Tak par slov na debriefing. Sice nemam log, takze nateraz nepoviem kolko nas vlastne bolo, kolki nedoleteli a tie veci okolo, ale cisla nepovedia tolko co by sme si zelali. Takze cisla neskor.
Nocna specka saldyho a mna zaujimala uz dlhsie. Mali sme v ruke na prvy pohlad vsemocny mod CC (Comand & Control mod). Vedel palubne radary lietadiel proti lodiam a lietadlam, GCI radary, rusicky na radary, Window, navigacne radary a ja neviem co. Ukazalo sa vsak, ze je online nepouzitelny. Tak sme hladali ine moznosti. Nasli sme. Falkon ponukal radarovu aplikaciu tu na SVK. Kontaktovali sme ho a zahajili spolupracu. Po urcitom case sme prehodnotili doterajsiu metodu a stali sme na zaciatku noveho pristupu k problematike specialky s radarom.
Medzitym sme skoncili Jamamota. Stretli sme sa s Vontom a oprasili ideu specialky nocneho naletu 311tej bombardovacej na ciele v zapadnej Europe. Falkon suhlasil s touto ideou a jej technickou podporou. A to bol zaciatok tejto nocnej akcie. Ako uz chlapi predomnou pisali, s nazvom sme sa inspirovali z knihy V.R. Bozdecha: Gentlemani sumraku. V tom ma prsty Vont.
Prva idea bola nalet Welusov na ciele v zapadnej Europe na nevyzkusanej mape LaChute a ich stihanie s Bf-110. Potom sa idea rozsirila o Beaufightery na volnom love nad Kanalom. Dalej, aby bola zapletka pritazlivejsia pribudol napad s nocnymi intrudermi na modrej strane (Fernnachtjagd). Nerealizovany napad boli cerveni nocni intruderi v Blenheimoch IVF. Na tuto ideu som prisiel len den pred akciou a to bolo uz neskoro.
Co sa tyka hratelnosti, bolo potrebne vyriesit pomer nemeckych stihacov vs anglicke bombardery. Ak bude modrych moc, rozsekaju bombosov. Ak ich bude malo, nepokryju potrebnu plochu. Po dlhom premyslani som zhodnotil, ze pocet modrych stihacov by pri optimistickom odhade 24 bombarderov mal predstavovat cca polovicu ich poctu, cize 10-12. V konecnom cisle sa nam nahlasilo 27 bombaderov a proti nim sa malo postavit 12 Bf-110 a 2 Ju-88, ktore neskor prechodom na taktiku Fernnachtjagd mali svojim sposobom oslabit obranu ale zaroven nemali byt necinne...
Akciu sme vyhlasili a cakali... S napatim... Pripravovali sa chutovky aby sme nalakali ludi. Wellington dostal radiokompas, Koty pre Welusa spravil novy bombload, Colonel sa dal na nove skiny pre 311tu. Ludia sa hlasili. Modri sa naplnili relativne skoro. Rozhodil som info na viacerych strankach nasich kamaratov a ti sa pozvolna prihlasovali. Erichos nam poskytol OREL server na nocne treningy nez sa otvori ostry server. Nadisiel prvy test na ostrom servery a ukazali sa iste trable. Po diskusii s Jirickom som musel vyriesit co s Bofajtermi. Hrozilo ze ich piloti nebudu mat takmer celu akciu robotu, lebo modri stihaci sa nebudu vystavovat nebezpecenstvu suboja nad morom, ked si mozu pocihat nabombardery nad pevninou. To iste riesili cerveni piloti na rovnakom treningu. Skoncilo to inym mechanizmom nasadenia bofajterov. Piloti presli k Wellingtonom a do bofajtrov mali nasadnut dobrovolnici zostreleni vo Wellingtonoch alebo piloti informovani o moznosti ze sa budu celu dobu v bofajtrovy nudit. Squadronu bofajtrov zdvihalo do luftu velenie red strany. Flexibilne a fungujuce riesenie.
Druhy trabel bol v radare, resp. v mojej nevedomosti ze modry radar neurci vysku ciela. Nasledovalo hladanie podkladov a Falkonove nadludske nasadenie pri programovani. V nedelu pred akciou uz Falkon potreboval pauzu a ja nahradny plan ak by sa vyska nepodarila. Vecer mi Falkon pisal ze je to zvladnutelne a vo stvrtok uz mohli operatori pracovat aj s vyskou, co bolo historicky korektne a pre modru stranu klucove. Vysledkom bolo ze Falkon urobil z nemozneho mozne a byt pokrytie bolo limitovane, vzhladom na kvantum prace to bolo maximum co sme mohli dostat.
Bombardery sa teda slusne zaplnili. V uvodnej faze sa podarilo presvedcit sturmoskeptika menom kouty aby sa pripojil na modru stranu co by velitel. Prvy velky uspech tejto akcie Pritiahol aj dalsich radarovych operatorov cim bola modra strana zahojena. Cervenej strane operatori chybali, ale prihlasil sa Darktatka a podujal sa sadnut si za cerveny radar. Po nemalom usili k nemu pribudli dalsi dvaja ludia. Niekolko dni pred akciu sme teda mali konecne aj radarove obsluhy v suchu.
Mapa. Vont je autorom DF mapy. Rozlozil ciele, zaflakoval co bolo treba, nahadzal svetlomety, spravil cervene letiska, radia. Erichos sa ujal modrych letisk, osvetleni drah, radiomajakov.
Ukazalo sa ze Ju-88C ma kratky dolet v porovnani so skutocnostou, no napriek tomu bol tento dolet pre nasu akciu dostatocny.
Situaciu nam trochu komplikovali neverejne vlakna. Kedze Fuci bol dost zaneprazdneny, k vlaknam sme sa dostali vikend pred akciou. Tak sme nemohli dodrzat rozposlanie rozkazov a podrobnosti, ku ktoremu sme sa zaviazali v pravidlach a sice ze v piatok pred akciou ich vo vlasnom zaujme budu mat vsetci. Napriek tomu ze rozkazy a instrukcie piloti obdrzali relativne neskoro, dokazali sa s tym slusne vyrovnat.
Robo. spravil cervene zameriavace pre Ju-88/Bf-110 a stlmil zameriavac pre strelca vo Welusovi. Zaujimave detaily pre pilotov oboch stran.
Cervena strana dostala historicky korektny GCI radar pre pokrytie Ostrovov. Najskor som myslel ze ako Fernnachtjagd budeme zdrzanlivi a nebudme sa snazit zostrelit vsetky bombardery na okruhu okolo anglickych letisk, ale tento radar ma presvedcil ze cerveni to beru fest vazne a to co sa bude odohravat nad letiskami nebude len tak pre atmosferu. Ocakaval som nemilosrdnu reakciu a tak to ma byt.
Vsetko zacalo do seba zapadat. Colonel postol skoro 40 perfektnych novych skinov 311tej. V modpacku boli na 110kach zralocie papule, cierne skiny a vseliake ine prkotinky. Uz len aby to vsetko klaplo...
Par minut pred akciou sme doriesovali nake technicke detaily. Bol som do toho tak polozeny, ze som vsetkych okrem Koutyho a operatorov informoval ze uz akcia zacala
Ako to dopadlo?
Z pohladu pilota som dal tri akcie. Robo. uz popisal co a ako. Kouty nas velmi dobre naviedol do oblasti Antwerp kde sa mi podarilo zostrelit Wellingtona. Druhy stroj som poskodil, ale vidiac ze uz predtym bol napadnuty Wernerom, ktory na neho neskor este utocil, nechal som ho tak kedze odleteli trosky z chvosta a bolo zrejme ze domov nedoleti. Suboj neprezil moj strelec. Robo. zasiahnuty inym Welusom a odpalenou vyskovkou letel naspat na nase ltisko Ursel. Ursel som krasne nasiel, klesal na rozsvietenu drahu a vychutnaval si atmosku. Srdce sa mi po prvom utoku konecne ukludnilo a 88ku som pevne viedol na pristatie. Ked v tom to zacalo... Vytiahol som podvozok? Stacilo kuknut na svetla... ale nie, ja som stlacil packu a podvozok zatiahol... rychlo som teda znova podvozok vytiahol ale to uz som bol nad drahou... este mam dost drahy pred sebou, sadnem a dobrzdim... za plochou je vsak umiestneny Lorenz... Rozrusil som sa a sadol... urval prave koleso, kridlo, trup padol na plochu a... pilot mrtvy... Neveril som vlastnym ociam Chvilu som to predychaval, no mal som 15min na znovu nadobudnutie sebavedomia a dalsi let...
