V jakejch jednotkách je kurňa ten výškoměr ,díky té mlze se nám dost blbě posuzovala výška,no nakonec to byly feety když jsme se dostali k hranici 7km.
Palivoměr to nemá a tak jsme si říkali ,kdypak nám to palivo asi dojde.
Cesta k cílinad B25 v pohodě jen nás trošku vystresovali Seafiry když ani nedali vědět že už jsou na dohled bomberům.
Nad cílem ani noha,takže návrat ,po chvilce vidím dva body ve formaci jak se ženou k B25 asi ze 4té ,tak se tam spustím a letím za nima dokud sem neuviděl bílej pruh na ocase a vidle ve znaku,což mě utvrdilo že je to MC ,tak sem ho ošil a ono nic,tak jsem ho ošil ještě 2x po té co se snažil udělat jakési manévre ale už to nebylo Hiltošovy moc platné,Noram renders Hiltos controls a ital v padá k zemi.
Přidávám se zpět k B25 tam útočí druhá skupina italů ,ale ffboys je zahnali,a jeden německý pilot co vyměnil BF za MC205 na test,zjistil že ne vším se dá uletět dajvem
Letíme na jih a po otočte na kurz 90 a asi 4 sektory od letiště BC9 na mě bliklo hladové oko ,hmm tak bude na knap.
Super akce chvilku jsem si říkal že si ani nevystřelím a ono jo.
Upravil/a Noram dne 06-08-2006 11:56
Dobrodružný let žluté čtyřines za rozbřesku jsme dostali za úkol bombardovat rafinérii v Kuala Lumpuru.Byl jsem nějak nervózní.....Jako bych měl jakousi zlou předtuchu.....Ale při pohledu na mapu a zjištění,že máme mít předvoj a bude nás cestou doprovázet silná stíhací ochrana,jsem se trochu uklidnil,i když divného šimrání v žaludku jsem se stále nemohl zbavit."Bude to snadné"Opakoval jsem si.Byl jsem přiřazen k žlutému roji a startovali jsme jako druzí.Červený roj,který startoval první,naroloval na ranvej a zazněl povel ke startu.Za ohlušujícího řevu motorů se červený roj vznesl a mizel kdesi na horizontu.Přišel povel k rozsvícení našich pozičních světel a nahození motorů.Zapínám světla a začínám startovat jedničku,hned v zápětí začínám startovat motor číslo dvě......Po několika protočeních naprázdno a zakašláních,motory konečně naskočí.....Je mi přiřazeno číslo tři.Dostáváme příkaz k rolování na ranvej a já tedy pomalu přidávám plyn.....Motory zaburácí....A nic....Rychlým pohledem projedu všechny ovládací prvky zjistím,že jsem si nervozitou rozhodil nastavení vrtulí...."Co to dneska se mnou je???"Říkám si v duchu.Než jsem stačil vrtule zase srovnat,žlutá čtyři byla přede mnou.Nesmíme přeci zmeškat letový plán,proto není moc času na opozdilce.Je mi přiřazeno číslo čtyři.Zazní povel ke startu a my postupně zrychlujeme,až se naše letony po mírném zhoupnutí vznesou k obloze.Ve vzduchu se začínáme rovnat do formace,ale dnešek je opravdu zvláštní.....Stále se nějak nemůžeme srovnat......Podívám se proto raději směrem na východ,abych se uklidnil překrásným východem slunce.Ztichlá krajina pod letounem vypadá nádherně a působí velmi přátelským dojmem,nebýt stálých oprav kurzu,nic by mi už ke štěstí nechybělo.Konečně se začínáme trošičku srovnávat a hluk motorů mne opět začíná navozovat příjemnou atmosféru.Dostáváme se k místu setkání se stíhači. Jsou tu včas.Je to opravdu povzbuzující pocit a to teď opravdu hrozně moc potřebuji.Dokonce se začínám i trošičku usmívat.Pohoda však netrvá dlouho.....Do sluchátek nám zazní vzrušené hlasy,které oznamují srážku žluté tři a pět............Pětka se řítí nekotrovatelně dolů a slyšíme jejich oznámení,že opouští letoun.V duchu s nimi soucítím přeji jim hodně štěstí,budou ho potřebovat.Oblétávám trojku a zjišťuji,že má pryč pravé směrové kormidlo.Začínají se oběvovat první obláčky flaku a my se začínáme přibližovat k rafinérii....Náš roj je stále v šoku.....V tom přichází hlášení,že trojka má problémy s řízením a odpoutává se z formace.Jsme nad cílem a začínáme bombardovat společně s červeným rojem.....