Pokud bychom chtěli být historicky korektní do nejmenších detailů, ležel bych teď ve slavnostní uniformě s průstřelem hypofýzy.
Akce se v mnohém měla blížit realitě a také se blížila, v mnohém se realitě blížit neměla a taky neblížila, a v něčem se blížit neměla ale bohužel se přiblížila. Zejména poslední nelze chápat jinak než jako úspěch červených a prohru modrých.
Na počátku akce nám byly nastaveny podmínky 3:2. Podmínky pro modré natolik výhodnější oproti historii, že jsme podlehli iluzi, že i náš výsledek by mohl překvapit. Dohodli jsme se, generálové a organizátoři, že si nebudeme brát žádné servítky a nabídnuté příležitosti využijeme do poslední, bez snahy o přiblížení k historii. Mně jako generálovi byly přiděleny 4 stíhací letky (naplnili jsme jen tři), jedna noční stíhací, jedna noční bitevní a jedna bombardovací. Vsadili jsme tedy na to - a ani jsme nemohli jinak - že pod ochranou noci podpoříme frontu a omezíme, ne-li vyřadíme, spojenecká pevninská letiště. Ve dne pak zkusíme udržet paralýzu spojeneckých letišt a vrhneme veškeré síly proti spojenecké letecké bitevní ofenzivě.
Již po půlnoci první noci jsme však přišli o možnost nosti bomby (dříve než spojenci, neboť jsme masivně používali světlice, které z RRR bomby nepředpokládaně odčerpávaly) a tedy jsme se stali bezzubými. Tím snaha o záchranu fronty i zničení letišť na pevnině skončila. Druhou ranou do týlu pak byl restart mise s vyřazením RRR, neboť toto způsobilo, že spojenecká letiště na pevnině se stala nepoškozená a dále nevyřaditelná.
Spojenecký štáb zcela správně revidoval dosavadní taktiku a popadl příležitost za pačesy. Nestěžuji si, udělali to zcela v souladu s dohodou "nabídnuté příležitosti využít do poslední" a já bych to udělal právě tak. Holt válečné štěstí. Na každý pád spojenecký štáb reagoval pružně a správně, zatímco modrý štáb protilék nenalezl. Výsledek byl, že byť neplánovaně, přiblížili jsme se historii: spojenci drtivě ovládli vzdušný protor a nedovolili nám žádnou efektivní protiakci. Evidentní byl i vývoj a zlepšení spojeneckého navádění mezi prvním a druhým dnem, kdy v neděli již zcela bez ostychu a "pocitu srabáctví" využívali výkonové převahy svých strojů a důsledným coverem v 9000 meterech paralizovali vešekeré naše snahy. Na dogfightu bychom řekli "srabáci", tady je však na místě říct "zcela správné využití potenciálu". Vytvořili monopol pro své bitevní letce. Vystřihuji pochvalu i jednotlivým spojeneckým pilotům, neboť držet se na uzdě a "neskočit dolů" muselo být psychicky náročné.
Druhý den, ve světle větší než očekávané nadvlády spojenců a vlastních ztrát, nezbylo nám než stáhnout ocas a uchýlit se k přízemním operacím a bitevním operacím s netrénovanými piloty.
Musím poděkovat všem pilotům a jejich velitelům. Bojovali jste do poslední chvíle, navzdory narůstajícímu a evidentnímu zoufalství. Vaše práce byla dobrá a srdnatá. Snad Vám pocit společného úsilí a sounáležitosti v těžkých okamžicích vynahradí neúspěch naší snahy. Bitvu vám tentokrát pohrál štáb, který postavil taktiku tak nepružnou, že problém s bombami a zásobováním letišť nebyl sto vyřešit. Odebírám se teď za svými slavnými předky ...
1stCL_PETRAS napsal:
Včera když jsem usínal, slyšel jsem z povzdálí :" Odysseus-3 točte vlevo a stoupejte , na vaší třetí hodině pět dotů ... v devíti "
Druhý den, ve světle větší než očekávané nadvlády spojenců a vlastních ztrát, nezbylo nám než stáhnout ocas a uchýlit se k přízemním operacím a bitevním operacím s netrénovanými piloty.
Temu se rika prekvapka
Jo a v nedele taky se ne dalo mne usnout do tej 3 rano
Upravil/a ZVP_Novakk dne 05-12-2011 14:09
1stCL_Jiricek napsal:
Pokud bychom chtěli být historicky korektní do nejmenších detailů, ležel bych teď ve slavnostní uniformě s průstřelem hypofýzy.
Akce se v mnohém měla blížit realitě a také se blížila, v mnohém se realitě blížit neměla a taky neblížila, a v něčem se blížit neměla ale bohužel se přiblížila. Zejména poslední nelze chápat jinak než jako úspěch červených a prohru modrých.
Na počátku akce nám byly nastaveny podmínky 3:2. Podmínky pro modré natolik výhodnější oproti historii, že jsme podlehli iluzi, že i náš výsledek by mohl překvapit. Dohodli jsme se, generálové a organizátoři, že si nebudeme brát žádné servítky a nabídnuté příležitosti využijeme do poslední, bez snahy o přiblížení k historii. Mně jako generálovi byly přiděleny 4 stíhací letky (naplnili jsme jen tři), jedna noční stíhací, jedna noční bitevní a jedna bombardovací. Vsadili jsme tedy na to - a ani jsme nemohli jinak - že pod ochranou noci podpoříme frontu a omezíme, ne-li vyřadíme, spojenecká pevninská letiště. Ve dne pak zkusíme udržet paralýzu spojeneckých letišt a vrhneme veškeré síly proti spojenecké letecké bitevní ofenzivě.
Již po půlnoci první noci jsme však přišli o možnost nosti bomby (dříve než spojenci, neboť jsme masivně používali světlice, které z RRR bomby nepředpokládaně odčerpávaly) a tedy jsme se stali bezzubými. Tím snaha o záchranu fronty i zničení letišť na pevnině skončila. Druhou ranou do týlu pak byl restart mise s vyřazením RRR, neboť toto způsobilo, že spojenecká letiště na pevnině se stala nepoškozená a dále nevyřaditelná.
Spojenecký štáb zcela správně revidoval dosavadní taktiku a popadl příležitost za pačesy. Nestěžuji si, udělali to zcela v souladu s dohodou "nabídnuté příležitosti využít do poslední" a já bych to udělal právě tak. Holt válečné štěstí. Na každý pád spojenecký štáb reagoval pružně a správně, zatímco modrý štáb protilék nenalezl. Výsledek byl, že byť neplánovaně, přiblížili jsme se historii: spojenci drtivě ovládli vzdušný protor a nedovolili nám žádnou efektivní protiakci. Evidentní byl i vývoj a zlepšení spojeneckého navádění mezi prvním a druhým dnem, kdy v neděli již zcela bez ostychu a "pocitu srabáctví" využívali výkonové převahy svých strojů a důsledným coverem v 9000 meterech paralizovali vešekeré naše snahy. Na dogfightu bychom řekli "srabáci", tady je však na místě říct "zcela správné využití potenciálu". Vytvořili monopol pro své bitevní letce. Vystřihuji pochvalu i jednotlivým spojeneckým pilotům, neboť držet se na uzdě a "neskočit dolů" muselo být psychicky náročné.
Druhý den, ve světle větší než očekávané nadvlády spojenců a vlastních ztrát, nezbylo nám než stáhnout ocas a uchýlit se k přízemním operacím a bitevním operacím s netrénovanými piloty.
Musím poděkovat všem pilotům a jejich velitelům. Bojovali jste do poslední chvíle, navzdory narůstajícímu a evidentnímu zoufalství. Vaše práce byla dobrá a srdnatá. Snad Vám pocit společného úsilí a sounáležitosti v těžkých okamžicích vynahradí neúspěch naší snahy. Bitvu vám tentokrát pohrál štáb, který postavil taktiku tak nepružnou, že problém s bombami a zásobováním letišť nebyl sto vyřešit. Odebírám se teď za svými slavnými předky ...
Sláva vítězům, čest poraženým!
jiricek
Jiříčku, fronta se udržela ve výchozích pozicích. To kluci od bitevníků a průzkumáků zvládli. Naše bitevní skupiny bojovaly dobře. Stejně tak ve vzduchu jsme imho zničili víc letadel než oni nám.
Samozřejmě trpěli jsme na hloubkové útoky na letiště, ale těm se přímo bránit šlo jen těžko. Navíc při převaze nepřítele v počtu strojů. Pokud tihle bitevníci narazili na naše stíhače, tak šli dolu v počtu větším než malém.
Zkrátka jsme nedokázali v našem počtu krýt tak velký prostor. Ale to bych neviděl jako tragédii. Bojovat a vítězit stále šlo.
..........
Jinak díky za navádění. Hláška "nepřátelské kontakty ve výšce 10,5km ( nebo to bylo 11,5 ?) 10km severně od vás" měla koule :-D
A hlášení, "točte 240, nepřítel bude na dohled na vaší první hodině"...a on tam skutečně byl mě hrozně bavilo. To jste měli vychytaný fakt pěkně!
.............
Pro 109ky se nakonec ukázalo nejlepší nastoupat hodně stranou na hladinu 10km a pak už valit na rychlosti do prostoru vylodění. Stoupat v blízkosti Viré, St. Lo, Caen.. znamenalo dostat se na hladinu max 9km při tom neustálém manévrování.
Není důležité vyhrát, ale přežít.
I když vyhrát je taky fajn.
Obzvlášť, když vyhraju já!
Zážitek? No, něco by se našlo. Strašná tma první noci - obraz u mně vypadal jak stínítko noktovizoru - černé a fialové stíny. Ve 20k feetů do toho ještě jakási mlha, proti níž jsem dole viděl chvílema řeky. Zmáčknul bych print screen, ale bál jsem se, že mě to spadne celé. To jsem si připadal opravdu "jako doopravdy" a opravdu jsem se bál. Druhá noc - žádná tma, stíhači si nás dají k večeři - a taky že jo. Pak ve tři ráno startujeme na Granville, co nejníž. Opozdil jsem se na startu a tak letěl s odstupem. Naše B-25 byli nad cílem a odhodili na prázdné letiště. Já za dvě minuty po nich našel cíl, namířil na hangáry. Pak mě lekl flak, instiktivně jsem šel ještě níž a odhodil. Díky tomu ty bomby asi nebouchly tak, jak měly a čerstvě narozené letouny luftwafe ( na které splašeně stříleli mí střelci ) bez nehody přežily a jeden z nich mi vzápětí úder vrátil. To bych rád věděl, jestli si Luftwaffe těch bomb všimla, nebo tam leží dodnes ?
Lítali jsme ve dne, lítali jsme v noci, vysoko, nízko, občas jsme se i vrátili, jako pilot rozinkového bombardéru si nemám na co stěžovat!
Prečítal som hodne kníh o bojových pilotoch a nie vždy sa to tak dobre čítalo ako tie čo sú tu, človek by neveril že virtuálny letci sú taký špičkoví spisovatelia. Len tak dalej páni.
TriDuby Luky
PS: Som poctený že som sa mohol tohoto zúčastniť.
Speciální poděkování patří Fučidovi, bez něj by to celé nevzniklo.
Jako jeden ze spoluorganizátorů Invaze musím poděkovat za shovívavost všem co to nevzdali. Současně plně chápu ty co se v sobotu rozhodli nepokračovat, byl to zkrátka průser (nedá se to nazvat jinak).
-------------------------
Jako jeden z velitelů squadrony Thunderboltů jsem si to neskutečně užil. A to nejenom kvůli skvělé bandě lidí co jsem měl v jednotce. Zejména v neděli jsem měl pocit, že jsem opravdu nad Normandií v červnu 1944. Kam jsme přiletěli, tam Luftwaffe vyklízela pozice. Kluci kteří vzlétali z modrých letišť východně a jihovýchodně od Le Havru museli být určitě zoufalí. Na druhou stranu to nevzdali a navzdory všem nevýhodám se nás odtamtud několikrát pokusili vytlačit. Marně, tam toho času vládlo duo Radar 1 & Platform 1, neboli Lekk a moje Thunderbolty.
Ty co lítali za modré nelze než pochválit. Několikrát jsem se řítil do střelecké pozice, ale piloti byli vždy velmi pozorní a včas mi znemožnili střelbu. Salute!
-----------------
Lekk napsal:
Vyhlasuju soutěž o nehezčí letecký prožitek/extatický zážitek z poletu. Já se do toho chci alespon vcítit přes fotky a reportáže. Kua připadám si jako malej smrkáč z East Endu za největší letecké bitvy nad Londýnem.
Honem chci to aspon číst.
Super zážitek byl boj ve velké výšce nad předmostím v neděli dopoledne. Přilétám tam s nažhavenýma Thuderboltama, nejdřív nevidím nic, nebe okolo nás je úplně prázdný. Během několika málo vteřin se z ničeho nic ocitáme v obrovským nepřehledným furballu, kondenzačky všude, Spitfire střílející po Mustangu, befko pověšený za Thunderboltem, letadlo padající ve vývrtce. Manévrování, varování do sluchátek, minimum střeleckých příležitostí. A po tomhle boji ještě výškové krytí vzletu Spitfirů, návrat přes Kanál s celou dobu rozsvícenou kontrolkou ohlašující minimum paliva a přistání po bezmála třech hodinách letu. Naprostá fantazie, to bylo ONO.
Asi už nikdy nezapomenu prožitek během úplně posledního letu. Jeden z mých lidí šel na nouzák asi deset kilometrů od modrého letiště a já se rozhodl, že ho tam nenechám. Přistál jsem s obrovským štěstím na pole, otočil se do směru zamýšleného startu a začal jsem stopovat čas nutný k vyzvednutí. V tu chvíli na mě úplně dolehla všechna ta únava z uplynulého lítání a byl jsem si skoro jistý že ten start nezvládnu. Zvládnul.
A hodně, ale opravdu hodně jsem si užil nedělní spolupráci s tebou, Lekku. Vynikající práce, díky za to!
Upravil/a Farky dne 05-12-2011 16:17
Prace nulta: Priprava Pristani. Nase operace se mely odehravat prevazne v noci, takze jsme trenovali pristani za vsech okolnosti, se vsemi nasimi stroji. I se stroji vetsiny ostatnich jednotek. Zjistovali jsme co vsechno a kde nefunguje. Predni skla nam natreli na cerno a posadili nas do vzduchu nad Beumont a rekli pristan. Kazde letadlo ma sve mouchy - a my je museli umet vsechny. Horstovi pochvala za korektni rozmisteni Lorenz majaku. Vytvarime katalog vsech letist, jejich vysek, kurzu atd.
Pruzkum. Nasi velitele nam davali tezsi a tezsi pruzkumne mise, z vysky, nizko, s flakem, bez flaku, v noci, v temne noci. Jako stary bitevnik mam pro tanky oko - ale i tak byla nase uspesnost tristni. Ale nas cas nad cilem se kratil a uspesnost se zvysovala.
Osvetlovani. Najit cile v temne noci je problem. Nase Ju88 mohly nést 28 svetlic ktere ozari asi 2km okruh. Jak se ukazalo, tak ve svetlice na vsech strojich (jak jinak) jsou zabugovane a se zvysujicim poctem klientu se proste informace ze svetlice sviti nedostane ke vsem. Dostane se tak k 10ti procentum z nich. Jedine "stesti" ze jsme jich meli 28, takze kdyz jsme to vysypali tak zpravidla aspon nekdo aspon jednu videl. Pisu "stesti", protoze pro RRR znamenalo 28 svetlic to same jako 28 bomb 250. Takze jsme 4mi vzlety sebrali bitevnikum 112 bomb. To byly tak zasoby pro cele letiste. Take proto modrym dosly bomby mnohem drive nez cervenym.
Prace prvni: Ostra akce.
Letel jsem z Evreux na osvetlovani severu Caen. Nakonec bitevni skupina Ares Gamma rozhodla ze vidi dobre a nechaji si me jako svetlusku na druhy let. Pulhodiny vyckavani ve vzduchu a pak osvetlovani silinice z Villers Bocage na sever. Nalezeno dostatek tanku aby nam to vydrzelo celou noc. Pristani v Granville - pred drahou lag nebo ten baracek co stal temer na T a mohl jsem odpocivat v okoli.
Po vyprseni trestu vzlet z Guyancourtu. Uz se skoro rozednivalo kdyz jsem mohl operovat, takze me cekal vizualni pruzkum. Nalezeny dalsi tanky. A dalsi. A dalsi. Spojenci vypadali k nezastaveni.
Jakmile se ale zvedla tma uspesnost bitevniku rapidne stoupla a smazali temer veskerou techniku na zapad od carentanu.
Prace druha: Oprava serveru
Jak dosly bomby nase veleni bylo v koncich. Bez bomb jsme nemohli "vyhnat" frontu na pobrezi, na nepratelske tanky jsme se mohli pouze koukat, fotit je, mavat jim. Nebo zastavit vlastnim telem. S falkonem a valherou jsme zacli pracovat na moznostech, kolem 12te mame nekolik alternativ co jde delat. Po porade s organizatory a generaly obou stran zvoleno nasledujici:
Odebrani znicenych jednotek, posun dulezitych jednotek ve francii o odpovidajici cas a odebrani RRR systemu. Lekk dale v nadlidskem nasazeni odebral vetsinu kolon, lodi, AI letadel a dalsich veci co pridavaly na atmosfere a ubiraly na FPS. Takto osekana mise (na tretinu) byla pak mnohem "pustsi" ale jak jste poznali, bezela lepe. Vsechny veci ovlivnujici frontu ktere jsme odebrali byla opravdu fyzicky znicena, prevazne zasluhou modrych (letalo se do te doby v noci kdy cerveni sbirali sily).
To vse se stihlo za 3 hodiny, o dve hodiny drive nez byly nase optimisticke odhady. Vsechna cest Lekkovi, ktery pracoval rucne v editoru. My jen busili skripty.
Prace treti: Uzivani si. Letame pruzkum fronty, fotime, filmujeme. Vse bezi jak ma. Modri klamou telem, uhybaji pred cervenymi. Se stmivanim jdou cerveni spat a modri vyrazeji do boje. V naproste tme opet osvetlujeme cile, likvidujeme co se da. Nicime nepratelske tanky odrezavajici Cherbourg.
Gatien deauville neustale otravuje intruder v A20. Po zahrati motoru pro dalsi pruzkumnou misi zacinaji houkat sireny a ja vzletam na vyckavaci bod - na letisti nechavam nocni bitevniky. Odletam na vyckavaci bod nedaleko na jih od letiste. Pri otocce vidim dot proti proti svele pri zemi. Je mi jasne o co jde, letim pryc. Rikam si ze jsem to zahral dobre, ale probudi me kanonada a trasirky vsude okolo. Poustim palivo, do kabiny zafukuje a prestrelili gumicku na plysovych kostkach. Kokpit aspon nevypada tak kycovite. Klickuji a kvicim. Helmut v zadnim strelisti oziva a zacina zneprijemnovat zivot memu utocnikovi. Strelba na chvili ustava a ja vyhlizim z kokpitu. Na me treti hodine leti se mnou ve formaci A20 s horicim motorem - v naproste tme vidim jen to co osvetli jeji plameny. Toci zpatky za me, je to silenec. Potlacim a uhybam, dalsi kanonada mi preleti nad kabinou. Po chvili osvetli krajinu exploze a ja zazivam neskutecnou euforii. Letim pro nutne opravy na Gatien - mohu startovat za 55 minut, ale vim ze Pragr muze jit spat do rana. Na okruhu zjistuji poskozeni - podvozek se nevysouva, palivo co ma vydrzet na 2 hodiny vydrzi max 20 minut a prustrely kridel dost zhorsuji vlastnosti. Rucne oteviram podvozek klikou, na letisti jsou zrovna nasi a potvrzuji ze mam vysunuto. Na ctvrty pokus sedam, roluji do hangaru a tam mi dojde palivo.
Presedlavam do fockewulfa, beru pridavne nadrze a letim pruzkum fronty. U Carentanu vymydleno, frontu drzi pravdepodobne letiste. U Sain-Lo je situace spatna, tanku je hodne, spatne se hledaji a bitevnici jdou spat. Na Villers Bocage probiha tankovy utok. Jak by rekli kluci zpoza kanalu, situtaion normal, all fucked up. my rikame Situation normale, alles fucked up. Nebo tak nejak.
Po dvouapulhodinach se mi zacina hybat rucicka paliva. Letim na granville, pomalu usinam za kniplem. Na granville je od rolujicich letadel hlasen intruder v b25. Potkavam ho nad morem, na kanale slysim ze ho nasli i 2 kluci od stihacu. Hlasim se jim, nechavam utocit je - je to jejich prace. Krasny sestrel, jde v plamenech dolu, gratuluji klukum a tocim k letisti a k spanku. Otacim se a vidim 3 doty, stihaci hlasi thunderbirda. Letim zpet, kontroluji situaci. Jedno letadlo se toci za me. Hlasim ze mam letadlo za sebou do radia, zadna odpoved. Rovna se do strelecke pozice, vaha, jako by si nebyl jisty. Vypada to na fockewulfa. Kdyz je v idealni pozici rupnou mi nervy, zahazuji nadrze a jdu do breaku. V radiu slysim jen "thunderbird zahodil nadrze". Davka. Smrt. Spanek.
Pres den pro nas neni moc prace. Tanku je objeveno vic nez jsou bitevnici schopni znicit, takze vozime letadla pilotum. Letani v nezvyklych letadlech je horor. Rozbijim jednu A8 pred zraky nateseneho pilota. Nastesti jen urazeny podvozek, takze oba cekame na taxilet na letiste. Dlasi prelety uz jsou o neco lepsi. Z radia to zni jako naprosta katastrofa. Obzvlast spatne to vypada pro letku fucidy, kterou se ridici snazi vyvest z 4nasobneho precisleni. Zni to ze se jim to nakonec dari.
Situace je spatna, cerveni ovladaji vsechno nad 6 tisic, modrym patri prostor od 100 metru nad zemi po pet stop pod zemi.Stale ale bojujeme, zpusobujeme jim stale ztraty - bohuzel my ty nase nemame cim nahrazovat, oni maji stale piloty v zaloze. V 5 hodin uz pro nas neni prace vubec. Sedame cela letka do Storchu, letime na frontu na kafe s mistnimi. At vi jaci ti nemci byli vlastne kabrnaci.
Chtel bych podekovat vsem co se akce zucastnili, vsem tem co ji usporadali. Melo to koule, a to poradne.
edit: Byl jsem upozornen na to ze nase skripty, ackoli nabusene, byly docela chytre a prenesly vam pozemni boje tech statecnych co preckali warpfest na porovnany server.
Upravil/a DarkTatka dne 06-12-2011 18:05
Včera když jsem usínal, slyšel jsem z povzdálí :" Odysseus-3 točte vlevo a stoupejte , na vaší třetí hodině pět dotů ... v devíti "
Měl to ještě někdo z vás ??? Přiznejte se ..
Nebo jsem se zbláznil sám
Nejsi sám. Radar jsem sice neslyšel, zato kluci z letky mě svými " ...na třetí, na třetí!...", "...výška 300 stop...", "... pod náma tiger.." atd. otravovali snad hodinu během usínání (utahanej jak pes, ale usnout prostě nešlo).
Pro mě bylo silných hodně okamžiků. Hrozně se mi líbil i pitomej přelet v neděli ráno z angli ve čtyři ráno. Super kluky u sebe, zrovna svítá. Letíme si na naše poměry vcelku vysoko a prostě sem si užíval "nicnedělání a jen se kochal pohledem na Typhoony při východu slunce.
Dost silný okamžik byl také, když jsme se vraceli bez paliva a munice z bitevního útoku. Pod křídly hrábě z raket a HQ nám hlásí ".. musíte pokrýt start spitfirů nad beachhedem. Pořád stoupejte, aspoň 20K" a my s pár galony stoupali až do 22 000 stop a prostě jsme věděli, že jestli tam fakt přiletí nějací stíhači, tak prostě pochcípáme . Museli jsme přistát na nejbižším letišti. Vyklesávali jsme s nulovým tahem motoru a doufali, ž nám beneli vydrží.
Super pocit také byl, když moji kluci během mé nepřítomnosti ve třech sami prorazili fronty u St. Lo směrem na Lesay. Dohromady tam dostali nějakých 20-30 jednotek (včetně tigerů). Vůbec jsme měl radost z kluků. Měli jsme velké ztráty všechny tři dny. V průměru každý položil život 2x-3x, mašiny věčně poškozené a naše letka stále dokázala napadat efektivně frontu. Paradoxně nemám ani největší radost z nějakých sestřelů, ale z celkového dojmu spolupráce lidmi, co se před akcí většinou vůbec neznali a během tréninků a akce samotné se tak nějak ztmelili.
Docela b mě i zajímalo, kolik kluků od luftwaffe se setkalo s Tempesty
"Ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává svobody, nezaslouží si ani svobodu ani bezpečnost.“ Benjamin Franklin
A ještě trochu melancholie a odpočinku při ranním rybaření ve žlutém nafukovacím člunu. Takto jsem viděl noční boje poblíž Caen poté co jsem musel nouzově opustit svoji B25ku, když mi 110ka odlehčila o jedno křídlo. Přestože mi stále ještě jedno křídlo zbývalo, rozhodnul jsem se v letu nepokračovat a raději jsem stroj opustil. No a při čekání na záchranu, která tedy stejně nepřilša, jsem se se svojí lajkou jal pořizovat oné fotografie. Nutno dodat, že k odstranění mého přebytečného křídla stačila jediná dávka mého soka, "klobouk dolů".
[img]http://img259.imageshack.us/img259/2958/screenshot16zw.jpg[/img] is not a valid Image.
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se začne chodit pro pivo!!!
A mě mile po akci překvapili někteří piloti, když si vedli i stručné "letové deníky". Tento zápis přesně vystihuje naše operace Upravil/a 606_Temp dne 05-12-2011 17:38
"Ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává svobody, nezaslouží si ani svobodu ani bezpečnost.“ Benjamin Franklin
Ahoj, jak bych si s vámi mohl zalétat? Kdy, kde a jak?
Létal jsem BOS solo a ted si na TAW trosku osvojil i engine mgmt a navigaci jen podle mapy. Sám ale nemám šanci. Létám za spojence.
Ahoj,
Po půlce života jsem si vzpoměl na svoje létání. Bohužel si pamatuji už jen starý Il-2 1946. Co se tedy teď létá poraďte mi kde bych objevil staré veterány.
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
poraďte mi kde bych objevil staré veterány.