Taktéž jsme si nacvičili taktiku "mizení stodoly". Copperfield by měl radost. Tato taktika spočívala v principu, že při napadení se formace chaoticky rozpadne do protichůdných směrů a bude se pohybovat jen nad lesy, kde byla viditelnost tet o dost horší než nad loukami.
Taktika byla bez chyby, protože mustang co vás viděl z 25 tis. stop, tak když spadl k vám dolů změnilo se jeho hlášení z "vidím 4 kontakty" ...na : "kam se ty tety poděly? Jak můžou takhle zmizet? Já je ztratil !" )))
Vzpomíná pilot Tety 1, který je z toho všeho ještě trochu rozhozen a ne vše si (správně) pamatuje.
8./TG3 - 4x Junkers Ju-52g4m
Domovské letiště: Eugenbach/Asbach
Piloti a „střelci/kopiloti“: Jirik, Saldy, Magot, Paulus
Cíle akce:
Provést zásobování parakontejnery do třech prostorů: JV od města Malmedy, V a Z od Bastogne.
Kritéria úspěchu: shoz kompletního nákladu ze 4 strojů alespoň do dvou ze tří uvedených prostorů.
Režim letu: od Rýna tree top level (kdo cestou nesveze aspoň jednu veverku, tak je posera)
Úspěšnost shozů:
1. oblast (JV od Malmedy) – splněno zcela (2x Jirik, 1x Paulus, 1x Saldy)
2. oblast (V od Bastogne) – splněno z 1/2 (1x Jirik, 1x Paulus)
3. oblast (Z od Bastogne) – nesplněno (vůbec jsme se tam nepodívali)
Stav pilotů na konci speciálky: naživu – Jirik, KIA – Saldy, Magot, Paulus
Let 1. - Ztráty a nálezy
Startujeme ihned jakmile je to možné. Přelétáváme Rýn směrem na JZ a rozdělujeme se na dvě skupiny (1. Jirik a Paulus – 2. Saldy a Magot). Stáčíme se do západního kurzu a pokračujeme k místu shozu 1. V oblasti SV od Gerolsteinu hlásí 2. skupina tet napadení. Přicházíme o Saldyho (MIA) – pivo, návrat na základnu a příprava k dalšímu letu. Po chvíli je sestřelen i Magot (KIA - bohužel nebo naštěstí ?) a ujímá se role střelce/navigátora. Skupinka 1 pokračuje k železnici severně od Gerolsteinu. Zde velitel (Jirik) chybně vyhodnocuje orientační body a zavádí sebe i Saldyho na scestí, kamsi jižně mezi Malmedy a Bastogne. Situaci se daří úspěšně vyřešit přičiněním dalších členů posádky (Magota). Po určitém „zmatečném kufrování“ se daří najít cestu k místu shozu 1. K tomu přilétáme ze západu, přičemž pilot Tety 1 se hrozně stydí a v duchu i nahlas si nadává. Identifikujeme červenou dýmovnici a provádíme úspěšný shoz dvou nákladů. Mezitím Saldy posilněn kvalitním ležákem a osamocen hrdinně spěchá k místu shozu jedna, na rozdíl od Jiříka se naviguje správně a provádí úspěšný shoz. Na cestě zpět ale bohužel o Saldyho přicházíme (KIA). První skupinka tet se vrací přímým kurzem k letišti a všichni tetkaři dumají co dál.
Let 2. - Bastogne
Startuje skupina 1 (Jiřík + Paulus) a vydává se přímým kurzem k Bastogne. Cestou potkáváme několik kontaktů. Na druhou polovinu cesty dostáváme eskortu skupiny Bf-109, kterou nesmírně rádi vidíme. U Bastogne se zdá být živo. Nejsme si jisti, kdo je přítel a kdo ne. Navíc před cílem Paulus se mnou ztrácí kontakt. Naštěstí oba identifikujeme zapálenou červenou světlici. Teta 1 úspěšně odhazuje, krouží a čeká nad místem na Tetu 2, jejíž odhoz je také úspěšný. Po rychlém zformování se vydáváme na dlouhou zpáteční cestu. Let naštěstí proběhne bez zásadního kontaktu s nepřítelem.
