Jak již psal Jiřík. Z Mariánek startujeme tři. Nedlouho po startu se k nám přidávají další šmolíci pod vedením zkušeného Permona (domnívám se, že jich bylo 5, tedy celkem 8 šmoíků na cestě do Chamu, nebo se pletu?) Náš tříčlenný roj se řadí za Permonův roj, já na pozici 3 a celkově úplně vlevo skupiny. Letíme velmi nízko, pro některé až příliž nízko. A tak díky psí výšce, když na čáře potkáváme nepřátelské stíhače (viděl jsem nich nejméně 5), tak nás nevidí a nedokáží se za nás pověsit. Na útok jdeme rovnou z příletu. Jsem na levé straně formace a opět nevidím žádný nezničený cíl stacionární cíl, který by stál za bomby. Startujících letadel je tam několik, situace mně připadá nepřehledná. Doprava se tlačit nemůžu, tam se akotát tak srazím s některým z našich. Najednou se mi přímo do zaměřovače dere zprava startující dvouplošný He51 a ihned po odlepení se naklání přes levé křídlo. Lépe se mi postavit nemohl. Prakticky bez míření to zmáčku, držím dlouhou dávku a čekám, až mi přes ni přeletí celý Od čumáku až k ocasu - moje první kulometná dávka dne. Mizí ze zaměřovače, nevybuchuje, nehoří, nekouří, nepouští palivo - asi strílím gumovými nebo co... Není čas na kočkování, mám bomby, a nemám cíl. Vpravo hoří doslova hromada letadel, které zůstaly po Permonově parádní trefě. Rozkaz zní z kurzu 180 po útoku točit na 270, zformovat a točit 010. Ale přece nepotáhnu ty 2x200Kg zpátky do čech? Porušuji rozkaz, točím levou, riskujim ale doufám, že se v tom zmatku na chvíli ještě ztratím. Dlouhým obloukem se vracím na nad letište a ejhle, na bližším konci letiště stojí BG109 a tváří se že tam není. Mám ji přímo pod čumákem, potlačím, ale jen trochu - nechci zase zhasnout motor, hážu, přitahuji, ohlížim se, BUM - kus před čumákem, 109 nevybuchla, v tu chíli se ale probudil střelec a pokropil ji krátkou dávkou... letadlo zničeno Průlet nad spáleništěm co se před 5 minutami ještě jmenovalo Cham a tradá na kurz 270. Několik šmolíků jsem zahlédl proti obloze jen díky tomu, že jsem se natlačil až ke korunám stromů. Dohnal jsem skupinu, připojil na původní místo, a hrneme to pryč. Jenže za námi se uchytila jedna ze 109 a jde mi pokrku Střelec začal zuřivě pálit, hodím kličku doleva doprava, vzápětí proletěl snad nekonečný proud štrel vpravo nad křídlem a vzápětí 109. Mihne se mi nad kabinou a levou zatáčkou stroupá. Srovnám šmoldu otáčím se a vidím jak střelec do mezka láduje jeden zásah za druhým... Mezek začíná kouřit, vzápětí ještě více a stoupá. Chvili se snaží držet ve výšce a srovnává se opět do našeho kurzu?? Vypadá to, že mu motor ještě běží a chce zkusit ještě jednu zteč?? Je ale daleko a nemám čas koukat po skopčákách. Předemnou jsou kopce a bych nerad nabořil, když vezu toho zničeného mezka z letiště. Přitisknu se více ke skupině - bum nepřátelské letadlo zničeno Tak rozkouřený mezek nakonec spadl, ufff, však taky musel být děravej jak řešeto Určitě nás ale ostatní budou pronásledovat. A taky jo, další mezek se pověsil za nás nad nás a číhal. Opět jsem byl zase nejblíže a střelec mo po chvilkách poslal krátké dávky. Ale bez zásahu. Určitě už střelcovi nezbývá moc munice a jád se raději přitisknu blíže ke skupině. Pořád je nás 7 a to je solidní obranná síla. Ve jeden okamžik už to vypadalo, že jde mezek na zteč a Permon zavelel k pravému obranému kolečku. Zafungovalo dokonale - mezek se stáhnul zase do bezpečné vzdálenosti. Po dalších minutách se ohlédnu a koukám, že mezek nikde. Tak se vracíme přes čáru a někde nad pohraničím zahlásí šturm: nepřátelské letadlo zničeno Chvíli na to nevěřícně zírám, ale je to tak. To asi spadnul ??? ten He51, co jsem ho pokropil na příletu. Mám pocit, že jsem největší letecké eso dne Minimálně za šmolíky Tři setřely, ztoho dva ve vzduchu, to je dobré skore i na stíhače. (no dobře - 1,5 setřelu má Chuck) Blížíme se k letišti, začíná se smrákat. Když dojde řada na mě, tak jsme nervozní snad více než před útokem. Krásný rozpočet, dráha v ose, rychlost 200 !!!! sakra !!! dotek, odskok, korekce, dotek, odskok, křup - podvozek ulomen, křáp vrtule ulomená, převácení na čumák a pak na záda VÝBUCH.
Demon mrtev, letadlo zničeno.
Nelze odreportovat vše, jelikož náš roster byl v půrběhu dne velice variabilní a většinu našeho třetího schwarmu (SQF) jsem prakticky nepotkal, snad jen jednou nebo dvakrat. Nevím tedy jak se dařilo jim a je na Jirkovi, jakožto schwarmführerovi, aby to odreportoval, pokud má chuť a zájem. Létal jsme především ve skupině pilotů FK, Rudiger a Zubro. Nicméně z mého pohledu to vypadalo takto.
