Naše SBD s číslem 14 (plooskie/momo) ablolovovalo s mírnými výpadky z formace let k cíli vpohodě. Po prvním útoku Zer, kdy jsem viděl jak na našem pravém křídle vozobalo Zero Plavcovu SBD hlásí Momo Zero na 6 - proti všem slibům Dazzovi, že se nechám historicky sestřelit v levelu (sry Dazzi :wink: ) vítězí pud sebezáchovy a dávám lehký dajv a cikcak levá-pravá, aby to rejžák neměl tak jednoduché. Momo nadává, že s tím moc kvedlám a on nic nemůže trefit ... Během manévru ztrácím jak Plavooa (jak se ten tvůj nick skloňuje ?) tak první skupinu vedenou Dudem. Pokračuju dál za lodě a kroužím - pokouším se zorientovat v Dudových příkazech na co kdo útočí, ale nějak se v tom ztrácím, takže hlásím že čekám jak to dopadne a dělám další okruh. Po Zerech není vidu-slechu, tomu říkám solidní stíhací cover Než dokončím okruh, kluci už mají odházíno a je jasné, že se moc nedařilo - hlásím Momovi, že jdeme na věc, ať nahodí Otčenáše a Zdrávasy ... prolítáme po pravé straně flotily a jedeme na pana Tanaku v čele. Jak přelítáme nad loděma, tak se flak postupně přestává věnovat odlétajícím SBD a jde po nás. Necítím žádný zásah, ale řízení nějak změkne a začne to táhnout lehce dolů (až na tracku jsem potom viděl, že už nám to kouřilo). Srovnávám to na zprava zedadu na Tanaku a přepínám se do zaměřovače - vidím prd a nadávám, že jsme měli asi trénovat spíš ty SBD-3 a ne 5ky. Dotahuju loď a vidím že jsem to přehnal moc vlevo, snažím se dorovnat, ale už jsme moc blízko. Chvilku přemýšlím, jestli neudělat další kolo, ale pak hážu ... potom jenom vidím ten zatracený stožár a je mi jasné, že je vymalováno ... pravým křídlem zachytáváme a už jede kolečko, šu, šup, šup a žbluňk ... :sm27:
Jak ta jdeme tím tunelem, tak říkám Momovi, že teda jako sorry. Momo je vpohodě, asi už se těší na čertice ...
Dík za polet, díky stíhačům za perfektní cover a smrt vynálezcům lodních stožárů ... :Jiricek:
Hoši byla to krása, ale holt nebud příště hostovat misu s tolika lidma Na letadlovce 20fps a ve flaku nad kpnvojem dobrych 16-20fps. Takze jsem si zalital jak v komiksu. Utok na kazdou stranku Hlavne ze jsem pristal. Sice bez jedne podvozkove nohy, ale prezil
Lajna OK, protoze kdyz jsem se koukal na pingy vas vech, tak to bylo vic nez v poradku. Chtelo by to lepsi graiku a vic pameti. To ovsem neovlivnim a tudiz to bude chtit najit nejakeho jineho manika s dobrym kompem na dobre lajne.
Coop okolo 16 lidi davam tak asi akorat.
Hlaste se kdo by byl schopen a ochoten hostovat takoveto mise pro vice lidi?:sm18:
Georgeu napsal:
Na tracku je vidět pravděpodobně jen jeden zásah do lodě - SBD - číslo 12. Jinak dva těsně vedle lodi. Na specializovanou letku bombardérů nic moc, chlapci:sm32::sm13:
No po 14 dnech nemuzes cekat zazraky
U Midveje měla většina skutečných pilotů nalétáno ještě míň (a bez možnosti refly) a odnesly to čtyři letadlovky :sm38: Brali je tam rovnou z výcvikáče.