Druha misia bola Fernnachtjagd. Z hlavy si nepamatam kolko sme znicili. Urcite jeden Wellington na stojanke. A ako sme sa citili? Napatie sa dalo krajat. Provokovali sme tam hodnu dobu, ale bez intervencie protivnika. Navrat bez nakych trablov. AKurat Bofajter nas hladal ale podleteli sme ho.
Tretia misia opat Fernnachtjagd. Robo. mal technicke trable tak sme odstartovali neskoro. Objavili sme letisko, nahadzal som tam bomby a znicil niekolko Welusov a jeden bofajter na stojankach. Mal som za to ze cerveni uz su doma. Robo. vsak hlasil svetlomety a osvetlenu drahu. Cize bol nad inym letisko mako ja, lebo u mna svetlomety nesvietili ani draha. V dialke som zbadal davku vypalenu zo zeme. Nahlil som sa tam a vskutku... osvetlene letisko s Wellingtonom na drahe paliacim zo strelisk. Pustil som za nim davku a po chvily zbadal Bofajtra na chvoste Ju-88. Reval som na Roba. nech uhne a bofajter uz pustil snury striel. Ukazali sa zasahy a myslel som ze Robo. zostane len spomienka ale letel dalej. Namosureny na bofajtra som s cervenymi ocami predsadil a zasiahol lavy motor a kridlo. Siel som po nom ako po udenom, mysliac si ze je tam sam a ze ma che natiahnut ponad letisko nad poskodeneho Welusa na drahe. Tak aj bolo. V tom mi uletel lavy motor a lietadlo zacalo stracat vysku. Krutim hlavou ze ako mi moze Wellington ustrelit motor z lozi... Som odhodlany doletiet domov ale pohlad do zadu hovori jasne... Z pravej strany sa taha sedy dym.. Skoncil som... Vyhladam miesto na pristatie a sadam na pode protivnika... Robo hlasi zapalenie bofajtra pri pristani. Cestou na tuto tretiu misiu som uz podriemaval a teraz to vyvrcholilo... Konecne sa ukludnujem a pocuvam co sa deje. Je po akcii. Vycerpanie byt po virtualnom boji bolo znacne ale prijemne. Isli sme spat okolo stvrtej a o pol osmej uz mali namornici doma robili humbuk a bol cas vstavat...
Nasa dvojica si naroku je jeden zostreleny Wellington v oblasti Antwerp a jeden poskodeny, neskor zostreleny Wernerom. Na letiskach sme s istotou znicili 4 Wellingtony a 1 Bofajter (vsetko leitadla na stojankach, stacionarne). Poskodili sme 1 Wellington na drahe a 1 pristavajuci Bofajter (ten co som predtym poskodil ked utocil na Roba.). Prisli sme o 4 Ju-88, z toho 2 znicene po poskodeni strelbou protivnika, jeden manever kill a jeden pri pristati s vyskovkou. Mna nezostrelil Wellington ale Bofajter. Track ukazal 2 nad letiskom a dalsie dva vysoko nad letiskom.
Akcia z pohladu organizatora...
- ked som si chcel zaletiet specku, nezostavalo mi nic ine, ako si ju zorganizovat. To znamena vymysliet naku zapletku ktora mi je blizka a mala by byt blizka aj inym pilotom, kontaktovat ludi ktori maju potrebny know-how, zapalit ich pre vec a samozrejme prilozit ruku k dielu. No a vo finale vyhlasit specialku a ist s kozou na trh. Ponuknut komunite nocnu specku s radarmi na platforme stareho ila s tym ze sa vlastne ucim bolo blaznovstvo. Ale veril som, ze to dame, ze zozenieme 40-50 ludi ktori do toho pojdu...
- a sli. Viem ze moja komunikacia nebola na pozadovanej urovni, ze viacere info ktore som mal podat dalej alebo sam zistit sa dalej nedostalo a sposobil som tak rozne neprijemnosti. Ucil som sa a mnoho veci by som uz teraz urobil inak a usetril tak cas a starosti sebe aj inym. Ukazalo sa vsak ze ludia mali dostatok trpezlivosti, ze to co pre nich pripravujeme asi bude stat za to a oplati sa prekusnut aj nejake nedokonalsti. Vyplatilo sa im to.