1.let:
Startujeme časně ráno, ještě za tmy a našim cílem je volný lov v oblasti Domažlic. Nabíráme kurz a a kvůli zmatku nad letištěm se formujeme ještě cca 50 km od letiště. To už jsme však v plném počtu, tedy 8 letadel. Poslední schwarm spolu s Fučidou letěl nad Reich. Domažlice dosahujeme ve výšce 5km a pokračujeme přímo Klatovy, kde máme pokrýt He 51 při náletu. Při příletu potkáváme Avie B 534 ve výšce okolo 6km. Vznikají lehké šarvátky, od kterých se držíme dál. He 51 Ares odhazují pumy a míří na jih. V tom je napadnou další Avie těsně nad zemí. Útočíme na ně ve snaze ochránit naše bombardéry a začíná dogfigh, ve kterém ztrácíme díky tmě přehled o situaci. Na konec se z toho dostáváme u Chamu a jednotliví piloti mi hlásí stav. Sestřelili jsme celkem 4x Avia B534, dvě poškodili a ztratili jsme dvě 109ky, jednoho pilota (PK) a dva další museli sednout v Chamu pro opravu motoru. Zbytek v počtu 3 pokračujeme na Straubing, kde je hlášen nálet. Zde sestřelujeme ještě 2x Letov a ztrácíme jednoho pilota (srážka). Následně se vracíme zpět na HB.
2.let
Startujeme pod velením Štábního schwarmu a míříme nad Furth im Wald. Zde hlídkujeme a pokračujeme nad Plzeň, kde má proběhnout nálet. Nad Plzní se dostávme do potyčky a vznika souboj, který trval cca 20 minut a bylo opravdu o co stát (nejlepší souboj do kterého jsme se za celý den dostali). Poškození vzniklo na obou stranách, jak u Avii, tak i u nás Bf, ale jednalo se vesměs o drobné "kosmetické poruchy". Končí to nerozhodně a my pokračujeme nad Straubing, kde jsou hlášeny B71 při náletu. Dosahujeme je a útočíme. Sestřelujeme jednu z nich a všechny ostatní poškozujeme, nevím zda dolétli domu nebo ne. Následně opět návrat na HB.
3.let
Já si dávám pauzu, kvuli opravě mašiny (40 minut) a ostatní co jsme poskládali letí doprovod He 111 někam nad Bechyni. Prý úspěšně, žádný nepřítel je nepotkal.
4. a 5. let
Vesměs obojí byla hlídka a následně Freie jagd nad území nepřítele. Oblast Klatovy, Domažlice a Sušice. V klatovech zapalujeme jednu Avii B 534 na zemi, která explodovala a jednu sestřelujeme při pokusu o souboj s naší přesilou. Dostala pravděpodobně PK, jelikož cca ze 3 000m střemhlav praštila do země. Při přeletu na západ potkáváme ještě další dvě B 534, které nás napadly z výšky a poté prchly. Jednu jsme poškodili (nejspíš nijak vážně). Při hlídkování jsme narazili na dvě skupiny B71, které jsme však ani jednou nedohnali, přesto, že tu jednu jsme měli jednu chvíli na dohled a vesměs ve stejné výšce. V obou letech žádné ztráty.
Toť asi vše z mého pohledu, takto si to pamatuji a mám zapsané. Chci poděkovat všem co se na akci podíleli, jak organizačně, tak potom účastí. Bylo to perfektní a už se těším, až si to někdy příště zopakujeme. Nebráním se klidně akci dvoudenní. Toto uteklo jako voda Nepřítel byl různý, někdy velice slabý, jindy dosti odvážný a schopný. Jsem zvědav na výsledek celé akce...
Na závěr chci velice poděkovat všem, co letěli za Perseus a hlavně s námi trénovali. Ukázalo se, že tréninky byly potřeba a bez nich bychom určitě dopadli jinak. Díky hoši od SQF, díky našim a taktéž Tajpanovi, Robovi, Rudigerovi a Fučimu se svým schwarmem!
PS: jsem si jist, že kdykoli příště polétím nad touto mapou, v uších mi bude znít "Athena volá Perseus" Upravil/a FK_Rychtyg dne 07-11-2010 20:38
Ja reknu jen jedno. Celou dobu co sem lital se Smoldou sem pouze rostriskaval letadlo o drahu (ackoli jsem predtim velmi poctive cvicil, to muzou nekteri od nas dosvedcit, a taky mi to velmi slo) A kdyz sem to v Mariankach rosztriskal, obednal sem si novyho v Praglu. Jenze co se nestalo, na Dakotu sem cekal hodinu. Pak ji pri letu neco sestrelilo a ja cekal dalsi tri. Takze nakonec sem se sotva stihl vratit s letkou na homebase a skoncily denni operace.
Jedna poznamka k tomu: Danke, verdammten Jagdflieger!
Pisi si do denicku poznamku: "priste splnit hrozbu atomoveho utoku na Modre"
Jo, dva-tři Šmoldasy a mezi nimi vrtulnik Lynx jsem tam zahrabal, to je fakt.
Teď ale nemůžu, hraběnka je v arbeitu tak mám na starosti naše dvě ratolesti a malou neteř.
Snad večer.
3 Swarmu se dařilo celkem dobře měli sme několik doprovodu všechny uspešny během doprovodu sme nestrtily ani jedno doprovazený letadlo.