Georgeu napsal:
Na tracku je vidět pravděpodobně jen jeden zásah do lodě - SBD - číslo 12. Jinak dva těsně vedle lodi. Na specializovanou letku bombardérů nic moc, chlapci:sm32::sm13:
No po 14 dnech nemuzes cekat zazraky
U Midveje měla většina skutečných pilotů nalétáno ještě míň (a bez možnosti refly) a odnesly to čtyři letadlovky :sm38: Brali je tam rovnou z výcvikáče.
Georgeu napsal:
Na tracku je vidět pravděpodobně jen jeden zásah do lodě - SBD - číslo 12. Jinak dva těsně vedle lodi. Na specializovanou letku bombardérů nic moc, chlapci:sm32::sm13:
No po 14 dnech nemuzes cekat zazraky
U Midveje měla většina skutečných pilotů nalétáno ještě míň (a bez možnosti refly) a odnesly to čtyři letadlovky :sm38: Brali je tam rovnou z výcvikáče.
Určitě jsme mohli být lepší, ale my jsme hlavně ruští piloti IL-2 na krátké stáži u US Navy. Jsme zvyklí létat max. 500m nad mořem. Toto byl můj asi desátý let s SBD a ostatní jsou na tom obdobně. A letadlovka je také asi tak 3x větší než torpédoborec. Ale určitě se nad sebou zamyslíme.:yes:
Jinak nejlépe z toho vyšel náš cover. Všechny SBD nad cílem. Díky hoši.
Naopak zera zklamala ve svém úkolu a jen díky velkému štěstí nepřišla k úhoně ani jedna loď.
Upravil/a 3BAP_Razo dne 15-12-2005 12:32
3BAP_UO_Razo napsal:
Naopak zera zklamala ve svém úkolu a jen díky velkému štěstí nepřišla k úhoně ani jedna loď.
Jak Zera zklamala?? Zera tam vůbec nemusela být, kdyby jí výzvědná služba včas podala info o kvalitě a vycvičenosti posádek SBD... ;-)
Jinak v souhrnu ze 7 Zer, cca 3 přežili na padáku, 2 doletěli a přistáli. To se mi jeví jako docela slušná bilance. Dále pak i přes značně snížený počet obránců a doprovod SBD, 2x Zera 2x zaútočila na bombry. Tak asi.... :-)
Žije, žije ve stepi jeden v suché otepi.
Druhý v láptích pod pařezem, třetí v díře mezi bezem.
Ať si jsou, tam kde jsou. Ať sem na nás nelezou.
Georgeu napsal:
Na tracku je vidět pravděpodobně jen jeden zásah do lodě - SBD - číslo 12. Jinak dva těsně vedle lodi. Na specializovanou letku bombardérů nic moc, chlapci:sm32::sm13:
No po 14 dnech nemuzes cekat zazraky
U Midveje měla většina skutečných pilotů nalétáno ještě míň (a bez možnosti refly) a odnesly to čtyři letadlovky :sm38: Brali je tam rovnou z výcvikáče.
Zkus potopit letadlovku střemhlav a potom torpédoborec a uvidíš sám.
Jo jinak dost mizerná střelba od zer na sbdéčka, kdyby Plavcovi nezaspal střelec, tak jsme se nad cíl dostali všichni. Rozhodně by vás Tanaka nepochválil, když mu jeho torpédoborec zalejvala vlna od dopadu bomb a ještě jedno sbdéčko bylo tak drzé a obětavé že mu zrušilo vysílač svým vlastním letadlem a po zérech ani vidu an slechuUpravil/a 3BAP_Cassius Chaerea dne 15-12-2005 13:08
Takže z pohledu střelce
Ke svěřenému úkolu jsem přistupoval velice profesionálně, a veškerou zodpovědnost jsem hodil na bedra pilotovy. A tak když jsem se škrábaly s ostatními střelci na křídla a za kulomety, vládla v celku veselá nálada. Musím se přiznat že zbavením zodpovědnosti, jsem se nezbavil lehkého předstartovního třesu, který jsem zklidnil až třemi velkými panáky džinu a třemi desítkami, Chrouste, opravdu mám na mysl pivo! v místní kantýně. S důvěrou vloženou v Plava a jeho nafukovací člun jsem si nevzal záchranou vestu ale litr a půl suchého bílého.
