V akci jsem letěl jako velitel Schwarmu - Fw 190 A-4. Byly nám natankovány plné nádrže paliva a dány jednoduché instrukce. Cílem mělo být krytí menší skupiny Stuk útočících na nepřátelské pozice ve městě Ponyri.
[img]http://vwings.org/screenshots/s4.jpg[/img] is not a valid Image.
Na místo setkání jsme dorazili včas, ale nastaly určité zmatky - předem bylo domluveno, že náš Schwarm poletí vpravo od formace, nicméně druhý Schwarm měl jisté potíže a ve vzduchu vládl lehce nepříjemný zmatek. Stroje se podařilo zformovat teprve pár vteřin před útokem Ivanů - měli nad námi 1 - 2km převahu. Útočili zcela cíleně na naše stíhačky, Stuk si nevšímali. Mně osobně si žádný z rudých nevybral, podařilo se mi tedy poměrně brzy odpoutat. Stuky zatím trochu poodletěly a staly se cílem útoku dvojice Jaků. Já a další Fw 190 z mého roje jsme se jali situaci rychle řešit. Motor burácel, celý stroj se třásl. Vysokou rychlostí se blížím k Ivanům. Vybírám vyššího z obou stíhačů a posílám mu dávku na upozorněnou - okamžitě se začal bránit. Nešikovně se mihl přes můj zaměřovač, to už mé zbraně vypouštěly smrtící dávky olova, které se mělo ve vteřině zakousnout do trupu a křídel Jakovlevovy stíhačky. Na celém povrchu stroje se objevily záblesky, mé granáty jej těžce poškodily, z prostřelených nádrží unikalo palivo. Zmrzačený stíhač se stále pokoušel z posledních sil bránit, ale má poslední dávka mířená do kořene pravého křídla ho poučila. Dopadl na zem poblíž letiště Ponyri. V tu chvíli jsem dostal přes rádio hlášku, že i druhý Jak padá v plamenech k zemi.
[img]http://vwings.org/screenshots/s3.jpg[/img] is not a valid Image.
Opětovné vyhledání Stuk letících přesně podle plánu bylo jednoduché a okamžitě jsme spolu s ostatními stíhači zaujali své pozice, abychom je mohli krýt při návratu. Jeden z pilotů našeho Schwarmu byl bohužel těžce zasažen flakem, přičemž došlo k protržení palivové nádrže, což skončilo hladkýjm nouzovým přistáním na naší straně fronty. Podobně dopadl i další náš stroj, ale tomu se dle všeho podařilo dostat až na letiště.
Po několika minutách letu přišel od bombardérů pokyn, že teď už to zvládnou sami. Krátce po odpoutání jsme byli napadeni dalšími dvěma Jaky - přitáhl jsem knipl jak nejsilněji jsem mohl, aby stroj nepadl do vývrtky, prudká otočka na malém poloměru mi zatměla před očima, ale Jak se na moment dostal do zaměřovače. Bohužel jsem ho již nestilhl "poučit". Poté jsem vydal rozkaz k seskupení všech našich zbylých pilotů nad městečkem Tagino. První dva Jaky letěly neznámo kde, ale nás napadla další početnější skupina těchto stíhaček. Jednoho útoku jsem si všiml v poslední možné vteřince a jen tak tak stihl prudce vykopnout směrovku a letadlo strhnout do pravé klesavé zatáčky. Rus okamžitě přerušil útok a šel nahoru. To mu nemělo projít tak lacino - zvedám mašinu do stoupání a jasně rozeznávám rudé hvězdy na křídlech ruské stíhačky. Instinktivně zkontroluji šestou. Řítí se na mě druhý!! Tentokrát vykopávám levou a přitahuji stroj do levé klesavé zatáčky. Unikám i tomuto možnému nebezpečí. Ještě nějakou dobu jsme si hráli s Jaky ve výškách 2000 - 5000m na honěnou, ale střet nic nepřinesl.
V tu chvíli se z vysílačky ozvalo volání o pomoc mého Rottenfliegera, který zřejmě beznadějně zabloudil a chtěli si na něm smlsnout dva Rudí. Jeho hledání bylo neúspěšné, nicméně se mu podařilo rozstřílený stroj alespoň posadit na břicho a vyvázl nezraněn.
Pokračovala hlídka v oblasti Tagina. Rozdělili jsme se na dvě Rotten, druhá se zapletla do boje s několika Rusy a my tedy okamžitě vyrazili na "místo činu". Bohužel se nám nedařilo zaujmout výhodnou formaci, za což téměř zaplatil životem se mnou letící pilot. Ivan na nás zaútočil ze slepého úhlu nás obou a z převýšení, na poslední chvíli jsem si všiml hrozícího nebezpečí a varoval pilota druhého Focke-Wulfu. Okamžitý prudký úhybný manévr ho ochránil minimálně od fatálního poškození. Obrat mašiny na záda zabral jen vteřinku, zarámoval jsem rudý Jak a stiskl spouště. Trocha olova pokropila povrch Jaku v jeho zadních partiích. Zasaženého Focke-Wulfa jsem ještě chvilku doprovázel, abych se ujistil, že jej nikdo nebude pronásledovat. Až poté jsem se odpoutal a letěl zpátky do míst boje druhé Rotte. Naši bojovali až úplně u země a rudí na ně neustále útočili. Nastal čas jich pár "poučit". Vybírám jednoho Ivana a blížím se na dostřel, tisknu spouště: PRÁSK! Výbuchy pokryly povrch stroje, s přebytkem rychlosti stoupám. Ivan pokračuje v pronásledování kamarádova Focke-Wulfu?! Druhý útok na sebe nedal dlouho čekat. Snad na 400 metrů posílám dvouvteřinovou dávku, několik střel zasáhlo levé křídlo. Rus, poučen, se převrátil na bok a ve velké rychlosti narazil do země. Okamžitě se rozhlížím po dalším příhodném cíli. V tu chvíli se v rádiu ozve varování, že si na mně chtějí smlsnout další dva Ivani. srovnávám stroj a nabírám rychlost, dostáváme je do vláčku, postupně oba breakují před dalším útočícím Focke-Wulfem - a zavěšují se za něj. To je přesně chvíle, na kterou čekám. Prudký obrat a sedím za nimi. Ivan není hloupý a uvědomil si nebezpečí. Naklápí stroj na pravou stranu a prudce stoupá. Přitahuji páku a dostávám jej na chvíli do zaměřovače. Dávka zasáhla pravé křídlo a začalo z něj unikat palivo. Nechávám Rusa svému osudu a ženu se za druhým pronásledovatelem. I on si včas uvědomil nebezpečí a provedl prudký úhybný manévr, nicméně se mi jej dařilo několik vteřin kopírovat a dostal jsem příležitost ukázat mu sílu svých zbraní. Rus dostal několik zásahů ke kořeni levého křídla, poté pronásledování přerušuji - byli jsme zataženi do hloubi ruského území a začalo nás silně tlačit palivo. Rozkaz k návratu zbylých třech Fw 190 na sebe nenechal dlouho čekat. Ostatní, mající už jen několik litrů benzinu pokračovali na nouzové letiště poblíž Tagina, já se pokoušel dva vytrvalé Rusy trochu brzdit. Jeden z nich mě ale pronásledoval až kamsi k Nikolskoji, tedy na naše území. Tam jej zasáhl lehký flak. Za pár vteřin poučovaly jeho stroj mé zbraně. Roztříštil se o zem poblíž těchto pozic.
Dosedl jsem nepoškozen u Orla přibližně se 30ti litry paliva.
Nárokuji si tři sestřely:
Jak-7B - Ponyri
Jak-9 - jihovýchodně od Tagina
Jak-9 - Nikolskoje
[img]http://vwings.org/screenshots/s1.jpg[/img] is not a valid Image.
Palubní deník, dodatek: Musím pochválit hrdinné piloty Stuk. Celou dobu se udrželi pohromadě, čímž nám usnadnili práci. A taky musím poděkovat všem svatým .
Me stanovisko dlouhodobeho zacatecnika:
Po startu jsem se celkem bez vetsich problemu drzel sveho vedouciho. Obcas jsem se rozhledl, vse probihalo v klidu.
Mensi zmatky nastaly, az po setkani s Stukami, kdy se z formace stal mensi chumel letadel, ale pri uposlechnuti instrukci velitele po startu, ze se budeme drzet napravo od Stuk, jsem se celkem zorientoval a zaujmul sve misto . Po chvilce se take objevil i vedouci na me 9.
To me uklidnilo, ale jen na kratko. Vzapeti se v radiu ozvalo "Stihaci utoci " . Pohledl jsem dozadu a vidim jak z vysky pada na skupinu za nami nekolik stihacu. Vedouci, hned otocil na pomoc nasim. Tocil jsem za nim a sledoval jeden dot blizici se v dalce. Pri tomto opakovanem krouceni hlavou (pricitam to i me nezkusenosti) se mi podarilo vedouciho ztratit. Snazil jsem se podle vykriku v radiu znovu ho najit, ale prehlusilo je jine hlaseni v radiu od nasich bombarderu." Utoci na nas" Velici zavelel ke Stukam. Byl jsem, k nim nejbliz, ale patrne bliz nez jsem si mysle a vysoko, takze jsem je preletl.
Nastesti ostatni doletli vcas a Stukam pomohli. Snazil jsem se opet najit a zorientoval jsem se az nad Taginem. Vedouci se ohlasil, ze jsou jizne od Tagina, tak jsem jim letel naproti. Nez jsme se setkali , ani nevim odkud jsem koupil zasah do praveho kridla. Zdrhnul jsem. Po chvilce jsem se konecne setkal s ostatnimi nad Taginem. Vedouci se me ptal, jake mam poskozeni a ja odpovedel, ze celkem male, jen to trochu tahne doprava. Zde jsem asi vliv poskozeni na muj dalsi let podcenil. Neustale jsem kridelky dorovnaval. Doslo k nekolika stretum pri kterych jsem byl povetsinou v zamerovaci ja a tak jsem zdrhal. Ostatni utok odrazili. Velitel oznamil, ze se sejdeme nad Taginem a taky jsme se sesli. Byli jsme u sebe a meli zaujmout formaci. A zde jsem provedl osudnou chybu. Aniz bych to oznamil vedoucimu(nepovazoval jsem to totiz za nutne) jsem se snazil neustale tahnuti doprava vyvazit. Vzdalil jsem se tak od formace a zvrchu se na me snesl Jak. Osil me rozkouril, prorazil nadrz. Zdrhal jsem instinktivne k severu, ale v panice jsem nebyl schopen jasne urcit svou polohu, aby mi ostatni prisli na pomoc. Podarilo se mi i nyni zdrhnout, ohlasil jsem kde asi jsem, ale unik paliva byl tak velky, ze mi zhasl motor. Hledal jsem rychle jde pristat, ale vyska 1km a mlha mi nedovolily najit letiste a jelikoz jsem zahledl cosi jako cestu zamiril k ni. Ke svemu zdeseni to nebyla cesta, ale zeleznice. Dosedl jsem vedle a pri zastavovani, kdy jsem si nedovolil brzdy se ani dotknout, jsem vjel do nejake brazdy a pomalu se pres cumak prevratil. Na rozdil od sveho FW jsem vyvazl bez zraneni.
