"Máte právo říkat cokoli. ... Právo být na veřejnosti za hlupáka je u nás garantováno ústavou. Ale právo něco vyslovit nedělá z toho výroku pravdu. Pravda se prokazuje nebo vyvrací porovnáním s fakty. Kdo tenhle princip nerespektuje, s tím je těžká řeč. Všichni smíme takovou diskusi odmítnout. To není zbabělost ani povýšenost, to je jen rozumné hospodaření se silami a časem."
Chybi nam 2 bobmery. Jednoho si mozna vezmu ja na doplneni jestli se nikdo neobjevi (i kdyz bych radsi letel stihace). Nechce jeste nekdo od stihacu prestoupit k bomberum? Primarne je ale treba naplnit bombery at maji co nejvetsi pomer ke stihacum.
Dale vyzyvam lidi kteri se nezahlasili ale maji zajem, prijdte, urcite se nejake misto najde...
Herr Komandant, Flieger TeeDee ist nach der Extraktion des achtes Zahn, selbstverstandlich hat er die Operation nur mit die grosse Cognakdosen überdauert.
AH_Cutora napsal:
Mossie nocni skiny sice jsou, ale uz jsem rozdistribuoval skiny bez ni a nebudu do toho zanaset bordel dalsi sadou. To same Ju88. Tak to holt s tema denima kluci preziji.
V Il2 je noční skin už od Olega jmenuje se Ju-88-A4_KG30_Stahl
Ten by jsme mohli použít
Wilde Sau, to byl taky sekec mazec.
Plukovník Cathcart zase zvedl minimální operační turnus. Tentokrát na 60letů.
Odlepil jsem se od dráhy a stoupám. Všichni ti blázni se hned po startu ztratili a upalovali nad cíl. Nikde ani mráček. Sebevrazi. Nejdřív si nastoupám nad letištěm. 4000m, to by mi mohlo stačit. Aarfy už nad letištěm neví, kde jsme, tak radši naviguju sám. Letím na východ k Le Havru. Po 6 minutách točím na jih. Výška nějakých 20000stop. Nad Argences (nadherný soutok řek, podle toho se zorientoval i ten blbec Aarfy) nasazuju odhadnutý směr 200 stupňů nad Falais a teď navigaci přebírá Yossarian. Doufám, že ten blbec to zvládne napoprvé, ne jak tenkrát nad Avignonem, kdy jsme museli nalétávat dvakrát a ztratili jsme přitom jedno letadlo.
Zaměřeno, paráda. V tom nás osvětlujou reflektory. Yossarian mele něco o tom, že mu to málem vypálilo přes zaměřovač oko. Trefa! budova srovnána se zemí. 3 vozidla naprach. Začíná se do nás opírat flak. Stoupám co to jde a mizím levou zatáčkou na sever. Flak pere jak vzteklý. Boční střelec je raněn. Teče z nás palivo. Stoupám ještě výš, abych mohl kdyžtak doplachtit co nejdál. Výška 7300m. Palivo už neteče. Tak vysoko jsem ještě s B-25 nebyl. Za mnou kondenzační stopa. Stratofighter hadra Tady na mě nemůžou. Level stabilizer a co nejrychlej nad ostrov. Blbec, nestačilo by mi 6900m? Tu kondenzační stopu uvidí každý hňup a bude mě chtět sundat. O něco klesám a čumím všude okolo, jestli mě už někdo náhodou nezmerčil. Supr. vypadá to, že je klid.
T-Munny už nasazuje na přistání a hlásí napadení stíhačem. Vypínám level stabilizer a mažu co nejrychlej ve směru střelby. Stíhače spolkla tma a T-Munny pokračuje v přistání, zapomněl však na ty proklaté stromy těsně před dráhou a rozmázl se o ně. Nasazuju na přistání a dosedám.
Druhý let jsem letěl tou samou trasou. 3xB-25 v čele s Ikarem letěly taky nad Falais, ale hodně daleko za mnou. Dohodli jsme se, že jim zhasnu ty reflektory. Mohl jsem vzíc víc bomb. Mám 4x500lb + 1000lb, to trefím maximálně jeden a bylo jich tam minimálně 5. Co už nachčíš proti větru? Jdu na to. Nějak jsem se blbě srovnal, tak to musím nasypat na budovu. Jedno auto, žádná sláva. Mažu zpátky. Na runway dosedám těsně za Entym. Dojíždím na stojánku, vypínám motory. Mise končí... Dívám se na skóre...775bodů, dobrý, ale co to bylo za vozidla, že ty 3 to započítalo po 250bodech a to poslení jenom za 25bodů... Asi 3vagón a 1xnáklaďák...
