a druhý den už jsem opět seděl v zadním střelišti Stuky v očekávání příštích okamžiků. Vše vypadalo velmi podobně, jako při minulém letu a já si vesele pokuřoval a těšil se, že už konečně dostanu do svého zaměřovače nějakého toho Váňu. Pilot nahodil motory a Stuka se za chvíli předpisově vznesla.Atmosféra v éteru však byla nějaká stísněnější, žertování bylo nějak méně a již to mne mohlo varovat. Po startu nám velitel oznámil, že budem mít co do činění s bandou nadrženejch Bolševiků, schopných udělat cokoliv, aby nás sundali z oblohy. Nad to náš cower bude méně početný, než minule. Nějak mi vyschlo v ústech, ani doušek rumu to nespravil. Určité uklidnění mi přineslo až několik za sebou jdoucích cigaret(co ti pacholci do toho tabáku jen dávají). V tu chvíli se ale ve sluchátkách intercomu ozval hlas mého pilota, který mi jen tak mezi řečí oznámil, že trpí modrým zákalem a v podstatě nic nevidí. Na čele mi v tu chvíli vyrazil studený pot a začal jsem si vyčítat, proč jsem jen včera vyhodil toho pojišťováka, co mi nabízel tak výhodnou životní pojistku(nějaký amatér-kdo by tohle nabízel střelci Stuky?)Náš stroj se navíc přesunul z relativně bezpečného středu formace na její okraj, čímž jsme se dostali do role návnady. Trochu zklidnění mi přineslo až to, když se knám přiřadil náš hrdinný cower, který se určitě pokusí o nemožné a nás ochrání. Pomalu stoupáme a blížíme se k cíli. Nervozita houstne, všichni máme oči přilepené k obloze a napětí by se dalo krájet. Pokud nám Rusové chtějí zmařit plány, musí se ukázat každou chvíli. Obláčky flaku prozrazují, že jsme konečně nad cílem. Bombardéry se začínají řadit k útoku a postupně se za jekotu sirén řítí k zemi. Jen my stále opisujeme kruh a já začínám cítit, že něco není vpořádku...ano! Modrý zákal! Můj pilot zatím stále marně hledá cíl! Náhle zahlédnu bod, který se k nám rychle blíží. Ivan! Marně řvu na ostatní střelce, aby mi ho pomohli setřást, neuvědomuji si, že jsou již dávno dole, odhodili bomby a prchají z cílové oblasti, snažím se ho dostat do zaměřovače a nadávám na toho, kdo konstruoval toto střeliště. Ten dobrák asi nepočítal s tím, že by z něj někdo mohl chtít střílet. Rozsah úhlů palby mého kulometného dvojčete je zoufale malý. využívám každé možnosti ke střelbě a začínáme si s Rusem vyměňovat smrtící pozdravy. Evidentně ho to ale nijak neodrazuje a podniká jeden útok za druhým. sprška z jeho kulometů zabubnuje na trup našeho letadla, naštěstí však nepůsobí žádné škody.Hlásím to svému pilotovi, kterého to ovšem nevyvádí z míry a dál nerušeně krouží nad cílovým prostorem. vteřiny se vlečou jako věčnost a hra na kočku a myš pokračuje. Konečně! Stuka se naklápí na křídlo a v zápětí se noří do hlubin pod námi. Ivan se však nechce tak snadno vzdát své kořisti a po chvíli se řítí za námi. Snažím se ho sledovat, odhazujeme bomby, vyrovnáváme let a já předpisově hlásím svému pilotovi, že ohledně případných zásahů jsem viděl naprosté kulové. Tím se dostávám do poněkud trapné situace, neb můj poloslepý pilot mi oznamuje, že jsme zasáhli a nálet byl úspěšný.Hledám nepřátelského stíhače a za chvíli vidím daleko za námi osamělý kontakt a okamžitě ho hlásím. Kolegové mne ujišťují, že je to další Stuka a já dělám poslední chybu ve svém životě, neboť jim věřím, přestávám se o kontakt zajímat a dále hledám svého stíhače. Ona "Stuka" mizí pode mnou, aby se v zápětí vynořila těsně za naší směrovkou a spustila smrtící palbu ze všech zbraní. Okamžitě palbu opětuji, střílím doslova o život. Pozdě! náš stroj je těžce zasažen a řítí se dolů v plamenech. Později jde kolem místa našeho skonu sám velitel našeho coweru, vláčeje za sebou svůj málo používaný padák. Když objeví mé kouřící tělo, zachová se jako správný kamarád, zahodí ruku s hodinkami a dioptrické brýle mého pilota, které si chtěl odnést jako suvenýr, dokonce se zbaví i svého padáku a vleče mne do bezpečí. Jeho počínání má však rize praktické důvody. Jelikož nemá svou signální pistoli(vesele ji propil den před tím v jednom baru, protože nepředpokládal, že by ji mohl potřebovat) Použije mou doutnající tělesnou schránku jako kouřový signál pro záchranného Storcha, který nás oba později vyzvedne.
Útěchou mi může být, že i útočící Ivan dostal co proto, cíl jsme zasáhli a má rodina, když ji nebyla vyplacena ta životní pojistka, alespoň ušetřila značné peníze za ekologickou kremaci...
Pánové, bylo to parádní! díky všem za pěkný zážitek!
S!:jamamoto:
Cmelaci-Bagos napsal:
A jak se to nastaví aby jeden letěl a druhej mu střílel? To by mě zajímalo? :sleep:
To jde pouze u kooperačních misí...u bombardérů si můžeš vybrat, jestli poletíš jako pilot, nebo střelec.Do střelce se můžeš přepnout i během DF, tuším, že tlačítko "C", musíš při tom ovšem stále řídit letadlo...
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
. Bylo to skvele.
:uhoh:
