Jo to byl hodně zajímavej pořad Safriku, hlavně ty rozhovory s lidma co + - likvidovaly teroristy na základě pochybných údajů od NSA,
pak se divily že vlastně zabíjeli taky civilisty.

Mimochodem tohle je také hodně zajímavé. To si ještě dám :-)



Jistě víš, kdy Roosvelt prosadil sankce proti Tokyu. Teprve poté, co Japonci vtrhli do jihovýchodní Asie a začali tam obsazovat území jiných států. Sankce mezinárodního společenství jsou v takovém případě důležitým vyjádřením nesouhlasu (podobně jako v případě okupace Krymu). Jiná otázka je, jak fungují, a to je zhruba stejné jako nerozsouditelný spor o to, zda se ˇCSR měla v roce 1938 vojensky postavit Hitlerovi.

Jinak USA až do japonské expanze neustále s Japonskem jednaly a snažily se podporovat tamní demokratické síly. Jenže část japonské politické reprezentace už měla v hlavě obsedantní představu, že z Japonska udělá vojenskou silou impérium. Ale ani tehdy ještě nebylo rozhodnuto, jak se to vyvine. Sankce na jednu strany jasně deklarovaly postoj USA k vojenským akcím Tokya, na druhou stranu podkopaly nohy těm politikům v Tokyu, kteří uvažovali racionálně. Demagogům pak daly do rukou nástroj, na němž mohli popletené a propagandou zpracované japonské veřejnosti dokazovat, jací jsou na Západě lumpové (dělal to Hitler, dělal to Stalin, Miloševič i třeba teˇd Putin). Sankce jsou prostě vždy dvojsečné. Což ovšem nic neříká o tom, zda by se měly nebo neměly používat. Vždy je to ad hoc.

Docela zajímavě a srozumitelně je to popsáno třeba zde http://zpravy.idn...avarna_bos

Jednoznačně. Problém ovšem je, že i většina může vidět, nebo chtít vidět problémy tam, kde nejsou a ty podstatné věci přehlížet. ˇCeši si též ve své většině mysleli, že jejich zčásti paternalistický a zčásti přezíravý postoj vůči českým Němcům a Slovákům není problém. A byl. ˇRada Britů si též myslela, že Hitler už po ˇCSR nebude mít další územní nároky a že Chamberlain zachránil mír a ... Hlas většiny bývá jeden z nejošidnějších faktorů celé novodobé historie lidstva :-)

Nevím. Pavel ˇSvec je teˇd někde v Itálii na lyžích, až se vrátí můžu se zeptat, zda o tom také něco zjistil

Až na poslední větu všechno. A nějakého faktu jsem si nevšimnul.

Dobře.

Němci projevili nulovou vůli žít nadále na historickém území českého království. Již 21. srpna 1918 bylo vyhlášeno Německé Rakousko. Němečtí poslanci z českých zemí se vyjádřili pro připojení k Německému Rakousku. Byly vyhlášeny Deutschböhmen a Sudety. Tihle Němci tak rozbili nejdříve Rakousko-Uhersko aby stejnou roli sehráli s Československem.

V těchto útvarech Němce ani nenapadlo že by tam žijící české menšině přiznali nějaká práva. Dokonce si Němce vyráběli z Čechů paděláním sčítacích archů, ve smíšených rodinách byl obcovací jazyk automaticky německy... Volalo se do zbraně, prosilo o vojenskou pomoc proti čechům. Tehdejší Německo ale zcela respektovalo historické hranice Českého království a pomoc separatistům odmítlo.

I přes tento kladný vztah "našich Němců" k novému českému státu, jim bylo nabídnuto v podstatě vše co bylo slibováno - včetně decentralizace. Což bylo zásadně odmítnuto. Pak byla použita armáda a byly zakázány volby a hlasování v případném plebiscitu. Z prosté nutnosti udržení územní integrity. Budiž řečeno že v nasazené české armádě byli i Němci a lidé na separatistickém území neměli valné chuti bojovat. Ale došlo i k násilným demonstracím a střelbě, ještě i v roce 1919.

Na nějakou rozumnou dohodu je potřeba ochoty obou stran - času moc nebylo, nějaké smíření se s Československem trvalo stěží deset let a Češi si zvykli na to že jsou teď Herrenrasse oni. Alternativa ovšem byla od počátku prakticky shozena ze stolu okolnostmi.

Správně, takže část českých Němců si v duchu Wilsonových čtrnácti bodů resp. svého práva na sebeurčení vybrala připojení k Rakousku, jiná část zůstala loajální nové republice a dokonce při nasazení čs. armády proti vlastním občanům plnila rozkazy pražské vlády. Což mimo jiné dokazuje, že žádný jednotný sudetoněmecký odpor vůči republice neexistoval. Tyhle rozdíly mezi českými Němci se udržovaly po celou první republiku a Praha svým přístupem přispívala k tomu, že mezi určitou částí z nich získával na popularitě německý nacionalismu.