Červený roj hlásí pár zásahů,ale našemu roji se dnes opravdu nedaří.Z rozrušení jsme zřejmě bomby pustili dříve.Ve sluchátkách se ozve hlášení o zásahu do palivové nádrže.Vymotáme se z flaku a já si uvědomuji,že má předtucha byla správná.Přišli jsme srážkou o jeden letoun.V tom okamžiku nabíráme kurz domů a já se podivuji mému stálému šimrání v žaludku......CHvíli panuje naprosté rádiové ticho,když v tom to přijde.......Zrovna začínám dotahovat formaci po zatáčce a ucítím mírné škubání letonemBubnování mne ujistí,že jsme pod palbou......Mírně potlačím a palubní střelci začínají oplácet stejným metrem.Letoun začíná mírně ujíždět na pravou stranu.Vrchní střelec hlásí setřel a já mám plné ruce a nohy práce s korekcí kurzu....Zdá se mi,že směrovky nefungují,ale není čas moc přemýšlet.Zuby nehty se jakž takž držím formace a od střelců slyším radostný křik."Naši malí bráškové jsou tu."Nepřátelští stíhači mizí kdesi v dáli a náš roj pokračuje dál.Najednou se ozve ve sluchátkách:Ťady žlutá dvě.Nerad ti to říkám čtyřko,ale nemáte ani jednu směrovku a je hodně poškozená výškovka....."V tom si uvědomuji,že motory mají jiný zvuk a roj se mi začíná vzdalovat...."A je to tady,to je ta má předtucha....."Zhluboka se nadechnu a žádám jedničku,aby trošku zpomalila.Dostávám kladnou odpověď a já se s vypětím všech sil snažím udržet.Letounu z červeného roje se mezitím zacelila nádrž a všichni se začínají starat o mne a trojku.Všichni jsou strašně úžasní a zčínají nás povzbuzovat.Dokonce dostávám osobní doprovod a začínám si nejmíň připadat,jak Air force one.Cesta domů se strašně vleče a ozývají se hlášení o kontaktech.V duchu se modlím,protože další zásahy,bych určítě nepřežil.Velmi mne uklidňuje i blízkost stíhačky.Pilot Seafiru vypadá hodně odhodlaně.Pak se dozvídáme,že p 40 mají problémy s palivem,protože nás kryli delší dobu,než měli původně v plánu.....Jsem jim za to nesmírně vděčný.A přeji jim šťastný návrat....Konečně se dostáváme na dohled nešeho letiště a já dostávám spolu s trojkou přednostní právo přistání.Mám sedat první a trojka druhá......Odpoutávám se z formace a klesám....Začínám zpomalovat a cítím,že B 25 začíná být hodně nestabilní......"Ne tohle nepůjde."Uvidím řeku a nahlásím nouzové přistání mimo letiště.Přidám plyn a stroj trochu srovnám.Jsem nízko a docela rovně.....Vysouvám klapky.V tu chvíly se rozhoduji,že zachráním stroj.Vysunu podvozek a v duchu si říkám:"Tohle musí vyjít."Interkomem oznámím posádce:"kluci držte se tohle bude hodně tvrdý"Přední střelec odpoví:"Jdeme stranou,JDEME STRANOU!!!!!!!!"V tom se kola dotknou země a letoun poskočí.....Znova se propadne a ozve se zlověstný praskot.....Bombardér se převrhne na pravou stranu a s dalším praskotem se láme křídlo,pak trup ztočí a převrhne se