Tempíku mám reagovat nebo ne ? Já pravidla četl opakovaně, ale přece jen jedenáct stran je jedenáct stran. Otevřeny jsem je měl na straně tři po celou dobu. Byla to pro mne s Vámi první speciálka.
Některé informace jsem se dozvěděl až ráno. Nejsem v žádné organizovaní skupině. Na to nemám čas. Měl jsem bohužel softwarové
problémy s TS3 a vlastní hrou. Nemohu shazovat hru na lištu abych se přepínal z kanálu na kanál, proto jsem se musel častěji dotazovat. Několikrát jsem odehnal Bf ze šesté kamarádům ve zbrani. Několikrát je v mapě naváděl. V té speciálce byla obrovská práce a nadšení tvůrců. Ale nemohu prostě říct bylo to všechno bez problémů. Byl jsem řadovým pilotem, ostudu jsem virtuálním Čechoslovákům neudělal. Sestřelen jsem de fakto nebyl až na poslední nechtěný taran nalétávajícího Beefka. Snažil jsem se bojovat dobře, plnil příkazy velitele ..... :-)
Smysl speciálky: odreagovat se od všedních starostí, pobavit se s kamarády u dobré a hratelné hry, pomoci jim virtuálně vítězit a málo umírat. Nebo jste si chtěli hrát na něco jiného ?? Pak jsem tedy chyboval. BIG JOE
Co rici?
Velke diky vsem.
V prvni rade poradatelum, organizatorum a tem, kteri prispeli svym casem a usilim na vytvareni podminek pro vznik teto akce.
V druhe rade vsem, kteri se zucastnili.
A jako poslednim mym druhum ve zbrani, 1./KG 152 se kterymi jsem cely den vozil tuny vesele pyrotechniky do CSR. Marianske Lazne, Karlovy Vary, Bechyne + Tabor, Plzen + Rokycany a zaverem Dobrany.
Doufal jsem, ze uvidim nejake Avie, ale to se treba povede priste.
Takze diky vsem, borci!
Dotaz na organizatory ... budou nejake vysledky?
Vencour: Myslis ty klamne cile v Plzni, co sedely na stojankach a zahrivaly motory? Tak ty urcite zafungovaly!
Smysl a princip jsou rozdilne slova.... to ale nema smysl se v tom pitvat. Specialky zacali delat lidi, kteri chteli prozit urcitou atmosferu. Pokud pochopis, ceho chteji organizatori docilit, pak je to super zazitek.... neni to Quake...
BTW: Ja cekal 3 hodiny + pul hodiny na navrat sve letky a pak jeste 40 minut na jejich dozbrojeni... a stejne to bylo super
Plzeň trpěla jako zvíře. Pořád v zápřahu, pořád pod tlakem. Hlásky než ohlásili odlet jedné vlny nepřátel už hlásili další útok do dvou minut. Starty proti nepřátelům v 5 km+, bomby padající mezi opravující se letadla. Na to útoky bitevníích He-51... Ale zvíře táhlo dál. Měli jsme v rezervě další, pokud by tohle padlo. Nepadlo.
Stíhači z různých letišť se často spojovali nad touto oblastí u udrželi Plzeňsko, vázali síly LW a nutili ji tam krvácet.