Mimochodem, víš kdy pražská vláda pustila mezi sebe prvního zástupce českých Němců? A to se řada partají nedělila na české a německé, prostě to byly partaje s celostátním dosahem. Ale bacha, Němce ve vládě, i když jich v zemi žilo víc než Slováků, tak to teda prrrrr! Ale to je jen střípek z celé mozaiky důvodů, proč se čeští Němci nejrůznějších politických názorů a denominací oprávněně cítili nerovnoprávní.

Ono to s tím impériem není zase tak horký. Ono impérium znamená císaře a, co si tak pamatuju, oni chctěli spíš císaře šoupnout do pozadí. Resp. na něj moc ohledy nebrali, např. agrese v Koreji. V podstatě se to dá považovat za přežitek "dob minulých", kdy si vojenští velitelé chtěli vydobít respekt a území. Taky se jim nelíbila demokratizace, kdy jejich role upadla do pozadí (vojenská a politická moc byla prakticky jedno a to samé napříč staletími).

Co se týče '38ýho... my bysme možná i Wehrmacht utáhli, vojensky. Ale co zázemí? Proč nikdo ve svých spekulacích nechce moc mluvit o tom, že by někdo musel potlačovat vzpoury, povstání a záškodnictvý ze strany ČS němeců?

Tohle je velmi důležitý a správný postřeh. Ne proto, že je o ˇCeších, ale proto, že platí obecně kdekoliv. V české kotlině si tento pocit postupně střídavě vychutnávali Němci i ˇCeši. Vždycky to generovalo zároveˇn pocit ponížení a křivdy u těch druhých.

Alternativa samozřejmě existuje, respektive je hned několik variant. Někteří si dodnes myslí, že tou dobrou je, aby jedno etnikum vyčistilo své území a těm, co zustanou vládlo (pro to ty resentimenty po upevnění moci národních států). Já si myslím, že je to krátkozraké. Herrenvolk z jednoho území pak stejně začne pošilhávat po území toho druhého, dyˇt je přeci Herrenvolk. Alternativa, která mi přijde lepší, je, že se na ten Herrenvolk etnika vybodnou (nebo aspoˇn ty chytřejší mezi nimi) a budou se učit žít spolu. Někde to funguje. Takže úplná utopie to není.

A jen opakuji: pražská vláda neudělala moc proto, aby na své straně udržela ty české Němce, kteří se nikam odtrhávat nechtěli. Respektive udělala řadu kroků, které měly efekt právě opačný.

V roce 1939 představovali etničtí Poláci necelých 70 procent polského obyvatelstva. Zbytek tvořili, Ukrajinci, ˇZidé a Němci, kteří to s vládou ve Varšavě měli podobné jako ti vˇCSR. Přesto v září nebyla žádným důležitým faktorem aktivita tamních Němců, ale skutečnost, že wermacht polskou armádu prostě smetl. Ale možná polští Němci ani povstat a záškodničit nestačili :-)

Na české Němce se žádné právo na sebeurčení nevztahovalo. Toto právo nikdy nemělo být právem každé etnické skupiny, která se kolonizací a nebo agresí dostala mimo hranice vlastního státu. Německé Rakousko se chtělo připojit komplet k Německu. Deutschböhmen a Sudety trvaly na připojení k Německu i samostatně. Odpor vůči Československu samozřejmě byl většinový. Motivace úředníků a vojáků kteří zůstali loajální novému státu pramenila spíše z únavy ze světové války, chtěli hlavně klid. V případě referenda by zcela nepochybně bylo hlasováno k odtržení.

Něco postřílíš, naženeš do koncentráků ženské a děti jako rukojmí... Možnosti jsou

A sakra. Tak to abychom sofort přenechali naší kotlinku Velšanům, Skotům Bretaˇncům a Němcům, kteří to tady kolonizovali před námi :-) Ono to bylo ale jinak a Masaryk s Benešem moc dobře věděli, proč vítězným mocnostem předkládají konstrukt neexistujícího československého národa (přičemž jim jaksi zapomněli říct, že neslovanské obyvatelstvo této země může tak akorát držet hubu).

"Odpor vůči ˇCSR samozřejmě byl většinový..." je sice skvěle vyargumentovaná informace, bohužel ale mylná. Což dokazují nejrůznější fakta, třeba krach pokusů o protivládní povstání na území s převahou českých Němců, ukázněné uposlechnutí mobilizačního rozkazu, desítky tisíc českých Němců odvlečených po anexi druhé republiky do ˇRíše . Většina z nich skončila v koncentrácích.