Start proběhl bez problémů, s mírným zpožděním bo si Flym také zapomněl vestu, a začali klasické střelecké hry. Například kdo prostřelí dávku otvory v brzdném štítu. Sestřelme si svého Fučiho přátelákem alá „Ježíš Fuči sorry se mi to hryzlo“ , kdo dokáže namířit na svého pilota atd. Éterem se neslo Tajpanovo chroupání jablček, a soustavné dolévání Chroustova cinzána. Všichni střelci byly vzorně připraveni.
Nebylo vše ale tak idylické, jak by se mohlo zdát. Hned po startu byl náš letoun napaden z šesté níže dalším SBD, a jen díky mému hysterickému hlášení to Plavoo brilantně ustál. Přesto na otázku proč máme na SBD 13ku? Mi odpovídá 12?!. Nepitvám to. Svůj post, a plat zadního střelce si přeci jenom musíme zasloužit.
Pohodový let, koloval playboy, by mě zajímalo proč mě pokaždé vynecháte, mávaly jsme na sebe radostně kulomety, jen Chroust trošku nervózně bo se o něj pral s pilotem. Pilot to nakonec prohrál a as uražen zmizel. Poslední zprávy z Chroustova SBD přišli z 9000 metrů. Sbohem kosmický brouku řekl jsem si a podrželi jsme minutu ticha. Vyjma Tajpana který u svého playboje chroupal jablčka z bedýnky od střeliva.
V duchu jsem si dělal tatatatata, a sestřeloval jedno SBD za druhým, pohoda, cigárko, pomalu jsem upíjel svou záchranou vestu. Onu příjemnou cestu nám ztrpčily jen dva okamžiky. První přišel s hláškou že nad cílem budeme ve čtvrt, a následující ticho bylo přímo hmatatelné. Nebylo ještě ani třičtvrtě, následující debata by se spíše hodila na perón ČD. Tuto debatu rázně utípl Tajpan který vzhlédl od svého playboje s prohlášením že nevidí mraky, a že jsme určitě mimo mapu. Na to nebylo co dodat, každý v duchu počítal kdy dojde palivo. Pak nás rafinovaně zmátl vlastní cover, mít v rukou alespoň 88tku tak šel dolů. No nic nervozita stupňuje, přemýšlím že demontuji čelní štítek u kulometu, abych měl lepší výhled a postavil se džaponcům a nebezpečí, doslovně tváří tvář. Zjišťuji rozměr oněch čtyřech matek a hledám po kapsách stranový klíč. Bohužel nacházím jen nedocumlanou hašlérku a brožurku pro válečné zajatce „Japonský čajový obřad“.
A náhle že jsou prý cobry v boji! Na 9té! Snažím se ukroutit kulomet, nejde, sviňa! Z nebe se na nás vrhá snad stopadesát džaponců. Střílím pro sichr po všem a řvu hystericky do rádia. Plavoo s námy mrská tak že žádné zero nedokáže držet náš kurz a tím mě připravil a pár jistých sestřelů. Hlásím čistou šestku abych Plava uklidnil, a občas vystřelím aby si nemyslel že je to tak jednoduchý. Vidím lodičky a najednou jen nebe. Plavoo útočí, koukám mu přes rameno, už vidím látající rybky a všemožnou mořskou havěť. Monotoně opakuji primitivní modlitbičku Plavoo Plavoo Plavoo……pomáhá to. Všechno se zvrátí do původní polohy.
