310_cibule napsal:
Národ, který žije v iluzi o sama sobě, bere se smrtelně vážně, pořád cití potřebu si opakovat heroické činy některých svých příslušníků a zamlčovat selhání jiných..

alfik napsal:

Příspěvků o tom, jak Češi vítali Němce, jak je mlátili když je vyháněli, a mezi tím udávali, bylo, milý Cibulko, v uplynulých 25. letech napsáno dost. A nádavkem jak byl Masaryk tu synem císaře, tu židovské prostitutky. A jak je čeština zbytečná a republika omyl. A podobné věci.
To už radši nepiš. Nebyl bys ani první, ani originální. A smrděl bys jako "chudinky vyhnanci".
To přenechej svým (jistě dobře placeným) kolegům kteří takové věci píší skoro denně.
Napiš raději něco, co tu ještě nebylo mýty nemýty.

310_cibule napsal:
Docela by mne zajímalo, jak se různí poblouznění vlastenci vypořádávají s faktem, že hrdí čeští a moravští stavové průběžně nabízeli českou korunu cizáckým Lucemburkům, Falckým Wittelsbachům ba dokonce i těm proradným Habsburkům.

310_cibule napsal:
Průser je to teprve ve chvíli, kdy se jim začne přisuzovat role, která jim nepřísluší, což se v Evropě děje zhruba od dob romantismus.

310_cibule napsal:.. Ale takových blouznivců, kteří jsou přesvědčeni o nutnosti etnické čistoty je spousta i nyní. Většinou to končí blbě. Tedy vždycky to končí blbě, i když si někteří jednodušší lidé mohou nějakou dobu myslet, že etnicky vyčištěný národní stát je terno. Ale politický národ je věc důležitá. Akorát k němu některým lidem chybí vůle.

Rumcajs napsal:

Stejně to dělají politici. Sice nemají řešení a ani ho nehledají, ale problém hodí pod stůl. Kde takový problém může klidně bobtnat, až vybouchne. To je taková spolehlivá vlastnost neřešených problémů, že časem narostou do těžko ukočírovatelných rozměrů.

olda maly napsal:

Takže by někdo zatloukal 15.3.1939 coby obsazení zbytku Čech a Moravy Nacistickým Německem, to snad ani ne. Ale že se tento neblahý den jaksi zapomnělo v masmédiích připomenout, je zcela očividné. Holt se to jaksi v dnešní době nehodí do politického krámu. Nebo ni?

První bitvě války čelili Češi
Pavel Švec
reportér MF DNES
MUKAČEVO Je půl páté ráno 14 .března 1939. Přes demarkační linii u Mukačeva na Podkarpatské Rusi, jejíž část připadla po mnichovské dohodě fašistickému Maďarsku, se valí ohromná přesila invazních oddílů maďarské armády. První nápor zachytí v obci Podmonastýr pouhá četa Čechoslováků v uniformách Stráže obrany státu.
Proti stovkám okupantů stojí asi dvacítka mužů – převážně Čechů – kteří se opevní ve zdejším klášteře vasiliánů. Urputné dobývací boje, kdy Maďaři nasadí i dělostřelectvo, trvají více než šest hodin. Klášter je zčásti pobořen a obráncům, jimž dochází střelivo, hrozí obklíčení. Češi se chystají na poslední zoufalý krok – bodákový protiútok. Naštěstí přichází rozkaz k ústupu.
Na muže, kteří kryjí své ustupující kamarády až do posledního náboje, pořádají rozzuřené maďarské jednotky (mají desítky mrtvých) ve vinicích kolem kláštera štvanici.
Opomenuté boje světové války
Bitvy mezi československou a maďarskou armádou na Podkarpatské Rusi v březnu před 78 lety jsou zapomenutou etapou české historie. Přestože de facto odstartovaly nejkrvavější konflikt v dějinách lidstva. Oficiálně vypukla druhá světová válka 1. září 1939, když nacistické Německo napadlo Polsko.
Invazí ze 14. března 1939 – tedy den předtím, než Prahu obsadila vojska hitlerovského Německa – vypukla nevyhlášená válka Maďarska se zbytky československých jednotek, které kryly evakuaci svých občanů a majetku státu přes Slovensko či Rumunsko.
A podařilo se jí to navzdory až desetinásobné přesile. Přestože hlavní vlna evakuace byla završena po třech dnech krvavých bojů 17. března 1939, boje neutichaly a poslední českoslovenští vojáci přešli rumunskou hranici až 21 .března 1939.
Pokračování na str. 5

Pokračování ze str. 1
Navzdory tomu, že při bojích o Podmonastýr byli téměř všichni Češi zraněni, podařilo se jim po třicetikilometrovém pochodu přes zasněžené lesy masivu Vihorlat ustoupit až k zákopům obranné linie, kterou mezitím stačili v údolí řeky Uhu vybudovat vojáci 36. pěšího pluku československé armády.
Po obsazení Podmonastýru postupovala maďarská brigáda na sever právě údolím řeky Latorica.
Její postup se však podařilo třetí rotě „šestatřicátníků“ ještě večer téhož dne zcela zastavit u Činaděva bodákovou ztečí.
Ohromná přesila se valí údolím
Úspěch hlavního maďarského útoku vedeného od Mukačeva směrem do středu Podkarpatské Rusi byl přitom pro Maďary mimořádně důležitý. Dobytím Svaljavy v údolí Latorice by se jim totiž podařilo rozdělit oblast na dvě části.
„Další krutá řež se odehrála v Rákošíně, kam Maďaři dorazili ve sněhové vánici dopoledne 14. března. Zdejší slabá posádka však dokázala takřka nemožné. Za poměrně slabých vlastních ztrát po dva dny odolávala stále se opakujícím útokům a způsobila maďarskému praporu těžké ztráty,“ popisoval před lety v časopisu Koktejl publicista Petr Blahuš.
Maďaři chtěli Čechy odříznout
To se již bojovalo i na ostatních úsecích zhruba stokilometrové fronty táhnoucí se od Maďary zabraného Užhorodu až po rumunské hranice u Králova nad Tisou.
Maďarští vojáci útočili ze tří směrů, přičemž chtěli především bránící se vojsko odříznout od ústupových cest na Slovensko.
Tuhé boje se odehrávaly i na předměstí Užhorodu. Češi tu měli značné ztráty. „Už ve dnech 12. až 13. března jsme slyšeli za demarkační čárou hukot, jak tam Maďaři přemisťovali tanky a děla. Vozíky z cihelny, kde jsme tehdy byli, jsme převrátili na kolejích a udělali si z nich kryty. V úterý 14. března odpoledne to potom za tmy začalo naplno,“ vyprávěl strážmistr Josef Luhan, jehož vzpomínky zachytil vojenský historik Jindřich Marek v knize Hraničářská kalvárie.
„Maďaři se převalili přes demarkační čáru jako lavina. Byli všude. Nám se za chvíli odkryl bok. Utekl jsem na poslední chvíli.“
Vraždění zraněných zajatců
Na místě zůstalo několik mrtvých Čechů. Ty zraněné maďarská pěchota zajala. Jenže mnohdy se stávalo, že je frustrovaní útočníci následně zavraždili.
„Takové dohady mezi našimi vojáky byly a je to dost pravděpodobné především po březnu 1939. Je tam několik případů, kdy zranění vojáci a příslušníci Stráže obrany státu byli podle nejrůznějších svědectví ubiti už jako zajatci,“ popisoval před časem pro televizní pořad Československé výstřely historik Jindřich Marek.
Boj za už „mrtvou“ republiku
Manévry československé armády, které velel generál Oleg Svátek, však začala záhy značně komplikovat i složitá mezinárodní situace. Právě 14. března odpoledne totiž Slovensko vyhlásilo samostatný stát. To znemožnilo plánovaný příchod posil, a naopak se rozhodlo o evakuaci armády i civilistů.
Přestože pár tisícovek českých vojáků (někde podporovaných vojáky se slovenskou nebo rusínskou národností) a příslušníků Stráže obrany státu válčilo proti zhruba padesátitisícové maďarské královské armádě za již neexistující republiku, jejich bojové morálce to příliš neuškodilo.
Pamětníci vzpomínali, že i v těch nejkritičtějších okamžicích nikoho z nich nenapadlo kapitulovat, spíše se plánovaly protiútoky. Ačkoliv výsledek byl předem jasný, nevzdali se a čtyři dny srdnatě odolávali mnohdy až drtivé – desetinásobné – přesile a dařilo si jim Maďary odrážet, nebo alespoň zpomalovat.
Za jejich zády tak mohli českoslovenští železničáři vypravovat jeden evakuační vlak za druhým s civilisty a strategickým materiálem a surovinami.
Hitler už je na Pražském hradě 
Boje na linii, kterou vybudovala československá armáda v hlubokých údolích řek, trvaly nepřetržitě tři dny. Teprve v odpoledních hodinách 17. března 1939 se začal zadní voj západní bojové skupiny 12. divize stahovat k zemským hranicím mezi Podkarpatskou Rusí a nyní už fašistickým Slovenskem. Jednotky na východě se zase stahovaly k hranicím s Rumunskem.
To už na Pražském hradě vlála vlajka s hákovým křížem a svět obletěly záběry Hitlerovy kamenné tváře při přehlídce na hradním nádvoří i jeho fascinovaný pohled na Prahu.
Ani v dalších dnech však zbraně v Podkarpatí zcela neutichly. Ještě 21. března se bránil oddíl československých vojáků u Bočkova, ale následně přešel do Rumunska. Odtud byli transportováni přes Jugoslávii a Rakousko do protektorátu Böhmen und Mähren – torza, které zbylo z předválečného Československa.
Kvalita československé armády
Podle historika Marka se odhaduje, že za tři dny velice úporných ústupových bojů měli čeští vojáci čtyřicet mrtvých a asi sto dvacet raněných. Takovéto ztráty přitom svědčí o vojenských kvalitách československých jednotek, protože tlak a mimořádná přesila Maďarů by přinesly jiné armádě ztráty několikanásobně větší.
Maďaři sice oficiálně přiznali zhruba stejné ztráty jako Češi, ale zprávy z jednotlivých bojových úseků a informace válečných novinářů na maďarské straně hovoří minimálně o dvou stovkách mrtvých a několika stovkách raněných.
Trvalé trauma českého národa pramenící z přesvědčení, že se armáda při okupaci v roce 1939 vzdala bez výstřelu, není přesné. Minimálně na území Podkarpatské Rusi bojovala několik dní velice odhodlaně a mimořádně organizovaně.
Dlužno dodat, že Maďaři na dobytých územích zahájili velmi tuhé represe, které si nezadaly s nacistickým terorem.