Ted se vracim pesky na zakladnu a ocekavam jeste sprdunk. No to je tak asi vse.
Doufam jen, ze nebudu muset platit poskozeny stroj .
jestli mohu Farmáři.....ten Jak na tebe nespadl z hora, ale chvilku jsme spolu letěli v přepěkné formaci, bo jsem se také ztratil a myslel jsem, že si muj vedoucí (spadlo nam TS), když jsem se konečně ujistil že tvoje ero opravdu nevypadá jako Jak :sm19: trefil jsem tě z průletu z prava z hora.............pak jsem se odpoutal a při konstatování čisté oblohy tě jal pronásledovat, od útoku jsem upustil když jsem vyděl podvozek venku (za to budu pravděpodobně poslán do gulaku) divým se že jsi mě neviděl, po průletu jsem ti mával :sm16: a udělal kolečko nad tvým nouzákem...jsem ti i bliknul když jsem viděl že si nezahořel (za tohle budu popraven až si to přečte:sm3:...však víte)
FUCI napsal: To je přesně chvíle, na kterou čekám. Prudký obrat a sedím za nimi. Ivan není hloupý a uvědomil si nebezpečí. Naklápí stroj na pravou stranu a prudce stoupá. Přitahuji páku a dostávám jej na chvíli do zaměřovače. Dávka zasáhla pravé křídlo a začalo z něj unikat palivo. Nechávám Rusa svému osudu a ženu se za druhým pronásledovatelem.
Jak neni hloupy?? zatahnout za to jak za varecku a jeste pak stoupat to se muze stat jen me ....takova blbost
FUCI napsal: Krátce po odpoutání jsme byli napadeni dalšími dvěma Jaky - přitáhl jsem knipl jak nejsilněji jsem mohl, aby stroj nepadl do vývrtky, prudká otočka na malém poloměru mi zatměla před očima, ale Jak se na moment dostal do zaměřovače. Bohužel jsem ho již nestilhl "poučit". Poté jsem vydal rozkaz k seskupení všech našich zbylých pilotů nad městečkem Tagino. První dva Jaky letěly neznámo kde...
No my leteli v Jaku 7B a jeste sme meli raketky a hledali ty Stuky....sakra jestli sem to pochopil nebyli daleko .) Jinak my ani tak neutocili jak se spis snazili zdrhnout kdyz sme ujistili ze vy urcite stuky nejste .)
Jinak celkem peknej let, jen skoda ze nase skupina hlidkovala jinde nez byli Stuky a pak uz sme je nestihli provetrat raketkama .....a pak velka skoda ze nam neslo TS
Jinak peknej polet, dekuji JIRICKU .) ..a vsem ostatnim :sm16:
No my leteli v Jaku 7B a jeste sme meli raketky a hledali ty Stuky....sakra jestli sem to pochopil nebyli daleko .) Jinak my ani tak neutocili jak se spis snazili zdrhnout kdyz sme ujistili ze vy urcite stuky nejste .)
Sektor Jak-7B bol priamo na trase Štuk. Jedinou hendikepovanou skupinou bola skupina Jak-9. Podľa mojich navigačných výpočtov mali šancu zasiahnúť do bojov 2 min pred náletom Štuk na cieľ - teda za predpokladu že po nadviazaní kontaktu prvého stíhača VVS s LW boli informovaný. Track som nevidel ale asi došlo k najhoršej kombinácii - skupina sa asi nachádzala v západnej časti perimetra a my sme dodržali čas náletu na cieľ ( ani vo sne by ma nenapadlo že sa to podarí - aj naši stíhači nechceli veriť že budeme 05:50 nad lesom kodkiaľ nás mali kryť).
Dúfam že si to v blízkej dobe zopakujeme a Jak-9 -tkam poskytneme vačší priestor k realizácii.
Vytvorením tejto coop akcie sme sledovali priblíženie dobovej atmosféry so snahou prežiť. Podľa vyjadrení naších strelcov sa to podarilo. Keď na nás zaútočili Jaky raketami, tak som si skoro cvrkol , našťastie to LesníHU v tom okamžiku preklopil do dajvu a tak sme z toho boli vonku. Divím sa len flaku, nedošlo k žiadnemu veľkému poškodeniu Stuk. A to tam bola jedna batéria 88 priamo vedľa nádražia a jedna batéria ľahkého flaku + niekoľko guľometnách postavení PVO.
3IAP_UO_Kane napsal:
jestli mohu Farmáři.....ten Jak na tebe nespadl z hora, ale chvilku jsme spolu letěli v přepěkné formaci, bo jsem se také ztratil a myslel jsem, že si muj vedoucí (spadlo nam TS), když jsem se konečně ujistil že tvoje ero opravdu nevypadá jako Jak
... a udělal kolečko nad tvým nouzákem...jsem ti i bliknul když jsem viděl že si nezahořel (za tohle budu popraven až si to přečte:sm3:...však víte)
Ty jo to ani nepis nahlas, ze jsem s tebou letel formaci . Psssst.