Let 3. - Sestřeleni
Čas neúprosně běží. Víme, že už naše cíle splnit nestihneme. K dispozici jsou již jen dvě znavené Tety. Který vybrat cíl? Rozhodujeme se pro Bastogne. Teta 1 (pilot Jirik + střelec/navigátor Magot) a Teta2 (pilot Paulus + střelec/navigátor Saldy) startují a nasazují na přímý kurz k Bastogne. Problémy na sebe nenechávají dlouho čekat. SV od Gerolsteinu pozorujeme řadu kontaktů a nad pak námi majestátně proletí formace Bostonů A-20 s doprovodem (pravděpodobně Lightningů). Přes rádio informujeme naše stíhací skupiny. Tiskneme se k zemi, co to jen jde. K veverkám tak ještě přibíráme zajíce a prý už vezeme i nejednoho krtka. Nic to však není platné. Teta 2 je během chvilky sestřelena a její radio ztichne. Teta 1 zoufale zpovídá zajíce, jak efektivně kličkovat mezi stromy. Ale, marně. Přichází dutá rána a výškové kormidlo Tety 1 pořádně ztěžkne. Jde o (virtuální) život. Už jedině na zem a to rychle. Teta zahučí do hustého sněhu. Posádka pomalu otvírá oči a rozhlíží se okolo. Prý je tu i něco smradlavého cítit, ale benzin to naštěstí není. Co bude dál? Rozstřílí nás na zemi? Naštěstí ne. Nikdo není vážně zraněn, čekáme a přemýšlíme co dál. Pilot do sebe hodí nachystané pivo a rozhodne, že tety dnes ještě nekončí.
Let 4. – Let poslední valkýry
Posádka (pilot Jirik + střelec/navigátor Magot) startuje k poslednímu letu k Malmedám. Pokud se tam dostane, bude kompletně zásoben/splněn alespoň jeden odhozový bod. Tetiny motory burácí na plný výkon a více pootevřený chladič se je snaží uklidnit přívaly mrazivého vzduchu. Letíme napřímo a kopírujeme terén tak, že ohýbáme vrcholky stromů. Dosahujeme průměrné rychlosti cca 250 km/h, tetino maximum. Soustředím se jen na řízení. V periferii občas vidím kontakty a je mi už jedno, co jsou zač. Magot velmi pozorně sleduje situaci okolo a vtipně ji komentuje, jeho navigační pomoc je přitom nesmírná. Let trvá celou věčnost. Rozsáhlé lesy střídají sněhové pláně a občasné remízky. Sveřepě držím určený kurz. A najednou les končí. Teta se vyřítí na rozlehlou planinu, na které září červená světlice. Nechají nás doletět? Stihneme to? Ano. Kontejnery na padácích putují k bojem vyčerpaným pozemním jednotkám. Blíží se lhůta vymezující konec bojových operací. Teta 1 se raduje, ale ještě není v bezpečí. Naštěstí vzduch se mezitím vyčistil, tedy obracíme k návratu. Za několik minut končí bojové operace a můžeme si tak vychutnat vyhlídkový let od ardenských lesů až k Rýnu. V radiu je slyšet nekončící veliké nadšení a radost z perfektní speciálky. Najednou jsme u Rýna - Remagenu, koukneme na most a definivně směřujeme domů. Nepředpisové přistání orientované kolmo na vítr zakončuje Teta 1 hladkým dosednutím a rolováním k letištnímu zásobování. Vypínám motory a pomyslně ukládám nohy na přístrojovou desku. Uff, paráda.
Jak jsem potkal Tety.