Vedle kánohe vybuchuje puma, vyděšení námořní džaponci skáčou přes palubu. Nová taktika, pak onoho bludného džaponce vyzvedne naše Navy. Pro sichr je pokropím ještě kulometem. Šestá čistá, ztrácíme palivo. Hlasím, a v duchu si pobrukuji vítěznou melodii složenou ze spousty sprostých slov a refrému džaponci džaponci……… tma
Plavoo já jsem asi mrtvý?
Ano!
Skvělý…bavil jsem se jak dlouho ne, narokuji jednoho mrtvého džaponce a oddžaponcovanou loď
tento dopis píši ještě pln dojmů z mého prvního operačního letu. Jak jsem Vám psal v minulém dopise byl jsem přidělen na ostrov v Tichomoří a létám na skvělém stroji, který je schopen bombardovat ve střemhlavém letu a zasahovat bodové cíle. Tzn., že letíme hlavou dolů přímo na cíl. Vy kdybyste nás vyděla, tak by jsi se nás určitě vyplísňila cože to tady vyvádíme za skopičiny.
Ráno nás v nekřesťanskou hodinu vzbudili, nahnali na na snídani(samým vzrušením jsem nebyl schopen nic polknout) a potom honem na předletovou přípravu. Tam nám oznámili plán dnešní operace. Měli jsme zaútočit na důležitý konvoj japonských lodí.
Tak už je to tady pomyslel jsem si. Jdem na to. Sotva jsem byl schopný vnímat co nám velitel říká, jak jsem byl nervózní.
Letělo nás 8 bombardérů. Spolu se mnou letěli také moji 3 kamarádi již z výcvykové letky. Pamatuješ, jsou to Glum, Cassius a Plooskie. Asi se divíš těm jménům, ale to jsou bojové přezdívky, jinak mají samozřejmě i skutečná normální jména. A jako doprovod na ochranu před nepřátelskými stíhači bylo určeno 6 stíhačů na skvělých stíhacích letounech. Víš přece, že americké stroje jsou nejlepší. S nima se výtvory těch opičích dáblů nemohou srovnávat.
Odstartovali jsme tedy brzy ráno. Já byl určen jako č.3 v přední čtveřici tzn. že jsem letěl nalevo hned za naším velitel Dudem. Obdivuhodný člověk, bez něj bychom nikdy netrefili nad cíl. Má skvělé navigační schopnosti. Promiň tedy měl, protože při náletu zahynul. Během několika minut jsme se zařadili do formace a před námi byl dlouhý let plný očekávání. Byl jsem přesvědčený, že pokud se ti drzí šikmooký barbaři objeví, že náš stíhací doprovod je během chvilky smete z oblohy.
[url]http://svk.vwings.org/upload/Razo/coop_tokijský_expres/il2fb 2005-12-15 02-13-24-34.bmp[/url]
Jako střelec mi byl přidělen jeden z nejzkušenějších členů jednotky seržant Tajpan. Trochu jsem se divil zvláštní zabavě, které se naši střelci věnovali. Neustále na sebe pokřikovali v rádiu nejapné žerty, které Vám maminko nemohu ani říci. Kdybych nevěděl, jací jsou to spolehlivý bojovnívi podezříval bych je z konzumace alkoholických nápojů. Ale to se u nás nemůže stát, jak i Vy maminko, která se o armádu nikdy nezajímala víte.
Let probíhal vcelku všedně, i když jsem měl trochu problémy stejně jako ostatní nováčci držet se ve formaci, teda až na Cassia, ten se s nad narodil s kniplem( to je zařízení, kterým se řídí letadlo) v ruce. I když Glum je taky dobrý, teda byl.
