Achileus, Magot, Saldy velke dakujem za specialku, ktora ma znova vratila na virtualne nebo, vdaka velitelom Fucida, Colonel, a tak isto vdaka vsetkym spolubojovnikom ako aj protivnikom bez nich by akcia taktiez nemohla byt. Takze super akcia, a tesim sa ak by sa podarilo v buducnosti nieco podobne znova zorganizovat.
3. bojová mise
Ani se neptám, zda nad Bastogní můžeme očekávat nějakou podporu, vím, že bude zamítnut pro aktuální nedostatek sil. Stejný plán jako u druhé bojové mise, tentokrát nepřerušen kontaktem na cestě. Avšak ihned po příletu k Bastogne spatřujeme Me-262 Schwalbe letící v protikurzu a pomalu stáčející se k útoku směrem na jih. Zahajuji palbu z palubních zbraní z velkého úhlu a dálky s cílem náhodného zásahu do kolmo letící Me-262. Na více jak kilometr bez šance, avšak věší se za ní CSW_310_Snakes a zkouší jí trefit ze 6tky, rovněž neúspěšně. Schwalbe však pod stresem nabzučených Thunderboltů přehazuje pumou pozice o zhruba 200 metrů - úkol splněn. Následuje povolání bitevních Thunderboltů a scénář, až po přistání schodný s předchozím letem. Situace s Pivem začíná být neúnosná. Dostávám stále více dotazů a připomínek, že pijeme málo piva. Někteří se dokonce přiznávají, že již požívají nějaký čas alkoholické nápoje bez mého vědomí. V zájmu povzbuzení bojové morálky vyhovuji kladně všem požadavkům...
V té Me262 jsem nejspíš byl já a proto máme šanci to vidět i z druhé strany, jestli ty P-47 co jsem potkal nebyl někdo jiný. Je to zajímavé i proto, že na tom je vidět, jak rozdílná skutečnost to i ve skutečnosti tenkrát za WWII mohla být a jak relativní může být co pamětníci píší v knihách. Tak tedy můj příběh.
Letím ve výšce 6000m směrem na Bastogne. Je to můj druhý let a jelikož při prvním letu jsem nepotkal v této výšce žádné nepřátele, jen jednu trojici a dál jednu dvojic asi o 1000m níže, užívám si sluníčka a přemýšlím jak tentokrát provedu útok. "A sakra. Co je to přede mnou nahoře? P-47!" P-47 s převýšením jdou proti mě. Začínám klesat abych nabral věší rychlost. Přece jenom 262 s 2x250kg bomb moc neakceleruje. P-47 jde na headon a zkouší svoje štěstí. Netrefil. Koukám dozadu a vidím že se stáčí za mnou. "Tak jo. Budeme klesat. Uvidíme kolik mu to letí" Hoch se celkem snaží a já nechci nic riskovat a rozhoduji se letět v mracích podle přístrojů. Pumy neodhazuji. Není důvod, P-47 nestíhá, tak co. "Alespoň jsem je stáhnul dolů" říkám si. "Ostatní v 262 budou mít klid a vlastně takhle jsem to i plánovali" přemýšlím a věnuji se přístrojům. Občas vykouknu z mraku a pokračuji směrem Bastogne. Nad Bastogne vypadávám z mraku a chci si najít nějaký cíl na který hodím ty dvě dvěstěpadesátky. " A do prdele !!!" Vypadl jsem z mraku přímo doprostřed houfu P-47 útočících na pozemní cíle u Bastogne. "Rychle pryč !!!" Dávám plný výkon a nízko nad zemí mizím. "Asi si mě nevšimli, nebo na mě kašlou" říkám si a mizím na východ. Mam stále dvě pumy a přemýšlím co s nimi udělám. S Baronem se domlouváme že já tedy poletím na Spa a on bude pokračovat na Bastogne. "No jo, ale kde jsem?" 262 celkem upaluje a na podrobnou navigaci v tom překvapení z chumlu P-47 na Bastogne jsem neměl čas. "Poletím na sever, tam se něčeho chytnu". Točím sever a stoupám. Za nějakou dobu vidím město "Hele to znám! To jsou Malmedy!!!" Točím levou a mířím na Spa. Provádím útok na nádraží. Všímám si že Baron v minulém letu odvedl dobrou práci a muničák jaksi není. Odhazuji pumy a zasahuji cíl. " Sakra, jedna neodpadla. Zkusím se otočit". Otáčím a odhazuji dvěstěpadesátku. "Cíl zasažen, můžu domů". Točím na kurs domů. "Myslím že stačilo" přemýšlím "domů to mám nejkratší cestou ještě dobrech 240km a to mě i v 262 nějaký dobu potrvá. Stoupám a koukám se kolem sebe. poletím celkem dlouho na nepřátelským územím a nechci aby mě zase někdo honil ."konečně Rýn" za další dobu se chytá radiomaják na město u našeho letiště. No domů je to ještě kousek, ale odlehčená 262 upaluje, tak to jde. Přistávám, ten vítr kolmo na dráhu je otravnej, ale co. Dojíždím, zastavuji, vypínám motory a začínám tankovat. "Máme v plánu ještě jeden útok, tak to snad tentokrát nebude tolik akce"
K operacím Me262 bych chtěl napsat jednu věc. Když čtu odkud ostatní létali a jak to museli dotáhnout 100km domů, tak se usmívám. Letiště Me262 bylo u města Hopsten (čtverec 0529 num 1) Nejmenší vzdálenost z letiště na Bastogne byla 291km. I ta 262 tam letěla cca 30minut a při té oblačnosti to místama bylo navigačně zajímavé . Průzkumníci při zahájení bojových akcí tam teprve přiletěli a když došlo na potíže se serverem a start bojových akcí byl posunut cca 12min po startu průzkumníků, tak neměli šanci se tam dostat s předstihem. Strávili jsme společně spoustu času nad tím, jak tam dostat průzkum v nějaký normální čas a dostatečnou zásobou paliva aby tam mohli dostatečně dlouho být a ještě se vrátit 290km domů. KG-51 to s tím plným nákladem také neměla úplně jednoduché a v těch mracích něco, po více jak půlhodinové navigaci, na zemi najít nebyla úplně sranda. Za mě ale musím říci, že jsem si to užil a byla to opravdu specialka.
Musim s Krakenom suhlasit, navigacia a let v Me262 nebyla ziadna "prochazka majovou noci" ako by povedal klasik. Zvlast navigacia pri tak dlhom lete bola namahava a jeden let priamo k cielu a nazad trval cca 70 minut a viac (po prvom lete som pristaval s palivom v nadrzi tak do zapalovaca). Takze nas musim vsetkych pochvalit, kazdy z nas nasiel ciel, nestalo sa, ze by niekto zakufroval - i ked to bolo hodne lahke. Zvlast pri lete v malej vyske a v rychlosti cez 700 km/h sa docela blbo orientuje.
Musim povedat, ze som si tu specku vazne uzival. Take male deja vu zo stareho sturma (uz mi tam chybali iba Horrido, Kocour, Panek...) Obzvlast klabosenie na TS pocas letu stalo za to, zvlast nesmierne dolezita informacia od kolegu pri tretej misii ze ho "boli prdel". V tom kontexte ked je clovek za kniplom a sustreduje sa na vsetko mozne to bola informacia za vsetky prachy Vazne to bolo fajn, uz sa tesim ako s Krakenom a ostatnymi poletime Arada Aby som bol uprimny - neviem sa dockat Krakene, je ti jasne ze si vyfasoval velenie aj do dalsej specialky neee?
...len by bolo fajn, keby sme mali dovolene aj strielat
Snad nebude nikomu vadit, když sem dám odkaz na kompletní video z této pro mě první a doufám že ne poslední naprosto fantastické akce. Nervozita a únava se na letu v mém Spitu náležitě projevovala a tak se předem omlouvám jak za technické nedostatky z mého letu, tak i s postupným nástupem času na velikou únavu, kdy jsem zpocený a na půl spící (téměř litr vína v krvi pro alespoň zmírnění mé nervozity) začal po cca třech hodinách vydávat ne úplně příjemné zvuky. Teprve v čase 3:54 jsem byl probuzen zásahy do křídel od nepřátelského befka (Colonel) kdy mi mimo jiné ustřelil pravé kolo, které mi bránilo konečnému hladkému přistání. Na konci je ještě na videu zachycen závěrečný ohňostroj z chlapama od Tempestů. https://www.youtube.com/watch?v=k_fbVcFSI1w
Začátek akce byl odstartován a přišlo první hlášení z hlavního stanu „máme problém“ takže znova přepnou z pilota na správce a zpět a pak ještě jednou nervozita zda to všechno klapne se dostavila ale jak se později ukázalo naše společné úsilí stálo za to. Hurá zatím to maká tak šup do mašiny a přepnout se do velitelské kůže a akce může konečně začít.