To se muzu rovnou zastrelit.)))
Beru to zatim tak, ze ja jsem to nej pako a nepritele hledam spis na6 nez 9. A kdyz jsi se mnou tak klidne letel, nenapadlo me patrat co to je.
To mijici letadlo po "pristani" jsm zahledl, a zase jsem myslel, ze to uz me dohnali nasi. Ach jo. Jinak po tom rozkoureni jsem te nevidel v 1km jsem se jeste ohledl a pak uz jen hledal svou polohu a vzapeti mi zhasl ten motor tak uz jen misto k pristani.
No my leteli v Jaku 7B a jeste sme meli raketky a hledali ty Stuky....sakra jestli sem to pochopil nebyli daleko .) Jinak my ani tak neutocili jak se spis snazili zdrhnout kdyz sme ujistili ze vy urcite stuky nejste .)
Sektor Jak-7B bol priamo na trase Štuk. Jedinou hendikepovanou skupinou bola skupina Jak-9. Podľa mojich navigačných výpočtov mali šancu zasiahnúť do bojov 2 min pred náletom Štuk na cieľ - teda za predpokladu že po nadviazaní kontaktu prvého stíhača VVS s LW boli informovaný. Track som nevidel ale asi došlo k najhoršej kombinácii - skupina sa asi nachádzala v západnej časti perimetra a my sme dodržali čas náletu na cieľ ( ani vo sne by ma nenapadlo že sa to podarí - aj naši stíhači nechceli veriť že budeme 05:50 nad lesom kodkiaľ nás mali kryť).
Dúfam že si to v blízkej dobe zopakujeme a Jak-9 -tkam poskytneme vačší priestor k realizácii.
Vytvorením tejto coop akcie sme sledovali priblíženie dobovej atmosféry so snahou prežiť. Podľa vyjadrení naších strelcov sa to podarilo. Keď na nás zaútočili Jaky raketami, tak som si skoro cvrkol , našťastie to LesníHU v tom okamžiku preklopil do dajvu a tak sme z toho boli vonku. Divím sa len flaku, nedošlo k žiadnemu veľkému poškodeniu Stuk. A to tam bola jedna batéria 88 priamo vedľa nádražia a jedna batéria ľahkého flaku + niekoľko guľometnách postavení PVO.
No ale od nas prave dve JAK 7B leteli na zapad podporit ty Jak 9 kdyby tam zautocili ty Stuky .)
Na dnešní den byl nahlášen nálet na nádraži ve městě Ponyri. Mechanici běhali kolem strojů stejně tak i zbrojíři. Nevím ani kolik bylo hodin, když se naše štuky odlepovaly ze země. Nikoho totiž při navrhování letadla nenapadlo, že by to chtěl zadní střelec vědět. Se svým novým postem jsem se sžil poměrně rychle. Zjistil jsem, že se tam nemůžu vůbec hýbat, že točit s kulometem můžu maximálně tak 15 stupňů horizontálně a tak 30 stupňů vertikálně, přičemž většina tohoto prostoru zabírala VOP a SOP. Krom toho jsem přes zamatlané plexisklo skoro nic neviděl (pouze odlesky a šrábance) a do stran jsem neviděl vůbec (nějaké plechy či co to tam bylo). Po tomto zběžném "ohmatání" zadní střílny Štuky, jsem se začal věnovat hledání nepřítele. Při startu jsem nějakou dobu čuměl do trávy, protože jsme s mým pilotem Mirem startovali poslední. po té co jsme se odlepili, jsem viděl naše letiště a pozemní jednotky, které se ne příliš rychle vzdalovaly. Letíme a letíme a já vidím město, řeku, louku, les, zase město, řeku, louku a to všechno přes to hnusné zaprasené plexisklo. Z rádia slyším, že můj pilot se asi nedrží ve formaci a že nějaký ten metr zaostáváme. Začínám být hysterický, což se projevilo pokřikováním na Mira a kvedláním kulometem do všech stran. Po vzájemném osočování s Mirou, kdo je větší tlusťoch a kdo tak může za naši pomalou rychlost se přišlo na to, že nezatáhl klapky. Naše rychlost se drobně zvýšila a začali jsme se (prý, já furt čuměl na náš ocas) přibližovat k formaci, která už v té době byla kvůli nám téměř na pádovce... Pak jsem to uviděl! spoustu dotů na šesté. Všichni střelci se hned přestali bavit na téma, jestli je dobré brát do letadla c(C)ibuli a začali hlásit doty. Nalepil jsem svůj nos na plexisklo, abych viděl co nejdál a vyplázl jazyk pro vyšší soustředění. Bude to oříšek poznat přes to plexi rusáka. V tom jsem poznal Jaka, vybral si naše letadlo, pže jsem pořád trochu zaostávali a tak jsem ho lehce ošil... nic, ale zvednul to.. uf, tak první útok je za náma... ovšem v zápětí je tu druhý Jak a já opět šiju co to dá.... tentokrát úspěch! Z Jaka tekl benzín (zjištěno z tracku), což jsem si všimnul až při druhém jeho průletu, kdy se přidali i ostatní střelci. Piloti začali mluvit něco o tom, že jsme nad cílem a já najednou nebyl nalepený na skle, ale zatočila se mi hlava a já se složil na desku za mnou. Padali jsme někam dolů... "Buď útočíme, nebo nás sestřelili", říkám si. Při "dajvu" sleduju souboj letadel nad náma... po vybrání sřemhlavého letu jsem sebou zase praštil na podlahu... Příště asi poletím jinou společností... tady mi není nějak dobře... zvednul jsem se ze země a kouknul přes okraj plexiskla... za náma zbyla spoušť... Jiříček trefil dětské hřiště a útulek pro psy... falkon trefil fotbalové hřiště, což pro příští domácí zápas AC Ponyri bude mít důsledek kontumační prohry.... ostatní zničili vlak, náklaďáky, flaky, lodě, ponorky, mosty, hangáry, sklady s jabkama, opravnu angličáků a továrnu na falešné zuby... Cesta zpět byla celkem poklidná... z dlouhé chvíle jsem nafukoval zvracecí sáčky a bouchal je u hlavy Mirovi, čímž jsem imitoval flak a Mira s náma začal házet... když došly sáčky, tak jsem si vzal do zaměřovače nějakou tu štuku a dělal "ratatatata"... pak jsem si šel zapálit, pže kolem byli zase louky, města, řeky.. akorát v opačném pořadí než předtím.... přistání bylo ok.. nové tlumiče, dvě boule na mé hlavě a vyražený zub je už jen malo vzpomínkou na nezapomenutelný let....