Na SVK se vyhlašuje další speciálka v BOSu, hurá. A bude to 13. února. OK, musím kouknout do rozpisu služeb v práci, jestli bych se mohl zúčastnit. Jo, půjde to, službu mám předtím v pátek a potom hned v neděli, první předpoklad možné účasti je splněn. Takže pravidla … Pivo, no tak jo, snad mě zabijou dřív, než toho víc vypiju. A za koho a v čem letět - toť tradiční dilema. Budou zase A-20tky, nad Šeldou to byla s nima paráda, to bych si rád zopáknul. Ale jdu pozdě, jsou plné. Tak co tu máme dál. Samé legendární stroje a do nich se hlásící samí legendární virtuální piloti. Takže sem né, to by jim to zkazil a sem raději taky né … Tedy vyčkám. Ejhle, támhle vzadu se krční nějaké Tetičky Ju-52 a zdá se, že o ně není moc zájem. A tak teda jó, jdu tam, když teda myslíte, jako že v rámci celku. Zabírám si u nich třetí flek vedle Saldyho a Magota. Vzpomínám přitom na film Stalingrad, kde si tetičky zahrály. A vzpomínám také na vyprávění pana inženýra Lněničky, který popisoval jak Ju-52 přistávaly na jednu takovou louku v Hradci Králové, kam jsme chodili létat s RC modely. Že by tam tak velké letadlo dokázalo přistát mi tehdy přišlo skoro nereálné, nyní to už ale neplatí. Dnes už je ta louka jen součástí vzpomínek, zmizela pod obytnou zástavbou. Za pár dní se k nám přidává Paulus a tetičky Ju jsou kompletní.
Zjišťování toho, jak se tetička ovládá a čeho je vlastně schopná bylo radostí. Shlédl jsem naučné video od Requiema a několik videí z reálných Ju-52 provozovaných v nedávné době (doporučuji). Že se chlazení motorů ovládá kohoutky ze stupaček v paneláku bylo jedním z několika milých vtipných překvapení. Nakonec se nám podařilo nastavit takový postup, který pilotáž značně zjednodušoval, například nastavení chladičů bylo univerzální po celý let a nebylo úplně nutné úzkostlivě hlídat teplotu motorů. Teta je však stroj neposedný a ráda sama mění směr letu, v tomto ohledu i trimování pomáhalo jen částečně a bylo nutné stále řídit. Na tréninku děkujeme za asistenci AH_Krakenovi, který se ochotně uvolil namlátit nám v P-51. A vůbec pokec s ním, nejen o porovnání TTD Ju-52 a Me-262, byl vítaným zpestřením dlouhých cvičných přeletů. Obdobně byl i příjemný TS pokec s dalšími spolubojovníky, ať už na úrovni velitelů tak řadových pilotů.
Úkoly pro naši skupinku byly jasné a jejich splnění zdánlivě jednoduché. Letět těsně při zemi tam, odhodit náklad a zase zpátky. Co je však pro jednu tetu příjemnou relaxací, může být pro skupinku tet poněkud nervy iritující činností. Při přízemním letu jsme se zpočátku vzájemně ztráceli a nějakou dobu trvalo, než jsme si zvykli. V tomto ohledu měla vedoucí teta výhodu, kterou ale kompenzovala stálá nervozita z navigace. Saldy a Magot nevím proč pojali pocit, že bych mohl být vhodným kandidátem na velitele našeho seskupení. Jak si jen tu navigaci zjednodušit? Vymysleli jsme zjednodušené trasy, které jsme se snažili při nácviku zažít. Bohužel, základ této trasy křížil koridor spojeneckých náletů na Gerolstein, což jsme měli plně pocítit na ostré akci. Zpětně si trochu vyčítám, že se to dalo předvídat a mohli jsme létat oklikou, ale to by byl zážitek ze speciálky třeba jen poloviční.
V čase pátečního generálního tréninku jsem byl v práci a Saldyho soukromou zprávu o jeho výstupech na SVK jsem si přečetl až těsně před ostrou akcí. Původní letové plány byly změněny a nacvičená přístupová cesta tak byla minulostí. A pak už se letělo …
Vrtošivé tetičky se občas ztrácely a pak se někde zase zjevovaly zcela nečekaně, takže přidělávaly starosti svým rychlým ochráncům. Byly a jsou však velmi vděčné za cover, který v takto nelehkých podmínkách musel být stresující a vyčerpávající. Velké díky a poklonu Fučimu, Colonelovi i všem řadovým stíhačům a bitevníkům modré strany za jejich nasazení a příkladnou spolupráci.