Jako velitel bitevníků FW-190 F8 jednotky I./SG4 s velitelem druhé jednotky III./SG4 na FW jsme vzlétli k naší první společné akci pod ochrannými křídly jednotek I./JG2, III./JG2, II./JG 27, III./JG 77.
Po startu jednotek jsme zatočili na kurz směrem mezi Prum a Gerolstein kvůli pravděpodobnosti nalezení alespoň jednoho orientačního bodu. Cestou k prvnímu bodu jsme ztratili kontakt s jedním z našich FW chvilka nepozornosti a byl už jen vidět kouř a plameny. Po 11 minutách jsme dorazili na místo pro změnu kurzu. Říkám si super teď otočíme a jdeme na to vzdálenost k cíli asi 8 minut žehlíme a cestou sbíráme šišky ze stromů příjímáme zadání cílu našich průzkumných letadel, přemýšlím jak tam dopravit celou skupinu. Přilítáme a hustý kouř stoupající z Bastogne jde vidět už z dálky a proto upravuji kurz k cíli který se neodvratně blíží. Pozice a čas k cíli byl nahlášen našim ochráncům, ať mají čas nám udělat prostor. Jsme tam hledáme je plechovky oči na stopkách, jak hlemýžď koukám konečně máme cíle vydávám povel k odhozu a úprku ze žhavé zóny.
Cesta domů probíhala v klidu žádný kontakt prostě pohoda změny kurzu a konečně jde vidět naše řeka Rhine a letiště našich jednotek. Ubírám plyn dáváme klapky, podvozky sednout a přebalit.
Za chvíli máme natankováno a jsme připraveni jít znova do akce stejný kurz a opět tentokrát kvůli HW problémům jsme přišli o jednu mašinu cestou tam opět kouř dým a ztráta pilota. No nic musíme letět dál máme jasný úkol. Jsme u Bastogne všude naštěstí čisto tak jdem na to rozhlížím se a vidím tanky bohužel díky mému špatnému velitelskému rozhodnutí později zjišťuji že napadené tanky byly vlastní jednotky. Výčitky svědomí… no nic musíme letět dál pro další náklad. Nasadili jsme kurz k letišti a po půl hodině jsme opět dosedali na letišti k dotankování a přezbrojení.
Máme dotankováno dozbrojeno a jsme připraveni k další akci plný plyn čumák k obloze kurz a další příjemná cesta k cíli krajina okolo ubíhá počasí takřka romantické. Jsme zpět u Bastogne nad námi létají andělé a my se snažíme zasadit nepříteli co největší ránu. Zbombardováno a je čas k návratu tentokrát poškozen jen nepřítel.
Cesta k letišti ubíhala dobře byl nasazen severovýchodní kurz, který nás dovedl k nepříteli blíže, než jsme chtěli, takže změna kurzu na domovské letiště. Náš klid byl narušen hlášením o aktivitě nepřítele blízko nás, takže se naši ochránci logicky vydali na lov a my se snažili odklidit domů. Hlášení vysílačky prozrazoval, že vedli urputný boj a pak nastalo hrobové ticho což mohlo značit jen jediné … ano dnešní den nám vzal kamarády, ale my víme, že se jednoho dne potkáme všichni ve Valhale.
Výsledky: I./SG4
2/JG26_Achileus 3
1stCL_Pyt 3 KIA
2/JG26_Fokusak 8
1stCL _Rudidlo 3
III./SG4
2/JG26_Krak 6
2/JG26_BadUnclSam 5
2/JG26_Voyk 3
1stCL_Jochen 0 KIA Celkem: 31 ks zničené techniky
Tímto chci poděkovat Režii tvůrcům map a HQ obou stran za skvělou akci a ostatním letícím pilotům a hlavně našim andělům bombarďákům zásobovačům a ochráncům modré strany.
a Fuci,Coloneli skvěle odvedená práce jak organizační tak velitelská.
Snad nebude nikomu vadit, když sem dám odkaz na kompletní video z této pro mě první a doufám že ne poslední naprosto fantastické akce. Nervozita a únava se na letu v mém Spitu náležitě projevovala a tak se předem omlouvám jak za technické nedostatky z mého letu, tak i s postupným nástupem času na velikou únavu, kdy jsem zpocený a na půl spící (téměř litr vína v krvi pro alespoň zmírnění mé nervozity) začal po cca třech hodinách vydávat ne úplně příjemné zvuky. Teprve v čase 3:54 jsem byl probuzen zásahy do křídel od nepřátelského befka (Colonel) kdy mi mimo jiné ustřelil pravé kolo, které mi bránilo konečnému hladkému přistání. Na konci je ještě na videu zachycen závěrečný ohňostroj z chlapama od Tempestů. https://www.youtube.com/watch?v=k_fbVcFSI1w
V té Me262 jsem nejspíš byl já a proto máme šanci to vidět i z druhé strany, jestli ty P-47 co jsem potkal nebyl někdo jiný. Je to zajímavé i proto, že na tom je vidět, jak rozdílná skutečnost to i ve skutečnosti tenkrát za WWII mohla být a jak relativní může být co pamětníci píší v knihách. Tak tedy můj příběh.