Napsal bych i nějaký report, ale prostě mi splývají části dne. S jistotou si pamatuji jen brzký raní nálet He-51, tmu a zmatek. Pak odesílání kluků nad domažlicko, Klatovy - nad šumavou to vře. Befka vysoko, He-111 co nejdou zastavit. Zajmutí nepřátelského pilota na německé straně, sestřelení storcha a vzteklá Bf pražící po jeho pomstě co nás naháněla od Domažlic až po Plzeň. Útok na tanky, doprovody dakot a kosů. Vyzvednutí spolubojovníka ve Furth im Waldu po útoku na Cham, kam jsme letěli podpořit šmolíky, ale už tam byli jen slétnuté stodevítky, bylo jich moc. Jeden He-51 na zemi a zničen. 4 stroje z 6 našich dole, ale dva ze sestřelených pilotů jsme dostali domů. Stojím na silnici. Dvě avie proti sobě - jedna s dírou v nádrži a bez kapky benzínu. Alllite nastupuje a Bf nadohled - nevidí nás. Letíme domů. Letka Jan Hus je v tu chvíli prakticky beze strojů. Skoro všichni letí pro nové stroje do Prahy sedíce v dakotě - zbyli nám tři stroje na vlastní eskortu a dva poškozené na krytí Plzně v případě nouze nejvyšší. Dobře to dopadlo. Jsme zpátky a oproti ránu 80% stav pilotů i s letadly. Jdem do toho znova. Moje Avie se mnou přežila celý den - několikrát lehce poškozená. I bez paliva se mnou doletěla až na letiště. Tři křížky na jejím trupu ale během útoku luftwaffe doutnají na hranici letiště Snažil jsem se je zahnat, ale nešlo to. Už se smráká. Lehce popálen odbíhám. Po ošetření rozděluji zbylé stroje mezi piloty. Brání dál až do posledních paprsků slunce. Fronta drží, letiště doutná. Zbyl nám jeden hangár, ale nevadí. Stejně nám zbylo jen 6 strojů, ty tam do zítřejšího rána schováme a ráno startují. Dva piloty máme s novými Aviemi v Praze. 8 na další den. Máme velké ztráty, ale budeme držet. Morálka vysoká. Neprošli a neprojdou. Jejich trosky se míchají s našimi. To určitě nečekali.
Upravil/a 606_Temp dne 06-11-2010 23:43
"Ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává svobody, nezaslouží si ani svobodu ani bezpečnost.“ Benjamin Franklin
Já bych velmi rád poděkoval všem zůčastněným. Bylo skvělé se účastnit této akce.
Rád bych poděkoval všem tvůrcům, jejichž snažení často naráželo na ostré hrany obou stran, ale nakonec se podařilo vymyslet systém, který fungoval a byl velice hratelný a ne nepodobný realitě (čety na letištích, zásoby atd.). Dále bych chtěl zas a znova vyseknout poklonu Tjurmovi za mapu, kterou byl schopný v tak krátkém čase vytvořit. Nemůžu si ji vynachválit, je překrásná a myslím, že by se dala využít i pro nějaký DF server (města Cham a Klatovy by nejspíš zažila středověk).
Díky tak Schmoudlevoi a Falkonovi, kteří byli s náma od rána a snažili se ze všech sil rozchodit server. Dokážu si představit, jak se asi cítili, když to kolabovalo, ale jak napsal Tjurma, je to vlastnost týhle hry a zvykli jsme si na to.
Velmi mě potěšilo, že piloti z letky Smetana, kteří nemohli z nějakého důvodu lětět (lagy, sekání apod.) se bez řečí a okamžitě chytli organizace a řídili letový provoz. Za to vám všem, kdo to dělal (tuším Tjurma, Mrtvola, Vont, Rohlos, Chaindler a další) patří velká pochvala.
K průběhu samotnýmu:
Průzkumné a bombardovací mise měly koule. Když nás v 6 ráno chytly nad Ingolstadtem metlosvěty a těžkej flak, měli jsme s Rohlíkem co dělat. Při bombardovacích akcích během dne jsme byli často napadáni befky v oblasti Regensburgu, což snad vždy skončilo nouzovým přistáním na Klatovech, případně jako u mě, na cestě u Domažlic (díky Chaindlere, že si mě tím Kosem vyzobnul a dovezl domů).
Ač byly přípravy hektické a mnoho lidí se vyjadřovalo nejistě ohledně této specky, během dne jsme neslyšel jedinou nespokojenou poznámku, ba právě naopak, všichni se bavili.
Osobně bych se nepřel o to, kdo dnes vyhrál, každý tady něco napsal a z části má pravdu. Já doufám, že si to užili jak všichni červení, tak všichni modří
Jo, jo. Ta He-51 zničená tempíkem byla moje. Odskočím si na minutu na záchod a když se vrátím, tak vidím dve B-534 jak to do ní šijou. Motor už nešel nastartovat abych vzlítnul a vyřídil jsem si to s nima ve vzduchu. Tak jsem vyskočil abych zachránil život (ještě jednoho Heinkla jsme měli v rezervách) a pak sledoval jak jim 5 minut trvá (podle logu 5:53) než jí uklovou.