- piloti nereptali ze rozkazy dostali neskoro. Radary na naky cas vypadli, a mozno boli este nake technicke ci komunikacne komplikacie ale ludia vzali co mali k dispozicii a urobili s tym to co nalepsie vedeli v tej situacii s tym urobit. To nam udrzalo pomerne vysoku uroven akcie. Falkon reagoval na technicke trable a vyriesil ich. Takmer vsetci modri piloti boli aspon raz na treningu. Neviem odhadnut kolko cervenych piltotov trenovalo, no vzdy som na serveroch stretol niekoho z cervenej strany a vedel som ze sa stretavaju aj pomimo oficialnych treningov. S tym som velmi spokojny. Sice naraz sa na treningu nenachadzali masy, ale ludia si trenovali vzlety, pristatia, radionavigaciu, bombardovanie, strelbu, testovali dolety, stupavost, palubne pristroje atd. Klobuk dole.
Reakcie na akciu, byt nereagovali vsetci zucastneni boli poznacene hlbokymi zazitkami. To bol jeden z cielou Gentlemanov sumraku - zazit nieco nezvycajne a to tak silno aby ste po tom zatuzili znova. Cital som reporty z akcie a tie ma znova dostavali na nocnu oblohu apriloveho piatka a vychutnaval som si pocit ze sa Gentlemani sumraku podarili.
A co dalej? Uvidime Je na com stavat a uz z predoslej spoluprace s Falkonom vieme kam chceme smerovat.
Na zaver dakujem vsetkym ktori sa akymkolvek sposobom podielali na priprave specialky. V prvom rade Falkonovi za radary a pracu na ich zdokonalovani, technicku podporu akcie (server, TS). Bez neho by tato akcia nebola. Dalej Vontovi za mapu a vedenie cervenej strany a konxultacie, Erichovi za letiska a radiomajaky a OREL server na trenovanie, Kotymu za lodaouty pre Welusa, Koutymu s Darktatkom a ich radarteamom za narocnu pracu pri radarovych obrazovkach, Colonelovi za nadherne skiny, Robo.vi za upravene zameriavace. Koutymu zvlast za velenie modrej strany, Jirickovi a Darktatkovi za konzultacie. Vsetkym zucastnenym pilotom ze sme sa mohli v takom hojnom pocte stretnut.
Upravil/a Kukuloo dne 14-04-2016 06:17
Jen v tom všem zmatku mi nějak uniklo, jak vlastně dopadl náš největší Bomber Permon. Moc by mě zajímalo jaký osud ho potkal? A bude ještě nějakej ucelenej report za 57.B.Sq. co Bobe? Kolik pilotů dosáhlo cíle a kolik se jich vrátilo?
Je vždy velmi užitečné stát proti nepříteli, který je připraven zemřít pro svou vlast. Znamená to totiž, že máte oba společný cíl. (Generál Tacticus)
Jen v tom všem zmatku mi nějak uniklo, jak vlastně dopadl náš největší Bomber Permon. Moc by mě zajímalo jaký osud ho potkal? A bude ještě nějakej ucelenej report za 57.B.Sq. co Bobe? Kolik pilotů dosáhlo cíle a kolik se jich vrátilo?
Jak,byl jsem nasraný jak ženich kterému se o svatební noci nepostaví
Asi pět minut před cílem mi zamrznul šturm.
Report za English speaking flight od 57. sq (mírně opožděný, ale hned po akci jsem odjel a vracím se teprve teď).
Startujeme dle plánu jako poslední okolo 21:30 ze základny Boxted s cílem napadnout vlakové seřadiště v Bruselu. Všechny 4 wellingtony letí ve volné noční formaci kurzem 105 přímo na rádio v Kolíně.
Bombardovací výšky 16000ft dosahujeme chvíli před pobřežím, takže se můžeme na autopilota věnovat navigaci, tj. odhadování, jestli ten světlejší pás už je pobřeží, nebo jenom grafický artefakt té viditelnostní bubliny okolo letadla. Radiooperátor nás varuje, že nás něco sleduje cca 20 km za námi.
Konečně pobřeží, opravdu se nacházíme nad prvním výběžkem nad Antverpami.
Jsme výškově rozprostřeni od 15000 do 16500 ft. Mraky začínají protínat první paprsky pátracích světlometů a spouští se protiletadlová palba.
