11. ledna 2008 odlétla do Afganu rekognoskační skupina několika českých důstojníků. Jejím úkolem bylo posouzení možností budoucího místa působení českých stosedmdesátjedniček, tím místem byl Bagram. Na brífingu s američany vyšlo najevo, že se tu s nimi nepočítá. Jejich základnou bude některé letiště blíže Pakistánu. Skupina se přesunula dobrodružnou noční jízdou toyotami za doprovodu české vojenské policie zpět do Kábulu a odsud s přestupy zpět domů...
21.4 zahájil v Kábulu činnost český mentorský tým OMLT, začátky mise v Kábulu pilotů a techniků Mi-24 můžeme hledat už v dubnu 2007 kdy vláda ČR schválila dar několika hindů. Koncem roku bylo schváleno vyslání speciálního týmu složeného z pilotů-instruktorů a technického personálu, který bude zajišťovat výcvik afghánských letců na bojových vrtulnících. Hlavním úkolem OMLT bylo zabezpečit výcvik odsluhy pro vrtulníky afghánských vzdušných sil ANA, včetně těch námi darovaných. Na Kábulském letišti se naši piloti a technici setkali s první trojicí našich dvacetčtyřek v nových barvách a označením, celkem ale měli k dispozici 6 strojů, včetně 3 afghánských s katastrofálním stavem dokumentace...
Následovalo seznámení českých mentorů afghánci u zeleného čaje, kteří je zahrnuli spoustou bojových historek ještě z dob sovětské intervence kdy létali na straně vlády proti mudžahedinům. Vyvstala tedy otázka jak budou učit tyto hrdé a svérázné pardy jejichž věk už hodně přesahoval 40 let. Naši instruktoři si však díky své profesionalitě rychle získali důvěru afghánců a jali se prověřit jejich způsobilost. Dlouhou přestávku v létání bylo třeba překlenout a ukázalo se, že jsou mezi piloty skuteční mazáci, kteří Mi-24 skvěle ovládali. Byli zde ale i tací co nedokázali ani zaviset...Bylo třeba zavést výcvikovou metodiku a výhodou bylo, že všichni kdysi prošli výcvikem v SSSR. Drilovaly se okruhy kolem letiště, radiokomunikace a další...Ti nadanější po několika obnovovacích letech cvičili spolupráci a doprovod Mi-17 pro zásobovací lety do problematických oblastí. Byl to výcvik na nestandardním místě a nestandardní situaci ve válkou zmítané zemi...
Cvičení desert star
V souvislosti s chystaným nasazením českých Mi-171Š v Afganu byla veškerá letecká příprava personálu směřována na splnění tohoto doposud nejnáročnějšího úkolu, jaký kdy jednotka českého letectva plnila. Cvičení se konalo v květnu na letišti v Prostějově. Plnily se úkoly vzdušné přepravy, průzkumu, vysazování či podpory pozemních jednotek. Nácvik s přístroji pro noční létání, záchrana osob izolovaných na území nepřítele. Cvičení mělo prověřit organizační strukturu a soběstačnost jednotky a vyrostl zde pro tento účel i stanový tábor, zde vojáci prováděli plánování letů, údržbu a opravu letecké techniky. Zároveň probíhala modernizace prvních 3 vrtulníků Mi-171Š na verzi Mi-171ŠM pro nasazení v afghánské misi ISAF.
Zároveň v Přerově probíhal výcvik na zcela novou funkci palubní střelec, který se posléze přesunul i do Velké Británie. Učila se balistika a obsluha zbraně kulometu GPMG 7,62 mm, teorie střelby z vrtulníku z visu, klesavého i stoupavého letu, denní i noční...
Bylo však nutné seznámit se s létáním v prašném a nejlépe horském prostředí. Pro tento úkol se nakonec povedlo zorganizovat přesun vrtulníků letounem An-124 do Izraele, neboť předchozí jednání se španělskou i řeckou stranou selhala. Ve dnech 1-12.9. se podařilo uskutečnit cvičení ve francouzském Saillagouse Mountain flight 2008. Přítomno bylo všech 8 posádek se kterými se počítalo do první vlny v Afganu, 4 Mi-171Š a 2 Mi-35 (stále ještě přerovské). Základna se nacházela ve výšce 1320m (nejvyšší cvičná plocha v ČR je na Mravenečníku 1340m, kde už se dají cvičit "hory" ). Létání v horách je opravdu velmi náročné a může za to několik podstatných faktorů. Týden bylo počasí na cvičení opravdu na hraně možností pilotů i strojů. Vítr dosahoval 20m/s a generoval divoké turbulence. V Pyrenejích si piloti vyzkoušeli průlety hlubokými skalnatými údolími a přistání v terénu ve výškách 3000m. Všichni kapitáni tak měli možnost poznat odlišnosti a specifika ve vysokohorském terénu. Brzy ještě následovalo cvičení TrioSAR 2008 na polsko českém pomezí v oblasti Lužických, Jizerských a Rychlebských hor. Na konci října proběhly cvičné střelby v prostoru VVP Libavá z kulometů PKM.