Já ji dal na jeden průlet a exlodovala. Ale jako haluz. Potěšilo to
Ono na ni útočil před náma ještěněkdo jinej (šmolíci?)a my pak jen prolítli letiště co zbylo a snažili se zmizet po jednom průletu. Ale pak už to nešlo. Ten předchozí útok vyburcoval obranu a sletělo se to tam ve velkým.Upravil/a 606_Temp dne 06-11-2010 23:55
"Ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává svobody, nezaslouží si ani svobodu ani bezpečnost.“ Benjamin Franklin
606_Tempik napsal: sestřelení storcha a vzteklá Bf pražící po jeho pomstě co nás naháněla od Domažlic až po Plzeň.
Ten návrat do Plzně když nad náma pořád přelítávaly befka byl úžasný. Chvilku se mi zdálo, že někteří na team speaku začali šeptat, aby nás tam nahoře neslyšeli.
Tak shrnu za sebe moje nejsilnější zážitky z dneška:
- Heinkel He51, nejdřív jsem to letadlo nenáviděl. Ale po dnešku vidím, jaké je to skvělé letadlo. Bitevníci měli za celý dnešek pouze 3 bojové ztráty - 1 sestřelený avií a 2 zničené při "slavném" náletu na Cham (ostatní zničené blbostí pilotů, nebo technickými problémy šturma).
-startujeme opět v plné síle 7 He51 na Klatovy, u Chamu se k nám připojuje eskorta stodevítek. V dáli vidíme přilétat Avie, najednou asi po dvou minutách eskorta ohlásí, že jí svítí červené oko a že musí letět pryč. Člověk pak chápe piloty bombardérů v bitvě o Británii. (mimochodem nakonec jsme v tomhle letu sestřelili 5 avií).
-To odhodlání pomstít se za mrtvé kamarády při náletu na Cham.
-A pak poslední let, útok na Plzeň. Jako poslední v trojici jsem to vyžral nejvíc a asi 5 minut jsem tam točil s přesilou Avií. Nakonec mě zachránili befka. Ostatní heinkely už ale byli pryč. Pak následoval nádherný samostatný navigační let (při kterém jsem ale skoro nikdy nevěděl kde jsem) do Regensburgu v záři zapadajícího slunce. Těsně před Regensburgem na mě ale zaútočilo nějaké nadržené befko. V tu chvíli bych mu dal pořádne přes hubu. A nakonec poslední moment po přistání - naše 3 v řadě vyrovnané heinkely v ráři zapadajícího slunce před hangárem. Nádherná fotka pro propagandu ( a do knihy legend o slavné II. (Schlacht)/LG2 ). A věděl jsem, že je nádhernému dnešku konec.
Upravil/a MaP dne 07-11-2010 00:43
S nějakýma He51 jsem se jižně od Plzně někdy odpoledne chvilku i proletěl. Hezky jsem se za ně zařadil a až po pár minutách spokojeného letu mi došlo, že to asi nebudou Avie.
Upravil/a 606_Ramon dne 07-11-2010 01:06
Specka to byla grandiózní. Díky všem, kteří se podíleli na jejím vzniku a průběhu.
Musela to být fuška jako hrom.
Během hlášení zpravodajci, tankování, přezbrojování, čekání na taxi pro nový stroj atd. atd. jsem postupně zjišťoval, jak do hloubky a detailně je vše organizováno a počítáno. (zásoby toho a onoho na každém letišti, stroje ....)
Děkuji těm, s kterými jsme komunikovali tzn. Jiřícek, který skákal na TS-ku jako čmelák a posílal jednotky tu tam tu onde a měl tak vše pod palcem, Pisonovi s Raptorem, kteří vedli naši veselou partičku, Messikovi - který přijímal všechna hlášení o všem, zaznamenával co kde máme, počítal časy na tankování, přezbrojení a pod. a musel už z toho být "na pilulky", Kommandu Maikäfer za odvozy do týlu pro nové stroje a vůbec všem zainteresovaným ... i perfektním protivníkům.
Potkalo mne za celý den skoro vše, ošití 2 Avií které pak spadly nebo přistály, sestřel 2-3 Letovů Š-328 večer nad Chamem, dřevěné zápěstí, dřevená prdel, "dřevěný penál" (kafe a energeťák je na rychlý chcaní, když se vám to nehodí záruka -> éro v zemi- 3 hodiny specky tuhej+cesta dopravákem pro éro a zpět na základnu), "out of fuel"-doplachťění bez paliva do Chamu (dotankování a dozbrojení+přelet za jednotkou na domovskou základnu), "olej na skle"-> doplachtění 20 km od Chamu a vzhledem k terénu, výskok na padáku (60 minut+transport do týlu pro náhradní stroj a přelet zpět na domovskou základnu), "olej na skle" a přistání v Chamu (60 minut - vzhledem k blízkému konci specky jsem už nestartoval)
Stálo to za to - zážitek to byl skvělý, nenahraditelný.