Tyler Durden napsal:

Národní stát samozřejmě ve středověku existoval, lišil se sociálním obsahem toho pojmu, ale existoval. Stavové žádným cizákům nic nenabízeli a to už jen z toho důvodu, že z hlediska chápání panovníka nešlo o cizáky, asi jsi studoval špatně.

Tyler Durden napsal:
Za první republiky Němci politickým národem rozhodně nebyli. Přišli jako jednotlivci nebo nezávislé skupiny na území českého státu a po celou dobu žili politickým životem českého národa. Poláci totéž. Židé jsou náboženská skupina, žádný politický národ a většinou se hlásili k národnosti německé.

To na východě to byla chyba, mělo to zůstat Maďarsku, to je fakt.

310_cibule napsal:

Ano, Rume. Zbabělí jsou vždy ti druzí. Zejména pokud vnímají věci jinak než ty.

310_cibule napsal:



Jsem rád, že jsi si všiml, že jsem cizáky dal do úvozovek. Jsem si jist, že víš, co to znamená. Čistě národní stát tehdy samozřejmě neexistoval, to ovšem neznamená, že si někteří myslí, že ano.

Špatně jsem samozřejmě studoval. Ale snažím se to neustále dohánět.



Přesněji řečeno nebyli JEN za první republiky. Byli součástí politického národa obývajícího českou kotlinu už od středověku. Stejně jako Poláci či Židé, kteří sídlili tamtéž. Ten rozdíl mezi etnickým pojetím národa a národem politickým zdá se být některým poněkud nejasný.

Tyler Durden napsal:

Středověké státy vznikaly jako národní a časem se přeměnily na státy dynastické, aby znovu národním obrozením novověku staly národními. Ale samozřejmě neexistovaly, máš pravdu.

Cassius Chaerea napsal:
Já ti nevím jestli zrovna u nás to platí. Tady si prostě kmen Čechů podmanil vojenský a politický ty "druhé" a mluvit tu o národu je dost ech...asi jako pojem Sámova ŘÍŠE.