Tak som si včera celkom fajn zalietal. Bola to moja prvá špeciálka, takže vlastne krst mám za sebou. Všetko bolo super, až kým sa nemenovaný operátor rozhodol, že už asi toho bolo dosť, padla 22:00 a zrazu som ostal visieť bez spojenia. DSL fungovala OK, ale connectnúť ani za b.ha. A to som sa nedostal ani po overovanie hesla. A najkrajšia bola hláška na hotline, ževraj len do 22:00, potom zanechajte odkaz. A ostali mi už len oči pre plač.:sm39: Ak sa to zopakuje na Kurlande, pôjdem zháňať kalašnikov. :sm45::sm23:Ževraj je lacnejší ako chlieb.
Upravil/a 3BAP_Bugs dne 25-02-2006 18:58
Tak můj včerejší polet.
Je 20.45 a celá posádka už zaujímá své pozice v letadle. Několik Ju-88 stojí na stojánce a připravují se k letu. Poslední kontrola všech systému a jde se na věc. Motor číslo jedna nahozen. Na brzdách zkouším tah, motor zaburácel, všechno je v pořádku, stahuju na volnoběh. Start motoru číslo dvě... Všechno v pořádku. Polohová světla a roluju na start (v tom mi kdosi volá na mobil, doprčic, zrovna pojíždím a jsem první, za mnou už kdosi taky roluje. Co se dá dělat, stáčím letadlo mimo pojížděčku, stahuju otáčky a nechávám letadlo osudu a beru mobil. Kámoš, prý jak dopadl hokej, moje nervy Končím konverzaci a rychle běžím ke kompu, dobrý, nikdo do mě nenarazil)
Srovnání na runwayi. Otvírám naplno chladič, klapky do vzletové polohy, motory na 50% na brzdách a srovnání odchýlení letadla. Uvol%nuju brzdy a přidávám na 110%. Motory burácí a letoun hltá metry dráhy. Červená světla dráhy se blíží, přitahuju a motor se ladně zvedá do vzduchu. Zatáhnout podvozek. Zhasínám polohová světla. Klapky na Combat a točím levou zatáčku. Nabírám rychlost, zvedám klapky a upaluju východním směrem a stoupám. Po 4 minutách letu točím na sever a pořád stoupám.
Když jsem v půli cesty dovídám se, že Momo už dosáhl pobřeží ve výši 4000m. V tu chvíli už mám taky 4000m a stále stoupám. Cibule s LesnímHu letí pohromadě a napadá je nějaký stíhač. Fajlow okamžitě spěchá napomoc. Kdosi to koupil, ale ne tak moc, aby nemohli pokračovat v cestě. Jiříček se někde zmítá v prostoru, vůbec netuším kde letí, ale tipuju, že někde mezi Momem a dvojkou Cibule/LesníHu.
Všude proklaté mraky, na zem je vidět vždycky jen na malý kus a z toho člověk pořádně nemůže poznat, kde je. Letím víceméně podle hodinek. Možná bych to už měl stočit na západ?! Ne, hodinky říkají, že ještě pár minut. "Nějak jsem to asi přepálil, kde je ten zatracenej Le Havre, kde je ten přístav?" Pode mnou jenom mraky a semtam pod nimi vidím políčka a říčky, ale žádný město nebo moře. Výška 5000m, z této výšky je vidět velký kulový. Musím točit doleva na západ, už je čas. Točím levou a dírou v mraku vidím v dálce na jihu Le Havre.
"No jo, šak pode mnou je už jenom zelená louka, to je okraj mapy, tam na jihu začínají políčka. " Menší oprava kurzu a spěchám jihozápadním směrem k Le Havru. Už to zase točím na západ a jde se na věc. Přes ty mraky je fakt vidět prd, doufám, že letím správně. Zapínám stopky a sleduju čas. A jéje, střelba na 12 hodinách, pozemní, panáčkové, zahodit stopky a jdem na věc. Stáčím letoun co nejpřesněj na střelbu a lezu do bombometčíkova zaměřovače. "ty krávo Járo, samý mraky, kde je ten ostrůvek?" Furt nic, samý mraky. "Už!" mraky podemnou se trochu rozestoupili a vidím ostrov už dost blízko pode mnou.
Šteluju všechny hejblátka, dorovnávám trimem směrovky a už to sypu na dráhu. Přiletěl jsem ze severovýchodu, tak jsem přetnul hlavní dráhu tak nějak zajímavě, ani ne kolmo, ani ne podélně. Zaměřil jsem stojánku s tím, že než těch 28+2 pumy vypadnou, tak to spolehlivě dopadne na hangáry. BINGO. Stojánka už září oranžovým světlem a kobereček se rozvíjí, přejíždí hangáry. 3 letadla v háji. Výbuchy neutuchají a víc jak polovina bomb dopadla ještě za hangáry na louky. "Že já blbec jsem to neshodil dřív, mohl jsem poškodit obě pojížděčky a hlavní runway. Co se dá dělat, musím zmizet.
Nasazuju jihozápadní kurz a mírně klesám. Točím na jíh a pak zase na východ a letím co nejrychlej k ústí řeky na pobřeží Normandie.Po levé ruce vidím dva Ju-88, z jednoho teče palivo. Á Cibule a LesníHu, tak už taky dorazili. Vítejte v pekle. Doufám, že za mnou není stíhač. Točím na jih a klesám tak, aby byla rychlost 550km/h. Někde u Caen, hlásí Cibule napadení stíhačem. Už letím pod mrakama a vidím fialovou střelbu, jj je to palba z Junkerse. Spěchám na pomoc, ale než jsem přiletěl, tak byl stíhač tentam. Jsem nad Caen a tipuju vzdálenost a směr do Argentanu. Dejme tomu 150 stupňů a 10-12 minut, jdu na to. V té tmě je vidět velký prd, zvlášť pod mrakama. LesníhoHu ani Cibula nevidím. Valím si to pod základou mraků. Po pravé straně Falais. Cibule v rádiu volá o pomoc, aby ho už Přistávající Jiříček našel a dovedl nad letiště. Musíme být zhruba ve stejných místech. Letím mu vstříc. Svítí jak o Vánocích a pouští vesele palivo Našli jsem se. To po pravé straně nebylo Falais, ale už vesnička západně od Argentanu, nasazujeme východní směr a v tom spatřujeme dva body nad námi.
Cibule zhasíná a mete na přistání. Mám velkou rychlost musím trošku zakroužit než přistanu. Nasazuju na přistání a vtom se zpomalil čas. Nejdřív ohlušující rána a pak nevím co se děje. Vznáším se nad troskami Ju-88 a Hurricana a život mi utíká před očima :sm37: Vznášíme se tady celá posádka a taky anglický pilot McMarty
Další let byl pro čtenáře ještě nudnější. Tentokrát jsem letěl na cíl od jihovýchodu a ostrov se mi odhalil strašně pozdě, tak jsem opakoval nálet. Nerozsvítil se mi zaměřovač, půjdu do toho znova. Střelba zezadu, točím ostrou pravou zatáčku, "plesk", mozek se mi rozstříkl na palubovku, letadlo nekontrolovaně míří do záhuby. Po 2 minutách naráží do vodní hladiny.
Tahle válka se nevyvíjí dobře. Touhle dobou již měla být Anglie na kolenou a Tomíci nám zobat z ruky. Místo toho je všude vidět, že ztrácíme dech. Místo toho, aby naše stroje opanovali denní nebe nad Londýnem, máme teď létat do Anglie v noci, přikrytí tmou jako zloději.
A píseň Bomben die Engeland, co nám tu vyhrávají z amplionů už také nezní tak přesvědčivě, jako dřív. Letiště Saint-Paul, sedím ve svém Emilovi, na rychlo opatřeném takovým divným matným nátěrem ve stilu"co mechanikova plechovka dala" a předletovu přípravou se snažím zahnat myšlenky o zpackané válce. Mám dnes krýt naše bombardéry, těžkopádné He 111 při jejich návratu z mise. Asi to bude velká akce, na letišti v Argentanu se mezi tím chystá skupina Ju 88.Je noc a nad normandskou krajinou se povalují husté a těžké mraky. Naposledy se dívám do mapy a plánuji si trasu, domlouvám poslední podrobnosti s velitelem bombardovací formace. Konečně se neohrabané bombardéry zvedají ze země. Vůbec jim nezávidím.Obě bombardovací skupiny mají krýt pouze dva stíhači. Zapaluji si cigaretu a dluze si ji vychutnávám...uklidňuje mne to. Hážu nedopalek kousek od cisterny s benzínem, čímž poněkud provokuji pozemní personál a startuji. Ihned po startu začíná mým Emilem třást turbulence a tak stoupám co to dá, abych se této nepříjemnosti zbavil.Světla letiště se pomalu vzdalují a obklopuje mne tma. Tu vystřídá bílošedé mléko, když můj Emil píchá mraky a konečně se nad mojí hlavou rozprostírá hvězdná obloha. Koukám pod sebe a vidím v oblačnosti trhliny....není tak souvislá, jak vypadala na první pohled. Nad pobřežím obracímsvůj stroj na východ a mířím do sektoru, kde mám podle instrukcí počkat na přilétající bombardéry. V dálce na obzoru tancují korálky flaků, neklamné znamení že bombardéry teď bez pomoci prožívají těžké chvíle. Obdivuji ty chlapíky, ve chvíli, kdy kolem nich explodují projektily flaku a dorážejí na ně rozlícení stíhači RAF, se klidně prohrabují ve svých tabulkách, popíjejí kafe a vrtají ve svých zaměřovačích, jako sváteční kutil v neděli odpoledne....chtěl bych mít jejich nervy.Konečně se kdesi pode mnou vracejí první stroje zpět.
Mnohé z nich vypadají dosti zuboženě....je na nich vidět jakým peklem si prošly. Některé za sebou táhnou pruhy dýmu od unikajícího paliva, či z poškozených motorů a jsou vidět na dlouhou vzdálenost. Shovávají se v mracích, nebo pod nimi.Náhle se za jedním z bombardérů rozeběhly prudy červených střel, neklamná známka přítomnosti nepřátelského stíhače. V okamžiku se řítím bombardéru na pomoc. Rozeznávám siluetu útočníka. Hurricane mne však spatří, na okamžik se mihne před mým strojem, v příliž velké vzdálenosti na to, aby mělo vůbec smysl pálit a mizí v mracích. Přecházím do stoupání a stále sleduji svůj bombardér. Doprovázím ho daleko do vnitrozemí, kde ho v bezpečí opouštím. Vetřelec se už znovu zaútočit neodvážil. Vracím se do svého sektoru a čekám na další stroje.Sleduji další bombardér táhnoucí za sebou kouř a opět vidím červené trasírky. V témže okamžiku slyším volání nešťastného pilota o pomoc a vrhám se znovu mezi mraky. Opět se mi daří Tomíka odehnat, ovšem bez toho, abych po něm vystřelil. Bombardér ještě chvíli sleduji a když jsem si jist, že mu již žádné nebezpečí nehrozí, popřeji mu šťastný návrat a odpoutávám se.Zásoba paliva se tenčí a je čas pomýšlet na vlastní návrat.rozhoduji se pro přistání v Caen, ale při přistání jsem napaden Hurrikem, z letu se stává slide show a já jsem následně sestřelen.
Rozezlen drzostí toho Hurrika sedám znovu do letadlaa řítím se na maximální výkon znovu nad Caen. Po chvíli ho nacházím a útočím na něj. Když jsem zjistil, že tam mezi tím přilétli další dva, bylo již pozdě.
Rozladěn svým hloupým počínáním majícím za následek dvě má zbytečná sestřelení startuji na poslední let. Je nejvyšší čas zaujmout postavení ve svěřeném sektoru. Obrázek se opakuje. Pode mnou se domů vracejí naše bombardéry, většinou s různým stupněm poškození. Náhle vidím ve své výšce dva poměrně rychle se blížící kontakty. Nejprve je považuji za dvojici nepřátelských stíhačů a připravuji se na boj. Na stíhače je to ale příliž velké. Již proti obzoru rozeznávám dvě motorové gondoly v křídlech...
Ju 88 kolem mne majestátně a nezúčastněně proplují a já sleduji jejich štíhlé a elegantní trupy rýsující se proti obloze a mávám jim křídly svého Messerschmitu na cestu. Za několik okamžiků už oba stroje mizí ve tmě tak rychle jak se objevily. Nikým neobtěžováni po splnění svého úkolu spěchají domů. Ze snění mne probralo hlášení pozemní kontroly, že jsou již všechny bombardéry v bezpečí. Je čas se vrátit domů. Před startem jsem se dozvěděl, že na letišti v Caen probíhají nějaké práce a dráha je mimo provoz. Koukám krátce do mapy a určuji přibližný kurs k Saint Paul. Stáčím letadlo do vybraného směru a vracím se domů. Po chvíli letu se rozhoduji zklest pod mraky a rozhlédnout se. Znovu prolétám šedobílou clonou a když se z ní vynořím, vítá mne přistávací dráha našeho letiště. Ještě jeden okruh, abych se přesvědčil, že je vše v pořádku a pak již dosedám.
Tahle pekelná noc končí....jak dlouho ještě potrvá tato válka je někde ve hvězdách nad šedými mraky....:jamamoto:
Můl pokus o stylizaci poletu... tak prosím o shovívavost
Vyšplhám se do mašiny a kontroluji přístroje, vše naprosto v pořádku. Uklidňuje mne starý znýmý pach mého Hurriho, vedle mne stojí Ikar a gestikulujeme na sebe a já si pokládám otazku, zda budeme mít dnes opět štěstí a uvidíme opět nám duvěrně známé letiště. Dostáváme pokyn ke startu, mašina obživla a poslušně se rozběhla do noci - letíme vstříc osudu.
Nabírame s Ikarem kurz nad nepřátelské území, jsem nervozní neboť viditelnost je celkem mizerná a já mám problémy se udržet svého vedoucího. Nalepuji se ještě více k vedoucí mašině a stoupáme.
Ve sluchátkách slyším Ikara, hlasí čáru nepřátelského pobřeží a my stáčíme k místu kde tušíme neprátelské letiště. Oči stále ještě nepřivykly tmě a marně pátrají po nepřátelských bombardérech...
Od Ikara přichází pokyn ke změně kurzu a nakláním mašinu .... jsou tam! Dva kontakty na jedenáctě hodině mírně pod. Přenastavuji vrtuli a plyn posunuji na maximální přípusť. Jdeme nad ně a rozpoznáváme německé bombardéry. Ikar vydává povel k útoku ... bere si prvního a já zkusím své štestí na druhém. Potlačuji a snažím se bombardér usadit v zaměřovači .. mačkám spoušt, krátká dávka a bombardéru se láme křídlo.
Obracím mašinu a hledám svého vedoucího. V mracích vidím první bombardér s vlečkou paliva a Ikar hlasí že provádí druhý průlet. Vidím stopovky střelce a dostávam hlášení vedoucího, že má poškozený reduktor vrtule. Jdu k němu abych mu pomohl ... opět zapraskání ve sluchatkách a Ikar upozorňuje, že tu máme nezvaného hosta. Nade mnou se mihl stín a rozpoznávám siluetu nepřátelského stihače .. není moc času a tak usazuji siluetu v zaměčovači a střílím .. pozoruji zásahy na letadle a nepřatelská stíhačka mizí se stužkou chladící směsi v mracích.
Jsem sám a rozhoduji se pro návrat na základnu ... pomalu nabírám výšku a rozhlížím se po dalších kontaktech. Pak jsem ho uviděl, byl tam a já ho nemohl ignorovat. Měl stejnou výšku, přidávám plyn a Hurri se odhodlaně rozbíhá, kolem kabiny mi létají stopovky střelce .. slyším a citím zásahy. Mašina je zraňená a já chci tomu kdo mi to udělal oplatit stejnou mincí. Střílím na siluetu bombardéru až zbraně umlkají, jsem bez munice .. bombarďák je zle poškozen a já koneckonců také. Mizím v mraku a modlím se, aby mašina vydržela. Motor se přidírá a já upravuji naběh vrtule, možná mu odlehčím a on se mi odmění....
Jiz uplynula notná chvíle od mého možná osudového setkání ... motor stále pracuje a začínám věřit, že se opět sejdu s Eve v hájku za letištěm. Pokládám Hurriho na bok a snažím se určit polohu. Dle mých propočtů jsem měl již být blízko Caen, ale pode mnou ubýhá stále jednotvárná venkovská scenerie. Promlouvám ke svému stroji a prosím ho ať mi zachová přízeň. Přede mnou uvidím dírou v mracích příbojem zmítané pobřeží a začínám věřit v osud.... V dálce pozoruji perličky odvíjející se od země a je mi jasné, že George u protiledlavců na letišti má pro dnešní večer o práci postaráno. Skopčáci nás nenechají! Jak dlouho budeme muset podnikat tyhle noční jízdy než dojdeme klidu.
