Pakinstánské letectvo obdrželo v 1965 72 kusů J-6/F-6 z Číny, ale i 20 kusů MiG-19 z Indonésie, jednalo se o eska bez radaru. Bohužel ED nikde neslíbil základnu v Péšávaru. Tyto stroje se několikrát potkaly se Sověty, kteří vstupovali z Afghánistánu do jejich vzdušného prostoru, neměly však povolení k útoku. To se však změnilo později po nákupu strojů F-16A a F-16B, tyto stroje se se Sověty utkaly a několik sestřelily, jednalo se o Su-22, Su-25, An-26 a MiG-23, většinou s pomocí raket AIM-9 Sidewinder.
MiG-19S sloužil i Afghánském letectvu v počtu 18 strojů od poloviny šedesátých let, do bojů v osmdesátých letech se zřejmě nedostal, neboť převzal cvičné úkoly.
Už první zkušenosti z nasazení letectva v Afghánistánu prokázaly nedostatečnou efektivitu použitých letadel. Nadzvukové stíhací bombardéry, konstruované pro vedení boje v Evropě měly při manévrování v úzkých horských průsmycích problémy a jejich sofistikované zbraňově-navigační systémy se při boji s malorozměrnými cíli ukázaly být nepoužitelné. Tyto nedostatky byly potlačeny po nasazení Su-25. Oproti ostatním strojům měl manévrovací schopnosti, byl snadno ovladatelný, výborně vyzbrojen a pancéřován. První 2 prototypy Su-25 byly v Afghánistánu nasazeny v rámci operace „Rombi-1“ od dubna do června 1980, přičemž byly vojáky vysoce hodnoceny. Jen co byly ukončeny letové zkoušky, začala se v únoru 1981 formovat první jednotka vybavená letadly Su-25, kterou byl 80. samostatný bitevní letecký pluk, dislokovaný 65 km od města Baku. Prvních 12 sériových Su-25 obdržel pluk v dubnu 1981. Poptávka po Su-25 v Afghánistánu byla velká a proto byla zformována 200. samostatná bitevní eskadra, která se skládala z letadel a pilotů Su-25 z 80. samostatného bitevního leteckého pluku. Dne 19. června 1981 byla 200. samostatná bitevní eskadra přemístěna do Afghánistánu, na leteckou základnu Šindand. Úkolem této jednotky se stala ochrana sovětské 5. motostřelecké divize a 21. pěchotní brigády afghánských vládních vojsk, které byly v této části země umístěny. Su-25 se zúčastnil i bojů o město Herat, kde probíhaly těžké boje nejen mezi mudžáhedíny a vládními vojsky, ale i mudžáhedínů mezi sebou. Úkolem Su-25 bylo útočit na domy a sklady zbraní, patřících mudžáhedínům. Po ukončení bojů v tomto městě byl nasazen při útocích na Kandahár, druhé největší město Afghánistánu. Sovětská 70. motostřelecká brigáda, odpovídající za ochranu města a cest vedoucích okolo byla vtažena do těžkých bojů v okolí i ve městě samotném. V tamních horských podmínkách nebylo vždy možné nasazení dělostřelectva a tanků a tak byly povolány bojové letouny. Při těchto operacích byly nejčastěji používané bomby OFAB 500 a bloky neřízených raket UB-32-57. Piloti vysoce oceňovali promyšlenou ochranu nejdůležitějších přístrojů a kabiny Su-25. Letadla snesla i těžké poškození a byla schopna vrátit se na základnu. Příkladem je např. stroj A. Lavrenka, který byl nad Panšírem zasažen protiletadlovou raketovou střelou do ocasní části, která kromě její značného poškození zasáhla i řízení, přesto se Su-25 bezpečně vrátil na svou základnu. Za 15 měsíců nasazení provedli piloti 200. samostatné bitevním eskadry více než 2 000 letů a neztratili ani jeden stroj. Postupně byly na letištích Kandahár a Bagram rozmístěny další eskadry vybavené Su-25. Během celého následujícího období nasazení sovětských vojsk v Afghánistánu byl Su-25 klíčovým letadlem podpory pozemních jednotek na bojišti. Na konci války na nich piloti nalétali více než 60 000 bojových misí, při kterých bylo ztraceno jen 23 letadel, což bylo mnohem méně než u ostatních nasazených letadel v Afghánistánu. Po začátku odsunu vojsk z Afghánistánu byly Su-25 z kandahárského letiště přesunuty na Šindand a Bagram. Byly pověřeny ochranou ustupujících vojenských kolon a pravidelnými útoky na cíle vedle trasy ústupu. Dne 23. června 1988 bylo na odstavné ploše kábulského letiště zničených 8 letadel Su-25 a několik dalších typů, v důsledku nepřátelského raketového útoku. O poslední Su-25 během afghánské války přišli Sověti 7. ledna 1989 nedaleko od Kábulu a jeho pilot, kapitán Gorděnko zahynul. https://en.wikipe...khoi_Su-25 https://theaviati...ani-f-16s/
Na začátku 2018 přinesla média zprávu, že 12 bitevníků A-10 (303rd Fighter Squadron) se po několika letech a porážce ISIS v Sýrii vrací na základnu Kandahár. Jejich rolí byla blízká letecká podpora amerických a afghánských jednotek. Cílem byly i útoky na zdroje příjmů Talibanu, drogový obchod a výrobu.
Škoda že v DCS nie je SU-25 spracovaná na úrovni "normálnych" modulov. Lietať sa s Hrablami samozrejme dá, len to jednoducho nie je ono.
Osobně je to můj oblíbený modul, hlavně ta starší verze. Samozřejmě je třeba překousnout některá zjednodušení v ovládání, co jsou už dnes přežitá, ale to podstatné-letový model a používání zbraní, splňují dcs standard. Jako celek je to přes nedostatky chytlavý modul, co na Afganu přinese velkou porci zábavy.
Suhlasim Saldy, tiez ho velmi rad lietam. Len mi tam chyba klikaci kokpit a podobne serepeticky. Na druhej strane - ked urobia MiG-29, mozno raz urobia aj Hrable. Mozno. Iba nazor.
btw nejzajímavější a asi i největší operace z celého afgánu od r. 79 do dneška je asi sovětská operace Magistrála, průlom cesty z Gardezu do Khostu.
Tam stingery létaly horem dolem, obrovské ztráty na obou stranách, bylo na točeno spoustu filmů, dokumentů a dokonce i her. Sověti tu silnici sice na krátko dobili, ale za půl roku už ji zase ovládali mudžahedíni. V TV tenkrát v 88s běželo jak přijíždí do Khostu kamiony s potravinama a slavná rudá armáda zase provedla ve světě nějaké "dobro" YouTube Video
https://en.wikipe...m_Airfield Letiště Bagram společně s Kandahárem nebo Heratem patřilo ke klíčovým základnám letectva Afghánistánu, SSSR i koalici s USA proti odboji. Bagram ve výšce 1500m je nedaleko úpatí pohoří Hindúkuš a Pandžšírského údolí, které patřilo k významným oblastem odporu nepřítele.
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.