na levou stranu.....Utrhne se i levé křídlo.....Trup se pak nekonečné vteřiny nekotrovatelně točí,až se zastavuje těsně u řeky......Chvilku je ticho a já si všimnu přeletu našeho malého brášky.....V ten moment ani nejde vyslovit,jakou vděčnost k němu cítím....."Nebyl jsem v tom sám."To zjištění mne naplňuje newvýslovným pocitem."Jste všichni v pořádku???"Všichna stanoviště se začínají ohlašovat,až na zadního střelce........Začínám mít strach......A najednou to ve sluchátkách zapraská:"Tady zadní střelec,ty vole tohle mi už nikdy nedělej,nebo s tebou už nikdy nepudu na kachny!!!!!!!!!"Začínáme se všichni strašně smát.Pak slzšíme,jak dramaticky přistává žlutá tři a žlutá dvě....Všem nám padá obrovský kámen ze srdce,po zjištění,že všichni přežili....Teda snad....V té chvilce si všichni vzpomeneme na pětku a doufáme............Velitel žluté čtyři AH_Eagle.
Tak jsem se včera ráno probral a sotva vylezu z kanafasu, ve stavu, kdy ještě nevím kde jsem, co jsem a co tam dělám, žene se ke mně můj pucflek, že jako mám jít za Hauptmannem, protože má pro mne nějaký speciální úkol, či co. Po slepu si zapaluji cigaretu a na spodky navlékám zmačaknou uniformu, která mi po včerejším flámu sloužila jako polštář. Při tom ze sebe vypouštím těžko publikovatelné nadávky, v hlavě mám celé stádo trpaslíků a pořádný kafe, trhač chlopní, je mi pro dnešní ráno odepřeno. Ani nevím, jak jsem se v tomto stavu dostal před velitele. Chvíli se na mne až soucitně dívá, pak mi do hrnku nalévá nějakou břečku na hony vzdálenou té výborné kávě, kterou jsem před několika dny zrekvíroval v blízké kavárně. Usrknu jeden doušek a pak zbytek toho výtvoru chrstnu znechuceně přes rameno ven z velitelské maringotky. Pokusím se srazit kranfleky a virobit celkem povedenou parodii na vojenský pozdrav a koktám ze sebe hlášení:“Herr Haupmann, přišel jsem na váš rozkaz...“ „Chrchly chrchly...“ dodávají mé ještě nerozběhlé plíce...
Velitel má pro mne naštěstí pochopení. Jednak sám nevypadá o moc lépe, jednak ví, že nejdéle za hodinku budu zase v cajku....nebo to tak alespoň bude vypadat. „Dnes pro Vás mám speciální úkol“, povídá....“čekáme velký nálet nepřítele za naše linie“....a jak sám víte, máme málo letadel. Proto si vemete auto a přesunete se k Italum. Ti vám dají k dispozici stroj a vy je jako styčný důstojník povedete na hlídkový let. Dostanete pod kontrolu dva italské roje a jeden roj stodevítek“...Po téhle zprávě jsem musel asi nootně zblednout (pokud to vůbec ještě šlo), protože mne začal až otcovským hlasem chlácholit. „Na seznámení se strojem budete mít celý den, jen ty Italy musíte krotit, cítí, že válka pro ně brzo skončí, tak už se vidí víc doma, než na bojišti“....v hlavě mi vytanulo to, co jsem u Italů zažil v Africe....tehdy jsem si říkal že to už horší být nemůže...evidentně jsem se mýlil. Pak Hautman ukázal na stolek. Válelo se tam pár umolousaných papírů.“Támhle máte mapu a instrukce, vemte si je, to je vše, hodně štěstí. Celou noc jsem tuto akci připravoval, teď si jdu lehnout“. Podle rumových výparů jsem usoudil, že příprava byla hodně náročná..... „Rozkaz!“ ,vyhrkl jsem celý spitomělý, neboť jsem pochopil, že nějaká další debata nemá cenu.“Aptretten!“ Pokusil se můj velitel o prušácky řízný tón...