Již vidím osvětlenou runvej... připravuji se na přistání a úpěnlivě doufám. že podvozek je v pořádku. Stahuji plyn .. vysunuji klapky a s očekáváním vyndavám podvozek ... tsssss... kontrolky se přede mnou vesele rozzářily a můj težce zkoušení stroj se s pomyslným oddechnutím dotkl dráhy.
Vylézám z kokpitu a sotva se držím na nohách, ale čeká mne ještě jedna povinnost, musím zjistit kdo se dnes nevrátil a my budeme opět provádět ten nenáviděný rituál s dělením věcí po kamarádovi. Z myšlenek mne vytrhlo zavolání známého hlasu a již vydím siluetu a já vím komu patří ... je to Ikar můj vedoucí a kamarád .....
Upravil/a 310_McMarty dne 25-02-2006 20:00
1. vzlet Ju88: pod vedením LesníhoHU až nad letiště. Po cestě přepadení stíhačí a odražení útoku s pomocí jednoho Bf 109.
Útok střemhlav ze 4200m
Cíl zasažen: několik rozbitých nákladních
Celkem nárokovaných sestřelených letadel: 4 (z toho myslím jedno na ploše). Docela by mne zajímalo, kdo zručnost mých AI střelců odnesl.
Přistání na domovském letišti. Stupeň poškození: mírné
2. vzlet:
Samostatná navigace, bez kontaktu se stihači.
Útok střemhlav z 5200m
Cíl nezasažen
Návrat samostaně směr domovské letiště. Letiště nenalezeno. Kvůli nedostatku času nouzové přistání na břicho v poli. Poškození střední, osádka nezraněna.
"Máte právo říkat cokoli. ... Právo být na veřejnosti za hlupáka je u nás garantováno ústavou. Ale právo něco vyslovit nedělá z toho výroku pravdu. Pravda se prokazuje nebo vyvrací porovnáním s fakty. Kdo tenhle princip nerespektuje, s tím je těžká řeč. Všichni smíme takovou diskusi odmítnout. To není zbabělost ani povýšenost, to je jen rozumné hospodaření se silami a časem."
Hlasenie z nocneho naletu na Britaniu:
Ciel naletu: Britske letiska
.....Usadil som sa v kabine Junkersa a vykonal predletovu pripravu. Tentoraz som bol o cosi dokladnejsi hlavne pri kontrole navigacneho vybavenia - meteorologovia hlasili tazku oblacnost).
.....Start prebehol bez problemov a po okruhu nad letiskom zom nabral kurz na vychod. Po kratkom lete som to otocil na sever. Rosnicky neklamali a po nastupani nad mraky zacala skutocna robota s navigaciou. Nastastie niekoko trhlin v mrakoch mi umoznilo overit polohu a trochu mi ulahcilo let. Prave na hranici pobrezia bola doslova prozretelnostou zoslana medzera - po vizualnej identifikacii pristavu Le Havre som nabral kurz na ciel. Tam uz to bolo o cosi jednoduchsie, pomohli mi aj zablesky striel a protilietadlovej palby.
.....Po hrubom nastaveni naletoveho kurzu zacal bombometcik vyhladavat ciel. Zial oblaky znemoznovali presnejsiu korekciu letu, pomahali mi trochu len poloha balonovej baraze. Po chvili sme nasli letisko prilis vpravo a blizko nato, aby sme mohli urobit opravu. Druhy pokus bol lepsi, ale nie dost. Urobil som co mozno najpresnejsiu korekciu odletoveho kurzu, aby som po otoceni o 180 stupnov smeroval na ciel. Po chvili som to otocil a zacal nalet. Bobometcik hladal ciel v hladaciku. Nastastie po chvili mu z hmly vykukol stred drahy. Nic moc, al aspon sme dufali, ze pas bomb za drahou nieco zasiahne. Na poslednu chvilu sa v trhline objavila stojanka. Podla pokynov som prestavil trimom kormidla kurz - vyslo to tak akurat.
.....Po odhode bomb som okamzite nabral kurz domov. Zadny strelec hlasil vybuchy na cieli a dokonca ani hlaseny flak nas neobtazoval. Zial vratili sme sa oklukou a unava spolu s mizernym osvetlenim sposobila, ze som pri pristati poskodil motory.