1 let
Startovaly se brzo rano pod fučidovim velenim letěly fučidou na Reich hlídkovat cestou sme dostaly nový instrukce a leěly sme hlídkovat mezi regensburg foith in vaid straubing
nad straubingem sme se potkaly s letovama a zbytkem našich 109 poškodily sme 2-3 letovy a měly sme 1 lechce poškzenou 109 unik paliva schodou okolností mojí takže sem sednou ve Straubingu kde mě zalepily díry v nadržích a dotankovaly a přelletěl sem naspátek na svoje letiště. A norton poškodil při přistani lechce letadlo tak čekal 40 minut na opravu
2.let
Byl převažně hlídkovej mezi regensburgem -Fort in vald -zwieselem bylo hlašeno v tomle sektoru několik pruniku ale vše byly planý poplachy a nebo sme je nestihly dohnad dřív než se vratily naspatek nad ČSL . Zaroven sme pak při pruletu nad fort in valdem viděly střelbu nad šumavou tak sme kontaktovali Perseus jednaje jestly nepotřebujou pomoc kam sme se pak vydaly na pomoc Když sme dorazily na nad Hošovský týn zapojily sme se do boju .Bohužel sme nic nesetřelily nasledně při cestě domu sme dostaly hlašku o nepřatelskech bombderch miřícíh myslim na straubing jednoho sme setřelyl a dva poškodily nevim jak to snima dopadlo jestly doletěly domu .Já se vracel omu za doprvodu FK_Rychtyga a mysly že i za doprovodu FK_Buby a opět sem přistaval skoro s prazdnyma nadžemy zbytek mího swaarmu se vracel jedmotlivě domu až na Shrredra ktery byll poškozem a přistaval ve straubingu
3.-4. let
Obojí byl doprovod první doprovyd byly He-111 pod vedeni FK Zizi který proběhnul bez sebemenších problemu .Pohled na He-111 jak byly krasně seřazeny byl nadhernej i když jim to kazila jedna která se loudala ale nakonec se dotahla
A Ten druhej doprovod to sme doprovazely štuky kteryý se vrhly na letište a zase sme nepotkaly žadnou nepřatelskou obranu jako by tam ty avie ani nebyly přitomny a to sme letěly domu při zemy se štukama a zvrvhu nad nama byl myslym Herkules kterej to jistil z vrchu
5.let zase průzkum ve stejný oblasti jako předtim a ke konci pruzkum poslany na volnej lov nad klatovy kde sem se setkaly asi s 8-12 nepřatelskejma letadly do boje sme se snima nepustily a vzaly sme to po dvojcich nejkratčí cestou nad fort in vald kde nam letěl na pomoc Perseus 1 tym pro nas akce skončila kvuly nedostaku paliva a vracely se se do straubingu na dotankováni a na přezborjeni sedly sme komplet a bez poškození
6 let
Byl puzkumej let nad nepřátelský uzemí přes domažlice klatovy a sluštice s a naspátek podel statních jranic do fort in vald kde sme dostaly rozkaz ppřipojit se k perseusovy 1 a pokusit se najit letadla který napadly letište Chem bohuýel sme je nenašly a nechaly sme v oblastit dal patrat perseus 1 a vratily sme se na domovský letiště kde sme přistavaly s minimem paliva a skoro zatmy teda už se setmivalo a to byla naše poslední akce
Upravil/a SQF_Jirka186 dne 07-11-2010 15:00
Aj by som sa pripojil len tak zo srandy, ale stále mi zobrazuje toto: http://www.uloz.t...8/il-2-jpg
V JSGME mám klasicky: CSvsGermany a 01_Zuti_MDS_v1.13_UP, tak neviem kde je problém.
"Sláva iba nafúkne vaše ego a hudobník začne veriť aj tomu, že jeho hovno vonia". - (J.J. Cale)
Můj bojový den začal brzy zrána, kdy slunce ještě nevykouklo zpoza horizontu. Naše dvoumotorové Avie B-71 startují z Letňanského nevelikého letiště na první průzkumy za tento den. Jako prsty z letňanské dlaně se vydávají dvojice letadel na průzkum různými směry za hranicemi. Našich, v posledních dnech tolik otřesených hranic. Vzal si mě do dvojice velitel celé naší letky, která nesla hrdé jméno našeho velikána : „Smetana“, vynikající pilot, kterému jsme přezdívali Rampa. Krátce před letem rozdal instrukce každé dvojici. Každý vzal jméno města, kde možná dojde k jeho smrti s vážným zaujetím. My jsme dostali průzkum aktivit na letištích Straubing a Landshut, které v následujícím dni sehrají obrovskou roli v životě každého z nás. Nepříjemnou roli…
Po vzletu jsme se přes naši krásnou a ještě téměř nedotčenou Prahu přenesli směrem na Plzeň a Rokycany. Když jsme přelétali Domažlice, tak se ve mně probudil zvláštní pocit, že opouštíme naši matičku. Pohlédl jsem ale na Rampovo letadlo které se pohupovalo třicet metrů na mých čtyřech hodinách a zahleděl se na vlajku v našem vojenském znaku na směrovce mého velitele. Polila mě obrovská hrdost, že za toto má cenu bojovat, byť je to v tomto případě jen pár barev na kovovém povrchu.
„Tak Rohlíku, přelítáváme hranice“ zaslechl jsem ve sluchátkách hlas svého velitele.
A jsme v tom. Po přeletu Straubingu jsme tam v těchto ranních hodinách nezaznamenali žádnou aktivitu nepřítele. Kamera velitele fungovala bezchybně. Netušili jsme, že tyto letiště, jež jsme navštívili z pěti kilometrů výšky, ještě navštívíme nejvíckrát ze všech nepřátelských letišť. V době našeho průzkumu však nejevily jakoukoli činnost.
Zaslechli jsme volání dvojice, která startovala s námi z Letňan a letěla na Regensburg, že jsou v těžkém flaku a oslněni reflektory protivzdušné obrany říše a že nejspíš nebudou moci pokračovat ke svému druhému cíli Ingolstadtu. Této dvojici jsme byli nejlíže my s Rampou. Rampa je tedy poškozené a zasažené prvními známkami těžšího boje, poslal domů, protože palivové nádrže tohoto jinak skvělého sovětského bombardéru SB-2, kterého naši vyráběli pod označním Avia B-71, neměla samotěsnící nádrže. Palivo z těchto nádrží utíkalo žalostně rychle. Ingolstadt se tedy stal našim třetím cílem pro hlavně Rampovy kamery. Před ním nás ještě čekal Landshut. Ingolstadt, město, které jsem jako jediný viděl jako první a zároveň jako poslední pilot celého našeho letectva v tento den. Růžice flaku nás začaly obklopovat. Relativní nepřesnost však vymizela poté, co nás zachytily dva tři reflektory. Tak toto bylo peklo, které zažila posádka naší kamarádské dvojice nad Regensburgem. Honem odfotit a rychle zpět. Hlásil jsem zásah nádrží. Toho, čeho jsem se obával nejvíce se vyplnilo. Proklaté nádrže, proklatý flak, proklaté všetečné reflektory…
„Támhle Rohlíku, tamhle za těma kopcama je hranice, dotáhneš to?“ ptal se velitel ve chvíli, kdy ručička palivoměru ohlásila nulu. Rozhostilo se ticho. Jen šustění vetru a z dálky Rampovy dva bezchybně fungující motory. Jako správný velitel, postaral se o svého vojáka a doprovodil mě až skoro k letišti Klatovy, kde jsem po téměř dvacetikilometrovém bezmotorovém letu potichu přistál. Jakmile se Rampa ujistil, že v pořádku sedím, vzal kurz na Rokycany, kam jsme se museli jako letka „Smetana“ přesídlit hned po průzkumu. Požádal jsem pozemní personál o doplnění alespoň 30ti procent paliva po opravě nádrží, abych mohl ke svým spolubojovníkům do Rokycan. Opravy a doplnění však trvalo déle než bych si přál a sirény ohlásily útok německých vrahů. Nepamatuju se kdo byl ten co oddělal moje statečné éro (tuším, že pbarry po následné nejasné korespondenci v chatu), ale okamžitě po náletu jsem z bezpečí letištního zákopu volal vrchní velitelství o dopravní letoun, který mě převeze do Prahy – Ruzyně pro funglnový stroj, který na mě už čekal. Než mě dobrácký pilot dakoty Igorcz dopravil tímto pomalým a zranitelným strojem na Ruzyň, moji kamarádi ve zbrani dokázali zaútočit na první cíle. Už ne kamerami, ale třeskavými bombami. Jak jsem jim záviděl…
Avia B-71 chvíli po nouzovém přistání v Klatovech, chvíli před tím, než ji pbarry rozsekal
[img]http://pictureup.cz/picture/verejny/594594klatovy.jpg[/img] is not a valid Image.