Cestou z velitelství jsem si prohlížel ony dokumenty...rozuměl jsem z nich téměř kulové, snad jen to, že máme někde hlídkovat a že kvůli nedostatku letdel budme muset postupně přetankovávat, aby alespoň něco bylo ve vzduchu. Mapa vypadala jako vytržená z nějakého školního atlasu světa a při pohledu na naše letiště vyznačené v Kuala Lumpuru jsem tak trochu zapochyboval, zda- li se jedná vůbec o Itálii. Ale u Italů je možné všechno. Každopádně, tohle bude chtít nejen to kafe, ale i pořádnýho panáka!
O chvíli později jsem se již kodrcal ve starém Kiebelwagenu na své nové působiště. Letiště vypadalo na první pohled normálně. Věž, hangáry, dráhy a tak... Letecký park tvořilo pár obstarožníchFiatů, připomínající lázeňské vany, evidentně schopné všeho možného, krom letu. Krom toho tam bylo pár MC 202 a MC 205. Tyto stroje vypadaly už o něco lépe, takový doutník s křídly na do široka rozkročeném podvozku. Z vrchu doutníku čněl k nebi veliký hrb v podobě kabiny a stroj tak připomínal spíš dromedára, než smrt rozsévající stíhačku. Velitelství jsem hledal marně. Jen pár pilotů a mechaniků v ještě horším stavu, než jsem byl já sám před několika hodinami. Svolal jsem tedy nástup ve snaze vysvětlit jim něco o vojenské kázni. Marně, tři čtvrtiny z nich se nenamáhali ani vylézt z ubikací. Utěšoval jsem se tím, že asi umějí německy zhruba stejně, jako já italsky, tedy vůbec. Jeden mechanik, který německy uměl se mne jal seznamovati s MC 205, tímto výkřikem Italské techniky. Soudě dle jeho černobílých lakírek a psích deček, které stylově doplňovaly jeho overal jsem nabyl dojmu, že mi nakonec bude chtít stíhačku prodat a začal jsem se bát o své úspory. Po chvíli přemlouvání jsem se tedy nasoukal do kabiny. První čeho jsem si všiml byl ten velký hrb, který se teď za mnou tyčil jako vrchol katedrály. Pokud mne nepřátelský stíhač napadne zezadu, bude to milosrdná smrt, protože ho přes tenhel výtvor zaručeně do poslední chvíle neuvidím. Klidu na duši mi mělo přidat asi zrcátko ze vnitř kabiny, které ale ukazovalo někam do prostoru, vůbec nevím kam. Usoudil jsem, že je tam hlavně proto, aby bylo za co pověsit kominíčka pro štěstí. Knipl byl jakási železná tyč, jejíž rukojeť byla obalena jakousi bužírkou. Budíků bylo v érou hromada, smysl jsem pochopil asi u tří z nich, naštěstí těch důležitých. Výškoměru, rychloměru a kompasu. Obvzlášť všelijakejch teploměrů tam bylo hromada. Naopak marně jsem hledal ukazatel paliva, pro tuhle misi obvzlášť důležitý. Nahodil jsem motor a podle zvuku jsem poznal starý známý DB. Asi nějakým omylem zabloudil do tohoto monstra, ale jeho zvuk mne příjemně uklidnil. Našel jsem ovládánklapek, dal je do polohy start a pomalu