[url]http://svk.vwings.org/upload/Razo/coop_tokijský_expres/il2fb 2005-12-15 02-13-33-53.bmp[/url]
[url]http://svk.vwings.org/upload/Razo/coop_tokijský_expres/il2fb 2005-12-15 02-29-56-14.bmp[/url]
[url]http://svk.vwings.org/upload/Razo/coop_tokijský_expres/il2fb 2005-12-15 02-30-10-01.bmp[/url]
Asi po 20min. letu nám nahlásil technickou závadu na letadle, která bohužel nešla zvládnout a i se svým střelcem se zřítili do moře. Bohužel nestačil ani jeden z nich vyskočit. Po tomto bylo řízení těžší, nemohl jsem se v myšlenkách odtrhnout od osudu svého kamaráda a když velitel nařídil přepnutí na druhý stupeň kompresoru, tak jsem si nemohl vzpomenout čím se vlastně přepíná. Naštěstí jsem si sebou vzal pilotní příručku a v té jsem to našel.
Už se mi zdálo, že jsme ty lodě museli minout a v tom se ozvalo nepřítel na naší deváté hodině. Pak začala mela. Naši stíhači se na ty šikmoočky vrhli, ale přece jen jeden se k nám dostal a poškodil naše čílo 4(letoun co letěl za mnou) a to hlavně díky nepozornosti jeho střelce, který snad spal.Všechno to bylo strašně rychlé, ale držel jsem si odhodlaně své místo ve formaci. Dokonce na můj letoun nalítlo i jedno japonské letadlo bez fungujícího motoru s umíslem se se mnou srazit. Naštěstí se našim střelcům povedlo ho zapálit ještě dříve než do mne vrazil.
[url]http://svk.vwings.org/upload/Razo/coop_tokijský_expres/il2fb 2005-12-15 02-35-21-64.bmp[/url]
[url]http://svk.vwings.org/upload/Razo/coop_tokijský_expres/il2fb 2005-12-15 02-38-17-67.bmp[/url]
[url]http://svk.vwings.org/upload/Razo/coop_tokijský_expres/il2fb 2005-12-15 02-39-15-23.bmp[/url]
Velitel rozdělil cíle. Sice jsem všechno slyšel, ale samým vzrušením jsem vše okamžitě zapoměl, tak jsem sledoval svého vedoucího, že budu dělat vše co on. Za chvilku to velitel překlopil do střemhlavého letu. Tak jsem řekl do rádia: "za chvíli na to jdem Tajpane" a otočil letoun břichem nahoru. Chvilku jsem takto letěl a vyhlížel cíl, a pak
zaútočil. Jenže jsem nějak popletl a nakonec zaútočil na jinou lod, která byla trochu stranou. Jak jsem letěl hlavou dolů začalo mi srdce být jak zběsilé. Cítil jsem, jak mi bije o hrudní koš. A neustále jsem si říkal:"ještě chvíli, ještě chvíli..". No nakonec jsem bombu pustil možná o něco dřív než jsem měl a bomba dopadla asi 50m od lodi.
Potom jsem se snažil dostat co nejdříve na smluvený odletový kurz a co nejdál od těch zatracených lodí, které po nás zběsile stříleli. Byl jsem úplně mimo. Až na upozornění svého střelce jsem zatáhl střemhlavé klapky(zařízení na zpomalení ve střemhlavém letu, které brzdí letoun). Dostal jsem nepočítaně zásahů a letadlo se velmi obtížně ovládalo.
Neustále jsem musem držet knipl vychýlený do levé strany jinak bychom se zřítili. Po rádiu jsem se dozvěděl, že nálet přežily pouze 4 letouny. Bohužel zahynul náš
velitel Dudo, když dostal zásah ve střemhlavém letu. Dále můj kamarád Plooskie se nebezpečně přiblížil k japonskému torpédoborci a urazil si křídlo o jeho stěžeň.
Nevím, jak dopadl Plavec, ale Cassius, který to vše přežil snad bez jediného škrábnutí říkal, že poškození jeho letounu bylo příliš velké a skončil ve vodě. Jimik, který letěl za mnou provedl nálet a poté přistál tuším na hladině. Plavoo a Cassius se našli při odletu a letěli spolu domů.