Díky všem, bylo to super!!! :sm38:
Upravil/a 1stCL_valhera dne 26-10-2005 14:29
Letěl jsem jako velitel Schwarmu na pozici Geschwader Kommodora JG51 Molders. Na čísle jsem měl Hptgefr. Esquilaxe a druhou dvoji tvořili zkušení veteráni Lt. Sabot a Lt. BlueL.
Po startu jsme provedli jeden povinný okruh a nasadili na kurz 145 a zvolna stoupali do letové hladiny 4000 metrů. Krátce poté co jsme dosáhli oblasti setkání s Junkersy jejich velitel hlásil, že jsou na místě, nad jižním lesem, nad kterým právě přelítal náš Schwarm. Překvapilo mě že jsou tak daleko a upravil jsem podle toho směr letu. Nicméně Junkersy jsme pořád nemohli najít. Nakonec jsme zjistili, že jsou daleko za námi, což potvrdilo mou doměnku, že původně byli nad severním lesem.
Ještě jsme se ani nestačili dostat do naší pozice a už byli hlášeny v prostoru nad námi kondenzačky nepřítele. Inu východní fronta.
Nebýt toho, že někteří rusáci kondenzovali, mohli nás myslím nemile překvapit.
V rádiu nastal zmatek. Po chvilce jsem spozoroval rychlý letoun jak se blíží zezadu k nám. Viděl jsem blízko za sebou Lavočkina a ještě jednoho Fockewulfa. Ale Lavočkin šel evidentně po mě, "asi chce dostat velitele", problesklo mi hlavou. Trochu jsem utáhl zatáčku a ve chvíli kdy chtěl střílet jsem přes pravé křídlo přešel do zvratu. Dávka šla mimo a Lavočka mě pustila. Myslím, že o toho Ivana se někdo z našich postaral.
Útok Ivanům nevyšel, boužel jsem se při něm ztratil svému Katschmarkovi z čehož jsem byl pěkně rozmrzelý.
Během úniku jsem ztratil asi kilometr výšky a na kurzu 180 jsem spatřil ve vzdálenosti několika kilometrů šest letadel letících v těsné formaci.
To musí být naše Štuky! Hned jsem se pustil za nimi. Nebyl jsem jediný, předemnou letěla stíhačka strácející palivo. A za mnou jsem po chvíli zpozoroval dvě tečky.
Nebyl jsem si jistý jestli je ten poškozný letoun předemnou někdo od nás nebo rus, protože jsem neměl ochranu Katschmarka, měl jsem strach, že se na mě spustí Ivani, takže jsem se koukal víc za sebe než na letoun předemnou.
Přiliš pozdě jsem se ujistil, že ten předemnou je opravdu Rus na Jaku, ale to už jsem se mu musel vyhýbat a zbrkle vypálená dávka šla mimo. Strhl jsem řízení pod něj, takže mě neviděl, ale dostat ho do zaměřovače se mi už nepodařilo.
On se o mě ovšem vůbec nestaral a zůřivě se hnal na Štuky, měl totiž pod křídly rakety a chtěl je za každou cenu použít a taky to udělal. Měl jsem pocit, že jedna Štuka to dostala, ale pravděpodobně šlo jenom o výbuchy časovaných raket. Junkersy v té chvíli přešly do letu střemhlav a hlásili útok na cíl. Statečný Rus se je rozhodl ponásledovat a já se pustil za ním. Zřejmě byl fascinován vlastním útokem, tak si mě všiml až tehdy, když jsem po něm vypálil "varovnou" dávku. Sice jsem nezasáhl, ale pilot Jaku si mě začal všímat. Boužel pro něj toho už nemohl moc udělat. V rychlosti, kterou nabral při pronásledování Štuk byl špatně ovladatelný a tak se pouze snažil pokračovat ve střemhlavém letu, což se mu stalo osudné. Oběma nám bylo jasné, že z této mise se už nevrátí. Krátce na to ukončil Ivanův život náraz do země.
Štuky unikali někde u země a já se obrátil na sever a doufal jsem, že si mě nevyhlídne nějaký Rus a v nejlepším případě najdu někoho od nás. Boužel jsem udělal chybu a letěl přímo přes město a pustil se do mě flak. Chtěl jsem být co nejrychleji z toho pekla, tak jsem nasadil do piké, čím jsem však ztratil hodně výšky a flak mě nakonec stejně poškodil křídlo, na které jsem se začal propadat.