Děkuji všem.
P.S: potíže s transferingem ani žádné extra velké lagování jsem po rozjezdu akce nezaznamenal, ani když jsem měl zapnuté nahrávání.
P.S.2: Oldo, řopíky jsem viděl, ikdyž časně z rána, ještě za šera.
Tak je to tady! Ve 4 hodiny ráno jsem se vydrápal z kavalce, udělal si pořádný kafe a v půl páté jsem se ještě se zalepenýma očima dostavil na první breefing. Zatím se nic nedělo. Postupně docházeli další kamarádi z letky, přišlo i pár frajerů od Stuk a napětí houstlo s tím jak běžel čas. Plánovaný čas startu už byl dávno ten tam a tak brzy přišlo na řadu téma, jestli válka vůbec bude, nebo se to nějak ukecá a my do těch Sudetten napochodujem s velkou slávou jako do Rakouska. Lil jsem do sebe jedno kafe za druhým a o dohořívající cigaretu zapaloval další. Kolem sedmé bylo jasné, že se to neukecalo. Dostavil se komodor eskadry,ruce mu smrděly od hoven,protože právě venčil své malé roztomilé pejsky , jeden nějaké h...začal žrát a komodorovi nezbylo nic jiného, než nebohého psíka o tuto pochoutku připravit. Komodor suše oznámil , že bojové operace právě začaly a cca za hodinu strtujem i my. Následně proběhl krátký breefing. zbylý čas jsem vyplnil další porcí kávy a cigaretami, které již začaly docházet. V určený čas jsem již seděl ve své Bertě a spolu s kamarády ze štábu startoval. Naším prvním úkolem bylo hlídkování nad vlastním územím a dlouho se nic nedělo, jediné, co jsme mohli pozorovat byla vzdálená střelba domažlického flaku. Až asi po hodině letu přišla zpráva, že se máme přesunout nad Straubing, který je pod těžkým útokem českých Šmolíků. Tyhle dvouplošníky jsou poměrně rychlé a obratné, navíc je zadní střelec vybaven dosti protivným kulometným dvojčetem. dolétli jsme nad straubing a začala mela. Má dvojka Bierglass to koupila do motoru a musela nouzově sednout. Naštěstí přežil. My ostatní jsme se rozuzřeně vrhali na dotírající Šmolíky. Ti se značně pocuchaní dávali na ústup. Několik se jich podařilo sestřelit a i ti zbývající dostali něco do kožíšku. Když už nebylo co lovit, vrátli jsme se na naše domovské letiště Poking jižně od Pasova k dotankování a dozbrojení. Mezi tím, co se mechanici a zbrojíři činili jsem zjistil, že dorazila čerstvá zásoba cigaret a láhev rumu, což velmi zvedlo mou bojovou morálku. Další start. doprovázíme bitevníky kamsi pod Plzeň Ti chlapíci letí ve starých dvouplošných Heinkelelch a svou práci dělají opravdu dobře. Jsou téměř k nenalezení. i pro jejich cower...bohužel. Dostáváme se nad nějaké letiště a bitevníci rozpoutávají peklo. Na zemi musí být pořádné horko. Několika českým stíhacím Aviím se ale daří odstartovat a začíná se bojovat i ve vzduchu. Do toho všeho střílí flak, ale nikdo si z něj nic nedělá. Dostáváme se do souboje s Aviemi a naše bitevníky po anglicku mizí. Avie dotírají docela zle, jedné se po mě podařilo i vystřelit, naštěstí bez úspěchu. kryjeme se navzájem, tak že moc šancí nemají. Po chvíli se souboj rozkouskuje na několik menších bojujících skupinek a následně se odpoutáváme. Já sám, jsem po několika Aviích vystřelil ale bez úspěchu. Skupina se roztrhala, já s ještě jednou stodevítkou se přesouvám do prostoru Domažlice - Klatovy, kde kryji našeho průzkumného He 111. Podle pozemní střelby tam probíhají tuhé boje. Následně se stahuji zpět na naší hranici. pár kilometrů ode mne je zbytek skupiny a přichází hlášení, že nad Straubingem je skupina českých těžkých bombardérů. Řítím se tam a stoupám, abych o to