Bohužel Plavooovi se zastavil po čase motor a přistál na hladině oceánu. Později jsem se dozvěděl, že byl zajat japonci. Cassius nehledě na nebezpečí se mě snažil nalést, ale bohužel se mu to nepodařilo. Takže jsme letěli každý sám. Pro mne to byl pekelný zážitek. Letadlo jsem držel v kurzu již jen silou vůle. Svaly na rukou už umdlévaly. Ještě, že jsem měl Tajpan. Bez jeho morální podpory bych to nezvládl. Požádal jsem rádiem o pomoc řídící středisko na ostrově. Naštěstí už stihli zprovoznit radary a mohli mi oznámit jakým kurzem mám letět. A za chvilku k naší velké úlevě na obzoru zem.
"Ještě vydrž do dokážeš", chlácholil jsem a prosil svůj věrný stroj. A dokázal to, byli jsme nad pevninou. Chvíli jsem přemýšlel, jestli by nebylo lepší vyskočit a snést se
dolů na padáku, ale cítil jsem vděk vúči tomu stroji, který mne donesl až jsem, a tak jsem zatnul zuby a pokračoval dál.
Po nějaké době jsme se přiblížily k letišti a já radši nasadil na přistání rovnou z letu bez kroužení. Z takto poškozeným strojem se mi však nepodařilo řádně přiatát a po několika skocích jsme skončili v řece za letištěm. Naštěstí jsme se oba dostali z letadla ven a doplavali ke břehu, kde nás vyřerpané vyzvedl letištní perzonál.
Přede mnou úspěšně přistál i Cassius.
Bohužel z osmi bombardérů jsme se vrátili jen dva. Je to smutné, ale slibuju Vám maminko, že své kamarády pomstím a příště tu lod trefím a obhájím naše dobré jméno.
A jak se daří Vám. U vás je asi touhle dobou pěkná zima. Už se Vám ozval Bill. Já jsem od něho nic nedostal. A co tatínek. Doufám, že mu to jeho revma dává pokoj. Již se těším až tahle prokletá záležitost skončí a budu doma u Vás, ale ještě tady na
mne pár úkolů čeká. God bless America.
Váš milující syn
James
Vážená paní McCoy
bohužel je mi smutnou povinností Vám oznámit, že Váš syn James zahynul dne 4.12.1942 při náletu na konvoj japonských lodí. Nehledě na svá zranění pokračoval v boji. Po dalším poškození již jeho stroj neměl naději na návrát na základnu. Rozhodl se
obětovat svůj život a nárazem svého letounu zničil nepřátelskou lod, která vezla zásoby nepřátelským vojákům. Tímto se nedostali zásoby střeliva k japonským vojskům, což zachrání životy stovek amerických vojáků. Jsem nevýslovně hrdý, že jsem se
mohl s Vaším synem setkat. Múžete být na svého syna hrdá.
Hele bomři, nemáte někdo track toho vašeho útoku? Po shlédnutí Razových fotek jsem z toho poněkud vedle... Vy jste útočili proti směru plavby těch torpédoborců? Navíc ta výška odhozu některých jedinců... No asi to bude ještě chtít hodně trénovat. :sm6:
3IAP_Kane napsal:
...
Přesto na otázku proč máme na SBD 13ku? Mi odpovídá 12?!. Nepitvám to. Svůj post, a plat zadního střelce si přeci jenom musíme zasloužit.
...