Být u toho všeho my bylo velikým potěšením a ještě jednou moc děkuji všem těm, kteří se na tomto podniku podíleli. Díky váženým kolegům tetkařům: Saldymu, Magotovi a Paulusovi. A snad naviděnou u něčeho podobného příště.
P.S. A na Pauluse jste fakt střílet neměli, on opravdu poctivě vozil jen ten zdravotnický materiál (a taky ty veverky).
Během a po odhozu pro zásobení 89.Divize. Dým nám na chvíli označí střed zony, ale může taky připoutat pozornost nepřítele
[img]https://ijncluny.estranky.cz/img/original/214/il-2_2021_02_13_21_41_00_101.jpg[/img] is not a valid Image.
[img]https://ijncluny.estranky.cz/img/original/215/il-2_2021_02_13_21_41_12_601.jpg[/img] is not a valid Image.
Po odhozu východně od Bastoně, já na pozici střelec, Paulus řídí...
[img]https://ijncluny.estranky.cz/img/original/217/il-2_2021_02_13_22_43_46_866.jpg[/img] is not a valid Image.
Hlásíme kontakt s početnou skupinou letounů na Gerostein, jasně rozeznáváme bostony, bohužel velitelství nemá stíhače v oblasti...
[img]https://ijncluny.estranky.cz/img/original/212/il-2_2021_02_13_23_54_39_781.jpg[/img] is not a valid Image.
Setkání s bitevníky
[img]https://ijncluny.estranky.cz/img/original/216/il-2_2021_02_13_23_01_46_987.jpg[/img] is not a valid Image.
[img]https://ijncluny.estranky.cz/img/original/213/il-2_2021_02_13_23_01_50_137.jpg[/img] is not a valid Image.
Nikdy jsem se MP létání vlastně neúčastnil, protože na to nemám čas. Přesněji, nikdy jsem nemohl zaručit, že na polet čas mít budu a, a to mě diskvalifikuje zcela, většina akcí je logicky pátek nebo sobota.
A to nemám běžně čas zcela jistě. Snad jen v karanténě, po smrti nebo tak něco.
Takže jen nějaké MP hry, kde můžu přijít nebo odejít když potřebuji.
S velkým potěšením však sleduji, s jakým úspěchem se vám všem takové specky daří a všechny vaše reporty čtu s velkým zájmem.
Organizátoři si zaslouží obdiv a poděkování. Není tak úplně samozřejmostí věnovat čas a energii zdarma partě kamarádů na úkor třeba své rodiny.
Řekl bych, že tahle akce docela oživila československou komunitu a zaslouženě.
Dobrá práce, zasloužíte si všichni potlesk.
Já ti věřím Hot_Dogu. A kdo na mě teda útočil? podle mě a tvého popisu tu byla P-47. Já si hlídal výšku protože kolem 6000m to byla zvláštní situace, kdy se musela držet výška na cca +-50m aby to "nepsalo". Každopádně super zábava.
Barone s tebou, s Sipim (když si nebude měnit pořád jména ), s JG I, Icemanem a Bierglassem poletím vždycky velice rád. Musím říci, že jsem si to s vámi opravdu užil a uvidíme se v Aradech, v Me 410, nebo v F-16?
Môžeme aj v F16, ale tam som úplný luzer. Ešte to viem tak nahodiť a zopár základných veci.
Povedené video!! Elektrikáři se svým "Thunderstruck" se k tomu taktéž hodí, emerika je emerika
Ta 262 co odhodila jednu bombu místo dvou byl hádám Kraken
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
)))
), s JG I, Icemanem a Bierglassem poletím vždycky velice rád. Musím říci, že jsem si to s vámi opravdu užil a uvidíme se v Aradech, v Me 410, nebo v F-16? 