přidal plyn přitahováním páky směrem k sobě (ti Italové nemají prostě nic normálně) . Letadlo se polsušně rozjelo a vzneslo.Kupodivu se chovalo velmi příjemně, rychle nabralo rychlost a řízení se nemuselo korigovat zdaleka tolik pečlivě jako u messerschmitu. Se zvědavostí jsem vyzkoušel zbraně. Dvě MG151/20 v křídlech byly příjemně účinné. Trasírovací náboje svítily jak o život a tak zbraně vypadaly jako nějaká ta udělátka z komiksů o zelených mužíčcích. Zaměřovač se dal přepínat do dvou režimů, jejichž smysl jsem bohužel ale nepochopil a myslím, že ho nechápali ani samotní italští piloti. „No, alespoň se mne budou bát“, pomyslel jsem si. Pak jsem se pokusil o prudší manévr a to jsem neměl dělat. Stroj se okamžitě roztočil do zběsilé vývrtky a měl jsem co dělat aby ze mne nebyl mastnej flek. Docela jsem se zapotil. Italové to celé na letišti se zájmem a zjevnou škodolibostí sledovali. Předvedl jsem jim tedy elegantní přistání, během kterého jsem pokácel tři barely u letištní dráhy a přejel si svůj vlastní vak s osobními věcmi.Porcelánové hrníčky z té samé kavárny, kde jsem přišel ke své kávě už domů nedovezu.
Samozřejmě jsem tím vzbudil nezřízené veselí u mých Italských podřízených. Odchytl jsem si toho nejdrzejšího a dal mu za trest za úkol najít v tomhle letadle palivoměr. Evidentně byl mým rozkazem hodně zaskočen a trvalo notně dlouhou chvíli, než byl schopen jej splnit. Ukázalo se, že to je jakési pravítko na pravé straně kabiny, táhnoucí se od přístrojové desky téměř pod celým jejím rámem. Byla na tom vyražena stupnice a jezdil po tom jakýsi jezdec s riskou. Původně jsem to celé považoval za jakýsi zapomenutý navigační nástroj.
Blížil se čas startu, tak jsem rozdělil úkoly. Při prezenci jsem zjistil, že celý jeden roj kompletně dezertoval, tak že má jednotka se smrskla na tři Italské piloty a jeden roj sodevítek. Tím jsem měl za úkol ohlídat prostor o stranách 50*100km a do toho se ještě postarat o to, aby se letadla vystřídala při tankování. Na optimismu mi to nepřidalo. Nedivil bych se, kdyby nám touto hrází propochodovala celá Hannibalova armáda včetně slonů na vrch, a nichž bychom o tom věděli.
Své pochybnosti jsem promtně volal Hauptmannovi, který se mne snažil konejšit slovy o pozemních hlídkách. Jestli budou fungovat, jako všechno u Italů, tak pánbůh s námi. Nakonec jsem poslal stodevítky hlídkovat v ose východ - západ a náš prostor určil v ose sever - jih.
Piloti již byli nastoupení, když se ukázalo, že vysílačka nefunguje a stroje nejdou nastartovat kvůli nějaké údržbě, která měla skončit již před čtyřmi hodinami. No fajn. Vysoukal jsem se z kabiny a pomalu se začal zajímat o to, jak strávím nebojový večer.