Letím ve výšce 6000m směrem na Bastogne. Je to můj druhý let a jelikož při prvním letu jsem nepotkal v této výšce žádné nepřátele, jen jednu trojici a dál jednu dvojic asi o 1000m níže, užívám si sluníčka a přemýšlím jak tentokrát provedu útok. "A sakra. Co je to přede mnou nahoře? P-47!" P-47 s převýšením jdou proti mě...
...
Krakene, já ti můžu odpřísáhnout, že žádná P-47D nebyla po dobu speciálky ani na vteřinu ve výšce 6000m nebo tak něco... Výškového rekordu dosáhli nejspíš Snakes s Richardem když se snažili sundat ve svíci Colonela a to odhaduju, že byli zhruba tak možná 10 sekund 100 metrů nad mrakama, jestli vůbec, než zas spadli gravitací dolů... To co popisuješ muselo bejt s jinejma letadlama, nikoliv s Thunderboltama, odtud asi ta rozdílná skutečnost, zcela jistě se jednalo o jinou situaci. Jestlis pak nad Bastogne prosvištěl mezi zrovna útočícíma Thunderboltama pod mrakem a my si tě nevšimli je dost možný, ale furt jiná situaceUpravil/a Hot_Dog dne 15-02-2021 20:23
Já ti věřím Hot_Dogu. A kdo na mě teda útočil? podle mě a tvého popisu tu byla P-47. Já si hlídal výšku protože kolem 6000m to byla zvláštní situace, kdy se musela držet výška na cca +-50m aby to "nepsalo". Každopádně super zábava.
Barone s tebou, s Sipim (když si nebude měnit pořád jména ), s JG I, Icemanem a Bierglassem poletím vždycky velice rád. Musím říci, že jsem si to s vámi opravdu užil a uvidíme se v Aradech, v Me 410, nebo v F-16?
Já ti věřím Hot_Dogu. A kdo na mě teda útočil? podle mě a tvého popisu tu byla P-47. Já si hlídal výšku protože kolem 6000m to byla zvláštní situace, kdy se musela držet výška na cca +-50m aby to "nepsalo". Každopádně super zábava.
Musel to být jiný typ letadla, nikoliv P-47, to se musej přiznat kluci z Mustangů, Tempestů či Spitfirů, kdo pronásledoval nějakou 262ku ze 6000m dolu až k mraku. Já popisoval situaci, která se komplet odehrála pod mrakem, respektive začla pod mrakem v 5000ft a skončila u země odhozem 200 metrů za cíle... Ta druhá část, kdy si propadl mezi kopu Thunderboltů bitevničících u Bastogne, to ano, to sme mohli být my (museli dokonce), a nevšimli sme si tě... Někdo možná něco říkal že něco zahlídl, ale jelikož to zmizelo hned, tak sme to po chvíli neřešili...
Upravil/a Hot_Dog dne 15-02-2021 21:31
Možná by to vysvětlil můj zážitek. Taky jsem letěl 262, taky na podobné trase. Jo i já byl u tý Bastogne. A mě tedy přepadly nějaký FW 190 z převýšení. Byli na mě ale kluci hodní, asi netušili, že jsem to zrovna já, a tak mě nesundali.
Za mne leporelo a pár info, štábní report by měl dodat Jiřík jakožto velitel schwarmu.
Po úvodních wtf a facepalms s nahozením mise, jsme Jiříkovi oznámili že všechny trénované navigace z tréningů padají a situace se mění.
Bylo potřeba improvizovat a operativně měnit navigační plány za letu a navigace na úrovni vrcholků stromů se stávala peklem.
Taktéž jsme museli změnit taktiku formace. Rozdělili jsme se na dvě dvojice a plán byl takový, že za Rýnem pevnou formaci rozpustíme a přesunume se k drop zone v 5km rozestupech s tím, že když některá z dvojice bude napadena, stihne informovat tu druhou vzdálenou dvojici, která změní směr a zachrání se.