Etzion 2008
Koncem roku probíhala další fáze výcviku v Izraeli v Negevské poušti. provoz ve výškách nad 2000m a hlavně v pouštních podmínkách, starty a přistání za vysoké prašnosti. Posádky zde sbíraly další nutné zkušenosti, teoretickou přípravu a další nové doplňky osnovy, tentokrát už přímo s velitelem určeným pro Afghánistán. Izraelci zároveň předali posádkám důležité zkušenosti z provozu v poušti a specifika v boji s Hamásem, ukázalo se, že po tomto cvičení byly motory mimořádně opotřebované a byla nutná kompletní revize a výměna lopatek kompresorů.
Mise ISAF se blíží
Na přelomu roku probíhaly vojskové zkoušky verze ŠM, modernizace však nabírala zpoždění což termín nasazení v Afganu ohrozilo. Počátkem 2009 dorazila první skupina českých důstojníků na budoucí operační základnu Sharana provádět rekognoskaci. V březnu se konal ve Francii další nácvik horského létání Mountain flight 2009, bylo zde 50 příslušníků přerovské základny a trojice Mi-171Š, cvičení probíhalo s kolegy se stroji Gazelle, Puma, Chinook, Cougar, Augusta, Mi-17 a Tiger. Další vlny nácviku pokračovaly v Boleticích. Dokonce se část posádek podívala do USA na vojenskou základnu Fort Bliss v Texasu kde bylo provozováno několik notně olétaný Mi-17 bez imatrikulace. V Přerově konečně následovalo přeškolování na verze ŠM z LOM Praha.
Počátkem října 2009 se konalo další cvičení na německé základně Rheine-Bentlage , cvičení se účastnil jediný stroj Mi-171ŠM na kterém se testoval nový systém vlastní ochrany, detekující odpálené řízené střely, který obstál na výbornou. Mezitím byl odesílán materiál pro předsunutý tým v Bagramu a Sharana, který měl za úkol vybudovat infrastrukturu pro plánované dvouleté působení Mi-171ŠM v Afghánistánu.
14.12. 2009 byl proveden slavnostní nástup 1. kontingentu vrtulníkové jednotky AČR před odesláním do mise. První část hlavních sil této jednotky Task Force Hippo odlétla na Sharanu 17.12. ...
Upravil/a saldy dne 24-06-2024 22:06
4 až 6.1 přelétli z Přerova do Afganu další příslušníci TFH i všechny 3 šemíky, v období přelomu 2009-10 bylo uskutečněno 8 velkokapacitních letů letouny Ruslan a 3 kbelskými Airbusy. Sestavení strojů proběhlo po vykládce na Bagramu. Čeští letci se mezitím seznamovali s prostředím a terénem, američané je vyvezli na uvítací obhlídku ve stroji Ch-47D Chinook. Dále už letci pokračovali na vlastních ořích střelbou na nedaleké střelnici, palubní střelci měli na této misi mimořádně důležitou roli. Dále nácvik přistání do prachu ve výšce 3050m. 17.1. následoval přelet všech 3 vrtulníků na své budoucí působiště FOB Sharana ve výšce 2225m, v tomto letu už vezly důležitý materiál s sebou.
25.1. zahájil 1. kontingent Heli na Sharaně svůj operační úkol. Mezi hlavní úkoly patřila přeprava osob a materiálu, zásobování základen aliance včetně českého PRT v provincii Logar.
Mezitím v Boletitích probíhal další nácvik hlavně nočních letů a střeleb palubních střelců z kulometů PKM, včetně obsluhy samopalů Sa-58 a pistolí Pi-82 pro případ, že se posádky dostanou do pozemního boje s nepřítelem. Rotace létajícího personálu v Afghánistánu probíhala každé 3 měsíce a nástup 2. kontingentu se uskutečnil 15.dubna kdy převzal operační úkoly od svého předchůdce.