Měl jsem na sebe pořádný vztek, ale co se dalo dělat. S tímhle jsem se musel vrátit na základnu.
Protože jsem měl stále strach z Ivanů, klesl jsem těsně k zemi, abych splynul s terénem a letěl na sever. Boužel jsem díky letu u země ztratil orientaci a zabloudil jako snad nikdy předtím. Trvalo mi dobře přes čtvrt hodiny než jsem našel cestu na základnu. Byl jsem vzteky bez sebe!
Vpořádku jsem nakonec přistál na betonovém letišti Orel Západ.
Zničené stroje nepřítele:
Jak-7 (na letoun předtím pravděpodobně útočil Uffz. Knife)
Poškození vlastního stroje do 5%.
Lt. Josef (Ritchey) Ruhme
Upravil/a Josef Ruhme dne 26-10-2005 12:32
Si tak sedim v kukani, lacne soukam do sebe kousky masa z konzervy co jsem vyzebral v kuchyni, a pozoruji oblohu jak je "zatim" krasna. Kousicky masa lovim ukazovackem leve ruky to aby ten pravy nesklouzaval ze spouste az se objevi bolsevicky plevel. Vse jde podle planu velitel ohlasi vysku (2500m), nakouknu dolu a premyslim jestli "vonici" byvaly obsah konzervy chce ven... zatracene Stuky, vzdyt nemam rad vysky! No nic radsi se soustredim na kontrolu kulometnych pasu a doufam ze to dneska probehne hladce. Jen par minut klidu a bezpeci po stretnuti s nasimi vernymi ochranci narusili Ivani. Za nami se odviji prapodivny tanec much od kterych se najednou odpoutavaji dve a za chvili je jasne co nas ceka a nemine holy boj o zivot. Velitel Stuk hlasi par minut od cile ale Ivani jsou rychlejsi, padaji na nas a miri primo na sousedni stroj hlavou mi probleskne jakou zvoli strategii strelec naseho velitele... Cibule nebo pistole? Poslal jsem kratkou davku a trochu se proklinal ze nebyla delsi urcite by polochtala motor. Tesne kolem proletely rakety a me se stahlo hrdlo tak to je zly hodne zly. Zastekala dlouha davka to Cibule zvolil pistole a Ivan s unikajicim palivem prenechal slovo druhemu ktery si vybral nas stroj. Nez jsem stacil cokoli Ivan zmizel pod nami... tak to je konec ocekaval jsem detonaci a rozpad letadla. Prolitla davka strel primo za ocasem a jeden kanonovy granat nas zasah v tom se Stuka obratila na bok a letela primo k zemi! Tak to ne jeste ne ja nechci chcipnout najednou se objevilo primo za ocasem v zamerovaci modre bricho s rudymi hvezdami "Tak jo hajzle pujdes se mnou" a palil jsem dokud nezmizel Ivan z uhlu dostrelu. Pilot zkorigoval stremhlavy let, odhodil a zacal vyrovnavat. Tak to bvlo tesne a ja uz myslel ze jdeme k zemi uff. Za nami vidim dokonalou spoust, stihaci si jeste vyrizuji ucty, jeden Fockewulf nas chvilku doprovazi a me se srovnava hladina adrenalinu do normalu. Kontroluji kabinu a pri pohledu na zem mi je jasne ze priste si musim vyzebrat radsi krajic chleba. Nyni se uz jen kocham tesnou formaci nasich hrdinnych bitevniku a premyslim co ze nas to ceka priste....
Upravil/a Kaspery dne 26-10-2005 12:44
Muj let byl vinou castych restartu stizen o celkovy vypadek herniho zvuku. Nepomohl ani reset hry, takze jsem pres vsechny moznosti musel letet polohluchy.
Se svou Fw 190A-4 jsem jako Bila 7 odstartoval bez potizi a ihned dostal na pravo od Fucidy. Po chvili jsme se dostali na dohled od severnejsi skupiny 190A-5, coz trosku pusobilo zmatek. Ten by zanikl tak rychle, jak zacal, nebyt zvlastniho kontaktu nad nasimi hlavami. Nektere z letadel kourilo a po kratkem dohadovani, co je zac, jsme se shodli na tom, ze pujde nejspis o Jak. Hned nekdo zarval, ze se na nas spousti. Ke svem prijmnemu prekvapeni jsem zjistil, ze naletava na me. Neohrozil me, lehkym vykrutem jsem ho vytlacil pred sebe, nicmene ani on svou energii zbytecne neztracel a nebyl pro nej problem si zpet nabrat svou vysku.
V tu chvili se na obzoru objevili dalsi rude stihacky. Prisel povel k bezprostredni ochrane Stuk. Kratky kontakt s nepritelem me ale trochu dezorientoval, nevedel jsem chvili, kdo je kdo. Az po navazani kontaktu s grupou Stuk a peclive komunikaci Fucidy jsem zjistil, ktera bije. Motor buracel na 110% a ja na detail sledoval kouriciho Rusa, ktery obtezoval nase Stuky. Nekdo od nas uz se ho snazil setrast. ten se ale nedal, tak jsem se rozhodl do sarvatky zapojit. V moment, kdy Junkersy rozbily formaci jsem se za "cona" zavesil, a snad i donutil pikovat pryc. nebyl jsem ale sam, kdosi ho sprejoval zhury, tak jsem se radsi vzdalil. Asi jsem udelal rozumny tah, nepritel byl hned na to hlasen jako sestreleny a padlo riziko vlastni kolize.