Taktéž jsme si nacvičili taktiku "mizení stodoly". Copperfield by měl radost. Tato taktika spočívala v principu, že při napadení se formace chaoticky rozpadne do protichůdných směrů a bude se pohybovat jen nad lesy, kde byla viditelnost tet o dost horší než nad loukami.
Tuto taktiku "mizení" se mi skutečně podařilo realizovat a ztratit se dvojici P-51, který těsně přede mnou sestřelili Saldyho.
Bohužel po návratu na kurz Malmedy si mne poníci později vyhmátli a rozebrali na prvočástice. Byť mrtvev ve Valhalle, pravidla stále umožňovala se účastnit dále hry.
A teď teprve přišla skutečná specka! Skočil jsem do pozice střelce nejdříve k Saldymu a snažil se ho navigovat na shoz u Malmed. Podotýkám že navigace z 10 metrů nad zemí je naprosto něco, co kdo nezkusil, ,tak netuší co je to za hardcore
Po úspěšné pomoci Saldyho donavigovat k odhozu u Malmed, už návrat nebyl problém, tak jsem přeskočil za kulomet k jiříkovi, který byl nenávratně ztracen někde na jihu i s Paulusem. Tak jsem jim pomohl je donavigovat k drop zone č.1 Malmedy.
Po té následovala long-range navigace do Bastogne, kde jsme už nervózně sledovali palubní chronometr a děsili se jak čas rychle ubýhá. Při tomto letu jsme přišli o Pauluse a zároveň i o Saldyho který nedoletěl po druhé k Malmedy. Pokud jsme tedy chtěli splnit alespoň jedinou drop zone (aktuální stav byl: Bastogne východ 50%, Malmedy 75% odhozu), zbývala alespoň jedna cesta jedné zbývající tety do Malmed. Časový limit už byl skutečně šibeniční, nad drop zone č.1 jsme doletěli 3 min před koncem ukončení bojové činnosti!! A domů na letiště 5 minut před koncem celé mise!! Drop zone Malmedy byla splněna na 100%
Saldy po zásahu P-51, přežil a následoval bavorský ležák
tento způsob navigace zdá se mi poněkud nešťastným
spit (či tempest?) co si nás nevšiml, chodemimo, viděli jsme A-20 s doprovodem jak táhnou na Gerolstein
drop zone č.1 Malmedy
drop zone č.2 východně od Bastogne
navigace domů přes Remagen se zadařila
5 minut před koncem mise jsme doma! Upravil/a magot dne 16-02-2021 08:44
Tak jo. Třeba to byl Tempest. Kapkovitá kabina, podobný půdorys křídla. Já si myslel z toho čelňáku že je to P-47. Bylo to někde na frontové linii. To by sedělo. To letadlo v tom slunci mě připadalo stříbrné.
Alespoň je vidět jak je to ve víru akce vše relativní a co si člověk myslí a co je skutečnost.
Nad Bastogne som to mohol byt aj ja. Pri druhom nalete ma ostrelovala dvojica p47 tesne pred odhodom. Nalet som prerusil, bomby odhodil a upaloval odtial. Podla logu ma neposkodili ale rapidne mi ubudalo palivo. Sotva som to dotiahol nad Kolin a sadol u JG2 na opravu. Zrovna nebol nikto doma tak som si dal pauzu, opravil, natankoval a letel domov.
