Někteří lidé rádi cestují k moři, jiní jezdí na hory a další se jezdí dívat třeba na divokou přírodu v Africe. Já a Bumík jsme se rozhodli pro něco úplně jiného - jet do Vídně a navštívit hrob Waltera Nowotnyho, slavného pilota Luftwaffe.
[img]http://luftwaffe.cz/images/nowotny.jpg[/img] is not a valid Image.
Našli jsme si volnější den a vyhledali spoj do Vídně - linka Student Agency. Vstával jsem v jednu hodinu ráno, Bumík raději nešel spát vůbec, po předešlé prohířené noci docela odvaha od obou někam vůbec jet :). Navíc jsem se trochu opozdil a museli jsme tedy celí unavení, promrzlí a s jídlem na celý den na zádech, vyrazit noční Prahou směrem na nejbližší jedoucí noční tramvaj. Naštěstí ze Strahova se dá jít už jen z kopce. Na zádech jsem měl asi litr Jägermeister a spíš tak trochu v žertu Bumíkovi řekl, že bych ho nerad v noci nesl zpátky do kopce. Nenesl jsem.
Na Florenc, odkud žluté autobusy vyjíždí, jsme dorazili asi o 30 minut dříve. Byla příšerná zima..kdo mě znáte, tak víte, že jsem všechno, jen ne vazoun, kterého by chránila vrstva tuku :). Dal jsem si u automatu čajík, vhodím do něj dvoukorunu, nevypadne sice čajík, ale nějaká desetikoruna a moje dvoukoruna taky. Pěkně nám to začíná, říkám si. Vházím další dvoukoruny a doufám, že vydělám ještě pár dalších desetikorun, ale byl z nich už jen ten čajík. I Bumík si chtěl dát čajík. Po vhození desetikoruny mu aale nevypadlo vůbec nic, pročež jsem se mu začal smát :). Autobusy SA jsou pohodlné, cesta do Brna utekla rychle, tam chvíle čekání v nonstopu na přestup a pak znovu jen krátká chvíle na přejezd do Vídně. Výstup poblíž Prateru (velký a slavný vídeňský park) v děsné zimě. Začínám pochybovat o našem rozhodnutí, protože z toho začínám cítit zápal plic. Vyrážíme na metro, které je úplně jiné a přitom téměř stejné, jako pražské.. Mnohem méně vytížené, zvláštněji organizované a zamotané, ale přesto pořád podobné. Musíme se dostat do části zvané Simmering, v jihovýchodní části města. To není žádný problém. Jen kdybychom měli správné hodnoty mincí, nebo bankovek. nakonec to končí tak, že jdu rozměnit 20€ na nějaký prodejní pult s čerstvým pečivem. Natrefil jsem na nějakou Italku, která má sice trochu problém s Angličtinou, ale na Němčinu už se mi přecházet stejně nechce. Odcházím v ruce s několika menšími bankovkami a mincemi, loučíme se hezky po italsku "Ciao". Přejíždíme na Simmering, vycházíme ven z tunelu, naštěstí se začíná pomalu oteplovat a už nemrzne. Vyhledáváme správnou tramvaj a hurá na "Zentralfriedhoff". Abyste získali určitou představu o velikosti tohoto slavného hřbitova - tramvaj ve Vídni má podobné rozestupy zastávek, jako třeba ta pražská - a Zentralfriedhoff se táhl podél čtyř zastávek tramvaje. My samozřejmě neměli tušení, kde Walter leží..pomalu jsme se začali připravovat na dlouhé hledání mezi miliony pohřbených nebožtíků. Přestal jsem o tom všem přemýšlet a u druhé brány nařídil výstup. Bumík poslechl :) Co mu taky zbývalo, sám nevěděl, kde bychom měli začít. našli jsme určitý orientační plán hřbitova. Ohromné množství různých sekcí, tady leží padlí vojáci z první světové války, támhle druhoválečníci, tady někde je hrobka prezidentů Rakouska. Tady šlechtici, umělci..