Normání letový den v Afgoši
Do takového dnu nahlédneme díky vzpomínce pilota s přezdívkou Chrt: Lety jsme připravovali 24h předem, příprava dvojice posádek sestávala z několika částí. Všeobecná zpravodajská informace o situaci v zemi, minové icidenty, činnost koaličních jednotek, podrobná info k plánování letu, poslední incidenty v letovém provozu, střelba na koaliční letectvo, omezené a zakázané prostory, kde byla vedena bojová činnost. Možnosti doplnění paliva na blízkých základnách, zdravotnická pomoc, frekvence a kody pro daný den, předpoklad vývoje počasí a mnoho dalších věcí...
Následovalo zvolení trasy letu, způsob provedení s důrazem na určení kritických fází letu, míru rizik, taktické provedení letu, výpočty paliva a hmotnosti, spolupráce obou posádek. Vyhodnocení přípravy, otázky do "davu"...Následovala manuální práce nabíjení pásů munice do kulometů a individuální příprava osobní výstroje.
Na bojovou misi se vstávalo ve 2 hodiny ráno, a je třeba si uvědomit, že spánek probíhal ve velmi hlučném prostředí letecké základny vysoko v horách a když vás odporný zvuk budíku probudí do velmi chladné noci, máte pocit, že jste mnohem utahanější než když jste šli spát, v polospánku spácháte ranní hygienu a v umývárně se zdravíte se stejně postiženými kolegy...Navléknete na sebe kombinézu, pouštní boty a vyvlečete z pokoje své harampádí-leteckou vestu s neprůstřelnými pláty, samopal, pistoli, taktickou vestu se zásobníky, batoh Bergen, který obsahuje vše pro případ ztroskotání. Samozřejmě přání dobrého rána a šťastného letu nepublikovatelnými zdravicemi.
Posádky se shromáždí 2-3 hodiny před letem na SQOC pro vyslechnutí finálního meteo brífingu, zpravodajskou info a poslední zhodnocení proveditelnosti mise, tzv. GO-NO GO. Pak odchází na snídani či cigárko a turka...Hodinu před letem je zahájen standardní předletový bríf. kde se dozvíme poslední a nejčerstvější info, promítaná mapa je plná bodů předchozích incidentů s počty zraněných či zabitých koaličních vojáků, což vás po ránu "uklidní a namotivuje" včetně možného výskytu obávaných protileteckých kulometů DŠK, tzv. dušek.
Poslední zpráva o počasí je příznivá, jen teploty mohou být vysoké, to může ovlivnit plnění úkolu. Tím je přeprava příslušníků PRT Logar, vystřídání a návrat jednotky, která plnila několik dnů úkoly z COP Boston/Shark zpět na americkou základnu Shank. Vzdušná přeprava je zvolena proto že každý pozemní konvoj byl "nastřelen" a riziko je vysoké. Víme že nemáme velkou hmotnostní rezervu a proto byl zvolen přelet na Shank ještě za tmy abychom využili ranního chladu a převezli první várku ještě za tmy. Až vykoukne Slunce nad horizont, bude teplota rychle stoupat, ale pokud budou vojáci disciplinovaní, dá se to zvládnout. Pro první část letu využijeme noční brýle NVG.
Po brífingu podepisujeme rozkaz, fasujeme zbytky výzbroje, střelci kulomety PKM, na každou mašinu 3 kusy a 3000 nábojů. Střelci vše naskládají do přistavených Land roverů a odjíždí na 1,5 km vzdálenou stojánku kde naloží svou výbavu do vrtulíků. Auta se vrací pro zbytek posádek, poslední chvíle na špeka a WC. Oba kapitáni přebírají od techniků stroje a kontrolují společně s borďáky jejich připravenost a jde se na věc.
Pozdravíme se s věží, následuje povolení spouštění a motorová zkouška, pokud je vše OK, loučíme se s techniky, vedoucí si žádá převisení do dráhy a vzlet. Na dráze 32 se srovnáme stupňovitě vpravo, potvrdíme si vzájemně že jsme po kontrolním visu ready a jde se na to!...