Ale jo, namlouvejme si vesele dál, jak jsou na nás všichni zlí a my to myslíme dobře :-)

To vyvolává otázku, co je podstatný problém a co nepodstatný? A kdo má to právo říci co je podstatný problém (ve smyslu měl to právo Hitler, nebo Beneš…)? Dovol mi položit ti otázku, co je v dnešní době, dle Tvého názoru, podstatný problém a naopak (třeba jen pár příkladů), předem děkuji za odpověď?


Souhlasím s tímto názorem, ale co dělat, když zájem o soužití má jen jedna strana? Jak velká může být snaha strany, která se chce učit žít pospolu (50:50 považuji za ideální stav – každý dojde na půl cesty)? Odhaduji, že jen malá odchylka (10-15 a více bodů) od ideálního stavu povede k výše uvedeným průserům. Jsou nějaké další varianty?

Odpově´d na první část otázky je podle mého následující: člověk, který na sebe vzal na základě svobodných voleb odpovědnost za správu věcí veřejných. Dává mu to určitá privilegia, ale zárove´n tím dobrovolně přebírá zodpovědnost. Takže v případě, že se něco podělá, bude čelit následkům (nejvíc ho tlaku budou vystavovat lidé, kteří nedělali nic, ale tak to chodí). ˇZadné univerzální dobro či obecně správné řešení neexistují. Historie je cesta, proces, stejně jako lidský život, není to žádný ideální a nekonfliktní jev.

Když ti odpovím na druhou otázku resp. řeknu svůj názor, rozpoutám další debatu už v takto zaneseném vláknu. Předem upozorˇnuji, že se do ní nemíním zapojit. O jednom z těch zástupných problémů tu vedeme řeč. Jak nám pořád něco zatloukají, nehodí se JIM to do politického krámu a tak. Tímhle se zaobírá nemalá část společnosti, přitom je to dle mého úplně mimo (ale zase je to takové jednoduché, na člověka to neklade žádné intelektuální ani znalostní nároky). Podobně je to s oblíbeným tvrzením, jak je islám údajně nebezpečné náboženství či že třeba některá etnika jsou geneticky disponována k tomu, že se nedokáží přizpůsobit evropským normám.

Na druhé straně většinu lidí příliš netankuje, že jsme v řadě ohledů na hranici vyčerpání některých nezbytných přírodních zdrojů. Je jim to jedno, třeba se velkého průseru už nedožijí. Dál třeba problémy třetího světa a naopak neuvěřitelná zpovykanost obyvatel nejbohatších částí Země, k nimž jednoznačně patříme atd.



Nikdy to není tak, že linie mezi těmi, kteří mají zájem o soužití, a těmi, kteří chtějí oponenty převálcovat, kopíruje linii etnickou. Nebylo to tak ani v první republice, a to dokonce ani jedné straně ne (snažil jsem se tu tento fakt doložit celou řadou skutečností).

Alternativu máš vždycky, popsal ji tu Horrido. Můžeš zkusit ty druhé postřílet, zavřít do koncentráků, vyhnat z jejich domovů (mezinárodní právo pro to má výraz genocida). Pokud se ti to příčí, pak ti nezbývá nic jiného než zkoušet to jednání. Pořád, prostě pořád, i když máš pocit, že ten druhý je neústupný gauner. Budiž ti útěchou, že on si to o tobě myslí taky :-)

ˇZádné obecně ideální řešení neexistuje. Existuje dobrá vůle a zároveˇn věrnost určitým principům, na nichž je novodobá euroamerická společnost s křesˇtansko židovskými kořeny postavena.

Ale prdlajs. Ty moc dobře víš jak to je, jen ti to nepasuje do tvých představ.

Že se někdo neprojeví tím že vezme do ruky pušku, to ještě neznamená, že v pohodlí volební místnosti nebude volit odtržení. A že je někdo odpůrce nacismu, ještě neznamená, že je to příznivec ČSR.

Připadá mi, že tobě nejde o vyvrácení národního mýtu že češi jsou chudáčci kterým se ubližuje. Nikdy takoví ostatně nebyli, jak napsal Komenský, vichřice hněvu na naše hlavy byly uvedeny našimi hříchy. Tobě jde spíše o to dokázat pravý opak mám dojem. Jak všichni byli vlastně sluníčkoví a Češi to slunce v duši neměli.

Došly mi argumenty ;-) Jenom si dovoluji upozornit, že kromě nikdy nezklamavajiciho obratu typu "nemáš pravdu a ty to víš" resp. šikovně využitého pojmů "sluníčkoví lidé" debatu dokáže obohatit zařazení oponenta mezi příslušníky pražské kavárny. :-)

A nepatříš tam?

Viděl jsem ho v hospodě pít pivo, ale třeba to bylo jen šikovné maskování.