Ze snění mne vyrušilo hlášení. Oba problémy vyřešeny, letí se. Zvolna jsme se soukali do letadel. Již při rolování vypukl první zmatek, kdy onen kverulant, který měl před tím hledat palivoměr, začal rpotestovat proti mnou udanému směru vzletu s tím, že to není po hlavní runwayi, nakonec jsem se nechal ukecat a skupina rolovala dle jeho pokynů přes celé letiště, abych pak po startu zjistil, že jsem měl pravdu a startovací dráha byla opravdu jen pár metrů od stojánky. No, po všech peripetiích jsme byli konečně ve vzduchu a po několika rozkazech jsme vytvořili i ukázkovou formaci. Začali jsme hlídkovat. Za normálních okolností v celku zdlouhavá a nudná činnost, ne však v podání Itaských kolegů. Pochopil jsem, že mají zvláštní smysl pro hru na shovávanou. Každá změna kursu se tak stala malým dobrodružstvím, kdy se mí spolubojovníci hledali sami na vzájem za vášnivých komentářů do vysílačky.Asi po třičtvrtě hodiny jsem poslal první dvojici dotankovat.Když jsme byli v jižním úseku prostoru, přišlo hlášení, že skupina nepřátelských bombardérů se blíží od severozápadu. Slibovaný počet a typy letadel jsem se samozřejmě nedozvěděl.Okamžitě jsem tím směrem poslal dvojici čerstvě dotankovanou druhou dvojici pilotů a sám šel urychleně doplnit palivo také. Opar při zemi byl v tu chvíli snad horší, než v Anglii a tak jsem horko těžko hledal letiště které samozřejmě bylo pode mnou. Má předsunutá hlídka útočníky evidentně minula, protože po natankování jsme startovali již za rachotu flaků a dopadajících pum. MC205 stoupá celkem rychle a za chvíli jsme měli útočníky na dohled, jak mizí od cíle někam na jihovýchod. Navázali jsme i kontakt s druhou dvojicí a začali nepřítele pronásledovat.Držel jsem se za nimi pěkně ve slunci, pomalu je doháněl a přestoupával. Druhá dvojice nás ale k mému velkému údivu doslova předjela a krvelačně se hnala nejbližší cestou k bombardérům. Samozřejmě to upoutalo pozornost nepřátelského coweru a naši stíhači začali volat o pomoc. Zavelel jsem jim k okamžitému ústupu a spolu se svou dvojkou jsem pokračoval dál bez povšimnutí směrem k bombardérům. Cower o nás zatím evidentně nevěděl. Až když jsem zahlédl jak se Angličané stáčí směrem k nám a má dvojka mne i nformovala o Spitu asi dva km za námi, zavelel jsem k útoku a současně sklopil nos své stíhačky k zemi abych nabral rychlost. Kousek za bombardéry jsem měl již pořádně našlápnuto a začal jsem vybírat. Za chvilku na mne trčel zadek posledního bombardéru a já zpustil palbu. Bombardér dostal plný zásah, ulétl mu pořádný kus ocasu a jeho střelci zahájili celkem nepřesvědčivou palbu. Prohnal jsem se těsně kolem své oběti, pár kulek cvrnklo do mého trupu, prudce jsem přitáhl, obrátil stroj na záda, vypálil další krátkou dávku a řítil se v divu pryč od bombardérů. Eskorta tu musela být každou chvíli. Když už jsem si říkal, že jsem z toho venku, ozvalo se najednou trhnutí a můj stroj se neovladatelně řítil k zemi. Na více si už nepamatuji....
Výsledky Italské skupiny: Ztraceny dva stroje a dva piloti, jeden poškozený bombardér nepřítele.
Mé chyby: Špatný odhad celkových sil nepřítele a z toho vyplývající ponechání stodevítek v hlídkovém prostoru na místo toho, abych koncentroval naše síly a zahájil společný útok. Velká chyba, kterou si vyčítám. A poučení pro příště. Pepímu a spol se tímto omlouvám. Tuhle věc jsem posral.
Děkuji Fučimu aza parádně vymyšlenou akci spíchnuté na rychlo během noci, s atmosférou a na atypické mapě.
také u nás se umí létat ve skupině
[img]http://img101.imageshack.us/img101/2909/682006131817gx0.jpg[/img] is not a valid Image.
[img]http://img161.imageshack.us/img161/5521/682006132201hb7.jpg[/img] is not a valid Image.
cesta do pekel...
[img]http://img86.imageshack.us/img86/9206/682006132755xy5.jpg[/img] is not a valid Image.