Rozepisuji report report potřetí s důrazem na to, abych vše dopsal - jsem na tom časově moc moc špatně
V krátkosti se ještě vrátím k mému celkem zdrcujícímu hodnocení Šeldy: I dneska, po cca 3/4 roce si myslím, že ta akce se fakt nepovedla a přestože se jednalo o autorskou prvotinu, že má tehdejší kritika prostě byla na místě, protože těch míst, která byla dobrá, mi přišlo prostě strašně málo a naopak chyb strašlivě mnoho. No a proč se k tomu vracím? Před přihlášením do akce jsem cítil k tvůrčímu týmu dosti silnou skepsi. Jenže i po onom velkém rozčarování člověku stejně někde úplně vzadu v hlavě pořád hlodá: "A co když ne?". A ostatně i věci, na kterých jsem se v online světě v posledních 20 letech podílel, nevždy dopadly podle představ. Tak jsem se přihlásil a vnitřně si stanovil jedinou podmínku: Nebudu to žrát, budu jen pasažér a nechám si to od tvůrců prostě naservírovat. Důvodem bylo jak "Šeldské zklamání", tak i naprosto extrémní nedostatek času, který si podobné akce ze strany organizátorů a vedení vyžadují. Jasně, může to znít jako klišé, ale považte sami: Mám čtyřletou dceru a ročního syna. Žijeme v Praze, ale babičky máme v Ostravě a v Prachaticích, dcera nechodila půl roku do školky a manželka (za každým mocným mužem hledej silnou ženu) už je ze současné situace na prášky. Do toho dělám v továrně, která se přestavuje a teď už i vyrábí vakcínu proti koronaviru. Má role tam není úplně nepodstatná - je to extrémně psychicky náročné. Krom nějakých 10 hodin denně (+ hodina a půl cesta v autě) celkem běžně pokračuji s projektovou prací i s běžným supportem o večerech, nebo o víkendu. Ostatně celý minulý víkend jsem byl od rána do večera v zaměstnání a připravovali jsme s kolegy sklady na zcela zásadní audit Státního Ústavu pro Kontrolu Léčiv. Vedle hlavního úvazku řeším další projekt, protože zakládáme s kolegou primárně logistickou/IT konzultantskou firmičku. No a aby ani toho nebylo málo, tak plácám diplomku a chystám se ke státnicím odloženým kvůli koronaviru. Je toho jednoduše strašně strašně strašně moc. O velení jsem nestál. Vlastně jsem i předpokládal, že Saldy s Magotem nebudou na základě "Šeldího zklamání" chtít, abych se tímhle směrem angažoval. Zároveň jsem viděl, jak nám utíká čas a že se asi nikdo jiný nechystá té role chopit - no a jak řekl jeden moudrý muž: Když je někdo jediný, kdo může, tak musí.
Dopředu jsem si samozřejěm také uvědomoval, že mé "přehledové možnosti" budou díky letu ve VR hodně omezené. Nemůžete využívat napsané poznámky, nemůžete se pořádně protáhnout, fyzická námaha je ve srovnání s TIRem někde úplně jinde - a do toho se bojíte HW nároků v ne úplně otestovaném prostředí. No byla to výzva.
Cca dva týdny před akcí jsem rozhodil velitelské role: Achil, Colonel, Kraken a nedjříve Saldy/Magot, ale jejich roli následně převzal Jiřík. Vyhlásil jsem pár úkolů a pár tréninků. Taktiku jsme ladili za pochodu, jak jsme dostávali informace o cílech akce i jak jsme si zkoušeli jednotlivé taktiky a samozřejmě i vytrvalost našich strojů (ta nás hodně omezovala). Od JG26 jsem čekal interakci trošku hlubší - můj dojem byl, že se k akci kluci stavěli během přípravné fáze na můj vkus až příliš rutinérsky. Naopak Colonel a jeho chlapci, Krakenovci i Jiřík odváděli fantastickou přípravnou práci a mně samotnému byli v tomhle směru inspirací. Je stejně sranda, jak je život občas nespravedlivý. Takový Bierglass celkem dost dřel a pak se mu to posere jak při generálce, tak při prvním ostrém vzletu. Icemanův výkon jak v přípravě, tak v akci, byl grandiózní, ale i on se ve špatnou chvíli nacházel na špatném místě. A musím na tomhle místě vzpomenout i mladíka Jochena - pro něhož jeho první velká akce po naprosto bezproblémových dvou týdnech příprav skončila po deseti ostrých minutách. Když si pak člověk během akce v tom uzavřeném kokpitu nízko nad lesem uvědomí, jak moc tomu ti chlapi dali a že je pro ně konec, tak mi z toho bylo vniřtně smutno - jenže i to tvořilo atmosféru.
V přípravách pro mě bylo náročné i to, že jsem se vůbec poprvé po dvaceti letech nemohl spolehnout na to, že jádro tvoří Lioni - to sice mělo velký vliv na pohodlí a trošku smutné to bylo, ale pozice mých nejvěrnějších spolubojovníků tak zaujali jiní kluci a bylo to v tomhle směru rozhodně neokoukané .