.....Velitel zuril, lebo predpisane na tuto noc boli 2 nalety a uz nebol k dispozicii ziaden letuschopny Junkers, takze mi nezostalo nic ine, nez vziat staru dobru "Lopatu". Let aj tentokrat prebehol tak ako predtym a na ciel nas naviedli protilietadlovci a baraz. Bombardovali sme na prvy raz z kurzu. Znovu sme nastavovali zameriavac odhadom podla kuska drahy, ale stastie nas neopustilo ani tentokrat a na poslednu chvilu sme skorigovali zamierenie na druhu stojanku.
.....Zvysok vsak uz mal daleko iny priebeh. Po nadskoceni lietadla odlahceneho o naklad Jurgen nezahlasil "bomby dole, ideme domov", ale prudko odtrhol hlavu od okularu a zreval "kristoverany padajme, flak!!!"
.....Rozputalo sa peklo - leteli sme ohnivym morom a crepiny udierali do stroja. Potlacil som a mizol prec, zial nadrze boli prerazene a my sme znacili nasu cestu zavojom benzinu. Ked uz sme si mysleli, ze se z toho vonku v trhline pod nami sa objavila flakova lod a spolu s vejarom striel od nej okolo nas presvistali stopovky gulometov. Zacal som obranne manevrovanie rutiac sa do mrakov, ostrelovany z mora aj vo vzduchu. Stihac sa nemohol dobre zastrielat, bohuzial jedna davka zasiahla Hansa v hornom strelisti a zabila ho.
.....Zmizol som v mrakoch, avsak stihac (ten isty ci druhy) ma zrejme vystopoval podla unikajuceho benzinu. Manevroval som zo strany na stranu, hore dole, kopuc do kormidla, aby som mu stazil mierenie. Na lietadlo tu a tam dopadli strely, avsak super sa nemohol zastrielat na kriticke miesta. Po nekonecne dlhej chvili vsetko prestalo - snad sa mu minula municia, alebo to vzdal.
.....Stracajuc palivo a olej som sa vynoril nad Le Havrom a nasadil kurz na nudzove pristatie na letecku zakladnu pobliz. Betonova draha sa vynorila z tmy v okamihu, ked hvizdot svedcil o tom, ze motory melu z posledneho. Skusil som pristat z kurzu, ale ovladanie motorov bolo zaseknute v polohe na maximum a tak som musel dufat, ze budem mat dost energie na obrat, ale na pristatie som bol prirychly. Preletel som drahu a zacal opatrne tocit. V poslednej tretine zakruty vysadil vonkajsi motor. Dotocil som na drahu, vysunul klapky a na poslednu chvilu podvozok. Po dosadnuti som okamzite vypol zapalovanie, nech nas Smrtak nevezme, ked si nas nevzal vo vzduchu. Nebolo to moc potrebne - beziaci motor sa zadrel skor, nez stihol normalne zastavit. Od brany sv. Petra nas delila necela minuta.
P.S. Rad by som vediet, kto boli ti srdnati jazdci na Mk. IIb, imatrikulacia (boli podla zaznamu dvaja) obaja RS-Z, ktori to ku koncu prazili do raneneho Heinkela este aj v mrakoch a preco sa nakoniec odputali.Upravil/a Mungo dne 25-02-2006 21:08
Rekonstrukce naletu Ju88 'HU-UU' v akci 'Night Reapers' podle vypraveni pametniku a zachovaneho filmoveho materialu:
Start z letiste Argentan probehl v klidu, ale zbytek sestavy se opozdil kvuli technickym problemum (pry nejaka chyba v ovladani smerovky). Tim ztracime pomerne dost casu, takze uz pri stoupani skrz mraky je nase skupinka napadena a Falkonuv stroj hned v uvodu boje sestrelen. Pozdeji se nam podari dva Hurricany zahnat (RY-I to koupil od meho strelce a RY-A od Cibulova) a s mirne deravymi stroji pokracujeme nad Britanii. Muj stroj prisel o ovladani smerovky a o pulku vyskovky, unik paliva z nadrzi nastesti brzo prestava.