Byla to řežba a navíc jsem nedokázal v noci z té výšky rozeznat cíl a pak se srovnat přesně.Tak jsem na St.Lo.nalítaval asi čtyřikrát až moje trápení ukončil noční stíhač.
Zřejmě moje G-force 2Ti je už poněkud fousatá.
Jinak pěkná akce s neopakovatelnou atmosférou(platí i pro předešlou night reapers):sm18:
doktorkop napsal:
Byla to řežba a navíc jsem nedokázal v noci z té výšky rozeznat cíl a pak se srovnat přesně.Tak jsem na St.Lo.nalítaval asi čtyřikrát až moje trápení ukončil noční stíhač.
Zřejmě moje G-force 2Ti je už poněkud fousatá.
Jinak pěkná akce s neopakovatelnou atmosférou(platí i pro předešlou night reapers):sm18:
Ten noční stíhač jsem byl já:yes:, ale musím k tomu napsat, že už jsi byl poškozený(asi flak). Ale jinak souhlasín, že atmosféra supr.Takovouhle noční akci jsem letěl poprvé a doufám, že né naposled. Jenom mi to docela často lagovalo a následkem toho jsem se asi třikrát nebo čtyřikrát rozbil bud při startu nebo přistání. Ale jinak fakt supr....Čutoro díky moc....:sm20:
určitě Ti už došlo vyrozumnění, že jsem byl zraněn v boji. Píšu Ti z nemocnice v Caen, kam jsem byl poslán na léčení mých zranění. Neboj se, nic zásadního mi není, mám otřes mozku a několik zlomených žeber. Můžu mluvit o štěstí, že se mi tuhle noc podařilo přežít. Mnoho kamarádu tohle štěstí nemělo,třeba Hans z Volkenburgu který u nás byl na dovolence už není...
Ačkoliv je to porušení všech vojenských předpisů, napíšu Ti co se ten den stalo.
Toho dne, bylo 23.2.1943, jsme dostali rozkaz být připravení pro noční operaci. Nechápali jsme to, my, denní stíhací letci máme být bez výcviku nasazeni v noci? Mnoho pilotů i střeců odmítlo, ale vyhrožovali nám polním soudem a východní frontou, když nepoletíme, tak jsme se podovolili. To nejlepší mělo ale přijít - naše Bf110ky měly být vybaveny přídavnými nádržemi a raketami - velitel řekl, že nádrží je málo a kdo je odhodí, tak mu je strhne z platu. S raketami nikdo neuměl střílet a celý tenhle cirkus nepříjmně zatížil už tak nedostatečně výkonnou Bf110ku na úroveň, kdy s ní létat je nebezpečné, zvláště v noci...
V 22:56 byl vyhlášen poplach a my jsme startovali s plně naloženými Bf110 z krátké dráhy jižně od St.Lo - podařilo se mi odstartovat na posledním metru dráhy - za mnou se dvě 110ky rozbily, když se jim nepodařilo včas zvednout z dráhy.
Společně s Jochenem jsme se dle rozkazů vydali na sever od St.Lo, kde jsme čekali na pokyny pozemní kontroly, aby nás navedla na přilétající bombardéry. Bohužel hlášení nikdy nepřišlo. V jedné zatáčce se ode mne Jochen odpojil a už mě nenašel, zůstali jsme ve spojení jen po rádiu.
Bez pozemní kontroly se tenhle bojový let stal naprostou fraškou, neměli jsme šanci najít bombardéry na příletu, jediný moment kdy jsme je mohli zachytit bylo přímo nad cílem -
nějaký magor od Fliegerabwehrkompanie dal světlomety jen k cílům, které jsme měli chránit - takže bombardéry obvykle už stačily odbombardovat, než jsme se k nim doplahočili. Po odhození bomb se Mitchelly staly obratnějšími než naše Bf110ky a tak jsme se naháněli v palbě flaku, v oslepujícím světle světlometů chaoticky pátrajících po obloze a až příliš často zachytávajcící vlastní letouny. Mě se podařilo sestřelit jeden bombardér poškozený flakem a druhý, který honil naše vlastní stíhače.