Taktiku jsme si stanovovali na základě myšlenky, že nejsme schopni efektivně krýt ani pozemní cíle, ani Ju 52 a ani Me 262. Očekával jsem, že díky výrazně menšímu počtu strojů, díky přítomnosti 150 oktanů i díky bonusu útěků ze zajetí budeme v jakémkoliv stíhacím boji tahat za kratší konec provázku. Na druhou stranu jsem věděl, že o 262 velké starosti mít nemusíme (což se i přes ztrátu jedné mašiny potvrdilo). Měli jsme v zásadě dva útočné cíle - Bastogne a Spa. Spa bylo jasné, Me 262 s tím neměly problém a já jen doufal, že tam spojenci budou (zbytečně) vázat nějaké síly. Bastogne byl cíl bitevních Fw 190, kterým jsem natvrdo přidělil nás v D-9. Prakticky celou akci jsme trávili mezi kopci v nulové výšce nalepeni na koruny stromů. Dokázali jsme Bastogne otočit 4x. Výsledek byl vynikající (zničili jsme vše), provedení chvílemi rozporuplné. Vynikající momenty - skvělá cestovní rychlost, obtížná navigace při letu do 30 m, přesné bleskové údery - se střídaly se špatnými (Schwarm, který vysypal svůj náklad na mnou hlášené Panthery). Zpětně mě mrzí poslední z našich úderů, kde (byť jsme si při trénincích přesně tohle zdůrazňovali) jsme jednoduše nad cílem byli příliš dlouho a hledali jednotlivé cíle v jinak už zlikvidovaných formacích. Mimochodem to byl jediný boj, kde jsme nad Bastogní neměli navíc kluky z Letky 13 - ty jsem poslal pojistit poslední Junkers. Moje Dory ale splnily svůj úkol a Thunderbolty mající v daný okamžik všechny trumfy ve svých rukách, byť za cenu těkého poškození Killera, odrazily. V ten okamžik jsem samozřejmě netušil, že tento střet zpečetí i úplně poslední boj, ve kterém i já přijdu nejen o mašinu, ale hlavně o Hanse. Chci znovu vypíchnout perfektní komunikaci a kooperaci s Colonelem a jeho Melody Boys. Načasování fungovalo naprosto fantasticky a zcela bezchybně. Bylo skvělé sledovat, jak si to všechno sedlo a jak Messerschmitty jsou vždy v kritický čas na kritickém místě.
Velení celé LW bylo samozřejmě hodně náročné. Koordinace 4 - 7 skupin, přitom hlídat Rottenfliegera vlevo, občas merknout na druhou Rotte vpravo, neustále držet bitevníky, držet si přesný přehled o pozici, kdyby Achil buď spadl, nebo kdyby cokoliv. Ve chvíli útoků bitevníky efektivně krýt a přitom nevlétnout někam do flakové pasti, nebo do pum - a to všechno ve výšce nula. Tady musím znovu zdůraznit naprosto perfektní práci Hanse, Killera a Turba. Svým konáním, účelnou komunikací a perfektním soustředěním se po celé čtyři hodiny mi celé tohle nesmírně ulehčovali. Protože kdybych si měl ještě co 5 minut shánět Schwarm, tak by toho bylo už moc. Nechci ale vypíchnout jen pro stíhače tak extrémně náročnou roli kluků ze svého Schwarmu, poklonu vysekávám vlastně všem. JG26 nakonec vyztužená o trojici Lionů měla během příprav sice onen zmíněný rutinérětější přístup, ale v akci byla velmi dobrá. Ne perfektní, ale velmi, velmi dobrá. Zdůrazním, že parádně a nad cílem zcela samostatně fungoval i druhý Schwam pod vedením Kraka - to zvyšovalo naši efektivitu.