Napojujeme se na paprsek radiomajaku, ktery nas dovede primo nad cil. Nase jedina starost je pak nepreletet ho. S pulkou smerovky stroj nestoupa ani s trimem na doraz - musim stale tahat za paku jako blbec. A krasa radionavigace nad souvislou vrstvou mraku je zkalena necim dotazem, kde prave jsme. Jak to mam sakra vedet?
Poskozene letadlo stoupa pomaleji, takze planovany prilet nad cil v peti kilometrech se meni na neco malo pres 4000metru. Dnes je husta oblacnost, nebudeme se proto spolehat na plosne bombardovani, ale najdeme si nejakou skulinku v mracich pro stremhlavy utok. Strach, ze bychom bez povsimnuti preleteli cil bere za sve, kdyz se vepredu objevuji trasirky strelby, siluety balonove baraze a skulinkou v mracich i pobrezi ostrova. Vyhled dolu zase zakryje mrak, ale nad severni casti ostrova je celkem jasno, takze otacime stroje na zada a utocime. Puvodne planovany odhoz v trech a pul kilometru vysky musime kvuli mensi pocatecni vysce snizit na tri, takze po odhozu behem vyrovnavani proletavam mezi balony.
Ted uz by to melo byt snadne, rychlym klesavym letem na jih. Ale nebude. Nejdriv se objevuje jeden nepratelsky stihac (RY-F) a neda pokoj, dakud mu strelec neposkodi motor, potom druhy stihac (RS-Z), na ktereho si posviti svetlomety nad Caen tak dobre, ze radeji honicku vzda, a nakonec treti stihac (NN-S), ktery nastesti zaparkuje za nasi zadi tak, ze je pro strelce jenom pochoutka. Kazdopadne na kazdy z techto trech stretu nam zustane pamatka ve forme der v patahu a nadrzich a oba motory uz take tahnou nezvyklou kourovou stopu.
Zbytek cesty domu je prolozen uvahami, jestli bude pulka vyskovky u tak poskozeneho stroje stacit na podrovnani pri pristani. U letiste chvile na rozhodnuti: svetlomety sviti, obrana strili, ocividne je tu cizi stihac, takze - rychle pristat, nebo preletet na jine letiste? Jsem uz narovnany v ose drahy, takze volim prvni moznost a radiem zadam startujici Junkersy o nouzove uvolneni drahy. Reaguji rychle a rozprchnou se siroko daleko do poli, coz je dobre, protoze bez smerovky neovladatelny stroj se mi po pristani stoci a skonci az nekde na pojezdovce. No, s timhle pristanim se chlubit nebudem, ale hlavne, ze jsme bezpecne doma.
Secteno a podtrzeno: na zemi jsem neznicil nic, uspechem jsou pouze tri nepratelsti stihaci sestreleni a jeden poskozeny. Druhy let byl proti tomuhle uplna nuda - priletet, odbombardovat a bez problemu se vratit.
Dodatek: vidim Cibule ctyri stihace, to jsme spolu asi zrusili pulku RAF
1.let
Startuju s Ju-88kou a osamoceně valím přímo na sever a stoupám. je krásná, oblačná noc , prolítnout vrstvou oblačnosti není až takový problém, 88ka má krásny umělý horizont, no a potom nahoře to byla už lahoda pro oči. Záře od měsíce, a na druhé straně od dávno zapadlého slunce. A všude kam se jinam člověk podíval hvězdičky. Plno hvězdiček..... tak tohle bude parádička tento let říkám si. Stíhači mě v žádném případě nemůžou najít v takové tmě, díry v mracích sou, takže cílový ostrov bych měl taky bez problému najít.....
....hmm bez problému, jak na tohle jsem mohl dojít fakt netuším
nad Le Havre to ještě celkem šlo, tam točím na přesných 270 a usazuju se u zaměřovače a čekám až se ukáže ostrov.