Do toho se ozývá Steve, že je napaden nočním stíhačem. Odolává poměrně dlouho, ale bohužel mu nemůžu nijak pomoci, netrpělivě vyhlížím malý lesík za Antverpami, u kterého prudce točíme na jih. I když mám na pravé straně kokpitu nějakou dírku, nikdo z posádky nebyl raněn a zdá se, že jsme zatáčkou pronásledovatle setřásli. Marta začíná mít problémy s jedním motorem, ale zatím statečně letí na cíl, Steveyiho posádka bohužel opouští svého wellingtona na padácích.
Initial Point. Točím na vypočítaný kurz, otevírám pumovnici a vyhlížím město. Dokonalé zatemnění nám moc nepomáhá, ale za chvíli vidím první náznaky urbanizace. Řeku si nechávám v pravém koutku zaměřovače a pátrám po nádraží. Hlavně abychom to neminuli, opakování náletu by znamenalo dalších 20 minut nad nepřátelským územím se stíhači v zádech.
Konečně se v zaměřovači přímo před námi objevují dvě charakteristické budovy nádraží, teď jde všechno ráz na ráz. Naposledy kontroluji parametry pro odhoz a s Lochnessem na křídle odhazujeme. Zadní střelec hlásí dobré zásahy na cíl a Steveiy na padáku se ďábelsky pochechtává, obzvláště když zjistí, že poslední bomba se zatoulala až někam k budově budoucího evropského parlamentu.
Prozatím točím na kurz 300 než se později chytím na radiomaják LA a doufám, že naše diverzní akce v Bruselu odklonila alespoň nějaké noční stíhače od hlavní bombardovací skupiny, která ke svému cíli teprve míří.
To se mi potvrzuje, když Loch, letící o 2000 stop níže, hlásí proti obloze nepřátelský kontakt. To je nemilé, protože nějaký problém v elektroinstalaci mi čas od času na chvíli zapíná přistávací světlo. Až přistanu, musím to probrat s šéfinženýrem. Prudce sklesám o 1000 stop a mírně měním kurz na 290. Zdá se, že stíhač netuší kde jsme, takže se za chvíli nerušeně ocitáme nad kanálem, napětí opadá, posádka ztichla a na všechny padá únava. Sám se občas přistihnu, že v tiché noci pouze letargicky následuji šipku radiokompasu.
Probírá mě až pohled na naše pobřeží. Burcji posádku, ať se připraví na přistání. Rozpoznávám známou krajinu, nad radiomajákem LA točím tak jako už nesčetněkrát na kurz 230 a přepínám na přistávací maják. Bez problémů dosedám, roluji na své místo, vypínám motory a celá posádka odchází na debriefing. Za chvíli přistává Loch.
Vrátlily se dvě posádky ze čtyř.
Takze to bola prva zapletka s nasou II/NJG2. Prvy Wellington stratil po palbe cele chvostove plochy, prakticky cely zadok. Druhy, na ktory sme utocili s Wernerom, mi prestrielal masinu a tazko zranil strelca. Robil velmi energicke defenzivne manevre vratane nemalej straty vysky. Len taktak ze sa mi ho darilo sledovat proti zemi. Ale ked zacal dymit uz to bolo so sledovanim o dost lepsie. Posledny krat som ho videl dymiaceho sklesavat niekde smerom do vnutrozemia po tom co mu odleteli kusy ovladacich ploh po Wernerovej strelbe.
Z prveho zostrelu som spravil guncam, ale je to nake posunute cele. Strely nedopadaju na ciel a chvost stroja uleti akoby bez zasahov. Tak asi nic z toho.
Naozaj zaujimave sledovat ako sa to odohravalo z tej druhej strany. Dik za report Chicky
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
Pritiahol aj dalsich radarovych operatorov cim bola modra strana zahojena. Cervenej strane operatori chybali, ale prihlasil sa Darktatka a podujal sa sadnut si za cerveny radar. Po nemalom usili k nemu pribudli dalsi dvaja ludia. Niekolko dni pred akciu sme teda mali konecne aj radarove obsluhy v suchu.
Chvilu som to predychaval, no mal som 15min na znovu nadobudnutie sebavedomia a dalsi let...
Je na com stavat a uz z predoslej spoluprace s Falkonom vieme kam chceme smerovat.