Nikdy předtím jsem s přídavnými nádržemi neletěl a z přeškolovacího kursu jsem si pamatoval, že palivoměr ukazuje pouze palivo v hlavních nádržích, Jaké bylo moje překvapení, když mi po 45 minutách letu a vyčerpání paliva z přídavých nádrží oba motory zhasly. Přepínání palivových kohoutů nijak nepomohlo,prostě jsem byl na suchu. Naštěstí jsem měl asi tři a půl tisíce metrů a tak jsem se vydal směrem k letišti, kde bych mohl nouzově přistát. Přímo nad St.Lo se o mne otřel nepřátelský noční stíhač, asi Mosquito, vystřelil po mně, ale netrefil žádnou zásadní část letounu a mě se podařilo doklouzat až k našemu letišti. Přistání nebylo hezké, po vytažení klapek se mi letoun zastavil ve vzduchu, zapomněl jsem na ty zpropadené nádrže a raketové bloky pod křídly. Práskl jsem sebou na pojížděcí dráhu z velké výšky a Bf110ku odepsal. Bez paliva se to naštěstí nevznítilo, takže nás vytáhli z trosek živé. Než tohle, to raději půjdu na východní frontu.
Hans byl pilot jedné z těch havarovaných Bf110ek - nikdo nepočítal s tím, že opotřebované stroje nemusí tuhle zátěž vůbec unést....Napiš prosím jeho rodičům, že se u nich zastavím s jeho věcmi.
Doris, vezmi děti a odjeďte k rodičům na venkov, tenhle systém obrany říše nemůže nikdy fungovat a doma v Hamburku se zbytečně vystavujete nebezpečí.
Pozdravuj malou Groetchen, za dva týdny mě pošlou na rekonvalescenci domů. Těším se na vás.
Tomu, kdo přinese tenhle dopis, dej láhev vína z mého sklepa, dopis samotný nikomu neukazuj, jinak budu mít velké problémy.
Krátce po jedenácté večer jsem se se svou notně obtěžkanou Bf 109G-6 odlepil od letiště Caen. Ač meteorologové hlásili souvislou oblačnost, noční nebe bylo bez mráčku a já měl radost z toho, že je počasí zase jednou přelstilo. Mým úkolem bylo vyhledávat bombardéry, jejchž možný přílet námhlásila odposlechová služba. Otočil jsem svoji bouli na východ a začal pozvolna stoupat. Asi ve 4000m jsem doletěl na konec svého sektoru a obrátil letadlo opačným směrem....služba ubýhala klidně a nerušeně a já se mohl kochat jasnou nocí plnou hvězd a konturami stichlé normandské krajiny pode mnou. Po sléze jsem vytáhl svou oblíbenou vanilkovou cigaretu, placatku zielwasser a předvčerejší Berliner Zeitung aby mi má hlídka příjemněji uběhla...V blikání vnitřního osvětlení kabiny se mi před očima míhaly titulky o tom, jak všude úspěšně vítězíme, jen na východní frontě je občas nutno udělat taktický ústupový manévr za účelem zkrácení linií...
Když jsem pak na druhé straně narazil na článek o šťastném a bezstarostném životě stíhačů ve Francii, otráveně jsem noviny složil a nasoukal spátky pod leteckou blůzu. Počal jsem se opět věnovat hlídkové činnosti. Že by se na mne přece jen usmálo štěstí? Mou pozornost upoutal stroj letící severním směrem, táhnoucí za sebou bílý pruh dýmu od ucházejícího paliva. Okamžitě přecházím do zvratu a řítím se na něj. Přede mnou se začínají rýsovat kontury B-25. V optimální vzdálenosti zahajuji palbu a na těžkopádném bombardéru tancují plamínky zásahů. Pálím do posledního možného okamžiku ale i tak mám díky své rychlosti na střelbu jenom pár vteřin. V poslední chvíli se odpoutávám od svého niní již silně zmrzačeného cíle , přecházím do stoupání a připravuji se k dalšímu útok. v tu chvíli se ale ze tmy vynořují další dva stíny...Nezaměnitelný rachot 30mm kanonů a dvoumotorové siluety jsou pro mne jasným znamením, že se jedná o Zörsterery Bf 110. Po několika jejich zásazích se můj bombardér rozpadá a řítí se k zemi. Zbytek služby již proběhl bez zaznamenání hodných zážitků. Jen jednou se kolem mne prohnalo nějaké Mosquito, ale se svým outěžkem v podobě nádrže pod trupem jsem mu mohl jen zamávat na cestu. Kolem jedné hodiny přistávám na letišti Caen, unaveně se soukám z těsné kabiny mého stroje a v polospánku klopítám na ubikace, kde padám na kavalec z části ještě navlečený do letecké výstroje...