nepřišel. Po pár minutách letu to vidím. Stěhováci, minimálně jeden už notně pocuchaný kolem naše stodevítky a jako vosy rozzuřené Avie. Řítím se do bojového prostoru v mírné pravé zatáčce, vybírám si cíl svého útoku,když se náhle ozve rána a letadlo je neovladatelné. Tady není co řešit. Rychle ven! Teprve po výskoku zjišťuji, že celá zadní část mého mlýnku chybí! Tak s tím se fakt dál letět nedalo. Tahám za pojistku, trhnutí a visím na padáku. Vedle se řítí dolů trosky další stodevítky.Až ted mi dochází co se stalo. Srážka ve vzduchu.No nic, dopadl jsem kousek od Straubingu, zbalil padák, došel do první vesnice, kde jsem si dal v hospodě výbornej guláš a pivo a pak zpět na letiště. Tam jsem se dozvěděl, že musím do Ingolstadtu pro nový stroj, ale kdo ví kdy tu bude, vypadalo to, že dnešek už pro mne skončil. podařilo se mi ale ukecat jednoho pilota Ju 52, který měl právě startovat do Ingolstadtu z Chamu, aby uděla jednu neplánovanou zastávku. Čas než přiletí jsem trávil v kantýně popíjením rumu a nadáváním na pilota, který mou stodevítku připravil o zadní část. Když tu najednou se od druhého stolu ozvalo: "A čo ty Jami jsi takový nasratý?" Byl to on. Nakonec se ukázalo, že je to docela fajn chlapík, který mne v té mele prostě jen přehlédl. Oslavili jsme tedy spolu své znovuzrození, já mu nabídl své "taxi" a odletěli jsme spolu ještě s jedním pilotem, který ve Straubingu nouzově přistál do Ingolstatu. Tam jsme nafasovali nové stroje a společně jsme vyrazili na naší domovskou základnu. Byl to klidný let za jasného počasí a my se kochali krásnou krajinou pod námi jako za nejhlubšího míru. Do reality nás dostalo až přistání na našem mateřském letišti. Rychle dotankovat a okamžitý start, kryjeme Stuky. Letí se nad nějakou Bechyni, v životě jsem tam nebyl, ale je to asi důležitý. Šttuky odvedly svou práci a někde dole pod námi splynuly s krajinou. Mohli jsme jen tušit, kde asi jsou. Nad Budějovicemi nás začal postřelovat flak, který mne nechával v klidu, pouze má dvojka Bierglass začal volat do rádia, že nás to určitě zabije a že má dvě děti. Flak byl samozřejmě něškodný a nic se nestalo. Konečně jsme přeletěli hranici, jsme doma. Když tu náhle se přede mnou všechno zastavilo na dlouho, dlouho, dlouho...no prostě na tak dlouho až mne server vykopl. Pán Bůh prostě nechce, abych dnes letěl. Znovu čekám v Pokingu na někoho s kým bych mohl znovu letět. Láhev rumu už je skoro prázdná, když se náhle objeví Tajpan s pdobným problémem. Letíme spolu. Zbytek naší skupiny právě přistává v Chamu, rychle počítám kurz a startujem. Nad Chamem jsme akorát v čas. Zbytek jednotky je dotankován a právě startuje, můžeme se přidat. Začíná se pomalu smrákat. Poslední let. Kousek od Chamu podkáváme nejprve skupinu velkých bombardérů, chvíli je pronásledujem, ale nakonec je necháváme letět. Jsou pro nás příliž daleko. Přichází zpráva, že na Cham útočí ti otravní Šmolíci. Řítíme se k tam, dole probíhá boj. Bohužel tam právě operují i naši bitevníci a vzniká parádní zmatek. V poslední chvíli křičím na někoho, kdo se právě chystá, jednoho našeho dvouplošníka rozstřílet. Šmolíci se mezi tím elegantě vytratily. Hledáme je všude možně, nachází je pouze Tajpan, který je jimi však záhy sestřelen. I já vidím v dálce proti obzoru skupinu dotů a ženu se k nim. Jsou to však jen od někud se vracející Štuky. Všichni jsme jsme sklamaní neúspěchem a sklamání je ještě větší, když se dozvídáme, kolik ti Šmolíci