Mapa nabírá zpoždění a zase tu mám nějaký střípek. Afghánistán duben 1984, v úzké soutězce 40 km od Kábulu zlikvidovali dušmani sovětskou kolonu s cistearnami převážející benzín. Hlavní úkol stanovený pro 459. OrSpn spočíval ve zjištění zdali útok někdo přežil a podat podrobné hlášení o situaci v tomto nedostupném místě. Plnění podobných úkolů bývalo určeno pro 10tičlennou skupinu Specnaz. V tomto případě velení rozhodlo o zdvojení této jednotky. Obě skupiny vyrazily ve dne s odlehčenou výstrojí kdy už panovalo nesnesitelné horko, kvůli tomu si vojáci nevzali ani neprůstřelné vesty. Jejich zbraněmi byly AKS-74 a důstojníci nesli AKMS-74, každá skupina měla po dvou kulometech PKM a všichni vojáci nesli 10 granátů F-1.
V 19h velitel Kovalev rozhodl rozbít tábor pro přenocování na vrcholu pahorku Kazažora. Jakmile se trochu setmělo, ozvala se střelba z DŠK a vojáci Specnaz spatřili jak se k jejich táboru blíží cca 200 tmavých postav, které si od pohledu počínaly jinak než obvyklé oddíly mudžahedínů, měly tmavé kombinézy a kukly-jednalo se o elitní speciální pakistánskou jednotku "Černý čáp"vycvičenou američany. Duchové se přibližovali přískoky za pomoci krycí palby. Kovalev přikázal zahájit odvetnou střelbu. V delší přestřelce bylo zasaženo větší množství útočníků a začali se stahovat, avšak sovětům začaly docházet náboje a byl vydán rozkaz přepnout do polohy střelba jednotlivými náboji. Po úplném setmění byla na sověty zahájena střelba minomety, střepiny spůsobily mnoho zranění a protože si vojáci nevzali ani lekárničky, stahovali si zranění cáry z roztrhaných pruhovanýxh triček tzv. tělňašek. Příslib pomoci od letectva zněl, musíte se udržet do rozednění!
Infra dalekohled měl u sebe jen Pr-k Čajka a dával ostatním instrukce. Boj dosáhl kulminace ve 4h ráno, protivník zahájil zteč s pokřikem "rusové vzdejte se!" Vojáci už mysleli na poslední kulku či granát pro sebe, dostat se do zajetí bylo nepřípustné. Stalo se však něco v co už nikdo nedoufal, v dáli ve světle rozbřesku se ozval hluk vrtulníků a dunění jejich rotorů. Na pomoc jim letěly zkušené posádky alexandrijského pluku se základnou v Kandaháru. Dvojice transportních Mi-8MT a dvojice dvou Mi-24, které se vysunuly vpřed a spustily střelbu kanony na kukláče rozmístěné níže po svahu. Mi-8 přistály na pahorku v poušti, zatímco Mi-24 kroužily těsné blízkosti. Vojáci naskákali do vrtulníků, naložili i své padlé a raněné a byli odtransportováni na bezpečné místo. Hloubkový průzkum zjistil, že v boji bylo zabito 327 protivníků, kterým velel tou dobou neznámý mladý Usáma bin Ládin. V okolí byl vyhlášen týdení smutek a specnazovcům slíbena krutá pomsta...
Pomsta se zdařila částečně vyplnit. 19.9. 1984 se podařilo velkorážovým kulometem DŠK rozstřílet Mi-8MT z 2.vrtulníkové letky 335 obvp. kapitána stroje Anisimova ze zmíněné přepravy, ve zříceném stroji padlo kromě posádky i 9 zúčastněných vojáků včetně velitele Kovaleva...
Dnes se kvedlákem vydám podél cesty turisty Sváti.
Sváťovi teče do bot, survival IRL
Když se ještě nemohu nad AFG proletět, tak beru Sváťu jako průvodce místní kulturou.
Jinak napínavá podívaná a přitom celou dobu nehostinné skalnaté místo. Je na něm už vidět únava a vyčerpání, vzal si chlapec větší sousto.
Ale má na cestě jednu zásadní výhodu, s tím jeho zevnějškem do Afghánu lehce zapadne, jako by tom patřil od narození.
Dobrý je úsek, jak tam potkal místního opičáka v gumácích, ten se tam evidentně narodil a překážky překonal s lehkostí kamzíka.
