Takové kusové poznatky a shrnutí hraní:
Před 6 lety jsem dohrál nejlepší RPG všech dob a to jsem netušil, že vyjde ještě mnohem vymazlenější pokračování.
Nyní po druhém průchodu v HC módu + všechny negativní pérky spolu s DLC rozšířením.
Mám odehráno pouhých 446 h a to je o necelých 200 h méně než v prvním díle.
Přes dvě velké mapy je teoreticky dvojka na dohrání kratší, ale o to intenzivnějším obsahem.
Jsem pořád naprosto učarován nad bravurním hlavním příběhem a navíc protkaný naprosto vtipnými dialogy.
Sice jsou na první pohled negativní pérky psychologická překážka, ale ten následný zážitek má své kouzlo,
levelování je přirozenější a probudit se na jiném místě pro objevování zajímavostí po mapě ideální.
Budete sice neustále bloudit, než se chytnete prvního orientačního bodu, za to objevíte spoustu nečekaných atrakcí.
Nyní postřehy z DLC, která se dají rozehrát před dohráním hlavního příběhu, to rozhodně nedělejte!
Jsou tam vysoké nároky skillu různých dovedností a nízkou hodnotu třeba lev. 15 nedorovnáte ani lektvary.
Další doporučení, hrajte chronologicky jak postupně vyšla, mají určité návaznosti o které jinak přijdete.
Moje hodnocení hratelnosti základní hry je vysoko excelentních 96%
Duchařské Barvy smrti krásných 85%
Odkaz kovárny hodnotím max. 75%, i když by měla mít největší potenciál, ale to se bohužel nestalo z několika důvodů.
Přes den máte plnit denní aktivity, které se stereotypně opakují a ta nejhorší je naprostá noční můra.
Máte vyšetřovat a vrátit ukradené zboží pro mečíře Mistra Klause, jen že to má fatální vadu na kráse.
Při každé misi najdete tábor lapků, který zmasakrujete a při hledání můžete, jenže většinou nenacházíte nákresy nové zbroje/zbraně, které si v kovárně od tovaryšů necháte vyrobit.
Zkrátím to, musíte najít 8 nových nákresů, které se objevují extrémně sporadicky a navíc generují náhodně!!!
Věřte že jsem posledním plánkem nahrál otravných 40h navíc.
A to nejlepší Mysteria ecclesiae je horrorové misteriózní dobrodružství zasložených 90%
Ještě bych rád doplnil, na začátku rozšířeného dobrodružství jsem se štítil pekelného ovladače, jak se ukázalo v dobré obrátilo v prospěch kvalitnějšího hraní.
Postupně jsem si zvykl a začal používat potenciálu včetně FFB vibrací, které jsou proklatě dobře udělané.
Když při šermování zvoní železa o sebe, prostě vás to naprosto ponoří a dokážete vycítít náraz, nebo krytí mnohem lépe, včetně otevírání zámků nebo lukostřelby.
Ve finále je mi vlastně líto, že mám před Vánoci vše dohrané no a na závěr nesmrtelná hláška od pana Ptáčka je Audentes fortuna ku*va jebat.
petsild napsal:
Přes dvě velké mapy je teoreticky dvojka na dohrání kratší, ale o to intenzivnějším obsahem.
Jsem pořád naprosto učarován nad bravurním hlavním příběhem a navíc protkaný naprosto vtipnými dialogy.
Musím nesouhlasit. KCD2 je skvělý v dialozích, v jednotlivých situacích, v tom, že si jede svůj vlastní směr a že otevírá hrozně zajímavá témata, ale neumí to prodat, protože ten příběh zhruba od půlky až do obléhání Malešova prostě nefunguje. Zatímco na Trosecku se jim podařilo hezky spojit jakože-sandbox středověk s příběhovou hrou, kdy to pěkně odsýpá a jsou tam jasně definovaný a přehledný postavy, půlka Kutnohorska je prostě GTA San Andreas nebo Mafia 2, kde se postavy mění po každým úkolu, a jsou tak rozmělněný, že tam vlastně nejsou. Ta osobnostní stránka hry tam prakticky není a je to prostě jako hrát generický Far Cry. Kdyby se vyškrtali kompletně všichni Žižkovi žoldáci, hře by to jenom prospělo. Mise vlastní asi fajn, ale prostě nejsou nijak spojený. A potom je tady samozřejmě to, že hra se hraje od začátku do konce úplně stejně. Žádnej kvalitativní skok tady není, kvantitativní od půlky vlastně už taky ne. Jednička se přes toto nějak dostala tím, jak příšernej nýmand byl Jindra na začátku, ale tady to prostě nejde odpustit. Já nevím, těžký brnění schovat za high-level perky, udělat pro těžký brnění nějakou minihru na píchání se kudlou, protože meče prostě nic nedělají, mít možnost jezdit se svojí vlastní družinou, mít potřebu tu družinu mít, protože mě budou přepadávat Zikmundovy jízdní oddíly, mít páže, dostat hrad, posílat panáčky vymlátit lapky místo mě, moci něco rozhodovat, fakt cokoliv. Ale tady není snad jediná věc, co by ve hře nebyla hned na začátku, a potom se jenom posouvají čísla. Ta hra má fakt asi jen dvě události, kdy se mění gameplay - prvně když dostaneš koně, kterej je ale taky hned na začátku, a když se trochu zlepšíš v páčení zámků. Technicky by to mohla být komba, ale ty je jednak těžký používat, jednak nedávají větší výhodu. Jako prostě hezký, že jsem v lategamu nesmrtelnej, ale jinak dělám úplně to stejný a hraju to úplně stejně jako na začátku. V tomto byl fascinující třeba Gothic, kde se nedala lootovat zbroj a ten progress hrou byl mnohem víc cítit. Dramaturgie této hry je prostě nezvládnutá.
petsild napsal:
Přes dvě velké mapy je teoreticky dvojka na dohrání kratší, ale o to intenzivnějším obsahem.
Jsem pořád naprosto učarován nad bravurním hlavním příběhem a navíc protkaný naprosto vtipnými dialogy.
Musím nesouhlasit. KCD2 je skvělý v dialozích, v jednotlivých situacích, v tom, že si jede svůj vlastní směr a že otevírá hrozně zajímavá témata, ale neumí to prodat, protože ten příběh zhruba od půlky až do obléhání Malešova prostě nefunguje. Zatímco na Trosecku se jim podařilo hezky spojit jakože-sandbox středověk s příběhovou hrou, kdy to pěkně odsýpá a jsou tam jasně definovaný a přehledný postavy, půlka Kutnohorska je prostě GTA San Andreas nebo Mafia 2, kde se postavy mění po každým úkolu, a jsou tak rozmělněný, že tam vlastně nejsou. Ta osobnostní stránka hry tam prakticky není a je to prostě jako hrát generický Far Cry. Kdyby se vyškrtali kompletně všichni Žižkovi žoldáci, hře by to jenom prospělo. Mise vlastní asi fajn, ale prostě nejsou nijak spojený. A potom je tady samozřejmě to, že hra se hraje od začátku do konce úplně stejně. Žádnej kvalitativní skok tady není, kvantitativní od půlky vlastně už taky ne. Jednička se přes toto nějak dostala tím, jak příšernej nýmand byl Jindra na začátku, ale tady to prostě nejde odpustit. Já nevím, těžký brnění schovat za high-level perky, udělat pro těžký brnění nějakou minihru na píchání se kudlou, protože meče prostě nic nedělají, mít možnost jezdit se svojí vlastní družinou, mít potřebu tu družinu mít, protože mě budou přepadávat Zikmundovy jízdní oddíly, mít páže, dostat hrad, posílat panáčky vymlátit lapky místo mě, moci něco rozhodovat, fakt cokoliv. Ale tady není snad jediná věc, co by ve hře nebyla hned na začátku, a potom se jenom posouvají čísla. Ta hra má fakt asi jen dvě události, kdy se mění gameplay - prvně když dostaneš koně, kterej je ale taky hned na začátku, a když se trochu zlepšíš v páčení zámků. Technicky by to mohla být komba, ale ty je jednak těžký používat, jednak nedávají větší výhodu. Jako prostě hezký, že jsem v lategamu nesmrtelnej, ale jinak dělám úplně to stejný a hraju to úplně stejně jako na začátku. V tomto byl fascinující třeba Gothic, kde se nedala lootovat zbroj a ten progress hrou byl mnohem víc cítit. Dramaturgie této hry je prostě nezvládnutá.
Moc jsem tě nepochopil, rozporuješ že je hra v HC módu skvělá a zábavná s kratším herním časem?
Ahoj,
Po půlce života jsem si vzpoměl na svoje létání. Bohužel si pamatuji už jen starý Il-2 1946. Co se tedy teď létá poraďte mi kde bych objevil staré veterány.
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.