Svět Virtuálních Křídel (IL-2 Sturmovik 1946, Cliffs of Dover, Rise of Flight) - Diskuzní fórum: Palba 1938

VGR_j4ck41 napsal:
New York Times

Dvacet let od ukončení Velké války se Evropou opětovně ozývají strašlivé zvuky válečné. Domovy jsou ničeny, lidé po tisících hynou. Zajisté mnohý z našich ctěných čtenářů si již položil otázku: Kdo jest viníkem této situace? Která z evropských mocností zažehla požár válečný? Německo, Francie či snad Velká Británie? Nikoliv, tyto státy si válku nepřály. Viníka jest třeba hledat jinde. V malém státu, jenž je pohrobkem bývalé říše Rakousko-Uherské, v Republice Československé.

Tento stát, jenž sám sebe s oblibou zval Baštou demokracie ve Střední Evropě, hrubě pošlapával práva svých obyvatel jenž neměli toho štěstí, že se mohli přihlásiti k národnosti československé. Zášt tato pak, ve zvýšené míře, dopadala na občany německé národnosti, jež převážně obývají příhraniční oblasti s Německou říší sousedící, které jsou též známy pod souhrným názvem Sudety. Obyvateté tito nesčetněkrát dali najevo nespokojenost s osudem, který na jejich bedra uvalila rozhodnutí státníků po Velké válce. Již v prvních dnech po vyhlášení Republiky Československé, byla tato území násilně okupována vojskem československým a silou bodáků pak pevně udržena. Ve volbách, vznešeně nazývaných demokratických, pak vůle voličů mnohokrát zlovolně přehlížena byla a zvoleným zástupcům německých sluchu dopřáno nebylo.

Bylo-li se tedy diviti, že tito lidé po svobodě volají? Že své zraky přes hranice toužebně upírají? Přes hranice tak blízké a přesto tak vzdálené. Zajisté nikoliv. Pro mnohé tyto nešťastníky pak poslední naději na zlepšení svých životních podmínek představuje jediný muž. Vůdce německého národa, říšský kancléř Adolf Hitler. Tento muž, vědom si těžkých podmínek životních svých krajanů, usilovně pracoval na mírovém řešení. Jeho úsilí bylo pak tohoto roku korunováno úspěchem kdy, na konferecni konané ve starobylém městě Mnichov, státníci veškerých mocností evropských za pravdu mu dali a v zájmu míru celoevropského Republiku Československou k odstoupení Sudet vyzvali.

Československo však na výzvu svých sousedů i spojenců odpovědělo vpravdě nevídaně. Všeobecnou mobilisací! Ano, ctěný čtenáři. Statisíce československých vojínu bylo povoláno do zbraně. A mezi nimi i nedobrovolně mnoho vojínů německé národnosti, násilně včleněných do československých oddílů. Téměř současně s touto mobilisací také začalo československé vojsko provádět četné provokace na hranicích. Situace posléze zašla již tak daleko, že válce zabránit nemožné bylo.

A proč celé tyto záležitosti zde tak zevrubně popisujeme? Neboť president Republiky Československé Dr. Beneš požádal nás o pomoc pro svoji bojující zemi! Volá po nábojích do strojních pušek a děl, palivu pro motory a jiném zboží válečném. Volá po pomoci a s neskutečnou drzostí se odvolává na přátelství mezi našimi národy. A co hůře. Již se ozývají i někteří naši takzvaní kolegové a tyto nesmyslné požadavky podporují. Avšak pánové z Washington Herald Tribune, vy i Dr. Beneš zapomínáte, že stejně tak jako se náš národ, v osobě ctihodného presidenta Wilsona, postavil za právo na sebeurčení národů strádajících pod jhem Rakousko-Uherským, tak nyní se musí taktéž postavit za práva národů trpícím pod útlakem Československým, a v zastoupení osobou našeho presidenta Roosevelta požadavky vlády Československé striktné odmítnout.