SALUTE pánové
[img]http://img139.imageshack.us/img139/5964/682006133730ae3.jpg[/img] is not a valid Image.
Ta akce nakonec měla docela dost pěknou atmosféru, i když jsem se bál mnoha věcí. Teď se přiznám, že jsem použil pár nápadů, které chci použít na plánované pacifické speciálce..otestoval jsem pár věcí, jejichž lehce upravená obdoba bude i tam. Moc díky všem zúčastněným a díky i za debriefingy Všechny mají dost šťávu a u některých jsem se i pěkně zasmál - takže to za tu probdělou noc stálo . Tak zas příště Upravil/a 1stCL_Fucida dne 06-08-2006 21:48
Tešil jsem se na specku, bohužel byla odvolána. Pak jsem byl nadšen, že když neni mame náhradu, kterou vytvořil Fuči. Vzápětí bylo sklamání, že prozměnu nejede server. A TEĎKA SU NESKUTEČNĚ BRUTÁLNĚ NASRANÝ, ŽE SE LETĚLA A NEDOZVĚDĚL JSEM SE TO.
ECL_VLK napsal:
také u nás se umí létat ve skupině
[img]http://img101.imageshack.us/img101/2909/682006131817gx0.jpg[/img] is not a valid Image.
[img]http://img161.imageshack.us/img161/5521/682006132201hb7.jpg[/img] is not a valid Image.
Zluta 7,hmmm,kdopak to asi je?
Se moooooc divim,ze me Fuci neodehnal hned a chvilku si kousal nehty.Pak me to vratil.Po odbombeni jsem se cirou nahodou dostal do vedeni v urcenem smeru odletu a chca si odpocinout,me nechal odvelet cestu domu,jeste ted mam mokre trencle.Vyuzil jsem ovsem moznosti letet pravouhlym systemem.Sice Fuciho otravoval flak a jemne se me snazil donutit zmenit kurz.Ja jsem nedbal,bo flak neotravoval me a pak stejne prestal.Pak se snazil vymluvit pouziti Erhote necotungu(presny nazev si nepamatuji).Paliva bylo dost,az na Rudidla.Ten ovsem dostal rozkaz palivem setrit a doletet(ukol splnil,vratil do nadrze nakradene palivo pro svuj motocykl).A tak jsme pouzili Erhote a k letisti se dostali o dobrou minutu driv.Nastesti jsem nechal kufr doma a letiste nasel a ostudu jsem udelal az pristanim.Normalne bych okruh opakoval(vysoka rychlost),ale jaksi jsem to chtel dokazat hned.Podvozek byl proti.Upravil/a 1stCL_Piscot dne 06-08-2006 22:57
Moje první spec. tákže to bylo asi velmi znát. Po hodině, letu,kdy jsem se snažil udžet ve formaci, jsem kontroloval pozici na mapě a brnknul křídlem o žlutou tři a bylo hotovo. Doufal jsem že jsem se zničil pouze sám, ale jak sem se dočet tak asi neee...sorry
no brknuls o Permona, tomu to urazilo směrovku, ale odbombardoval výborně (kam to dopadlo je už jiná věc, za to můžu já). Po bombardování už nemohl udržet formaci. Ale byla to jenom jedna směrovka, takže myslím, že taková újma to nebyla. Hlavně je škoda, že sis to pokazil pro sebe, po tak dlouhým letu, už jsme byli blízko cíle...
Piscot se před letem ze stresu opil a děsně moc si nazvracel do kabiny svýho Fw 190, tak jsem mu půjčil můj druhý stroj. Mašinu domů dovezl a po drobné opravě bude moct i znovu letět .
Pazi, hlavní je se poučit. Chyby děláme úplně všichni, nemusíš mít strach, jen si příště dej větší pozor
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
Všechny mají dost šťávu a u některých jsem se i pěkně zasmál - takže to za tu probdělou noc stálo 