Walterův osud byl trochu pohnutější. V roce 2004 se rakouští politici rozhodli, že to vlastně asi ani hrdina nebyl a že mu nepřísluší ležet na čestném místě. Jeho ostatky byly vyzvednuty a přesunuty jinam. Měl jsem dost obavy, v jakém stavu hrob najdeme, pokud ho vůbec najdeme. Přecijen pro rakouské sociální demokraty a Zelené nic neznamená, ale pro nás je to pořád člověk, který bojoval a zemřel za svou zemi a ideály. Nemělo žádnou cenu hledat jen tak..opravdu jsou tam desetitisíce, možná spíše statisíce náhrobků. Zeptal jsem se u prodavačky hřbitovního kvítí, kde je nějaké infocentrum, ale ta když slyšela angličtinu, tak mě hned přesměrovala na kolegyni a ta následně na vrátnici :). Chlapík na vrátnici byl dobrej, nejdříve jsem s ním mluvil anglicky, pak jsem na chviličku přešel i na Němčinu, což mu udělalo asi radost :). Celý rozhovor probíhal nějak takhle:
Dobrý den, prosímvás, my hledáme jeden hrob (v tu chvíli mu trochu spadla čelist). Víte, je to stíhací pilot z druhé světové války, který by tu někde měl ležet.. Walter... víc jsem nedořekl, doplnil mě on sám "...Nowotny??". Oči mu opět zaplály, očividně on na Waltera taky nezapoměl a ochotně nás nasměroval - 200 metrů tímhle směrem a pak se dáte vpravo. Tam dnes leží Walter Nowotny.. "Danke schön".
Říkal jsem si, že nutkání vystoupit právě u druhé brány bylo správné a budeme se tedy řídit šestým smyslem. Stejně náhodným způsobem jsme následně našli i samotný hrob. Bloudíme a nevíme, jestli už to bylo 200 metrů, nebo ne. Vidíme sesítky, nebo spíše stovky náhrobků kolem sebe. Už se chceme vrátit zpátky na vrátnici a požádat o přesnější popis, nebo doprovod, když Bumíkovi říkám, že chci projít "tudy" a ukazuji do jedné z uliček. Trochu nechápavě a rozmrzele na mě koukne, ale neodporuje.. a bylo. Po několika krocích jen bezděky zaostřuji na velký náhrobek, ze kterého nespouštím oči, postupně rozeznávám jasný černý maltézský kříž. ...MAJOR DER LUFTWAFFE WALTER NOWOTNY... Zmocnil se mě zvlášní pocit. Chvíli jsme s Bumíkem stáli jen tak a bezeslov sledovali místo posledního odpočinku člověka, který byl ve své době milován celou zemí, aby byl 60 let po své smrti vyrušen z věčného odpočinku. Ten, který dokázal v jistém směru překonat úplně všechny. Obával jsem se, aby tam nebyl nějaký malý žulový kámen někde u zdi, o který se nikdo nebude starat, na kterém bude jen pavučina a spadané listí. Všude ale ležely věnce květin a byly položeny svíčky. I když politici rozhodli, že se Walter z čestných míst musí přestěhovat jinam, tak lidé na něj očividně nezapoměli.
Dali jsme na hrob malý symbolický dárek a připili si na Walterův věčný život "tam", na druhé straně. Udělali pár fotografií a pomalu vyrazili zase zpátky. Prohlédli jsme si část historického centra Vídně, prošli zámkem Schönbrunn a pak se na téměř 6 hodin zastavili ve vídeňském technickém muzeu. Je tam méně atraktivních exponátů, než v tom pražském, ale spousta možností, jak si přímo v praxi ukázat některé základní fyzikální zákony (tím zrovna nemyslím plivanec z třetího patra na mramorovou podlahu dole). To se mi dost líbilo - i malé děti si tak mohou na atraktivním místě prohlédnout nejen stroje, ale samotnou fyziku v praxi. Všude podrobné popisky, i když většinou jen v Němčině, což mi trochu činilo problém :). Když se čas nachýlil, tak jsme vyrazili na vlakové nádraží, abychom přečkali posledních pár hodin do odjezdu autobusu alespoň v teple. Odjezd z Vídně v pohodě..sice trochu prudila stewardka v autobusu, ale pak se na ní Bumík podíval asi s takovým respektem jako na Spitfire kroutící se u země a ona znechuceně odešla do jiné části autobusu :). V Brně na nás měl čekat přípoj. Měl. Nečekal. Na nekryté zastávce, v 11 v noci při teplotě kousek pod nulou, jsme našli jinou stewardku, která nám oznámila, že autobus bude mít minimálně 3 a půl hodiny zpoždění. Na zastávce nastalo pozdvižení. Jedna holčina skoro vyletěla z kůže a nebohou stewardku, která v tu chvíli byla jen další cestující a byla natom stejně jak my, začala urážet a napadat. Tak jsem ji trochu zpacifikoval a následně zorganizoval odjezd celé skupiny vlakem, což všichni kvitovali s povděkem, že se tam o ně aspoň někdo postará, když už ne Student Agency. Stál tam s námi i nějaký Číňan, který zjevně nevěděl, co se děje. Neuměl německy, anglicky a česky znal jen pár slov. Nevěděl jsem, jak mu naznačit, že autobus nepřijede, ať jede s námi do Prahy vlakem. No a v tom se v naší skupině vynoří drobná roztomilá dívka a spustí na něj plynulou čínštinou :). Opravdu zvláštní den. Francouz, který s námi jel taky, naštěstí uměl anglicky a následně v rámci utužení česko-frantíckých vztahů mi pomohl s Jägermeisterem..tedy oni pomohli všichni - jak byli promrzlí, tak byli i vděční, že někdo "něco" má :) Do Prahy jsme dorazili kolem čtvrté ráno, na kolej asi o hodinu později, cestou jsme přišli o Číňana a o jednoho chlapíka, který asi usnul na jednom ze záchodů ve vlaku..bohužel jsme ho na Hlavním nádraží neviděli. Doufejme, že se tam vyspal a z konečné v Mariánských Lázních se dostal nějak zpátky :)
Víte, je zvláštní jet na hrob někomu, koho obdivujete a přitom byste ho dle názoru společnosti možná obdivovat neměli. Možná, že se tady zdvihne vlna, že jsme blázni, neonacisti a já nevím co ještě. Ale mohli jsme alespoň takovýmhle způsobem vzdát hold člověku, kterého si z různých důvodů moc vážíme..a jestli z toho někdo bude znechucen, tak to má opravdu blbý :). Mimoto jsme si udělali pěkný výlet a minimálně já jsem se divil, jak moc jsou si tyto dvě země podobné, jak jsou na každičkém kroku vidět ty stovky let společné historie. V tuto chvíli plánujeme výlet za nějakým žijícím pilotem..pokud budeme mít štěstí.
Přikládám jednu fotku..takovou malou čestnou stráž:
[img]http://vwings.net/dnl_fucida/Bumi_Fuci_Nowi.jpg[/img] is not a valid Image.
Nápis německy:
MAJOR DER LUFTWAFFE
WALTER NOWOTNY,
TRÄGER DES EICHENLAUBES
MIT SCHWERTEN UND
BRILIANTEN ZUM RITTERKREUZ
DES EISERNEN KREUZES, 7.12.
1920, GEFALLEN 8.11.1944. EWIG
IST DER TOTEN TATENRUHM
A česky:
Major Luftwaffe Walter Nowotny. Nositel dubových ratolestí, mečů a briliantů k rytířskému kříži železného kříže. Narozen 7.12.1920, padl 8.11.1944. Věčné jsou jeho slavné činy*.
*tohle je fráze, kterou doslovně bohužel nedokážu rozumným způsobem přeložit, takže to berte v uvozovkách :). Mohlo by to možná znamenat i "Věčnost za slavné činy", nebo něco podobného.
Upravil/a 1stCL_Fucida dne 05-11-2006 02:01
Fucida: Vdaka za popis, zaujimave citanie. Nadavat ti nebudem, aj ked priznam, mam casto problem obdivovat ciny niektorych Spojencov, nieto este niekoho bojujuceho za Os.
A tiez by som mal problem sa niekde postavit navyse v civile ako cestna straz - ja sa pri hrobe ked uz, tak prezehnam a pomodlim za mrtveho. Takze moje pocity sa zrejme dost podobaju Horridovym.
Bože můj .... (nenalézám vhodného smajlíka). T o jsem si myslel, že snesu všechno, ale je mi trapné říci, že mi to přijde ..... trapné.
Upravil/a Libron_De_Aspen dne 05-11-2006 14:04
Hoši, hoši... Já chápu, že pozerství patří k nějakému věku... ale něco podobného už jsme to měli. Proč si to nedáte na svůj letkový web a plácnete to na web široké komunity, když jasně víte, že to spoustu lidí nasere?
BTW Nowotny byl jistě velmi dobrý pilot a statečný kluk. Proč píšu kluk? Zemřel ve 24letech...Bohužel měl smůlu, že se ho zmocnila nacistická propaganda a jeho odkaz tak není zrovna nejčistější. Bránil bych jeho hrob před zdivočelou komoušskou mládeží a jeho stěhováním, ale "Čestná stráž" je na obdobné úrovni... :-)
Edit dvacetičtyřletej kluk...
Upravil/a Ucho dne 05-11-2006 14:32
Žije, žije ve stepi jeden v suché otepi.
Druhý v láptích pod pařezem, třetí v díře mezi bezem.
Ať si jsou, tam kde jsou. Ať sem na nás nelezou.
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
)