Jenomze jen co jsem vybral stoupani, doslo mi, ze me ostreluje flak z Maloarchangelska. Nez jsem se stacil nejak vzdalit, bouchl mi granat u letadla a protrhl nadrz. Vedel jsem, ze je asi zle. Vzapeti Fucida urcil sektor K10 pro dalsi prubeh. Hned jsem se tam s deravou nadrzi vydal. Nez jsem ale dorazil k Taginu, kde se uz nasi motali se dvema Rusy, vsiml jsem si, ze mi sviti "hladove oko" a radsi zvolil prelet fronty, uz bych nebyl nijak uzitecny. Motor zalapal po palivu, vrtule ztratila obratky a v nejakych 2500m jsem plachtil nekam k Trosenskemu lesu (bohuzel jsem si neuvedomil ze kousek od Tagina lezi nase nouzova plocha :rolleyes: ). Tam jsem Stodevadesatku posadil na bricho a prvni nemecka tankova posadka se o me postarala. Tim skoncila moje neuspesna uloha v teto bitve.
Včera byl zajímavý den. Ráno to nezačalo dobře, má stodevítka musela do opravy a vypadalo to, že jediné, co budu dělat, bude bezcílné flákání po letišti...Dozvěděl jsem se však, že večer bude podniknut nálet naší skupinou Stuk a k tomu si v jídelně jeden z jejich pilotů stěžoval, že jeho zadní střelec oslepl po nadměrné konzumaci místní samohonky a on kvůli tomu nepoletí....V hlavě mi bleskl bláznivý nápad...co takhle jednou vyzkoušet , jaký má chlebíček zadní střelec? Slvo dalo slovo a byli jsme dohodnuti. Zbývalo ještě zajít za velitelem Jiříčkem, kterému jsem vše osvětlil. na dotaz o mé praxi jsem si zavzpomínal na předválečné lovy tygrů, které byly mím velkým koníčkem. Letu již nic nestálo v cestě. V podvečer jsem se navlékl do své letecké výstroje, do pouzdra na pistoli jsem nacpal placatku rumu a svou osobní zbraň jsem narval do své letecké holínky. Kapsy jsem, jako obvykle naplnil několika balíčky cigaret. Kolem dvacáté hodiny jsem se vypravil na předletovou přípravu. Stíhací breefing už probíhal, ale velení bombardérů se ne a ne dostavit, tak se žertovalo a klábosilo o ničem. Náš breefing začal asi po půl hodině, ale týkal se pouze pilotů, a střelci mezi tím jen bezcílně posedávali, nebo bloumali po místonsti a prohlíželi si snad stokrát okoukané instruktážní plakáty....
Konečně jsem dostali povel"ke strojům" ale nálet byl dvakrát kvůli komunikačním problémům odvolán. Nervozita pomalu stoupala a já zjistil, že polovina zásoby mých cigaret je pryč a to jsme ještě ani neodstartovali.Konečně! Motor Stuky zaburácel a můj pilot, Lesní Hu se s ní lehce vznesl... Ihned po startu jsem zkontoloval zbraně a pak jsem se pohodlně uvelebil ve svém střelišti a začal si vychutnávat let. Placatka putovala ven z pouzdra a rum příjemně hřál...Mé obavy z letu proti směru"jízdy" se naštěstí nenaplnily, snášel jsem to celkem dobře. Nervozitou mne naopak naplňovala těsná formace, měl jsem obavy, že do mne kolem letící Stuky vrazí...zdály se strašně blízko a já měl pocit, že mám jejich podvozková kola přímo v kabině. Náhle jsem spozorněl. V dálce se objevil bod a za chvilku na to další...velmi rychle se přibližovaly.V mžiku jsem natáhl závěry svých kulometů a znovu ještě jednou vše skontroloval. Byli to Bolševici. Najednou byli tady a začali dotírat. Jakoby na povel začali všichni střelci pálit a já se ihned přidal. Kulomety se rozštěkaly a k Rusovi mířily trasírky. Stíhač vystřelil několik neškodných dávek a zmizel pod naším strojem. Přenesli jsme palbu na druhého a situace se opakovala. Náhle se jeden z Rusů opět vynořil , ale táhl se za ním téměř průhledný bílý pruh. Ztrácel palivo! Někdo zasáhl!Zaplavil mne pocit zžíravé radosti a to i přes to, že jsem věděl, že původcem toho zásahu nejsem já. Rusové zmizeli ,ale náhle kolem nás začaly vybuchovat projektily flaku. Letoun se náhle postavil na křídlo a řítil se kolmo k zemi. Jsme zasaženi! Napadlo mne nejdříve...ale ne byli jsme nad cílem a pilot začal rutinním způsobe nalétavat nad cíl. Proti mě byla obloha a propadal jsem se jako do dna propasti. Náhle se letoun lehce otřásl zbaven své zátěže a těsně nad zemí vyrovnal let. Ozval se výbuch a kabnu na vteřinu ozářil záblesk detonace. Byl jsem tak vyvalený, že jsem zapoměl pozorovat i to, že jsme zasáhli. Tak rychle, jak nálet začal, i skončil.Řítili jsme se těsně nad zemí spět k domovu.Bolševici se už neukázali a po chvíli můj pilot lehce posadil stroj na přistávací dráhu letiště.Začali jsme pojíždět na stojánku. V tom se v rádiu ozvaly vzrušené výkřiky a hned po té lamentování velitele. Dva stroje se na pojížděcí dráze srazily! Posádkám se naštěstí nic nestalo, ale oba stroje byly vážně poškozené. Konečně jsme zastavili na stojánce, motor utichl, já vytáhl svou poslední cigaretu, dopil poslední hlt rumu a ještě jednou si vychutnával celý let. Pak jsem odepnul popruhy a začal se hrabat pomalu z věže. Nohy jsem měl nějaké těžké...Jěště na chvilku do kantýny, vyměnit si zážitky s kamarády stíhači a pak hurá na kutě, zítra mne čeká další bojový let...