Někde mezi hangáry teď poletují zbytky novin s článkem o báječném životě stíhačů ve Francii...:jamamoto:
Upravil/a 1stCL_Jamamoto dne 25-02-2006 15:02
B25 ...nemám to éro nijak zvlášť rád , takové rychlé to je, obratné, nijak náročné na pilotáž, člověk by ani neřekl že sedí v bombardéru, a navíc ty jednotky míle za hodinu a stopy, hjooo já nevím že ti amíci musí mít furt něco extra :rol: ...
ale což, bombardér to je a tak si ho nechám naložit nějakými bombičkami a startuju , od ostrova to beru na západ a pak kolmo na jih přímo nad st. Lo .Letím sám. Počasí je krásné, dohlednost ohromná
. Přilítám přímo ze severu a cíl už mám krásně zarámovaný a koriguju jen rychost v zaměřovači.
V tom začíná to peklo - všude okolo obláčky z granátů, ups těch 88tek tam musím být mraky, takové peklo, to jsem ještě fakt neviděl, ani letadlovky nemají takovou obranu....ale neuhýbám, v žádném, případě,
flak houstne čím dál víc a letadlo se občas pěkně zatřese, tam mi to zasáhne nádrž, tam druhou, tam zase hydrauliku, tamten mi vysklí pravé sklo, granát nalevo zase roztrhne levé křidélko, a tak mě to trhá ,
Aby toho nebylo málo, zaměřuje se na mě první světlomet. během pár vteřin druhý a za cvhíli mě osvětluje asi 7 světlometů, v zaměřovači skoro vůbec nic nevidím, jsem totálně oslepen, už abych byl z toho pekla venku. a šup, letadle se nádherně povznese když je odlehčeno od nákladu pum. tak a rychle otáčím a valím domů. Zásah !!!... poprvé za večer jsem se trefil, odnesly to nějaké vagóny a auta, a upaluju domů.
2. let letíme v krásné formaci s Ikarem a ještě jedním, mi vypadlo jméno (promiň ) , krásný kobercový nálet , smula že v době odhozu jsem mírně korigoval formaci náklonem, tudíž musely jít všechny pumy do strany od cíle, a taky že šly, navíc jsem to během 3s koupil přímo do křídla a B25 rozpůlená padala k zemi...budiž mi zem lehka ale krásný polet :sm20:
prá obrázků
-noční romantika:
[img]http://jaja.kn.vutbr.cz/~krupa9/night%20repears/grab00066.jpg[/img] is not a valid Image.
-parádní formace:
[img]http://jaja.kn.vutbr.cz/~krupa9/night%20repears/grab00099.jpg[/img] is not a valid Image.
-a bomby jsou venku
[img]http://jaja.kn.vutbr.cz/~krupa9/night%20repears/grab001313.jpg[/img] is not a valid Image.
- hooodně hustý flak
[img]http://jaja.kn.vutbr.cz/~krupa9/night%20repears/grab001818.jpg[/img] is not a valid Image.
Upravil/a 3IAP_Momo dne 26-02-2006 11:14
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
Tady na mě nemůžou. Level stabilizer a co nejrychlej nad ostrov. Blbec, nestačilo by mi 6900m? Tu kondenzační stopu uvidí každý hňup a bude mě chtět sundat. O něco klesám a čumím všude okolo, jestli mě už někdo náhodou nezmerčil. Supr. vypadá to, že je klid. 
ale krásný polet :sm20:
