pak dej použít a klikni na exáč, začne přednostně stahování ..
až se to stáhne, pak zase "update" ve vlastnostech smaž, aby jsi mohl exáčem nastartovat DCS s normálně
pak dej použít a klikni na exáč, začne přednostně stahování ..
až se to stáhne, pak zase "update" ve vlastnostech smaž, aby jsi mohl exáčem nastartovat DCS s normálně
Tak.k tomu Spitu bych s dovolením také něco kváknul. Komižláni známé z Boska jsem nepozoroval alespoň ne to Komižláni ve smyslu samovolného rozkomíhání stroje. Co mi připadá úplně špatně je popojíždění, vzlet a přistání. Vzal bych si na pomoc úryvky textu Radima Vojty s kterými jsem usedl k joysticku. Snad se nebude zlobit že použijí jeho text zde protože ne všichni mají FB.
(Ano vím že R.Vojta léta vyšší verzi ale nemyslím si že to není k srovnání)
Jenže pak přišel Spitfire. Letadlo, které je bezpochyby tím nejkrásnějším, co jsem kdy létal a při každém letu se ve mne rozlévají endorfiny a přistávám s banánem od ucha k uchu. Je to fantastická mašina. Má tak úžasné letové vlastnosti, že když se mne někdo na něj zeptá, tak ani nevím co říct. Zkuste popsat dokonalost! To je daleko snazší popsat nedokonalosti a slabá místa ostatních letadel. Těch charakteristických vlastností je neskutečně málo a za jedinou bych snad mohl popsat moment, kdy se otevřou klapky chladiče chladící kapaliny, což má za následek změnu klopivého momentu, čumák jde mírně nahoru, někde pod zadkem se vám začnou ozývat mírné vibrace a letoun zpomalí o možná deset či dvacet mil za hodinu. Motor má neskutečně kultivovaný chod, což jsem si krásně uvědomil nedávno, když jsem si asi v hodinovém interavalu skočil se Spitem a pak s Jakem 9 s Allisonem, který má zřetelně tvrdší a méně vyvážený chod. Nádherně se s ním létá, nádherně s ním pojíždí, nádherně vzlétá, nádherně přistává. Nevyžaduje žádné mimořádné schopnosti pilota, jen standardní vylétanost na ostruhových letadlech a cvičných warbirdech typu T-6 či P2. Má fantastický rozsah rychlostí, dokáže krásně a bezpečně letět tam, kde bych už s Jakem bojoval o život, krásně a včas varuje před přetažením a má velice příjemné pádové chrakteristiky. Snad jen že mu začínají poměrně brzo (tak od 220mph/350kmh) tuhnout křidélka, naštěstí pod 310mph/500kmh to není nic zásadního - a rychleji nemá vůbec smysl s ním létat. Nic se tím nezíská. Výhoda silného motoru.
V pátek jsem si vyzkoušel spouštění a pojíždění. To je poměrně snadné, a časem ho popíšu v nějakém obsáhlejším článku o létání s ním, které už jsem slíbil do AeroHobby. Ale to vidím tak na zimu. V sobotu, když měl přijít první let, nám počasí udělalo čáru přes rozpočet, a tak jsem měl jen přípravu od Dana Griffitha. Začal tím, že to je úžasný a jednoduchý eroplán, jediné, co je potřeba mít na paměti, je ovládání podvozku a teplota chladící kapaliny, na zemi se opravu rychle přehřívá. Řekl mi pár věcí k létání a přistání, kde mně nejvíce zaujalo jeho důrazné doporučení nedělat přistání na tři body, a to na žádném warbirdu. To mi už řekli i vloni na Jaku u Meierů v Bremgartenu. Protože pokud se nepovede, sedí po odskoku člověk v několikatunovém duralovém ingotu, který už neletí, jen se sype po křídle dolů a hrábnout si do toho motorem je riziko. Kdežto po odskoku z přistání na kola éro ještě má rychlost a hezky letí. Jinak říkal lakonicky - it is a lovely aeroplane, s důrazem na slovo lovely...
A měl pravdu. Když v neděli dopoledne přišel můj čas, obešel jsem si Spitfire, poplácal ho (ji?) po těch nádherných křivkách a užíval si ten pocit, že teď jsem na řadě. Cítil jsem nervozitu? Ani ne, jsem na první lety v nových typech zvyklý. Pomalu jsem si vlezl do kokpitu (ano, Spitfire má skutečně kokpit), který je překvapivě prostorný i pro mastodonta jako jsem já, a zopakoval si všechny postupy, umístění ovladačů a přístrojů, zatímco jsem čekal na pokles teplot chladící kapaliny po předchozím letu. V tom ke mně přiběhl Joe Vochyán a dal mi originální čs. pilotní odznak, speciálně pro tenhle let. Zastyděl jsem se, že mne nenapadlo vzít si jeden z těch, které mám doma po pradědovi a dědovi. V budoucnu to napravím. Po pravé straně stáli kluci z Czechoslovak Spitifire klubu a salutovali mi. V ten samý okamžik mi ale věž řekla, že mně možná kvůli provozu nepustí, a já musel začít vyjednávat...
A tak jsem tam seděl a rozjímal. Ale asi vás teď zklamu. Nerozjímal jsem o významu tohoto okamžiku, který bude malým krokem pro lidstvo, ale velkým pro mne, který se v příštích minutách stane prvním čs. pilotem Spitfiru po snad šedesáti letech, jež na něm poletí sólo. Nerozjímal jsem o našich letcích RAF a jejich odkazu, nerozjímal jsem o tom, co tenhle eroplán pro naše letectví a historii znamená, nerozjímal jsem o splnění klukovského snu, nerozjímal jsem o tom, kolik očí mne teď sleduje, jen jsem si na chvíli řekl, že je vlastně krásné, že u toho jsou mí blízcí.
Přišlo povolení ke spouštění, ale s tím, že to bude jen krátký let, a co nejdříve. Zapl jsem hlavní vypínač, zatáhl ruční brzdu, s přiškrceným přívodem paliva do karburátoru jsem na 10s zapnul palivovou pumpu, vypnul jí, jednou stříknul primerem do válců, přitáhl knipl, zařval "od vrtule", stiskl současně tlačítko startéru a bobiny, a mohutná vrtule přede mnou se začala protáčet. Zapnul jsem magneta. Motor nenaskočil, přistříkl jsem tedy nastřikovací pumpičkou. Merlin zaburácel, probudil se k životu, zajistil jsem pumpičku, upravil otáčky... a byl jsem tam sám. V komůrce nejsvatější. Začal jsem pojíždět. Na místě vzletu jsem se otočil do směru dráhy, udělal rychle úkony, a že jich moc na Spitfiru není, a po povolení vzletu jsem s dotaženým kniplem pozvolna začal přidávat plyn na plnění +6. Kopyta zlatá tisícišestisetpadesáti koní modrých začaly začaly předmnou dunět svým dupotem, a nebeský jezdec se dal do pohybu...
Spitfire jel rovně. Ano, čtete správně, jel rovně. Stejně jako Jak. Kde jsou ty nebezpečné plnokrevné warbirdy, které zdrhají ze směru ve snaze shodit svého jezdce ze sedla? Nejsou jen v pověstech leteckých? Nebo se to týká jen těch prokletých stodevítek? Udržet někdy v rovném směru Metasokol, to je něco, to chce fištróna, ale Spitfire? Rychlost rostla, odlepil jsem se. Odezva řízení normální, žádná snaha k přecitlivělosti jako na padesátce, prostě jel jako po kolejích. Přehodil jsem ruce a zatáhl podvozek, což chce trochu gryf. Na palubní desce blikla červená, stáhl jsem boost na +5, vrtuli na 2600 otáček, boost zpět na +6, a stoupu do 1000ft. V rádiu se ozvalo "Radime, jsi to ty?". Byl to Karel Čermák, kamarád, se kterým jsme začínali v roce 1994 na větroních. Teplota chladící kapaliny jde pozvolna dolů, což je znak toho, že se podvozek dobře zasunul a noha neblokuje vstup do chladiče. Přesouvám se jižně letiště a jen tak si poletuju. Na nějaké pády a akrobacii nemám výšku, to bude jindy. Tak, a teď přijde to, co asi mnohé zklame. Necítil jsem, jak mi přes rameno kouká Vašátko, Jícha nebo Pošta, neprožíval jsem žádné extra emoce, jen jsem si užíval ty fantastické letové vlastnosti Spitfiru. Absolutního sporťáku! Tohle není zbraň, promiňte mi to, tu hledejte v Jaku, Messerschmittu, hledejte jí v Corsairu nebo v Tempestu, ale prosím ne ve Spitfiru! Tohle je nejúžasnější sportovní letadlo na světě...
Přišel čas návratu. Chladič otevřít, vrtuli na 2600 otáček, po větru vysunout podvozek, otočit finále, na 140mph vysunout klapky, které způsobí citelné nahrbení celého letounu, rychlost 120, 110, tedy trochu víc, jak mi Dan na první přistání doporučil, a stáhnout plyn. Pozvolna jsem ve výdrži vytrácel rychlost, a provedl to doporučené "tail-down wheelie", tedy přistání na kola s mírně nataženým letadlem. Spitfire si neskutečně jemně sedl na beton, žádné drcnutí, jaké udělají tvrdé tlumiče Jaku, a jel krásně rovně. Pomalu jsem vyklidil přes pojížděčku B, zavřel klapky, neboť opět blokují chladič, otevřel kabinu a vyklopil dvířka a dojel na stojánku.
Chcípl jsem motor, vypnul magneta a hlavní vypínač, sundal helmu, a bylo to. První jsem obejmul Janču, a pak už jela série gratulací. K radosti důvod byl, ale bylo to jiné, než předloni na Jaku. Žiju zase normální, klidný život, v práci se už prostě nenechám uhnat, Spitfire byl už druhý warbird, a tak místo nějakých silných emocí to byl pocit krásného uspokojení tím, jaký je to nádherný mazel, který létá přesně tak, jak vypadá, a snad mi pětsetdvacetšestka promine, že jí po dvou desítkách let a asi pětačtyřiceti létaných typech přesunu na druhé místo v žebříčku nejlepších
Vřele doporučuji jeho FB blog, píše poutavě a doplňuje vše hezkými foty.
Nojo Sépiáku, vrtulový letadla v DCS mají tradičně velmi roztodivný fyzikální model na zemi. Start a přistání jsou tak mnohem více souboj s nějakou magií počítače než simulací reality. Platí to dost obecně. Třeba Dora je taky svině. V zásadě to ukazuje na to, že tu simulaci mají zvládnutou dost bídně. V BOSku to trvalo taky leta, že většinu letadel doladili do stavu, že si člověk říká, tak nějak to mohlo být. A dodnes nemají třeba MIGa, P40 a FW190 budou vůbec předělávat, když se přišlo na to, že celý ty leta mají ve FM chybu, která vliv něčeho na trupu stavěla na hlavu. Zas obecně tyhle simulace válčí se směrovou stabilitou (a nejen směrovou) jak koza se smrtí.
Edit: Míro, problémy se startem nejsou tvoje problémy. Jsou to problémy DCS s matematikou a fyzikou. Netrap se s tím.
Na Spita jsem se velice těšil, ani dospat jsem nemohl. A jak popsali skuteční piloti své zkušenosti se Spitem, má to být HODNÉ letadlo.
V DCS je vše jen NÉ HODNÉ LETADLO!
Taxi pojíždění je utrpení a nepomůže tomu ani efektní jiskření pod křídlem když škrtá o beton. Takhle blbě se nepojíždělo donedávna ani v BOS!
Start … neuvěřitelné! Mustanga jsem po delším cviku zvládl, Dora je POHODOVÉ letadlo. A Spit … proč to kurva padá na jednu či druhou stranu ať s tím dělám, co chci. Přeci nejsem debil, v noci nespím, od 2 do 5 ráno zkouším, co mne napadá jak odstartovat. To je noční můra! Z padesáti pokusů TŘIKRÁT se odlepím. To není start to je padoucnice.
A vlastní let? Stále je nutné korigovat let, trimovat jak se dá, to NENÍ STABILNÍ LETADLO!
Přistát se mi sice daří ale vždy s piruetou na konci dráhy. Horší jak v BOS.
Kdyby takhle fungoval Spit v CLODu tak tady na SVK bude řev, až budou uši zaléhat!
Tak tohle soudruzi z DCS posrali. Měl jsem si raději koupit ve slevě BOM.
Jedinou nadějí je že to je beta verze. Jsem zvědavej, jak dlouho bude trvat, než z tohoto paskvilu udělaj opravdového Spitfira. Snad se toho dožiju.
Nojo Sépiáku, vrtulový letadla v DCS mají tradičně velmi roztodivný fyzikální model na zemi...
Tak Befko a Fidorka byly pro mne při vydání nepoužitelné páč používám tvist a L. - P. brzdu mám alchymisticky zbastlenu. Ostatně i Mustafa byl v začátku oříšek ale časem se hrany obrousili, vývojáři zapracovali mno a nyní je to i uvěřitelné. Jak je vidět ve videu od Fikse tak Spit je inferno levého a pravého pedálu, tady si kucí zapřeháněli:-) Věřím že to opět časem vyladí jako předchozí modely a zmíněné Bosko. Potřeboval jsem si postěžovat po včerejší dřině na pojížděcce a zmařených s nech.. "Trvám na opakování ceremoniálu!"
Má-li problém řešení nemá cenu se trápit, nemá-li řešení trápení je zbytečné.
Pavle, je to v pedálech, řekl bych. Měl jsem špatně nastavené křivky a už v BoS mi to dělalo problémy při pojíždění a startu.
Pak jsem je srovnal a teď i spit v DCS pojíždí prakticky bez problémů. Chce to jen minimum "plynu", vetšinou spíš úplně zavřít. A brzdu jen šolíchat, zmáčknout na zlomek vteřiny a pustit, když je potřeba. A tak pořád. S pedály pomalu a plynule... ovšem když je nemáš, může to fakt být hodně problém.
"Máte právo říkat cokoli. ... Právo být na veřejnosti za hlupáka je u nás garantováno ústavou. Ale právo něco vyslovit nedělá z toho výroku pravdu. Pravda se prokazuje nebo vyvrací porovnáním s fakty. Kdo tenhle princip nerespektuje, s tím je těžká řeč. Všichni smíme takovou diskusi odmítnout. To není zbabělost ani povýšenost, to je jen rozumné hospodaření se silami a časem."
Pavle, je to v pedálech, řekl bych. Měl jsem špatně nastavené křivky a už v BoS mi to dělalo problémy při pojíždění a startu.
Pak jsem je srovnal a teď i spit v DCS pojíždí prakticky bez problémů. Chce to jen minimum "plynu", vetšinou spíš úplně zavřít. A brzdu jen šolíchat, zmáčknout na zlomek vteřiny a pustit, když je potřeba. A tak pořád. S pedály pomalu a plynule... ovšem když je nemáš, může to fakt být hodně problém.
Pedály nemám, řídím prstama na plynové páce. Jak jsem psal výše s Mustangem, Dorou či jinejma lítadlama nemám problém. Vždy mám tendenci hledat chyby u sebe, ale v tomto případě důrazně odmítám, že chyba je na mé straně!
Pavle, na vzlete a aj pristátí to chce iba čo najmenej hrabať do riadenia, extra super najmä do smerovky. Keď nemáš pedále, skús nájsť kompromisné nastavenie pre trim smerovky, aby si čo najmenej hrabal do smerovky a na twist si daj poriadne exponenty (otupiť okolo stredu).
Plyn pridať postupne ale rázne na +7 až +8, nie viac, a hlavne nedržať knipel na seba!!! Skôr ho mierne potlačiť.
Ak udržíš smer bez kmitania, Spit zdvihne chvost a hneď potom sa vznesie. Trim výškovky na 0 alebo mierne potlačené.
Po odlepení ma podobnú tendenciu ako Bf-ko, teda zväčšovať uhol stúpania, treba to podržať (potlačiť) výškovkou, ale pozor na maximálnu rýchlosť pri vysunutom podvozku, Spit zrýchluje parádne.
Pristátie - ustáliť riadenie ešte ďalej pred letiskom, klesanie 1 až 1,5,nad prahom dráhy zavrieť postupne plyn a vykompenzovať zmenu smerového vyváženia smerovkou. Postupne vytrácať rýchlosť, priťahovať výškovku,ale bez vlniek. Dosadnúť na tri, bez skĺzu, skôr než dojde k varovaniu pred pádom. Smer drží sám a zastaví tiež skoro hneď. Brzdiť opatrne, silne sa preklápa na nos.
Rolovanie je smerovo nestabilné, ale dá sa. Ako písal Cibule, pomaly ďalej zájdeš.
Nojo Sépiáku, vrtulový letadla v DCS mají tradičně velmi roztodivný fyzikální model na zemi. Start a přistání jsou tak mnohem více souboj s nějakou magií počítače než simulací reality. Platí to dost obecně. Třeba Dora je taky svině. V zásadě to ukazuje na to, že tu simulaci mají zvládnutou dost bídně. V BOSku to trvalo taky leta, že většinu letadel doladili do stavu, že si člověk říká, tak nějak to mohlo být. A dodnes nemají třeba MIGa, P40 a FW190 budou vůbec předělávat, když se přišlo na to, že celý ty leta mají ve FM chybu, která vliv něčeho na trupu stavěla na hlavu. Zas obecně tyhle simulace válčí se směrovou stabilitou (a nejen směrovou) jak koza se smrtí.
Edit: Míro, problémy se startem nejsou tvoje problémy. Jsou to problémy DCS s matematikou a fyzikou. Netrap se s tím.
Pokud máš problémy pojíždět s Dorou, pak je to jen a pouze tvůj problém, nikoliv problém DCS. Narozdíl od titulů alá War Thunder Plus na modulech pracují skuteční piloti, co tu mašinu sedlali. Spitfire není vyjímkou. Nic ti nicméně nebrání napsat na ED fóra jak si myslíš jak moc blbě to mají.
Matt Wagner na Mudspike fóru:
We had a Mk. IX for several years, but later sold it. However, or director has hundreds of hours in the Mk. IX and was instrumental in getting the flight model and handling just right. There are just a couple of areas that we want to tweak a little.
Mám podobnou zkušenost jako Saburo. Párkrát se nepovedlo, ale jakmile tak netlačím na pilu a všechno pěkne s citem, pak pojíždění ani start není problém.
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.