Jo, ten pohyb opičáka v gumákách co skáče po skalách jak kamzík je přesně ten důvod proč na SSSR i NATO v afgánu selhalo, prostě tu krajinu nikdy nezvládli a domorodí jsou tam jak ryba ve vodě
Ještě jednou se vrátím k českým hrochům a dokončím vzpomínku pilota Chrta a příště by mohlo být něco o snažení sovětského dálkového letectva.
...Pozdravíme se s věží, následuje povolení spouštění a motorová zkouška, pokud je vše OK, loučíme se s techniky, vedoucí dvojice"Mike" si žádá převisení do dráhy a vzlet. Na dráze 32 se srovnáme stupňovitě vpravo, potvrdíme si vzájemně že jsme po kontrolním visu ready a jde se na to! Jako dvojka si nechám dostatečný rozestup, oba vrtulníky necháme nad drahou rozběhnout na 150km/h a jdeme do ostrého stoupání s manévry vpravo a vlevo dokud nedosáhmeme výšky 600m nad terénem. To vše z bezpečnostních důvodů nad základnou a její těsné blízkosti. Zaujmeme otevřenou skupinu 150-200m od sebe stupňovitě vpravo. Ohlásíme se Sharaně a našemu SQOCu a nasadíme směr základna Shank. Po necelých 20minutách dosáhneme skalnatých hor a trochu vyklesáme, aby si střelci mohli odstřelit kontrolní dávky-tzv. fire test. Přehoupneme se přes první skalní hřeben a odklopíme NVG, protože začalo svítání.
Navážeme spojení se Shank a zvětšíme rozestup a klesáme cik-cak opět kvůli shoršení zaměření případnému střelci. Přeletíme oplocení vnějšího perimetru základny a přistáváme na krátké betonové dráze 35. Pojíždíme na přidělená stání do chlívků oddělených betonovými zábranami. Je zde většinou velký cvrkot koaličních vrtulníků, vzlety apačů na vzdušnou podporu, bílých civilních Mi-17 či black hawků na MEDEVAC. Naši cestující jsou už připraveni, ani nevypínáme motory, nastupují rampou a rychle nakládají zásoby na několik dlouhých dní služby na COP Boston. Dostáváme povolení pojíždět, rolujeme na stejnou dráhu stupňovitě vpravo a provádíme kontrolní vis-ještě to ujde, ale ranní Slunce už rychle vyhání rtuť teploměru nahoru. Rozbíháme stroje na co nejvyšší rychlost a těsně přeskočíme betonový plot základny. Ustálíme rychlost na 180-200km/h a letíme směr COP Boston. Po 15 minutách letu míjíme poslední skalní převis a pod námi se otevře hluboké kamenité údolí, dole vpravo je náš cíl. Vedoucí hlásí, že začíná klesání, my mu potvrzujeme krytí. Hlavou mi proběhne info z brífingu, že zde nedávno jeden Chinook schytal pár broků ráže 7,62 mm. Manévruji tak abych měl na vedoucího výhled a podle pokynů střelců aby měli dobrý výhled do okolí-co kdyby se někomu nelíbilo, že ho letíme navštívit.¨
Vedoucí mašina nasazuje přízemním letem na přistání, my klesáme do 400m a v nepravidelných kruzích hlídáme okolí, Mike mi hlásí ať si dáváme pozor, v okolí perimetru je několik antén co jsou vidět na poslední chvíli. Místní zemědělci nás sledují a my sledujeme je. Mike mi hlásí 30 sekund-to je jeho čas do vzletu a pro nás pokyn přesunout se do pozice pro zahájení klesání na přistání. 10 sekund, klesám v ostrých zatáčkách-pasažerům se to už začíná zajídat. Oblak dýmu nám prozradí, že vedoucí Mike je po vzletu. Rozpočítávám si konečnou fázi abych měl dost rychlosti na manévrování a plynulé přistání s dostatečnou zásobou výkonu. Ještě není ani 9 hodin a už ze mě leje jak z vola. Vojáci vykládají zásoby a jejich kolegové čekají na nástup, borďák všechny popohání, poslední 2...hlásím vedoucímu 30s, navigátor usedá na sedadlo a hlásí, že jsme připraveni...10s , zvedáme se, vedoucí nás vidí a kryje. Řadíme se do skupiny a vracímme se na Shank kde asi po 20 minutách přistáváme. Je už odporné vedro, na stojánce vypínáme a domlouváme se jak dál. Zůstalo nám více paliva a je vysoká teplota, borďáci vše přepočítávají-jsme na hraně s výkonem, vše přebytečné musí z vrtulníku ven.
Vše se opakuje podle rutiny a vracíme se opět na Boston, znovu kryjeme vedoucího, jsme tu ale příliš dlouho, vedoucí mi hlásí vydrž, trvá jim to debilům, sledujeme palivoměr...30s, konečně, po přistání mám taky dojem, že tu sedíme příliš dlouho, ptám se borďáka co se děje?! Další nekonečná minuta, palivo mizí. tAK CO JE?! Vydrž, táhnou sem nějakou bednu k....i. Volá nás vedoucí, jak dlouho se budeme tam dole ještě kochat, rádi byysme už vypadli! Navigator hlásí, že s palivem jsme ještě ok. Zavíráme rampu, můžeš. Rozbíháme se, do toho mi hlásí vedoucí, že má bingo a vrací se na Shank kde oba musíme doplnit palivo, vidím ho jen jako malou tečku...
Před přiblížením na Shank mě borďák uklidňuje, bude to s palivem na drc, ale zvládneme to. Vyklesáváme, ale komunikace vedoucího s věží se mi nelíbí. K dispozici je pouze jediná plnicí branka, druhá je mimo provoz, musíme tedy čekat až se Mike naplní první. Před finále nás ale věž odklonila do záložního pásu z důvodu provozu. Zde zůstávám viset a ptám se Mika jak jde plnění-ještě neplníme, je něco s hadicí, SUPER. Po 5ti minutách volám věž zda můžu přes dráhu. Negativ, vzlet MEDEVACu. No tohle! Sedám do záložního pásu. Po pár minutách vyjíždějí z boxů Black Hawky a jdou rovnou nahoru. Urguji věž znovu, NEGATIV, vzlet palebné podpory, bude je následovat eskorta dvou Apačů AH-64. Cink! Vysazení palivového čerpadla, hlásí Nataša. Klid, ještě chvilku vydržíme a stahuju ještě trochu otáčky. Dalších 5 minut a nic, věž hlásí čekejte, to už mě dostává do varu. Borďák klepe na palivoměr. Mike hlásí, že je plný a převisuje na parkování. Natvrdo hlásím věži že jdu plnit, dávám plnou ručku a zvedáme se. Cink, další selhání čerpadla, sunu se v 1m přes dráhu na čerpačku, hadice je konečně v nádrži a provádíme tankování s točícím se rotorem-hot refuelling, jako kdysi v Bosně. Čeká nás ještě cesta na Sharanu, ale to bylo už v pohodě.
To byla jedna ze vzpomínek na Afghanistan, že byla málo válečná? Tak to se omlouvám, my jsme se při letu zapotili celá posádka. Díky všem v našem 2. kontingentu Heli Unit ISAF! Bylo mi ctí!
Afghanistan offers a varied landscape consisting of vast deserts, towering mountains, and lush river valleys. This initial release is focused on the southwest region of the country and includes regions around Kandahar and Herat. The DCS: Afghanistan is now available!
No ED má detailně dodělanej jen ten jiho-západ, tohle je spíše střed až sever, takže bych spíše tipoval, že tohle místo ještě není pokryté.
Jinak souřadnice jsou 34°23'47.0"N 64°30'57.0"E
Moje první dojmy, přelet asi 130 km z Kandaháru do Tarinkotu. Nečekal jsem to nic moc-podobně jako zklamání ze Sinaje, ale jsem zatím z kvality textur nadšený. Celé to působí vyváženě až na pár ostrých přechodů, textury jsou jemné a různorodé, hlavně pohledy na hory vypadají velmi zdařile. Město rozmanité, základny velmi detailní a propracované, musím toho Eda taky jednou pochválit
No ED má detailně dodělanej jen ten jiho-západ, tohle je spíše střed až sever, takže bych spíše tipoval, že tohle místo ještě není pokryté.
Jinak souřadnice jsou 34°23'47.0"N 64°30'57.0"E
No ED má detailně dodělanej jen ten jiho-západ, tohle je spíše střed až sever, takže bych spíše tipoval, že tohle místo ještě není pokryté.
Jinak souřadnice jsou 34°23'47.0"N 64°30'57.0"E
Je tu pro Jam, alespoň základová deska.
Hráči už Eda bombardují nedodělky nové mapy, zatím bych je s minaretem netrápil
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