Vrátím se k poslednímu stíhacímu souboji, červené snad bude zajímat pohled z naší strany. Jak jsem zmínil výše: Během posledního útoku jsme ze zcela nevýhodné pozice svedli srdnatý souboj s několika P47, během kterého Killer utrpěl poškození - nechal jsem Turba parťáka doprovázet. Killer nakonec posadil mašinu nedaleko domova do pole. Mírně pocuchané bitevníky jsem po vzdálení se od fronty poslal přímo domů a s Hansem jsme teprve podruhé za celou akci vystoupali nad 1000 m výšky. JG 27 hlásila kontakt nad Gerolsteinem, který ale byl buď sestřelen, nebo se ztratil - už si nejsem jistý. Stoupali jsme s dvojicí Dor nakonec až do pěti tisíc a letěli se podívat na Malmedy, kde JG27 hlásila nějaké kontakty. Ty jsme nakonec našli poměrně hluboko pod sebou. Po komunikaci s Letkou 13 a vyloučení, že jsou to oni, jsme se spustili na rychlosti do útoku. Identifikovali jsme dvojici Tempestů mírně nad mraky a kousek pod nimi další letadla, o kterých jsme si mysleli, že to budou další Tempesty a nějaká další nepřátelská letadla. Angličané nás viděli včas a začali uhýbat. Díky velkému množství nepřátelských letadel nebylo vhodné dvojici ostře pronásledovat a šli jsme mírně nad ně. V tu chvíli jsem uviděl, že se za Hanse štosuje další stroj, což mě překvapilo - jak tady může být tak rychle?! Rychle stáčím k němu, Brita odháním. Hans hlásí, že další jde po mě. Velím do mraků, termostat na max a do toho utahuji a jednomu snad úspěšně uhýbám. Říkám si, že je to zlý, ale ještě žijeme. O vteřinu později se mašina otřásla, něco křuplo. Teď už jsem jen pasažér. Kabina pryč a ve vteřině jsem z padající Dory venku. Z padáku volám na Hanse, ať zmizí a vnitřně doufám, že jsem mu dal svým zásahem aspoň dost vteřin na to, aby se vyvázal. Jenže Tempest je v téhle výšce prostě až příliš silný a čtyři Tempesty ještě silnější. Skákal jsem nad nepřátelským územím a připravoval se na klidný konec války - jenže nakonec mě severní vítr zavál snad na vzdálenost 10 km do našeho území, takže to vypadá, že se konečného vítězství dočkám přeci jen u své Geschwader. Hansovi nedal nepřítel v nerovném boji žádnou šanci. Celé tohle trvalo kolik? 30 vteřin?
Když jsme bezprostředně po akci s Tempíkem boj rozebírali, tak mi řekl, že se někde nějak zamotal a díky tomu nebyl se skupinou, ale v optimální pozici nad námi. V kritický okamžik jsme soupeře jednoduše přehlédli. Můžeme si říkat, že je nespravedlivé, že Dora na rozdíl od Tempestu (nebo vlastně od čehokoliv) čoudí jako parní lokomotiva, což usnadnilo nepříteli obranu, nebo že Tempestů bylo více, nebo že měli lepší pozici, nebo že v dané výšce Dora tahá za hodně krátký konec, ale stejně bychom do toho šli znovu. Většinu rizik jsme si uvědomovali, ale jak píšu - v ten nejvíce kritický okamžik jsem špatně vyhodnotil situaci a pak už se s tím nic moc dělat nedalo.
Ještě k organizaci akce: Z mého pohledu to bylo ze strany tvůrců téměř bezchybné. Neuvěřitelné, jak moc jiné pocity jsem po celé ty cca 3 - 4 týdny měl oproti Šeldě. Akci i přípravy jsem si užil a celé mi to umožnilo se odpoutat od stresu mých všedních dní popsaných v prvním odstavci. Pokud budu konstruktivně kritizovat - cíl ve Spa (a asi i v Gerolsteinu) byl až příliš jednoduchý. Okolo Bastogne byly jednotky zbytečně koncentrované. Bylo by fajn je více rozptýlit a udělat z toho bitevníkům větší výzvu. Možná by pro příště bylo vhodné zauvažovat i o dynamice pozemních bojů. K planesetům, pravidlům, diskusím a organizaci obecně nemám vlastně nic. Raději bych si tedy osobně dal trošku starší letadla (bez C3 a 150 oktanů), ale bylo to celé moc moc fajn - a narozdíl od Šeldy, kdy jsem si říkal "nevermore", tak tady si říkám "evermore"
Díky organizátorům! Díky přátelům na modré a (ne)přátelům na té červené. Díky mému Schwarmu, díky mému Rottenfliegerovi.
Fuči píše o KG51 Tempiku. A ta stratila iba jednu Me262 pri poslednom lete po zničení Spa. Zvyšné tri sa vrátili na základňu. Takže žiadna propaganda, ale holý fakt.
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
. Průzkumníci při zahájení bojových akcí tam teprve přiletěli a když došlo na potíže se serverem a start bojových akcí byl posunut cca 12min po startu průzkumníků, tak neměli šanci se tam dostat s předstihem. Strávili jsme společně spoustu času nad tím, jak tam dostat průzkum v nějaký normální čas a dostatečnou zásobou paliva aby tam mohli dostatečně dlouho být a ještě se vrátit 290km domů. KG-51 to s tím plným nákladem také neměla úplně jednoduché a v těch mracích něco, po více jak půlhodinové navigaci, na zemi najít nebyla úplně sranda. Za mě ale musím říci, že jsem si to užil a byla to opravdu specialka.
Vazne to bolo fajn, uz sa tesim ako s Krakenom a ostatnymi poletime Arada 
Aby som bol uprimny - neviem sa dockat 