Oni sice z velitelství hlásili, že od Východu není ostrov viditelný a je plně zakryt oblačností, ale to nebude tak horké jak si myslí....letím dál a čekám teda v které z těch děr co se objevují se ukáže ostrov, no pořád nic, a už letím pěkně dlouho, tak a je to taydy, začínám se potit, vůbec netuším kde jsem, na nějakou navigaci pomocí hodinek jsem se samozřejmě totálně vykašlal. nervózně se přepínám mezi zaměřovačem a pilotem, a očima probodávám oblohu co to jde, abych zahlédl vůbec něco. Ha štěstí mě neopouští, na 11 hod. vidím kontakt !...jaké je moje uspokojení že se jedná o stíhače, který na mě během pár vteřin útočí. V tom už zahlédnu i ostrov, je více na jih, sakryš jsem pěkně nakřivo, no nic chci si vychutnat horizontální bombardování a tak letím dál že si poodletím a otočím k přesnějšímu náletu, Mezitím na mě ovšem útočí ten stíhač, letím stále rovně vůbec se nevzrušuju, říkám si mě musí vidět dost málo a navíc mám střelce přeci, schválně s tím nemanévruju, aby měli větší šanci zasáhnout nepřátelského stíhače. takže pohoda, kafíčko, nohy na beranech a otráveně čekám až ho sundají
no co čert nechtěl on ten anglán jeden drzý se docela strefuje !!! a strefuje se kavlitně!! .bum prásk, rána jako z děla a hluk od vrtulí se sníží na polovic, aha a jeden motor je v čudu, kouknu do prava a tam ....tam díra, a tma a jen pár nosných žeber motorového lože tam čouhá, tam kde před chvíli ještě seděl motor ...
vypínám level stabilizator a přebírám řízení a točím na jih, s tímhle už jaksik bombardovat nemůžu, jenže ten stíhač je děsně otravný a v zápětí mi odstřeluje pravé křídlo, v děsné vývrtce padám k zemi a vyskakuju abych aspoň hoolý žívot zachránil. Z dálky na padáku už jen pozoruji peklo nad britským ostrovem, flaky a světlomety a mezitím další naše Ju88ky a okolo sestřeluchtivé hurriky, nádherná podívaná :sm40:
2.let
Už odmítám zaměřovat vodorovně a tak se odhodlávám pro střemhlavý útok, jenže přilétám v době, dky se to nad ostrovem jen hemží hurriky a tak neletím kolom nad ostrov ale padám v nějakých 60° , ten flak je ale hodně nepříjemný, už sem děravý jak sedník, teče mi co se dá a nějký střelec to taky už koupil, a tak jen zbrkle vyhazuji bomby v hodně šikmém pádu a ještě s náklonem, takže bomby padaly všude na ostrov jen na cíle nee, táák a rychle pryč..
až k pobřeží mě následuje jeden nejmenovaný Chroust a snaží se na mě plivat, naštěstí má dneska mušku jak já že všechno minul, a tak nakonec bezpečně přistávám na základně 111tek, kde je hodně čilý provoz, musel jsem si dát dva okruhy, než se na mě dostala řada ..
Mungo napsal: P.S. Rad by som vediet, kto boli ti srdnati jazdci na Mk. IIb, imatrikulacia (boli podla zaznamu dvaja) obaja RS-Z, ktori to ku koncu prazili do raneneho Heinkela este aj v mrakoch a preco sa nakoniec odputali.
Jestli jsme byli dva to nevim, ale RS-Z jsem byl já. Odpoutal jsem se, protože mi došly broky. Doufám, že se tě to nedotklo?
Mna sa to nedotklo, ale Hansovi v hornom strelisku sa to cele nejako nepacilo :sm27:
Mne sa len na zazname zdalo, ze jeden Hurik moc brejkol nato, aby ma znovu nasiel, ale zda sa, ze nie. Jak si ma v tych mrakoch videl?
Co ma vcelku potesilo je, ze ak za sebou nemas lietajucu artileriu, je mozne vcelku efektivne odolavat. Dobry boj.
To že jsem tě neztratil bylo napůl štěstí a z části proto, že při průletu mrakem jsem sledoval stopu paliva. Měl jsem za sebou před tím dva kontakty, takže munice poskromnu.
Hannse je mi upřímě líto. Byl to nepřítel, ale určitě rovný chlap. Kdybychom létali oba na stejné straně, byl by to jistě bezva kámoš.
Snad se někdy sejdem, abychom se na jeho památku napili:sm36:
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
)
Končím konverzaci a rychle běžím ke kompu, dobrý, nikdo do mě nenarazil) 
a strefuje se kavlitně!! .bum prásk, rána jako z děla a hluk od vrtulí se sníží na polovic, aha a jeden motor je v čudu, kouknu do prava a tam ....tam díra, a tma a jen pár nosných žeber motorového lože tam čouhá, tam kde před chvíli ještě seděl motor ... 