Opravdu to nepitvej. Protože do tvých dotazů jsem ti psal já ty své A na otázku, proč vy máte 13tku, já se optal, proč já nemám "svoji" 12tku (a modří, pardon, červení, již ví ... )
VGR_Ghost napsal:
Hele bomři, nemáte někdo track toho vašeho útoku? Po shlédnutí Razových fotek jsem z toho poněkud vedle... Vy jste útočili proti směru plavby těch torpédoborců? Navíc ta výška odhozu některých jedinců... No asi to bude ještě chtít hodně trénovat. :sm6:
Né, to jenom já. Špatně jsem se zorientoval a hodně korigoval let, takže to vypadá, jak píšeš. Jinak se všem omlouvám za gramatické chyby. Tracky najdeš u některých jedinců v jejich adresáři na ftp. Já to tam teď hodím,ale bude to chvilku trvat
No jo, hodit všechno na chudáka zadního střelce! :sm39:
Navíc se musí bránit ze záhrobí.
Z pohledu střelce: Let probíhal hladce, neboť střelci se bavili po svém a vážné a důležité věci nechali letcům. Až najednou to všechno utlo hlášení: Nepřítel na deváté hodině! Hlásím to pilotovi, ale už teď vím, že tu úpravu spínačů rádia jsem zvolil hodně nešťastně. Safra, myslím si, to nevypadá dobře. Jsme roztažení a my úplně na konci sami. Naštěstí si útočící letadlo vybírá letoun ve středu formace, které zasahuje a zanechává za sebou kouřovou stopu. Sleduju směr, kterým se Zero přiblížilo a hledám další. Najednou slyším varování kolegy střelce Moma: Pozor! Zezhora útočí na to poslední SBD... Bum, bum, bum. Dostali jsme!!! Vidím kolem prolétávat Zero. Je někde vepředu. Rozhlížím se. Neeee! Spouští se další. (i když to byl stejný letoun)Tentokrát mačkám spouště, zasahuji, ale současně po nás plive své posly smrti. :cry:
Výčitka ze záhrobí : Takže, kde jste byli kolegové? Obětovali jste jednoho nebohého střelce i s jeho pilotem a ještě si myslíte, že neplnil své povinnosti!!!
PS: Salut, CSL_Ucho! Perfektní útok! Aspoň posmrtně, by jste mi mohli přiznat půl sestřelu. (zastavený motor) Doporučuju zhlédnout jeho ntrk. Krásně je naši stíhači načapali na švestkách.
PPS: Pokud ta formace bombrů nebude těsnější a nebudou se navzájem krýt, tak budou lehkým cílem zvlášť, jestli poletí živí střelci. Co nepřátelský útok to nějaký zásah. Jinak díky všem, škoda toho závěru. :sm39: Příště půjdu raději za knipl.
Ahoj,
Po půlce života jsem si vzpoměl na svoje létání. Bohužel si pamatuji už jen starý Il-2 1946. Co se tedy teď létá poraďte mi kde bych objevil staré veterány.
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
Než dokončím okruh, kluci už mají odházíno a je jasné, že se moc nedařilo - hlásím Momovi, že jdeme na věc, ať nahodí Otčenáše a Zdrávasy ... prolítáme po pravé straně flotily a jedeme na pana Tanaku v čele. Jak přelítáme nad loděma, tak se flak postupně přestává věnovat odlétajícím SBD a jde po nás. Necítím žádný zásah, ale řízení nějak změkne a začne to táhnout lehce dolů (až na tracku jsem potom viděl, že už nám to kouřilo). Srovnávám to na zprava zedadu na Tanaku a přepínám se do zaměřovače - vidím prd a nadávám, že jsme měli asi trénovat spíš ty SBD-3 a ne 5ky. Dotahuju loď a vidím že jsem to přehnal moc vlevo, snažím se dorovnat, ale už jsme moc blízko. Chvilku přemýšlím, jestli neudělat další kolo, ale pak hážu ... potom jenom vidím ten zatracený stožár a je mi jasné, že je vymalováno ... pravým křídlem zachytáváme a už jede kolečko, šu, šup, šup a žbluňk ... :sm27:
Na letadlovce 20fps a ve flaku nad kpnvojem dobrych 16-20fps. Takze jsem si zalital jak v komiksu. Utok na kazdou stranku 