Letěl s nimi i můj nejlepší kamarád Plooskie, kterému se vyhnuly naše průzkumné povinnosti. Tak rychle jak jen to šlo jsem přelétl svoji Avii z Ruzyně do Rokycan ke svým. Byla úplně bezbranná. V Rokycanech jsem musel doplnit pumy a střelivo a zbytek paliva a byl jsem připraven k boji. Byl jsem zde však sám. Proto jsem musel počkat na Libocha a Tjurmu. Další dva vynikající piloty, s kterými jsem zažil největší bojovou vřavu toho dne. Jakmile dozbrojili volal štáb, že radar hlásí velkou koncentraci nepřátel, kteří přeletěli naše hranice a míří k Plzni a Rokycanům. Honem nahoru volal nám náš vrchní velitel Rosomák. Odstartoval jsem po nažhavení motorů a čekal na kamarády. Až teď svrchu jsem si všiml pár Šmolíků Š-328, kteří s námi sdíleli letiště a byly na opravách, přezbrojení, či dotankováních. Volal jsem do Prahy na štáb, ať okamžitě pošlou tyto stroje nahoru. Tyto dobrácky vyhlížející, ale smrtelně nebezpečné letouny československé konstrukční školy v rukách skvělých pilotů jako byl „Děda“ Permon dokázaly nadělat v německých řadách velkou paseku… O jejich osudu však nevím.
S Libochem a Tjurmou jsme měli dle Rosomákového rozkazu udělat průzkum bojem na letištích Cham a Straubing. Cham jsme přeletěli a podívali jsme se na Straubing. Naše trojice shodila po jedné dvojici 100kg bomb na neaktivně vyhlížejícím letišti Straubing. Vraceli jsme se na Cham, kde jsme měli shodit každý další dvě salvy bomb. Ale v oblasti mezi Straubingem a Chamem nás čelně napadly nepřátelské „stodevítky“ Začal jsem počítat, čtyři, pět, možná šest messerschmittů. Panebože, dvojnásobná přesila a my jsme neměli žádný stíhací doprovod. Mezci se zřejmě vracely z akce, protože nás všichni nenapadli. Pokud jsem se dobře díval, tak tři nebo čtyři se na nás ale nalepili. Jejich palbu vztekle opětovali naši skvělí střelci, ale i přes to jsme utrpěli vážná poškození nádrží a trupu. Stačili jsme honem odbombit Cham, kde poté přistávaly He-111. Zřejmě nouzově. Motory a řízení překvapivě nevykazovaly žádné poškození. Alespoň u mě a Libocha. Tjurma chudák schytal nejvíce a byl nucen přistát u hranic ještě na německé straně, kam si pro něj ale přiletěl kolega Chaindler v krkolomném, ale pro tyto účely skvělém letounu Kos. V tomto těžkém boji plném úhybných manévrů, jsme si s Libochem jakýmkoliv způsobem snažili krýt alespoň kousky našich zadků. A dobře! Pokud si dobře pamatuji, tak jsme třem befkům pustili z motorů černé šály. Vypadalo to na zasažené olejové soustavy. Pustili nás a spěchali domů, aby doletěli. Naši kulometní obránci odvedli obrovský kus skvělé práce a konstrukce Avií taktéž. Byl jsem hrdý na to čím jsme prošli a dostali se z toho živí a zdraví. Myslel jsem na chudáka Tjurmu a přál jsem mu šťastné přistání na poli. Letěli jsme opět na nouzové letiště Klatovy, protože nám opět docházelo palivo ještě za letu. Mě naštěstí asi 20-30 vteřin před přistáním. Liboch se zastavenými vrtulemi bojoval o hodně déle. Jeho nádherné přistání si zasloužilo můj velký obdiv, nad jeho uměním. Myslím, že by jsme si oba zasloužili plachtařské Céčko. Po přistání se mě připsal německý pilot Hien, který ale zřejmě bezpečně přistál.
Opět ten samý scénář. Honem zalepit díry na nádržích a doplnit trochu paliva. Na to už byly opravárenské čety zvyklé. Bohužel jsem bez motorů nemohl pojet někm více do bezpečí a zůstal stát na místě kam moje tiché éro dojelo vlastní setrvačností po přistání. Po rozhoukání sirén na letišti jsem tohoto velice litoval. Byl jsem už v zákopu když se na nás sesypala skupina dvojplošných Heinkelů. Pilot Paganini udělal z mého stroje sadu šroubků a matic v dárkovém balení. Dvěma bombami se trefil přimo do mého stroje, který si tak vytrpěl obranou před befky. Zuřil jsem zlostí. Volal jsem opět štáb a prosil o dakotu na převoz do Ruzyně. Scénář se opravdu opakoval.
Když jsem se dozvěděl, že dakota, kterou řídil veselý pilot Dyk, veze 7 pilotů, vyžádal jsem si u Rosomáka stíhací krytí, které poskytla letka Jan Hus vyzbrojená Aviemi B-534 v počtu asi šesti strojů. Důsledky sestřelení tak plné dakoty by mělo dalekosáhlé následky na počty bojově nasazených sil. Tento můj již druhý let v nákladové prostoru dakoty se mnou sdílel i můj velitel Rampa a druhý pamětník naší vlastní klatovské tragedie Liboch. Všichni tři jsme pak z Ruzyně přelétli nové Avie na letiště Karlovy Vary. Rokycany byly v tuto dobu velmi nebezpečné, kvůli častým útokům Luftwaffe. Na letišti v Karlových Varech jsme si poté odbyli celý zbytek dne a nebylo, pokud vím, v době těchto našich karlovarských operací bombardováno.
Od této doby jsem už lítal ve skupině se svým kamarádem Plooskiem. Během našeho působení z Varů jsme se stali dosti flexibilní letkou. Rozkazy o cílech jsme se dozvídali často až ve vzduchu a tyto se velmi často měnili. Rozkazy byly často zmatené a občas i protichůdné, ale nakonec vždycky padaly naše bomby tam, kde se to momentálně nejvíce hodilo. Navíc jsme byli po celou dobu letu připraveni kdykoliv odbočit na nějaký průzkum, což se stalo naší druhou nejčastější činností. Od našich karlovarských akci, jsme mírně změnili taktiku a létali většinou po pětičlenných rojích a létali téměř vždy dva roje pohromadě a rozdělili jsme se až teprve nad cílem jedné z pětičlenných skupin. Připadali jsme si nedotknutelní. V pěti až šesti kilometrech výšky při rychlosti 320km/h indikované. Občas nám Rosomák od radaru zahlásil nějaké nepřátele poblíž nás. S úsměvem jsme jim nevěnovali pozornost a soustředili jsme se na naše úkoly. Takovýchto letů jsem podnikl asi pět bez jakéhokoliv poškození a s potvrzenými zásahy na hangárech či jiných letištních zařízeních. Náš útok na Cham a Straubing jen pár minut předcházel brutálnímu masakru německého letiště od kluků v Šmolících, kterým velel náš legendární němcobijce Permon.
Jeden z letů na Cham nebo Straubing
[img]http://pictureup.cz/picture/verejny/474474bayreuth.jpg[/img] is not a valid Image.
K večeru jsme se rozhodli zpestřit naši činnost. Po rozkazu zaútočit, kam jinam než na Cham a Straubing, jsme se rozhodli udělat tento útok ve velmi nízké výšce. Letěli jsme pod sto metry výšky nad terénem. Letěli jsme v sedmi letounech tuším. Byl tam Plooskie, já, Barney, Chaindler, Pragr, Liboch a Tank. Staly se nám tři tragédie. Při těsných formacích došlo ke kontaktu a následném pádu ve vysoké rychlosti Libocha a Tanka a při útoku na letiště Cham jsme přišli o Chaindlera, který vlétl do nebezpečné blízkosti zpožděných, odhozených pum od Pragra, který se tímto velice trápil, i když za to nemohl. Bohužel ve válkách dochází ke ztrátám i díky nepozornosti. Oběti těchto tří, nám velmi blízkých pilotů, byly brzy vykoupeny německou krví. Během, tohoto náletu na obě letiště jsme, pokud vím, zničili tři, nebo čtyři letadla na zemi, prakticky zdecimovali celý zbytek ještě stojících budov a několik flaků. Já osobně jsem zničil jedno befko (E/CL_Vince tuším), jeden flak a dvě budovy. Útok byl pro nás v podvečer bitvy velkým vzpružením. Na komunikačním kanále byla slyšet i cítit velká radost. Vrátili jsme se opět přízemně a v bezpečí na naši základnu ve Varech.
Mnoho našich pilotů již bylo tak vyčerpáno dnešními událostmi, že muselo být odvezeno na ubikace a ošetřovny pozemním personálem. Můj vztek byl však stále neutuchající. Přišel poslední úkol pro nás bombry od vrchního velení. Někteří piloti remcali, jestli to má význam. Samozřejmě že to má význam a kdybych měl letět sám, tak poletím, rozkřikl jsem se na ostatní remcaly. Jsem rád, že se nakonec sešlo tolik pilotů, že jsme utvořili formaci a za noci odstartovali k poslednímu cíli: Ingolstadtu!! Útok měl být mířen proti průmyslové zóně na východě města. Start byl povolen pouze vícemotorovým letounům a stíhací letce Jan Hus, která byla vedena též jako noční. Němci v této době nebyli vůbec aktivní. Let v šesti kilometrech jsme si užívali. Záblesky měsíce na strojích vedle mě, byly svým způsobem velice romantické a užíval jsem si nádheru našich strojů v měsíčním svitu. Plooskie perfektně navigačně odvedl naši formaci nad Ingolstadt, kde byla zóna odhozu jasně zřetelná. Odbombili jsme dosti přesně. Tři tuny 100kg bomb dopadly. Naše rozmlouvání na kanále si nenechalo ujít celé naše vrchní velení a strávili s námi v rádiovém kontaktu až do našeho přistání. Během letu jsme se několikrát nad Ingolstadtu dostali do kuželů reflektorů, avšak flakové výbuchy byly velice nepřesné. Jediný Pragr dostal zásah střepinou, která mu pustila palivo z nádrží. Okamžitě otočil stroj nejbližším kurzem domů. Podařilo se mu bezpečně přistát na našem letišti, tuším Mariánské Lázně. Ještě než jsme s ním ztratili kontakt mě v hlavě utkvěla jeho poznámka. Bavili jsme se o tom, že ztráty na civilistech v Ingolstadtu můžou být vysoké a že my proti civilistům zaujatí nejsme, atd.. A on prohlásil: „Já do civilistů nestřílím, já střílím do němců!“
Let na Ingolstadt kolem 21:45 reálného času
[img]http://pictureup.cz/picture/verejny/19091909untitled.jpg[/img] is not a valid Image.
Neletěli jsme ale zpět do KV, jelikož toto letiště nebylo uzpůsobeno pro noční provoz.
Po přistání na letišti Plzeň – Bory, kde nás podél dráhy vítaly Avie B-543 s rozsvícenými přistávacími světly, jsme jako jedni z posledních opouštěli stroje a zmožení a unavení šli spát. Usínalo se mě dobře. Vždyť od čtyřech od rána do půl jedenácté večer jsem byl zapřažen do bojového kolotoče.
Plzeň - Bory po nočním přistání a ukončení "Nejnejdelšího dne"
[img]http://pictureup.cz/picture/verejny/12601260untitled3.jpg[/img] is not a valid Image.
Musím se pořádně vyspat. Čeká mě další náročný den, kdy nehodlám jen tak zemřít a snad se mě to povede stejně jako dnes! Jdu spát s pocitem, že dnešek jsme neprohráli, že bojujeme dál!!!
Můj výsledek:
Tento den jsem bombardoval, nebo reconoval tyto cíle:
Cham, Straubing, Landshut, Ingolstadt, Vilseck, Bayreuth.
Operoval jsem z letišť:
Letňany
Klatovy (pouze nouzová přistání)
Praha – Ruzyně (pouze vzlet s novým strojem)
Rokycany
Karlovy Vary
Plzeň – Bory (pouze noční přistání)
Počet nalétaných hodin, letů, odhozených bomb:
Cca 6 hodin
7 bojových letů + 2 pro přelétnutí stroje
3600 kg bomb
Ztráty:
Pilot nezraněn přežil celý den, střelci i bombometčk přežili také celý den
Ztráta dvou svých letadel v opravě při útoku nepřátelských bitevníků na naše letiště Klatovy
Upravil/a 3BAP_Rohlos dne 07-11-2010 15:17
ráno začínáme v Bechyni, náletem na Straubing - taková rozcvička, která si bohužel vybrala daň v podobě několika mrtvých díky ranní nervozitě z nevyspání a nepochopením na přistání - velká škoda, ale to je válka
dále nekonečný maraton bojových letů s ničením pozemní techniky v českém příhraničí - díky tomu, že jsem udržel letadlo i sebe nepoškozené pří všech letech, kterých za ten den bylo k deseti! - jsem neměl za celý den jinou přestávku než dozbrojení a dotankování, tj. žádné obědy atp. jen rychlé svačinky a wc
bohužel díky ztrátám a opravám se v tuto dobu šmolíky pohybovaly spíše na akcích individuálních rojů , většinu času jsem strávil s Hoperem a Roganem
Bezmocnost při hlášeních z úspěšného útoku na Plzeň
Zahanbení z útoku na vlastního Kosa, kolega vykřikuje "je to skopčák" a já bez rozmýšlení tisknu spouště, naštěstí se projevuje důvod, proč mě nedali ke stíhačům a já se netrefuji, koukám na znaky a jsem jako opařený. Kolega pak vysvětluje, že dvojčíslí na trupu mu připomínalo kříž ... a oba se fackujeme že nám nedošlo, že Němci mají jako záchranáře Štorcha
Ke konci dne se daří opět formovat větší skupinu a velení rozhoduje poslat nás opět přímo k nepříteli. Náš roj, který zůstal v Rokycanech, je tak v průběhu průzkumného letu odvelen zformovat se s ostatními nad Mariánkami a .... letíme na Cham!
Skvělý zážitek!! plížíme se po zemi k Chamu.
Pár kilometrů před letištěm se nad námi objevuje veliká skupina zdá se stíhacích 109, poměrně nízko. Tiskneme se až na zem a říkáme si, do čeho nás to velení nahnalo. Kupodivu Němci pokračují a nás si zřejmě nevšimli. Blížíme se k Chamu, už vidíme na letiště, kde se náhle vynořují stroje nepřátel, a taky se zvedají typické prachové víry. Vichni náhle zrychlujeme na doraz,a v rádiu je z hovoru jasné, že každý tlačí šmoldu - rychleji, rychleji. Řítíme se na letiště jak jezdci apokalypsy, odhazujeme, střílíme. Apokalypsa bohužel bere mezi všemi, přicházíme i o jiříčka ... adrenalin z nás jen stříká ...
Na cestě pryč se radujeme z několika hlášení "Enemy aircraft destroyed" a různých oznámení v chatu
poslední útok na Straubing, kdy se k letišti blížíme, a zdá se prázdné, jen se přibližuje poškozená 109. Když už jsme těsně u letiště, objevuje se na ploše nějaký stroj, ani ho nestíhám identifikovat, jen prudce vykopnu směrovku a odhazuji mu přímo na hlavu ... je mi ho trochu líto, takhle se smolně připlést, stačily vteřiny a mohl být OK, ale to je válka ... cestou zpět na nás útočí 109, obranné kolečko a mezek těžce kouří, později nás nachází druhý, rychlé zformování kolečka a on se drží v uctivé vzdálenosti
velký smutek, když jsem při posledním přistání v 17:55 serverového času díky celkovému vyčerpání z dlouhého dne, kdy jsem létal skutečně bez přestávky, dělám chybu a nerozhoduji se k opakování rozskákaného přistání a v poslední fázi odepisuji Šmolíka s trupovým číslem 13, který mě celý den poctivě sloužil, sám odcházím nezraněn do hospody s Hoperem a s Roganem a s ostatními Šmolíkovci, podívat se po Aviaticích velkých i malých, Kosácích i Dakoťácích.
Vstávám po dvou hodinách spánku ve tři ráno, abych na kole dojel včas do své kanceláře, zásobovače AČR. Včera jsem ještě do časných hodin studoval ten nový systém pro vedení zásob který nám dodali...
Jen jsem si udělal silné kafe, dovídám se že diplomaté ještě na nějakou dobu dokázali oddálit nevyhnutelné - ale také že máme sice přehled, ale jen o tom co bylo včera, neboť hlášení z letišť teď, z rána ještě nedorazila. Po pár hodinách (stejně jsem už nedokázal usnout) se rozbíhají letové operace.
Koukám na seznamy, a musím říci že kolony se přes noc pochlapily. Na všech letištích máme vše potřebné dle pokynů velení.
Bleskurychle se domlouváme s piloty dopravních Dakot a na ta letiště kde předpokládáme větší provoz posílám zásoby navíc. Ve dvou ze tří případů, jak jsem se dozvěděl v průběhu dne, jsme to odhadli přesně, v jednom jsme se mýlili.
Do toho se dovídám že se hláskaři nemohou dovolat na štáb, jen k nám do kanclu, a tak budeme také sloužit jako spojovatelé...
A nadto (to jsme zas něco vyvinuli... ) zjišťujeme problém v konstrukci těch nových vysílaček - když mluvíme s pilotem nebo letkou na běžných frekvencích, jde to, ale jakmile použije pilot speciální kanál (říkáme mu "šeptání" tak my jej slyšíme - ale on nás ne...
No, musíme pracovat s tím co máme.
Z našich letišť to nejvíce schytává Plzeň. Avšak - naše zásobovací kolony fungují na jedničku! Několik bylo napadeno - ale až poté co byly vyloženy.
Není čas ani možnost zjišťovat stavy poškození na letištích, ale zdá se že všude kde musí přistávat letadla je možné jim poskytnout opravy, palivo, a když to nejde jinak, nechat je přelétnout za účelem dozbrojení. Materiálu je dost, a jen v jednom případě musíme na rozkaz přesunout palivovou četu na jiné letiště. Nějaká chybka - na daném letišti je jedna z největších zásob paliva - ale nejsou lidi... Njn, válka je holt organizovaný zmatek
Na svou odpovědnost přesouvám ne jednu, ale dvě palivové a navíc jednu opravárenskou četu. Ukázalo se že je to správné rozhodnutí - hned první stroj potřebuje i opravu.
A už tu máme požadavky na nové piloty a na nové stroje. Letky Jan Hus a Masaryk to těžce schytaly... Masaryk má méně lidí - instruujeme ji tedy aby sedlaly stroje své letky které nemají piloty. Nervy - stihneme opravy u Husa?
Sakra... na letišti to schytal stojící vykládaný dopravní stroj! Letím k telefonu abych zjistil jak je na tom pilot - díky bohu žije, a další stroj jemuž operativně měním letový plán může nabrat jej i další přepravovanou osobu.
Ve chvíli kdy začínají opravené stroje žhavit motory, máme zprávy o letce Žižka. Mají tolik ztrát že se rozhodují poslat úplně všechny letuschopné piloty pro nové stroje. Chvíle rozhodnutí - mám poslat piloty prakticky celé jedné, půl jiné a dva z ještě další letky ve dvou těsně po sobě letících strojích když vím že nemohou dostat krytí? Riskneme to! Jen musí letět severněji.
Vyšlo to! Nepřítel nevěděl že by sestřelením těch dvou Dakot prakticky uzemnil naše letectvo!
Přichází rozkaz z velení. Máme zjistit škody na letištích abychom mohli aktualizovat naše seznamy zásob. Někde nám ztráty ohlásí, někam musíme poslat spojku v autě, někde necháme přeletět letoun a odhadnout. Odnesly to dvě operační a dvě pouze náhradní letiště. Že bychom měli takové štěstí - že by nám sedli na lep a bombardovali zásoby tam kde se nic neděje a ani nebude dít? Už je to tak!
Škody jsou i tak nemalé. Odepsali jsme 75% zásob v Plzni (tam to jak se později ukázalo bolí nejvíce), 80% v Bechyni, 70% v Karlových Varech a hned poté po dalším těžkém náletu zase 90% na Borech. Sakra! Ještě že tam předtím přibyly ty zásoby co jsme tam přidali ráno - a také kolony tam něco dovezly. Letiště stále může přijímat a opravovat, dozbrojovat i tankovat, ale po poradě s velením přesouváme jednu z letek aby se tyto činnosti pro ni dělaly jinde, na dosud nezasažených letištích. Zvláště dosud jen zásobovací letiště v Benešově se svými značnými zásobami a odpočatými četami se stává strategickým uzlem, kde se dá odbavit spousta i těžkých strojů v krátkém čase.
Protože jinde, zvláště v nešťastné zkoušené Plzni, začínají být čekající piloti netrpěliví... Mechanici dřou do úmoru, jejich práci nelze urychlit.
I palivo zdržuje, ještě že když máme tuto starost za sebou, můžeme při dobré organizaci a správě priorit značně urychlit dozbrojování.
Venku padá tma a dostávám nové hlášení o utrpěných škodách. Ve Zbraslavicích jen slabé - přišli jsme o 10% tamních zásob. Hodinu poté aktualizujeme Klatovy - tam jsme přišli o 75%. Z jiných letišť nemáme zprávy, ale to tak moc nevadí neboť se jedná o záložní nebo "vějičková" letiště, kam se sedá jen nouzově.
Jen jsem doplnil stavy zásob, a dal volno pilotům Dakot. Protože denní letky již startovat nebudou, a do nočních letek se již nebudou doplňovat piloti ani stroje, stejně by do ukončení letových operací nemohli vzlétnout. Naši bombři žhaví motory na poslední dnešní let. Konečně mám čas se najíst... kus kabanosu s chlebem. Ráno jsme měl krajíc chleba s marmeládou a v jedenáct trošku polívky (spálil jsem si kua hubu )
Poslední hláskař ohlásil jejich směr nad území nepřítele. Nevím přesně kam letí - mohu to jen odhadovat z hlášení...
Vracejí se ze směru o dost jižněji. Sedají. Ještě nevím kolik se jich vrátilo, ale to se brzo dozvím z požadavků na opravy.
Je 2230, stroje sedají a opravují se. Je čas na rekapitulaci. Tedy za zásobování, samozřejmě. Stav budov a podobně si musí udělat jiní.
Letka Jan Hus má 8 připravených letadel z původních 15. Ostatní jsou zničeny. Má však plný stav pilotů.
U letky Jan Žižka je také 7 připravených letounů, dalších 7 je dle výkazů na misi (asi bordel v papírech) a jeden je veden jako zničený. 8 pilotů na letišti. Z těch sedmi se jistě (na základě zkušeností od rána) nevrátí 4-5... Musíme počítat s horší eventualitou.
Letka Masaryk má 6 pilotů, z toho 4 na misi (rovněž zatím nedorazila hlášení) a tedy musíme počítat s tím že nejmíň dva zahynou... Na letišti mají 6 připravených strojů, a pět hlásí jako zničené.
Letka Smetana má plný stav pilotů, 11 připravených a 4 zničené stroje.
U letky Štefánik máme 10 pilotů, 6 připravených letounů a 9 zničených.
Letka Dvořák má 6 pilotů a 7 letounů různých typů pro ně. 8 zničených.
Speciální letka má 3 piloty a pro ně 6 Dakot. Bohužel, musím jako velitel konstatovat že jeden z pilotů se ránobez omluvy nedostavil do služby, a já musím jeho čin nahlásit jako dezerci.
3 piloti a 6 letounů je u letky záchranné a školní.
Celkové počty: Kromě pilotů jež neposlali hlášení a z těch musíme bohužel počítat nejméně se 6-7 ztracenými jsou ostatní počty doplněny.
Stíhací letadla: ze 45 tabulkových máme najisto 21, všechny opravené/nové, dotankované a dozbrojené. K tomu můžeme počítat že se snad ještě 4 ks vrátí, bude nutno počítat s opravami apod.
Z bombardérů (bez rozdílu) máme k dispozici ze 45 strojů 24, všechny připravené ke startu.
Na letištích máme celkově více zásob než ráno, v Bechyni a Karlových Varech je cca 50% zásob a tedy nejméně na celý den bojů, v Klatovech je cca 25% a Plzeň-Bory hlásí 20-25% zásob. Na několika letištích máme více než dvojnásobek zásob oproti ránu, a dají se použít jak k dovybavování letadel tak i k operativnímu přesunu zásob/čet na používaná letiště.
Lze tedy říci, že tento den dopadl pro zásobování palivem, střelivem a bombami dobře, jakož i pro opravy. Veškeré požadavky byly vyřízeny, a pokud by piloti letek pokračovali v doplňování strojů i po ukončení denního letového provozu měli bychom 100% stavy. Což se dá v dalším dni předpokládat.
Ztráty však - na lidech především a na strojích, byly veliké. Více jistě dodají velitelé letek, avšak z mého pohledu: V průběhu bojů stíhači ztratili zhruba tolik strojů kolik činí tabulkové počty, a stejný počet jsme museli opravovat.
Bombardéry byly poškozovány a nahrazovány méně, ztráty měli zhruba 60%ní a zbytek byl opraven.
Bohužel jsem v průběhu dne ztratil kontrolu nad počtem doplňovaných pilotů. Dá se však předpokládat, že jich bude o trochu míň než letounů, některé stroje byly zničeny na letištích a někteří se také zachránili na padácích. I tak odhaduji že jsme museli nahradit dejme tomu 40% pilotů, tedy kolem 26-27 pilotů.
U speciálních letek jsme ztratili pouze dvě Dakoty, pilota žádného.
Pokud se mýlím, opravte mé počty
Zbývá už jen dodat, že kancelář logistiky pracovala od 0300 do 2245 a spotřebovala pro svou činnost ten den 3 krajíce chleba, trošku másla a marmelády, misku čočkové polífky, 10 dkg čabajkového kabanosu, 90-100 g kafe, 5 pytlíků čaje, a cca 100g 40%ního alkeholu
Díky všem.
PS: Že já blbec raději nelítal. Odpočinul bych si... Dneska jen vstát z postele byl porod
"Ivane, Ivane. Ty palice medvědí. Nic jsi nepochopil!" Dědeček Hříbeček
Alfiku tohle je asi nejlepší report, který jsem tady našel
myslím že počty mrtvých pilotů by se daly zjistit z DB LynxLOGu - porad se s Lynxem.
za letku Dvořák to činí myslím 7 pilotů během dne.
PS: více než polovina bitevnických ztrát vznikla při přistání (díky Ilovýmu letovýmu modelu) takže bojové ztráty jsou ve skutečnosti poloviční. Ale vím jak to modří budou počítat, takže to je jak to je.
Ve skutečnosti bych pro potřeby historické rekonstrukce počítal jen s polovinou ztracených pilotů a možná i strojů. Podle toho co jsem viděl tak bud smolík doletěl zpět domů, nebo zmizel nad cílem (a v blizkem okolí). Tj žádné ztráty a nouzová přistání po cestě - prostě umrtnost smolíka je téměř 100% pokud je poškozen.
Ale to ponechám odborníkůmUpravil/a Lekk dne 07-11-2010 16:01
VGR_Lekk napsal:
PS: více než polovina bitevnických ztrát vznikla při přistání (díky Ilovýmu letovýmu modelu) takže bojové ztráty jsou ve skutečnosti poloviční. Ale vím jak to modří budou počítat, takže to je jak to je.
Co je spatne na letovem modelu Smolika, co zpusobilo zniceni stroju pri pritani?
edit:
Pokladal bych za velmi zajimave, kdyby se jednotlivym velitelum podarilo popsat alespon strucne jejich zazitky z vedeni valky a jejich rizeni operaci (kdy kam koho poslal, proc, jake mel pro to informace...). Nevim, jestli to meli v planu, pripadne jestli je to v jejich moznostech, protoze urcite meli behem akce jine veci na starosti, ale urcite pokud by se jim podarilo alespon neco z jejich cinnosti uverejnit, bylo by to zajimave pro dokresleni situace.
Upravil/a lochness dne 07-11-2010 16:30
Ahoj,
Po půlce života jsem si vzpoměl na svoje létání. Bohužel si pamatuji už jen starý Il-2 1946. Co se tedy teď létá poraďte mi kde bych objevil staré veterány.
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
Od čumáku až k ocasu - moje první kulometná dávka dne. Mizí ze zaměřovače, nevybuchuje, nehoří, nekouří, nepouští palivo - asi strílím gumovými nebo co... 
Není čas na kočkování, mám bomby, a nemám cíl. Vpravo hoří doslova hromada letadel, které zůstaly po Permonově parádní trefě. Rozkaz zní z kurzu 180 po útoku točit na 270, zformovat a točit 010. Ale přece nepotáhnu ty 2x200Kg zpátky do čech? Porušuji rozkaz, točím levou, riskujim ale doufám, že se v tom zmatku na chvíli ještě ztratím. Dlouhým obloukem se vracím na nad letište a ejhle, na bližším konci letiště stojí BG109 a tváří se že tam není. Mám ji přímo pod čumákem, potlačím, ale jen trochu - nechci zase zhasnout motor, hážu, přitahuji, ohlížim se, BUM - kus před čumákem, 109 nevybuchla, v tu chíli se ale probudil střelec a pokropil ji krátkou dávkou... letadlo zničeno 