S! Byl to zážitek!:jamamoto:
1stCL_MinTaur napsal:
Motor buracel na 110% a ja na detail sledoval kouriciho Rusa, ktery obtezoval nase Stuky. Nekdo od nas uz se ho snazil setrast. ten se ale nedal, tak jsem se rozhodl do sarvatky zapojit. V moment, kdy Junkersy rozbily formaci jsem se za "cona" zavesil, a snad i donutil pikovat pryc. nebyl jsem ale sam, kdosi ho sprejoval zhury, tak jsem se radsi vzdalil. Asi jsem udelal rozumny tah, nepritel byl hned na to hlasen jako sestreleny a padlo riziko vlastni kolize.
Tak ten druhý Fockewulf jsem byl já, dobře jsi udělal, že jsi se vzdálil, protože jsem tě pod sebou neviděl.
Kurská anabáze, aneb jak jsem nic neviděl.
Začalo to žádostí o každého volného pilota FW-190, který by byl schopen letět cover štukám. Situace na frontě je zlá a je potřeba každý pilot. Mé námitky, že nejsem v podstatě schopen letět (mám monitor v opravě a náhradní se dá vydávat za všechno jen ne za zařízení schopné reprodukovat obraz), jsou zamítnuty s tím, že si mám představit, že jsem při posledním letu přišel o jedno oko.
Jsem přidělen na pozici bílá 2. Uklidněn že letím se zkušenými piloty Ričím, SaBotem a Bumíkem se poutám do kokpitu. Čekání na stojánce se neúnosně protahuje. (Můj monitor běží již něco přes hodinu a vypadá, že se zahřál na provozní teplotu, protože na mě začíná rozverně pomrkávat. Postupně vypíná jednotlivé barvy, a když se už podruhé objeví má oblíbená kombinace červené a žluté monitor vypínám. Dlouhou chvíli si krátím četbou denního tisku) Partyzánům se podařilo vyhodit do povětří radiomístnost zrovna v okamžiku kdy v ní byl Bumík. Není čas na slzy, na jeho místo nastupuje neméně zkušená záloha v podobě BlueL. Mechanici zapínají náhradní rádio a může se jít do vzduchu.
Po startu nasazujeme kurz k místu setkání se štukami. Snažím se držet vedoucího (monitor vychladl a vypadá, že chvilku vydrží svítit), ačkoli jsme ve formaci 4, druhou dvojici, která je podle komunikace v rádiu kousek od nás vůbec nevidím. Začínám se děsit setkání s ivany. Chvilku hledáme štuky, když v tu se z rádia dozvídám o kondenzujícím nepříteli přímo nad námi. Ani se nepokouším po něm pátrat a držím se velitele. Začíná boj, při kterém ztrácím kontakt s velitelem, ale mám štěstí a přede mnou se vyloupne FW-190. Držím se ho a podle komunikace zjišťuji, že je to BlueL. Další střet s ivany, při kterém ztrácím výšku. Pohledem na mapu zjišťuji, že jsem přímo nad Taginem. Stoupám a hledám kamarády. Podle rádia jsou přímo nade mnou asi o 1000 metrů výše. Nikoho nevidím, ale dál stoupám dokud se neobjevují šmouhy. Za jednu se zařazuji, je to Fučida.
Chvilku se ho držím, když v tom mě důrazně varuje před útočícím ivanem. Okamžitě se otáčím a hledám nepřítele. Nikdo tam není, další varování je doprovázeno zvukem střelby. Znova se otáčím, ale nikde nikdo. Odpovídám, že já nejsem pod palbou, musí se jednat o jiný FW, který je v úzkých. Nakláním stroj abych zjistil kde se bojuje a Fučida komentuje, jak nepřítel naráží a rozpadá se o FW. Naštvaně hledám místo zkázy. Musí to být někde poblíž a čekám na nouzové hlášení od pilota FW. Nic. V tom se objevuje hláška: ENEMY AIRCRAFT DESTROYED. Konsternovaně na to hledím a oznamuji Fučimu, že jsem to byl asi opravdu já.
Další hlášení o blížících se ivanech. Varování před střelbou si už beru k srdci a prudce máchám s kniplem ačkoli opěk nikoho nevidím. Mám štěstí, dávka Jaka zasahuje můj stroj jen do pancéřování. Otáčím se a prchám k zemi. Poškození je sice minimální ale nemá cenu riskovat. Letím domů. Po 5 minutách přistávám na letišti Kromy.
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
.
divým se že jsi mě neviděl, po průletu jsem ti mával :sm16: a udělal kolečko nad tvým nouzákem...jsem ti i bliknul když jsem viděl že si nezahořel 
(za tohle budu popraven až si to přečte:sm3:...však víte) 