způsobily v Chamu škod. Stoupáme do šesti tisíc na volný lov. Zbýváme čtyři, hlásná služba nám oznamuje, že v našem prostoru operují dvě skupiny Avií, jedna o pěti a druhá o devíti letadlech. Nad Chamem se opět rozbliká flak. Je to u země. Řítíme se dolů z 6000m. Fofr jak na tobogánu, muj mlejnek se klepe jako drahej pes. Nad zemí prudce podrovnávám, chci zatáhnout klpaky, ale nejde to. Zasekly se! S Chromým érem se zapojuji do boje. Střílím po Aviích, Avie střílej po mě. Náhle vidím kamaráda s jedním z Čechů nebespečně blízko na šesté. Řítím se tam a střílím co to dá. Avie si ale z mé střelby nic nedělá, dále pokračuje v útoku a kamarád je na tom zle. Rozhoduji se rychle. Můj stroj je v tomto stavu již stejně pro další boj nepoužitelný, jsem přímo nad naším letištěm a na padáku mi to jde. Není co ztratit. Potlačuji, dostávám se mírně pod Avii a pak přitáhnu a řítím se přímo na její pravá křídla. Levým křídlem svého stroje je amputuji a v zápětí skáču. Avia je ze hry, nějakej BigJoe. Kamarád přežil, já doplachtil na padáku přímo na přistávací plochu a první den války pro mne skončil. Žiju.
Děkuju všem zúčastněným a hlavně organizátorům. Připravili něco nevídaného. Parádní akci, nádhernou mapu. Zážitek se vším všudy. Jiříčku, Messiku, Afrodito, vím jaké to je být na štábu a smekám před Vámi, jak bravurně jste to zvládali! Máte můj obdiv!
A nemůžu zapomenout ani na meine Frau, která mne po celou dobu zásobavala kávou, rumem, cigaretami a dalšími pochutinami, kterými mi zpříjemňovala můj letecký život.
Díky Lt. 1stCL/Jamamoto von Peterswalde . Zachránil jsi kamaráda, kterého jsem zasypával projektily své Avie. Salut takovému kamarádství ... :-). Ale představte si následné hlášení českého rozhlasu: Naše drahá země je napadána vetřelci, kteří si mysleli, že jsme pro ně jen snadnou kořistí. Kořistí, které dokážou ulétat výše či rychleji. Jak škaredě se však zmýlili. Jejich roje jsou napadány našimi a spojeneckými piloty z Francie a Anglie. Máme k dispozici kromě našich obratných avšak pomalých Avií, spojenecké Hurricany Mk I, Morany. Vysoké pilotní umění našich pilotů a dobrá taktika velitelů způsobují nepříteli obrovské ztráty. Nepřátelští bitevníci jsou úspěšně napadání ještě před dosažením cílů a nemilosrdně dobíjeni. Němečtí stíhači si nejsou nikde jisti ani u země ani ve výškách. Němci krvácí. Český a slovenský národ nezhyne. V řadách nepřáte panuje těžká deprese a rozčarování. Němcům ubývá letecká technika a mnoho jejich pilotů už nikdy nedolétne zpět na své základny.... vydržme a zastavme jednou provždy povýšenost nepřítele. S pomocí našich spojenců nepřátelé nepočítali a teď si lížou rány !!!
Je to přece jen hra a historie je jen hypotetická ...
Přesto, že jsme tak často byli se slabší nám danou technikou v defenzívě, byla Palba1938 zajímavým počinem a jsem rád, že jsem se jí chvíli aktivně účastnil. Salut všem nepřátelům i přátelům. Salut tvůrcům. Děkuji BIG JOE
Nooooooo. Nemám chuť zde vylévat své pocity z akce. Vesměs jsou pozitivní, ale radší to proberu s Obluďákem u lahváče a kotletky.
Pokud byste se chtěli dozvědět o načítovaných He-111P, ptejte se mých kolegů
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
mám reagovat nebo ne ? Já pravidla četl opakovaně, ale přece jen jedenáct stran je jedenáct stran. Otevřeny jsem je měl na straně tři po celou dobu. Byla to pro mne s Vámi první speciálka. 
Tak ty urcite zafungovaly!
Díky Lt. 1stCL/Jamamoto von Peterswalde 
